Na Broumovsku se často mluví o nedostatku vysokoškolsky vzdělaných lidí. Mnohem závažnější problém však začíná o řadu let dříve: osm procent zdejších dětí nedokončí ani základku. Vydali jsme se do místních školek, škol i pomáhajících organizací zjistit, kde se cesta ke vzdělání začíná lámat a co by dětem mohlo pomoci.
Zdroj: Deník N.cz 7. 11. 2026
Dlouholetá ředitelka školky v Broumově
Zrekonstruované vnitřní prostory, které kdysi měly odrážet význam
a prosperitu broumovského textilního průmyslu, od roku 2008 slouží jako
jedno ze čtyř odloučených pracovišť školky.
Historická vila s moderní přístavbou situovaná v lesoparku
působí jako idylické místo, kam nedoléhají problémy okolního světa. Cestou sem
jsme ale míjely několik domů obydlených sociálně znevýhodněnými rodinami, které
jsou hlavním tématem našeho rozhovoru.
„V současné době u nás vzrůstá počet dětí
ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, které k nám přicházejí až
poslední rok před nástupem do první třídy,“ říká ředitelka.
Většina dětí, které nastoupí až v pěti letech, podle ní nemá
potřebné návyky, znalosti ani zafixovaná pravidla chování.
„My se pak s nimi snažíme vše dohnat v posledním roce,
abychom je zdárně připravili do školy. Jenže nám na to nezbývá dost času,“
popisuje Hrubá jednu z hlavních výzev, s níž se ve školce
potýkají.
Tato výzva do velké míry ovlivňuje budoucnost dětí – včetně toho,
zda se jim podaří dokončit povinnou školní docházku.
Popsaná situace se netýká jen odlehlého Broumovska. V celé České republice se nadále rozevírají nůžky nerovnosti ve vzdělávání. Alarmující jsou především počty dětí bez dokončeného základního devítiletého vzdělání.
Ve školním roce 2023/2024 to na Broumovsku bylo 8,3 procenta žáků, na Mostecku 11 procent, na Kraslicku dokonce 14,8 procenta.
Problém začíná právě ve školce. Když do ní děti ze sociálně
znevýhodněných rodin přicházejí, musí v násobně kratším čase překonat
mnohem více překážek než jejich vrstevníci.
„Tyto děti se ze začátku ani nechtějí zapojovat, navíc
zažívají kulturní šok. Nejsou socializované, najednou přicházejí do školky, kde
je spousta jiných dětí, kde se musí dodržovat pravidla a daný režim.
Už to je pro ně nesmírně náročné – neustále narážejí na překážky a dlouho
trvá, než se s tím srovnají,“ přibližuje zástupkyně ředitelky Anita
Uždilová.
„Práce je těžká nejen s dětmi, ale i s rodiči, kteří
spolupracovat nechtějí,“ doplňuje.
(Ne)hodnota vzdělání
Kvůli přístupu ke vzdělávání, jejž mnozí tito rodiče zastávají,
se jejich děti dostávají do školky často právě až na poslední povinný rok.
Přitom se hraje o čas.
„Je velký rozdíl mezi dětmi, které si plní pouze povinné předškolní
vzdělávání, a dětmi, které k nám nastoupí ve třech nebo čtyřech
letech. Co děti zameškají na začátku, to si nesou do zbytku života,“ zdůrazňuje
ředitelka Hrubá.
U dětí, které neměly štěstí narodit se do podpůrného
prostředí, je těžké hledat živnou půdu, z níž by rostla jejich motivace
ke vzdělávání.
„V prvních letech se dítě hodně rozhlíží a pozoruje. Má
přirozenou tendenci ztotožnit se a napodobovat nejen vzorce chování
nejbližšího okolí, ale přejímá také například jeho hodnotové zakotvení. Jinými
slovy, co je a není důležité nebo o co stojí za to usilovat,“
upozorňuje psychoterapeut Michal Klapal z Institutu behaviorálních studií
Ibsaro.
Startovní pozici těchto dětí zhoršují i časté absence v tomto
jediném předškolním roce, který mají k dispozici, aby vše dohnaly.
„Pokud dítě chodí do školky jen rok a z toho půl roku chybí,
je to hodně. Jejich pokroky ve vzdělávání nejsou tak viditelné, jak by
mohly být,“ zmiňuje zástupkyně Uždilová.
Přitom od školního roku 2025/2026 mají ředitelé mateřských škol
povinnost vykazovat absence. Přesáhnou-li u dítěte 200 hodin,
a takových případů v MŠ Broumov podle její ředitelky bylo více, má
se to nahlásit ministerstvu.
Ředitelka Hrubá doufá, že brzy dostanou jasnou metodiku, jak postupovat,
protože ta pro předškolní vzdělávání zatím chybí.
Případy vysoké neomluvené absence broumovská školka nahlašuje orgánu
sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD).
„Někteří rodiče, kteří nechtějí mít dohled OSPOD, zameškané hodiny
zpětně omluví. Rádi bychom si ale do školního řádu nově nastavili možnost
nechat si dlouhodobou nemoc dítěte potvrdit od lékaře, aby ke zneužívání
omluvenek nedocházelo,“ podotýká ředitelka.
Podle ní by situaci sociálně znevýhodněných dětí zlepšilo, kdyby měly více času na získání návyků.„Jestliže by přišly do školky dříve, měly by velkou šanci vše dohnat. Proto by určitě výrazně pomohlo, kdyby se prodloužila povinná předškolní docházka, minimálně pro děti, které nastupují do školky až v posledním povinném roce,“ zdůrazňuje Hrubá a naráží tím na zahraniční trendy.
Evropské instituce totiž doporučují zvyšovat účast všech dětí
v předškolním vzdělávání již od tří let. Mezinárodní šetření opakovaně
ukazují, že vzdělávací výsledky českých žáků významně ovlivňuje rodinné zázemí.
Kvalitní a včasnější zapojení do předškolního vzdělávání je jedním
z nástrojů, jak tyto rozdíly zmírňovat. Řada evropských zemí proto postupně
rozšířila povinnou nebo garantovanou docházku do školky na dva či tři roky.
U nás se debata o této variantě příliš nevede, popřípadě
se omezuje na odklady povinné školní docházky. Nerovnosti
ve vzdělávání se tak dále prohlubují a část dětí sklouzává
k opakování příběhů a životních osudů svých rodičů.
Slabá podpora rodiny
S rodinami ze sociálně znevýhodněného prostředí je dlouhodobě
v každodenním kontaktu i Nikola Machová. Dříve jako sociální
pracovnice v broumovském spolku Začít spolu, od září jako sociální
pedagožka (a delší dobu i jako metodička prevence) na místní ZŠ
Hradební.
„Pokud mělo dítě ze sociálně slabé rodiny špatnou docházku do
školky, často má problémy s adaptací a dodržováním režimu
v první třídě. U některých dětí to může bohužel negativně ovlivnit
celou školní docházku,“ říká Machová.
Četné zameškané hodiny u některých dětí řeší i s kolegy
ve škole.
„Když absenci dítěte vyhodnotíme jako častou a podezřelou, svoláme
schůzku s rodiči a zjišťujeme, kde je problém. Jde-li to, nabízíme různé
formy podpory – od doučování ve škole až po spolupráci s dalšími
institucemi,“ popisuje Machová.
„Jestliže toto nepomůže, svoláme druhou schůzku rodičů s vedením
školy, metodikem prevence a popřípadě s dalšími členy školského
poradenského pracoviště a znovu řešíme, jak nastavit spolupráci rodiny
se školou a jak zajistit docházku dítěte do školy,“ vysvětluje
sociální pedagožka s tím, že se to týká jednotek dětí ve škole.
„Pokud rodina dál nefunguje a dítě má vysoké absence, přizve škola
ke spolupráci OSPOD. V případě velkého počtu zameškaných hodin má
škola povinnost absenci nahlásit na policii či státní zastupitelství,“
upozorňuje Machová.
Sociální pracovníci i pedagogové se shodují, že za vzdělávací
neúspěšnost mnohdy nemůže intelekt, ale slabá podpora rodiny.
Když se o ni dítě může opřít alespoň částečně, učitelé mají na
co navázat a žák má šanci dostat se alespoň na učiliště. Dětem, které
do školy nechodí, však pedagogové nemají jak pomoci.
Bariéry: jazyk, technologie a peníze
Bariér, na které tyto děti narážejí, je více.
Například romští žáci se občas potýkají s porozuměním jazyku.
„Problém je v tom, že rodiče na děti v některých rodinách nemluví ani
romsky, ani česky,“ říká Machová.
Někteří rodiče si podle ní stěžují, že jejich potomci nerozumí zadání
úkolů, a tudíž nevědí, co mají udělat. „Tyto děti mají většinou malou
slovní zásobu, a nerozumí tak například přirovnáním. Z rodiny to
neznají,“ poznamenává.
Překážkou může být i neznalost digitálních technologií. Školy
přešly z klasické papírové žákovské knížky na aplikace, jako jsou
například Bakaláři.
„Poměrně často se v těchto rodinách něco
stane s telefonem – jednou maminka telefon utopí, podruhé
rozbije nebo ho schovají děti. V tomto případě rodina ztratí
se školou kontakt, který je potřeba znovu navázat,“ líčí Machová.
Zásadní bariérou jsou pro rodiny finance. Sociálně znevýhodněné
prostředí definované nízkým příjmem či závislostí na sociálních dávkách ovlivňuje
zapojení dětí do kolektivu.
To, že se nůžky sociálních nerovností stále rozevírají,
ze sociologických průzkumů vyplývá velmi jasně.
„Rodiče, kteří pobírají sociální dávky, mohou mít problém zaplatit
dítěti počáteční poplatky a pomůcky při jeho nástupu do školy. Práce
speciálního pedagoga bude proto spočívat také v tom, jak tyto situace
eliminovat a nacházet řešení,“ říká Machová.
Ztráta motivace
Ředitel broumovské Masarykovy základní školy Jan Voborník novinářskou
návštěvu vítá ve své kanceláři vybaven čísly. Školu navštěvuje zhruba 400
dětí, z toho přibližně 90 pochází ze sociálně znevýhodněného
prostředí.
Také on považuje za největší svízel časté absence žáků ve výuce.
„Od roku 2019 jsou počty dětí, které základní vzdělání nedokončí,
podobné. Pohybuje se to mezi čtyřmi až sedmi žáky, v posledním
školním roce to bylo zatím nejvíc – devět,“ říká pedagog
s dvacetiletou praxí.
Podle něj je mnoho těchto dětí šikovných, nadaných a kreativních.
Některé jsou například velmi talentované na sport.
„V atletice mají skvělé výsledky, na prvním stupni většinou válcují
ostatní děti. Bohužel se to láme s přechodem na druhý stupeň. Nejsou
s to věnovat svému nadání úsilí, rodina je nepodpoří a ostatní děti,
které se více snaží a mají podporu v rodině, je brzy předběhnou.
Oni pak rychle končí,“ popisuje Voborník.
Podobné je to prý i s výukou: „Na prvním stupni jsou děti
ze sociálně znevýhodněného prostředí – a jsou to především
děvčata –, které mají samé jedničky. To jim vydrží do páté třídy,
v šesté spadnou i na pětky. Nikdo už s nimi pak nic neudělá. Je
to škoda.“
Spolupráce s rodiči podle něj bývala lepší: „Dříve tu třeba byli
ročně i dva kluci, kteří odešli na střední nebo vysokou školu.
S rodiči se lépe mluvilo.“
Proč na druhém stupni dochází k takovému propadu u zprvu
úspěšných dětí, vysvětluje psychoterapeut Michal Klapal.
Někdy to podle něj souvisí s tím, že když dítě v průběhu let
opakovaně získává ve škole negativní zkušenosti, může ztratit víru
ve smysl vzdělávání a své schopnosti.
„Nedostává přijatelné odpovědi na otázku, proč je to důležité,
a mnohdy i zkušenost z nejbližšího okolí potvrdí, že vzdělání
není důležité. Ztrácí motivaci usilovat o poznání a začne
se orientovat na jiné hodnoty,“ říká odborník.
Vytvořit vzájemnou důvěru
„Vzdělání je pro mě gros. Je to odrazový můstek pro všechny lidi,
protože jim to dává větší možnosti výběru,“ říká Lenka Kurová, pedagožka
a ředitelka spolku Začít spolu.
Ten kromě toho, že provozuje školku, pomáhá v Broumově rodinám
ze sociálně znevýhodněného prostředí. Řeší jejich tíživé situace,
spolupracuje se školským odborem, školami a dalšími institucemi.
Spolek také několikrát týdně doučuje děti ze základních škol. Kvůli
velkému zájmu musí některé i odmítat.
„Učitelé se na nás obracejí sami. Dětem pomáháme, aby ve škole
vydržely a dokončily ji. To je obrovsky důležité,“ popisuje ředitelka.
Konkrétně zmiňuje čtyři žákyně, jimž spolek v minulém školním roce
pomáhal s přípravou na přijímačky na střední školy.
„Všechny uspěly. Dostaly se na gymnázium, obchodní akademii,
cestovní ruch a jedna jde na učiliště,“ líčí.
Za důležité považuje, že doučování probíhá v komunitě,
ke které mají rodiny důvěru.
Podle Kurové je potřeba si položit otázku, zda je školství připraveno na
jiné děti a na rodiče, kteří někdy jednají emotivně a ve své
hodnotové škále nepovažují vzdělání za to hlavní.
„Nejzásadnější podle mě je to, aby rodiče měli důvěru ve vzdělávací
zařízení a potkali partnery, kteří s nimi chtějí komunikovat. Pokud
je tam nenajdou a neustále se jim dostává jen křiku a kritiky,
jaké povinnosti nesplnili, jsou ke škole skeptičtí a nechtějí tam
chodit. A tento přístup předávají i svému dítěti,“ říká.
Pomoci mohou sociální pedagogové
Nastavit lepší komunikaci mezi školami, rodinami a úřady mají
pomoci zmínění sociální pedagogové.
Ministerstvo školství od ledna 2026 umožnilo školám s počtem
nad 180 žáků financovat tyto odborníky ze státního rozpočtu.
Odhadem se mluví o vytvoření 400 nových pracovních míst,
a to nejen ve školách, kde je vysoký počet dětí
ze znevýhodněného prostředí.
Sociálního pedagoga mají od září i obě zmiňované broumovské
základní školy.
„Zatím není daná žádná přesná metodika, takže zjišťujeme informace od
škol, které už sociálního pracovníka mají, chceme se nechat inspirovat
příklady dobré praxe,“ říká Machová ze ZŠ Hradební, která svou novou
pozici vnímá jako výzvu, v níž vidí velký smysl.
Jejím úkolem je pomáhat sociálně znevýhodněným dětem a jejich
rodičům, alespoň částečně snížit administrativu učitelů či jednat
s institucemi.
„Budeme se snažit zachytit co nejvíce žáků, kteří potřebují pomoc,
a tím snižovat možnou školní neúspěšnost,“ popisovala před začátkem tohoto
školního roku.
Za výhodu považuje to, že může využít dřívější kontakty
s konkrétními rodinami a úřady.
Ředitelka ZŠ Hradební Denisa Mádlová podle svých slov vnímala potřebu
mít sociálního pedagoga již delší dobu, proto velmi oceňuje, že se tak
nyní stalo.
„Vnímám to jako významný krok k ještě lepší podpoře našich žáků,
jejich rodin i pedagogů. Sociální pedagog bude pomáhat dětem při řešení
osobních i školních obtíží, podporovat zdravé vztahy ve třídách
a přispívat k vytváření bezpečného a vstřícného prostředí pro
všechny,“ říká.
Systematičtější práce a včasné podchycení problémů dětí
i rodin by podle expertů mohly posílit důvěru mezi školou
a rodiči.
„Podle mého názoru je nejdůležitější partnerský přístup a bezpečné
prostředí, aby se děti nebály přijít a svěřit se se svými
potížemi. Vždy říkám, že každý problém má své řešení. Když o něm nevím,
bohužel nemohu pomoci,“ podotýká Machová.
____________________________
Text vznikl v rámci série Pod hranicí základního vzdělání.
Jak zvyšující se nerovnosti ve vzdělávání roztáčejí spirálu chudoby,
kterou podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Byl publikován také
v lokálním médiu Naše Broumovsko.



0 komentářů:
Okomentovat