Jana Hrubá: Jak vidí studentští vůdcové dnešek

úterý 17. listopadu 2009 ·

Ministryně školství Miroslava Kopicová pozvala 13. 11. 2009 k neformálnímu setkání s vedením ministerstva bývalé studentské vůdce z listopadu 1989. Přišli Jan Bubeník, Igor Chaun, Vlastimil Ježek, Martin Mejstřík, Šimon Pánek a Pavel Žáček.

Setkání to bylo opravdu přátelské a příjemné. Začalo tím, že ministryně zapálila symbolickou svíčku a tuto chvíli označila za vzácnou i smutnou. Řekla hostům, bývalým studentům, že toto je pořád jejich ministerstvo a že by je možná zajímalo, co dělá. Pak ministryně i jednotliví náměstci krátce zrekapitulovali, co se ve školství změnilo a čím se ministerstvo zabývá nyní. Jako hlavní změnu označili demokratizaci a přesun velké části rozhodovacích kompetencí z centra na školy. „Máme nejvyšší autonomii v Evropě, ale přináší to i problémy,“ připustil náměstek Jindřich Kitzberger.


O čem mluvili hosté?

Poděkovali za pozvání a ocenili, že se díky tomu i oni spolu znovu setkávají. Každý se vydal jinou cestou. Dnes už mají někteří z nich i zkušenosti rodičovské. Krátce řekli, co jim nejvíce leží na srdci.

Podle Šimona Pánka by se neměly přehánět zásluhy studentů – komunismus by se stejně rozpadl. Šlo o souhru náhod. Studenti se stali katalyzátorem dějů, nebyli rozhodovateli ani revolučnímu vůdci. Dnes těžko hledá optimismus při sledování dění v politických stranách a jejich neschopnosti se domluvit. Politické strany se stávají nefunkčními. „Snad po volbách,“ dodal.

Vlastimil Ježek doplnil, že byli jenom zástupci studentů. Připomněl, že je co slavit: odešel bizardní zločinecký režim. Jako otec postrádá, že chybí etika. Existují i jiné hodnoty, než rychle si nakrást. Záleží velice na tom, kdo děti učí a jaké má hodnoty. Peníze by neměly být jedinou mírou úspěšnosti.

Jan Bubeník ocenil, že díky změnám měl možnost cestovat a zásadně změnit kariéru. Jako otec dcery-prvňáčka ještě neví, jak školství dětem vypráví o historii, jaké vzory jim předkládá. Mladí se potřebují s něčím identifikovat, jak ukazuje případ elitních vojáků, kteří nosili na přilbách symboly SS. Případ by měl všem položit otázku, zda jsme ve výchově něco nezanedbali. Zdůraznil kladný vliv sportu, který vede ke vzájemné souhře a smyslu pro fair play. Poukázal také na rozvírání nůžek mezi lidmi v managementu firem a na politické scéně. Není obecná poptávka po lidech, kteří vědí, jak problémy řešit, i když jsou. Politici se bohužel obklopují lidmi, kteří se svým vlivem obchodují.

Igor Chaun řekl, že měli štěstí, když byli svými fakultami vysláni do výkonného výboru v DISKU. Je rád, že se mohl na jeho činnosti podílet – byl to zvláštní životní zážitek. Současností je bolestně zklamán. V demokracii má názor blbce stejnou váhu jako ostatní názory. Je ho nutno vyslechnout a přehlasovat. Také u nás tak rozšířený ateismus vede k přesvědčení, že když se člověk vysmekne pozemské spravedlnosti, má vystaráno. Proto se zajímá o lidi s jinou kulturou.

Pavel Žáček zdůraznil, že budovat demokracii je náročnější, než porazit komunismus. Nebyl tehdy čas se zamýšlet, jak hluboko je v nás. To je zkušenost celého postkomunistického světa. Musí se říci, v čem byl minulý režim zásadně špatný a ptát se, jak mohl tak dlouho vydržet. Úloha školství je při tom nezastupitelná. Přesto je bytostným optimistou: pykáme za něco, co jsme nezpůsobili, ale musíme tou cestou projít a nevzdávat to.

Martin Mejstřík dodal k názoru Igora Chauna, že těch blbců je víc, než jsme si mysleli. To, čím trpíme, je komunistické myšlení. Vážnější je, že nacistická a komunistická diktatura zlikvidovaly elity. Elity tu bohužel nejsou – jen úzká skupina disentu. Obnova demokracie bude potřebovat 40–50 let (myslel si kdysi, že bude stačit pět). Zeptal se ministryně Kopicové, proč myslí, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Ministryně odpověděla, že ji to nepřekvapilo. Lidé, kteří neznají státní správu, nemohou odhadnout, jak je všechno stabilizované a propojené. Naši lidé mají malé sebevědomí. Měly by se jako vzory sbírat příběhy lidí, kteří něco dokázali – příběhy vědců, studentů z Harvardu a dalších. Sleduje mladou generaci a vidí, jak kvasí. Po jednání s mladými vědci například ví, že s nimi postaví nový systém výzkumu. To vyznělo na závěr docela optimisticky.

Podrobnější zprávy byly připraveny písemně.
- Zprávu o vývoji českého regionálního školství od listopadu 1989 najdete ZDE
- České vysoké školství po roce 1989 ZDE.

Při čtení této stručné ministerské bilance si člověk uvědomí, že změn ve školství za uplynulých dvacet let není málo. Vyjmenovány jsou změny vnějškové, realizované shora, změny v koncepcích a legislativě. I když můžeme mít k jejich realizaci různé výhrady, připusťme si, že kdo chce, může dnes leccos. Co se děje uvnitř škol a tříd, je především na učitelích.


0 komentářů: