Ministr Robert Plaga minulý týden správně stopl nedotaženou revizi vzdělávacích programů. Teď má rok na to, aby se mu podařil zázrak.
Zdroj: Seznam
Zprávy 3. 3. 2026
„Chtěli
jsme to nejlepší, a dopadlo to jako vždycky.“ Těžko použít pro dlouho
chystanou, schválenou a nyní zase odloženou reformu obsahu vzdělávání na
mateřských a základních školách jiný aforismus než ten od někdejšího
ruského premiéra Viktora Černomyrdina.
Jakkoliv
je po výměně vlád vždy namístě ostražitost, zda nová exekutiva neruší předchozí
pořádky jen proto, že pochází od nenáviděných předchůdců, v případě
pozastavené revize reformy vzdělávacích programů to není namístě. Ministr
školství Robert Plaga (za ANO) měl převzít od září 2026 politickou
zodpovědnost za povinné zavádění toho, čemu jeho předchůdce Mikuláš Bek (STAN)
říkal „největší změna ve vzdělávání za 20 let“. A kdo
průběh revizí sledoval, tak zcela chápe, proč u této „největší změny“
nechtěl Plaga dobrovolně asistovat a pokouší se ji rychle změnit.
Protože
Bek už úplně vymizel z české politiky, obhajobu revizí si vzal na starost
sám expremiér Petr Fiala (ODS) a v kritice Plagova rozhodnutí se vyznal:
„Je potřeba změnit spoustu věcí, aby vzdělání odpovídalo tomu, co dnes lidé
potřebují nejen k úspěchu v práci, ale vůbec pro život
v současné společnosti. Odložení reformy (RVP) ukazuje strach ze změn,
pohodlnost a neochotu je vysvětlovat a prosazovat vůči ‚terénu.“
Tomuto
hodnocení se nedá naprosto nic vytknout. Akorát Fialovi nedochází, že tím střílí
především do vlastní vlády: To ona ukázala pohodlnost, neochotu cokoliv
vysvětlovat a mizivou podporu „terénu“ (když už tedy tak školám musíme
říkat).
Na
revizích vzdělávacích programů totiž nebylo nejhorší to, že se tu a tam
něco změní k lepšímu či horšímu. Nejděsivější bylo, že s takto špatně
řízenou a komunikovanou reformou by se na většině českých škol
pravděpodobně nezměnilo vůbec nic.
A to už
si opravdu nemůžeme dovolit.
Další
papírová revoluce
Studenti,
učitelé, ředitelé i rodiče už jednou tuto revoluci, co více šustila
papírem než reálným obsahem, zažili. Zákonem z roku 2004 jsme se
rozloučili s centrálně stanovenými osnovami a nahradili je právě
rámcovými programy. Od té doby v Česku panuje velmi mylné přesvědčení, že
to bylo nějaké sluníčkářské progresivistické pomatení smyslů. To rozhodně ne,
protože vzdělávací program stanovil nutné dosažení takových cílů
a kompetencí „na výstupu“, že bez dobré a náročné výuky jich učitel
nemohl se svými svěřenci nikdy dosáhnout.
Zásadním
problémem ale byla naprosto mizivá podpora školám, učitelům a ředitelům
jako aktérům celé změny. Některé školy skutečně větší svobodu ve výuce využily
k vystavění skvělých programů. Mnoho vysílených učitelů a ředitelů
však narychlo přelakovalo osnovy do nového pražského newspeaku a jelo se
prostě dál. Zásadní princip změny, tedy vytvoření školního vzdělávacího
programu na míru studentům v dané škole, se ve většině vzdělávacích ústavů
dosud nepovedl. A to je tragédie, protože to přispělo k už tak velké
rozrůzněnosti českého školství, které nikdo nezvládá řídit (jen se to neříká
nahlas).
A do toho
za minulé vlády svitla naděje na lepší příští: Po průběžných mírných úpravách
rámcových programů se vytvoří jedna velká revize, která umožní učitelům dobře
učit a naplno se využijí jejich pedagogické schopnosti.
Na
počátku to vypadalo docela dobře: Ministerstvo a Národní pedagogický
institut se pustily do opravdu široké debaty odborníků. Že se o revize
zajímala i širší veřejnost, dosvědčovaly občasné racionální či méně
racionální příspěvky do debaty od nejrůznějších aktérů (připomeňme
například filipiku arcibiskupa Graubnera, který ve jménu
spravedlnosti a lidské důstojnosti požadoval, aby školy byly sice nadále
přístupné pro děti, ale radši jen pro některé).
V určitou
chvíli se ministerstvo rozhodlo již zcela nekontrolovanou debatu ukončit
a přejít na tradiční „demokratický centralismus“. Takže se vše zamíchalo
a na dort se umístilo pár lákavých třešniček, například angličtina již od
první třídy, i když na vzdělávací prospěšnosti takového kroku je mizivá
shoda expertů.
Do roka
a do dne
Plaga má
tedy dobré důvody zatáhnout za ruční brzdu. Tím se ale také zároveň dostává do
smyku, který jen velmi těžko vybere. Za pouhý rok chce zvládnout zapojit do
debaty znovu veškeré relevantní aktéry, najít konsenzus, dále udělat velkou
osvětovou kampaň na školách a k tomu ještě vytvořit dostatek podpůrných
pomůcek.
Naprosto
zásadní je potřeba mít kvalitní modelové školní vzdělávací programy, tedy ne
již osnovy, ale bezpečný výukový směr, kudy mohou plout mnohé školy
v hlavním proudu a neutopit se spolu se svými studenty. Některé
elitní školy možná zvládají vše učit projektově a vybírají si výukové
materiály jako krabici lega, které pak sestavují dohromady do efektních
i efektivních předmětů. Pro většinu škol ale představuje nabídka abstraktních
rámcových programů jen rozsypané kostičky na zemi, po kterých jste byli právě
donuceni přejít bosou nohou.
Podpořme
tedy Plagu v jeho záměru dát revizi obsahu českého školství ještě rok
navíc, ale zároveň mu stahujme smyčku, kterou si nyní dobrovolně uvázal kolem
krku. Bude to mít těžké. Za pouhý rok musí přesvědčit ředitele i učitele,
že mají naplno využít revidované vzdělávací programy a udělat něco
prospěšného pro sebe i studenty.
0 komentářů:
Okomentovat