Pokud se chce člověk dostat na střední školu s maturitou, měl by zkusit štěstí na Vysočině, ve Zlínském, Moravskoslezském či Jihočeském kraji. Šance na přijetí je zde stejně jako v Ústeckém či Olomouckém kraji významně vyšší než v Praze. Nutno dodat, že tristní situace v hlavním městě trvá už několikátý rok po sobě. A stejně tak dlouho probíhá diskuse o tom, jak moc a jak zbytečně Česká republika dokáže naprosto mrhat potenciálem dětí.
Zdroj: Hospodářské
noviny 19. 5. 2026
Paradoxní
na tom všem je, že nejde jen o „novinku“ posledních několika málo let, která by
nás při přijímacích řízeních na střední školy měla překvapit. V letech
2008–2010 se narodilo zhruba o třicet tisíc dětí ročně víc než o
deset let předtím. V dalších letech baby boom dobíhal. Přetlak, kterého jsme
svědky nyní na středních školách, začal dávno ve školkách a základních školách.
Obce,
které jsou hlavními zřizovateli základních škol (na rozdíl od těch středních,
ty zřizují kraje) a které první schytaly kritiku, že situaci podcenily, si před
deseti a více lety stěžovaly na to, že změnit územní plán, zajistit pozemek,
vysoutěžit projekt, zajistit stavební povolení, vysoutěžit dodavatele stavby a
především mít peníze na výstavbu v řádu mnoha desítek milionů (či spíše nižších
jednotek sta milionů) není v jejich silách.
Od té
doby vznikl institut společenství obcí, došlo ke změně rozpočtového určení
daní a vznikly dotační programy na výstavbu. Reálně se tak objevily a objevují
nové školy až v několika málo posledních letech. Od roku 2022 přitom prudce
klesá porodnost.
Obrovský
problém se středními školami začal zhruba před čtyřmi (respektive u víceletých
gymnázií před osmi) lety, kdy na „trh“ středních škol začaly vstupovat silné
populační ročníky. Stejně jako obce předtím nedokázaly pružně reagovat na
rostoucí poptávku s předstihem, to samé se stalo v
některých krajích. V čele s Prahou, která vinu svádí na poptávku ze
Středočeského kraje, odkud proudí žáci vcelku logicky nejen kvůli kvalitám
středních škol, ale i dopravní dostupnosti.
Praha tak
dokázala v roce 2025 při obrovské poptávce v hlavním městě nabídnout jen
pár nových míst (na veřejných, ne soukromých školách), letos
jejich počet na veřejných čtyřletých i osmiletých gymnáziích dokonce
klesl.
Podporu
středoškolského vzdělávání dlouhodobě podkopává řada celostátních politiků.
Dlouhodobé prosazování „zlatých českých ručiček“ na úkor „chytrých hlaviček“ se
projevuje na všem. Poptávce tak vycházejí vstříc soukromé subjekty, které
snižují konkurenci u veřejných gymnázií prostě tím, že odčerpají část dětí mimo
tento trh. A i když vyplní mezeru na trhu, jen potvrzují to, co platí pro české
školství obecně a dlouhodobě – vzdělání je v Česku naprosto jednoznačně
podmíněno socioekonomickou situací rodiny. Jak penězi, tak i ochotou investovat
čas a úsilí do vzdělání svých potomků, která je podle dat v chudších
rodinách násobně menší.
Nerovnoměrná
nabídka a s tím i kvalita středního školství v rámci Česka se pak promítají do
celkové situace v regionech. Tam, kde na přijetí na střední školu stačí výrazně
horší výsledky v kombinaci s horší sociální situací – typicky jde o Ústecký či
Karlovarský kraj – se následně ukazuje v daleko horších výsledcích v maturitní
zkoušce. Což se podle zjištění České školní inspekce posléze promítá v
úspěšnosti uchazečů o studium nejnáročnějších studijních programů
na vysokých školách (včetně lékařských oborů) a následně i ve stále slabší
skladbě obyvatel dotyčných krajů, kde chybí mnohé profese.
Určitě
slovy básníka platí, že nemít gymnázium nevadí. Dlouhodobě mrhat potenciálem
dětí ale jednoznačně vadí. Dokonce s ohledem na vývoj porodnosti se
to dá označit za zločin nejen na budoucích generacích, ale i na těch
stávajících, které budou stále více odkázány na ty, co teprve přicházejí na
trh. A pokud má nastupující generace pocit, že na ně společnost kašle od
školky přes střední a následně vysoké školy až po možnost získat důstojné
bydlení, co od nich reálně můžeme čekat?
0 komentářů:
Okomentovat