V České republice existuje řada bariér, které ztěžují dětem z nižší střední třídy získat vysokoškolské vzdělání. Kromě těch institucionálních, vyplývajících z nastavení českého vzdělávacího systému, a ekonomických, které vycházejí z omezených finančních prostředků, jsou to také bariéry pocházející z kulturně zakořeněného postoje rodičů.
Zdroj: tisková
zpráva SYRI 27. 6. 2024
Rodiče
z této sociální třídy upřednostňují pro své děti praktické vzdělání
v podobě vyučení či maturity z odborné střední školy, protože se
podle nich vyplatí více než diplom z vysoké. „Ekonomickou návratnost
praktického vzdělání často dokládají tvrzením, že automechanik si vydělá více
než vysokoškolák,“ upozorňuje socioložka z Národního institutu SYRI
a Akademie věd Johana Chylíková. Tato motivace, spojená s představou
o nízké ekonomické návratnosti vysokoškolského vzdělání, se pak projevuje
tím, že rodiče své děti nemotivují ke studiu na vysoké škole.
„Představa,
že se vysokoškolské vzdělání nevyplatí, je u nižší střední třídy, která
tvoří zhruba polovinu české populace, hluboko zakořeněná a zčásti
vysvětluje nižší aspirace dětí studovat na univerzitách,“ uvádí Chylíková,
která má k dispozici data z hloubkových rozhovorů z devíti krajů
České republiky.
Ekonomická
motivace ke vzdělávání je v nižší střední třídě určující. Jiné druhy
motivace, jako je např. úsilí o dosažení prestiže a seberozvoje,
které můžeme pozorovat u střední třídy, jsou v nižší střední třídě
oslabené. „Rodiče z nižší střední třídy dětem radí, aby při výběru
oboru postupovaly pragmaticky. Vzdělání má podle nich sloužit jako příprava na
povolání. Rodiče zajímá mzda v oboru a jistota zaměstnání. Vztah mezi
vzděláním a povoláním má být podle nich jasný. Patrná je nedůvěra
k oborům, které nepřipravují na konkrétní profesi. Často zaznívá kritika
především humanitních, sociálněvědních a ekonomických vysokoškolských
oborů,“ vysvětluje Chylíková.
Nižší
motivace dětí z nižší střední třídy ke studiu mohou být zčásti vysvětleny
tím, jak se rodiče staví k domácí přípravě a samostudiu. Často jsou
přesvědčeni, že děti by neměly být nuceny do učení, pokud je učení nebaví.
Takové nucení podle nich přinese více škody než užitku. Současně se domnívají,
že děti se samy projeví, pokud v nich dřímá talent nebo mimořádné studijní
schopnosti, a proto je aktivně nemotivují do vzdělávání.
„Očekávají,
že děti samotné projeví buďto nějaký talent nebo lásku k učení. Pokud se
to nestane, tak to pro rodiče znamená, že na učení nejsou, a nikdo je do
učení nenutí a nemotivuje je. Ve výsledku tak děti o vysokoškolský
diplom neusilují,“ uvádí Chylíková.
Děti
narozené do nižší střední třídy tak mají malou šanci na vzestupnou mezigenerační
vzdělanostní mobilitu v důsledku třídně/kulturně podmíněného chápání
vzdělání, založeného na představě ekonomické návratnosti a správné
vzdělávací výchovy. „Tuto představu je nutné změnit. Ideálně už na
školách, které mohou se zažitými stereotypy pracovat,“ dodává Chylíková.
0 komentářů:
Okomentovat