Jan Pokorný: Úspěch na přijímačkách? Měli bychom rozšířit všeobecné obory a omezit roztříštěnost škol, tvrdí Prokop

Žáci devátých tříd si ve středu vyzkoušeli přijímací zkoušky na střední školy nanečisto. Měli díky tomu zažít atmosféru opravdových testů, a zvýšit tak i pravděpodobnost svého přijetí na vhodnou školu. Problémů, znemožňujících dostat se dětem tam, kam chtějí, je ale podle sociologa Daniela Prokopa z agentury PAQ Research víc, přičemž popisuje jejich řešení. „Měli bychom rozšířit všeobecné obory a omezit roztříštěnost škol,“ říká pro Radiožurnál.

 

Zdroj: iRozhlas.cz 28. 1. 2026

Řešením číslo jedna k úspěchu na přijímacích zkouškách je lepší informování žáků.

Lepší informování žáků o tom, jak mechanismus přijímací zkoušky funguje. Měl by to být takový našeptávač během toho výběru, který by upozornil například na to, že si přihlášky nezařadili úplně optimálně.

Řešením číslo dvě je test před podáváním přihlášek.

To je zásadní řešení, aby žáci věděli, kolik mají bodů, a nemuseli se v tom podceňovat a kvůli tomu špatně strategizovat.

 

Jak daleko jsou úvahy, že by se jednotná přijímací zkouška předsunula?

Je na tom shoda relativně napříč všemi aktéry a doufám, že by to mohlo být hotové do dvou let. Nechtěl bych to slibovat, ale myslím, že to je i v plánech vlády. Příští rok změna asi neproběhne, ale potom by mohla být reálná.

 

Co se pro ni musí udělat?

Problém je, že by testy musely probíhat na základních školách, kterých je v Česku 4300. Obsloužit veškeré záležitosti z hlediska nepodvádění a z hlediska distribuci testů tak je výrazně těžší než na středních školách.

 

 

Více priorit a všeobecných škol

 

Řešením číslo tři je zvýšení počtu priorit. Mluvil jste o tom, že by jejich počet mohl vzrůst ze tří na pět až deset.

Problémem je, že školy v Česku mají i školní kola. Kdyby těch priorit bylo pět nebo deset a všechny z nich mohly mít školní kolo, tak by se buď musela prodloužit doba, kdy mohou žáci školní kola dělat, aby je všechna stihli.

 

Anebo by se muselo nastavit pravidlo, že si lze vybrat jen dvě školy, které mají školní kola, a zbytek těch, které je nemají, aby nevzniklo přetížení. Vyřešit to tedy jde, ale je nutné zvážit, jak pracovat s těmi školními koly.

 

U kterých států bychom se mohli inspirovat?

Popisuje to studie Idea od Tomáše Protivínského. Z hlavy teď nevyjmenuji jednotlivé státy, ale když se do ní podíváte, zjistíte, že jde o státy, které mají právě výrazně víc přihlášek.

 

Řešením číslo čtyři jsou větší kapacity všeobecných oborů.

Například v Polsku chodí na všeobecné obory 45 procent žáků. Co se týče gymnázií a lyceí, měli bychom mířit zhruba na toto číslo. Stejně je absurdní, že na vysoké školy potom chodí polovina žáků, ale ten trychtýř se uzavře předtím, přestože víme, že příprava na všeobecných školách je lepší.

 

Měli bychom tedy rozšířit všeobecné obory, financovat kraje podle toho, jak zřizují střední školy, a zároveň omezit jejich roztříštěnost, aby si člověk nevybíral mezi vysokými desítkami oborů specializovaných škol. Teď jich je 180 a člověk neví, co si má vybrat, a často si vybere špatně.

 

 

Větší snaha řídit systém

 

Přichází nově vedené ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s nějakou vizí nebo programem a prvky, které vás zajímají?

Kromě toho zmíněného vidím, že by mohla být šance přehodnotit to, jak všechno lepíme z evropských dotací. Například jde o příležitost, aby se obědy zdarma nelepily nějakými dvěma programy, které se špatně doplňují, a dotacemi, které pokrývají zlomek té skupiny.

 

Mělo by se prostě říct, že děti s přídavkem na bydlení mají obědy zdarma, byl by to jednoduchý systém navázaný na nějakou věc, která se v systému dá zkoumat.

 

Vidím snahu trochu víc řídit ten systém. Teď vidíte řadu případů, v nichž se ukázalo, že když si starosta nebo starostka vybere ředitele navzdory výběrové komisi, tak to působí strašné problémy. To je ten hnojník, kde se rodiče hádají, protože byl ten tendr zpolitizovaný.

 

Myslím si, že minimálně by mělo být pravidlo, že když si ředitele nevyberete podle výběrové komise, tak musíte tendr opakovat třeba s novými lidmi. Nesmíte si ale vybrat svého koně navzdory doporučení rodičů, kraje a odborníků. To vede k nedůvěře ve školství a odrazuje to dobré učitele, aby se snažili být řediteli.

 

Vidím tam tedy větší uvědomění, že tohle řízení a ta pravidla jsou potřeba, prostě rovné hrací hřiště.

 

 

Celý rozhovor s Danielem Prokopem v rámci pořadu Život k nezaplacení si poslechněte v audiu.