V roce 1972 vyhrála krasobruslařka Trixi Schubová olympiádu díky náskoku z povinných cviků. O jejím vítězství rozhodly dokonale vykroužené rýhy v ledu, protože ve skocích výrazně zaostávala. V krasobruslení vedlo zrušení divácky nezajímavých povinných cviků k explozi tvořivosti. České testy se ovšem dál soustřeďují na mechanické úlohy, které dnes stroje zvládají lépe než lidé. Plýtváme tak časem celé generace, která by měla trénovat svou vlastní „volnou jízdu“.
Zdroj: Lidovky.cz, 7. 4. 2026
Před pár
dny se v Praze konalo mistrovství světa v krasobruslení, které ukázalo, kam se
tento sport posunul. Vyprodaná hala tleskala osobnostem, emocím a technické
virtuozitě. Krasobruslení však prošlo zásadní změnou pravidel. Aby přežilo,
muselo se svých povinných cviků zbavit.
V roce
1972 vidělo Sapporo jedno z nejkontroverznějších vítězství v dějinách
krasobruslení. Zlatou olympijskou medaili získala Rakušanka Beatrix „Trixi“
Schubová. Pro miliony diváků u televizních obrazovek to byl šok. Ve volné jízdě
– tedy v tom, co považovali za „skutečné krasobruslení“ – byla Trixi spíše
průměrná: skákat příliš neuměla a uměleckým dojmem ji hvězdy jako Janet Lynnová
zřetelně předčily. Přesto vyhrála s velkou převahou. Díky povinným cvikům.
Rozhodčí
s lupou na ledě
V
povinných cvicích nerozhodovala krása, ale geometrie. Krasobruslařka musela na
ledě třikrát projet předepsané osmičky a paragrafy. Když skončila, nastoupili
rozhodčí. S pomůckami v ruce se skláněli nad stopami brusle a zkoumali, zda se
oblouky přesně překrývají.
Trixi
Schubová si v této disciplíně vytvořila neuvěřitelný náskok dříve, než se vůbec
začalo skákat. Nevadilo, že ve volné jízdě ‒ disciplíně pro diváky ‒ skončila
až sedmá. Pravidla byla neúprosná: preciznost v izolovaných prvcích převážila
nad vším ostatním.
Je to
výmluvná metafora pro dnešní zaškrtávací testy. Také Cermat vybírá jevy, které
se dají snadno „oznámkovat“ podle klíče správných odpovědí. Nezkoumá, jestli
žák jazykem žije či jak dokáže matematiku použít v praxi. Vzniká tak umělý svět
„izolovaných rýh“, v němž se sice dobře měří, ale má omezený vztah k realitě.
Subjektivita
„objektivity“
I když se
povinné cviky tvářily jako vrchol objektivity, byla to iluze. Rozhodčí dávali
body často podle jména. Obhájci zaškrtávacích testů se také ohánějí
objektivitou dat, ale samotný výběr toho, co se testuje, je hluboce subjektivní
rozhodnutí.
Umělá
inteligence dnes ukazuje, jak omezenou „objektivitu“ tyto testy ve skutečnosti
mají. V mém nedávném pokusu vyřešila AI loňské maturitní testy z češtiny i
matematiky na sto procent. Pokud stroj vyřeší test bezchybně, pak testujeme
strojovost, nikoli lidskou inteligenci. V takové disciplíně člověk nemůže
vyniknout; měl by se věnovat tomu, kam stroj zatím nemůže.
Trixi a
její soupeřky trávily v mrazivém tichu hal tisíce hodin kroužením křivek ‒ až
70 procent tréninku. Po zrušení povinných cviků v roce 1990 se tomuto sportu
„vrátilo“ kolem dvaceti hodin týdně na vlastní tvorbu. Výsledek? Technická
úroveň krasobruslení během jediné dekády výrazně vzrostla.
Technika
vejde do krve i bez povinných cviků
Česká
škola na takovou změnu dodnes čeká a žáky tím připravuje o cenný čas. Nutí je
trávit tisíce hodin nácvikem „povinných cviků“ – drilováním postupů, které AI
už dávno zvládá lépe. Kdybychom tento čas uvolnili, žáci by se konečně mohli
věnovat své „volné jízdě“: projektům, analýzám a tvůrčímu myšlení.
Zastánci
testů rádi namítají: „Bez drilu se žáci nenaučí základy!“ Jenže dnešní
medailisté jsou technicky vyspělejší než Trixi Schubová. Stále musí ovládat
dokonalé vedení brusle, ale už je netrénují jako mrtvou disciplínu. Technika se
stala součástí jejich jízdy. Pád je jasným důkazem chybějícího základu.
Ani
mateřský jazyk či matematika se nemusí trénovat pomocí „povinných cviků“ ‒
mnohem užitečnější a zajímavější je jejich soustavné užívání ve skutečných
životních situacích. Například maturitní zkouška by měla posuzovat „volnou
jízdu“. Pokud žák neumí základy pravopisu nebo logiky, jeho projekt či obhajoba
prostě neobstojí.
Salto
vzad pro budoucnost
Krasobruslení
dnes prochází další revolucí. Fenomén Ilia Malinin a další posouvají hranice
tím, že do jízd vracejí dříve zakázaná salta a jiné obtížné skoky. Je povolen
dotyk ledu tělem ‒ nikoli jen bruslí. Strážci kánonu varují, že se vytrácí
čistota, ale diváci jásají. Sport se přestal bát rizika. V dnešním
krasobruslení má i pád při pokusu o čtverný skok větší hodnotu než opatrná,
dokonale vyjetá osmička.
Český
testovací kánon se však nehýbe. Trestáme každé zaváhání a nepodporujeme risk.
Budoucnost s AI přitom patří těm, kteří se nebojí „skočit čtverný skok“ a u
toho si třeba i natlouct. Svět potřebuje lidi s odvahou k pádu v rychlosti,
nikoli bezchybné kroužiče v bezpečí průměrnosti.
Krasobruslařská
exhibice, která mistrovství uzavřela, bývá nejatraktivnější částí programu,
protože tam se krasobruslení vrací ke svému smyslu. Na povinné cviky už by si
nikdo lístky nekoupil. Krasobruslařské boty Trixi Schubové dávno patří
minulosti. Je načase, aby i náš vzdělávací systém respektoval, kam vývoj
směřuje.
0 komentářů:
Okomentovat