Josef Mačí: Dva tisíce obyvatel, vlastní gymnázium. Ves u Prahy inspiruje další obce

Veřejná gymnázia spravují kraje. Objevují se ale nová, která zakládají obce. Především kolem Prahy. I jedna z pražských městských částí by mohla mít brzo své gymnázium.

 

Zdroj: Seznam zprávy, 6. 4. 2026

 

 

Středočeské Sulice mají oficiálně jen něco málo přes dva a půl tisíce obyvatel. Přesto zřizují nejen mateřskou a základní školu, ale také gymnázium. To je v Česku něco opravdu nezvyklého – tedy aby obec otevřela své vlastní čtyřleté gymnázium.

 

Takových míst je v Česku jen osm. Většinou má ale gymnázium v obci nějakou svou historii. Sulice ho ale založily v roce 2024, takže letos otevřou třetí ročník.

 

„Nechali jsme si zpracovat detailní demografickou prognózu. Víme tak, že nám ještě zhruba 5 až 7 let pojedou děti ve dvou paralelkách na základní škole, ale pak se nám počty sníží na jednu třídu v ročníku. Pustili jsme se proto do gymnázia, abychom mohli žákům nabídnout vzdělávání až do maturity a zároveň se nám škola nevylidňovala,“ říká mi ve své kanceláři starosta Petr Čuřík.

Přitom by se mohlo zdát, že taková škola nemá budoucnost. Vždyť Sulice leží osm minut jízdy autem od nájezdu na pražský okruh. Takže v relativně pohodlné vzdálenosti od pražských středních škol. O zájemce ale nouzi nemají, na 25 míst se letos hlásí 76 žáků, 46 z nich má školu na prvním místě. Dokud budou otevírat dvě třídy základní školy, zůstanou u jedné na gymnáziu, pak se poměr otočí ve prospěch střední školy.

Zájem tedy je, ono s počtem obyvatel Sulic to není tak úplně jednoduché. Proto v úvodu píšeme o „oficiálních“ 2,5 tisíce obyvatel. Reálně zde ale žijí asi čtyři tisíce lidí, významná část obyvatel je totiž přihlášená k trvalému pobytu jinde. K tomu připočtěme spád okolních a rychle se rozrůstajících obcí v zápraží Prahy.

 

„Nedává smysl, aby děti vstávaly o hodinu dřív a dojížděly do pražských škol, když můžou studovat u nás, a to se týká žáků ze Sulic, Kamenice, Popovic, Jesenice, Jílového, ale jezdí k nám i děti z Týnce nebo Benešova,“ dodává starosta.

 

Praha a její okolí je totiž v situaci, kdy se míst na čtyřletých gymnáziích nedostává. Právě tady je potřeba nejvíce bodů v porovnání se zbytkem republiky, aby se žáci na svou vybranou školu vůbec měli šanci dostat. A tak přichází i takováto nezvyklá „guerillová“ řešení, že si obce prostě gymnázium zřídí samy v rámci své základní školy.

 

 

Gymnázia se šíří

 

Sulicemi to totiž nekončí. Jejich nápadem se inspirovali i nedaleké Mnichovice. Tady letos otevřou druhý ročník svého gymnázia a na nedostatek zájmu si také nemohou vůbec stěžovat. Přihlášku podalo 107 dětí na 25 míst, z toho 53 uchazečů v první prioritě.

 

„Jsme sice blízko Prahy, ale hlavní město má kapacity naplněné. Šli jsme tedy cestou Sulic. Reagujeme tak i na demografickou křivku. Zatímco přetlak na středních školách, a zvlášť gymnáziích, je veliký, nám se už ukazuje, že budeme mít stále méně dětí ve školce a na prvním stupni,“ vysvětluje nedávný krok obce starostka Mnichovic Margita Valentová.

 

Zatímco nyní míří na střední školy děti z vrcholu populační vlny, na druhé straně se do mateřských i základních škol začnou pomalu dostávat žáci z nejslabších ročníků. Loni se v Česku narodilo podle nejčerstvějších údajů Českého statistického úřadu necelých 78 tisíc dětí, ještě před čtyřmi lety to přitom bylo skoro 112 tisíc dětí.

 

„Nikdy nám nestačilo říkat, že to má ‚někdo‘ zajistit. Sami jsme se pouštěli do hledání možností. Problémy se postupně přeměňovaly ve výzvy, které nás posouvají dál. A tak je to i s naším gymnáziem: studenti mají školu kousek od domova bez složitého dojíždění a město získává mladou generaci pro aktivní život v regionu,“ říká ředitelka mnichovické školy Marcela Erbeková.

 

Výzev si zažili opravdu hodně, od roku 2013 v podstatě kontinuálně školu modernizují a rozšiřují. Z 300 žáků jsou dnes už na 800.

 

„Propojení základních a středních škol je koncept, který je navíc docela běžný v soukromém školství nebo ve školách v zahraničí,“ dodává Erbeková.

 

A do třetice Votice. Jejich delegace se byla rovněž v Sulicích podívat, aby načerpala zkušenosti, jak založit gymnázium pod hlavičkou základní školy a zřídit si ho po svém.

 

„Uvažujeme o tom už asi pět let. Gymnázia v Benešově a Táboře jsou dlouhodobě přetížená, to samé se týká v posledních třech letech i Sedlčan,“ vysvětluje ředitelka votické základní školy Marcela Kratochvílová s tím, že o všeobecné vzdělávání ve městě mají zájem i místní rodiče.

 

Tady ale narazili na Středočeský kraj, který jeho zřízení nepovolil. A to s odkazem na nepříznivý demografický vývoj. Tedy že by bylo jen obtížné naplnit kapacitu gymnázia. Votice leží na jižním okraji Středočeského kraje, jsou tak podle vedení kraje v jiné situaci než obce kolem hlavního města.

 

„Postupujeme podle dlouhodobého záměru, který nám ukazuje, kde demograficky rosteme. Pokud by se stejným nápadem někdo přišel na Praze – východ nebo Praze – západ, kde kapacity nejsou, tak to vítáme. Votice jsou ale na jihu a nedaleké gymnázium ve Vlašimi nás naopak žádalo, jestli by nemohli otevřít o třídu méně,“ ozřejmuje rozhodnutí středočeský radní pro školství Milan Vácha (STAN), podle kterého by na sobě dvě gymnázia vedle sebe „kanibalizovala“.

 

 

Uděláme to sami

 

Nově se do tohoto hnutí přidaly ještě pražské Stodůlky. Tamní radnice Prahy 13 se rozhodla, že půjde rovněž cestou vlastního gymnázia.

 

„Snažíme se vyjít rodičům vstříc. Už kvůli tomu, že v Praze a zejména v okrajových městských částech vidíme obrovský tlak ze Středočeského kraje,“ říká starosta Prahy 13 David Vodrážka (ODS).

 

Otevřít by se gymnázium mohlo už v roce 2027, a to v pavilonu Základní školy Janského. K dispozici by měly být dvě třídy v každém ročníku. V rejstříku škol spravovaném Ministerstvem školství už je změna zanesená.

 

Praha 13 by se tak stala první městskou částí, která by měla gymnázium ve vlastních rukou. Všechna veřejná gymnázia jinak zřizuje Hlavní město Praha.

 

Zakládání gymnázií tímto způsobem rozhodně není krokem, který by systémově pomohl v Česku rozšířit všeobecnou větev středního školství. Ukazuje ale drobný fenomén, jakým místní politici a ředitelé škol odpovídají na poptávku rodičů a dětí.

Za pozornost stojí obsáhlá diskuse čtenářů!