Markéta Hronová: Lifehack pro úspěch školáků? Žádné elitářství a důraz na jednu konkrétní vlastnost, ukazuje příklad premiantského Estonska

Estonsko patří dlouhodobě k evropské špičce ve vzdělávání. A nové výsledky mezinárodního testování PISA úspěch jeho žáků znovu potvrdily. V přírodních vědách a v matematice se umístili nejlépe z celé Evropy, ve čtení byli druzí hned za Irskem. Země se tak dostává před dříve opěvované Finsko, kterým se ale svým přístupem hodně inspirovala. Estonský úspěch nelze vysvětlit jednou velkou školskou reformou, tamní úřady spíše dlouhodobě budují systém, který průběžně upravují v reakci na nové poznatky a okolnosti.

 

Zdroj: Hospodářské noviny 10. 9. 2026

 

 

Na rozdíl od České republiky má Estonsko hodně žáků s nejlepšími výsledky, ale také dost těch, kteří dosahují alespoň základní úrovně. Přestože je jeho systém inkluzivní – vzdělává všechny děti společně až do deváté třídy –, daří se zde „vytahovat“ ty nejslabší, ale i talenty.

 

Expertka na vzdělávání Silvie Pýchová z organizace Partnerství pro vzdělávání 2030+ vysvětluje, jak se v Estonsku učí, co stojí za úspěchem jejich žáků a v čem by se od nich Česko mohlo inspirovat. Čeští učitelé podle ní musí změnit hlavně jednu věc. 

 

O Estonsku se často hovoří jako o zemi, která má striktně dané osnovy, podle Pýchové to ale není tak docela pravda. Mají zde jasně dané „mantinely“, něco, jako je náš rámcový vzdělávací program, ale učitelé mají zároveň velkou volnost v tom, jak ho přizpůsobí právě svým žákům. „Při návštěvách estonských škol jsme viděli různorodou výuku,“ popisuje Pýchová zkušenosti ze studijní cesty, kterou absolvovala před třemi lety. 

 

Pro cílenou práci s těmi nejsilnějšími i nejslabšími dětmi je podle ní nejdůležitějším faktorem důvěra v to, že mohou zlepšit svůj výsledek. Estonští žáci vykazují mimořádně vysokou víru ve vlastní schopnosti – 83 procent z nich věří, že svou inteligenci mohou vlastním úsilím rozvíjet, což je skoro nejvíc na světě. V Česku stejně smýšlí jen 64 procent žáků. A stejnou důvěru ve schopnosti dětí mají také estonští učitelé. Nenechávají se například ovlivnit tím, jaké měli žáci výsledky dosud nebo z jaké rodiny pocházejí. 

 

Taková důvěra v žáky českým učitelům chybí. Dokazuje to jiné šetření OECD zaměřené na učitele – TALIS, jehož poslední výsledky byly zveřejněné před rokem. Podle něj se čeští pedagogové potýkají s nízkým sebevědomím a málo věří i v to, že díky usilovné práci a vhodně zvolenému přístupu k dětem mohou udělat významný pokrok právě žáci. Souvisí to i s jejich spíše negativním přístupem k inkluzi. 

 

„Je to podle mě kulturně podmíněná věc. Myslím, že by studenti měli být už na vysokých školách připravováni tak, aby víc věřili sobě i žákům,“ komentovala před rokem výsledky šetření spoluautorka národní zprávy TALIS Martina Havlíčková. 

 

Pro estonské školy je typický důraz na rovnost, nemají žádná víceletá gymnázia, všechny děti se vzdělávají společně až do deváté třídy. Zároveň ale mají v rámci „osnov“ na děti vysoké nároky. A díky důvěře v žáky se jim nejspíš daří těchto cílů dosahovat. Právě kombinace inkluze a vysokých nároků je podle Pýchové cestou k úspěchu. „V tomto myslím trochu zaspalo Finsko, protože se soustředilo především na rovnost, ale nešlo už dál,“ uvádí. Finsko mělo v počátku testování PISA nejlepší výsledky, od té doby se ale jejich žáci setrvale zhoršují. 

 

Za důležité považuje Pýchová také to, že se všichni estonští aktéři ve vzdělávání shodnou na tom, kam a proč má vzdělávání směřovat. V Česku mají naopak ředitelé a učitelé k tvorbě vzdělávací politiky často daleko a profesní organizace nejsou tak silným partnerem státu.

 

„Estonsko si vzdělávání stanovilo opravdu jako celospolečenskou prioritu. Daří se jim přesvědčit rodiče, že je důležité, aby se o dění ve škole a učení svých dětí zajímali,“ vysvětluje. Rodiče s dětmi o vzdělávání mluví a důvěřují učitelům i škole. Sami Estonci zapojení rodičů v hodnocení výsledků vyzdvihují jako jeden z důvodů skvělých výkonů jejich žáků.

 

Pýchová však upozorňuje, že to ovšem neznamená, že by Estonsko přenášelo odpovědnost za vzdělání na rodiny podobně, jako se to děje v Česku. U nás výsledky dětí skoro nejsilněji ze sledovaných zemí závisí na tom, z jaké rodiny pocházejí, a to také Česká školní inspekce i odborníci na vzdělávání dlouhodobě kritizují. „Mezi tím, zda výsledky dítěte závisejí na tom, jak vzdělaní a majetní jsou jeho rodiče, a tím, zda škola dokáže rodiče aktivně zapojit, je velký rozdíl,“ říká Pýchová.

 

I přes skvělé výsledky Estonsko neusíná na vavřínech – podle tamní ministryně školství Kristiny Kallasové je nutné se stejně jako zbytek světa zaměřit na čtenářskou gramotnost. I Estonci tam zaznamenali zhoršení. „Ve věku umělé inteligence je schopnost porozumět textu, vyhodnotit informace, propojit různé zdroje a formovat si vlastní myšlenky ještě důležitější,“ komentovala výsledky Kallasová. Dál se také chtějí zaměřovat na podporu učitelů.

 

I v Estonsku se totiž potýkají s jejich nedostatkem. Platy mají v porovnání s ostatními evropskými zeměmi průměrné, podobné jako v Česku. Stát tam ale nově letos na jaře zavedl kariérní systém, který se chystá i v Česku – tedy že učitelé nejsou hodnoceni podle odpracovaných let, ale podle zkušeností či kvality jejich výuky. Standardně také ve školách pomáhají učitelům speciální pedagogové, psychologové, ale třeba i koordinátoři, kteří se starají o wellbeing – bezpečné prostředí – žáků. 

 

Estonský „zázrak“ tak podle Pýchové není příběhem jedné úspěšné reformy. Je příběhem vzdělávacího systému, který se dokáže průběžně učit.