Už popáté letos odborná porota Global Teacher Prize CZ (GTP) vybrala mezi desítkami přihlášených učitelů nejprve deset finalistů a z nich potom toho jednoho, kterému pro rok 2022 přináleží cena pro nejinspirativnějšího učitele.
Zdroj: EDUin – Beduín 23/2022, 6. 6. 2022
Irena Poláková je sama učitelka a v porotě české GTP je od úplného začátku. Že taková soutěž existuje, se dozvěděla ve chvíli, kdy ji jako potenciální porotkyni EDUin oslovil. „Cítila jsem se samozřejmě polichocená, ale žádný velký význam jsem tomu nepřikládala a také jsem byla zpočátku více než trochu skeptická,“ vzpomíná na dobu před šesti lety.
Z čeho tvá počáteční skepse vyplývala?
Vycházela z toho, že jsem si nebyla jistá (a stále si nejsem jistá), zda je možné srovnávat jednotlivé učitelské výkony v rámci nějaké soutěže. Od té doby jsem se ale posunula. Rizika, že srovnání není stoprocentně objektivní, stále vidím – špatně se srovnává například první, druhý a třetí stupeň, nicméně benefit té soutěže je daleko větší. Vystihuje to myslím motto soutěže. Na učitelích záleží, bez ohledu na to, že první může být jen jeden. Teď to považuji víc za ocenění učitelské práce než za soutěž.
Jaké to je, hodnotit učitelskou práci?
Je to otázka toho, co si člověk určí jako kritéria a jak potom v rámci těchto kritérií pomyslně přidává „body“. Co akcentuje více a co akcentuje méně. V porotě se vcelku shodneme na tom, co je pro nás důležité, ne vždy se shodneme na tom, co je pro nás z těch důležitých věcí důležitější. Když čtu přihlášky těch, kdo se dostali do semifinále, a pak vidím jejich hodinu, snažím se to neustále srovnávat s tím, co považuji u kvalitního učitele a kvalitní hodiny za tento standard. Samozřejmě si často kladu otázku, jestli to, co vidíme, je skutečně reprezentativní a co je například důsledek nervozity.
Přináší to s sebou i určitou nejistotu, neustálé připomínání si toho, co sleduji, čemu dávám význam, i nutnost určitého odstupu, protože i u mě funguje sympatie a antipatie. Člověk si také připomíná, co se jemu samotnému povedlo nebo nepovedlo, může pak vidět motivaci, která tam není. Je dobře, že je porota relativně mnohočlenná, funguje tam často i nechtěně v roli advocata diabolis, kdy si do svého hodnocení navzájem trochu ryjeme.
Jak tahle diskuse probíhá?
Za finalisty jezdí organizátoři s kameramanem, nahrají hodinu a potom probíhá náš společný online rozhovor s těmi lidmi. Po něm si řekneme první dojmy – ne v tom smyslu, jestli se má ten člověk umístit, spíš reflektujeme, co jsme viděli. Výsledná dohoda probíhá několik dní před vyhlášením. Hovoříme s odstupem o tom, co pro nás bylo důležité, kdo by si zasloužil ocenění a hlavně proč. To pojmenování si toho „proč” je velmi podstatné.
Odpovídáte na tuto otázku všichni shodně?
Ne, neodpovídáme. Dohadujeme se o tom a mnohdy někdo skutečně změní názor, ale nebývá to zásadně. Většinou se shodneme na tom, co považujeme za kvalitu, a pak to trochu diferencujeme, přece jen jsou tam ta první tři místa.
Shodu na tom, co definuje kvalitu učitelské práce, odborná i laická veřejnost stále hledá. Co pro ostatní porotce a pro tebe osobně definuje kvalitní práci učitele?
My se shodneme na základních kritériích, na čem se tak úplně neshodujeme, je to, co z těch důležitých věcí považujeme za důležitější. Co pro mě definuje kvalitu? Jsou to tři věci a všechny by měly být zastoupené. První – pedagog by měl být velmi vzdělaný, protože jen vzdělaný člověk umí vybrat věci, které má žákovi předávat, zacílit výuku tak, aby to co nejvíc prospělo jeho poznání světa. Celá řada těchto znalostí nemusí být prakticky využitelná, a přesto jsou důležité. Takto vzdělaný učitel, a to považuji za další důležitý bod, svoji výuku plánuje. To znamená, že to, co dělá, je zacílené, že se nenechá vést jen intuicí nebo nahodilostí.
A pak třetí věc, pedagog vnímá dítě jako celek. To znamená, že se k němu chová jako k jiné lidské bytosti a žádným způsobem ho nedehonestuje. Slyší ho, slyší, když něco říká, nebo když něco neříká, a zabývá se tím. Zajímá ho také prostředí, ve kterém učí, a to nejen vztah já – děti, ale také vztahy dětí mezi sebou. Vytváří vzdělávající se komunitu. Já osobně kladu velký důraz na vzdělanost pedagoga, jiní porotci naopak dávají větší důraz na to, že pedagog ošetřuje vztahy ve třídě, rozvíjí dítě po osobnostně-sociální stránce.
Pojem vzdělanost může mít řadu interpretací. Je to vzdělanost ve smyslu vzdělanosti v oboru pedagogika, vzdělanosti ve vyučovaném oboru, je to o osobnosti učitele, jeho lidských kvalitách?
Asi bych do toho zařadila všechno. Znalost vyučovaného oboru je základ, ale základ je i to, že znám nebo utvářím didaktiku oboru. To souvisí s mým druhým kritériem hodnocení, s plánováním. Také bych to mohla nazvat didaktické řemeslo učitele. Že by měl být učitel osobnost, to považuji za samozřejmé. Učitel dává vzdělávání význam i tím, že se sám vzdělává. I když má například čtyři děti, najde si čas na to, aby sledoval nejnovější poznatky svého oboru nebo pedagogiky, protože to patří k jeho profesionalitě.
Takže vzdělaný učitel je možná učitel profesionál. Znovu akcentuji, že musí umět velmi zodpovědně vybírat z celé škály informací a souvislostí. Člověk, který se od státnic nezajímá o svůj obor, který se nezajímá o svět kolem sebe, to může udělat jen stěží. Shrnula bych to tak, že ideál je učitel, který se vzdělává ve svém oboru i v didaktice a uvědomuje si, že nežije na ostrově. Že vzdělání má odpovídat měnícím se potřebám lidstva, ale ne těm krátkodobým.
Jak se to promítá do tvé práce v porotě?
Hodně se zajímám o to, jestli finalisté vědí, co učí a proč to učí, protože konkurence toho, co můžeme učit, je obrovská. RVP nám rozvázalo ruce, ale zároveň nás hodilo do vody.
Jak se ty sama s tímto učitelským ideálem porovnáváš?
Docela často. Díky svým zkušenějším kolegům naštěstí vím, že každý první krok je jen krok. Díky tomu si umím neúspěchy a frustrace zmenšit na krok, který udělám jako první, pak někdy druhý krok udělat zapomenu a někdy ne. Že sama učím, mi velmi pomáhá při hodnocení v GTP, často jsem schopná odhadnout věci, které jsou chvilkové a není potřeba jim dávat význam. Jednou mě například pohoršilo, jak se jedna paní učitelka chovala k dítěti. Velice záhy jsem ale z jiného okamžiku porozuměla, že to byl mžik, který se může stát každému z nás.
Ty jsi u české verze GTP od začátku. Vidíš posun v tom, kdo se hlásí a co přihlášení učitelé považují za důležité?
Minimálně je o cenu mnohem větší zájem, než byl na začátku. Vidíme opravdu velkou škálu velmi dobrých učitelů, což souvisí s tím, že se o ceně víc ví a víc lidí se do ní hlásí. Začali jí důvěřovat i učitelé, kteří mají v profesní komunitě jméno a které třeba znám i z médií. Jakkoli jsem kritická (a já jsem kritická, protože mi to pomáhá najít jádro), odcházím z jejich hodin dost často inspirovaná.
Cenu pro inpirativní učitele Global Teacher Prize CZ za rok 2022 získala Magdaléna Málková. Práci ve velkých firmách vyměnila za učitelství kolem čtyřicítky, dnes učí v malotřídce na vesnici u Kolína.
Přečtěte si, proč učí a co považuje za podstatné:
Každé dítě žije nějaký příběh, občas ho ale nikdo neslyší, říká učitelka roku (Eduzín)
Skončila v byznysu a ve čtyřiceti začala učit. Stala se nejinspirativnější pedagožkou (Aktuálně)
Vítězka Ceny pro inspirativní učitele Málková: Ani ve čtyřiceti není pozdě začít (Deník)
0 komentářů:
Okomentovat