Lukáš Masopust: Třídním proti své vůli

čtvrtek 16. listopadu 2017 ·

Mám to “štěstí”, že jsem dostal třídnictví. Zvažoval jsem odchod ze školy. Nevím, jak to je na jiných školách, ale co vím, tak práce třídního není doceněna. Příplatek za něj je měsíčně několik málo stovek, třeba 600 Kč. Tedy 2–3 hodin práce. To už jsem překročil minimálně dvakrát.

Třídnictví v sobě zahrnuje několik věcí. Část z nich je řekněme výchovného charakteru. To znamená, že učitel působí jako ombudsman mezi svými žáky a ostatními vyučujícími a má je na starosti (zodpovědnost) v případech, kdy nemají klasickou výuku. Má také jisté reprezentační povinnosti týkající se hlavně maturitního plesu. Takto vzniklý vztah podle mých kolegů hodně dává jejich třídnímu…

Druhá část je ale administrativa, z jejíž většinu by měly dělat stroje či jeden člověk na škole. Co je to ta administrace? No, především je to omlouvání, často to znamená násobnou komunikaci s rodiči, vysvědčení, potvrzení o studiu, různé reporty, kázeňské postřehy – myslím tu papírovací část. Maturitní papírování a co já vím ještě.

Někteří třídní učitelé stráví část hodin, které mají ve své třídě, vyřizováním třídních záležitostí, aby ušetřili čas sobě i žákům.

Je to normální? Nejen ta charita, ale například většina škol už má elektronickou třídní knihu. U nás máme obojí… Používám RFID karty pro vstup do školy, tedy stačí jen trochu programovat a je hotovo…

Modernizace našeho školství nemusí být jen na úrovni zvýšení peněz a změny struktury vzdělávání, ale i těchto zdánlivých drobností….

Myslím si, že soumarství je v naších školách již dost. Ano, pokud toto četou mí dlouholetí kolegové, kteří učí celý život, tak jim možná mé nářky přijdou hloupé či naopak mi to přejí. Ale mým cílem není zrušit třídnictví, ale oprostiti ho od papírovaček, které by objektivně měly dělat stroje či jeden člověk na škole. Jednoduchou kalkulací lze spočítat, že kdyby se třídním sebraly jejich příspěvky, tak to dá dohromady částku odpovídající minimální mzdě.

A je tu ještě další otravnost. Místo toho, abych učil, na co jsem se moc těšil a budoval jsem kvůli tomu novou laboratoř, tak musím jako třídní jet na adaptační kurz, s tím bude jistě souviset nějaké papírování, naruší mi to můj společenský život, večerní kurzy, které vedu, a jeden, na který chodím apod. Ano, je to vlastně služební cesta, ale její podstatou je výchovné působení na žáky. U toho nemusím být a mohu dělat něco užitečného, tedy učit. Přemýšlím, co jsem udělal tak špatného, že jsem trestán tímto způsobem. Snad budu moct čas využít k lepší přípravám.

Říkáte si, proč sakra nejdu jinam? No, u nás na škole máme spoustu skvělých lidí. Máme i dobré manažery, kteří řídí kvalitu našich absolventů – máme řadu postupů, kterými zjišťujeme, co jsme žáky naučili, a na základě porovnání s našimi cíli zavádíme změny ve výuce. Toto jsou aspekty, které mne na škole drží, které dávají mé práci smysl.

Možná to někdo dělá rád, ale já takových svých kolegů moc neznám.


Adaptační kurz

Svou třídu jsem doprovázel také na adaptační kurz. Program byl vymyšlen tak, že jsem žáky předal příslušným vychovatelům a bylo na mně, zda jsem se zúčastnil nějaké akce, co žáci dělali. Měl jsem dost své práce a tak jsem se jí věnoval přednostně. Přesto jsem hrál se žáky paintball a u některých akcí jsem vystřídal kolegu a pořizoval jsem foto a video záznamy. Ač jsem byl k těmto kurzům vždy skeptický (za mě nebyly), tak musím říci, že tento kurz svou náplní můj názor dosti změnil.

Níže je video z naší rychlohry.

Tak jsem zjistil, že jsem ve své třídě našel spoustu mladíků, se kterým se mohu, pokud je pustí rodiče, věnovat moha mimoškolním aktivitám jako je paintbal, lasergame, motokáry apod. A toto mne nenapadlo, když jsem se stal třídním. Tak snad to bude nakonec pěkné. I když mě stále uráží, že mám zaplacené jen tři hodiny práce třídního za měsíc…

Těším se na Vaše postřehy.

Blog a video ZDE.


0 komentářů: