Žijeme v matrixu, ale není žádná modrá a červená pilulka, která by nám umožnila se odpojit, říká Michal Pěchouček, jeden z největších odborníků na umělou inteligenci v Česku. A tvrdí, že AI bude naše životy měnit čím dál víc a nebude to jen k lepšímu.
Zdroj:
Magazín
Proč ne?, Hospodářské noviny 10. 2. 2023
Fascinující
obrázky ze služby Midjourney nebo úryvky z povídání s chatbotem
ChatGPT poslední týdny zaplňují sociální sítě. Možná jste si už také díky nim
vyzkoušeli, co dokáže umělá inteligence (AI). Michal Pěchouček, vedoucí Centra
umělé inteligence na Fakultě elektrotechnické na ČVUT
a technický ředitel společnosti Gen, dříve známé jako Avast, z toho
ale ohromený není.
Spíš ho
děsí, jaký svět okolo nás utkaly všudypřítomné algoritmy a že drtivou
většinu lidí vůbec nezajímá, jak fungují. Je to černá skříňka, do které
zvenku nikdo nevidí. „Umělá inteligence za nás dělá spoustu rozhodnutí
a ani o tom nevíme. Výrazně to ovlivňuje náš život, jen to
v rámci zjednodušování komplikovaných situací a nabídek nevidíme.
A vlastně ani nechceme,“ říká padesátiletý vědec s tím, že jde
o nenápadné ořezávání lidské svobody.
Rozvoj umělé inteligence prý přinese obrovský pokrok ve vědě a zdravotnictví, ale také plno negativních efektů. Zejména před manipulací bychom se měli mít na pozoru, varuje Pěchouček, jenž byl u vzniku dvou úspěšných AI start‑upů: kyberbezpečnostní Cognitive Security si koupil americký gigant Cisco a Blindspot. AI zazářil při předpovídání výsledků nedávné volby prezidenta. Umělá inteligence je už teď méně či více nápadně všude okolo nás a ovlivňuje naše životy. A čeká nás prý toho ještě víc. Služby jako ChatGPT a Midjourney jsou jen předkrm, protože umělá inteligence nahradí plno lidských profesí. Některé obory ale nezmění. „Tam, kde se používá emoční a sociální inteligence, bude stále potřeba lidská práce.“
Když jste v 90. letech studoval, na školách se říkalo, že umělá inteligence nikdy nebude řídit auto a neporazí člověka ve hře Go. Bylo to období vědecké skepse, takzvaná „AI winter“. Zažíváme dnes „AI summer“?
Dá se to tak říct. I pohled na umělou inteligenci je cyklický. AI winter z přelomu století byla způsobená tím, že samotná technologie byla trošku utržená ze řetězu. Byla plná vizionářských myšlenek a idejí, často nesmyslných, a přitom neměla odpracované své fundamenty – jak teoreticky, tak prakticky.
A jak je to dnes?
Už toho hodně víme, masa
znalosti je pevná a AI běží v cloudu. Umělá inteligence je tu
s námi tak navždy. Už nezmizí, stejně jako nezmizí fyzikální zákony. Navíc
díky Moorovým zákonům trošku vidíme do budoucnosti, víme, jak se bude AI
zlepšovat. Dokážeme predikovat, co kdy a jak bude fungovat. Sam Altman,
šéf Open AI, říká, že se umělá inteligence bude zlepšovat desetinásobně každý
další rok. Ačkoliv tato predikce je hodně spekulativní, AI je rozhodně
o hodně menší duchařina než v době, kdy jsem studoval já.
Je umělá inteligence dnes hmatatelnější pro běžného člověka díky chatbotům typu ChatGPT a generátorům obrázků jako Midjourney?
Je to
demokratizace umělé inteligence ve velkém stylu. Najednou se do celé
„hry“ vložil nový impulz – samotní lidé. Dřív se o AI uvažovalo
z pohledu velkých dat, peněz a aplikačních problémů. Šlo
o zrychlení, zlevnění, zvětšení… Ale dnes mají lidé AI přímo před očima,
na klávesnici. Uvidíme, co z toho vzejde – určitě dobré, ale
také hrozivé věci.
Vy to používáte?
ChatGPT
nebo Midjourney nepoužívám. Vyzkoušel jsem si to, ale nemám z toho ten
zážitek co většina lidí. Mě to opravdu nepřekvapuje.
Lidi to ovšem ohromuje, dokonce se začalo mluvit o tom, že se místo googlování začneme bavit s chatbotem, protože dodává celistvější odpověď v kontextu…
Pokrok
v jazykových modelech Googlu a OpenAI (kde je velkým investorem
Microsoft, provozovatel vyhledávače Bing – pozn. red.) je srovnatelný. Ale
nevidím to jako něco zásadního pro způsob, jakým vyhledáváme na internetu.
Chat a vyhledávání jsou dvě rozdílné věci. Uvidíme, jakým směrem se to
bude vyvíjet.
Když jsem jel za vámi na rozhovor a psal vám, že budu mít zpoždění, odpověděl jste mi: „No problem, don’t break your neck.“ Ťukal jste to vy, nebo umělá inteligence?
Já.
Používám tahovou klávesnici, která se učí z toho, jaké slovní obraty píšu.
Díky tomu, že rozpozná první druhé slovo, mi větu sama dopoví. Běžnou zprávu
tak udělám čtyřmi tahy palcem. Ale kvůli tomu, že jsem asi nikdy předtím nikomu
nenapsal „Don’t break your neck“, tak jsem to musel vyťukat do posledního
písmenka. Byl jsem docela v šoku, že to bylo celé na mně a umělá
inteligence mi nepomohla. Ale to je opravdu spíš náhoda.
Jinak už nám ale umělá inteligence pomáhá hodně,
že?
Dokonce tak
moc, že to brzy způsobí revoluci v uživatelském rozhraní a softwaru
obecně. Spoustu úkonů už nebudeme muset dělat sami, ale umělá inteligence to
udělá za nás. Rolovací okénka, výběrová klikátka, doslovné nabídky
úkonů – to už nebude, spíš si budeme povídat s nápovědou a úkony
chtít po ní. Bude to takový obohacený chatbot.
Na co dalšího se můžeme po generování
obrázků a psaní textů od umělé inteligence těšit?
Na to,
že se to propíše celým Microsoft Office.
Teď jsem čekal něco víc cool než Excel a Word…
Počkejte,
ale to bude naprosto zásadní změna ve způsobu jejich využívání. Dnes
většina lidí sedících za klávesnicí generuje velký objem textu –
a to se změní.
Jak to?
Propíše se
tam komunikace, kterou dnes vedeme s chatbotem. AI nebude jen napovídat,
ale sama dělat to, co jí budeme říkat: vyplňovat, psát, ovládat, programovat…
Takový lepší pan Sponka?
(smích) Ten
se ale tehdy úplně nepovedl. Já to myslím tak, že budete dělat prezentaci
v PowerPointu a jen ji chatbotovi lehce naskicujete a umělá
inteligence vám ji celou dodělá. Bude to velký posun. Možná to zní těžko
představitelně, ale vězte, že za pár let, pokud se v Microsoftu
nestane něco divného, to bude úplně standardní součást našich pracovních
životů.
Jak?
Budeme toho
psát a vyplňovat mnohem méně. Budeme jen skicovat, nadhazovat, kontrolovat
nebo trošku doplňovat a šperkovat finální produkt. Třeba proto, že
nebudete chtít, aby bylo poznat, že to místo vás dělala umělá inteligence.
Za jak dlouho to přijde?
Za dva
roky. Maximálně. Bude to fascinující, protože lidé budou muset změnit způsob
myšlení. Díky psaní textu jsme zvyklí uvažovat lineárně: udělám tohle, pak
tohle, pak tohle… Ale nově budou muset uvažovat abstraktně, aby dokázali
kvalitně vysvětlit chatbotovi, co se po něm chce. Umět úkolovat chatbota
se možná děti budou učit ve škole. Všichni se budeme muset naučit
disembodiment neboli odhmotnění od textu a slova.
Co to znamená?
Lineárně se
mluví i píše, je to provázané. Dnes je kvalita vyjadřování do jisté míry
trénovaná psaním. Když ovšem vypadne lineární vyjadřování v textu, jaký to
bude mít dopad na řeč a schopnost lidí mluvit?
Přijde zkratkovitost, hesla a povely.
Ano. Krátké
věty a výštěky. Už dnes vidíte dost zjednodušování, ale tohle půjde ještě
dál.
Už mnoho let umělá inteligence ve velkém ovlivňuje naše životy, jen to nebylo tolik vidět. Běží jakoby pod kapotou služeb, například v podobě výběrových algoritmů, které nám doporučují další film nebo produkt v e‑shopu. Je AI opravdu všude okolo nás?
Je to tak.
Umělá inteligence za nás dělá spoustu rozhodnutí a ani o tom
nevíme. Výrazně to ovlivňuje náš život, jen to v rámci zjednodušování
komplikovaných situací a nabídek nevidíme. A vlastně ani nechceme
vidět, takže tu hru s nejrůznějšími službami od Netflixu po Alzu
dál hrajeme. To, co kupuješ, sleduješ, kam klikáš, kam jedeš – to mi
vždycky přišlo jako takové nenápadné ořezávání lidské svobody. A lidé jsou
s tím O. K.
Protože jim to zjednodušuje život?
Protože se
jim to líbí. Před pár lety prohlásil jeden manažer YouTube, že 70 procent
veškerého obsahu, který tam lidé zhlédnou, je na doporučení algoritmů. Ne
že by si ho sami aktivně našli. A dneska to bude třeba 90 procent.
Dá se tedy nějak obecně říct, jak umělá inteligence ovlivňuje naše životy?
To je, jako
kdybyste se mě zeptal, jak nám ovlivňuje životy matematika. U AI to není
až tak vyhrocené. Je prostě ve všem: v autě, v e‑mailu,
ve foťáku, v hodinkách, v bance, v řízení letového provozu,
v energetice, v obchodu… S nadsázkou lze říct, že není odvětví,
kde by nebyla. Už ji nejde zakázat, vyndat, vypnout. Ale zaráží mě, že se tomu
pořád říká AI. Před deseti lety jsem si myslel, že se objeví nějaké lépe
definující pojmenování. Něco více enigmatického. Slovo „umělá“ přestane být
brzy důležité, protože nikdo nebude řešit, jestli produkt vytvořil člověk, nebo
stroj. A „inteligence“ také, protože to bude tak všeobecné, že
o žádnou mimořádnou nebo vyšší inteligenci nepůjde.
Věhlasný investor Marc Andreessen prohlásil, že právě vstupujeme do zlatého věku psaní, umění, hudby, softwaru a vědy poháněného umělou inteligencí. A že to bude úžasné. Souhlasíte?
Ano, ale
zároveň to přinese spoustu neštěstí.
Tak nejprve to pozitivní, prosím.
Jsou dvě
oblasti, kde AI zachrání planetu. První je zdravotnictví, kde nastane radikální
zlevnění zdravotní péče pro stovky milionů lidí, kteří na ni dnes
nedosáhnou. Dnes se doktoři pořád dívají do záznamů a výsledků, stále
dokola a zbytečně. V tom je obrovský potenciál pro automatizaci
a diagnostiku. Když budete znát diagnózu dopředu, tak bude cena léčby zlomková.
Samozřejmě ale vnímám, že jde o zkostnatělý obor a jakákoliv inovace
se do něj opravdu těžko dostává.
Co bude to druhé úžasné?
Pokrok
ve vědě. Automatizace a akcelerace vědeckého poznání.
Vědci přijdou o práci?
Jen ti,
kteří se nedokážou adaptovat na nový způsob vědeckého poznání. Nebudou
schopni konkurovat doktorandovi, který vezme pár databází a výzkumné
materiály, nasadí na ně strojové učení a vyřeší problém,
na kterém si generace předtím vylámaly zuby. Věda se ohromně zrychlí.
Často zmiňujete, že velkým problémem umělé inteligence je to, že funguje jako černá skříňka. Algoritmy, které ovlivňují naše životy, nejsou transparentní. Daří se v tomto směru něco dělat?
Probírá se
to čím dál víc. I my v Genu chceme poskytnout víc transparentnosti
tím, že vysvětlíme, proč si náš algoritmus myslí, že tenhle soubor je škodlivý
a je třeba ho smazat. Rozhodování stroje by mělo být vysvětlitelné. Obecně
platí, že čím neprůhlednější umělá inteligence je, tím vyšší je bariéra její
adopce. Když doktor porozumí rozhodování algoritmu, spíš ho bude ochotný
používat pro svou práci. Vysvětlitelnost je také nástroj boje proti manipulaci
umělou inteligencí.
A chtějí lidé vlastně vědět, co je uvnitř černé skříňky?
Pro většinu
je pohodlnější to nevědět. Odhaduji, že tak polovina lidí ani neví, že tam
nějaké algoritmy jsou a že ovlivňují jejich rozhodování. Když se podíváte
na tu druhou polovinu, tak část z ní ví, že tam jsou, ale myslí si,
že jsou nastavené pro jejich dobro. Další část si myslí, že je proti kouzlům
algoritmů obrněná a že se nenechá ovlivnit, což je samozřejmě naivní. Pak
jsou tam lidé, kteří jen krčí rameny a říkají, že s tím nic
neudělají. A jen zlomek lidí si myslí, že to je problém, a chtějí ho
řešit.
Další negativní efekt umělé inteligence vidíte v nebezpečné personalizaci, tedy přizpůsobování digitálního obsahu na míru každému z nás. Nedávno jste k tomu zveřejnil anglický text, v němž jste napsal, že žijeme v nedobrovolných „echo chambers“, tedy sociálních bublinách. K čemu jste došel?
Algoritmy
nám něco doporučují proto, že si o nás myslí, jací jsme. Vytváří skupiny
podobných lidí, kteří mají být s daným produktem nebo nabídkou spojení.
Tím vznikají sociální skupiny, bubliny, které třeba nemají ostré hrany, ale
každého uživatele si někam zařadí podle toho, kam kliká, kde nakupuje, co čte,
odkud je, kolik mu je let atd. Mně přijde hrozné, že tomu lidé nerozumí. Že
nevědí, do jaké bubliny patří a jak vypadá. Myslím si, že časem bude
hodně lidí chtít mít personalizaci – tedy to, co o nich vědí
algoritmy – pod vlastní kontrolou. A hlavně se budou chtít podívat
i na internet, který dnes nevidí, jako pozorovatelé do jiných
sociálních bublin.
To přece ale není konstanta. Algoritmický profil se v čase musí dost měnit…
A v tom
je další problém. Lidé by měli vědět, do jaké bubliny se posouvají. Ocenil
bych nějaký nástroj, který by mi každý týden řekl: Udělal jsi tohle
a tohle, proto se posouváš do této bubliny. Chtěl bych mít možnost
do toho zasáhnout a zkorigovat to, že jsem třeba někde párkrát špatně
kliknul nebo jsem dal mobil do ruky dětem a ty si na YouTube
přehrávaly něco svého, co mě nezajímá.
Nic takového ale neexistuje.
Přesně.
Jsou to dvě největší omezení svobody na internetu. Zaprvé že o tom
člověk neví, a zadruhé že to nemůže ovlivnit.
Tím se vracím ke zlým úmyslům ve využití umělé inteligence. Mluví se třeba o tvorbě vyděračského softwaru nebo tzv. deep fakes. Čeho vy se nejvíce obáváte?
Největším
zneužitím umělé inteligence je právě ta manipulace. Žijeme v matrixu, ale
není žádná modrá a červená pilulka, která by mi umožnila se odpojit. Je to
reálná dystopie. Stresuje mě to víc než příklady, které jste zmiňoval, protože
vím, jak proti ransomwaru a deep fakes bojovat. To je naše práce v Genu.
Funguje nám to, jsme v tom úspěšní.
A proti manipulaci se nedá bojovat?
Dá, ale
zatím v tom nejsme úspěšní, protože se většině lidí v matrixu líbí.
Bohužel jsou v něm velmi jednoduše ovlivnitelní. Vezměte si třeba řetězové
e‑maily, specialitu střední Evropy. To je takový DDoS útok na lidské mozky
(DDoS je druh kybernetického napadení, které má za cíl zahlcením
znepřístupnit internetovou službu běžným uživatelům – pozn. red.).
Kyberútočníci čím dál víc používají zranitelného jedince jako bránu svého útoku,
protože vědí, že jim lidské chování pomůže. Jde o různé phishingové útoky,
scamy a napodobeniny. Lidem je servírují skrz text a ten se může díky
umělé inteligenci snadno tvořit pomocí jazykových modelů. Už dnes začíná být
těžké rozpoznat, za čím stojí opravdový člověk a za čím stroj.
Jak se manipulaci bráníte vy? Jaký prohlížeč používáte?
Já používám
Avast Secure Browser a Brave. Oba jsou zaměřeny na ochranu soukromí více než
ostatní běžně používané prohlížeče.
Když říkáte, že je sbírání našich dat takový
problém, neměl by s tím stát něco dělat?
Spoléhám
na regulátory, že s tím něco udělají. Kdyby řekli: Milé velké
technologické firmy, máte dva roky a pak bude tracking nezákonný! Tak by
si s tím určitě poradily. Teď ale asi málokdo maže z počítače
a mobilu cookies před spaním.
Jsou nějaké oblasti, v nichž byste umělou inteligenci zakázal úplně?
Ideálně
ve všem, co se týká demokracie.
To je ale skoro všechno.
Myslím tím
přímé rozhodování o věcech veřejných. Třeba volby. Pokud jste přítomný
v Česku, tak bych zachoval povinnost dojít s lístečkem k urně.
A já si myslel, že řeknete třeba zbraně, zabijácké drony…
Dlouho jsem
si myslel, že je velký etický problém, aby se rozhodování o životě
a smrti přenechalo technologiím. Ale moje perspektiva se mění. Vezměte si,
co se teď děje nedaleko českých hranic. Nelidskost války řízené lidmi je víc
odstrašující než válčení řízené vysoce přesnou umělou inteligencí. Podívejte
se, jaké jsou na Ukrajině ztráty na životech kvůli brutalitě, ale
i technologicky zastaralému vybavení ruské strany.
V San Francisku teď projednávají možnost povolit policejním robotům zabít podezřelé, pokud by byly v ohrožení životy civilistů nebo strážců zákona. Bude tohle velké téma i v Evropě?
Vnímám to
spíš jako akademický problém. Není to tak důležitá otázka jako třeba
automatické rozpoznávání obličejů lidí v ulicích. V Londýně to
donedávna využívala soukromá firma a bylo skoro nemožné jít po ulici
inkognito. A zmíněné San Francisco rozpoznávání obličejů zakázalo. To mi
přijde důležitější, než jestli může dálkově řízený robot někoho zastřelit.
Neděsí vás to, co už dokážou roboti například od Boston Dynamics?
Neděsí, ale
umí toho už fakt hodně. Viděl jste seriál Black Mirror? Tam je to zobrazené
docela dobře, včetně toho, že takový robot se dá naprogramovat pro funkci
„kill“, aby autonomně šel za svým cílem. Takový scénář není nereálný,
technicky by to šlo, ale zároveň věřím tomu, že takové věci v našem světě
nikdy nebudou možné, protože je společnost zkrátka nikdy nepřijme
a regulace nepřipustí.
Před 22 lety jste na ČVUT založil Centrum umělé inteligence. Na čem tam teď kutáte?
Máme tam
zhruba 70 lidí, z toho dvě třetiny Čechů, a dělají skvělé věci.
Děláme špičkový výzkum v oblasti autonomní robotiky – to jsou menší
pojízdné stroje, které vyhrávají nejrůznější mezinárodní soutěže, například
v podzemním záchranářství. Hodně jsme začali investovat
do propojování matematiky a umělé inteligence v oblasti
optimalizace, například v energetice. Máme také pracoviště zabývající se
vysvětlitelností a metodami strojového učení pro plánování.
Jste i součástí nově vznikajícího projektu Národního centra umělé inteligence, kde spojí síly největší čeští odborníci na umělou inteligenci. Jak bude vypadat?
Je to velmi
významný výzkumný projekt, který je ve fázi návrhu a připravuje se
ve spolupráci s vědci Centra umělé inteligence a katedry
kybernetiky na FEL ČVUT, v Českém institutu informatiky, robotiky
a kybernetiky na ČVUT, v brněnském VUT, na matfyzu
a Západočeské univerzitě. Je to postavené na premise, že spojíme to nejlepší
z vědy v oblasti AI, co u nás máme: od herních teoretiků
přes robotiky až po vědce, kteří dělají drony, rozpoznávání obrazu nebo
zpracování přirozeného jazyka. Jde o ostrůvky české excelence v umělé
inteligenci. Projekt také podporuje asi dvacítka jak zdejších, tak zahraničních
firem, včetně Genu.
Jak jsou na tom obecně Češi ve vývoji umělé inteligence?
Skvěle
v mnoha oblastech. Patříme mezi nejlepší pracoviště na světě
v oblasti rozpoznávání obrazu, jsme výborní v robotice
a dronech, v práci s přirozeným jazykem. Jsme lídři
v oblasti AI kyberbezpečnosti.
Jak se k tomu chová stát?
Macešsky.
A jak by se měl chovat?
Jako
investor. Měl by vystoupit ze socialistické pozice „každému stejně“, aby
si nikdo moc nestěžoval a nikdo nedostal o korunu víc. Je to
rovnostářská podpora, ale je k ničemu. Je třeba udělat velké gesto, velké
investice do vybraných oblastí. V minulosti se AI tlačila jako
slogan, ale nikdo do toho nechtěl dát významné státní peníze, jako to
udělala třeba Francie nebo Německo. Stát se k tomu musí postavit, nebo nám
ujede vlak. A ten vlak jede strašně rychle…
Když se podívám na investice do start‑upů s umělou inteligencí, tak vidím obrovské valuace. Není to jen dočasný investorský hype, jako bylo krypto?
Dobrá
otázka. Pořád je tu přetlak investorského kapitálu a peníze musí pracovat,
nemůžou jen zůstat na účtech. Takže investoři jsou určitě rádi, že je tady
něco žhavého. A když vidí ChatGPT, který za pět dní získal milion
uživatelů, tak to je přesně to, co hledají. Proto společnost OpenAI dostala
investici 10 miliard dolarů, protože na tak rychlém jednorožci chce jet
každý. Perfektně to zapadá do mentality Silicon Valley.
Vy sám jste také do něčeho investoval?
Mám pár
menších andělských investic. Například do Safeintelligence.ai, což je
skupina vědců na Imperial College v Londýně vedená profesorem
Alessiem Lomuscioem. Zabývají se bezpečností umělé inteligence a pomáhají
firmám monitorovat a certifikovat, že pro nějaké užití je daný algoritmus
bezpečný.
Před pár lety jste mi řekl, že v roce 2030 bude v důsledku nástupu umělé inteligence pracovat méně lidí kratší dobu. Že se práce rozdělí na dva proudy: práce pro lidi a práce pro stroje. Pořád si za tím stojíte?
Ano, ale
bude to rychlejší. Kancelářská práce se bude automatizovat rychleji, než jsem
si myslel. Jazykové modely nám ale nepomůžou v sociální oblasti.
V people‑to‑people economy k ohrožení pracovních pozic nedojde. Tam,
kde se používá emoční a sociální inteligence, bude potřeba lidské práce
stále velká. Sociální, psychologická nebo pedagogická péče, tam roboti určitě
nebudou vládnout.
Investor Jan Barta říká, že AI zabije kvalifikované i kreativní profese dřív než ty dělnické. Perspektivní zaměstnání je podle něho zubař nebo instalatér, naopak programátor to bude mít nahnuté.
To je
pravda. Před pěti lety jsme chtěli na katedře počítačů vytvořit
rekvalifikační kurzy, aby se ženy na mateřské učily programovat, jenže
z etického důvodu jsme to nakonec neudělali. Obávali jsme se, že když
do toho nastoupí umělá inteligence, tak v podstatě ty ženy naženeme
do slepé uličky. A přesně to se stalo. Dneska už chatbot dokáže
výborně programovat. Nezapomeňme, že Microsoft, který má preferenční možnost
užívat velké jazykové modely z Open AI, vlastní jedno z největších
úložišť programů na světě, službu GitHub, a tudíž má ideální
předpoklady pro úplnou automatizaci programátorské práce.
Takže rekvalifikovat horníky na programátory by byla chyba. Na co by se měli rekvalifikovat?
Je jeden
obor, kde to bude mít AI velmi těžké, a to je byznysová inovace. Vytvořit
dobrý byznys, najít tu příležitost, je vysoce lidská doména. Pokud bych měl
horníkům nějakou rekvalifikaci doporučit, tak do schopnosti se umět
o sebe postarat v novém světě. Aby byli ochotni vymýšlet, jaká služba
nebo produkt chybí. To platí nejen pro horníky, každý by se měl naučil měnit
svět lépe, než ho mění umělá inteligence.
Co byste poradil rodičům, jak připravit dítě na všeobjímající umělou inteligencí? Co s ním má dělat, co ho má učit, co mu má pouštět, aby byl úspěšný ve světě zítřka?
První je
vytvořit mu správný hodnotový rámec. Vysvětlovat mu na nedávné historii,
co je správné a špatné, co je dobro a zlo, pravda a lež, co je
demokracie, jaká je role člověka ve společnosti, předat respekt vůči
druhým, schopnost analyzovat zdroje, vytvořit argument a tak dále.
A zadruhé v něm podporovat kreativitu. Umět věci bořit a stavět
znovu, prostě inovovat.
Má cenu dítě dávat na kroužek programování?
Spíš
na kroužek matematiky. To mu dá obecnější základ. Programování je
dovednost a matematika je fundament. A z něj zase nějaká
důležitá, potřebná a nenahraditelná dovednost vyroste. Stejně jako
programování.
Byl jste u zrodu start‑upu Blindspot.AI, který zazářil při nedávných prezidentských volbách. Ani ne půl hodiny po zavření volebních místností díky umělé inteligenci věděl s naprosto minimální odchylkou, jak to dopadne. Jak to celé funguje?
Je to
v podstatě klasická úloha strojového učení, která predikuje výsledek
na základě opakování jevů. Blindspot.AI se to naučil podle toho, jak
probíhaly minulé volby v jednotlivých volebních okrscích na základě
dat z Českého statistického úřadu – jaké byly volební účasti, jak
dlouho trvalo sečtení a odeslání dat… AI se v této miniaturní oblasti
vytrénovala na velmi přesný model toho, jak se v Česku sbírají hlasy.
Nemá to nic společného s předpovědí preferencí voličů.
Může být umělá inteligence jednou dokonalá?
Existuje
filozoficko‑teoretický koncept silné obecné umělé inteligence. Ta je definovaná
tak, že všechny aspekty lidského uvažování, rozhodování a vnímání je
schopna reprodukovat stejně dobře jako člověk. Jde ovšem o abstraktní
projev, který je nereálný. Kopie člověka se nikdy nezrodí, ačkoli většinu toho,
co dnes AI dělá, dělá lépe než člověk. A pak máme ještě koncept
superinteligence, podle něhož AI dělá všechno mnohem lépe než člověk. To je
realističtější, ale stejně si myslím, že to nevznikne.
Proč ne?
Protože pro
vývoj umělé inteligence nebude nikdy důležité zreprodukovat veškeré lidské
uvažování, ale bude lepší zkvalitňovat konkrétní důležité oblasti, kde je nám
AI užitečná a odvádí mnohem lepší práci než člověk. Přece není důležité,
aby s vámi samořídící auto umělo hrát šachy. Nedává smysl, aby se takové
dovednosti zobecňovaly do nějaké celostní inteligence. Člověk umí řídit
i hrát šachy, ale nemá smysl ho kopírovat.
Nedávno bylo výročí 100 let od uvedení Čapkovy hry RUR (zkratka pro Rossumovi univerzální roboti), která ve světě etablovala slovo robot. Měl by z toho, co se okolo nás v umělé inteligenci děje, Čapek radost?
Čapek by
ze spousty věcí, které se dnes dějí, radost neměl. Jelikož napsal
i Krakatit, Matku nebo Bílou nemoc, můžeme odvodit, co by si asi myslel.
Když to ale vztáhnu čistě na RUR, tak by asi byl překvapen, jak malá část
automatizace lidské práce nastala u práce rukama, což byla jeho původní
myšlenka. Na druhou stranu by ho určitě překvapilo, jak velkou část práce
mozku naopak softwaroví roboti nahradili.
1 komentářů:
Umělá inteligence (AI) má velký potenciál změnit mnoho aspektů školství v budoucnosti. Některé z možných změn zahrnují:
Personalizované vzdělávání: Díky využití AI bude možné poskytnout studentům více personalizované vzdělávání. Tím, že umožníme AI analyzovat data o každém studentovi (například o jeho/nebo jejích zkušenostech, silných a slabých stránkách, preferencích a zájmech), můžeme lépe přizpůsobit vzdělávací obsah a metody jednotlivým studentům.
Lepší hodnocení a zpětná vazba: Díky využití AI bude možné automatizovat hodnocení studentských prací a testů a poskytnout studentům okamžitou zpětnou vazbu. Tím se ušetří čas učitelů, kteří by se mohli soustředit na další interakci se studenty a jejich podporu.
Vylepšení vzdělávacích materiálů: S pomocí AI budou moci učitelé vytvářet vzdělávací materiály, které budou lépe odpovídat potřebám studentů. Například AI může analyzovat chyby, které studenti dělají v testech, a na základě toho vytvořit další vzdělávací materiály.
Výše uvedené napsala umělá inteligence.
Okomentovat