Petr Kain: Je vaše dítě nový Einstein? Jaký je klíč k rozpoznání nadaných dětí a proč to české školství neumí

Váš potomek nosí ze školy poznámky, že se odmítá učit, během hodiny vyrušuje a je nezvladatelný. Případně ráno ve všední den odmítá vstát, stěžuje si na bolesti břicha, či dokonce zvrací. Asi vás to překvapí, ale možná máte doma nadané dítě. „V naší představě stále přetrvává pod pojmem nadaný žák obraz poslušného premianta, který se hlásí, má vždy perfektně vypracované domácí úkoly a bezchybně plní zadání,“ říká psycholožka Šárka Portešová. Skutečnost je však mnohem komplikovanější.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 19. 9. 2025

 

Mezi typické projevy těchto dětí patří i časté zlobení a sabotování výuky. Ve svých projevech se ale tyto děti od sebe výrazně liší a ne všechny charakteristiky nadání se objevují u každého z nich. Jejich rozpoznání tedy není snadné, přesto platí, že je lze mezi ostatními dětmi identifikovat. České školství to ale stále neumí.

 

 

Proč neumíme najít talenty

 

Čísla ministerstva školství hovoří o pouhých 0,2 procenta identifikovaných nadaných dětí na základních školách. Podle odborné literatury by jich přitom mělo být v populaci přibližně 10 až 15 procent (někdy se uvádí dokonce až 20 procent). Že je počet nadaných českých dětí podhodnocený, ostatně potvrdila i letošní studie institutu IDEA, jejímiž autorkami jsou ekonomky Miroslava Federičová a Alena Bičáková. Ty se ve své práci zaměřily na takzvané kvantitativní nadání, tedy výjimečné schopnosti v oblasti matematického a logického myšlení. Podle jejich zjištění se podíl takto nadaných žáků na základních školách v kategorii „čtvrťáků“ a patnáctiletých pohybuje mezi 10 a 13 procenty. V evropském srovnání tak patříme k horní třetině. A možná jsme na tom ještě lépe. Obě ekonomky ve své práci tvrdí, že zmíněných 10 až 13 procent je dolní mez a ve skutečnosti bude v populaci nadaných dětí pravděpodobně více.

 

Sítem, které by mělo zachytit nadané děti, propadají především dvě skupiny talentů. Tou první jsou děvčata. Oficiální výkazy základních škol jich zaznamenávají mezi nadanými a mimořádně nadanými žáky jen zhruba čtvrtinu. Dle mezinárodní odborné literatury by přitom výrazné genderové rozdíly v intelektu existovat neměly. Jak říká psycholožka Miriam Janyšková, jedním z důvodů podreprezentovanosti děvčat mezi nadanými dětmi může být to, že jsou sociálně více zdatná a mají větší touhu nevyčnívat a raději zapadnout do kolektivu.

 

Druhou skupinou nadaných, které české školství často nedokáže podchytit, jsou děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Jak tvrdí obě jmenované ekonomky, na vině je skutečnost, že v Česku je vztah mezi rodinným zázemím a výskytem nadání ze všech sledovaných zemí jeden z nejsilnějších. Jinak řečeno, na to, zda bude dítě rozpoznáno jako nadané, má největší vliv dosažené vzdělání rodičů a celkový socioekonomický status rodiny. V neposlední řadě talenty mezi těmito dětmi nenacházíme i proto, že je tam ani nehledáme. O potenciál nadaných dětí přicházíme i kvůli malým ambicím jejich rodičů. Zatímco 91 procent vysokoškolsky vzdělaných rodičů v Česku u svých nadaných dětí očekává, že získají vysokoškolský titul, mezi rodiči s nejvýše středoškolským vzděláním je to jen 67 procent.

 

V důsledku toho, že talentované děti nerozpoznáme, nakonec tratíme všichni. Česká ekonomika přichází o potenciál nadaných dětí, které nedokáže identifikovat a jejich talent rozvíjet. Kvantifikovat ekonomické dopady této naší neschopnosti podle Aleny Bičákové zatím neumíme, protože nám k tomu chybí data i informace. Platí nicméně, že nadaní přispívají k hospodářskému růstu mnohonásobně více než jiné stejně velké skupiny obyvatel, protože jsou hlavním zdrojem technologického pokroku. „Je možné, že s podporou těchto žáků by byl technologický vývoj u nás třeba dvojnásobný, ale opravdu k tomu nejsou v současnosti žádná data, kterými by ten odhad šel podložit,“ dodává.

 

Přehlížením nadaných dětí ale můžeme ublížit i jim samým. Nejde jen o to, že jim nepomůžeme rozvinout jejich talent. Z těchto dětí se v některých případech mohou stát děti ohrožené. Podle odborníků mohou být kvůli své výjimečnosti vypuzovány z kolektivu, zažívat šikanu, cítit se osamělé, prožívat větší strach a obavy. U některých to může vést až k existenciální depresi a v extrémním případě i k pokusům o sebevraždu.

 

Jak tento neutěšený stav zlepšit? Podle odborníků by pomohlo plošné testování na školách, a to ideálně na prvním stupni, ve 3. až 5. třídě. Se zachycenými talenty by se pak mělo speciálně pracovat tak, aby se jejich nadání dál rozvíjelo. Jednou z pomůcek, které by to mohly umožnit, je diagnostický nástroj Invenio, který vyvinula Portešová a její tým z katedry psychologie brněnské Masarykovy univerzity. Invenio funguje na principu gamifikace, kdy je každý z diagnostických testů integrován do hry, která měří konkrétní schopnost, například logické myšlení, paměť či prostorové schopnosti. Hned po dokončení her se vygenerují zprávy s výsledky.

 

V současnosti je testování zdarma nabízeno všem pražským školám. „Hlásí se nám ale i další školy z celé republiky,“ říká Portešová s tím, že do budoucna by rádi systém upravili tak, aby jej jednoduše mohli využívat všichni školní psychologové. Plánují také spuštění domácí verze testování pro rodiče dětí, jejichž škola se do screeningu nezapojí. Doposud se prostřednictvím nástroje Invenio podařilo otestovat více než deset tisíc dětí, z nich bylo přibližně 400 až 500 identifikováno jako žáci nadaní v nejrůznějších oblastech.

 

 

Klíč k rozpoznávání nadaných

 

Podle Portešové na otázku, jak poznat nadané dítě, neexistuje jedna univerzální odpověď. Přesto lze identifikovat některé nejtypičtější rysy. Platí například, že nadané dítě se obvykle učí rychleji než vrstevníci, chápe souvislosti dříve, mívá bohatou slovní zásobu a zajímá se o složitější pojmy, než by odpovídalo jeho věku. Jen málokteré nadané dítě ale exceluje ve všech oblastech, schopnosti bývají často nerovnoměrně rozloženy. Některé děti vynikají spíše v konstrukčních a vizuálně‑prostorových schopnostech, zatímco v oblasti verbální mohou být zcela průměrné.

 

„Mnohé nadané děti se často učí holisticky, potřebují vidět celý obraz a smysl učiva, aby je jednotlivé detaily vůbec zajímaly. Pokud se jim látka předkládá jen po malých krocích bez vysvětlení širších souvislostí, snadno ztrácejí motivaci a působí dojmem, že se nechtějí učit,“ vysvětluje Portešová. Jinak řečeno, například v dějepise může dítě odmítat učit se jednotlivé letopočty, dokud nevidí, jak zapadají do historického kontextu a souvislostí.

 

Typické je pro tyto děti i hluboké zaujetí specifickými tématy. „Mají často období naprosté fascinace nějakým fenoménem, kterému se věnují třeba půl roku naprosto intenzivně a do hloubky. Často to bývají dinosauři nebo třeba vesmír. Zažila jsem, kdy byly tyto děti posedlé houbami nebo historií starověkého Egypta,“ říká Miriam Janyšková.

 

Nadaný syn jednatelky společnosti Industrion Boutique Andrey Pitronové teď pro změnu prochází obdobím fascinace státními poznávacími značkami. „A tak objíždíme parkoviště s kamiony a díváme se na poznávací značky a jejich specifické řazení čísel a písmen,“ říká. Na první pohled některé tyhle projevy nadání mohou působit až patologicky, podle Portešové jde ale o přirozený způsob učení a objevování nadaných dětí, a měli bychom jej proto jednoznačně podporovat.

 

Další charakteristikou je i mimořádná zvídavost. „Obvykle jde o desítky nejrůznějších otázek denně, na které nadané děti potřebují znát opravdové odpovědi, ne pouhé ‚to neřeš, na to jsi moc malý‘,“ říká Portešová. Typické pro tyto děti je podle ní i to, že dokážou spojovat informace a poznatky do širších souvislostí. Často tak přicházejí s originálními nápady a umí propojit i zdánlivě nesouvisející věci. „I díky tomu mívají velmi rozvinutý smysl pro humor, který je pro mnohé překvapivě sofistikovaný a často dokáže trefně pojmenovat nebo vystihnout samotný problém, i když nás to třeba občas zaskočí,“ říká Portešová.

 

 

______________________________

 

Hlavní problémy při identifikaci a podpoře nadaných žáků

 

1. Rozpoznání nadání a nastavení podpory. Neumíme identifikovat nadané děti ani jejich speciální vzdělávací potřeby.

2. Zaměření na intelektové nadání. Většina testů se soustřeďuje pouze na kognitivní schopnosti, přitom nadání se může projevovat i v rozumových, pohybových, uměleckých, manuálních a sociálních schopnostech.

3. Subjektivita učitelského hodnocení. Učitelé mají často stereotypní představy o tom, jak se nadané dítě chová, což vede k přehlížení těch, které těmto představám nevyhovují.

4. Nedostatečné zaměření na nadané žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Nadaní žáci jsou často přehlíženi ve prospěch žáků s jinými specifickými potřebami.

5. Žáky ze znevýhodněného prostředí se nedaří zachytit. Chybí motivace jak ze strany učitelů, tak ze strany rodičů mezi žáky z nepodnětného prostředí nadané vyhledávat.

6. Nedostatečná diagnostika v předškolním vzdělávání. Identifikace nadaných dětí v předškolním věku je často zanedbávána.

7. Nedostatečná podpora ve výuce. Místo toho, aby školy poskytovaly nadaným žákům individuální podporu, omezují se často na organizování soutěží a olympiád.

8. Víceletá gymnázia neplní roli škol pro nadané žáky: Podle zjištění České školní inspekce nebyl u víceletých gymnázií zaznamenán výrazně vyšší podíl nadaných a mimořádně nadaných žáků ve srovnání s ostatními školami.

9. Nedostatečná spolupráce: Více než čtvrtina škol nespolupracuje s žádnou univerzitou, výzkumnou institucí nebo specializovanou organizací v oblasti rozvoje nadaných a mimořádně nadaných žáků.

 

Zdroj: Audit vzdělávací politiky ČR za rok 2024

______________________________

 

 

Pro nadané děti je podle ní typická i zvýšená emoční citlivost, a tím pádem i zranitelnost. Drobnosti, nad nimiž dospělí často mávnou rukou, je dokážou hluboce zasáhnout. Mají také silný smysl pro spravedlnost a často je trápí, když se pravidla porušují nebo když se s někým jedná nespravedlivě. Takové jednání vnímají jako obecné porušení principu, který má platit pro všechny, a v ten moment se klidně pustí do sporu s učitelem nebo s jinou autoritou.

 

Zejména v raném dětství lze u těchto dětí často pozorovat nerovnoměrný vývoj. Zatímco jejich kognitivní schopnosti (například myšlení a logické uvažování) se rozvíjejí rychleji než u jejich soukmenovců, schopnosti emoční nebo sociální obvykle odpovídají spíše jejich skutečnému věku, a někdy mohou být dokonce i nižší. Intelektem tak mohou tyto děti působit jako mnohem starší, ale emočně zůstávají často na úrovni vrstevníků.

 

„Například prvňáček, který se zajímá o to, co bylo před velkým třeskem, a hraje výborně šachy, může mít současně problém jít vyřídit jednoduchý vzkaz od paní učitelky do vedlejší třídy, podobně jako mnozí jeho spolužáci,“ říká Portešová s tím, že tyto projevy mohou být pro okolí matoucí nebo těžko pochopitelné. Ve skutečnosti však představují typickou vývojovou nerovnoměrnost, která k nadání často patří.

 

 

Nadané dítě zlobí, protože se nudí

 

Jak bylo řečeno úvodem, jedním z klasických znaků nadaných dětí je i to, že když nejsou ve škole dostatečně intelektuálně stimulovány, mohou se nudit, nedávají pozor a často i vyrušují. Portešová si vybavuje případ chlapce, který doma s nadšením stavěl složité modely letadel, byl výborný matematik a měl velmi dobré znalosti fyziky. Ve škole se však projevoval jako „nezvladatelný“, protože se odmítal soustředit na opakování učiva, které dávno ovládal.

 

„Učitelé ho vnímali jako problémového, přitom šlo o dítě, které ‚jen‘ zoufale postrádalo v těchto předmětech adekvátní výzvy,“ říká. Janyšková zase vzpomíná, že syn jedné kolegyně v šatně zapálil sáčky, protože měl nutkavou potřebu zjistit, jestli rychleji shoří papírový, nebo igelitový. Jak říká, nadané děti se často chovají jako třídní šašci nebo odchází z vyučování na záchod, protože se nudí a chtějí si dělat věci, které je zrovna baví, protože to, co se učí, už dávno umí. Tyto děti tak občas končí v pedagogicko‑psychologických poradnách jako problémové a teprve tam se zjistí, že za jejich chováním stojí nuda pramenící z nedostatečně podporovaného nadání.

 

„Setkávám se i s velmi nadanými dětmi, které nechtějí chodit do školy, ráno mají problém vstát, stěžují si na bolesti břicha, někdy i zvracejí. Jde o výraznou somatizaci, která ale ve skutečnosti velmi často pramení z nedostatku podobně nadaných kamarádů s podobnými zájmy ve třídě, z pocitu izolace a z frustrace z nudy,“ říká Portešová.