Josef Mačí: Rekordní počet dětí platí za vzdělání. Praha má problém

V Česku letos opět vzrostl podíl dětí, které chodí na soukromé střední školy. U velké části z nich to není o volbě alternativního směru, ale spíš vynucená varianta, protože veřejné školy nestíhají, a to především v Praze.

 

Zdroj: Seznam.Zprávy.cz 30. 5. 2026

 

Veřejná čtyřletá gymnázia v Praze přijala letos v prvním kole 2 328 žáků, soukromá 960 – vůbec nejvíce, co školské statistiky pamatují. Znamená to, že tři z 10 přijatých dětí v prvním kole si budou za tento typ vzdělávání platit.

 

Kdybychom vzali v úvahu i druhé kolo, které právě probíhá, tak se dostáváme výrazně nad 30 procent. Ačkoliv čísla přijatých z prvního a druhého kola nejdou prostě sečíst, stejně to v hlavním městě znamená, že asi třetina ze žáků nastupujících na gymnázia jde soukromou cestou. A letos se dá očekávat, že tohle číslo ještě poroste.

 

„Poptávka ze strany rodin a dětí je známá a veřejný sektor na to nereaguje dostatečně, takže se otevírá prostor pro soukromníky,“ popisuje analytička Nikola Šrámková z informačního centra o vzdělávání EDUin.

 

Jen u poloviny uchazečů se přitom dá říct, že o soukromou školu za každou cenu stojí. Když se podíváme na čísla o prioritách, tak právě polovina z uchazečů hlásící se na soukromé školy v Praze je má na první prioritě. Zbytek je bere jako záložní variantu pro případ, že vyšší priorita nevyjde. Případně se na soukromou školu hlásí ve druhém kole.

 

„V prvním kole se synek nedostal a ve druhém už byl velmi malý výběr rozumných státních škol, takže jsme volili mezi soukromými,“ říká rodič dnes už středoškoláka Michal Franěk.

 

U nich to nakonec dopadlo dobře, protože jsou s výběrem soukromé školy spokojení. Samozřejmě to ale znamená výdaj z rodinného rozpočtu, se kterým teď musí počítat.

 

„Pro nás to z finančního pohledu není ještě taková hrůza, ale spousta lidí si to samozřejmě dovolit nemůže, a tak volí z nouze nějakou veřejnou školu, kterou ale nechtějí,“ dodává Franěk, že za školu platí asi osm tisíc korun měsíčně.

 

Celkově se zvyšuje podíl žáků přijatých na soukromé školy v celém Česku, ale samozřejmě z velké části i díky tomu, že trend táhne Praha. Nicméně třeba i v Brně tvoří čtvrtinu nabízených kapacit gymnázií ta soukromá.

 

„Rodiny dnes hledají alternativy k veřejnému školství. A tady soukromý sektor má svou roli. Když se ale koukneme na Prahu, tak soukromé školy vyloženě suplují politickou neschopnost zajistit dostatečné kapacity na poptávaných oborech středních škol a zejména čtyřletých gymnázií,“ dodává Šrámková.

 

 

Praha má problém

 

Dohromady v Česku nastoupilo na soukromé střední školy loni 15 procent ročníku, to je nejvíce za posledních 30 let. Když se opět podíváme na čtyřletá gymnázia, tak největší podíl žáků v prvním ročníku má Praha, za ní je pak se 13 procenty Moravskoslezský kraj.

 

Seznam Zprávy se proto obrátily na pražského radního pro školství Antonína Klecandu (STAN) s dotazem, do jaké míry je rostoucí podíl žáků na střední školách, a speciálně gymnáziích rizikem, že jde už o nezdravý trend.

 

„Vnímáme to riziko, snažíme se kapacity navyšovat, proto máme čtyři nová gymnázia a další chystáme. Problém jsou ale pro nás děti přicházející z ostatních krajů, především ze středních Čech,“ popisuje Klecanda.

 

Přístup Prahy ale vadí i ministrovi školství Robertu Plagovi (za ANO). Kritika ze strany rodičů na nedostatek míst na středních školách sice často míří na ministerstvo, za kapacity středních škol ale odpovídají kraje.

 

„Podle dlouhodobého názoru pana ministra Plagy má být soukromé školství doplňkovým segmentem k nabídce škol zřizovaných obcemi a kraji. Pro řešení nedostatečných kapacit v Praze tedy není jejich zřizování vhodným řešením. Jak už mnohokrát řekl, odpovědnost za nedostatečné kapacity v Praze má magistrát, jehož současné vedení tento problém dlouhodobě neřeší,“ říká mluvčí ministerstva školství Ondřej Macura.

 

Jeden ze dvou hlavních cílů schválené Strategie vzdělávací politiky v Česku mluví o tom, že se má snižovat nerovnost v přístupu ke kvalitnímu vzdělání. Tedy aby šance, že dítě bude ve škole úspěšné, co nejméně závisela třeba na tom, jak kvalitní zázemí doma žák má.

 

S tím se pojí i to, aby děti vůbec měly stejnou možnost se ke kvalitnímu vzdělávání dostat. Začíná to už od dostupnosti a úrovně mateřských škol a pokračuje základními a středními školami. V jejich případě se v posledních letech Česko rozděluje na oblasti, kde kapacita škol alespoň zhruba odpovídá poptávce rodičů a dětí, a kde ne. Pak se stává, že stejně nadané dítě z jednoho koutu Česka nemůže studovat na škole, kde by chtělo, ačkoliv druhé, stejně schopné ano, a to jen proto, že žije shodou okolností na správném místě.