Šimon Kačírek: Zrušení inkluze je nesmysl. Věřím, že najdeme shodu, říká k povolebnímu vyjednávání exministr školství Plaga

Hnutí ANO vyhrálo letošní volby do Poslanecké sněmovny. Nyní ho čekají obtížná vyjednávání o budoucí vládě, která započala už v sobotu večer se zástupci Motoristů a SPD. Priority hnutí v oblasti vzdělávacího systému a nepřekročitelné programové linie přibližuje v rozhovoru pro e15.cz bývalý ministr školství a horký kandidát na tento post v příští vládě Robert Plaga.

 

Zdroj: e15.cz 5. 10. 2025

 

Z rozhovoru vyjímáme:

 

…A co vy osobně, můžeme očekávat váš návrat na post ministra školství?

 

V Česku to není úplně obvyklé, ale když jsem oznamoval svůj návrat do politiky, měl jsem jasnou ambici – konkrétně dokončit to, co jsem ve svém prvním mandátu jako ministr začal. Tedy modernizaci českého školství, ať už jde o obsah vzdělávání nebo o podporu vysokých škol.

 

Tuto ambici jsem měl a stále mám. Předpokládám, že jsem kandidátem na ministra školství a velmi rád bych se jím znovu stal. Pokud by to ale nakonec dopadlo jinak, chci se v jakékoli pozici ve Sněmovně výrazně podílet na tom, jak bude české školství vypadat a jakým směrem se bude dál ubírat.

 

Pokud jde o potenciální koaliční partnery nebo ty, kdo by vás mohli tolerovat – tedy SPD a Motoristy –, vidíte v oblasti školství prostor pro shodu, nebo naopak zásadní programové bariéry?

 

Jak jste zmínil, první etapa, tedy ta předvolební, skončila. Během ní jsem samozřejmě zaznamenal různé výhrady, například vymezování se proti Adamu Vojtěchovi ve zdravotnictví nebo proti mně v oblasti školství. Objevily se i požadavky typu zrušení inkluze. Když jsem se ale ptal, co si pod tím konkrétně představují, většinou jsem se odpovědi nedočkal, nebo šlo o nereálné scénáře.

 

Já sám si myslím, že inkluze skutečně potřebuje zásadní revizi, a mám konkrétní plán kroků, které je potřeba udělat. Jsem přesvědčen, že řada z nich může být přijatelná i pro tyto potenciální podporující strany. Pokud k jednacímu stolu přijdou s věcným přístupem, věřím, že se dokážeme shodnout na tom, které konkrétní změny ve školství jsou nutné. Ty předvolební výroky beru spíše jako snahu o vymezení. Teď začíná nová fáze, a to je skutečné jednání o konkrétních krocích, které české školství potřebuje.

Právě k inkluzi jsem mířil. Motoristé i SPD se vůči ní vymezují poměrně ostře. Pokud by oni skutečně prosazovali její úplné zrušení, byla by to pro vás přijatelná varianta, nebo by to byl bod, na kterém byste se neshodli?

 

To by byla jasná nedohoda. Vysvětlím proč – kdyby zrušení inkluze znamenalo, že z běžných škol odejdou všichni asistenti pedagoga, nic by se tím nevyřešilo. Ty děti by ve školách zůstaly, jen by se jejich situace zhoršila. A pokud by si někdo představoval, že všechny děti s podpůrnými opatřeními přejdou do speciálních škol, je potřeba říct jasně, že na to nemáme kapacity – bavíme se o zhruba 150 tisících dětech. A hlavně, že většina z nich do speciálních škol vůbec nepatří. Říkám s nadsázkou, že jediné místo, kam by se takové množství dětí dalo „odvézt“, by byl Strahovský stadion, a tam by samozřejmě nikdo děti posílat nechtěl.

 

Reálná cesta je navýšení kapacit speciálních škol tam, kde chybí, protože dnes se do nich často nedostanou ani děti, které tam skutečně patří. Na tom se, myslím, můžeme shodnout napříč politickým spektrem, nejen s Motoristy či SPD.

 

Dalším krokem by mělo být posílení kompetencí ředitelů, aby právě oni mohli rozhodovat o tom, co je pro konkrétní dítě nejlepší. Učitelé děti vidí šest až osm hodin denně a dokážou nejlépe posoudit, jak se vyvíjejí a co potřebují.

 

A velmi důležité je také posílení podpory přímo ve školách, tedy více sociálních pedagogů, školních psychologů a lépe fungující pedagogicko-psychologické poradny. To všechno jsou konkrétní kroky, které povedou k tomu, aby každé dítě mohlo být ve škole, která mu skutečně vyhovuje. To je ta revize inkluze. A věřím, že právě na těchto racionálních opatřeních by se dala najít shoda i s ostatními stranami.

 

Pokud by ale jejich návrhy skutečně směřovaly k úplnému zrušení inkluze, znamenalo by to, že byste do takové vlády nechtěl usednout?

 

Budu se v rámci jednání o kapitole školství ze všech sil snažit, aby k tomu nedošlo. Vždycky jsem jako ministr fungoval tak, že se opírám o konkrétní čísla a data a věcně vysvětluji, co je možné a co ne. Pevně věřím, že taková situace nenastane, protože zrušení inkluze rozhodně není v zájmu dětí ani celé společnosti. A už vůbec nejde o opatření, které by přineslo nějaké úspory. Je potřeba si s jejich školskými experty sednout nad fakty a otevřeně o tom mluvit. A věřím, že to dokážu vysvětlit každému, kdo o tom chce věcně debatovat.

 

Takže za vás tedy úplné zrušení inkluze nepřipadá v úvahu?

 

Ne, protože je to nesmysl. Je to chytlavý titulek, ale neviděl jsem žádné konkrétní kroky, které by k tomu vedly nebo které by přinesly prokazatelný přínos či úspory. Jsem ale otevřen jednáním o revizi inkluze, o konkrétních krocích, které ji zlepší a zefektivní, protože dnes skutečně nefunguje.

 

Pokud byste se stal ministrem školství, jaké další priority byste měl pro příští čtyři roky?

 

Jednoznačně spoustu agendy nadefinoval končící ministr Bek tím, že mnoho věcí posunul do dalšího volebního období, aniž by byly nachystány, nebo je převedl na obce. To je příklad financování nepedagogických pracovníků bez dostatku finančních prostředků. Bude tam tedy řada úkolů – ať už bude ministrem školství kdokoli, které nejsou prioritami z volebního programu, ale půjde u nich o hašení požárů.

 

Přesto je klíčové velmi rychle rozhodnout o dalším postupu modernizace obsahu vzdělávání na základních školách. Ta má podle plánu začít platit od 1. září 2027, ale zatím nejsou připravené podmínky ani dostatečná podpora pro školy. Je potřeba jasně říct, jak to bude fungovat, a hlavně poskytnout školám dostatečnou podporu. Mým cílem, pokud bych byl ministrem, je, aby ten přínos skutečně pocítily děti.

 

Další věcí je, že bych rád zapracoval na přijímacích zkouškách na střední školy – minimálně v tom duchu, aby se nejprve konaly samotné zkoušky a teprve poté podávaly přihlášky, protože to lépe žáky nasměruje. Zároveň bych byl rád, aby nejlepší učitelé připravili volně přístupný vzdělávací program, který by žákům pomohl s přípravou na přijímačky. Dnes je totiž realitou, že finanční možnosti rodiny často rozhodují o tom, jak dobře se dítě dokáže připravit, a to není správné.

 

V oblasti vysokých škol bude velkým úkolem zvládnout příchod populačně silných ročníků. Současně musíme cílit na obory, kde je dlouhodobý nedostatek lidí – dětské psychiatry, lékaře a technické profese. Navýšené prostředky pro vysoké školy musí směřovat právě do těchto celospolečensky potřebných oblastí.

 

A nakonec jedno zásadní téma – psychický stav žáků. Je nutné systematicky posílit prevenci, zaměřit se na podporu duševního zdraví a na prevenci šikany i kyberšikany. Data z Národního ústavu duševního zdraví a dalších institucí ukazují, že máme v této oblasti velký problém.

Dalším velkým tématem je otázka rušení víceletých gymnázií. Jak se k tomu stavíte vy?

 

To není velké téma, to je trvalka českého vzdělávacího systému. Ve Strategii 2030+, která vznikla ještě za mého působení na ministerstvu školství a kterou si současná vláda převzala do svého programového prohlášení, je varianta regulace víceletých gymnázií. Je plánována kolem roku 2030 a pouze za předpokladu, že se do té doby zlepší kvalita druhého stupně základních škol. Tyto podmínky ale zatím naplněné nejsou.

 

Chci proto všechny ubezpečit, že žádné rušení víceletých gymnázií nehrozí. Pokud jsem o tom hovořil, pak vždy jen v kontextu Strategie 2030+, tedy o smysluplné regulaci tam, kde to dává smysl, a teprve poté, co se zlepší úroveň druhého stupně základních škol.

 

Motoristé mluví o tom, že určité „okrajové“ humanitní vysokoškolské obory by měly být zpoplatněny. Ve svém programu uvádějí jako příklad genderová studia nebo environmentální filozofii. Jak se k tomu stavíte vy?

 

V programu hnutí ANO je jasně řečeno, že vysoké školství má být bezplatné. Zavedení školného pro nás tedy nepřichází v úvahu. Tento záměr Motoristů považuji navíc za technicky velmi obtížně proveditelný. Ale především to naráží na základní motto našeho programu, že školství má být dostupné, kvalitní, bezpečné a bezplatné.