Dvacet let pracovala v softwarové firmě, pak se rozhodla zbořit mýtus o ajťácích jako o nerdech, kteří jen o samotě vysedávají u počítače. A uprostřed covidu otevřela soukromé 1. IT Gymnázium v pražských Satalicích. Markéta Fibigerová staví na lidech z praxe, které zaměstnává jako učitele. Další si do školy pravidelně zve jako hosty na workshopy. Mladé lidi učí nejen programování a AI, ale i všeobecný rozvoj včetně toho, jak by se měli „prodávat“ na trhu práce. Hodně se věnují také péči o psychiku.
Zdroj: Hospodářské
noviny 28. 2. 2024
„Děláme
mnohem víc psychologické práce, než jsme očekávali. Přijali jsme psychologa,
protože jsme zjistili, že se nám to bohatě vyplatí,“ popisuje Fibigerová. Ve
škole podle ní vnímají křehkost mladé generace a brzy tak zjistili, že pokud
žáci nejsou v psychické pohodě, není možné je úspěšně vzdělávat.
Ředitelka
školy také popisuje, že kromě toho mají v prvním a druhém ročníku speciální
předmět, který nazývají vuelta – což je ve španělštině okruh. Tedy návrat k
tomu, co se událo. Funguje jako třídnická hodina, řeší se v ní problémy ve
třídě nebo aktuální dění ve společnosti. Také pracují na psychické pohodě
žáků nebo na tom, jak zlepšit učení. „Dnes jsme třeba mluvili o krátkodobé
paměti. Osvědčilo se nám to tak, že předmět nejspíš zařadíme i ve třetím a
čtvrtém ročníku,“ říká spoluzakladatelka gymnázia Markéta Tuhá.
Tuhá má
stejně jako Fibigerová nejen vystudovanou pedagogickou fakultu, ale také
zkušenost z byznysu. S manželem vybudovala firmu na elektroinstalace, Fibigerová
po vysoké škole dvacet let programovala a zabývala se vývojem softwaru v
rodinné firmě. Pak se chtěla vrátit k tomu, co kdysi začala. Vysnila si střední
školu, která vyvrátí mýtus o ajťácích jako podivínech. V roce 2021 za to byla
Hospodářskými novinami a CzechCrunch zvolena
mezi 20 nejinovativnějších osobností Česka za rok 2020.
Obrábění
vedle psaní esejů
Fibigerová
se snaží, aby ve škole nezakrněli. Pro inspiraci si jezdí do zahraničí, zrovna
minulý týden se vrátila z jejich partnerské školy v Kanadě: „Pro ně
je úplná samozřejmost mít školu úzce propojenou s praxí, v Česku to tak pořád
není.“ Líbí se jí i to, že v Kanadě nejsou učňovské obory a řemesla brány jako
škola pro ty, kteří nemají na víc. „Studenti si zapíší obrábění a k tomu psaní
esejů v angličtině a nikomu to nepřijde divné,“ popisuje.
Za tři
týdny jede na Slovensko, kde má domluvené návštěvy nejen ve školách, ale i ve
firmách. V IT zejména jde pokrok rychle dopředu, takže kontakt s lidmi z praxe
považují za velmi důležitý. Snaží se o to ostatně nejen u sebe a dalších
pedagogů, ale také u studentů.
Čtveřice
studentů druhého ročníku aktuálně spolupracuje se serverem Mapy.cz na nové
mapovací hře. „Uspořádali jsme hackathon a vítězové začali na projektu
pracovat v listopadu od samého začátku. Každý týden k tomu měli videohovor,
nyní se chýlíme ke konci. Vyzkoušeli si reálně všechny problémy, které se při
skutečné práci mohou objevit, komunikaci v týmu a nakonec i řešení
výsledné podoby včetně marketingu,“ pochvaluje si Fibigerová. Sama na ně
dohlížela a sledovala, jak si v projektu vedou.
V
učitelském sboru mají hodně lidí s praxí v byznysu. Například bývalou
podplukovnici z kriminální policie Radku Čapkovou, ale také výherce ankety
o nejlepšího učitele Zlatý Ámos Marka Valáška. Fibigerová s Tuhou fandí tomu,
aby se ve školách objevovali lidé z praxe spíš než jen vystudovaní učitelé,
kteří svět mimo školu nezažili. Lidí, kteří by se chtěli v části své pracovní
doby podílet na vzdělávání studentů, je podle Fibigerové hodně. „Odpuzují je
ale dvě věci. Jednak jak to v tradiční škole vypadá, prostředí, vztahy ve
sborovnách, a druhá věc je nutné pedagogické vzdělání, kvůli kterému jim tu
práci řada ředitelů nedá,“ popisuje Fibigerová. Ona sama má přitom pocit, že ji
na pedagogické fakultě dobře vyučovat nenaučili.
Situaci by
podle ní mohlo vyřešit, kdyby u všech oborů na vysoké škole byly i semináře s
užitečným pedagogickým minimem. Pokud by je student absolvoval, mohl by v
budoucnu učit na základních nebo středních školách.
Více dívek,
pohybu a technologií
Když
gymnázium v roce 2020 otevírali, jeden z cílů byl dostat do oboru více dívek.
To se daří jen napůl. „Když jim to někdo celý život podsouvá, že IT není pro
ně, ať už na základní škole nebo v rodině, v patnácti to už nezlomíte,“
popisuje svou zkušenost Fibigerová.
Ve druhých
ročnících je tu jedenáct dívek ze čtyřiceti žáků, v prvních
ročnících sedm. „Pořád s tím bojujeme. Holky si myslí, že k nám nemůžou,
protože by to nezvládaly. I na veletrhu středních škol vidím, jak kolem nás
projde máma s dcerou a máma říká: tam ne, to je IT, to není pro tebe,“
popisuje ředitelka. Každý rok otevírají dva první ročníky, i kvůli dívkám
přemýšlí, že by studium rozdělili na dva obory – programování a design.
„Holky jsou
přitom na programování šikovné a baví je to. Hodinu na něčem pracujete a ono to
pak funguje! To je prostě skvělá odměna. Ne že se hodinu něco učím a pak to
odříkám, to není tak dobrý pocit,“ říká.
Od začátku
také chtěli zlomit předsudky o tom, že ajťáci se nehnou od počítače a málo se
hýbou. Součástí školního areálu je velká zahrada, hřiště a posilovna. „Ta je
zejména mezi kluky velmi oblíbená,“ popisuje Tuhá. Pracují i na jejich životním
stylu. Když vidí, že do hodin chodí unavení, bez snídaně a zachraňují to
energetickými nápoji, snaží se jim vysvětlit, že takhle se těžko budou na něco
soustředit. „Někteří to pochopí, ale ne všichni samozřejmě,“ říká
Fibigerová.
Studenty a
studentky tu záměrně vystavují i nepříjemným situacím, aby se s nimi dokázali
poprat. „Prší? Nevadí, stejně budeme cvičit. Na lyžáku uvízl autobus, tak jsme
šlapali. Myslím, že někteří opravdu trpí přemírou péče a tohle jim
pomůže,“ míní ředitelka.
Ve škole se
drží řady moderních přístupů ke vzdělávání – začínají v 8:30, nezvoní tu,
všichni si tykají, čtyřleté studium končí závěrečnou maturitní prací. Neučí se
po jednotlivých předmětech, ale mají hodinu a půl trvající bloky, kde se věnují
vědě, humanitním předmětům, matematice spojené s IT, angličtině a španělštině
nebo sportu a zdraví. Všichni komunikují přes platformu Discord, kterou
používají hráči počítačových her. „Naši studenti tam už stejně byli, tak nám to
přišlo nejjednodušší a osvědčilo se to,“ vysvětluje Fibigerová.
Používají
ajťácký slang, nacvičují třeba i pracovní pohovory. Ředitelka jim radí i v tom,
o kolik si na trhu práce mají říct peněz, aby se nepodcenili. Někteří žáci
pracují už při studiu a řada spoluprací vyplynula přímo z workshopů, které se
ve škole konaly.
Letos u
nich odmaturují první čtvrťáci. Hlásí se na vysoké školy u nás i v zahraničí,
na technické školy zhruba třetina, třetina na přírodovědné a třetina na
humanitní. Převis mají dvojnásobný a ani letos se s novým
systémem přihlašování na střední školy zájem zatím nevychýlil. Žáci
musí podle Fibigerové absolvovat nejen povinné státní přijímací zkoušky od
Cermatu z matematiky a češtiny, ale také vlastní přijímačky: „Je to takové
zábavné odpoledne plné her, kdy uchazeči řeší na různých stanovištích úkoly. My
tak poznáme, jestli mají logické myšlení, které je pro nás podstatné.“
Přáli by
si, aby si mohli vybírat z více uchazečů, řadu z nich ale odrazuje školné. To
bude od příštího školního roku stát 130 tisíc korun ročně.
0 komentářů:
Okomentovat