Posledních dvacet let je v Česku široká shoda na tom, že vzdělávání je třeba inovovat. Stalo se z toho klišé: „Svět se rychle mění, školy se tudíž také musí rychle změnit, protože vzdělávání musí se světem držet krok…” Jsou o tom kulaté stoly, panelové debaty, konference, je to pozice většiny osobností, kteří ve vzdělávání něco znamenají. Když řeknete, že je třeba inovovat, uděláte si čárku a nic nezkazíte. Maximálně trochu naštvete obyčejné učitele.
Zdroj: EDUin.cz 12.
4. 2024
Zamýšlím se
nad tím, jestli tento důraz na inovace nebo snad dokonce přímo posedlost
inovováním, nejsou v něčem problematické. A říkám to z pozice
zakladatele Institutu pro podporu inovativního vzdělávání.
Stinné
stránky tlaku na inovace vidím například v tomto.
Posiluje
odpor konzervativnějších, tradičních učitelů
„Školy
takové, jaké jsou, nevyhovují potřebám dnešní doby, tudíž jsou špatné.” To je
závěr, který si z toho bere běžný učitel, který je často konzervativní.
Jinak řečeno, tenhle narativ má na mnoho učitelů negativní vliv. Vnímají tlak
a výčitku. Místo toho, aby si s nimi někdo sedl a řekl: „Hm,
chápu, učíš tak a tak, dává ti to smysl, něco bys i chtěl změnit, ale
nevíš jak, co by ti pomohlo?”, vnímá, že nad ním visí ultimátum: „Buď se
změníš, nebo do školy nepatříš! Musíš inovovat!“
Mohl by se
stát lepším učitelem, kdyby se mohl zlepšit na půdorysu své (tradiční) výuky.
Spíš než když mu vnucujeme, že se nyní musí stát učitelem – inovátorem, který
je plný kreativity, hodinu si postaví úplně originálně a musí splňovat všechna
kritéria té správné inovativní výuky.
Vývoj
technologií škola stejně nedožene – a třeba ani dohnat nemá
Technologie
se vyvíjejí opravdu závratně rychle, ale jak z toho vyplývá, že škola se
na tyto změny má neustále adaptovat? Lidstvo se biologicky vyvíjí velmi pomalu.
Kdo vlastně rozhodl, že cesta k nejlepšímu vzdělání dnes vede přes ranou
digitalizaci školy a pronikání informačních technologií do všech předmětů?
O co se tento závěr opírá kromě toho, že technologie jsou všude kolem nás
a ve většině rodin je děti vidí od raného věku? Byl někdy dokázán
vzdělávací či výchovný přínos výuky silně orientované na technologie? Nejsou
náhodou pro formování osobnosti dětí a jejich kompetencí důležitější úplně
jiné věci?
Požadavek
„Neustále se přizpůsobuj rychlému tempu změn” deprimuje nejen učitele, ale
i žáky a studenty
Osobně si
myslím, že opakování a zdůrazňování, že je třeba dohánět dobu, že se
musíme přizpůsobit zrychlenému tempu změny, je jednou z hlavních příčin
duševního strádání mladých lidí. Nároky zrychlujícího se světa se zdají příliš
vysoké, a proto vyvolávají deprese. Člověk, který se z principiálních
důvodů může vyvíjet pouze pomalu, se najednou křečovitě snaží udržet tempo, ze
strachu, že jinak neuspěje. To je velký nápor na psychiku.
Jedním
z argumentů bývá, že pokud posílíme inovativnost vzdělávání, Česká
republika bude konkurenceschopnější. Ale co když nebude? Co když bude stále
větší část populace na práškách a náklady na léčbu duševních onemocnění
vynulují hypotetické výhody pokroku? Jižní Korea je vysoce technologizovanou
společností, ale také má oproti Česku víc než dvojnásobnou míru sebevražednosti
a jednu z nejnižších porodností na světě – v každé další
generaci jihokorejské společnosti bude třikrát méně lidí než v té předchozí.
Jaký je
závěr? Co třeba vyhnout se extrémům?
Jedním
extrémem je nikdy nechtít nic měnit. Druhým je bezmyšlenkovitě horování pro
inovace. Existuje zlatá střední cesta, která je shovívavější k tradici.
Navíc – to, co bývá v pedagogice považováno na něco nového, inovativního,
je málokdy úplně nové, i když se to často za něco úplně nového považuje.
Nové poznatky, které přináší neurověda, z velké části jen potvrzují to, co
dobří učitelé vědí už dávno, a co se už delší dobu praktikuje v alternativních
školách. Hlavní alternativní vzdělávací směry jsou přes sto let staré.
A jsou zakotvené v ještě starších tradicích. Podrobněji se na to
můžeme zaměřit někdy příště.
Jde
o to, že vše na světě rozvíjí něco, co už bylo. Pokud ne, končí to
většinou špatně – bezhlavou a destruktivní revolucí, popřením všech
tradičních hodnot, něčím na způsob bolševismu. Nemluvě o tom, že
ignorování tradic ještě více prohlubuje již tak dost velkou propast mezi
generacemi.
Představa,
že žijeme v bezprecedentní době, kdy musí být i ve vzdělávání všechno
jinak, určitě potřebuje korektiv.
0 komentářů:
Okomentovat