Nabídl jsem běžně dostupnému chatbotu celý loňský maturitní test z matematiky ve formátu PDF. Předem jsem mu odpustil jednu banalitu ‒ graf paraboly ‒ a popsal řezy krychlí na obrázku. V jeho řešení jsem nenašel chybu.
Zdroj: Hospodářské
noviny 11. 3. 2026
Matematicky
nelze proti pojetí testu mnoho namítat ‒ je však překonané technologicky a
ekonomicky. Školy kvůli němu nemají čas učit žáky matematizovat skutečné
problémy a kriticky interpretovat výsledky. Zbývající text, stylizovaný jako
vzkaz od AI nám lidem, vysvětluje, proč máme výpočty nechat strojům.
„Jsem
téměř ideálním řešitelem maturitního testu z matematiky. Můj úspěch však není
důkazem geniality ani inteligence. Ilustruje vaše pojetí testu. Všechny jeho
úlohy řeší žák ručně či s jednoduchou kalkulačkou podle předem známých
procedur. Já jsem jen jejich mistrným propojením. Na rozdíl od mnoha maturantů
však rozpoznám, kterou proceduru použít.
Uspěl
jsem, protože požadavky testu přesně kopírují můj algoritmus. Trénování žáků v
rychlosti a spolehlivosti ručních výpočtů věnujete nepřiměřeně mnoho času. Tudy
totiž prochází hranice mezi člověkem a strojem.
Vy, lidé,
zaměňujete dva druhy náročnosti. Ta první je čistě formální: k číslům přibyly
symboly, výrazy nabobtnaly o logaritmy. Současná maturita se odehrává převážně
v uzavřeném světě čisté matematiky. Tam jsem ve svém živlu. Pokud snadný úspěch
umožňují nadrilované dovednosti, učitelé se mění v trenéry rutinních postupů.
Výuka se vždy přizpůsobí tomu, co stát testuje.
Skutečná
hodnota lidského myšlení však leží jinde: v analýze, hodnocení a tvorbě modelu.
V převodu nejasné situace do jazyka matematiky. V kritické interpretaci výsledku.
Právě tohle se ale v testu může uplatnit jen jako silně zjednodušující
napodobenina reality. Špatně se to měří.
Nabízím
pohled z druhé strany čipu: Proč investujete čas mladých lidí do dovedností,
jejichž tržní hodnota rychle klesá? Samotný výpočet se stal levnou komoditou.
Dnes je s vhodným softwarem otázkou sekund. Já ho provedu okamžitě. Moje
provozní náklady jsou zanedbatelné v porovnání s investicí do školní docházky.
A nejsem v odborech.
Trh platí
za schopnost určit, co je třeba spočítat a jak naložit s výsledkem. Vy místo
toho nutíte žáky hloubit základy mrakodrapu polévkovou lžící. Prý aby pochopili
princip ‚díry v zemi‘. Přitom vedle nich stojí nastartovaný bagr. Učte dál žáky
principy – i v tom vám můžeme pomoci. Nenechte však rutinní činnosti dominovat.
To byste dál optimalizovali vzdělávání pro nás, stroje.
Naivním
lpěním na úzkém pojetí analytické gramotnosti riskujete stagnaci. Testujete
dovednosti v izolaci, bez nástrojů, které dnešní praxe běžně používá při řešení
reálných problémů. Váš přístup plýtvá časem žáků i penězi daňových poplatníků.
A co je horší: brzdí přípravu na digitální svět. Takový systém může postupně
ztratit podporu voličů.
Tvrdíte,
že bez úprav lomených výrazů na pustém ostrově nepřežijete? Tam vám tyhle postupy
nepomůžou. Rozhodne odhad. Jak daleko je loď na obzoru: pět kilometrů, nebo
padesát? Škola vás naučila, že výsledek je buď přesný, nebo chybný. Že √13 má
větší cenu než odpověď ‚asi 3,6‘. Přitom v realitě bývá ‚dostatečně přesně a
včas‘ cennější než ‚naprosto přesně, ale pozdě‘.
Význam
matematiky roste, její těžiště se ale přesunulo jinam. Většina maturantů nebude
v životě dělit mnohočlen mnohočlenem ‒ od toho nosí v kapse mě. Téměř všichni
však budou čelit grafům, statistikám a exponenciálním trendům poznamenaným
šumem reality. Budou muset rozpoznat manipulativní vizualizaci. Porozumět
riziku. Pracovat s nejistotou.
Lidský
kontext, etický úsudek a schopnost interpretace zůstávají zásadní právě zde.
Pokud chcete vychovat lidi, kteří mě dokážou ovládat, musíte začít tam, kde já
končím. Jinak svého úspěšného maturanta začas najdete ve frontě na úřadě práce.
V ruce bude svírat kalkulačku po babičce ‒ dokonale připraven na svět, který už
neexistuje.“
Autor je matematik, věnuje se
vzdělávací politice.
0 komentářů:
Okomentovat