Konec povinné angličtiny od první třídy? Zásadní změny v reformě českého školství?

České školství se v červnu 2026 nachází v bodě, kdy se vzdušné zámky politiků definitivně srazily s pevnou zdí reality. Revize rámcových vzdělávacích programů (RVP), která slibovala „provzdušnění“ učiva, se pod tlakem ambicí bývalého ministra Mikuláše Beka proměnila v neforemný kolos. Nyní, když se do ministerského křesla vrátil Robert Plaga, přichází čas na krizový management.

 

Zdroj: Pedagogické info 6. 6. 2026

 

Plaga si zadal „audit“ u expertky Kláry Šeďové, aby zjistil, co z reformy lze zachránit a co je nutné obětovat. Napětí mezi vizemi o moderním vzdělávání a personální vyprahlostí škol je neudržitelné. Je zřejmé, že namísto slepého následování politických proklamací musí nastoupit pragmatismus, který vrátí školám dech dříve, než se systém pod tíhou nerealistických nároků zhroutí.

 

 

Angličtina pro prvňáčky: Ambice vs. realita nedostatku učitelů

 

Plán Mikuláše Beka zavést povinnou angličtinu od první třídy a dotlačit deváťáky k úrovni B1 – což je mimochodem úroveň vyžadovaná u státních maturit – působí v kontextu českého základního školství téměř komicky. Proč? Protože školy zoufale narážejí na nedostatek kvalifikovaných jazykářů, kteří by dokázali metodicky správně vést šestileté děti. Navíc se zde otevírá hluboký rozpor: jak můžeme po dětech chtít maturantní úroveň cizího jazyka v patnácti letech, když mnohé z nich, i vlivem rušení odkladů, bojují se základy vlastní mateřštiny?

 

Analýza Kláry Šeďové potvrzuje, že plošná povinnost v 1. a 2. třídě je za současných podmínek utopií. Školy se právem obávají, že by výsledkem nebyla elitní jazyková vybavenost, ale jen prohloubení nerovností a frustrace dětí, které „neumí ani pořádně česky“.

 

 

Druhý cizí jazyk: Návrat k dobrovolnosti jako cesta k efektivitě

 

Dalším krokem k racionalizaci je plán ministra Plagy vrátit druhý cizí jazyk do kolonky volitelných předmětů. Současný systém, platný od roku 2013, kdy je druhý jazyk povinný od 8. třídy, se v praxi ukázal jako „slepá ulička“. Žáci se za dva roky často naučí jen základy, které při přechodu na střední školu nemají kde uplatnit, protože střední školy v jejich regionu daný jazyk v nabídce vůbec nemají.

 

Kateřina Šeďová ve své analýze dospěla ke stejnému závěru jako Plaga: uvolnění těchto hodin pomůže školám lépe profilovat výuku. Namísto nucení dětí k pologramotnosti ve dvou cizích jazycích je smysluplnější dát prostor těm, kteří mají o jazyky skutečný zájem, a ostatním umožnit posílení předmětů, kde jim „teče do bot“.

 

 

Hrozba „pologramotnosti“ a boj o hodiny češtiny a matematiky

 

Když se podíváme pod pokličku vzniku nové reformy, odhalíme typický problém: na dokumentu pracovaly různé skupiny v obrovském časovém presu. Výsledkem je podle odborníků nekompaktní a uživatelsky nepřátelský materiál plný nesrozumitelných pojmů. Tibor Hájek z Asociace ředitelů ZŠ v článku v Hospodářských novinách varuje, že učitelé novým konceptům nerozumí a jsou uživatelsky nepřátelské.

 

Nejvíce alarmující je však volání ředitelů po zachování hodin pro základy vzdělávání. Roman Ziegler z 8. ZŠ Most upozorňuje na kritický nedostatek prostoru pro češtinu a matematiku, což přímo ohrožuje schopnost dětí se v budoucnu vůbec vzdělávat.

 

Právě zrušení povinné angličtiny v nejnižších ročnících má být tím ventilem, který uvolní hodiny pro posílení základní gramotnosti. Modelové programy, na kterých pod vedením Jana Břížďaly pracuje Národní pedagogický institut, musí v říjnu jasně ukázat, že reforma není jen teoretickým cvičením, ale reálným návodem, jak učit.

 

 

Od živého dokumentu k odkladu: Kdy se skutečně začne učit jinak?

 

Ministr Plaga učinil nepopulární, ale nezbytné rozhodnutí: náběh reformy odložil o rok, na září 2027. Tento odklad však není projevem slabosti, ale vítězstvím zdravého rozumu. Cílem je, aby se RVP stalo skutečně „živým dokumentem“. To v Plagově vizi znamená konec éry, kdy se osnovy jednou za deset let vytesaly do kamene a pak se jen tiše ignorovaly. Je jen otázkou, zda je odklad dostatečný a zda jsou stávající tvůrci schopni zadání zpracovat.

 

Klíčovým pojmem mají být „cyklické změny“, které navrhuje Kateřina Šeďová (?). Reforma by se měla vyvíjet průběžně na základě dat z praxe. Tyto „cyklické změny“ ale již byly v původním konceptu RVP. První pokus o revizi zastavil "nejlepší ministr" Josef Dobeš a druhý samotný Robert Plaga. 

 

Školy marně čekají na inovované modelové školní vzdělávací programy, jejichž tvorba je aktuálně zastavena. V tuto chvíli stále probíhají diskuze týmu NPI ČR s MŠMT ke koncepčnímu nastavení struktury vzdělávacího obsahu předmětů, které ještě zaberou určitý čas. Práce snad tedy započnou v červenci.

 

 

Co dál s českým školstvím?

 

Reforma českého školství stojí na křižovatce. Ústup od povinné angličtiny v první třídě a návrat k volitelnosti druhého jazyka nejsou krokem zpět, ale nutnou korekcí kurzu, který hrozil nárazem do reality. V sázce je příliš mnoho: schopnost našich dětí číst s porozuměním, kriticky myslet a ovládat základy matematiky.

 

Zůstává tedy provokativní otázka: Co je pro budoucnost dítěte v 21. století skutečným handicapem? To, že s angličtinou nezačne v šesti letech, ale až v osmi, nebo to, že kvůli honbě za jazykovými certifikáty ztratí pevné základy v mateřštině a logickém myšlení?