Markéta Hronová: Zavíráme, nejsou děti. Jak vylidňování venkova „zabíjí“ místní školy a jak se na to mají obce připravit

Až do 1. září nebude jisté, zda se letos v Deštném v Orlických horách otevře druhý stupeň základní školy, nebo ne. Kvůli malému počtu dětí ho tam chtějí uzavřít o rok později, ale reálně je možné, že deset oficiálně zapsaných žáků z druhého stupně po prázdninách nepřijde a raději zvolí přestup na jinou školu už letos. Pokud zůstanou lavice prázdné, bude nutné vyšší třídy zavřít rovnou.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 10. 7. 2026

 

V sousední Olešnici jsou už o krok dál – druhý stupeň zrušili před deseti lety, letos v září se poprvé neotevře ani ten první a v obci tak zůstává pouze mateřská škola. Vedení obce k nelehkému rozhodnutí dospělo po dlouhých diskusích – v praxi si tak vyzkoušeli, co do pár let čeká většinu regionů v Česku: řešení otázky co s vyprázdněnými školami.

 

Odborníci dlouhodobě upozorňují na to, že Česko má extrémní množství malých obcí a také malých škol – což je dlouhodobě neufinancovatelné. Demografický vývoj navíc bude situaci komplikovat čím dál víc. Jak se s tím vypořádávají v různých regionech a jak si řešení představuje stát? 

 

V Deštném se zhruba pětistovkou obyvatel za posledních dvacet let narodily průměrně čtyři děti ročně – rozpočteno na devět tříd to vychází na 36 dětí v celé škole. Situaci dlouho zlepšovaly děti z okolí, ačkoli jejich svoz stál obec 300 tisíc ročně. Do školy v Deštném chodily třeba i děti z Dětského domova v Sedloňově, jenže ten se zrušil, a tak o ně škola přišla.

 

Zrušením druhého stupně obec uspoří zhruba 1,8 milionu korun ročně. A jako pouze prvostupňová škola získá od státu 800 tisíc korun navíc – je to dáno jiným výpočtem příspěvku. Díky tomu si škola bude moct dovolit jednoho pedagogického pracovníka navíc a chce nabídnout co nejkvalitnější výuku, aby se místní děti podařilo ve škole udržet. Kromě nepříznivého demografického vývoje totiž Deštnému děti ubírají také okolní školy, které rodiče lákají. „Devětadvacet deštenských dětí chodí do jiných škol, to je velké číslo. Ačkoli jsme se snažili, nepovedlo se nám s tím nic udělat,“ přiznává starostka Simona Vlková. 

 

Jedním z konkurentů je rodiči vyhledávaná soukromá škola Trivium senátora Jana Grulicha (TOP 09) v sedm kilometrů vzdálených Dobřanech, se kterou také obec podepsala memorandum a díky tomu má zajištěno, že deštenské děti na druhý stupeň přednostně přijme. Podle Grulicha je logické, že větší škola dokáže nabídnout lepší vzdělání, rodilé mluvčí na cizí jazyky, psychologa a podobně. A přirozeně tak rodiče více láká.

 

Před třemi lety starostka Deštného obcházela okolní vesnice a snažila se s nimi dohodnout na propojení. „Nabízeli jsme sloučení druhých stupňů pod jednoho ředitele, nebo alespoň sloučení jídelen, do některých škol by se obědy dovážely, ale nikdo neměl zájem,“ popisuje starostka s tím, že to ale hodlá zkusit znovu, protože situace se vyvíjí a obce to budou muset začít řešit. Představa, že by Deštné muselo zavřít i první stupeň, je pro Vlkovou nemyslitelná. 

 

 

Ministerstvo má dát jasné pokyny

 

Na regionu Orlických hor se ukazuje, co bude muset do pár let řešit řada míst v Česku. Už bývalý ministr školství Mikuláš Bek (STAN) poukazoval na to, že Česko má velmi neefektivní síť škol – přes 3500 obcí v Česku zřizuje přes 6500 mateřských nebo základních škol. Tuzemská vzdělávací soustava je jednou z nejvíce fragmentovaných ve vyspělém světě, což způsobuje nejen nerovnou kvalitu škol, ale i velkou byrokratickou zátěž. Dlouhodobě na to upozorňuje i výzkumná organizace PAQ Research. 

 

Odborníci stále připomínají, že pro děti i rodiče je výhodnější větší škola. Dokládají to například čísly o výsledcích žáků, které v menších školách nejsou lepší. Podle výpočtu PAQ Research je přitom malých či málo naplněných škol v Česku polovina. Kdyby se sloučily, získaly by z rozpočtu více peněz, které by mohly použít například na psychology či logopedy, kteří v malých školách obvykle chybí, nebo třeba účetní či jiné administrativní pracovníky, kteří pomohou ředitelům s papírováním.

 

Jenže celá soustava malých škol je velmi nákladná na financování – proto ministerstvo školství uzákonilo povinnost sloučit školy pod 180 žáků, které provozuje stejný zřizovatel. Obce to mají stihnout do září 2028. Ministerstvo se je ale snaží finančně motivovat k tomu, aby to zvládly ještě dříve. Pokud sloučí školy pod jednu právnickou osobu nebo zřídí takzvanou svazkovou školu, dostanou od ministerstva školství o 20 procent vyšší příspěvek.

To se ale týká především větších měst, která zřizují škol více. Pro malé obce, které mají školu jednu, žádná pravidla neplatí. Zda ji provozovat, nechává resort na starostech. „Stát nechce dělat rozhodnutí za obce. Dokud je jejich vedení ochotné provoz školy dotovat, může existovat i škola pro pět dětí. Do té doby, než starosta řekne: už mi to nedává smysl,“ upozorňuje například Vlková.

 

Zástupci obcí však často nejsou schopni – z pohledu státu – racionálního rozhodnutí. Škola je pro ně obvykle srdeční záležitost, která spojuje obyvatele, každý ji chce ve své vesnici mít, a to i za cenu toho, že se to ekonomicky vůbec nevyplatí. A někdy nejde jen o city – starostka Vlková popisuje ještě jeden důvod, proč se obcím do slučování škol nechce. Z pohledu řádného hospodáře – tedy státu – dává smysl sdílet školníka, ředitele nebo účetního, ale z hlediska obce je to zaměstnání pro místní obyvatele, a o to je nikdo nechce připravit.

 

Podle konzultanta v oblasti integrace škol Jaromíra Berana by stát měl víc pracovat s tím, že obce se rozhodují iracionálně, a pokud skutečně chce zredukovat počet škol a ušetřit, měl by zasáhnout i jinak než jen finančními pobídkami. „Podle mého názoru by stát měl ještě jasněji říct, jak velké školy s kolika žáky ve třídě a s kolika stupni mají existovat. Pak se zbytečně nebude plýtvat energie na debatách, proč má zaniknout škola, která v obci existuje 160 let a chodil tam starosta i jeho táta,“ soudí Beran.

 

Byl by pro, aby vznikl zákon, který by pro školy přísnější limity nastavoval, třeba s odkladem na 10 let, aby všichni měli dost času se připravit. Obce by se pak mohly o takovou normu opřít a začít jednat.

Takto k tomu přistoupili třeba v západočeských Kraslicích, kde se povinné slučování škol s méně než 180 žáky rozhodli začít naplňovat „předčasně“. Přestože na to mají ještě dva roky, chtějí sloučit všechny mateřské, základní, střední i speciální školy pod jednu právnickou osobu už nyní, a vypsali na tuto pozici konkurz.

 

 

Kdo je připraven, není překvapen

 

O krok napřed se snaží být také v Pohořelicích u Brna. V tomto šestitisícovém městě si nechali vypracovat demografickou studii a v úvahu berou nejen data Českého statistického úřadu, ale i plánovanou výstavbu v obci, která počet dětí velmi ovlivňuje. Spojili se s okolními obcemi a počítají, kolik škola danou obec stojí a jaké jsou náklady na žáka. 

 

Všechna důležitá data by měli mít k dispozici do konce roku, pak chtějí vymyslet, jaká budou vzdělávací centra regionu, a začít síť škol racionalizovat. Starosta Pohořelic Ondřej Veselý už se svými protějšky z okolních vesnic jedná několik let. Zpočátku o slučování škol nikdo nechtěl slyšet a reakce starostů byly negativní, to se ale podle Veselého pomalu mění. „Spočítal jsem, na kolik je školy vyjdou, ukázal, jaké výhody by měli, třeba co se týče suplování, když některý učitel onemocní, a podobně,“ popisuje.

 

Navíc první dopady poklesu porodnosti se v obcích začínají projevovat už nyní. Řada starostů to už pociťuje u školek a dětských skupin. Kvůli zákonu, který udává obcím povinnost zajistit místo pro všechny jejich děti od tří let, velká část z nich čerpala dotace na zřízení dětské skupiny od ministerstva práce. Jenže některé obce se nedohodly se sousedními a skupin vzniklo moc. Stát to nijak nekontroloval, a navíc se nepočítalo s tak velkým poklesem porodnosti. 

 

V řadě obcí tak stojí dětská skupina často miliony, ale chybí v ní děti. Její naplněnost přitom byla podmínkou čerpání dotace – starostové tak nyní vymýšlejí, jak z toho ven. Řeší to i v Pohořelicích. „Roznášíme letáky po okolí a v podstatě přemlouváme rodiny, aby k nám své děti daly,“ přiznává Veselý.

 

Problém je, že na podzim budou obecní volby a starostové nepopulární téma rušení či slučování škol před nimi nechtějí řešit. „Do tří let se nic nestane, pak na sloučení a detašovaná pracoviště nepochybně dojde,“ říká Veselý. 

 

A víc tlačit na pilu zřejmě bude i ministerstvo školství. Blíží se vyjednávání o rozpočtu a podle Berana nemůže ministr chtít 50 miliard do školství navíc, když kvůli malým školám v resortu utíkají peníze. A navíc v situaci, kdy ubývají děti a stát bude potřebovat směrovat finance spíše do zdravotní péče a péče o seniory.