Jan Vöröš Mušuta: Rozpočet pod 300 miliard není přidáním do školství. Je to jen další škrt

Ministr školství Robert Plaga po jednání s ministryní financí Alenou Schillerovou oznámil, že rozpočet ministerstva školství pro příští rok „velmi významně přiblíží“ 300 miliardám korun. Na první pohled to zní jako dobrá zpráva. Letos ministerstvo hospodaří s přibližně 284 miliardami, takže se opravdu bavíme o více penězích než letos.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 28. 8. 2026

 

Jenže právě takové srovnání je zavádějící. Rozpočet pod 300 miliard korun ve skutečnosti neznamená přidání do kapitoly MŠMT. Znamená reálný pokles výdajů na vzdělávání. Podobné výdaje se mezinárodně srovnávají jako podíl na hrubém domácím produktu (HDP) dané země, aby se odlišil vliv inflace a růstu ekonomiky. Sama vláda se v této metrice jak v programovém prohlášení, tak v hospodářské strategii zavázala postupně navýšit výdaje na vzdělávání až k průměru zemí OECD.

 

Ty podle posledních dat vydávají na vzdělávání průměrně 4,7 % svého HDP. V tomto ohledu Česko dlouhodobě zaostává a na vzdělávání vydává pouze 4,2 % svého HDP. Nejde pouze o zdroje státního rozpočtu, ale také o jiné veřejné rozpočty, mezinárodní a soukromé zdroje. Samotný rozpočet MŠMT letos dosahoval zhruba 3,5 % HDP. Pokud chceme průměr zemí OECD dohnat, musí tento podíl v dalších letech růst. Vláda avizovala, že nebude usilovat o posílení soukromých zdrojů, a nevidíme ani snahu o posílení financování z rozpočtů krajů a obcí. Vše tedy leží na státním rozpočtu.

 

Ministerstvo financí ve své aktuální makroekonomické predikci počítá s tím, že nominální HDP v ČR v příštím roce vzroste o 6,3 procenta na více než 9,5 bilionu korun. Pokud by měl rozpočet ministerstva školství pouze udržet dnešní poměr k výkonu ekonomiky, musel by stejným tempem vzrůst i on. Dopočtem z letošních 284 miliard se tak dostáváme přibližně na 302 miliard korun. Cokoli pod tuto částku je reálně snižování rozpočtu školství, nikoli jeho navyšování.

 

Pokud vláda hodlá dodržet své sliby, musí do kapitoly školství přisypat prostředky odpovídající 0,5 % HDP, což odpovídá zhruba 47 miliardám korun. Ministr Plaga před jednáním s ministryní financí avizoval, že se k této metě chce dostat postupně, což je fér a odpovídá to formulaci vládního programového prohlášení. Aby toho pan ministr dosáhl, musí už tento rok ukrojit něco z onoho půlprocentního manka, které rozpočet školství vůči HDP má. Pokud by se měl rozpočet stabilizovat v následujících třech letech, dává smysl každý rok přidat třetinu potřebné částky. A jelikož je aktuální zaostávání rozpočtu školství za slibovaným podílem na HDP 47 miliard, mělo by se každý rok přidat více než 15 miliard. Rozpočet školství, který by plnil závazky vlády, by tak měl v roce 2027 dosahovat alespoň 317 miliard korun (302 mld., abychom drželi tempo s růstem HDP, a 15 mld. navíc, abychom začali dohánět požadovanou intenzitu financování).

 

Dobře je to vidět na platech učitelů. Ministr nyní říká, že by jejich platy chtěl v příštích letech zvyšovat o šest až sedm procent a postupně se vracet ke 130 procentům průměrné mzdy. 

 

Jenže mzdy v celé ekonomice také rostou. IDEA při CERGE-EI spočítala, že pouhé udržení relativních platů učitelů na současné úrovni bude v roce 2027 vyžadovat zhruba 11 miliard korun navíc. Pro představu: pokud bychom chtěli, aby se učitelské platy dostaly už příští rok na dlouhodobě slibovaných 130 procent průměrné mzdy, bylo by potřeba přibližně 35 miliard navíc.

 

Jinými slovy: pokud celý rozpočet školství vzroste oproti letošku jen o patnáct miliard, velkou část tohoto „navýšení“ spotřebuje už samotná snaha zabránit tomu, aby se platy učitelů vůči ostatním zaměstnancům znovu nepropadly. Je to, jako byste ohlásili investici do rozvoje své firmy, ale ve skutečnosti jen dosypali peníze na zvyšující se ceny energií a valorizaci platů. 

 

V takovém „udržovacím“ rozpočtu by se těžko hledaly prostředky na prosazování priorit ministra a na dotažení běžících projektů: posílení psychologů a speciálních pedagogů na školách, revize učiva na základních školách, podpora zaostávajících žáků a další. A to nemluvím o vysokém školství, vědě a výzkumu.

 

Investice do vzdělávání jsou opravdu investice. Svými výnosy jsou v zemích podobných Česku srovnatelné s investicemi do dopravní infrastruktury. Musíme k nim tak přistupovat i při sestavování státního rozpočtu, jinak si podřezáváme větev dlouhodobého ekonomického růstu Česka.

 

Autor je programovým ředitelem společnosti EDUin.