Eduard Štorch: Dětská farma

Autor, známý především jako spisovatel, který proslul svými povídkami a romány situovanými nejčastěji do období doby kamenné a doby bronzové, v této knize popisuje svůj inovativní vzdělávací experiment na Libeňském ostrově zaměřený na venkovní výuku a praktickou činnost. Archiv Přírodní školy ve spolupráci s organizací Otevřeno zpřístupnil tuto vzácnou publikaci, která původně vyšla v roce 1929, v moderních elektronických formátech, aby oživil Štorchovy nadčasové myšlenky o reformě školství.

 

Zdroj: Pedagogické info 26. 7. 2026

 

Zatímco se dnešní debaty o českém školství točí v kruhu kolem memorování a nedostatku pohybu, Eduard Štorch tyto otázky vyřešil již před stoletím. Pro něj nebyla škola budovou, ale prostorem pro život. Štorch nebyl jen tichým pozorovatelem; aktivně se podílel na formování Libeňského ostrova v době regulace Vltavy a právě zde, v divoké zeleni, postavil vizi, která kontrastovala s šedí tehdejších „kamenných škol“. Zatímco ostatní pedagogové o reformě pouze psali, Štorch ji v prašné Praze 20. let minulého století prostě vybudoval.

 

 

Učitel na prvním místě, spisovatel až poté

 

Ačkoliv ho literární kánon řadí k autorům dobrodružné prózy, Štorch se sám vnímal primárně jako pedagog v první linii. Psaní pro něj bylo jen prostředkem, jak modernizovat výuku dějepisu. Jeho skutečným manifestem však byla tzv. „eubiotická reforma školy“. Tento vědecky podložený pedagogický rámec usiloval o harmonický rozvoj těla i ducha, bojoval proti přetěžování mládeže a suchému biflování. Když dnes čteme jeho kritiku školství z roku 1929, uvědomujeme si, že mluví k nám – o sto let později.

 

 

Obětoval celoživotní vášeň pro sen o lepší škole

 

Štorchova oddanost vizi byla absolutní. Původně usiloval o to, aby stát na Libeňském ostrově zřídil velkorysý „dětský okres“ pro veškerou pražskou mládež. Poté, co byl jeho návrh úřady i městem zamítnut, rozhodl se jednat na vlastní pěst. Protože odmítal vybírat peníze od rodičů a stát mu nepomohl, zvolil v dubnu 1926 radikální krok: po dvaceti letech prodal svou unikátní archeologickou sbírku Národnímu muzeu.

 

Tato osobní oběť dává jeho pedagogickému odkazu morální hloubku, která v dnešním školství citelně chybí.

 

„Půjdeš domů!“ jako nejpřísnější trest

 

Život na Dětské farmě měl svůj specifický rytmus. Žáci ze školy v Jindřišské ulici trávili na ostrově čtvrtek, pátek a sobotu. Kontrast mezi „kamennou školou“ v centru a svobodou u Vltavy nemohl být větší. Štorchova metoda byla intuitivní a geniální: věděl, že děti z pražských ulic se musí nejprve fyzicky nasytit. Nechal je běhat a lézt po stromech. Teprve když se vybouřily, zrodila se v nich přirozená potřeba klidu a učení. Došlo to tak daleko, že se třetí den k vyučování posadily zcela samy. Nejhorším trestem na Farmě tak nebylo zůstat po škole, ale potupný odchod domů.

 

Učení životem: Od „flow“ k Masarykově lodi

 

Výuka na ostrově byla ztělesněním konceptu „flow“. Pokud byly děti hluboce ponořené do práce, Štorch je nepřerušoval kvůli školnímu zvonění. Celý areál, včetně hlavní budovy s verandou, vybudoval Štorch společně se skauty a dětmi během pouhých tří týdnů, přičemž dřevo často přenášeli na místo vlastníma rukama.

 

Projekt nebyl jen uzavřeným experimentem, ale masivním veřejným úspěchem:

— Zeměpis a matematika: Namísto učebnic se žáci učili měřením skutečných pozemků v terénu.

— Jazyková gramotnost: Slohové práce nebyly fiktivními cvičeními, ale psaním skutečných úředních žádostí a dopisů.

— Veřejný dopad: V roce 1927 otevřel Štorch na ostrově koupaliště, které během jediného měsíce navštívilo 3 000 dětí z 81 různých škol.

 

Tento úspěch neunikl ani prezidentu T. G. Masarykovi, který farmu osobně navštívil a daroval škole loď, čímž symbolicky stvrdil její význam pro celou republiku.

 

 

Smutný konec a digitální znovuzrození

 

Historie Dětské farmy skončila nešťastně v roce 1934. Přes osm let prokazatelných výsledků stát Štorchovi neprodloužil nájemní smlouvu z důvodu jiného využití pozemků. Štorchovi bylo 56 let a po této ráně a následném zranění v Krkonoších už podobný projekt nikdy nezopakoval. Jeho klíčové dílo Dětská farma z roku 1929 pak zůstalo pro veřejnost nedostupné celých 89 let. Teprve nyní ho díky digitalizaci Oty Svátka (Gymnázium Přírodní školy) a Daniela Pražáka (organizace Otevřeno) můžeme opět studovat a nechat se jím inspirovat.

 

 

Odkaz pro dnešek

 

Eduard Štorch nám zanechal víc než jen příběhy z pravěku. Zanechal nám recept na školu, která je živým organismem, nikoliv administrativním strojem. Po uzavření farmy v roce 1934 se Štorch stáhl zpět k psaní knih – a česká pedagogika tím ztratila jednoho ze svých největších inovátorů. Jako publicista se musím ptát: Pokud jsme už před sto lety měli v rukou klíč k systému, který děti milovaly natolik, že z něj nechtěly odcházet, proč jej i v 21. století stále znovu objevujeme jako horkou novinku? Možná je načase přestat o reformách psát a začít je, stejně jako Štorch, žít.

 

Kniha ke stažení: PDF, EPUB, MOBI.