Jana Nováčková: DOKUMENTY 123. Krédo NEMES

Diskuse o situaci a budoucnosti vzdělávání pokračovala v NEMES po celý rok 1997. Jako východisko pro diskusi ve výboru zpracovala Jana Nováčková začátkem roku souhrn názorů na tehdejší stav našeho vzdělávání – krédo. Jsou v něm zachyceny kořeny mnoha problémů, které přetrvávají dodnes.


Nejdříve malé opakování po prázdninách

Ministerstvo školství vedené Ivanem Pilipem (KDS, později ODS) vyvolalo nejprve v r. 1994 jisté naděje na změny ve vzdělávání uveřejněním koncepce „Kvalita a odpovědnost“ (viz Dokumenty 67). Zpráva OECD o stavu vzdělávání v ČR ale v roce 1996 upozornila na celou řadu stále neřešených nedostatků (viz Dokumenty 114). Přesto v září 1996 ministr Pilip po svém druhém zvolení „odpískal“ konec transformace (viz Dokumenty 113). Pedagogické iniciativy (AŘZŠ, AŘG) kriticky reagovaly otevřeným dopisem, ke kterému se připojily mj. NEMES a PAU (viz Dokumenty 115). Skupina NEMES poté uveřejnila podrobnější analýzu „Byla, nebo nebyla transformace školství?“ (viz Dokumenty 120).


Krédo

Většina veřejnosti včetně politiků řadí problémy školství a vzdělávání do oblastí, o které se není třeba příliš starat.

Důvody jsou přinejmenším dva: jednak v povědomí národa přetrvává názor, že úroveň našeho vzdělání je dobrá a že tedy alespoň zde, na rozdíl od ekonomiky, zdravotnictví a dalších problematických oblastí, podstatných změn není třeba (a utvrzujeme se v tom zprávami, jak naše děti znají víc encyklopedických faktů než děti ze západních zemí).

Druhým důvodem je, že téměř každý ve společnosti sdílí chybné představy o výuce. Tím každým míníme nejen širokou veřejnost, ale také téměř všechny učitele, rodiče, pracovníky školské administrativy, členy školních rad, politiky, novináře píšící o vzdělávání i pedagogy na pedagogických fakultách. Tyto představy se odvíjejí od nedostatku úcty k dítěti a jeho potřebám v naší kultuře, od představy nutnosti určitého násilí, které teprve přinese žádoucí vzdělávací výsledky, a v neposlední řadě také z vlastních zkušeností lidí jako bývalých žáků nebo rodičů žáků.

Člověk bytostně touží po smyslu – toho, co dělá, co ho potkává, po smyslu svého života. Jestliže něco nedobrého má pro nás nějaký smysl, snášíme to lépe. V tomto duchu mnoho lidí vzpomíná na školu jako na „nutné zlo“. Pro mnohé lidi bude asi nepřijatelné přiznat, že to špatné, co prožívali ve škole, bylo zbytečné, ba dokonce škodlivé, protože tím bereme části jejich života smysl, jaksi jej devalvujeme.

V šedesátých a sedmdesátých letech se v industriální oblasti odehrála velká změna. Přišlo se na to, že zlepšení kvality výroby i chodu podniků se nedosáhne zvýšením kontroly nebo propracováním systému odměn a sankcí, tedy vylepšením dosud využívaných postupů. Doporučovaly se základní změny: především změny v mocenských vztazích, citlivost k hodnotám lidí, zaangažovanost každého, důraz na spolupráci a důraz na kvalitu. Byla to radikální změna v myšlení – od hierarchického vykonávání moci k začlenění všech, jichž se dotyčná záležitost týká (tj. např. každého dělníka v továrně), do rozhodovacích procesů. Čím více vlivu na věci lidé mají, tím tvrději a tvořivěji pracují.

Průmysl tedy tento princip již objevil (úspěch japonského průmyslu se přisuzuje zavedení těchto změn). Nejsou to částečné změny, jsou to změny, které se označují jako systémové. Je nejvyšší čas, aby takovými změnami prošel i vzdělávací systém, protože naše sebeuspokojení ze stavu našeho školství je falešné a velice nebezpečné.

Protože jsme byli 40 let izolováni od vývoje v demokratických zemích, naše veřejnost se nedozvěděla, že postupný ekonomický i společenský rozvoj v těchto zemích nutně přinesl s sebou i široký zájem o otázky vzdělávání, a to ponejvíce z pragmatických důvodů. Průmyslníci a zaměstnavatelé vůbec začali pociťovat nedostatky tradičního vzdělávání u nových zaměstnanců, kteří museli dodatečně a za dražší peníze dohánět v různých kurzech to, co se ve škole nenaučili. Výtky se netýkaly nedostatků vědomostí, ale toho, že škola nepřipravuje své žáky na pružné řešení nových situací, neučí je účinně komunikovat a spolupracovat v týmu, neučí iniciativě, zodpovědnosti.

Pravda, tradiční pojetí vzdělávání jednak nepředpokládá, že by toto bylo úlohou školy, jednak sám vzdělávací systém, jeho mocenská a donucovací povaha, vede nevyhnutelně k těmto důsledkům, které jsou však nyní, na současné úrovni vývoje společnosti, vnímány již jako nedostatky.

Pojetí vzdělání jako především dostatečné sumy vědomostí vzniklo historicky v situaci, kdy rodina (početnější a žijící jiným stylem) poskytovala dítěti získání různých manuálních, komunikačních a sociálních dovedností, dítě si nápodobou osvojilo mnoho užitečných životních strategií.Škola pak byla institucí, která doplňovala zejména vědomosti z různých oborů. Rozvoj osobnosti dítěte, o které se později v souvislosti se školou začalo hovořit, nebyl původním cílem školy a není ani se systémem tradiční školy slučitelný (kompatibilní).

Společnost prošla obrovským vývojem. Dnes je situace značně odlišná: současná rodina žije jinak a neposkytuje již dítěti tolik příležitostí k osvojení dovedností v té šíři, co kdysi. Škola zase ztratila svůj monopol na informace: knihovny, počítače (zejména internet), masmédia jich poskytují mnohem více, než zastaralé učebnice a osnovy. Žáci začínají pohrdat svými učiteli, protože, mají-li zájem, mohou znát bez problémů daleko více, než jim nabízí škola. Tradiční škola degraduje učitele jen na „předavatele“ informací a v této funkci je dnes již snadno nahraditelný. Těm skutečně dobrým , „bohem nadaným“ pedagogům pak znemožňuje, aby uplatnili své lidské i pedagogické kvality v plné šíři. Nicméně je škola místem velice intenzivní sociální interakce, která je zatím nevyužívaná a která by se měla stát v novém pojetí její dominantou.

Otázka pro ekonomicky rozvinuté země tedy již nezní, zda měnit pojetí vzdělávání a v následnosti pak vzdělávací systém, ale jak je měnit. V naší zemi však po sedmi letech svobodného vývoje stále stojíme před tou první otázkou – zda je vůbec třeba naše školství podstatně měnit.

Domníváme se, že odpověď zní jednoznačně ano.

Nejsme bohatí na suroviny – naše šance je jedině a výlučně v lidských zdrojích. K jejich rozvoji však nevede cesta tradičního vzdělávání. Svět charakterizuje permanentní změna, zatímco tradiční škola je strnulá a neučí děti rozumět světu, v němž žijí. Promarněné, nenaplněné možnosti rozvoje dítěte jsou osobní i společenskou ztrátou.

Vraťme se ke změnám, které vedly zejména japonský průmysl k prosperitě. Podstata změn byla ve změně mocenských vztahů. Každý sociální systém se dá popsat v termínech mocenských vztahů. Ve školství je moc rozdělena mezi členy systému (žáci, učitelé, , pyramida jim nadřízených) nerovnoměrně a vždy se najde zdůvodnění, proč tomu tak je. Podstatou není, aby jednotlivé články systému užívaly svou moc efektivněji, ale aby se změnilo rozložení moci.

Bezmocná situace nejníže postavených, tedy žáků, vyplývá z výše zmíněného masově rozšířeného názoru na výuku a na dítě. Stále přetrvává nahlížení dítěte jako něčeho pasivního, čím má dospělý právo manipulovat (samozřejmě ve jménu dobra dítěte). Z takového postoje ovšem vyplývá nedůvěra, že by u dětí mohlo stejně fungovat to, co funguje u dospělých (např. že čím více vlivu na věci lidé mají, tím tvrději a tvořivěji pracují). Dospělí mají „právo“ na potřebu smyslu svého počínání, dětem se upírá (mají se opět ve jménu svého dobra učit nesmyslné věci) atd.

Psychologie přinesla důkazy o škodlivosti systému odměn a trestů, řada experimentů dokázala, že lidé, kteří nějakou činnost dělali s příslibem odměny, dělali ji méně kvalitně, s více chybami a méně tvořivě, než lidé, kteří stejnou činnost vykonávali pouze na požádání. Navíc, jestliže něco, co by jinak samo o sobě postačilo jako důvod k činnosti, se stane předmětem odměny, přestává být vnitřně motivující, tj. tato činnost nás přestane zajímat a přestaneme se jí zabývat, jakmile odměna přestane být nabízena.

To nejlepší, skutečná kvalita se nikdy nedá dosáhnout přes systém kontroly, kastování, soutěžení a odměn. Přesto právě tyto přístupy ve vzdělávacím systému dominují a cesty ke zlepšení školství se hledají v inovacích a posílení právě těchto rysů (inspekce, srovnávání škol, odměňování „lepších“ učitelů, povolování „experimentů“ ministerstvem atd.).

Co se však konkrétně rozumí požadavkem na změnu výukových metod, strukturu výuky a řízení školství? Je logické, že když se má dbát podstatně víc na individuální vzdělávací potřeby žáků (viz výše uvedený výrok, že „promarněné, nenaplněné možnosti rozvoje dítěte jsou osobní i společenskou ztrátou“), pak se musí tyto individuální potřeby rozpoznávat ve třídě, ne na ministerstvu. Je to především jednotlivá škola a zejména učitelé ve třídě, kteří musí mít daleko víc zodpovědnosti a rozhodovacích pravomocí nejen, jakým způsobem učit, ale do určité míry i co učit. V současném systému je příliš mnoho věcí, o kterých učitel ani škola nemohou rozhodovat (např. počet vyučovacích hodin, osnovy, zda známkovat, nebo ne…). Poslušnost a podřízenost, která se ve škole vyžaduje nejen od žáků, ale i od učitelů, tedy jejich malá profesionální autonomie, je do značné míry zdrojem malé společenské prestiže učitelského povolání (nikoliv jen jejich nižší platy). Pokud demokracii chápeme také jako stav společnosti, kde všichni mají právo mluvit do věcí, o kterých v nedemokratické společnosti rozhodují jen mocní, pak z tohoto pohledu je škola vysoce nedemokratickou institucí. Odporuje zdravému úsudku, aby se budoucí svobodní občané demokratického státu vzdělávali totalitním způsobem.

A o co by mělo jít přímo ve školních třídách?

Běžná představa vyučování předpokládá, že se žáci mají přizpůsobovat učitelovým pravidlům, omezením a požadavkům. Jestliže žáci myslí a chovají se poslušně podle přání učitele, pak se předpokládá, že se naučí, co se mají naučit. Tedy vědomosti.

Lidé, kteří sami absolvovali základní školu v poválečném období anebo mají zkušenosti s dětmi navštěvujícími ji v současnosti, si nedovedou představit, že by škola učila děti různé dovednosti a rozvíjela jejich osobnost, aniž by to znamenalo pokles úrovně vědomostí. Zkušenost jim praví, že naučit se všechna ta fakta, která předepisují osnovy, spotřebuje ve škole vlastně veškerý čas a že zvyšovat zatížení dětí není možné. Takže stavějí vědomosti a dovednosti do vztahu buď – anebo.

Nutno přiznat, že pokud by měl být zachován dosavadní encyklopedický charakter vědomostí a dosavadní formy a metody výuky, pak jsou tyto úvahy oprávněné. Tudy cesta nevede. Cesta je jak ve změně charakteru znalostí, které by se děti měly ve škole učit (měly by si osvojovat vědomosti jiné kategorie, totiž pojmy a souvislosti namísto pouhých faktů), tak ve změně organizace, forem a metod výuky.

Pokud by veřejnost i připustila potřebu změny, je zde strach, aby se neuvolnila kázeň ve školách natolik, že by to bránilo efektivní výuce, nebo že by to dokonce ohrožovalo bezpečnost dětí potažmo učitelů. Musí být jasné, že nejsme proti pořádku a řádu, proti dodržování pravidel. Otázka je, jak tato pravidla vznikají a jak jsou uplatňována, a co to znamená pro vývoj dítěte vůbec, pro efektivní učení a sociální spolunažívání. Vytvoření pravidel soužití ve třídě, ve škole, pravidel, na jejichž tvorbě se podílejí samy děti, vede k vytvoření bezpečného prostředí vzájemné důvěry a odpovědnosti, kde pak může probíhat intenzivní a zajímavé učení beze strachu. To nejlepší pochází ze vztahů důvěry, spolupráce, vzájemné podpory i pomoci, nikoliv ze vztahů závislosti, strachu, závisti a boje kdo z koho.

Každý člověk se musí mnohokrát denně rozhodovat, škola tomu neučí. Rozvoj lidské společnosti a řešení problémů závisí na schopnosti domluvit se a spolupracovat, škola tomu ale neučí. Při současném tempu růstu informací je třeba umět informace vyhledávat, třídit, zařazovat, což škola opět neučí. Permanentní změna ve všem předpokládá celoživotní vzdělávání, škola však bere k němu chuť drtivé většině dětí již na základní škole. Potřebujeme se učit vzájemné toleranci, respektu vůči druhému jako základní etické normě demokratické společnosti, tomu se však nelze učit v instituci, která je ze své podstavy autoritářská a netolerantní k jakékoliv odchylce. Zato však škola učí závislosti na autoritě, učí poslušnosti namísto zodpovědnosti, učí – i když samozřejmě nezáměrně – kamufláži, podvádění, sobeckosti, jak vyzrát na druhé (teď je to učitel, v budoucnu to bude obchodní partner, daňový úřad…) a mnohým dalším nežádoucím „dovednostem“ a postojům.

Již jsme se zmínili o smyslu jako o bytostné potřebě člověka. Učivo v tradiční škole je v mnohém nepřiměřené věku dětí (zkušenost každého rodiče, když nahlédne do učebnic svého školou povinného dítěte). Nemožnost porozumět se nahrazuje učením zpaměti, což je proti lidské přirozenosti. Na to by žádné zdravé dítě dobrovolně nepřistoupilo. Je třeba je tedy přinutit. Proto musí mít škola tolik donucovacích praktik (známkování v první řadě). Někteří učitelé cítí potřebu motivace dětí a „vyrábí“ ji dětem mylně tím, že se snaží dělat z učení zábavu. Jistě, jsou hry, přes které se děti naučí různé věci, ale to, co děti motivuje, je učivo, které má smysl, má propojení se skutečným životem, je „opravdové“. Čili cílem není, aby se z učitelů stali tvůrci her, ale aby učitelé spolu s dětmi hledali, co má pro děti smysl (nejčastěji tím, že spolu v kontextu s jinými věcmi je smysl evidentní sám, což však nemůže nastávat při tradiční výuce izolovaných poznatků v rámci jednotlivých předmětů.

Dnes například již víme, že nejméně si zapamatujeme z poslechu a nejvíc z toho, co sami děláme a zažíváme. Přesto je většina lidí přesvědčena, že klíčovou schopností dobrého kantora musí být umění dobře vysvětlit látku. Podle vlastních zkušeností víme, že to bylo ve škole to necennější, co škola vůbec mohla nabídnout. Cenili jsme si toho proto, že nám většinou nebylo nabídnuto nic, z čeho bychom poznali na vlastní kůži podstatně efektivnější způsoby učení. Děti se však naučí daleko víc a trvaleji, když spolu mluví, když spolu něco dělají. Této formě výuky se říká kooperativní učení a existují stovky výzkumů, že zvyšuje zájem dětí, jejich motivaci. Pokud je kritériem tradiční prospěch, vyrovná se kooperativní učení tradiční výuce a častěji je dokonce více efektivní. Jeho zisky v rozvoji osobnosti se však těžko dají dostatečně docenit. Pustit se do skupinového vyučování však vyžaduje od učitelů jinou přípravu.

Skutečně efektivní výuka, tj. výuka, která by za stejný čas strávený ve škole a za stejné peníze investované do školy naučila děti mnohem víc, vypadá velice odlišně od schématu „výklad – procvičení – vyzkoušení“. Neexistuje však jedna jediná správná forma výuky, která by se teď měla zavést do našich škol pro zkvalitnění vzdělávání. Učitelé by měli mít svobodu zvolit si ty formy a metody, které nejlépe vyhovují situaci – jim i jejich žákům. Měli by však být také schopni obhájit, že tyto metody jsou v souladu s principy efektivního učení, že podporují rozvoj individuálních schopností dětí atd.

Chceme se dotknout ještě jedné obavy veřejnosti. Je to obava z průchodnosti systému, tj. aby dítě, které se přestěhuje, nemělo při volnějším systému problémy. Jestliže ve vysoce svázaném systému přejde na jinou školu dítě ze školy, která je opožděná ve výuce látky, pak to představuje skutečný problém. Při přechodu dítěte s jinou úrovní znalostí ze školy na školu ve volném systému je tato situace naopak řešitelná mnohem snáze – je na učiteli, jak tuto situaci vyřeší, jestliže mu nad hlavou nevisí Damoklův meč jednotných přeplněných osnov.

Jak jsme uvedli, ve veřejnosti panují chybné představy o výuce, nedostatečná úroveň informovanosti o poznatcích, které dnes máme o psychologii dítěte, o učení, o neurofyziologických procesech, které se při učení odehrávají v mozku. Vede to k tomu, že jen velmi málo lidí si dovede představit, co by mohlo kvalitně nahradit současnou tradiční školu, jak vypadá škola, kde se děti učí s chutí, kde dobrovolně dodržují řád a disciplínu, kde se naučí jak řadu vědomostí skutečně užitečných pro život včetně schopností použít je, kde se rozvíjí každé dítě až ke stropu svých možností. Taková škola není utopií a není jen pro vybrané děti.

Jen málo učitelů však půjde cestou změn z vlastní potřeby. Jsou to vesměs lidé odpovědní a snaží se dělat svou práci jak nejlépe dovedou: tak, jak je to naučili na pedagogické fakultě, tak, jak to po nich chce ministerstvo školství. V jakékoliv profesi je ke změně nutný nějaký impuls: zákazník již nekupuje výrobek, existuje jiná, rychlejší a levnější technologie, dosavadní styl jednání nevede ke kýženým výsledkům. Prostě, je zde signál, vnější tlak, který opravňuje (nebo nutí) ke změně. V oblasti vzdělávání zatím tento impuls chybí, naopak jsou vysílány falešné signály, že změna není potřebná, že to, co bylo potřeba změnit, se již změnilo.

Současná situace je zřejmě nejtíživější na základních školách. Ministerstvo utužuje centralistické řízení a neumožňuje rozvíjení inovací pedagogického procesu. Střední školy mají daleko větší autonomii, avšak využívají ji pouze na variabilitu obsahu učiva, nikoliv však na demokratizaci a humanizaci samotného vzdělávacího procesu. Samy tuto potřebu nemají, vnější tlak chybí.

Zkušenosti z nevydařených reforem školství v zahraničí hovoří o tom, že zatím neuspěla žádná reforma nadirigovaná shora. Shora musí být vytvořen prostor pro inovace výuky od učitelů samotných, které společnost očekává a vyžaduje.

Druhá zkušenost hovoří o tom, že reformy selhávají, pokud se nezmění mocenské poměry ve škole. Pokud nedostanou pravomoci a vliv ti, kterých se vzdělávání týká nejbezprostředněji: učitelé, rodiče a děti. Pro naši představu autoritativní školy, kdy dítě je skutečně jen pasivním objektem vzdělávání a učitel poslušným vykonavatelem co možná nejpřesnějších osnov, je to poněkud silné tvrzení. Přesto však není jiné cesty. Ty evropské země, které se cestou svobody a zodpovědnosti aktérů vzdělávání daly (zejména Dánsko, Norsko, Holandsko), jsou dnes na špičce v kvalitě vzdělávání.

Vyzýváme širokou veřejnost k diskusi o potřebách změny v našem vzdělávání. Nejde jen o to, aby děti nebyly ve škole přetěžovány, aby škola ty méně nadané neneurotizovala. Jde o daleko, daleko víc. Jde o to pochopit, že změna vzdělávání je naléhavá pro budoucnost a prosperitu naší země, její konkurenceschopnost na světových trzích.

Transformace vzdělávání je právě tak důležitá jako transformace ekonomická. Pokud naše školství bylo dobré, je to stav minulosti. Pro budoucnost to nestačí. Učitelé se sami od sebe nebudou dál vzdělávat, nebudou měnit svou práci, pokud budeme vyjadřovat s jejich prací spokojenost. Vzdělávání není jen záležitostí pedagogů. Je to urgentní záležitost nás všech, kterým leží na srdci prosperita a demokratický rozvoj naší země.


Zdroj: Nováčková, Jana: Krédo – verze II. Kopie rukopisu, archiv autorky seriálu.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Catherine Dumonteil-Kremer: Další dítě v rodině. Výchova sourozenců

Autorka nabízí pomoc rodičům sourozenců a dělí se o své zkušenosti výchovné a rodinné poradkyně i o zkušenosti při výchově vlastních dětí.

S využitím četných příkladů sleduje problematiku vývoje vztahů mezi dětmi v rodině od přípravy na narození prvního sourozence a jeho příchodu na svět. Ukazuje první vztahové problémy a pokusy o agresi prvního sourozence. Radí, jak postupovat, chránit mladší a zároveň chápat a podporovat starší.

Poskytuje rady, jak řešit vztahové problémy a konflikty v každodenním životě sourozenců, kdy a jak zasahovat, kdy ne, jak klást hranice, věnuje se prevenci konfliktů, navrhuje hry (i výchovné triky), ukazuje rodičům, jak postupovat při překonávání problémových situací emocionálním a komunikačním nekonfliktním způsobem.

Vysvětluje, jak neopakovat výchovné chyby svých rodičů, které se mohly projevit na vlastních sourozeneckých vztazích v dětství i v dospělosti. Věnuje se i vztahům v tzv. nově utvořených rodinách (ve skupinách sourozenců rozvedených a nově sezdaných rodičů).

Catherine Dumonteil-Kremer je pedagožka, působí jako výchovná a rodinná poradkyně, zabývá se technikami mezilidské komunikace, montessoriovskou pedagogikou, pořádá přednášky a stáže pro rodiče, je zakladatelkou asociace pro podporu nenásilné výchovy, autorkou příruček pro rodiče a spoluautorka několika knížek pro děti. Je matkou tří dětí.

Podrobnější informace a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

Emoční inteligence se dá naučit

Anna Tyzack popisuje prostřednictvím britského deníku The Telegraph americký program zaměřený na výuku emoční inteligence testovaný ve školkách a na základních školách v Londýně. Její syn Hektor, který jednu z testujících kolek navštěvuje, se neustále a upřímně ptá na její pocity a mluví o těch svých.

Zdroj: Scio 2. 3. 2016


Program se jmenuje RULER, což je anglická zkratka prvních písmen jeho šesti bodů – rozpoznat své emoce, porozumět jim, pojmenovat je a vyjádřit je regulovanou formou.

Hektor každé ráno označí svou náladu na „náladometru“ podle barev (červená = naštvaný, modrá = smutný, zelená = chladný, žlutá = šťastný). Je vyzván, aby řekl, proč si myslí, že je naštvaný nebo smutný, a učí se povzbuzovat své kamarády (vzít za ruku prý pomáhá nejvíc).

Marc Brackett, psycholog z Yaleské univerzity, který program vyvinul, je přesvědčen, že emoční inteligence se dá naučit. Pokud dítěti ukážeme, jak emoce pojmenovat a vyjádřit, rodiče i učitelé ho pak mohou lépe podpořit. Výsledkem jsou podle Bracketta šťastnější a zdravější děti, které dosahují lepších výsledků a dělají lepší rozhodnutí ve svých životech a vztazích. Emoční vzdělanost a schopnost poznat vlastní pocity jsou podle něj neocenitelné dovednosti, protože emoce ovládají naši pozornost, rozhodování, vztahy a zdraví.

I vévodkyně Kate Middleton na svém blogu nedávno uvedla, že Britové by se měli učit o svých pocitech víc mluvit. Britské děti se skutečně v nedávné studii životní spokojenosti umístily až na třináctém místě ze šestnácti zemí. Jako své nejčastější problémy přitom uváděly vzhled svého těla a školu.

Program RULER zaznamenal velké úspěchy ve Spojených státech, kde trpí úzkostí zhruba každý pátý adolescent. Po zavedení programu školy uváděly mezi dalšími méně šikany a lepší studijní výsledky dětí. Stát se součástí programu může učitel už po čtyřdenním školení na Yaleské univerzitě.

Do Británie program přivezla Lulu Lucock z Hektorovy školky, která jej „pobritštila“, a zatím se setkává s veskrze pozitivními reakcemi. Vyzývá také rodiče, aby s dětmi na programu pracovali, a to nejen s „náladometrem“, ale také třeba s „Listinou nálad“, která stanoví, jak se chtějí členové domácnosti (třídy, školy) spolu cítit.

Původní text.

6 věcí, pro které se můžeme svému okolí zdát hloupější

Snad každý z nás sám sebe rád vnímá jako inteligentní a bystrou bytost. Svět je rychlé a povrchní místo, kde není jednoduché se prosadit. Pokud chceme působit na své okolí dobře, musíme se určitých zažitých zvyků vyvarovat. Které to jsou?

Snad každý z nás rád vnímá sám sebe jako inteligentního a bystrého. Některé naše zvyky nebo pro nás automaticky zažité vzorce chování můžou jít však přímo proti tomu. A je to pak především naše okolí, které si těchto nedokonalostí všímá a vyvozuje z nich o nás (velmi často ukvapené) závěry.

Kdykoliv se pak ocitnete v situaci, kdy způsob, jakým vás ostatní vnímají, je pro vás důležitý – jako například ve škole nebo v práci – musíte mít dobře pod kontrolou, jak se před ostatními prezentujete a jak na lidi ve svém okolí působíte.

Ať už jde o vaše oblékání, chování a způsoby, volbu nebo obsah vašich slov, lidé ve vašem okolí obvykle využijí každou příležitost, kdy cokoliv z toho a následně vás jako celek mohou posoudit. A to v dobrém nebo i špatném.

Myslete na to příště, až vystoupíte ze své „komfortní zóny“ a budete chtít udělat dojem nebo aspoň nevypadat úplně špatně.

Tady je šest klíčových oblastí, jejichž prostřednictvím každý z nás může obvykle nejvíce ovlivnit, jak nás lidé budou vnímat a jaký si o nás udělají obrázek. Způsob, jakým se prezentujete svému okolí, z velké části předurčuje, jak se k vám bude okolí chovat.
– Oblékání
– Špatné používání slov nebo idiomů
– Být zdánlivě „mimo“
– Přílišné mluvení
– Nebo naopak prostořekost
– Zbytečné souzení ostatních


…Zbytečné souzení ostatních

Celý tento povrchní článek je postaven právě na povrchním a rychlém posuzování naší osobnosti skrze jisté prvky v našem vystupování a chování, což se běžně děje každý den, aniž bychom si to uvědomovali. A právě tento přístup k ostatním mezi lidmi většinově převládá. Nikoho nebude zajímat, jací jste doopravdy, a co se skrývá hlouběji ve vašem nitru. Celkem jasný a ucelený obrázek o vás je v očích vašeho okolí převážně hotový velmi rychle. Často ještě dřív než jsme ochotni si připustit. A určité zažité představy se pak již jen velmi těžko mění. Ale nejspíš to ve zrychleném tempu dnešní doby a množství lidí, které denně běžně potkáváme, ani jinak nejde.

Podlehnout svodům kvapného souzení může být velmi snadné. Vyplatí se však být více objektivní. Přesto by bylo dobré se někdy zastavit a zamyslet, s jakou frekvencí vynášíme urychlené soudy o ostatních my sami. Jenom proto, že je to jakási běžná norma, ještě neznamená, že se k podobnému souzení musíme uchylovat i my sami. Přestože je to často velmi pohodlné a snadné.

Nikdo z nás nemůže přesně vědět, jaké je to žít život někoho jiného. Pokud někoho soudíme, činíme tak obvykle jen z vlastní perspektivy a používáme přitom vlastních měřítek. A přitom zapomínáme, že každého život provází úplně jiné okolnosti, odlišné podmínky a každého jednotlivé problémy jsou zasaženy do jiného kontextu.

Souzením ostatních většinou ukazujeme pouze schopnost vnímat svět vlastníma očima. Na světě je ale dalších více než sedm miliard lidí a přesně tolik i rozdílných pohledů a názorů. Nesuďte proto, abyste nebyli sami souzeni.

Celý článek si můžete přečíst ZDE.

Jaromíra Šindelářová a kol.: Příprava školy s minimálními zkušenostmi se žáky-cizinci před jejich příchodem

Text má poskytnout ředitelům, pedagogům a dalším pedagogickým pracovníkům v základním školství na základě příkladů dobré praxe organizační pokyny a metodická doporučení, jak postupovat při přijímání, začleňování a vzdělávání malého počtu žáků-cizinců, s nimiž se škola setkává poprvé a má jen minimální zkušenosti s touto problematikou.


Příprava školy před příchodem žáka-cizince

Před příchodem žáka-cizince doporučujeme navázat kontakt s příslušným krajským koordinátorem a odborným pracovníkem prostřednictvím webového portálu www.cizinci.nidv.cz. Úlohou tohoto nově vytvořeného portálu je zajišťovat komplexní podporu školám v oblasti informační, metodické a vzdělávací, napomáhat pedagogům a dalším pedagogickým pracovníkům při začleňování žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému. Pracovníci NIDV MŠMT (kontakty na ně jsou dostupné z webu www.cizinci.nidv.cz) poradí učitelům a všem dalším pedagogickým pracovníkům škol, jak postupovat při přijímání, začleňování a vzdělávání jednotlivého žáka-cizince, a zodpovědí konkrétní dotazy.

Aktuálně byl k danému tématu vytvořen Mgr. J. Hlaváčkovou, ředitelkou ZŠ v Brně, videomateriál s názvem Integrace žáků-cizinců do základních škol, který je volně ke stažení ZDE.

Škola by měla postupovat podle následujících pokynů a doporučení:

1. Připravit koncepci a strategii práce s žákem-cizincem ve škole, který bude vzhledem k jeho nedostatečné znalosti češtiny v českém vzdělávacím systému potřebovat specifickou formu podpory, a to např. ve spolupráci s odborným pracovníkem NIDV MŠMT (jejich seznam je k dispozici na webovém portálu www.cizinci.nidv.cz). Konkrétní návrhy je vhodné na základě praxe škol předem projednat s pedagogickým sborem školy, a to zejména způsob a formu výuky – specifikovat jednotlivé vyučovací hodiny, formu doučování (např. kurz, kroužek), pověřit konkrétního pedagoga zajišťováním a koordinováním výuky češtiny jako druhého jazyka u žáka-cizince…

2. Připravit náplň/obsah prvního setkání a přijímacího pohovoru s rodiči /zákonnými zástupci žáka-cizince, s kterými bude vést škola řízený dialog. Cílem tohoto setkání je získat potřebné informace o žáku-cizinci (vhodné je ujistit cizince[ že informace od nich získané budou důvěrné) a zároveň poskytnout rodičům/zákonným zástupcům základní informace o chodu a organizaci školy a navázat s nimi spolupráci…

3. V případě jazykové bariéry je vhodné (a na základě praktických zkušeností mnohdy i nutné) přizvat tlumočníka, přičemž kontakt na něj může škole pomoci zprostředkovat příslušný krajský koordinátor určený NIDV MŠMT (všechny kontakty na tlumočníky MVČR jsou k dispozici také na webech www.cizinci.nidv.cz a na www.mvcr.cz, event. je lze získat také od nevládních neziskových organizací zabývajících se problematikou cizinců či od jednotlivých poboček Center pro podporu integrace cizinců v příslušných krajích)…

4. Při prvním setkání a přijímacím pohovoru vést s rodiči/zákonnými zástupci žáka-cizince řízený rozhovor (v případě jazykové bariéry prostřednictvím tlumočníka) a vyžádat od nich potřebnou dokumentaci…

5. Ředitel školy je povinen informovat rodiče/zákonné zástupce žáka-cizince o možnosti navštěvovat třídu pro jazykovou přípravu, neboť od 1. 1. 2012 podle § 20 odst. 5 a 6 školského zákona se ke vzdělávání všech žáků-cizinců v českém základním školství přistupuje stejným způsobem, takže i třídu pro jazykovou přípravu mohou navštěvovat všichni žáci-cizinci, tedy jak ze zemí EU, tak i ze třetích zemí. Na rozdíl od žáků z EU probíhá výuka češtiny u žáků ze třetích zemí přímo na samotné škole, do které žák-cizinec nastoupí…

Celý text článku najdete ZDE.

Doporučeno z Metodického portálu RVP.cz:
– seriál Metodika práce s žáky-cizinci v základní škole

Radka Rubešová: Ruce v hlíně. Tvořivá keramika pro děti

Kniha nabízí netradiční pojetí práce s keramickou hlínou, kdy hlínu vnímáme nejen jako hmotu, která „zkamení“ při výpalu, ale i jako živoucí materiál, který lze zkoumat, objevovat a tvořivě používat v mnoha dimenzích.

Metodika je založena na principech artefiletiky, kdy děti zakoušejí hlínu na vlastní kůži, vlastním tělem, všemi smysly, tvoří z ní a po té se k samotnému procesu tvorby navrací v závěrečné reflexi.

Kniha obsahuje postupy na vytvoření výrobku, avšak zasazené do širšího kontextu (motivační aktivity, pohybové hry, reflektivní techniky atd.). Je určena učitelkám MŠ a 1. stupně ZŠ, lektorům v mateřských centrech, lektorům zájmových kroužků, případně vyučujícím v základních uměleckých školách, kteří vedou výtvarnou přípravku.

Mgr. Radka Rubešová je výtvarná pedagožka, lektorka a arteterapeutka. Zabývá se prožitkovou výtvarnou výchovou a artefiletikou. Autorsky se podílela na knihách Hravé tvoření pro malá stvoření, Nápady pro rodičovskou dovolenou a Výchova prožitkem. V současné době se věnuje prožitkové práci s hlínou a je ve výcviku v arteterapeutické technice Práce v hliněném poli.

MgA. Kamila Rokytová, jejíž fotografie naleznete v knize, je designérka a fotografka na volné noze. Je absolventkou ateliéru Design keramiky Fakulty umění a designu UJEP v Ústí nad Labem a brněnské FaVU. V současnosti se zabývá designem porcelánu a dalšími tvořivými aktivitami, které propojují výtvarnou profesi s mateřstvím.

Podrobnější informace a ukázky najdete ZDE.

Projekty v aplikované ekonomii pro nadané studenty

Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (dále jen CERGE-EI), společné pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd ČR, pořádá projekt s názvem Projekty v aplikované ekonomii pro nadané studenty.

Jde o intenzivní dvanáctitýdenní seminář podpořený z prostředků MŠMT pro matematicky nadané středoškoláky, kteří mají zájem porozumět ekonomice a fungování společnosti a zapojit se pod vedením zkušených ekonomů do konkrétního výzkumného projektu.

Projekt bude realizován v anglickém jazyce, v případě potřeby bude vytvořena českojazyčná skupina. Pro studenty bude připraven workshop v oblasti anglického odborného projevu.

Seminář je zdarma a probíhá od konce září do prosince 2016 na CERGE-EI každý týden ve formě dvouhodinového bloku.

Ukázková hodina se uskuteční v CERGE-EI dne 7. září. Pro účast stačí poslat registraci na mailto:cergeei@cerge-ei.cz?subject=Projects%20in%20Applied%20Economics%20for%20Talented%20Students%20.

Deadline pro přihlášky je 12. 9. 2016.

Více informací, včetně jednoduchého registračního online formuláře, na stránkách CERGE-EI, na facebookovém profilu CERGE-EI, případně ZDE

Nový PORG v mezinárodní maturitě IB mezi nejlepšími na světě

Podle právě zveřejněných nezávislých výsledků mezinárodních maturit IB se letošní ročník absolventů osmiletého pražského gymnázia Nový PORG zařadil mezi nejlepší na světě. V maturitním ročníku 2016 skládalo mezinárodní IB zkoušku v plném rozsahu 15 studentů a dosáhli vynikajícího průměru 39 bodů, což je nejlepší skóre v historii České republiky.

„Tento studijní výsledek je nejen akademicky a statisticky významný, ale představuje i řadu osobních triumfů a splněných cílů”, uvedl Karel Lemfeld jménem vedení PORGu: „To dokládá i výjimečný, maximální výsledek 45 bodů, díky kterému se naše studentka zařadila mezi nejlepších 146 absolventů z celého světa. Jsme velice pyšní na vynikající individuální práci našich gymnazistů a skvělé vedení našimi učiteli. Gratulujeme všem.”

O tom, že IB maturita má jako mezinárodní nezávislá zkouška svůj kredit nejen ve společnosti, ale – a to zejména – mezi světovými univerzitami, svědčí i fakt, že právě tato studentka Nového PORGu s nejvyšším ohodnocením byla přijata ke studiu matematiky na Oxford. Po loňské premiéře IB maturity tak jde již o druhého studenta Nového PORGu na této prestižní univerzitě. Další absolventi letos míří například na UCL (University College London) studovat právo, Imperial College of London biochemii a nebo počítačové vědy a matematiku na University of Edinburgh. Nejen výsledky, ale i široké spektrum zájmu studentů jasně hovoří ve prospěch kvality a pestré nabídky IB programu na této škole.

Aktuální čísla IBO (International Baccalaureate byla založená v roce 1968 jako nezisková organizace se sídlem v Ženevě) shrnují, že v květnu 2016 skládalo na celém světě mezinárodní maturitu na 150 000 studentů ze 136 zemí světa na téměř 4000 středních škol (200 nových ve školním roce 2015/2016). Dosáhli průměrného výsledku 30,07 bodů. Maximální počet 45 bodů získalo 146 studentů. V porovnání s loňským rokem se letošní počet studentů, kteří zakončují střední školu IB diplomem, zvýšil o více než 5%. V současné době je po celém světě téměř jeden a půl miliónu absolventů. Nezávislé výzkumy potvrzují, že IB program zlepšuje akademické úspěchy žáků, jakož i jejich pravděpodobnost přijetí na vysoké školy. „Je jasné, že naši studenti jsou lépe připraveni uspět a možná, co je ještě důležitější, jsou lépe připraveni přispět k tomu, aby se svět stal lepším místem,“ říká Dr. Siva Kumari, generální ředitel IB.

Osmileté gymnázium Nový PORG nabízí unikátní program, ve kterém kombinuje požadavky českého učebního plánu pro gymnázia s mezinárodními programy dle „Cambridge International Examinations“ (prima až sexta) a IB Diplomaprogramme (poslední dva ročníky studia). Předměty jsou vyučovány jak v českém jazyce, tak i aprobovanými pedagogy, rodilými mluvčími v anglickém jazyce. Systém studia dává do poslední chvíle možnost se rozhodnout pro studium v zahraničí nebo v České republice. O tom, zda zakončí gymnázium IB diplomem nebo českou maturitou či obojím, se student rozhoduje v průběhu sexty. V té době si volí sadu profilových předmětů pro závěrečné dva roky.

Firmám chybí zaměstnanci, uchazeči nesplňují nároky firem

V České republice je v současné době téměř 400.000 nezaměstnaných. I přesto si zaměstnavatelé stěžují, že nemohou najít nové pracovníky. Důvodem je chybějící vzdělání či zkušenosti, které jsou z pohledu firem nedostatečné a neodpovídají aktuálním potřebám trhu.

Zdroj: Protext 8. 8. 2016


Nároky na uchazeče se mění podle toho, jak se mění celý trh. Zatímco firmy pružně reagují na nové potřeby, trh práce zaostává a vzniká propast mezi tím, co pracovníci nabízejí a tím, co firmy doopravdy poptávají. Podle Mgr. Štěpána Miky, ředitele institutu CEMI, je řešením především prohloubení znalostí a dovedností díky dalšímu profesnímu vzdělávání.

„Důvodem nezaměstnanosti není nedostatečné množství pracovních míst. Problém je v tom, že firmy po uchazečích chtějí určité dovednosti, které si žádá trh, ale zájemci o práci tyto požadavky nenaplňují. Chybí jim potřebná kvalifikace," říká ředitel institutu CEMI Mgr. Štěpán Mika.


Důležité je praktické uplatnění znalostí

V dřívějších letech si uchazeči vystačili s teoretickými vědomostmi z vysokých škol a jedním cizím jazykem. Zahraniční zkušenosti také nebyly nutností. Dnes se však s rostoucí globalizací a otevřeným trhem požadavky zpřísňují. Profesní vzdělání se proto dnes na určitých pozicích stává samozřejmostí, dokonce i v oblastech jako je lékařství, bezpečnost, veřejná správa a další.

„Profesní vzdělávání je dnes naprosto nezbytné. Je potřeba sledovat novinky a trendy, neustále prohlubovat své znalosti s důrazem na jejich praktické uplatnění. Firmy vyžadují především zahraniční zkušenosti a znalost několika cizích jazyků na dobré úrovni. A netýká se to pouze mezinárodních koncernů, ale i středně velkých tuzemských firem, které přichází do kontaktu se zahraničím. V tomto ohledu může pomoci studium manažerských programů v angličtině, které je vedeno mezinárodním týmem lektorů nabízejících pohled a zkušenosti z celého světa,“ vysvětluje Štěpán Mika.


Výhodou je rozšíření vzdělání v dalších oblastech

Do budoucna se tento nastolený trend bude ještě více zostřovat. Ve výhodě proto budou uchazeči, kteří si svou kvalifikaci rozšíří i do jiných odvětví a specificky zaměřených oborů. Získají tak komplexnější pohled na danou oblast a budou schopni lépe reagovat na aktuální situaci na trhu.

„Na současné trendy je však potřeba reagovat již samotným systémem vzdělávání. To je také důvod, proč na institutu CEMI probíhá výuka online. Díky e-learningu můžeme pružně reagovat na všechny měnící se tendence na trhu a aktuálně studenty informovat o nových možnostech. Studenti si pak získané znalosti mohou přímo prakticky vyzkoušet při tvorbě seminárních prací i práce diplomové, jejímž cílem je prokázat uplatnitelnost nabytých manažerských dovedností v praxi, protože řeší konkrétní manažerský problém, se kterým se student v rámci své kariéry potýká. I naši lektoři jsou z praxe, takže studentům předávají zkušenosti, se kterými se na trhu sami setkávají a poskytují jim tak kromě teoretických základů i potřebný praktický nadhled,“ uvádí Štěpán Mika.

Profesní vzdělávání se netýká pouze manažerů, ale rovněž i CEMI všech osob v řídících funkcích a specialistů, kteří aspirují na manažerské pozice. Ti musí mít široké spektrum znalostí a to jim klasické vzdělání již neposkytuje. I z toho důvodu se rozšiřuje zájem o odborné disciplíny jako např. strategický management, právo, marketing se zaměřením do specifických oblastí (např. zdravotnictví), ale také management osobního rozvoje či koučování.


Vzdělávací institut CEMI zahájí v říjnu 2016 již 11. ročník kurzů, přičemž příjem přihlášek do všech MBA a LLM programů končí 31. 8. 2016. Zájemci mohou volit celkem z devíti studijních oborů, které jsou vyučovány online v českém či anglickém jazyce.


CEMI (Central European Management Institute)

Institut byl založen v roce 2011 s cílem poskytovat kvalitní MBA a LLM vzdělání na evropské úrovni. Studium trvá 1 rok a je dostupné především studentům z České a Slovenské republiky. Všechny česky vyučované MBA a LLM obory na CEMI jsou navrženy a přizpůsobeny potřebám českých a slovenských studentů a také místnímu trhu práce. MBA programy v angličtině jsou celosvětově využitelné a jsou vyučovány mezinárodním týmem lektorů.

S více než 800 úspěšnými absolventy a 400 současnými studenty patří mezi nejvýznamnější a největší poskytovatele MBA a LLM studia ve střední Evropě. Institut CEMI je držitelem certifikátu partnerství projektu Tango, jenž podporuje zdravotně znevýhodněné manažery. Již čtvrtým rokem také spolupracuje s projektem Ocenění českých podnikatelek, který koresponduje s posláním institutu poskytovat vzdělání, které vás podpoří v profesním i osobním růstu.

Více informací naleznete na www.cemi.cz.

Nevzali vás na VŠ? Ještě není nic ztraceno

I přesto, že k řádným termínům přijímacího řízení na vysokou školu se chodilo už v červnu, vypisují se další. Nejen na soukromých, ale i na veřejných vysokých školách jsou stále ještě volná místa. Přihlásit se k přijímačkám se tedy můžete stále na celou škálu oborů, například ekonomické, technické nebo pedagogické.

Zdroj: Barbora Postránecká, Echo.cz 26. 6. 2016


…Přihlášky přijímají během léta na několik oborů na Technické univerzitě v Liberci, konkrétně na Ekonomické fakultě nebo na Fakultě aplikované informatiky. Během prázdnin je možné si podat přihlášku i na vybrané obory na Vysokém učení technickém v Brně či na Mendelově univerzitě v Brně. Na Karlově univerzitě zase vypsaly druhé kolo Katolická, Evangelická i Husitská fakulta.

Někde ani nemusíte dělat přijímací zkoušky. „Zájemci o bakalářské studium se mohou hlásit na Fakultu strojního inženýrství nebo na Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií, a to bez přijímacího řízení, kdy zájemci doloží například studijní průměr ze střední školy nebo doklad, že úspěšně absolvovali přípravné kurzy na těchto fakultách,“ uvedla mluvčí Vysokého učení technického v Brně Radana Kolčavová.

Vysoké školy vypisují během léta druhá nebo třetí kola přijímacích zkoušek z několika důvodů, které shrnuje mluvčí České zemědělské univerzity v Praze Josef Beránek: „Malý převis zájemců o jednotlivé obory a snaha vybrat a přijmout především talentované a motivované uchazeče. Dlouhodobě nižší zájem uchazečů o technické obory.“

Malý převis zájemců znamená, že pokud se škole do prvního kola nepřihlásil dostatek uchazečů, a oni tak nenaplnili své kapacity, vypíšou další kolo. Druhou možností je, že se sice na školu přihlásilo dostatek studentů, ale řada z nich skončila kvůli špatným výsledkům pod čarou. Druhé kolo je tedy šancí, jak na školu dostat dobré studenty.

Ještě je tu ale jeden důvod, proč školy vypisují přijímačky během léta nebo v září. Nechaly si akreditovat nový studijní obor, ovšem akreditaci získali později, a tudíž nestačili vypsat přijímačky v červnu. To je obvyklý důvod, proč se vypisují přijímačky v létě na Masarykově univerzitě v Brně. „Nejčastějším důvodem pro vypsání dodatečného přijímacího řízení je získání akreditace, kdy nechceme nechat uchazeče čekat na další běh standardního přijímacího řízení, a proto se vypíše dodatečné ihned po udělení akreditace,“ vysvětluje mluvčí Masarykovy univerzity v Brně Tereza Fojtová.

Letos je to na Masarykově univerzitě případ oboru Ukrajinská studia. Tam se zájemci kvůli čerstvě získané akreditaci můžou hlásit do 11. srpna…


Šance i v září

Červencové, srpnové, ale i zářijové termíny jsou zcela běžné na soukromých vysokých školách. Například Cevro institut, vysoká škola právních a sociálních studií nabízí ještě dva řádné termíny přijímacího řízení – 24. srpna 2016 (přihlášky do 18. srpna) a 7. září 2016 (přihlášky do 31. srpna).

„Obvykle každý rok ale vypisujeme ještě náhradní termín přijímacího řízení, který bývá obvykle v druhé polovině září,“ doplňuje Ondřej Kubový z marketingového oddělení Cevro institut, který ještě dodává: „O srpnové a zářijové termíny přijímaček u nás bývá tradičně velký zájem, ale čím dál více uchazečů rádo absolvuje přijímací řízení už během jara. Je to způsobeno zřejmě tím, že chtějí mít již o prázdninách klid a jistotu, že se dostanou na obor, který je zajímá. Studenty k přijímacímu řízení a zápisu ještě prázdninami navíc motivujeme zajímavou slevou na školném.“

I Metropolitní univerzita Praha má každoročně přijímačky do všech oborů nejen v červnu, ale i v průběhu prázdnin a pak v září (7. září. a 21. září). „Počty studentů, kteří se na jednotlivé termíny hlásí, je přibližně stejný, nedá se říct, že na některý výrazně méně nebo více,“ uvedla Stanislava Zahálková, která má na škole na starosti komunikaci s médii.

Ještě v září se ale můžete hlásit i na některé státní vysoké školy, například na Fakultu elektrotechnickou na ČVUT (do 2. září), Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT (do 13. září) nebo na fakultu technologickou na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně (do 19. září).

Které vysoké školy stále ještě přijímají přihlášky, se můžete podívat na stránkách kampomaturite.cz, kde jsou přehledně vypsané všechny stále ještě otevřené obory.


Letní trénink

Přijmout vás ale mohou stále ještě i na školu, kam jste dělali přijímačky v červnu, ovšem přišel vám dopis o nepřijetí. Uvolněná místa po uchazečích, kteří odřekli přijetí, jsou totiž obsazována dalšími uchazeči a to dle pořadí dosaženého u přijímací zkoušky.

Kdo byl naopak už přijat, ale zase se obává, zda to zvládne, se vyplatí podívat se na nabídku jejich nové alma mater pro prváky. Například Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem pořádá před začátkem zimního semestru přípravné kurzy pro první ročníky, během nichž si mohou studenti zopakovat modální slovesa v angličtině nebo funkce a množiny v matematice.

Vysoké učení technické v Brně zase každé léto pořádá letní školy oblíbené mezi čerstvě přijatými. „Například Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií nabízí Letní školu elektrotechniky. Určena je absolventům středních škol, kteří v září nastupují na elektrofakultu a bojí se náročnosti svého budoucího studia,“ říká Kolčavová.

Nejenže letní škola je pro zájemce zdarma, ale úspěšní absolventi dostanou ještě příspěvek na stravu a ubytování v rámci Kolejí a menz VUT v Brně.

Fakulta informačních technologií na VUT se zase snaží přilákat více studentek, a proto v rámci projektu Fakulta informačních technologií sluší dívkám pořádají Letní počítačovou školu FIT. Velmi široce zaměřená je pak Letní technická škola při Fakultě stavební, která startuje poslední srpnový den a nabízí shrnutí středoškolského učiva v předmětech matematika, fyzika, chemie a informatika.

Slávka Fraňková, Jana Pařízková, Eva Malichová, Kateřina Bednaříková, Jana Divoká: Dítě s nadváhou a jeho problémy

Kniha se zaměřuje na problémy, s nimiž se setkává dítě či adolescent s nadváhou. Tyto problémy mají dopad nejen na jeho zdravotní stav, ale především na jeho psychiku a formování jeho osobnosti. Ačkoli mnohé z potíží, s nimiž si dítě s nadváhou často neví rady, bývají dospělými nerozpoznány nebo podceňovány, mohou dlouhodobě narušit psychiku.

V posledních letech se dětští obezitologové začínají stále více zajímat o dětství jako o období, kdy se „zadělává“ na pozdější obezitu. I tak bývá problematika nadváhy v průběhu dětství a dospívání doposud poněkud opomíjena. Předkládaná publikace má pomoci tento nedostatek kompenzovat.
Cílem je poskytnout rodičům a vychovatelům poznatky o zdravém vývoji a rizicích, které nadváha dítěte představuje.

Dává konkrétní rady, jak rozpoznat vzniklé problémy a jak a kde dítěti pomoci. Ukazuje, jaké jsou možnosti terapie v ambulantní léčbě, léčebně a dětské ozdravovně, jak na nové prostředí dítě připravit, jak důležitý je kontakt s terapeuty. Věnuje pozornost pohybové aktivitě jako důležitému článku prevence i léčby a možnostem její realizace ve škole, tělovýchovných institucích, táborech atd.

Doc. PhDr. Slávka Fraňková, DrSc., prováděla světově uznávaný výzkum podvýživy, studuje postoje k jídlu u lidí, vývoj tělesného schématu, osobnost dítěte s nadváhou. Působí na katedře psychologie FF UK, je autorkou řady odborných publikací (naposledy Jídlo v životě dítěte a adolescenta).

Prof. MUDr. Jana Pařízková, DrSc., je světově uznávaná odbornice v oblasti výzkumu obezity a autorka četných odborných publikací (např. s L. Lisou Obezita v dětství a dospívání).

Eva Malichová pracuje v Dětské ozdravovně ve Špindlerově mlýně – Svatém Petru. Má bohaté zkušenosti z dlouhodobé práce s dětmi s nadváhou a jinými poruchami jídelního chování. Organizuje odborné semináře pro zdravotní sestry.

MUDr. Kateřina Bednaříková je ředitelkou Dětské léčebny v Křetíně, prosazuje komplexní léčbu dětské obezity.

Mgr. Jana Divoká pracuje v oblasti poradenství a kurzů snižování nadváhy dětí a mládeže, specializuje se na využití kognitivně-behaviorální terapie.

Více informací najdete ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

Stop potravnímu terorismu matek

Počet dětí s nadváhou a obezitou poprvé od 50. let ubývá, roste ale podíl dětí, které trpí podvýživou. Množí se počet matek, které ve snaze dodat dětem to nejlepší nedokážou svoje potomky nakrmit. Potravinový militarismus je škodlivý ve všech směrech.

Počet dětí s nadváhou a obezitou poprvé od 50. let minulého století klesá − alespoň podle výzkumu Endokrinologického ústavu. Což je bezpochyby dobrá zpráva, kdyby k ní nepatřilo i to, že roste počet podvyživených potomků. Problém − pokud pomineme finanční těžkosti, kdy rodiče na dávkách, které padnou na nákup cigaret, případně telefonu, neplatí kvůli nedostatku financí dětem jídlo − je především v tom, že rodiče subjektivně vědí, co je pro dítě dobré. Nepřekvapí proto, že obézní matky vnímají své potomky jako štíhlé a svíčkovou se „šesti" považují za dietní jídlo, navíc plné zeleniny.

To samé ovšem platí i pro matky hubené, které se zhlédly ve zdravé výživě a servírují rodině setrvale saláty, nebo nejlépe teplem nedotčenou červenou řepu a k tomu jednou týdně tofu jako lahůdku. O tom, že i zdravá strava je formou šílenství, svědčí množící se případy podvyživených dětí, u nichž lékaři zjišťují, že jsou z bohatých rodin, jsou pečlivě opečovávané a sledované a každý plátek okurky či mrkve jim matka váží, aby splnila veškeré doporučené normy. Jen nejde o tu normální, standardní, lidským rozumem uchopitelnou normu „normálního jídla", kam patří jak zmiňovaná syrová zelenina, tak i svíčková. Obojí samozřejmě v rozumné míře.

V obou mezních případech stravování jsou matky přesvědčené, že dělají pro děti to nejlepší. Navíc k tomu najdou veškeré dostupné odborné výživové rady, které říkají, že třeba: mléko zahleňuje, nebo naopak že mléko je nezbytné pro vývoj organismu. Zelenina je zdravá, anebo také plná dusičnanů. Maso je zdrojem síly pro svaly a kosti, ale také jedem, kterým navíc ohrožujeme planetu a kvůli kterému musíme zabíjet malá roztomilá zvířátka, která bychom jinak bezpochyby nejraději měli doma v posteli. To, že pšenice, jež obsahuje lepek, je pro potravinové militaristy tabu, netřeba dodávat…

Celý text najdete ZDE.

Science Point v Olympijském parku Pardubice

Univerzita Pardubice jako oficiální partner Olympijského parku Pardubice nabídne návštěvníkům speciální vědecké interaktivní stanoviště Science Point a řadu dalších služeb.

Univerzita Pardubice obohatí program Olympijského parku speciálním populárně-naučným programem Science Point s atraktivními vědeckými a technickými interaktivními ukázkami a demonstracemi.

Sedm fakult univerzity a jejich demonstrační týmy složené z akademiků a studentů připravily pro pardubický olympijský park dva speciální stánky, které budou otevřené pro návštěvníky po celou dobu konání Olympijských her každý den od 9 do 17 hodin v pardubickém parku Na Špici.

Po celých 16 dnů se na populárně-naučném zážitkovém stanovišti číslo 18 budou střídat fakultní týmy mladých vědců a vysokoškoláků, kteří zavedou návštěvníky do světa moderní vědy hravou a záživnou formou, přiblíží jim zajímavosti světa prostřednictvím zábavných a poučných ukázek z nejrůznějších vědních oborů.

Návštěvníci Science Pointu se mohou v průběhu 16 dní těšit na pestrý populárně-naučný program Interaktivní experimenty, hry, ukázky a poznávání:

– Život je chemie – co by nás nenapadlo: Fakulta chemicko-technologická nabídne chemické pokusy, které vysvětlí, jak nebezpečné mohou být některé mikroorganismy a jak užitečný je svět nanotechnologií. Na návštěvníky čekají hrátky s vodou i vzduchem. Děti si budou moci uvařit vlastní plastelínu i sliz, budou objevovat barevný svět kolem nás a záhady optických klamů, chybět nebudou ani chemické kvízy a spousta zajímavostí ze života kolem nás, který by bez chemických souvislostí nebyl možný.

– Mě už nikdo nenapálí: Fakulta ekonomicko-správní upozorní zábavnou formou a kvízy na úskalí neznalosti finanční gramotnosti a přiblíží návštěvníkům řešení různých matematických rébusů. Seznámí
návštěvníky s roboty a jejich programová ním.

– Vlakem vpřed, o autě nemluvě: Dopravní fakulta Jana Pernera pro radost menším návštěvníkům zprovozní železnici na stole, starším pak ukáže různé možnosti monitorování provozních kapalin v autě, z čeho se skládá kolejnice a další zajímavosti z testování materiálů dopravních prostředků.

– Roboti nás nahradí nebo budou poslouchat?: Fakulta elektrotechniky a informatiky přiveze na stanoviště bludiště, kterým roboti projdou, jak jim člověk poručí. Moderní možnosti nových technologií předvedou 3D tiskárna, 3D scanner či termokamera.

– Záchrana života je i v našich rukách: Záchranáři z Fakulty zdravotnických studií seznámí účastníky se zásadami první pomoci, jak pomoci zraněnému při dopravní nehodě, návštěvníci si vyzkouší, jak správně sundat havarovanému řidiči motocyklu helmu a řadu užitečných postupů, jak pomoci zraněnému. Nebude chybět ani zábavné maskování vážných zranění.

– Věda tajuplná: Fakulta filozofická nabídne čtení historického písma a ukázky muzikoterapie i alternativní způsoby malování – ústy, nohama, nedominantní rukou.

– Bude to jako nové? Proboha ne!: Fakulta restaurování předvede principy a správné způsoby restaurování a udržování hmotného kulturního dědictví. Na ukázkách z vybraných restaurovaných lokalit nahlédne návštěvník pod pokličku restaurátorských technik spojujících historii, výtvarné, umělecké a vědecké disciplíny včetně chemie.

– Věda v pohybu

– Hrátky na stolní železnici

– Staň se na vteřinu vysokoškolákem: vyfoť se za studenta některé ze sedmi fakult univerzity (v siluetě studenta) a postuj na FB UPa

– Staň se kamarádem univerzitního maskota: rozverný Upáček rád pozdraví každého, kdo je zvídavý

– Věda kam oko dohlédne

– Zábavné kvízy na tabletu pro zvídavé a soutěživé: tři znalostní kvízy z oblasti chemie, restaurování a zdravotnických oborů

– Vědecké puzzle: kdo nejrychleji složí záhadný starobylý pernštejnský nápis?


Stanoviště Univerzity Pardubice č. 18 v parku Na Špici doplňuje výstava na valech pardubického zámku Zvětšeno: výstava vědeckých velkoformátových fotografií na outdoorových panelech přibližuje záhadný svět mikro- a nanosvěta v mnohonásobném zvětšení pomocí speciálních vědeckých mikroskopů

Science Point Univerzity Pardubice zaujme každého bez rozdílu věku – přijďte si pohrát s vědou, bez níž by se neobešli ani naši sportovci v Riu!

Kromě populárně-naučného odborného programu, který bude vítaným doplňkem sportovních a kulturních aktivit, které budou v celém areálu pardubického olympijského parku a v Pardubicích probíhat, se otevřou
návštěvníkům i univerzitní vnitřní i venkovní sportoviště v Kunětické ulici a univerzitní areál vodních sportů u Labe s veslařským klubem. Návštěvníci si budou moci u areálu vodních sportů univerzity zapůjčit in-line brusle pro projížďky po stezce podél Labe.

Univerzita Pardubice nabízí návštěvníkům olympijského parku i prostory pro parkování – na nových parkovištích ve Studentské ulici, odkud je do areálu parku Na Špici coby kamenem dohodil. Pro zájemce, příměstské tábory a dobrovolníky pardubického olympijského parku zajišťuje univerzita také bydlení na kolejích a stravování v menze.

Jak nenaletět na letní brigádě

Sezóna brigád běží naplno, ale i tak stojí za to zmínit se o úskalích, která mohou z lákavé nabídky pro vylepšení finanční situace udělat prodělečný podnik, případně noční můru. Lidé s malou zkušeností na pracovním trhu jsou totiž lákavým cílem pro podvodníky, kteří se na nich snaží vydělat.

Na co si dát pozor v případě (nejen) letních sezónních pracovních příležitostí, radí Zuzana Lincová, ředitelka Profesia.cz.


Písemná dohoda není zbytečné papírování

Podmínky, na kterých se s vámi zaměstnavatel domluví pouze ústně, jako by nebyly. Každá brigáda musí být opatřena písemnou smlouvou, u brigád se nejčastěji jedná o dohodu o provedení práce. Vždy by v ní měl být uveden druh činnosti a způsob, jakým bude zaměstnanec odměněn. Pro váš úplný klid na duši je dobré, aby se ve smlouvě objevily i údaje o délce brigády, konkrétní odměně a jejím vyplacení. Nejde jen o to, že bez smlouvy nemusíte za brigádu dostat zaplaceno a nemáte jak se bránit, potřebujete být také krytí pro případ úrazu, způsobení škody, nebo pokud přijde do firmy kontrola.


Co když se něco stane

Pokud máte tu smůlu, že se na brigádě zraníte, mějte na paměti, že k lidem pracujícím na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti se v souvislosti s pracovními úrazy přistupuje stejně jako k zaměstnancům pracujícím na základě pracovní smlouvy. Proto musíte vznik pracovního úrazu neprodleně nahlásit zaměstnavateli, spolu s ním vše zapsat do knihy úrazů, navštívit lékaře a nechat si vystavit lékařskou zprávu, a tu pak poskytnout zaměstnavateli i zdravotní pojišťovně.

Rozhodně se nenechte ze strany zaměstnavatele odbýt argumentem, že se nějak dohodnete. V případě závažného zranění je totiž zaměstnavatel povinen hradit po celou dobu léčení náhradu ve výši průměrného výdělku, kterého jste dosahovali před vznikem pracovního úrazu, a pokud si odnesete trvalé následky, získáte odškodné. V případě lehčího zranění můžete zažádat o převedení na lehčí práci bez snížení sjednané mzdy.

I v případě práce tzv. „na dohodu“ doporučujeme mít uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli, jelikož pracovník vykonávající činnost na základě této dohody má v případě způsobené škody stejné povinnosti jako běžný zaměstnanec.


Pozor na podvodné nabídky

Narazili jste na inzerát, který nabízel vynikající podmínky, mzdové ohodnocení a časovou flexibilitu, ale pod jednou drobnou podmínkou – že předem zaplatíte malý vstupní poplatek (např. 500–1 000 Kč) za registraci do systému, související administrativu, za materiály a poštovné? Poplatek se vám prý vrátí s první výplatou. Tak pozor – narazili jste nejspíš na podvodnou firmu, snového výdělku se nedočkáte, stejně jako vrácení vstupního poplatku.

Dalším oblíbeným trikem je práce na zkoušku – s touto praxí se setkáváme nejčastěji v pohostinství. Než vás přijmou na delší dobu a sepíší s vámi dohodu o provedení práce nebo pracovní činnosti, chtějí si vás ozkoušet, například na 2 týdny. Buďte si téměř jistí, že po dvou týdnech se „něco“ najde a vy za svou práci nic nedostanete.

Na problémy s vyplácením mzdy ale můžete narazit i v případě, že máte dohodu řádně podepsanou. Pro tento případ doporučujeme evidovat si pracovní dobu i náplň práce, v ideálním případě mít evidenci podloženou svědectvím některého z kolegů. Tyto podklady se vám budou hodit při vymáhání mzdy soudní cestou. Nepoctivého zaměstnavatele také můžete nahlásit Státnímu úřadu inspekce práce, který je oprávněn za takovou nekalost uložit pokutu až v řádu miliónu korun.


Brigády v zahraničí

Samostatnou kapitolou jsou brigády v zahraničí, kde jste více zranitelní: v cizím prostředí, bez znalosti místních podmínek, často i jazyka. Na naivních brigádnících, kteří chtějí vyrazit za prací do zahraničí, tak často parazitují jednotlivci i celé podvodné agentury. Pracovní agentura, která působí v České republice, nesmí od uchazečů o práci vyžadovat žádný poplatek za zprostředkování práce, proto se snaží z lidí dostat peníze jinak, třeba tím, že jim účtují různé předražené služby. Důrazně doporučujeme zjistit si předem, zda a za jakých podmínek nabízí zaměstnavatel ubytování a jak je to s pojištěním a povinnými odvody.

Určitou ochranu před podvodníky nabízí EURES nebo portál Ministerstva práce a sociálních věcí, kde je seznam agentur, které mají povolení od Úřadu práce ČR. Kromě adres, telefonů a emailů jsou v seznamu uvedené i státy, do kterých má agentura povolené zprostředkovávat zaměstnání. Je také důležité vědět, jestli brigádník uzavírá pracovní smlouvu s budoucím pracovním zaměstnavatelem nebo pracovní agenturou. Ta ho totiž může libovolně pronajímat různým zaměstnavatelům. Pokud má smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, má jistotu, že bude pracovat jen u něj.

Silvie Pýchová: Co je nového ve SKAV?

Co se událo za uplynulé období ve Stálé konferenci asociací ve vzdělávání (SKAV), sumarizuje jeho výkonná ředitelka v Editorialu 9. čísla Zpravodaje SKAV.

Zdroj: Zpravodaj SKAV č. 9, červenec 2016, str. 1


Vážené kolegyně, vážení kolegové,

se začátkem letních prázdnin bychom k Vám chtěli doručit zprávy ze Stálé konference asociací ve vzdělávání, kterou znáte pod zkratkou SKAV. Od září loňského roku, kdy jsme vydali předchozí číslo, totiž ve SKAVu došlo k mnoha zajímavým událostem. Kromě toho, že jsme uspořádali deset Kulatých stolů SKAV a EDUin na různá aktuální témata ve vzdělávání, o nichž se můžete dočíst níže, odvedli jsme rovněž velký kus práce v rámci koordinace iniciativy Úspěch pro každého žáka: zorganizovali jsme dvě setkání čtyřicítky lídrů této iniciativy (v září 2015 a v lednu 2016) a v dubnu tohoto roku velkou konferenci Úspěch pro každého žáka 2016 s podtitulem Spolupráce jako klíč k úspěchu.

Dále jsme aktivně vstupovali do dění v oblasti vzdělávací politiky, ať už formou stanovisek k legislativním opatřením nebo účastí na setkání zástupců asociací s paní ministryní. SKAV usiluje o to budovat si pozici aktivního a klíčového hráče na poli rozvoje vzdělávání a přispívat tak svým odborným pohledem, který stojí na konsenzu dnes již 25 členských organizací.

Ano, SKAV se dynamicky rozrůstá! Od loňského podzimu přibylo v našich řadách sedm nových členů: EduFórum, Česká asociace mentoringu ve vzdělávání, Asociace lesních mateřských škol, JA Czech, Institut pro podporu inovativního vzdělávání, Asociace učitelů občanské výchovy a společenských věd a Česká asociace science center. Máme i jednoho nového čestného člena – bývalého předsedu SKAV Jindřicha Kitzbergera.

Tento zájem o SKAV nás vedl k tomu, že jsme přistoupili k úpravě stanov a rozhodli jsme se zavést dvojí členství: kromě plného členství – pro ty, kteří se chtějí kontinuálně podílet na rozvoji našich aktivit – nově nabízíme možnost stát se přidruženým členem SKAV. Přidružené členství je vhodné pro ty, kteří cítí silný soulad s tím, co děláme, a s principy, které máme zakotveny v Desateru o vzdělávání (viz minulé číslo), ale nemají kapacitu se angažovat ve všech našich aktivitách. Dveře SKAV se tím otevírají pro další zájemce o členství z řad nevládních organizací a vzdělávacích programů, kteří by měli zájem se s námi spolupodílet na utváření vzdělávací politiky a vnímají silné přesahy s tím, jak ke vzdělávání ve SKAVu přistupujeme.

Kromě rozšiřování vlastních řad a kontinuálního působení ve vzdělávací politice jsme se rozhodli expandovat na úroveň nadoborovou tím, že jsme vstoupili do neformální spolupráce střešních sítí nevládních organizací, jež mají ambici společně ovlivňovat budoucnost ČR. Jedná se o takové platformy jako Zelený kruh, Česká ženská lobby, České fórum pro rozvojovou spolupráci, PROUD apod. Tato iniciativa se nazývá „Měj se k světu” a je koordinovaná centrem Glopolis. Zapojené organizace se na této úrovni snaží společně definovat vizi pro Českou republiku a cíle, na které je potřeba se zaměřit do roku 2030.

Jak vidíte, nemáme malé aspirace. V tom, abychom se k nim mohli přibližovat, nám pomáhá vzájemná podpora a porozumění mezi organizacemi uvnitř SKAV. V našem Desateru o vzdělávání hned v úvodu deklarujeme, že usilujeme o společnost, která je „sociálně soudržná, spravedlivá a ohleduplná
ke všem živým bytostem“, stavíme se tak aktivně i k tématu inkluze ve školství. Již několik let je naším členem Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání. Toto číslo našeho zpravodaje je věnováno jejich profilu, přečíst si tak můžete například rozhovor s předsedkyní ČOSIV Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou.

Věřím, že Vám náš Zpravodaj poslouží jako příjemné čtení v letních dnech. Přeji Vám za náš tým a všechny členy SKAV příjemné a inspirativní léto!

Vaše Silvie Pýchová, výkonná ředitelka SKAV

Ve Zpravodaji SKAV č. 9 najdete:

– Vize vzdělávání pro Česko
– Konference iniciativy Úspěch pro každého žáka 2016
– Kulaté stoly SKAV a EDUin
– Profil členské organizace ČOSIV
– Interview s Klárou Laurenčíkovou
– K jádru problému: Informace o praktických dopadech novely školského zákona v oblasti podpory žáků se SVP
– Z členských organizací: Step by Step ČR, JA Czech, Česká asociace science center, TEREZA, Jednota školských informatiků, spolek Jules a Jim, JOB – spolek pro inovace

Zpříjemněte si prázdniny s dobrou knihou z e-shopu Moderní dějiny

Ano, jinde najdete knihy levněji či ve slevě. My Vám však nenabízíme slevy, ale služby! Vybíráme pro Vás ty nejkvalitnější tituly z oblasti historie 20. století. Knihy, které by neměly chybět v žádné knihovně…


Boris Johnson: Faktor Churchill

V životopise Winstona Churchilla podává autor (stávající ministr zahraničí Velké Británie a tvář Brexitu) se svým charakteristickým vtipem a pronikavostí podobiznu premiéra, který nebojácně vedl svůj národ do boje, přestože nenáviděl válku a pohrdal politiky postrádajícími zkušenost s jejími hrůzami; muže potýkajícího se s depresemi a šišláním, který se přesto vypracoval na jednoho z největších řečníků všech dob a nejproslulejšího žurnalistu své éry; politika, který se díky své otevřenosti novým myšlenkám stal průkopníkem v oblasti zdravotnictví, školství i sociálního zabezpečení, aniž by se přitom zřekl vrozené politické nekorektnosti; a především neohroženého, vynalézavého, odhodlaného velikána, jehož existence je nejlepším argumentem proti názoru, že sebevětší osobnost nemůže zvrátit běh dějin.


Henry Kissinger: Uspořádání světa

Vlivný politolog, historik a bývalý ministr zahraničí Spojených států předkládá ve své nejnovější práci z roku 2014 mnohostranný, historickými a politickými souvislostmi podložený pohled na řád světa. Ukazuje, že kořeny současného uspořádání mezinárodních vztahů byly poprvé zformulovány v západní Evropě téměř před čtyřmi staletími na mírové konferenci v německém Vestfálsku.

Svůj analytický pohled věnuje také otázkám Středního východu (a speciálně Íránu), odlišným koncepcím mocenské rovnováhy v Evropě a Asii, zvláště čínské „harmonii pod nebesy“. Pozornost zaměřuje také na americké politické vize, které se přestaly opírat pouze o systém vyvažování a začaly usilovat o dosažení míru šířením demokratických principů. Kissingerovy úvahy ústí v současnosti a hledají perspektivu světového řádu pro naši dobu tváří v tvář takovým výzvám, jako je islamismus, šíření jaderných zbraní a globalizace.


Nabídku dalších zajímavých knih najdete ZDE.

Jak vytvářet vzdělávací materiály přístupné všem

V nové brožuře Aliance pro otevřené vzdělávání naleznete návod, jak postupovat při vytváření dokumentů, prezentací a videí tak, aby je mohli využít i ti, kteří hůře vidí, slyší, nebo nejsou příliš zdatní ve zvládání digitálních technologií.

Brožura Jak vytvářet vzdělávací materiály přístupné všem nemá ambice nahrazovat komplexnější návody a příručky, které publikují odborná pracoviště. Je psána pro ty, kteří píší ve wordu nebo vytvářejí jednoduchou powerpointovou prezentaci.

Příručka shrnuje, na co je třeba pamatovat, když se vzdělávací dokument dostane ke starším lidem, případně uživatelům, kteří špatně vidí nebo slyší. Dozvíte se tu, jak přehledně a logicky uvádět údaje v tabulkách, co udělat, aby k obsluze dokumentu stačila pouze klávesnice, doporučení pro tvorbu titulků pro videa, práva webů, dokumentů, videí apod. Soubor těchto pravidel se také nazývá universal design neboli design pro všechny.

Universal design, to nejsou jen úpravy „navíc” pro různé skupiny osob, ale především nástroj pro zlepšení efektivity. Zkušenosti ukazují, že například titulky u videí nepomáhají jen lidem, kteří neslyší, ale mají z nich užitek i ti, kteří se lépe učí pomocí čteného textu, nebo si chtějí dělat poznámky. Zároveň tvůrci vzdělávacího materiálu titulky u videa umožňují vyhledávání uvnitř videoobsahu, což je jinak obtížný úkol. To, co vypadá na první pohled jako „uzpůsobení navíc” pro jednu skupinu, pak ve výsledku pomáhá všem.

„Stručný návod, jak takové materiály vytvářet, je právě v té brožuře pro vzdělavatele, kterou jsme se kolegy vytvořili. Zároveň brožura může sloužit i jako inspirace dalším státním institucím, jejichž weby a dokumenty by také měly být kvalitní a přístupné všem.“ vysvětluje Tamara Kováčová, koordinátorka projektu Otevřené vzdělávání.

Brožuru zdarma ke stažení najdete ZDE.

Více informací naleznete na www.otevrenevzdelavani.cz

Jak vychovat dobrého učitele

Kvalita učitelů rozhoduje o výsledcích žáků, ukazují současné studie. Dobrý učitel vytyčuje jasné cíle, umí ve třídě udržet dobré chování, efektivně hospodaří s časem a využívá osvědčené metody k udržení všech mozků ve třídě aktivních.

Zdroj: Scio 27. 6. 2016

Jak takového učitele „vytvořit“, se zamýšlí týdeník The Economist. Popírá přitom přesvědčení, že dobře učit buď člověk umí, nebo neumí. Američtí politici se chtějí zaměřit na lákání nejlepších pedagogických absolventů do školství a propouštění těch nejhorších, učitelské odbory naopak volají po omezení centrálního diktátu a volnosti učitelů.

Podle autorů je potřeba transformovat zejména systém vzdělávání budoucích pedagogů, a to tak, aby v jejich přípravě neselhal a zajistil absolventům dostatečnou praxi pro osvojení si potřebných technik. Zároveň apelují na vedení škol k podpoře dalšího vzdělávání pedagogů, kteří se většinou po úvodních letech své praxe již dále nerozvíjejí.

Podnětem ke zkvalitnění pedagogických vzdělávacích kurzů by mohla být povinnost evidovat výkony svých absolventů – kurzy, které by nepřinesly učitelům žádné zlepšení v dopadu na učení žáků, by napříště nebyly podporovány.

Rozvíjet dovednosti již během praxe by pedagogové měli společnými konzultacemi a kritickou zpětnou vazbou, podobně jako je tomu v zemích s nejlépe hodnoceným školním systémem – ve Finsku, Singapuru nebo Šanghaji. Osvícení ředitelé vybaví začínající učitele propracovanými plány jednotlivých hodin a zajistí jim zkušeného kolegu poradce.

Na finančním ohodnocení učitelů přitom kvalita výuky nezávisí tolik, jak bychom mohli předpokládat. Např. ve Finsku se platy učitelů pohybují pod průměrem všech zemí OECD. Zajistit, aby zůstávali ti nejlepší, ale bude patrně vyžadovat zvýšení platů, stejně jako je platová pružnost potřeba k lákání nejlepších učitelů na nejhorší školy.


Původní text.

Hana Vaverková: Závěrečná

A jsou tu prázdniny. Nebudete mi věřit, ale je to snad poprvé za čtyřicet let, co se na ně zas tak moc netěším. Tak moc mě to totiž letos ve škole těšilo a bavilo. Co já se za těch deset měsíců naučila nového! A co všechno ještě neumím a nejspíš se to ani nikdy nedozvím!

Na přání svých páťáků jsem se naučila na kytaru Tři kříže a Válku růží… Na oplátku jsem jim přihrála olomouckého Plíhala s Námořnickou. A že měl Svěrák osmdesát, zrovna na Den učitelů (no, není to supr? Velikán k velikánovi?), tak ještě Rovnátka. A na škole v přírodě klasiku – Zlaté střevíčky a Červenou řeku. Věřili byste, že tyhle odrhovačky zpívají rádi a s vervou i kluci z páté?

Od návštěvy v Chrudimi jsem si přestala rvát vlasy hrůzou, co všechno v tý blbý vlastivědě nestihnu. S narůstající odvahou jsem se jen lehce dotkla kapitol, kterým moc nerozumím a ze kterých si skoro nic nepamatuju, a holky ve sborovně taky ne. Asi že nejsou životně důležité – zvláště ne pro desetileté děti. Zato jsem využila spoustu možností, které se nám naskytly. A tak jsme koukali na dokumentární film o Madagaskaru, byli jsme na projekci filmů Jeden svět, poslouchali povídání černé řádové sestřičky z Indie, která pracuje na Haiti a stará se o kluka Idonela, co ho naše škola před mnoha lety adoptovala. Navštívili jsme ekologické středisko Sluňákov a díky programu Velikonoční ostrovy jsme zjistili, jak důležité je zachovat přírodní zdroje, abychom se jednou nesnědli navzájem. Za dva květnové dny ušli čtvrťáci a páťáci v Jeseníkách přes 20 kilometrů. Bohužel beze mě, moje stará kolena by to už nedala.

Mimořádným dnem byla vlastivědná exkurze do blízkých Tršic, kde ve druhé světové zahynulo 19 statečných mužů a chlapců, mezi nimi i židovský kluk Otto Wolf. Snad právě tady si děti spojily válku s hrůzami té doby. Tímto celoškolním týdenním projektem žili děti i jejich rodiče. Byli zvědaví, jak to všechno dopadlo. A byli smutní, když se dozvěděli, že Otto nepřežil.

Poslední hodiny vlastivědy pouštím dětem krátké dokumentární záběry z Terezína a Osvětimi. Je to dobrovolné – kdo se na to necítí, čte si ve vedlejší třídě. Ale skoro všichni zůstávají, i ti dva kluci, co si nedávno kreslili hákové kříže. Třeba už nebudou…


PAU… au au

V jedné dubnové sobotě jsme s kolegyněmi po roce opět zavítaly do Velkých Němčic, kde se ještě pořád zázrakem udržuje regionální PAU. I letos bylo lektorů skoro víc než přihlášených. Na naši dílnu přišlo dost zájemců, dokonce jsme ji s kolegyněmi opakovaly. Ta druhá várka účastnic byla taková zvláštní. Skákaly sobě i nám do řeči, při pokynu nemluvit se vesele bavily a nakonec mi jedna z nich na vysvětlenou řekla, že ty aktivity jsou sice zajímavé a inspirativní a určitě je s dětmi zkusí, ale sama to teda dělat nechce. Moje námitka, že co nezkusím na sobě, těžko můžu dělat s žáky, nejspíš padla do ztracena.

Kamarád Karel na svoji odpolední dílnu nalákal snad všechny účastníky. Není divu. Měla název „Jak se správně masakrovat ve sborovně“. Určeno pro učitele masochisty. Předvedl nám naštvaného učitele, který má zájem naštvat co nejvíc kolegů, žáků a rodičů, a přidal rady, jak se ještě zdokonalit. Víte, co je to fosílie? Učitelka, která je neomylná, nedělá chyby a nikdo ji nemá rád. A správný školník má být hulvát, co hned u vchodu seřve děcka, ať jim dojde, že škola není pro ně. A víte, pro koho že jsou napsané osnovy? Pro 25% chytrých žáků se skvělým zázemím, kteří při psaní domácích úloh zažívají příjemné chvění.

A věta nakonec – „ Cílem českého školství je dokázat, jak jsou žáci blbí.“

Naštěstí, Karle, jsme tu ještě my, čeští učitelé!!!


Zase za ředitelku…

Šéfové Katce odešla plotýnka, tu jí zoperoval můj muž, a ona mi na oplátku přihrála svoje ředitelské křeslo. Naštěstí jen na 6 týdnů. A tak jsem si po třech letech rychle vzpomínala, co je v kterých šuplících a skříních a šanonech, zvedala telefony a vyplňovala roztodivné tabulky. Napoprvé opět špatně, Vaverková! Ne, tady už bych fakt sedět nechtěla.

Předposlední červnový týden jedeme na školu v přírodě. 74 dětí, 9 dospělých. Letošní téma – Haná napříč časem. V pondělí jsme v pravěku s mamuty, v úterý ve Velké Moravě s Cyrilem a Metodějem, ve středu máme středověk s Bílou paní. Ve čtvrtek se přesouváme do novověku a poslední den už jsme zase v současnosti. Vezeme s sebou několik igelitek s kostýmy, do kterých se postupně převlékáme, abychom dětem přiblížili jednotlivá období našich dějin. Moc si to užívám. Nemusím myslet na to, co mě čeká v ředitelně. Tam už je zase Katka, která na střídačku rehabilituje a papíruje. My s dětmi stavíme v lese domečky, v potoce přehrady. V ohni pečeme hady z těsta, které si děti vyrobily. Při čtvrteční diskotéce tančí snad úplně všichni. I moji kluci z páté, kteří si dobrovolně chodí pro natěšené spolužačky. Večer prohlížíme a sprchujeme menší děti a odstraňujeme klíšťata. Letos jsme jich našli 28 – rekordní počet.

Ve středu 29. června máme tradiční Zahradní slavnost. Pokolikáté? Ta první byla už v roce 1996, kdy jsem končila svůj první ředitelský rok v Droždíně. Tenkrát jsme měli v naší málotřídce něco málo přes 40 dětí. Teď už jich bude dvakrát tolik. Na školní zahradu se s rodiči, prarodiči a dalšími návštěvníky skoro nevejdeme. Ale jinak je to jako vždycky – úvodní slovo ředitelky Katky, loučení s páťáky, vítání prvňáčků, divadelní vystoupení všech tříd, bohaté občerstvení, které připravili děti a rodiče, a nakonec diskotéka. Nejstarší účastnice má 104 let. Dostává kytku a písničku na přání. Když to dobře půjde, tak ještě nějakých čtyřicet let a budou mi hrát taky…

V pátek začínají prázdniny. No, vlastně – jak komu. V naší škole máme seminář k matematice profesora Hejného. Začínáme v 8. Přestože už jsem na jednom semináři byla, na ukázkové hodině taky a mám představu, o čem to všechno je, začínám se potit. Lektorka tuto matematiku učí už 9 let. Já začnu v září a hned ve 4. třídě. Panebože, opakovaně vzdychám při ukázce dalšího prostředí. Dobrovolně se hlásím k předvedení. Krokuju a dostávám se do záporných čísel. Jsem autobus a nabírám cestující. Spojuju gumičkami kovové hroty a počítám obvod a obsah obrazců. A hlavně se strachuju – tohleto nedám! Ale dáš, Haničko, ke konci prázdnin máš další třídenní seminář a hlavně! – tvoji žáci tě to naučí! Ha, ha, ha…


To nejlepší nakonec

První prázdninový cyklovýlet. S manželem, co zachraňuje životy. V restauraci si pochutnáváme na hanácké specialitě a čteme si u toho – to my tak po čtyřicetiletém manželství občas děláváme… V Mladé Frontě Dnes si všimnu nadpisu – Učitelka dohlížela na prvňáčky při sprchování, ředitel ji vyhodil. Tu učitelku znám – učila u nás skoro deset let. Bezva ženská, žádný pedofil. Zato pan ředitel bude nejspíš idiot. Nemyslíte?

Já se fakt těším. Na všechno. Na prázdninovou Itálii s mým mužem. Třeba letos ani nespadnu z kola, jako vloni a předloni… A na další školní rok. Na všechno, co mě čeká. A až mi bude 104, na Zahradní slavnost, a oni mi zahrajou…

Nevýchova pomáhá rodičům i dětem

„Všechno, co vás teď trápí s dětmi, se dá změnit. Potřebujete si jenom porozumět,“ píše se na úvodní stránce webu Nevýchovy. Tentokrát se to týká i babiček.

O tomto zajímavém projektu pro rodiče jsme vás už informovali ZDE a ZDE.

Od té doby se tým Nevýchovy rozrostl a připravuje kromě kurzů a článků také online workshopy, které si můžete ve vymezeném čase pustit doma a dokonce i s dětmi nebo prarodiči. Katka Králová v nich reaguje na časté problémy s nejmenšími, malými i většími dětmi. Na čtyřicet videonahrávek z nich můžete zhlédnout i zpětně ZDE a vybrat si téma, které trápí právě vás.

Například:
– Puberta začíná v peřince… škoda, že jsem to nevěděla dřív
– Jak být ve školce za 5 osm
– Co s tím, když dítě neposlouchá
– 3 tipy, jak vyřešit sourozenecké spory bez řevu a tahanic
– Jak podpořit u dětí zodpovědnost
– Nefunguje vám „NEZLOB“?

a mnohá další témata.

Nejbližší workshop se chystá na úterý 26. 7. Má zajímavé téma: „Pomoc, tchýně mi mluví do výchovy!“ Připojit se můžete po přihlášení kdykoli od 12 hodin do půlnoci.

„Jestli vás to zajímá, přijďte. Po kliknutí sem bude vaše přihláška u nás:),“ píše Katka.

Nevýchova pomáhá rodičům a dětem v 57 zemích světa a má 100 000 aktivních rodičů jen v ČR. Každý měsíc se připojuje zhruba 1000 dalších.

Leo Babauta: 9 základních dovedností, které by se měly děti naučit

Bohužel jsem byl vzděláván ve školském systému, který měl za to, že svět zůstane navždy v podstatě stejný. Jen s menšími změnami v módě. Ve škole jsme získali soubor dovedností, který byl založen na tom, jaké druhy práce byly nejžádanější v roce 1980, ne v roce 2000… Neměli jsme tušení, co pro nás svět přichystá. A to je právě ta věc: pořád to ještě nevíme. Nikdy to nevíme.

Zdroj: www.mimoskolu.cz 3. 3. 2014

Děti v dnešním školském systému nejsou na zítřejší svět dobře připravovány.

Jako člověk, který z firemního přešel do vládního sektoru a odtamtud do neustále se měnícího on-line světa, vím, jak rychle se svět včerejška stává irelevantním. Byl jsem proškolen v novinovém průmyslu, kde jsme všichni věřili, že budeme relevantní navždy. Dnes už si o něm myslím, že se brzy stane zastaralým.

Bohužel jsem byl vzděláván ve školském systému, který měl za to, že svět zůstane navždy v podstatě stejný. Jen s menšími změnami v módě. Ve škole jsme získali soubor dovedností, který byl založen na tom, jaké druhy práce byly nejžádanější v roce 1980, ne v roce 2000.

A to docela dává smysl, vzhledem k tomu, že nikdo nemůže opravdu vědět, jak bude život od teď za 20 let vypadat. Představte si svět roku 1980. Osobní počítače byly ještě docela mladé, faxy sloužily jako hlavní komunikační technologie a Internet, jak ho známe dnes, byl jen předmětem fantasie spisovatelů sci-fi jako například William Gibson.

Neměli jsme tušení, co pro nás svět přichystá.

A to je právě ta věc: pořád to ještě nevíme. Nikdy to nevíme. Nikdy jsme nebyli dobří v předpovídání budoucnosti. A proto vychovávat a vzdělávat naše děti tak, jako bychom nějakou představu o budoucnosti skutečně měli, není zrovna nejchytřejší nápad.

Jak tedy naše děti připravit na svět, který je nepředvídatelný a neznámý? Tím, že je naučíme umět se přizpůsobit a vypořádat se se změnami. Být připraven na všechno jednoduše tím, že jejich přípravu nebudeme směřovat na nic konkrétního.

To ovšem vyžaduje zcela jiný přístup k výchově a vzdělávání dětí. Znamená to zanechat své staré myšlenky přede dveřmi a umět na všechno znovu přijít.

Má úžasná a nádherná manželka Eva (ano, jsem velmi šťastný muž) a já patříme mezi ty, kteří se už do tohoto úkolu pustili. Naše děti učíme doma. Přesněji řečeno je odškolujeme (odškolování = unschooling pozn. překl.). Učíme je, aby se učily na vlastní pěst, aniž bychom jim poznání podávali my a snažili se ho nějakým způsobem testovat.

Je pravda, že je to trochu divoký nápad. Většina z nás, kteří s odškolováním experimentují, přiznává, že neznáme všechny odpovědi a žádný soubor „nejosvědčenějších postupů“ neexistuje. Avšak také víme, že se učíme spolu s našimi dětmi, že něco nevědět může být dobrá věc. Naskytne se tím možnost přijít na to sám, aniž by se člověk musel spoléhat na zavedené metody, jež nemusí být optimální.

Do různých způsobů a metod tady nebudu příliš zacházet. Mám totiž za to, že jsou méně důležité než samotné myšlenky. Jakmile přijdete na nějaké zajímavé nápady, které byste chtěli otestovat, můžete najít neomezené množství metod, jak to provést. Mé nadiktované způsoby by proto byly příliš omezující.

Místo toho se pojďme podívat na užitečnou sadu základních dovedností, o nichž jsem přesvědčen, že by si je děti měly osvojit, aby byly co nejlépe připraveny na jakýkoli svět budoucnosti. Zakládám je na tom, co jsem se naučil ve třech různých odvětvích – zejména ve světě on-line podnikání, on-line publikování, on-line života… A co je důležitější, co jsem se v nich dozvěděl o učení a práci a žití ve světě, který se nikdy nepřestane proměňovat.

1. Kladení otázek. Co chceme pro naše děti jako studenty nejvíce, je být schopen učit se na vlastní pěst. Ať už se budou chtít naučit cokoliv. Protože pokud tohle budou umět, pak není nutné, abychom je museli učit všechno. Cokoliv se v budoucnu budou potřebovat naučit, zvládnou to udělat samostatně. Prvním krokem k učení se, jak se vzdělávat, je naučit se klást otázky. Děti to naštěstí dělají úplně přirozeně. Můžeme to jen podporovat. A skvělý způsob, jak na to, je prostě zkusit to modelovat. Když s vaším dítětem narazíte na něco nového, dávejte mu otázky, prozkoumávejte s ním možné odpovědi. A když dítě bude dělat to samé – ptát se vás – namísto potrestání jej odměňte (možná byste byli překvapeni, kolik dospělých děti od dotazování odrazuje).

2. Řešení problémů. Pokud dítě bude umět řešit problémy, bude moci vykonávat jakoukoli práci. Každá nová práce vypadá hrozivě, ale ve skutečnosti se jedná jen o další problém, který je třeba vyřešit. Nové dovednosti, nová prostředí, nové požadavky… Všechno jsou prostě problémy, jež je potřeba umět zvládnout. Učte své dítě řešit problémy modelováním jednoduchých potíží. Pak mu umožněte, aby mohlo nějaké velmi jednoduché řešit samo. Nechtějte všechny jeho problémy okamžitě vyřešit – nechejte ho, ať si s ním zkusí poradit samo. Ať vyzkouší různé možnosti řešení. Takové úsilí poté odměňte. Nakonec si vaše dítě rozvine důvěru ve své vlastní schopnosti. Pak už nebude existovat nic, co by nezvládlo.

3. Řešení projektů. Jako on-line podnikatel vím, že moje práce se skládá z řady projektů. Někdy souvisejících, někdy malých a někdy i velkých (které jsou ovšem obvykle seskládány ze skupiny menších). A také vím, že jelikož jsem jich už zvládl tolik, neexistuje projekt, se kterým bych si neporadil. Tento příspěvek je projekt. Psaní knihy je projekt. Prodej knihy je další projekt. Pracujte na projektech s vaším dítětem. Umožněte mu sledovat, jak se to dělá tím, že vám bude pomáhat. Pak ho nechejte zvládat více a více věcí samostatně. Jak získá sebevědomí, nechte ho řešit více na vlastní pěst. Brzy se z jeho učení stane jen řada projektů, ze kterých bude nadšené.

4. Hledání zájmu. To, co mě pohání, nejsou ani cíle, ani disciplína, ani vnější motivace, ani odměny, ale zájem. Když jsem tak nadšený, že na něco nemohu přestat myslet, nevyhnutelně se do toho ponořím úplně angažovaně, po většinu času projekt dokončím a práci na něm budu milovat. Pomozte vašemu dítěti najít věci, které ho budou zajímat. To znamená zkoušení spousty různých věcí a nalézání těch, které ho nadchnou nejvíce, což mu pomůže opravdu se z toho těšit. Od žádného zájmu ho neodrazujte. Povzbuďte jej. Také z žádné aktivity nevysávejte všechnu legraci. Ale můžete z ní učinit i něco užitečného.

5. Nezávislost. Děti by měly být postupně učeny, jak stát na vlastních nohou. Samozřejmě po troškách. Pomalu je povzbuzujte, aby se do činností pouštěly samostatně. Ukažte jim, jak něco udělat, modelujte to, pomozte jim s tím a pak pomáhejte méně a méně a nechejte je, ať udělají nějaké vlastní chyby. Vložte do nich důvěru v sebe sama tím, že zažijí spoustu maličkých úspěchů a vyřeší nějaké své přehmaty. Jakmile se jednou naučí, jak být nezávislé, uvědomí si, že nepotřebují, aby jim učitelé, rodiče či šéf radili, co mají dělat. Mohou řídit samy sebe a být svobodné. Budou umět nalézt směr, kterým potřebují jít, aby zvládly jít svým vlastním směrem.

6. Být šťastný sám o sobě. Příliš mnoho z nás rodičů rozmazluje své děti, udržuje je na vodítku a váže jejich štěstí na svou přítomnost. Když dítě vyroste, najednou neví, jak být šťastné. Okamžitě se musí připnout k příteli či přítelkyni nebo ke kamarádům. Pokud v tomhle neuspějí, budou se snažit najít štěstí v dalších vnějších věcech – v nakupování, jídle, videohrách, na internetu. Ale když se dítě už od útlého věku bude učit, že může být šťastné i samo, že si může hrát a číst a představovat, získá jednu z nejcennějších schopností, která existuje. Dovolte, aby vaše děti už odmalička uměly být samy. Dopřejte jim soukromí. Vymezte nějakou dobu (např. večer), kdy budou mít čas pro sebe jak rodiče, tak děti.

7. Soucit. Jedna z nejdůležitějších dovedností vůbec. Musíme ji pěstovat, abychom mohli dobře spolupracovat s ostatními. Abychom pečovali i o jiné lidi než sami o sebe. Abychom mohli být šťastní tím, že učiníme šťastné i ostatní. Klíčem je jít příkladem. Buďte soucitní ke všem a všemu za všech okolností. I k vašim dětem. Ukažte jim empatii. Ptejte se jich, jak myslí, že se mohou cítit ostatní, a myšlenky o tom vyslovujte nahlas. Pokud můžete, při každé příležitosti ukazujte, jak se dá zmírnit utrpení druhých. Jak ostatní za pomoci maličkých laskavostí udělat šťastnější. A jak to může na oplátku udělat šťastnějšího vás jako člověka.

8. Tolerance. Příliš často vyrůstáme v izolovaných prostorech, kde jsou lidé povětšinou stejní (alespoň vzhledově). Když pak přijdeme do styku s lidmi, kteří jsou jiní, může to být nepříjemné, překvapující a strach vyvolávající. Vystavujte své děti lidem všeho druhu – různých ras, sexuální orientace a rozličných psychických stavů. Ukažte jim, že být jiný je nejen v pořádku, ale mělo by to být dokonce oslavováno, protože je to právě rozmanitost, jež dělá život tak krásným.

9. Adaptace vůči změnám. Věřím, že jak naše děti rostou a jak se svět neustále proměňuje, umět přijmout změnu, vypořádat se s ní a zorientovat se v jejím proudu bude velká konkurenční výhoda. Je to dovednost, které se stále se učím i já sám, ale zjistil jsem, že mi ohromně pomáhá. Zejména ve srovnání s těmi, kteří změnám odolávají, bojí se jich a stanovují si cíle a plány, jichž se snaží pevně držet za každou cenu. Já se místo toho přizpůsobuji měnícímu se prostředí. Strnulost je v takovémto prostředí mnohem méně užitečná než například pružnost, plynulost a přizpůsobivost. Opět platí, že modelování situací k procvičení této dovednosti je pro vaše dítě důležité. Ukažte jim, že změny jsou přirozené, že se na ně člověk může adaptovat a získat příležitosti, které předtím ještě nebyly. Život je dobrodružství. Věci se občas budou dařit špatně, dopadnou jinak, než jsme očekávali, a zničí nám jakékoli plány – ale to je na tom právě to vzrušující.

Nemůžeme našim dětem zadat sadu věcí, které se mají naučit, ukázat jim kariéru, na niž se mají připravovat, když nevíme, co budoucnost přinese. Ale můžeme je připravit na to, aby se uměly adaptovat na úplně cokoli. A za takových 20 let nám poděkují.

Z anglického originálu 9 Essential Skills Kids Should Learn přeložila Veronika Portešová

BIVŠ pomáhá neúspěšným maturantům zvládnout maturitní zkoušku z českého jazyka a literatury

Bankovní institut vysoká škola otvírá v srpnu pro neúspěšné maturanty týdenní intenzivní kurz didaktického testu z českého jazyka a literatury. (Máte pocit, že je to práce vysoké školy? O čem to vypovídá???)

Zdroj: Tisková zpráva BIVŠ – PR agentura Bison & Rose

Kurz bude probíhat od 15. srpna do 19. srpna 2016. Na zájemce čeká denně pět vyučovacích hodin. Na závěr si ověří získané znalosti ve zkušebním testu, který bude zaměřen na dovednosti v oblasti gramatiky, slohu a literatury. Cílem kurzu je posílit znalosti studentů, aby úspěšně zvládli opravnou maturitní zkoušku.

Bankovní institut přichází s novinkou, kterou uvítají studenti, kteří v květnu při maturitách neuspěli. Studenti totiž mají možnost využít intenzivní kurz, který kombinuje metody procvičování teoretických pravidel a poznatků s následnou aplikací. Procvičování vzorových úloh, práce s textem a individuální konzultace s pedagogem podporují zapamatování učiva a zvyšují úspěšnost u opravné zkoušky. „Neúspěšní maturanti si budou moci individuálně zvolit metodu, která jim bude v procvičování nejvíce vyhovovat,“ uvádí Martina Mannová, generální ředitelka Bankovního institutu.

Zkoušky z českého jazyka patří po matematice k těm náročnějším. V loňském roce je nezvládlo 4 316 studentů. Naopak cizí jazyky maturanti zvládají poměrně dobře, z anglického jazyka neuspělo pouze 2 616 nešťastníků. Studenti by po řádném intenzivním kurzu měli být schopni reagovat na všechny zapeklitosti, které didaktický test přináší. Poradí si nejen s pravidly českého pravopisu, slovotvornou a morfologickou analýzou slovního tvaru, tak s významem pojmenování, prováděním syntaktických analýz vět jednoduchých či souvětí nebo správným porozuměním textu.

Studenti se mohou do kurzu přihlašovat na www.bivs.cz/maturita.

Kybernetickou agresi zažívá každý pátý učitel. Vedení školy o tom většinou neví

Oběťmi kybernetického útoku se stalo 21,73 % českých učitelů. Potvrdil to Národní výzkum kyberšikany českých učitelů, do něhož se zapojilo více než 5 100 učitelů základních a středních škol ze všech krajů ČR.

Kybernetické útoky na učitele se nejčastěji odehrávají na sociálních sítích. Mezi další „útočící“ nástroje patří mobilní telefony, email, veřejný chat a www stránky. Výzkum uskutečnilo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty UP ve spolupráci se společnostmi O2 Czech Republic a Seznam.cz.

Cílem výzkumu bylo zmapovat, jak moc je kyberšikana učitelů v České republice rozšířena, jaké formy útoků na učitele převládají, jak dlouho trvají a jaký mají na učitele dopad. Odborníky z pedagogické fakulty také zajímalo, jak učitelé krizové situace řeší a kdo jsou pachatelé útoků.

„Oběťmi kybernetického útoku se stalo 21,73 % českých učitelů (6,19 % v posledních 12 měsících a 14,68 % dříve než v posledních 12 měsících. Mezi nejčastější formy incidentů patřily verbální útoky realizované prostřednictvím mobilního telefonu či internetu a obtěžování prostřednictvím prozvánění. Výzkum zachytil také vyhrožování učiteli či jeho zastrašování, případně šíření ponižující či zesměšňující fotografie,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Kamil Kopecký.

Kyberšikanu jako vážnou formu kybernetické agrese zažívá 181 učitelů z 5 136 oslovených Z výsledků výzkumu je patrné, že převažují útoky krátkodobé, které se uskutečnily v průběhu jednoho týdne (456 incidentů z 1 062 trvaly týden a dále nepokračovaly), dlouhodobé útoky jsou spíše výjimečné. Kybernetické útoky na učitele se nejčastěji staly v prostředí sociálních sítí, mezi další nástroje využité k útoku patřily mobilní telefony, email, veřejný chat a www stránky.

„Ne každý kybernetický incident, který učitelé zažívají, lze považovat za kyberšikanu – ta probíhá opakovaně, delší dobu, je intenzivní a má na oběť prokazatelný dopad. Na základě výzkumu lze prohlásit, že skutečnou kyberšikanu v posledních 12 měsících zažilo 3,52 % učitelů, tedy 181 z 5 136 respondentů,“ doplnil Kopecký.


Pachatelé: nejen studenti, ale i rodiče nebo kolegové

Kdo patří mezi nejčastější pachatele kyberšikany? V téměř 40 % případů byli pachateli žáci ze školy (34,92 % byli žáci, které oběť zná a učí). Nezanedbatelné není ani procento, kdy se agresorem stávají rodiče žáka, podle výsledků jde o osm procent případů. Alarmující je, že ve čtvrtině případů se pachatele útoku nepodařilo vůbec odhalit – nebyl tedy potrestán (24,42 %).

„Děti jsou digitálním technologiím často otevřenější než jejich rodiče, ale i učitelé. Bohužel si nedokážou uvědomit všechna rizika nebo důsledky svého chování,“ komentoval výzkum Ctirad Lolek, ředitel lidských zdrojů O2 Czech Republic.

Výzkum rovněž hledal odpovědi na to, kdo o kybernetickém útoku či kyberšikaně učitele věděl. V 31,9 % o útoku věděli – dle slov obětí – jejich kolegové (učitelé, vychovatelé). Oproti tomu vedení školy bylo informováno pouze v 15 % případů. Znamená to, že nadřízení a vedoucí pracoviště tak často o kyberšikaně nejsou informováni.


Jak učitelé reagují?

Z výzkumu vyplývá, že učitelé nejčastěji využívají strategie zaměřené na přímé odstranění či zablokování závadného obsahu z internetu – ty tvoří více než pětinu všech strategií, které se k útoku využívají. Téměř 10 % respondentů si o incidentech pořizuje záznamy – např. screenshoty komunikace, záznamy SMS apod. 8 % učitelů se pokusilo vypátrat pachatele útoku. 8,25 % učitelů se rozhodlo situaci ignorovat – buď ji nepovažovali za závažnou, nebo předpokládali, že problém sám odezní.

Martin Kožíšek, manažer pro internetovou bezpečnost společnosti Seznam.cz, dodal: „Ukázalo se, že aktuální kauzy spojené s velkou medializací, jsou často zjednodušovány, jen z toho důvodu, aby přilákaly pozornost veřejnosti i médií. Proto chceme, aby výsledky sloužily k zejména zobrazení skutečnosti a popsaly problematiku co nejvěrněji. Jasné pojmenování problémů nám umožní jim lépe porozumět a v důsledku i efektivněji řešit. Protože jsme provozovateli služeb, kterých se může tato problematika týkat, je pro nás tento výzkum cenným podkladem k vytváření funkčních opatření k ochraně našich uživatelů.“


Detailní výsledky výzkumu ZDE nebo ZDE.

V Česku vznikla nejlepší aplikace na výuku jazyků na světě!

Projekt “Mooveez – Englishwithmovies” (Angličtina s filmem) z dílny českého startupu získal v Londýně prestižní ocenění ELTons, které uděluje British Council nejlepším řešením pro výuku angličtiny. Za svou mobilní aplikaci pro tablety si odnesl vítězství v hlavní kategorii “Digitální inovace”. Je to vůbec poprvé, kdy toto ocenění získali Češi.

2. června 2016 v Londýně vyhlásila British Council ve spolupráci s organizací Cambridge English Language Assessment vítěze mezinárodní soutěže ELTons (ELT – EnglishLanguageTeaching). Jedná se o jedinou mezinárodně uznávanou cenu, udělovanou výjimečným projektům na poli výuky angličtiny. Udělována je celkem v šesti kategoriích a cenu za rok 2016 v kategorii „Digitální inovace“ si odnesla česká společnost Archimedes Inspiration.

Aplikace na výuku angličtiny s filmem je volně ke stažení pro iPad, v nejbližší době by měla být k dispozici také její plná verze pro Android a ve vývoji je i verze pro chytré telefony. Uživatel platí pouze za speciálně upravené světově známé filmy s interaktivními výukovými materiály – jsou zde dvoujazyčné titulky, které si lze jednoduše opakovaně přehrávat, lze si označit kterýkoliv dialog, ke kterému se chce divák vrátit.

Filmy jsou rozděleny do „kapitol“, na které navazují gramatická cvičení a testy z toho, co právě divák viděl a slyšel a mnohé další funkce. Angličtina s filmem si klade za svůj cíl obklopit uživatele jazykem skrze obsah, který je pro něj atraktivní. Vychází tedy z odborníky doporučované metody, kdy pro zvládnutí cizího jazyka je vhodné dělat především to, co člověka baví v jazyce mateřském.

Mooveez také využívá skutečnost, že učení je mnohem efektivnější, když se propojí zvuk, obraz a text, a zapojí se tak všechny smysly a emoce do procesu zapamatování. Aplikaci lze díky propracovaným podpůrným materiálům využívat samostatně, nebo v rámci komplexního vzdělávacího systému v kombinaci s lektorskými hodinami.

Jak poznamenal Steve Phillips, předseda národní asociace akreditovaných center pro výuku angličtiny ve Spojeném království English UK, který cenu předával: „Jsem šťastný, že jsme v roce 2016 a pryč jsou časy, kdy učitelé jako já museli pracovat jen s pořád se sekající černou tabulí. Ceny v kategorii Digital Innovations jsou cenami budoucnosti. Velké díky těm, kteří tyto inovace tvoří. Tyto jsou zároveň výzvou pro nás, abychom drželi krok se současnými technologiemi.”

„Mnoho lidí se naučilo jazyky sledováním televize. Kupříkladu věděli jste, že jeden film obsahuje v průměru 2000 unikátních slov a již 1000 slov představuje 60% nejběžnější slovní zásoby? Učení jazyků s filmy ale Mooveez posouvá na úplně novou úroveň,“vysvětluje Miroslav Pešta, iniciátor projektu. „Tušili jsme, že je naše aplikace unikátní a i díky tomu se nám podařilo dostat na svou stranu největší hollywoodská studia a získat celosvětová práva na jejich filmy. Ocenění ELTons si ohromně vážíme a věříme, že nás posune blíže našemu cíli – tedy aby se každý, kdo chce, dokázal naučit cizí jazyk. A v konečném důsledku, aby si lidé na celém světě víc rozuměli,“ dodává.



________________________

Metodika Mooveez vychází z myšlenky, že učit se cizí jazyk skrze film je nejen zábavné, ale i efektivní.

Mooveez je produktem společnosti Archimedes Inspiration, a. s., která vlastní i progresivní jazykovou školu Stories a je také masterfrančízantem jazykové školy pro děti Kids&Us.

Aplikace s původním názvem MoviesforiPad byla s ohledem na plánovaný vstup na zahraniční trhy nově přejmenována na Mooveez – Englishwithmovies.

Martin Knížek: Musíme zajistit, aby se stroje dohodly

„Vize čtvrté průmyslové revoluce se začínají zhmotňovat,“ říká profesor Vladimír Mařík, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT. Jeho hlavní odborné zájmy zahrnují umělou inteligenci, multiagentní a znalostní systémy, softcomputing a aplikace plánování a rozvrhování výroby.

Zdroj: Knížek Martin: Musíme zajistit, aby se stroje dohodly. Chytrá továrna, příloha Hospodářských novin 29. 6. 2016, str. 9–13


„…Vladimír Mařík: V průmyslu se myšlenky decentralizovaného řízení uplatňují jako první, protože je technologicky přichystán. Později ale proniknou všude, proto na to musíme lidi připravit. Musí vědět, že síla není v důsledném centralizovaném řízení jako za komunismu, ale naopak v tom, že každý bude optimalizovat ve svém okolí zdroje, potřeby a spotřebu. Ve školách dnes vychováváme budoucí zaměstnance, ale my musíme vychovávat lidi, kteří budou umět rozhodovat a nést odpovědnost za svá rozhodnutí, byť třeba jen ve svém malém okolí. Budou schopni chápat způsob činnosti autonomních systémů propojených počítačovou sítí a interagovat s nimi. Vždyť sami budou hrát v té síti roli autonomní jednotky.


Měl by se tedy změnit systém školství?

Vzdělávání bude největší prioritou a zároveň výzvou. Musíme změnit inženýrské myšlení. Dnešní inženýři přemýšlejí hierarchicky, ale my se musíme na výrobní systémy i na celý svět dívat také z pohledu složitých distribuovaných systémů, jež v extrémním případě ani nemají žádný centrální prvek. To samozřejmě bude mít hluboký dopad na ekonomiku, ale především na to musí být připraveno myšlení lidí. Školství dnes neodpovídá potřebám Průmyslu 4.0, jako by se v té výchově k novému způsobu myšlení trochu zastavilo. A nejde zdaleka jen o technické obory, ale možná ještě více o společenskovědní, ekonomické či filozofické obory a takzvané měkké dovednosti. To vše bude třeba propojit.


V čem spočívá to nové myšlení?

Velmi zjednodušeně řečeno – všechno souvisí se vším. Ty systémy jsou tak složité, že když třeba zvýšíme někde výrobu, zvýšíme spotřebu energie, změníme logistiku, z dlouhodobého pohledu ovlivníme budování sídel a tak dále. Když postavíme větší továrnu, vznikne řada implikací, které bychom už od začátku měli mít na paměti a vzájemně je optimalizovat. Už když budeme tu továrnu plánovat, měli bychom brát v úvahu, jaké budou potřeba změny v oblasti energetických a lidských zdrojů, dopravy nebo třeba odpadů. Jednotlivé kroky nesmíme vidět izolovaně, ale musíme je dopředu modelovat, brát v úvahu interakce všech dalších subsytémů. Optimalizace může přinést ekonomické úspory, ale i větší spokojenost lidí a zdravější životní prostředí.


Jak by se mělo školství změnit, aby absolventi dokázali uvažovat komplexně?

Musím přejít od encyklopedického učení faktů k systémovému myšlení. Dívat se na problémy z pohledu právě těch distribuovaných složitých systémů se vzájemnými souvislostmi. Druhým důležitým aspektem je mezioborovost. Dnes vychováváme odborníky, kteří jsou úzce zaměřeni. Jdou do velké hloubky svého oboru, ale nevědí, co je metr nalevo nebo napravo. Musíme studenty naučit nejen zavrtat se do hloubky, ale podívat se i z nadhledu. Jestli třeba lidé, kteří vrtají kolem, nám nemohou dát nějakou novou myšlenku, jestli nemůžeme někde něco propojit nebo zda něco zbytečně neopakujeme.


Co dalšího Česku chybí, aby v průmyslové revoluci uspělo?

Kromě změny ve vzdělávání by stát měl především vytvořit vhodnou infrastrukturu – komunikace, rychlý internet – a zajistit bezpečnost. Další rolí státu je upravit legislativu tak, aby byla v souladu s potřebami průmyslové revoluce. Velmi důležitá je podpora výzkumu. Nepotřebujeme významně vyšší podporu než dnes, ale chceme nasměrovat finance určené na výzkum především do projektů, které podporují zavádění Průmyslu 4.0. O všechno ostatní už se průmysl musí postarat sám – je to jeho revoluce. Stát by měl také dát národu určitou vizi, kam směřujeme, kam se civilizovaná, průmyslově vyspělá společnost posouvá. Měl by také dokázat lidem vysvětlit: Chceme dosáhnout toho a toho, a proto nastanou bolavé změny ve školství, budeme muset dát víc peněz z daní na infrastrukturu a podobně.

Citlivou oblastí bude trh práce. Stát bude muset pomoci v přeškolování lidí, protože se očekává, že až 60 procent lidí v příštích 15 až 20 letech změní svou profesi. Sníží se například počet dělníků ve výrobě, ale zvýší se počet pracovníků, kteří budou na výrobu dohlížet. Z dělníků se stanou například operátoři zabezpečovacích systémů…“

U pracovního pohovoru potřebujete udělat dobrý dojem. 5 rad pro úspěšné zvládnutí

Pracovní pohovor je bezesporu důležitý mezník, který rozhoduje o budoucnosti. Samozřejmě při něm jde především o znalosti, zkušenosti a perspektivu růstu uchazeče o práci, ale velkou roli hraje i to, jak zapůsobí, jaký udělá dojem.

I když HR profesionálové používají různé techniky pro odhalení pravé osobnosti uchazečů, málo platné, i zde platí, že obal prodává a je na každém, aby se nevyřadil z okruhu nadějných kandidátů nevhodným outfitem nebo chováním.

„Při pracovním pohovoru rozhodují především kvalifikační předpoklady pro dané místo, jsou tu ale i další aspekty, které mohou přispět k přijetí či nepřijetí: personalista si o vás udělá dojem během prvních 30 sekund, takže záleží také na vystupování, vizáži a celkovém působení vaší osobnosti,“ říká Zuzana Lincová, ředitelka Profesia.cz. „Standardní rady pro přípravu na pohovor najdete v mnoha obměnách, i na stránkách Profesia.cz, my jsme se tentokrát zaměřili na to, jak zanechat co nejlepší dojem.“


Pozor na to, co si obléknete

Samozřejmě záleží na pozici, o kterou se ucházíte, ale pokud jde o prestižnější pozici nebo místo, kde budete firmu reprezentovat před lidmi, je otázka „co na sebe“ opravdu na místě. Obecně řečeno – měli byste vypadat profesionálně a elegantně, ale ne fádně; dobře působí, pokud klasický byznys styl oživíte nějakým nápaditým detailem.

Pokud si nejste jistí, není chybou se zeptat na kodex oblékání v dané společnosti – zejména u mladých společností technologického zaměření může být dresscode značně ležérní a v obleku nebo kostýmu byste působili jako bílé vrány. Zapomeňte na příliš vyzývavé oblečení, doporučujeme vyhnout se také přehnané extravaganci, i když u pozic kreativního charakteru je v rozumné míře na místě. Zvažte i volbu parfému, neměl by být příliš vtíravý ani agresivní.


Zrádné detaily

Personalisté jsou zvyklí všímat si detailů, takže zkuste pamatovat i na čisté a nerozšmajdané boty, upravené nehty, vhodnou kabelku nebo aktovku, apod. Nepříjemně mohou působit i další zdánlivé maličkosti: pokud z vás budou cítit cigarety vykouřené při čekání nebo příliš aromatické jídlo, kterým jste se cestou posílili. Nebo když dorazíte na poslední chvíli a k pohovoru přijdete ještě udýchaní a upocení. Často se řeší, zda jsou diskreditující tetování, piercing, nápadně obarvené vlasy. Zde více než kde jinde platí, že opravdu záleží na dané firmě a její kultuře, na pozici, o kterou se ucházíte a na podobě vaší „výzdoby“.


Počítejte s nervozitou

Přijímací pohovor je stresující záležitost, proto se dopředu připravte na to, že i u vás sehraje nemalou roli. Především je třeba uhlídat zlozvyky, kterým mnozí ve stresových situacích dávají volný průchod – okusování nehtů, škrábání ve vlasech a v obličeji, pohybové tiky. Také je důležité mít pod kontrolou tón a výšku hlasu. Pokud víte, že s vámi tréma zle cvičí, zkuste trénovat zklidnění a soustředění a důkladně se připravte. Mnohým pomůže, když si na videozáznam doma zkusí odpovídat na otázky, které mohou u pohovoru padnout – získají tak větší jistotu a díky záznamu si uvědomí své přednosti i nedostatky.


Uplatněte kouzlo osobnosti

U pohovoru byste měli působit maximálně přirozeně, ale zkuste trochu „hrát“ – nezapomeňte na úsměv, udržujte s protějškem v rozhovoru oční kontakt. Nic se však nemá přehánět – nevhodné vtipy, svůdné pohledy a nezkrotné výbuchy smíchu k přijímacímu pohovoru opravdu nepatří. Snažte se mluvit spisovně, ale dejte pozor, abyste nepůsobili příliš „prkenně“, rozhodně vynechte vulgarismy.


Dobrá rada na závěr

Pohovor začíná vstupem do firmy, v níž se ucházíte o zaměstnání. Každý její zaměstnanec je v této chvíli důležitý. O místo vás může připravit i to, že se neurvale nebo arogantně zachováte k recepční při příchodu, nebo nepozdravíte zaměstnance, které potkáváte. A nezapomeňte na dobu pohovoru vypnout nebo ztišit svůj mobilní telefon.