Věra Štechrová: Spousta učitelů přestala reformu vzdělávání sledovat. Teď je to poslední pokus, míní šéf EDUinu Hřebecký

Větší důraz na dovednosti a méně memorování, angličtinu od první třídy a navíc statistiku či kombinatoriku slibovaly nové rámcové vzdělávací programy pro základní školy. Jejich povinné zavedení se ale o rok odkládá, to samé platí pro mateřské školy. Podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) školám schází podpora. „Chybí komunikační kampaň, učitele musíme přesvědčit o smyslu reformy,“ říká programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký.

Zdroj: iRozhlas.cz 26. 2. 2026

 

Je podle vás odklad o rok dobrý nápad?

Za mě částečně ano i ne, asi nedokážu říct úplně jednoznačné stanovisko. Můžu vysvětlit věci pro a proti. Začnu trochu obecněji. Dlouhodobě potřebujeme proměnit vzdělávání směrem kupředu. Potřebujeme učit moderněji, protože se změnil svět a změnily se i děti.

Už tu první kurikulární reformu, někdy v roce 2005 až 2006, kdy se namísto osnov zavedly rámcové vzdělávací programy, jsme hodně nechali na školách. Ne všechny školy si s tím dokázaly poradit a zdaleka ne všichni učitelé to mentálně přijali za své.

 

Teď máme druhý pokus. Ministr Plaga si zřejmě uvědomil, že tak, jak je to připravené, tu chybí zásadní komunikační kampaň. Abychom učitele vůbec přesvědčili, proč to dělat a proč potom ve třídě, kde už je učitel se žáky sám, má proměnit svoji výuku.

 

Pokud tato kampaň není, k učitelům ten smysl nedoteče a budou to brát jako práci navíc. Ten pokus je za mě už asi poslední. A tak to musí být mnohem víc připraveno, abychom učitele definitivně neodradili a neztratili zájem o cokoliv, co se týká kurikula. To je asi ten důvod, který k tomu ministra Plagu nejvíc vedl.

 

Když teď ministr mluví o tom, že školy neměly při zavádění nových programů podporu, co tím myslí?

Nedá se říct, že by školy úplně neměly podporu, protože je tady jeden paradox.

 

Ještě jsme nepřijali nový rámcový vzdělávací program, ale už několik let čerpáme z evropských fondů implementační program za bruselské peníze, kde se ta podpora tvoří a do jisté míry už i v nějakých podobách nabízí.

 

Národní pedagogický institut, který to má na starosti, najal a vyškolil poradce, kteří jsou k dispozici školám a mohou s tím poradit. Nicméně jak se to dělalo relativně narychlo, ze strany předchozího vedení ministerstva se měnilo politické zadání, tak to za mě úplně ideálně připravené není.

 

Asi ta největší pomoc, na kterou se sázelo, byla ve formě takzvaných modelových školních vzdělávacích programů. Byly by určené tři mustry jako inspirace, jak by to konkrétně mohlo vypadat.

 

Ty ale byly šity velmi horkou jehlou, měly zpoždění, nejsou ideální a ukazuje se, že tam je spousta „ale“, která by se nestihla uchopit. Toto byl možná druhý důvod, proč ministr Plaga zatáhl za záchrannou brzdu.

Unavení učitelé, znechucení experti

Které důvody podle vás mluví proti odkladu?

Ty jsou zejména na straně reputační. Už i přípravné fáze, kdy mělo vyjít zadání, kterému se říkalo hlavní směry kurikula, se táhly. Střídali se tam ministři, bylo to ještě za ministra Balaše. Spousta učitelů, kteří to sledovali, už přestali, protože to neustále byly novinky a pak zase oddálení.

 

Teď už se chystali, že to na ně spadne a do roku 2027 budou muset nový školní vzdělávací program zavést a udělat. Když se to zase promění, možná si řeknou, že se to potom zase posune a přestanou to sledovat.

 

V zásadě to až tak nepotřebujeme, protože i ten původní rámcový vzdělávací program dokázaly inovativní školy využít. Říkají, že se do něj vejdou i se všemi změnami, které dělají. A ty školy, které na to nepřistoupily a mají to jako jakýsi fíkový list, to stejně neudělají, pokud nezměníme komunikaci.

 

Nemůže to zpoždění být tedy dáno i tím, že na některých školách prostě nechtějí nic změnit? Protože, jak se říká, „takhle se to přece dělalo vždycky“.

Je to přesně tak. Na českých školách je klíčovou postavou ředitel či ředitelka. Čeští ředitelé mají nejširší rozsah kompetencí ze zemí OECD. Pro kurikulární reformu tím pádem potřebujeme v první řadě získat ředitele, na ty bychom měli cílit jako první.

 

Když přesvědčíme ředitele o smyslu reformy, musíme jim pak dát příslušné nástroje. Což je nejen modelový školní vzdělávací program a poradci na tvorbu kurikula, ale i lektoři a kvalitní programy dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, aby se to učitelé naučili. Musíme jim dát šanci to přijmout nejen mentálně, ale taky se to naučit v praxi.

 

Podle Plagy nepůjde o zásadní překopání, ale o upřesnění nových rámcových programů. Zároveň chce ale ministr znát názor odborníků na to, co by se případně mělo znovu otevřít. Je ale na nějaké větší změny čas?

Podobně jako ministr Plaga si nemyslím, že tam je potřeba přepisovat celé kapitoly a úplně měnit strukturu.

 

Bohužel jsme tou barevnou mlhou, která se kolem toho spustila teď na konci ministrování předchozího ministra školství Beka, přišli o spoustu expertů, kteří se kolem Národního pedagogického institutu pohybovali.

 

Některými ne úplně šťastnými kroky ministerstva se natolik znechutili, že z pracovních skupin prostě vystoupili. Má smysl pokusit se je získat nazpět, aby to bylo konzultováno didaktickými experty. To si myslím, že je krok číslo jedna, který by ministerstvo a Národní pedagogický institut měli k expertům udělat.