Místo dvou nezávislých recenzentů jen jeden. A přísnější vymezení metod, s nimiž má učebnice a potažmo také učitel ve výuce pracovat. To jsou hlavní změny, které přinášejí na konci března upravená pravidla pro schvalování učebnic.
Zdroj: Hospodářské
noviny 8. 4. 2026
Nakladatelé
se bouří. Nelíbí se jim, že s nimi ministerstvo školství změny nekonzultovalo,
a obávají se o nezávislost posudků. Učebnice jsou přitom podle odborníků
zásadní pro kvalitu výuky.
Koalice
učebnicových nakladatelů konkrétnější vymezení pravidel pro schvalování učebnic
– takzvané doložkové řízení – vítá. Zároveň se ale obává, aby nová
pravidla nevedla k tomu, že recenzent bude prosazovat jen jednu vybranou metodu
výuky. Třeba čistě badatelský přístup k výuce, v němž žáci
získávají nové znalosti a dovednosti prostřednictvím vlastního zkoumání,
objevování a řešení problémů, podobně jako vědci.
„Obáváme
se, že učebnice, které budou obsahovat badatelskou metodu, ale souběžně nabízet
i jiné aktivity, nemusí projít,“ uvádí za Koalici učebnicových nakladatelů
její mluvčí Lukáš Tykal z nakladatelství Klett.
A nejde
jen o badatelský styl výuky. „Například požadavek na individualizaci na základě
aktuálních možností žáka může znamenat jen zařazení gradovaných úloh, což může
paradoxně brzdit inovace,“ obává se ředitel nakladatelství Nová škola
Martin Janáček s tím, že nakladatelé kvůli obavám z neudělení doložky
přestanou hledat neotřelé způsoby, jak efektivně žáky učit nové věci.
Co
posudek, to jiný pohled?
Druhý
posudek bude vznikat pouze v případě, že ten první bude nedoporučující. To
může být podle Janáčka problematické, protože se tak celé řízení
prodlouží. Nakladatelé se navíc obávají, že druhý recenzent nemusí být vždy
objektivní. „Hrozí, že půjde jen o formální potvrzení první recenze, protože
druhý recenzent si nedovolí prvnímu odporovat,“ říká Janáček.
Tvůrci
učebnic si už dříve stěžovali na to, že jsou posudky nevyrovnané a hodně záleží
na tom, ke kterému recenzentovi se materiál dostane. Co u jednoho projde, u
druhého ne. Proto se nyní tolik obávají, že jen jeden posudek místo paralelně
vznikajících dvou tuto nepředvídatelnost ještě zhorší.
Ministerstvo
školství odůvodňuje snížení počtu recenzentů na jednoho efektivitou
procesu. „U kvalitních učebnic se nebudou zbytečně vypracovávat dva
pozitivní posudky,“ upřesnil tiskový mluvčí úřadu Ondřej Macura. Podle
informací HN šlo i o snahu ušetřit. Kvůli tomu už dříve nahradil jednoho z
externích recenzentů kmenový zaměstnanec Národního pedagogického institutu,
který učebnici posuzuje v rámci náplně své práce. Jeden posudek stojí v řádu
desítek tisíc korun.
Nakladatelé
napadají také nemožnost vyjádřit se k negativnímu posudku. Nedoporučující
posudky jsou přitom podle Janáčka často založeny pouze na dílčích zásadních
připomínkách, které lze obratem zapracovat. Někdy se také jedná pouze o
nedorozumění, které se podaří vyjasnit.
„Nakladatelství
nadále nemá právní nárok na udělení doložky ani při splnění všech stanovených
kritérií a zároveň nemá možnost se proti rozhodnutí odvolat. V rámci Koalice
učebnicových nakladatelů proto budeme usilovat o úpravu současného znění
sdělení,“ uvádí ředitelka nakladatelství SPN Tereza Pavlíčková. Všem
nakladatelům také vadí, že s nimi změnu ministerstvo nekonzultovalo.
„Možnost
odvolání nebyla explicitně zmíněna ani v dosavadním dokumentu, v tomto směru
nedochází k žádné změně,“ reaguje na kritiku Macura. Nakladatele do tvorby
dokumentu ministerstvo nezahrnulo podle něj kvůli tomu, že šlo jen o drobné
úpravy. Nyní úřad připravuje zásadní změnu celého doložkového řízení, kterou už
s nimi konzultovat chce. Jejím základem by mělo být zpracování standardu
kvalitní učebnice.
Právě
chybějící standard je podle analýzy vzdělávací organizace EDUin tím hlavním
důvodem, proč nyní posouzení kvality učebnic závisí především na individuálním
úsudku konkrétního recenzenta. „Bez standardu se kvalita učebnic nikam
neposune. Upravit doložkové řízení nestačí,“ uvádí autorka komplexní analýzy
Patricie Martinů.
Učebnice
– cesta ke znalostem
Role
učebnic ve výuce je podle analýzy dlouhodobě podceňovaná. Zkušenosti ze
zahraničí přitom ukazují, že jsou významným nástrojem, jakým stát může
ovlivňovat výuku. Pokud je totiž učebnice kvalitní, poskytuje učiteli cestu,
jak obsah didakticky správně a po vhodných krocích předávat žákům.
Jenže
školy často učí z učebnic, které jsou zastaralé. Více než třetina jich nakupuje
nové knihy až po pěti a více letech, v některých předmětech vázne obměna i
desetiletí. Problém je to třeba v zeměpise, kde se reálie mění poměrně rychle.
Řada pedagogů učebnice vůbec nepoužívá a spoléhá na vlastní materiály nebo na
ty, které učitelé sdílí na různých serverech. V takovém případě ale hrozí, že
nebudou dostatečně kvalitní a výuka nebude ucelená, když bude učitel pokaždé
vycházet z jiného materiálu.
Na trhu
přitom vzniká zcela nových učebnic poměrně málo – pouze necelá pětina
těch, které mají platnou doložku, vyšla v posledních pěti letech. Průměrný rok
vydání je tedy rok 2017. Vloni byla udělena doložka celkem 254 učebnicím,
v řadě případů však šlo o opětovné udělení doložky těm, které ji již v
minulosti měly a její platnost vypršela.
Mít
kvalitní učebnice bude podle odborníků nyní důležité i proto, že za rok a půl
budou muset školy učit podle nově upravených „osnov“ a právě učebnice
mají být pro pedagogy velkou oporou. Jenže ministerstvo školství stále definitivní
podobu těchto nových „osnov“ pro základní školy nezveřejnilo. A to je
problém i pro nakladatele. „Pořád nevíme, na jakém základě máme nové
učebnice vyvíjet,“ uvádí za Koalici učebnicových nakladatelů její mluvčí
Lukáš Tykal z nakladatelství Klett.
Podle
Martinů by stát měl doložkové řízení zdigitalizovat a udělat více
transparentním. Posudky ani vypořádání připomínek recenzentů totiž dnes
nejsou veřejně dostupné. A to se má podle nakladatelů ještě zhoršit, když
se v podstatě ani nemusí dozvědět, proč jejich učebnice neprošla.



0 komentářů:
Okomentovat