Do soukromých škol chodí v Česku skoro o 50 tisíc dětí více než před deseti lety. Rodiče o ně totiž mají velký zájem, což vyplývá i z průzkumu agentury Ipsos pro Seznam Zprávy. Dokonce větší než například o luxusnější dovolenou.
Zdroj: Seznam Zprávy.cz 18. 6. 2024
Pokud by si
mohli čeští rodiče vybrat a dopřát svým dětem jednu jedinou věc, bylo by
to kromě více společně tráveného času především soukromé vzdělání. V průzkumu
agentury Ipsos pro Seznam Zprávy to uvedlo téměř 16 procent rodičů
s dětmi do 18 let.
Jde
o pokračování projektu Seznam Zpráv Jak
se žije v Česku. Červnovým tématem jsou děti a rodičovství.
A z aktuálního průzkumu vychází, že rodiče by raději vyměnili veřejnou
školu za soukromou, než aby dětem například zlepšili zázemí doma, umožnili jim
více pohybu nebo kroužků, případně zařídili lepší dovolenou.
Výsledky
průzkumu kopírují zvýšený zájem o soukromé školy i nárůst jejich
kapacit. Když se podíváme na údaje od mateřských až po střední školy, do
soukromých zařízení chodilo před deseti lety zhruba 4,4 procenta
dětí, v letošním školním roce to je už 6,4 procenta.
„V Česku už
je celá řada soukromých škol, jejichž konceptu rodiče věří, mají vysokou
akademickou úroveň, ale zároveň dokážou nabídnout i něco navíc.
V našem případě si myslím, že jde třeba o propracovaný systém práce
s nadanými žáky,“ popisuje ředitel pražského Gymnázia Jana Palacha
a zároveň místopředseda Sdružení soukromých škol Čech, Moravy
a Slezska Michal Musil.
Školní rok
za 108 tisíc
S tím ovšem
samozřejmě souvisí i nutnost platit školné. Například na Gymnáziu Jana
Palacha vyjde příští rok školné na 108 tisíc korun. Měsíční částky se ale
pohybují od tisícovek až k desetitisícům, záleží na místě nebo stupni
školy, ale také třeba na vyučovacím jazyce.
Konkrétně
v případě středních škol nabízí sice soukromý sektor na jednu stranu něco
odlišného, na tu druhou ale také supluje kapacity, které při současném vrcholu
populační vlny zkrátka nestačí.
Kdyby
například v Praze nefungovaly soukromé střední školy, nebylo by dost
míst pro všechny pražské děti ukončující v hlavním městě povinnou školní
docházku.
„Já jsem
s lehkou mírou popichování říkal, že těžíme z bohorovnosti
a spokojenosti veřejných gymnázií. My se ale snažíme jít pořád dopředu už
kvůli tomu, že velká část dnešních rodičů očekává od vzdělávacích institucí
úplně jiný přístup,“ dodává Musil.
Podobně to
z pohledu kapacit platí i pro soukromé mateřské školy. V nich
navíc daleko častěji než ve veřejných najdou rodiče místo i pro děti
mladší tří let. Chodí jich tam 15 procent, ve veřejných jich je jen
8,6 procenta.
Méně dětí
ve třídě i školní psycholog
Když se
podíváme na soukromé základní školy, ze statistik vyplývá, že mohou svým žákům
nabídnout větší komfort – tedy méně dětí ve třídě, a logicky tedy
větší prostor pro individuální potřeby žáků. Zároveň si mohou ze školného
dovolit platit i podpůrný personál, který ve veřejných školách standardem
není, jako je například školní psycholog.
Za posledních
deset let jich nejvíce přibylo ve Středočeském kraji. Rostou ale po celém
Česku. Na Vysočině například nebyla v roce 2013 ani jedna,
v letošním školním roce jich už funguje 13.
„Strategie
rodičů je dost pochopitelná. Pro své děti chtějí co nejlepší vzdělávání
a v neveřejných školách mohou dostat nějaké lepší služby, nebo minimálně
klientsky orientované služby,“ popisuje analytik vzdělávací politiky Karel
Gargulák z PAQ Research.
Prohlubování
nerovností?
O postavení
soukromých škol se ovšem dlouhá léta diskutuje, a to jak z pohledu
pravidel, kterými se musí řídit, tak jejich financování. Provoz škol totiž
zčásti dotuje i státní rozpočet, byť jiným mechanismem, než který funguje
u veřejných škol. Soukromé školy musí sice splňovat všechny předpisy, které
kontroluje Česká školní inspekce, nevztahuje se na ně ale třeba spádovost.
Jinak řečeno, přednost u základních škol nemají děti z nejbližšího
okolí.
„Růst
neveřejné větve školství vede k prohlubování nerovností. Z hlediska
nákladů se dvakrát platí ty samé služby – zajistit kapacity je totiž
nutné ve veřejném školství, ale zároveň stát platí i soukromé školy, což
je trochu nespravedlivé,“ dodává Gargulák.
Podle něj
je proto důležité, aby se srovnaly podmínky mezi veřejnými a neveřejnými
školami. A například základky nesly stejnou zodpovědnost, ať už jde
o soukromé, nebo veřejné.
0 komentářů:
Okomentovat