Markéta Hronová: Rozpočet školství bude nakonec nižší, než se předpokládalo. Délka letních prázdnin se měnit nebude, říká Plaga

Po prvních jednáních s ministryní financí Alenou Schillerovou (ANO) uváděl ministr školství Robert Plaga (ANO), že školský rozpočet bude směřovat k 300 miliardám korun. To se ale nakonec nejspíš nepodaří. V rozhovoru s HN vysvětluje, že za to mohou snížené dotace z evropských fondů. Na klíčové výdaje, včetně vysokých škol, ale prý v této fázi vyjednávání peníze přislíbené má. Hovoří také o změnách, které provedl v návrhu vysokoškolského zákona, nebo o tom, jak bude nově probíhat výuka angličtiny a druhého cizího jazyka.

Zdroj: Pedagogické info, 28. 8. 2026

 

Proč bude rozpočet nakonec nižší než vámi avizovaných 300 miliard korun?

Když jsem mluvil o 300 miliardách, vycházel jsem z toho, že dostanu stejně peněz z evropských fondů jako loni. To znamená 16 miliard korun. Ty jsou letos zahrnuté v rozpočtu 284 miliard. Neuvědomil jsem si, že výdaje z evropských fondů budou meziročně klesat a že místo 16 miliard příští rok školský resort dostane jen osm. V součtu s výdaji EU tak nakonec nemířím na 300, ale na 292 miliard. Na tiskové konferenci jsem ale rovnou upozorňoval, že klíčový je státní rozpočet, a tam očekávám nárůst mezi 16 až 20 miliardami.

 

Z těch 16 miliard nárůstu, který jste si u Aleny Schillerové vyjednal navíc, ale velká část půjde na platy, ne? 

 

Ano, podstatná část je na navýšení platů v regionálním školství. Řekl jsem, a mnozí to kritizovali, že zvyšování platů učitelů až na 75 tisíc průměrné mzdy měsíčně rozložím do tří let, protože tuto částku jsme v programovém prohlášení slíbili až ke konci volebního období. Příští rok počítám s růstem platů 6 až 7 procent a na to jsem vyjednal prostředky, ale vyjednávání stále nejsou u konce. 

 

Ale mnozí upozorňují na to, že s takovýmto růstem to na částku 75 tisíc korun měsíčně stejně nevychází.

 

To je pravda. Ale já jsem tváří v tvář současné rozpočtové situaci a dohodl jsem se s ministryní financí tak, že v následujících letech bude muset být růst vyšší, abychom v roce 2029 skutečně naplnili vládní programové prohlášení a dostali se k cílové částce 75 tisíc korun. Zároveň jsem se dohodl s ministryní financí, že vládní závazek dát pedagogům 130 procent průměrné mzdy budeme počítat letos ještě stejně jako za předchozích vlád – tedy z dva roky starých mezd –, ale od příštího roku budeme výpočet dělat z rok starých mezd a v roce 2029 z odhadu aktuálního roku. A to jsem velmi rád, protože se dostaneme k férovému výpočtu. 

 

Zbude i na ostatní nutné výdaje, o kterých jste mluvil, jako jsou speciální pedagogové a psychologové ve školách, indexové financování a podobně?

 

Ano, přesně tyto výdaje jsou – na rozdíl od předchozích let – součástí navrženého rozpočtu. Nemám v rozpočtu žádné skryté díry, které by „ujídaly“ z peněz na učitele, takže to, co vyjednám pro učitele, by mělo jít skutečně stoprocentně za učiteli. 

 

V těch 292 miliardách jsou už i peníze pro vysoké školy, nebo ty ještě potřebujete získat nebo dojednat?

 

V příštím roce už není investiční program pro vysoké školy, to znamená, že celkový objem peněz, který má jít na vysoké školy, poklesne, tam žádný nárůst nezaznamenáte. Přesto jsou pro mě vysoké školy klíčovou oblastí. Zásadní je, aby narostl příspěvek na vzdělávací činnost, tedy aby měly vysoké školy pokryté peníze na vyšší počet studentů, který tam díky silným ročníkům má nastoupit. V tuto chvíli mám slíbeno, že finance na nárůst počtu studentů budou pokryté.

 

Jaká je ta částka?

 

Přesnou částku vám v tuto chvíli neřeknu, jednání stále probíhají a nic ještě není na papíře. Ale když si propočítáte, kolik dětí navíc by mělo nastoupit do prvních ročníků, tak se bavíme zhruba o jedné miliardě korun a tu v rozpočtu v tuto chvíli mám.

 

Vysoké školy často upozorňují na to, že jsou otloukánkem a v rozpočtu na ně nikdy peníze navíc nevyjdou, že jsou dlouhodobě podfinancované…

 

V minulém období se mi podařilo vysokým školám jako jediným přidat i ve střednědobém výhledu pro roky 2028–2029, to není obvyklé. Protože přijde novela vysokoškolského zákona, pokud se má zvýšit kvalita studia a do kontraktového financování mnohem více propsat celospolečenská objednávka technických oborů, chybějících aprobací u pedagogů, psychologů, psychiatrů, všeobecných lékařů a tak dále, je potřeba na to školám poskytnout peníze. Nástup silných ročníků vnímám jako unikátní šanci, jak posílit obory, které společnost potřebuje.

 

Když jste narazil na vysokoškolský zákon, jsou nějaké posuny v jeho přípravě?

 

Ve středu dopoledne jsem měl několikahodinové jednání s předsednictvem České konference rektorů, Rady vysokých škol a zástupců studentů. Blížíme se fázi, kdy ho předložíme jako věcný návrh zákona do připomínkového řízení.

 

Velké dohady byly například o změně volby rektora, že se na ní nebudou podílet akademické senáty, ale nová univerzitní rada. Na tom se nic měnit nebude?

 

Ne, systém se musí posunout k tomu, že kdo má nějakou roli a zodpovědnost, má k tomu mít i nástroje. Rozhodně to není oslabování role akademických senátů, jak je to někdy interpretováno. Senáty budou mít v novém schématu jinou roli, extrémně silnou kontrolní roli a zároveň budou vstupovat do nominací členů univerzitní rady. 

 

Vysoké školy se obávaly politizace univerzitních rad, protože do nich měl ministr jmenovat externisty z prostředí mimo univerzitu. Mluvili jste i o tom? 

 

Abych zabránil spekulacím, že se někdo snaží uchvátit české vysoké školy, chci do zákona dát, že ministr školství členy univerzitní rady pouze jmenuje, ale nebude mít pravomoc je vybrat. Určili jsme kritéria jejich výběru, nastavili systém brzd a protivah. Tedy obavy, že se vysokých škol zmocní průmysl nebo někdo jiný, jsou liché. Jednali jsme se všemi, příprava zákona byla transparentní, připomínkám vysokých škol jsme naslouchali. To, že jsou jednání ostrá, že vysoké školy chtějí pojistky, to je v pořádku, ale na původně daných principech se nic nemění.

 

V jakém stavu je nyní příprava Rámcových vzdělávacích programů?

 

Ve čtvrtek jsem školám rozeslal dopis, který upřesnil, jak to bude s výukou angličtiny a druhého cizího jazyka. Angličtinu mohou školy učit od první, nebo klidně až od třetí třídy, ale zvýšili jsme úroveň, které žáci mají dosáhnout. Místo dosavadní A2 musí na konci deváté třídy dosáhnout B1. Tedy cílíme na kvalitu. Protože existují dva různé protinázory: První část odborníků říká, že čím dřív se děti začnou angličtinu učit, tím líp. Druhá část učitelů zase říká, že to, co s prvňáčkem proberou za rok, zvládnou se třeťákem za měsíc. Ředitelé si budou moct vybrat i s ohledem na to, zda mají zkušeného prvostupňového učitele, který angličtinu zvládne odučit. Pokud ne, může začít angličtinu intenzivně učit až ve třetí třídě. Ani já bych nechtěl, aby moje dítě učil někdo, kdo to neumí, jen proto, že to má přikázané z ministerstva.

 

A co se týče druhého cizího jazyka? Za jakých podmínek ho ředitelé budou muset nabízet?

 

Ředitel bude muset nabídnout minimálně jeden druhý cizí jazyk za každých podmínek. Žáci si ho zvolit nemusí, pokud ale bude mít byť jeden z nich zájem ho studovat, ředitel musí výuku otevřít. Nebude jako dosud platit hranice sedmi žáků, od které se volitelné předměty otevírají nyní. Ředitel školy zároveň bude moct rozhodnout, že pro jeho žáky druhý cizí jazyk povinný bude, což dává smysl zejména v případě jazykových škol. Od roku 2034 se nabídka jazyků zúží na němčinu, francouzštinu a španělštinu. Pokud bude chtít nabídnout třeba polštinu, může to udělat, ale pouze navíc jako další volitelný předmět.

 

Kdy budou hotové modelové školní vzdělávací programy, které mají školám nejvíce napovědět, jak výuku mohou zorganizovat?

 

Teď se otvírá půlroční okno, které máme na případné změny obsahu Rámcových vzdělávacích programů a nachystání dostatečně kvalitního, návodného, zjednodušeného jak Rámcového vzdělávacího programu, tak modelového školního vzdělávacího programu tak, aby se v nich dokázaly školy vyznat a následně změny aplikovat ve výuce. Hotové modelové školní vzdělávací programy bychom měli představit ke konci školního roku. 

 

Jak to bude s letními prázdninami? Svou otázkou na sociálních sítích jste rozpoutal bouřlivou diskusi…

 

Můžu všechny uklidnit, že v nadcházejícím školním roce, ani v těch následujících, se letní prázdniny nezkracují ani neprodlužují. Zůstávají stejné. Harmonogram nadcházejícího školního roku jsme již zveřejnili. Já jsem skutečně na sítích pouze konstatoval, že 101 let tady máme prázdniny přes červenec a srpen, a položil jsem otázku, jestli to takhle lidem skutečně vyhovuje, nebo by jim dávalo smysl jiné rozložení. A kdybych shrnul příspěvky pod tímto statusem, tak tři z pěti reakcí byly, že chci prázdniny zkrátit a že jsem blázen. Jedna pětina přispěvatelů mi nadávala, že je chci prodloužit, a zbývající pětina lidí napsala, proč řeším prázdniny, když se mám zabývat závažnějšími věcmi. To mě – s lehkou nadsázkou – přesvědčilo o tom, že nám hodně chybí čtení s porozuměním.

 

Takže neuvažujete o tom, že by se třeba zkrátily letní prázdniny a prodloužily ty podzimní, jak navrhuje opozice?

 

Ne, můžu všechny uklidnit, že se opravdu nic měnit nebude. Na druhou stranu jsem rád, že se debata otevřela. Řada odborníků říká, že třeba pro děti z nepodnětného prostředí jsou dva měsíce extrémně dlouhá doba, za kterou ztrácejí školní návyky. V Evropě je to různé. Jsou země, které mají dvouměsíční prázdniny, a taky země, kde prázdniny trvají tři měsíce. Ale debatu o tom, jestli volno více nerozložit v průběhu roku, klidně veďme. 

 

Rušení devátých tříd definitivně spadlo ze stolu, nebo o něm vaši vládní kolegové stále přemýšlí?

 

Aby taková věc vůbec dávala smysl, musely by být povinné jeden či dva roky na střední škole, pokud chceme vzdělanější společnost. Pak by ale první rok na střední škole musel být složen ze všeobecného základu a tím se dostáváme k inovaci oborové soustavy středních škol. Nicméně, stojím si za tím, že 50 miliard, které bychom měli údajně ušetřit, jsou hausnumera. Motají se tam náklady, které nenese stát, ale územní samosprávy. Zdvojený ročník, který by přišel na střední školy, je zhruba o 30 procent dražší než odpovídající ročník na základní škole. Takže nejenže se neušetří, ale náklady budou ještě větší. Musel jsem to před panem premiérem vydiskutovat, ale myslím si, že argumenty, které jsem dal na stůl, ukázaly, že to prostě nedává smysl. 

 

V jakém stavu je inovace oborové soustavy středních škol? Po svém nástupu jste uvedl, že redukce a proměna nabídky oborů není dobře připravená. 

 

Přes léto jsem se soustředil na výběr nového šéfa Národního pedagogického institutu, který má inovaci na starost. Můžu prozradit, že inovace oborové soustavy, ale ta skutečná, ne jenom přemalování oborů jménem, ale větší tlak na prostupnost a všeobecné vzdělávání je moje zadání pro nové vedení institutu a moje priorita. Očekávám, že Národní pedagogický institut bude skutečně přímo řízenou organizací, která pracuje na prioritách ministerstva, jak by měla, a ne že se pohybuje volně v prostoru. Očekávám těsnou součinnost. Konkrétní změny představím v průběhu podzimu. 

 

Do čela Národního pedagogického institutu jste nakonec vybral Irenu Fričovou, přestože výběrová komise dala na první místo jinou kandidátku. Proč?

 

Výběr byl několikakolový. Komise určila nějaké pořadí a ve druhém kole prošli čtyři kandidáti dalším kolem výběrového řízení. Toho se zúčastnila i psycholožka, řešily se určité modelové situace a další věci a tam se pořadí změnilo. Následně jsem se ještě sešel se všemi čtyřmi kandidáty a pobavil jsem se s nimi. Není pravda, že jsem nerespektoval výběr komise, ale je to mnou přímo řízená organizace a ve třech stupních jsem vybral dle svého, a nejen svého názoru nejvhodnější kandidátku. Všichni čtyři kandidáti ale byli kvalitní, mluvili jsme o možné další spolupráci. 

 

Co se týče kapacity gymnázií, která chybí zejména v Praze, stále trváte na tom, že je to záležitost hlavního města a ministerstvo školství do ní nebude nijak vstupovat?

 

Myslím, že to bude jedno z velkých témat předvolebního boje o hlavní město. Kapacity jsou skutečně nedostatečné, Praha je dlouhodobě neřešila, a když je řešila, tak otevíráním soukromých škol. Praha je velmi specifická, co se týká socioekonomického statusu rodin, jejich poptávka po všeobecném vzdělání je vysoká, což je pochopitelné. Nezbavuji ministerstvo odpovědnosti, ale skutečně leží v rukách zřizovatele. Jsem připraven s novým vedením Prahy mluvit o tom, jakým způsobem do toho můžeme vstoupit. Mluvilo se o stavbě velkého kampusu, je tady možnost nějakých kompenzací. Nechápu, že se situace mezi Středočeským krajem a Prahou nevyřešila v době, kdy školství měli na starost všichni politici z hnutí STAN. Je zapotřebí situaci řešit, protože demografie se sice posunuje, ale hlavní město i střední Čechy budou pod tlakem i dalších letech.

 

Vy i vaši vládní kolegové se v poslední době snažíte krajům naznačit, že některé výdaje spadají pod ně a neměly by být placeny ze státního rozpočtu. Myslíte, že se vzdávají své odpovědnosti? 

 

Já jsem dlouhodobě přesvědčený, že každý má v systému nějakou roli a k ní má přidělené prostředky. Ta situace se dle mého názoru posunula a vymkla. Nemyslím si, že by kraje měly dostávat dotace na silnice druhé a třetí třídy. Ty k nim přece putují skrze rozpočtové určení daní (RUD) a Státní fond dopravní infrastruktury. Pokud by se měla vést debata, tak o přenastavení RUD. Kraje ale nejsou dlouhodobě schopné dohodnout se na jeho přenastavení, aby se peníze posílaly podle férových kritérií, a pak nejsou schopné řešit vlastní problémy a chodí si pro dodatečné peníze. 

 

Ve školství se nedávno řešila kauza s penězi na Olympiádu dětí a mládeže, kterou jste odmítl podpořit.

 

Ano. Té olympiády se účastní sportovci organizovaní v klubech, které vybírají svazy a nominují kraje, není úkolem ministerstva školství posílat na takovou akci 20 milionů. To, že se to v minulosti dělalo a kraje si na to zvykly, neznamená, že je to správné. Abych byl úplně konkrétní, tak v jednom roce vzal Mikuláš Bek peníze pro skauty a junáky a zaplatil za to candrbál Českého olympijského výboru a krajů. Stejně se loni řešily peníze na plavání. Pokud platíme pedagogickou činnost v hodinách plavání, tak ji nebudeme platit podruhé v případě, kdy peníze směřují ke zřizovatelům jiným kanálem. Pokud něco mají platit kraje, tak ať to platí kraje, od toho je rozpočtové určení daní. Není namístě vychloubání územních samospráv, jak jsou dobří hospodáři, když se snaží veškeré náklady, i ty, na které mají peníze v rozpočtovém určení daní, přenést na stát. A pak ho ještě obviňují z nečinnosti a že selhává. 

 

Od roku 2029 mají žáci psát přijímací testy od Cermatu ještě před tím, než podají přihlášky na střední školy. Už víte, kdy by přijímačky měly proběhnout?

 

Máme různé varianty harmonogramů tak, aby to bylo proveditelné. I vzhledem k dlouhým jarním prázdninám, které má každý region jindy. Přesný termín vám ještě neřeknu, ale našli jsme řešení, aby žáci testy nemuseli psát v prosinci nebo v lednu, ale aby to bylo později. To byla častá výtka škol, že když budou deváťáci psát zkoušky o tři měsíce dřív, půl roku pak budou ve škole zlobit. Kromě zjednodušeného rozhodování, na jaké školy podat přihlášku, je ale hlavním důvodem pro změnu to, že zkoušky budou dělat všechny děti, i ty, které se doteď podceňovaly a rovnou podaly přihlášku jen na učiliště bez maturity. Tak nyní přicházíme o skryté talenty.

 

Bude se měnit i obsah přijímacích zkoušek?

 

Já chci kontinuální úpravu obsahu i zadání, aby bylo srozumitelnější. Už jsme leccos zlepšili, výsledky testů zveřejňujeme hned po dopsání, ale pracovat určitě budeme na lepší komunikaci ze strany Cermatu. Posílit by se měla také nabídka procvičování, aby si žáci nemuseli platit drahé kurzy.