Markéta Hronová: Světoví odborníci otáčejí: „Tvrdé“ znalosti jsou stejně důležité jako kompetence. Ovlivní to i přípravu nových osnov

Jsou důležitější kompetence jako třeba umět komunikovat v týmu a správně se rozhodovat, nebo tvrdé znalosti? O tom se nejen světoví odborníci na pedagogiku přou několik desítek let. Nyní se přiklání k názoru, že kompetence nemohou znalosti zcela vytlačit.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 19. 6. 2026

 

A přizpůsobuje se tomu i Česko. Ministr školství Robert Plaga (ANO) oznámil část změn, které provede v připravovaném rámcovém vzdělávacím programu – dříve osnovách, podle nějž školy učí. V dokumentu se nově objeví doporučené učivo. To školám poskytne jasnější oporu při plánování výuky a zároveň pomůže zajistit, aby si všichni žáci bez ohledu na konkrétní školu osvojili srovnatelný základ znalostí. 

 

O tom, co se v dokumentu povedlo, jaké má nedostatky a co se v něm má měnit, s HN hovořila Klára Šeďová z Masarykovy univerzity, kterou ministerstvo školství pověřilo jakýmsi „auditem“ stavu reformy.

 

S dosavadním průběhem modernizace rámcových vzdělávacích programů nebyla většina učitelů ani odborníků příliš spokojená. Hlavní výtky? Jsou příliš složité, zavádí příliš nových pojmů a jsou natolik obecné, že učitelé vlastně nevědí, co učit. Objevila se také obava, že nesplní svůj původní účel – tedy zredukovat množství učiva, odstranit memorování a modernizovat výuku tak, aby odpovídala potřebám 21. století.

 

Revize rámcových vzdělávacích programů vznikala dlouho a podílelo se na ní mnoho lidí. „Různí aktéři se v dobré víře snažili prosadit své nápady, a přestože řada z těch nápadů byla velmi dobrá, je jich v tom dokumentu prostě příliš mnoho. Nepodařilo se oddělit to, co je nezbytné, od toho, co je sice krásné, ale zbytné. Nebo to neladí s jinými částmi dokumentu,“ vysvětluje Šeďová, proč se například nepovedlo zajistit, aby byly změny u jednotlivých předmětů srovnatelné. V současné podobě je stav docela nevyrovnaný – zatímco někde se vzdělávací obsah silně zredukoval, jinde k tak velkému provzdušnění učiva nedošlo, nebo dokonce ještě nabobtnalo. 

 

Původní myšlenka reformy – redukce informací, které se mají žáci v hodinách dozvědět – je podle ní správná. Jen tak se vytvoří prostor, aby se ve škole mohlo do hloubky přemýšlet, diskutovat a tvořit. Problém je, že očekávané výsledky učení jsou v současné verzi rámcového vzdělávacího programu definované hodně obecně, a tak není jisté, že k redukci vzdělávacího obsahu ve školách skutečně dojde. Pomoci k tomu má právě doplnění doporučeného učiva, aby bylo učitelům jasnější, co je nezbytné a na co se zaměřit. 

 

 

„Kompetence vs. znalosti? Tak otázka nestojí“

 

Už před více než dvaceti lety přinesly tehdejší rámcové vzdělávací programy do škol důraz na rozvíjení klíčových kompetencí. Tedy že není nejdůležitější, jaké informace učitel žákům odprezentuje, ale co si žáci odnesou a jak to dokážou využít ve svém vlastním životě. Cílem vzdělávání nemá být, že žák spočítá nějakou konkrétní rovnici, ale jestli se v určité životní situaci správně rozhodne, třeba jestli si vzít konkrétní půjčku nebo se pustit do nějakého typu podnikání, nebo ne. „Tento způsob uvažování o vzdělávání je velmi lákavý, protože vystihuje fakt, že samotné znalosti nemusí být člověku v životě užitečné, a že když jich žákům předáme příliš mnoho, není ani většina z nich schopná je udržet dlouhodobě v paměti,“ vysvětluje Šeďová s tím, že proto na počátku století proběhl v mnoha vzdělávacích systémech takzvaný kompetenční obrat – důraz na učivo a znalosti se začal nahrazovat právě důrazem na kompetence, aby si žáci dokázali poradit v reálných životních situacích.

 

V posledních letech ale celosvětově probíhá odborná debata, zda kompetenční obrat skutečně vedl ke zlepšení vzdělávacích výsledků žáků. 

 

„Odborné názory na to, jaký model vzdělávání je nejlepší, se vyvíjí v čase. A my jsme nyní v situaci znalostního obratu,“ uvádí Šeďová. Velké mozky světového pedagogického myšlení se začínají vracet k názoru, že kvalitní učení musí být postaveno na znalostech, které jdou do hloubky. A že dobré „osnovy“ nejsou ty, které znalosti vytlačují do pozadí. 

 

„To, jaké získáte ve škole vědomosti, do značné míry určuje, jakou máte šanci ucházet se o místo na poptávané vysoké škole nebo uspět v nějaké náročné profesi, která se prostě bez specifických znalostí neobejde,“ říká Šeďová. A připomíná také další důležitou věc, na kterou upozorňoval už učitel Pavel Bobek. Ten loni vzbudil vášně se svou knihou Učitelství jako řemeslo. Zdůrazňuje, že na znalosti nelze rezignovat i z toho důvodu, že je nutné, aby lidé měli nějaký společný základ vědění, který je důležitý pro to, aby si mezi sebou mohli povídat a rozuměli si.

 

Revidovaný rámcový vzdělávací program by měl zajistit, že všichni, kteří prošli základní školou, budou určité penzum znalostí mít. „Třeba určitý základní kánon českých spisovatelů je součást naší kulturní identity. Anebo některé konkrétní historické události, které potřebujeme všichni znát a v ideálním případě se shodnout na jejich výkladu a významu pro naši současnost.“ 

 

Podle Šeďové není namístě žádná kulturní válka ve smyslu buď znalosti, nebo kompetence. Jde o to najít vhodnou míru toho, jak do výuky dostat obojí. Cílem je, aby v rámcovém vzdělávacím programu byly kotvy v podobě znalostí a oborových dovedností, ale zároveň v hodinách zůstal prostor pro myšlenkovou práci žáků, pro diskutování a bádání, stejně jako také pro rozvíjení obecnějších kompetencí například k učení či řešení problémů. 

 

„Učitelé dnes vědí, co jsou kompetence, a mnozí je chtějí rozvíjet, vidí v tom silný smysl. Často ale vidí jako obtížné sladit kompetence s předáváním znalostí,“ říká Šeďová. V nové verzi rámcového vzdělávacího programu se navíc objevují ještě základní gramotnosti – čtenářsko-pisatelská a matematicko-logická, které jsou pro většinu učitelů novinkami. „Z prostého přednášení učiva, kterým byla výuka v minulosti, se touto modernizací stal docela komplikovaný úkol. Učitel musí být schopen naplňovat znalostní, kompetenční i gramotnostní cíle v rámci jedné hodiny.“ Jak to udělat by učitelům měly ukázat takzvané modelové školní vzdělávací programy, na jejichž finální podobě se nyní pracuje v Národním pedagogickém institutu. 

 

V nich by se mělo objevit také doporučené učivo, které školy mohou, ale nemusí převzít. „Nechceme se vrátit ke škole 80. let minulého století, kdy se žáci ve škole dozvídali tolik informací, že nebylo v lidských silách je udržet v hlavě,“ ujišťuje Šeďová. 

 

Doplnit do rámcového vzdělávacího programu doporučené učivo se ministr Plaga rozhodl proto, aby si stát mohl více „pohlídat“, že na všech školách dostanou žáci určitý standard. Už stávající vzdělávací program ale dává školám hodně volnosti. „Svoboda pro školy je sice skvělá, ale je také nebezpečná v tom, že pak žáci na různých školách mohou dostat různou kvalitu vzdělávání,“ vysvětluje Šeďová a dodává, že kdybychom tomu nechali zcela volný průběh, ohrožovali bychom jednu z klíčových priorit ministra a to je snižování vzdělanostních nerovností.

 

 

Zrušená angličtina od první třídy? Bouře ve sklenici vody

 

Velkou pozornost vzbudilo oznámení zrušení povinnosti vyučovat anglický jazyk od první třídy, za současného ponechání úrovně A1 jako výstupní na prvním stupni základních škol. Řada kritiků to brala jako krok, který právě nerovnost způsobí, protože na některých školách se žáci budou učit anglicky od první třídy, zatímco na jiných ne. K tomu ale dochází i nyní. „Myslím, že je to trochu bouře ve sklenici vody. Očekávané výsledky učení v pátém ročníku se nemění. Je tedy na školách, kdy začnou angličtinu vyučovat a jak vyučovací hodiny rozloží, ale na konci páté třídy by všichni žáci měli být na stejné úrovni,“ říká Šeďová.

 

Nadpoloviční většina škol přitom angličtinu od první třídy už vyučuje. Ministr vychází z toho, že ty, které to nedělají, pro to mají svůj důvod. Třeba nemají vhodného pedagoga nebo chtějí žákům umožnit soustředit se v první a druhé třídě více na jiné předměty. 

 

Aby se mohla zvýšit výstupní úroveň, musel by se navýšit celkový počet hodin angličtiny. To ale v současné chvíli už moc nejde – nezbylo by dost na ostatní předměty. „Ačkoli bychom samozřejmě chtěli, aby toho naše děti uměly a věděly co nejvíce, není možné navyšovat množství času, které učením ve škole tráví. Jsou to děti, potřebují si také hrát a odpočívat,“ říká Šeďová.

 

Ministr Plaga také zvrátil rozhodnutí svého předchůdce Mikuláše Beka o výuce druhého cizího jazyka. Zatímco Bek chtěl, aby se ho všichni žáci učili od sedmé třídy povinně, Plaga ho ponechává pouze jako volitelný předmět s tím, že ho školy musí žákům nabídnout.

 

„Posílili jsme žákovskou volbu,“ uvádí Šeďová s tím, že to pomůže třeba dětem, kterým se z nějakého důvodu nedaří dosáhnout standardu třeba v češtině, matematice či angličtině a potřebují více času, a ne zatěžovat hlavu ještě další novou „disciplínou“. Případně si chtějí zvolit jiný volitelný předmět, který více odpovídá jejich zájmům. 

 

„Opět zde narážíme na to, že celkový počet vyučovacích hodin není nafukovací. Nejde zařídit, aby měli všichni žáci posílenou češtinu, vysoký počet hodin angličtiny, druhý cizí jazyk a ještě se například realizovali v robotice, protože ta je zajímá,“ říká Šeďová.

 

Na modelových školních vzdělávacích programech se nyní pracuje v Národním pedagogickém institutu a jejich nová verze má být zveřejněná letos v zimě. Zároveň se stále sbírají poznatky ze škol, v čem by se rámcový vzdělávací program ještě mohl projasnit a zjednodušit. Ministerstvo také počítá s tím, že se vzdělávací programy nadále budou aktualizovat průběžně. 

 

„Je to běžný standard v zahraničí, že jde o nekončící cyklický proces. Svět se neustále mění a s ním se musí měnit také školní vzdělávání,“ uzavírá Šeďová.