7. 11. 2023 jsem měla možnost zúčastnit se Fóra sebeřízeného vzdělávání a vyslechnout příběhy studentů. Bylo to zajímavé. Už jste tento termín někdy slyšeli? Třeba by vás to také zajímalo.
Zdroj: Aliance pro sebeřízené vzdělávání
Vzdělávání, odvíjející
se od samostatně vybraných činností a životních zkušeností vzdělávající se
osoby.
Začněme termínem
učení. Učení je nevědomý proces probíhající nepřetržitě od početí člověka po
jeho smrt.
V běžném jazyce se
často mluví o vzdělávání jako o školní výuce a školní práci.
Toto pojetí může vytvářet dojem, že vzdělávání je proces, kde někdo vzdělává
a někdo je vzděláván.
O vzdělávání je však
možné uvažovat jako o něčem mnohem širším, než je školní docházka, školní
práce a vyučování.
Vzdělání je souhrn
všeho, čemu se člověk učí, co mu umožňuje žít uspokojivý a smysluplný
život.
Život ve světě
poskytuje široké spektrum vzdělávacích příležitostí. Vzdělávání je vše, co
člověk potřebuje k tomu, aby se naučil naplňovat své potřeby. Svět je
připraveným prostředím.
Vzdělání zahrnuje
učení se řeči, efektivní komunikaci, porozumění a práci s emocemi,
schopnosti plánovat, dosahovat cílů a činit rozhodnutí.
Zahrnuje také některé
dovednosti specifické pro určitou kulturu. V naší kultuře je to například;
čtení, počítání s čísly, zacházení s počítači, řízení auta – věci,
které většina lidí cítí, že potřebují pro takový způsob života, jaký chtějí žít
v kultuře, ve které vyrůstají.
Vzdělání rovněž
zahrnuje jedinečný soubor dovedností a znalostí, které se od člověka
k člověku zásadně liší, dokonce v rámci jedné kultury. Protože
koncept „uspokojivý život“ je pro každého člověka v mnoha ohledech různý.
Rozmanitost lidského vzdělání přináší lidstvu výhody, z nichž čerpá.
Z výše rozvedené definice vyplývá, že sebeřízené vzdělávání nerozlišuje mezi obsahem a metodami do výuky hodícími se a těmi, které se za vzdělávání nepovažují.
Pokud by se pojmem „vzdělávání“ obvykle nerozuměla výuka poskytovaná bez souhlasu ve školách, přívlastek „sebeřízené“ by byl zbytečný. Vzdělávání samo o sobě považujeme za sebeřízené.
Sebeřízené vzdělávání může zahrnovat organizované hodiny/lekce, pokud si je studující volně vybírá; většina forem sebeřízeného vzdělávání však pochází z každodennosti života, kdy lidé následují své vlastní zájmy. Mají tak možnost investovat svůj čas do sebepoznání a následného osobního rozvoje. Vlastním způsobem a tempem.
Vnitřní motivace vyvěrá ve zvědavost, hravost a společenskost – ty podněcují všemožné snahy, z nichž se lidé spontánně učí. Sebeřízené vzdělávání neznamená vzdělávání bez přítomnosti a zapojení dalších lidí, znamená vzdělávání bez donucení a kontroly druhými lidmi.
Sebeřízené vzdělávání
je pro každého člověka unikátní stezkou, protože talenty, zájmy a cíle
lidí se různí, a také se mění v průběhu života. Někdy se lidé
v zájmech i cílech setkávají a jsou sdíleny s ostatními.
Sebeřízené vzdělávání
může být v protikladu se vzděláváním, které je jednotlivcům poskytováno
bez souhlasu, bez ohledu na jejich potřeby. Takové vzdělávání bývá vnějšně
motivováno prostřednictvím odměn a trestů. Často staví na nevyžádaném
hodnocení, jakým jsou například známky, smajlíci, hvězdičky, formativní
hodnocení atp. Ale také třeba na sociláním tlaku, kdy je využíváno frustrace
potřeb být přijat, nebýt odmítnut a zachovat si důstojnost.
Abychom lépe
porozuměli rozdílu mezi vnějšně a vnitřně motivovaným učením, může nám
posloužit otázka: Dělal bych tuto
činnost i tehdy, kdyby mi nehrozila žádná nevýhoda, nebo mi za ni nekynula
výhoda?
Soudobé poznání
a naše vlastní zkušenosti z dětství a dospívání nám umožňují
nahlédnout, že vzdělávání poskytované bez souhlasu založené na vnější motivaci,
tedy na donucení, kontrole, srovnávání, hodnocení, odměnách a trestech,
bývá zaměřeno spíše na posilování uniformity a vnějších aspirací, jakými
jsou zaměření na vzhled, hromadění statků a spotřeba, touha po moci. Spíše
neumožňuje následovat vlastní talenty a zájmy svým tempem. Neoslavuje
jedinečnost. Spíše nepodporuje čas věnovaný sebepoznání, osobnímu rozvoji. Jak
to vidíme, může tím potlačovat přirozenou zvídavost, dobrovolnou angažovanost,
hravost a touhu dozvídat se, než že by vytvářelo podmínky pro život ve
zdraví, pro motivaci k učení a mezilidské vztahy.
Činnosti můžeme
pochopitelně vykonávat z vnitřní motivace i tehdy, když jsou složité,
intelektuálně či fyzicky náročné nebo se nám do nich nechce, ale dávají nám
osobně smysl.
Sebeřízené vzdělávání
je dostupné tehdy, když si lidé mohou volit vlastní životní stezky včetně cest
k dospělosti.
Konkrétně se jedná
o stav, kdy lidé, tedy také děti a mladí lidé, mají možnost
následovat své vlastní zájmy, spíše než povinné učební osnovy. Tito lidé
rozvíjejí své talenty vlastním způsobem a tempem. Protože nemají
předepsanou povinnou školní docházku a povinné kurikulum, využívají
rozmanitých vzdělávacích příležitostí existujích ve světě – včetně
škol, pokud se tak rozhodnou.
Toto je možné
v mnoha oblastech světa kulturně, tradičně nebo díky otevřenosti
i poznání a vzájemnému respektu vůči lidským potřebám, kdy lidé sdílí
povědomí o tom, že o děti a znevýhodněné je možné pečovat
způsoby nevyžadujícími povinnou docházku do škol a jednotné kurikulum.
Tam, kde je předepsána
povinná docházka do škol a učební plány, mohou dospělí umožnit vyšší míru
sebeřízení dětí tím, že je zapíší do škol a vzdělávacích center, kde
vnitřně řízené učení podporují. Nebo zvolí takzvané domácí či individuální
vzdělávání v závislosti na tom, co je na daném území vyžadováno.
Z tohoto popisu jsou
zřejmé rozdíly jak ve formách sebeřízeného vzdělávání, tak mezi sebeřízeným
vzděláváním a konvenčním vzděláváním v rámci povinné školní docházky.
Více o možnostech podpory ¦→ zapojení ¦→ lidech
0 komentářů:
Okomentovat