Martin Kříž: V přírodovědné, matematické i čtenářské gramotnosti se dlouhodobě zhoršujeme. Českým žákům chybí především zvídavost, vytrvalost a víra ve schopnost měnit svět kolem sebe

Pro ty, kteří raději čtou souvislé texty, přinášíme komentář z analýzy mezinárodního šetření PISA 2025 uveřejněného Get The Point 14. 9. 2026 (samozřejmě s doprovodnými grafy, link naleznete níže).

 

Zdroj.

 

 

Čeští patnáctiletí si v mezinárodním šetření PISA 2025 vedou v přírodovědě nad průměrem zemí OECD. Za dobrým výsledkem se ale skrývá varovnější zpráva: čeští žáci vykazují nízkou zvídavost, hůře vytrvají při náročném úkolu a více než čtvrtina z nich považuje školu za ztrátu času. Výsledky zároveň ukazují rozdíl mezi tím, co děti vědí o environmentálních problémech, a jejich schopností společně něco změnit. PISA 2025 tak připomíná, že úkolem dobré školy není pouze předávat znalosti. Potřebujeme prostředí a učitele, kteří v dětech podporují chuť poznávat, schopnost překonávat překážky, spolupracovat a postupně přebírat odpovědnost za vlastní učení.

 

 

PISA se ptá nejen na to, co vše děti vědí

 

Mezinárodní šetření PISA organizované OECD sleduje znalosti, dovednosti a postoje patnáctiletých. V roce 2025 byla hlavní testovanou oblastí přírodovědná gramotnost. Nejde přitom jen o znalost přírodovědných faktů. PISA zjišťuje, zda mladí lidé dokážou své znalosti použít, pracovat s důkazy, kriticky uvažovat a řešit problémy. Současně sleduje prostředí, ve kterém se učí, jejich postoje k učení nebo připravenost čelit environmentálním výzvám.

 

Výsledky Česka mohou na první pohled působit optimisticky. Alespoň základní úrovně přírodovědné gramotnosti dosáhlo 79 % českých žáků oproti 74 % v průměru OECD. V environmentálně zaměřené části přírodovědy dosáhlo základní úrovně 78 % českých patnáctiletých, opět oproti 74 % v OECD.

 

Šetření PISA 2025 však zároveň přichází v době, kdy se vzdělávací výsledky v řadě zemí dlouhodobě zhoršují. V průměru OECD mezi lety 2015 a 2025 mírně poklesl výkon v přírodovědě, výrazněji v matematice a vůbec nejvíce ve čtení. Proto samotná informace, že je Česko „nad průměrem OECD“, ještě není důvodem ke spokojenosti.

 

 

Nestačí vědět. Potřebujeme děti, které dokáží své znalosti použít

 

Význam přírodovědné gramotnosti je dobře vidět na environmentálních problémech. Klimatická změna, ztráta biodiverzity nebo proměna krajiny nejsou úlohy s jednou správnou odpovědí na konci kapitoly v učebnici. Mladí lidé potřebují rozumět datům, rozlišovat mezi tvrzením a důkazem, pracovat s nejistotou, spolupracovat a hledat řešení nových problémů.

 

Právě zde výsledky ukazují zajímavý rozpor. 78 % českých žáků věří, že mohou pozitivně ovlivnit životní prostředí a 77 % věří, že environmentální problémy lze řešit společným úsilím. Ale pouze 54 % říká, že ví, jak s ostatními spolupracovat, aby životní prostředí pozitivně ovlivnili. Průměr OECD je v posledním ukazateli 68 %.

 

Mezi „vím“, „věřím, že něco dokážu změnit“ a „vím, jak to udělat“ tak vzniká důležitá mezera.

 

Přitom nejde o okrajovou součást environmentálního vzdělávání. Data PISA ukazují, že žáci s pozitivnějšími environmentálními postoji se také častěji zapojují do konkrétních aktivit. Mezi mladými lidmi, kteří se do žádné ze sledovaných environmentálních činností nezapojili, se často objevuje přesvědčení, že problém vyřeší někdo jiný nebo že jejich vlastní jednání stejně nic nezmění.

 

Komentář: „Žáci by se měli v rámci školní docházky častěji setkávat s projekty, ve kterých ovlivňují své bezprostřední okolí a podílet se na rozhodování o tom, jak bude vypadat. Jen tak získají v bezpečném prostředí školy důvěru ve své schopnosti ovlivňovat svět kolem sebe.”

 

Výsledky v podobě indexu žákovského povědomí o životním prostředí ukazují, že povědomí českých žáků o těchto tématech není vysoké (viz obrázek 3.3.4). Znamená to, že významný podíl žáků buď o tématu slyšel, ale nedokázal by ho vysvětlit, nebo o něm vůbec neslyšel. Průměrná hodnota indexu českých žáků je nižší než u zemí OECD i zemí EU.

 

Žáci také v rámci dotazníkového šetření vyjadřují míru souhlasu s tvrzeními, která se týkají důvěry v to, že škola a místní společenství mohou přispět k pozitivní změně v otázkách životního prostředí (např. klimatická změna, obnova přírody); ve spolupráci místního společenství směřující k ochraně životního prostředí; v možnosti omezení spotřeby fosilních paliv společným úsilím místního společenství a místních organizací; a ve spolupráci při omezení spotřeby energie na úrovni školy.

 

Míra souhlasu žáků je vyjádřena prostřednictvím indexu důvěry žáků v efektivitu společnosti v ochraně životního prostředí (viz obrázek 3.3.6).

 

Komentář: „Skepse českých žáků se netýká jen jejich vlastního vlivu. Nízkou důvěru mají také ve schopnost společnosti účinně chránit životní prostředí a řešit environmentální problémy.“

 

 

Budoucnost bude patřit těm, kteří se dokážou dál učit

 

Stejný princip platí i mimo environmentální vzdělávání. Dnešní patnáctiletí budou během života řešit problémy a používat technologie, které dnes ještě neznáme. Nestačí proto připravit žáka na řešení známého typu úlohy známým postupem.

 

Komentář: „Potřebujeme mladé lidi, kteří se dokážou ptát, hledat informace, měnit strategii, když první řešení nefunguje, požádat o pomoc, spolupracovat a vytrvat. A také převzít postupně odpovědnost za vlastní učení. Většina žáků podle expertů bude jednou pracovat na pozicích, které dnes ještě neexistují, jejich příprava na život musí být více zaměřena na kompetence a měkké dovednosti.”

 

Právě proto PISA 2025 vedle znalostí sleduje zvídavost, vytrvalost, růstové nastavení mysli, plánování vlastního učení, stanovování cílů nebo schopnost vyhledat pomoc. A výsledky naznačují, že nejde o „měkké dovednosti“ stojící někde vedle skutečného vzdělávání. V Česku je po zohlednění socioekonomického zázemí žáků a škol zvýšení indexu zvídavosti o jednu jednotku spojeno s rozdílem 18 bodů ve výsledku v přírodovědě, u vytrvalosti je to 11 bodů. Jde o statistické souvislosti, nikoliv důkaz příčiny a následku.

 

 

Český problém: zvídavost a vytrvalost klesají

 

Právě zde jsou české výsledky velmi znepokojivé.

 

Pouze 66 % českých žáků říká, že jsou zvídaví ohledně mnoha různých věcí, zatímco průměr OECD je 73 %. A jen 57 % uvádí, že když začne být práce obtížná, vynaloží dodatečné úsilí; v OECD je to 60 %. Navíc se situace zhoršuje. Mezi lety 2022 a 2025 klesl podíl českých žáků deklarujících zvídavost o 5,1 procentního bodu. Podíl těch, kteří při náročném úkolu zvýší své úsilí, klesl o 7,8 bodu.

 

A přichází ještě jedno číslo, které by české školství nemělo přehlédnout: 28 % českých patnáctiletých souhlasí s tvrzením, že škola byla ztrátou času. Průměr OECD činí 24 % a v Česku tento podíl od roku 2022 vzrostl o 2,5 procentního bodu. Žáci, kteří naopak školu za ztrátu času nepovažují, dosahují po zohlednění socioekonomického zázemí v přírodovědě v průměru o 24 bodů lepšího výsledku. Ani zde nelze ze souvislosti automaticky vyvozovat kauzalitu.

 

Výsledky zároveň ukazují rezervy v samostatném řízení vlastního učení. Jen přibližně 21 % českých žáků často nebo velmi často plánuje, jak bude při studiu postupovat, a 39 % si při učení klade otázky, kterými ověřuje, zda látce skutečně porozuměli. V OECD je to 37 %, respektive 49 %. Když potřebují pomoc, obrací se na učitele 64 % českých žáků oproti 77 % v OECD.

 

 

Dobrý výsledek nemá zakrýt nerovnosti

 

Za českým průměrem se navíc skrývají velmi rozdílné vzdělávací příběhy. Socioekonomické zázemí vysvětluje v Česku 15 % rozdílů ve výsledcích v přírodovědě, zatímco v OECD 11,6 %. Rozdíl mezi čtvrtinou socioekonomicky nejvíce a nejméně zvýhodněných českých žáků činí 96 bodů, oproti 84 bodům v OECD.

 

Komentář: „Kvalitní školství se nepozná jen podle průměrných výsledků, ale také podle toho, nakolik dokáže dát dobrou vzdělávací šanci dětem bez ohledu na to, do jaké rodiny se narodily a do jaké školy chodí.“

 

PISA přitom ukazuje, že vysoký výkon a větší rovnost nejsou neslučitelné cíle. Mezi vzdělávací systémy, které v roce 2025 spojovaly silné výsledky s relativně vysokou socioekonomickou spravedlností, OECD řadí například Estonsko, Kanadu, Irsko či Japonsko. Pro Česko je zvlášť zajímavé Estonsko – evropská země, která ukazuje, že volba mezi kvalitním a spravedlivým vzděláváním není nevyhnutelná.

 

 

Co s tím? Dobrá škola nedává dětem jen odpovědi

 

Výsledky PISA nelze převést na jednoduchý recept pro jednu vyučovací hodinu. Ukazují ale směr.

 

Doporučení:

 

„Potřebujeme školy, ve kterých děti čtou, píší, argumentují a pracují s daty napříč předměty, nikoliv pouze v češtině nebo matematice. Přírodovědná gramotnost stojí také na schopnosti porozumět textu, interpretovat graf, posoudit zdroj a vysvětlit vlastní závěr.”

 

„Potřebujeme dávat dětem skutečné problémy místo pouze předem připravených postupů. Vytvářet prostor pro jejich otázky, experimentování, slepé uličky a hledání více cest k řešení. U environmentálních témat pak překračovat hranici mezi „učíme se o problému“ a „zkusíme s tím něco udělat“ – například zkoumat okolí školy, navrhovat změny a učit se je společně uskutečňovat.”

 

„Potřebujeme prostředí, ve kterém dítě může položit otázku, udělat chybu, požádat o pomoc a zkusit problém znovu. Laskavý a podporující učitel není protikladem náročného učitele. Právě bezpečí dovoluje žákům riskovat, přemýšlet, přiznat, že něčemu nerozumějí, a vytrvat u náročného problému.”

 

To je důležité i proto, že samotné prostředí českých škol není bez problémů. Čtvrtina českých patnáctiletých uvádí zkušenost s některou formou šikany alespoň několikrát měsíčně, oproti 20 % v OECD. A zatímco se mezi lety 2015 a 2025 podpora učitelů v hodinách přírodovědy v průměru OECD zlepšila, v Česku podle žáků poklesla.

 

 

Učitel jako člověk, který probouzí chuť učit se

 

PISA 2025 tak českému školství nenabízí jednoduchý příběh o úspěchu ani neúspěchu. 

Komentář: „Máme relativně dobré přírodovědné výsledky, ale zároveň děti, jejichž zvídavost a vytrvalost slábnou. Máme mladé lidi, kteří většinou věří, že mohou ovlivnit životní prostředí, ale mnohem méně z nich ví, jak změny dosahovat společně. A dobrý průměr stále doprovázejí výrazné sociální rozdíly.”

 

Právě zde se ukazuje význam dobrých učitelů. Jejich úkolem není jen dostat děti ke správné odpovědi. Mohou v nich probouzet otázky, nechat je zažít radost z objevování, naučit je pracovat s chybou, pomoci jim překonat okamžik, kdy se problém stane obtížným, a dát jim zkušenost, že jejich práce může mít skutečný význam.

 

Komentář: „Proto je důležité učitele neustále vzdělávat, nejen v oborové metodice, ale i moderní pedagogice nebo vývojové psychologii. Ty dobré je třeba oceňovat, ukazovat dobrou praxi a zvyšovat prestiž učitelského povolání. “

 

Komentář: „Možná proto nejdůležitější otázka po zveřejnění PISA 2025 nezní, na kterém místě skončilo Česko. Důležitější je, s čím děti ze školy odcházejí: zda mají chuť dál poznávat svět, dokážou se pustit do problému, jehož řešení předem neznají, umějí spolupracovat a věří, že svým jednáním mohou něco změnit.”

 

 

Analýzu dat a zjištění šetření PISA 2025 pro GetThePoint zpracoval a komentáři doplnil Martin Kříž, programový ředitel ekocentra Chaloupky, středoškolský učitel na Montessori Polná a finalista ceny Global Trachet Prize CZ 2025.