Portešová se o nadání dětí začala zajímat při studiích psychologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.
„Měli jsme si vybrat diplomové téma a já jsem
běžela za panem profesorem Švancarou s tím, že chci zkoumat vztah matematického
a hudebního nadání. A když jsem tam doběhla, bylo mi sděleno, že téma už je
bohužel obsazeno, takže jsem musela zvolit jiné,“ vzpomíná Portešová.
„Každopádně mě to nepustilo, a když jsem
pokračovala na doktorské studium a hledala své téma, tak už to bylo jasné. Hned
jsem si zvolila téma dvojvýjimečnosti a perfekcionismu nadaných dětí,“ dodává.
V době, kdy se nadání dětí začínalo zkoumat,
bylo většinou spojované s IQ. „Jakmile mělo dítě IQ 130, tak bylo nadané, a
jakmile mělo 129, tak nadané nebylo. Dneska víme, že tento přístup prostě není
správný. Dnes nás u dítěte mnohem víc zajímá, jaký je unikátní profil jeho
schopností. To nám řekne mnohem víc o tom, jak ho dále optimálně vzdělávat,“
vysvětluje psycholožka.
„Neexistuje žádný seznam nějakých typických
charakteristik, které bychom si mohli odškrtnout a na základě toho říct: ano,
mám nadané dítě. Ale jednou charakteristikou je třeba zvídavost. Když se to
dítě se ptá na otázky, které ostatní děti v jeho věku nenapadají. V ten moment
si rodiče všímají, že to dítě je prostě jiné než ostatní děti a začnou si
všímat další charakteristik,“ říká Portešová.
Mezi ty může patřit například časný
rozvoj řeči, časný zájem o čísla a písmena, časné čtenářství a rozvoj
abstraktního a vizuálně prostorového myšlení.
Podle Šárky Portešové je v Česku množství
nadaných dětí stejné jako kdekoli jinde na světě. Víme ale pouze o zlomku.
„Obecně vycházíme z Gaussovy křivky, bavíme se zhruba o třech procentech
populace a víme zhruba o 0,3 procenta. To znamená, že jsou tu tisíce nadaných
dětí, které nejsou identifikovány. Což si myslím, že je opravdu velká škoda,“
míní psycholožka.
Tento problém se snaží změnit i vývojem
nového nástroje identifikace nadaných dětí.
„Společně s kolegy Michalem Jabůrkem a Ondřejem
Strakou jsme dali dohromady tým a začali jsme vymýšlet systém, který by byl
rychlý, plošný a zábavný,“ říká Portešová.
„Začali jsme vymýšlet diagnostické hry. Funguje to tak, že dítě si sedne k počítači, je tam nějaký úvodní příběh, který ho vtáhne do děje, a v ten moment se spustí hra. Dítě řeší zábavné úlohy, které jsou do hry integrovány, sbírá body a my jsme po necelé hodině schopni jeho schopnosti dobře změřit. Informace o tom, jak na tom dítě je, potom můžeme poskytnout škole nebo rodičům,“ dodává.
Jaké byly začátky Národního centra podpory nadání Invenio? Lze nadané dítě identifikovat už v mateřské škole? A co ukazují nejnovější poznatky ohledně podpory nadaných dětí? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus.
0 komentářů:
Okomentovat