EDUin: Zrušení asistentů pedagoga jako podpůrného opatření musí obsahovat individuální mechanismus pro případy, kdy jich ve školách bude nedostatek

Ministerstvo školství tento týden vložilo do meziresortního připomínkového řízení návrh novely školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.). Návrhy změn v něm se významně dotknou pravidel a podmínek pro přidělování asistentů pedagoga žákům běžných základních škol. EDUin v tiskové zprávě popisuje nově navržená pravidla a upozorňuje na rizika, která může tato změna školám i žákům přinést.

Markéta Hronová: Místo let za katedrou bude záležet na kvalitě výuky nebo roli ve škole. Plaga naznačil, čím nahradí tabulkové platy pro učitele

Dostávat plat jen podle počtu odpracovaných let je podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) přežité. Dosavadní praxi, kdy si učitelé musí lepší peníze tzv. vysedět, chce změnit tak, aby se více hodnotila kvalita výuky. To by měl přinést nový kariérní systém, jehož zavedení má vláda v programovém prohlášení. Jeden pokus takový systém zavést do praxe už ale před deseti lety zkrachoval. Plaga říká, že jeho verze bude lepší, a na úterní konferenci naznačil, jakým směrem by se měla ubírat.

Milan Hausner: Mezi mlýnskými kameny. Proč české vzdělávání posílá děti do krizí 21. století s dřevěným mečem

Proč resilience není wellbeing. 

Wellbeing je polštářek, resilience je kost.

Wellbeing ti nabídne čaj z meduňky, resilience ti připomene, že hrnek držíš i po třetí krizi.

Wellbeing tě hladí po zádech, resilience tě postaví na nohy, i když se ti nechce.

Wellbeing je slib, že bude líp. Resilience je fakt, že to přežiješ, i když nebude.

Wellbeing se fotí na Instagram, resilience se neukazuje; jen funguje.

Wellbeing je stav. Resilience je proces.

Wellbeing je pohodlí. Resilience je kapacita.

A kdo si je plete, ten pak hledá klid tam, kde by měl hledat páteř. A že takových je… 

Konec povinné angličtiny od první třídy? Zásadní změny v reformě českého školství?

České školství se v červnu 2026 nachází v bodě, kdy se vzdušné zámky politiků definitivně srazily s pevnou zdí reality. Revize rámcových vzdělávacích programů (RVP), která slibovala „provzdušnění“ učiva, se pod tlakem ambicí bývalého ministra Mikuláše Beka proměnila v neforemný kolos. Nyní, když se do ministerského křesla vrátil Robert Plaga, přichází čas na krizový management.

Nikola Šrámková: Dostupná střední škola má být standard, ne privilegium

První kolo přijímacího řízení je za námi a stejně jako v posledních letech se znovu řeší nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po středních školách v místě bydliště uchazečů. V Praze se opět naplno ukázal nedostatek kapacit na veřejných středních školách. Letos přitom nejde jen o všeobecné obory. Tlak je vidět napříč různými typy škol.

Praha a budoucnost vzdělávání: Panel o pražském školství

Současný stav pražského sekundárního vzdělávání představuje vyústění dekád trvajícího selhání exekutivního plánování, které ignorovalo dynamiku metropolitního rozvoje ve prospěch rigidního administrativního formalismu. Krize kapacit, jíž jsme svědky, není anomálií způsobenou nepředvídatelným demografickým výkyvem, ale logickým důsledkem absence poptávky výkonné moci po aplikaci dostupných dat do strategických investic.

 

Zdroj: Pedagogické info 6. 6. 2026

 

Pražské školství se transformovalo v „papiňák“, kde se střetává progresivní poptávka rodičů po všeobecném vzdělání s archaickou strukturou oborů, což v kombinaci s krajskými hranicemi vytváří stav, který je z hlediska sociální stability i ekonomické konkurenceschopnosti regionu dlouhodobě neudržitelný. Hlavní výzvou tedy není pouhé navyšování počtu míst, nýbrž komplexní redefinice vztahu mezi státem, hlavním městem a jeho přirozeným prstencem, založená na synergii a sdílené odpovědnosti za budoucí lidský kapitál.

 

 

Demografický determinismus a fenomén metropolitní aglomerace

 

Demografický vývoj středoškolské kohorty byl v posledních patnácti letech zcela predikovatelným prvkem, jehož politické přehlížení hraničí s rezignací na správu věcí veřejných. Statistiky a predikce Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy konzistentně varovaly před příchodem silných ročníků, přesto nedošlo k odpovídající investiční reakci, která by reflektovala realitu metropolitní aglomerace.

 

Podle analýz docenta Mazoucha, které prezentoval na odborném panelu Strategeo o budoucnosti pražského vzdělávání, se navíc nenacházíme v přechodném špičkovém bodě, ale na prahu nového „plata stability“, které potrvá zhruba patnáct let. Toto období nesmí být chápáno jako prostor pro oddech, ale jako kritické okno pro realizaci hlubokých infrastrukturních reforem, které musí odolat demografickému tlaku až do roku 2040.

 

Specifickým rysem pražské krize je její aglomerační přesah, kdy se administrativní hranice Prahy stávají bariérou pro efektivní plánování. Ačkoliv Praha disponuje přibližně 21 000 místy pro kohortu 15 000 vlastních obyvatel, tento nominální přebytek je okamžitě eliminován mobilitou žáků ze Středočeského kraje. Denně do metropole za vzděláním dojíždí 3 000 až 4 000 dětí, což činí z Prahy a jejího okolí jediný, neoddělitelný vzdělávací trh.

 

Ignorování této provázanosti v minulosti vedlo k dnešnímu stavu, kdy hlavní město nese náklady na infrastrukturu pro celý region, aniž by k tomu mělo adekvátní finanční nástroje. Pokud nedojde k integrovanému přístupu k plánování kapacit, hrozí Praze do roku 2035 ztráta pozice vzdělanostního centra, neboť logistická a kapacitní zátěž začne vytlačovat kvalitu i dostupnost vzdělávání.

 

 

Vzdělávací nespravedlnost a ústavní rozměr krize

 

Systémová diskrepance v dostupnosti vzdělání mezi Prahou a zbytkem republiky dosáhla úrovně, která ohrožuje ústavní princip rovného přístupu ke vzdělání. Situace, kdy pražský uchazeč potřebuje k přijetí na gymnázium 75 bodů, zatímco v regionech typu Bíliny postačuje bodový zisk o třetinu nižší, vytváří neakceptovatelnou regionální nespravedlnost.

 

Jak upozorňuje Jan Mušuta, stát jako garant ústavních práv nemůže svou odpovědnost jednoduše delegovat na kraje a následně rezignovat na roli korektora regionálních nerovností. Současný model, kdy stát selhává v kompenzaci pražských specifik zvýšenou investiční aktivitou, je zranitelný u Ústavního soudu, neboť fakticky diskriminuje žáky na základě místa bydliště.

 

Tato nespravedlnost má přímý dopad na sociální stabilitu regionu. Pokud stát nedokáže ingerovat do systému například přímým financováním středoškolských kampusů nebo úpravou rozpočtového určení daní ve prospěch aglomeračních center, prohlubuje se frustrace střední třídy, která vzdělání vnímá jako klíčový nástroj sociální mobility. Absence státní garance rovnosti vede k tomu, že Praha přestává být místem příležitostí a stává se prostředím, kde je úspěch podmíněn schopností „přežít“ v neférově nastaveném přijímacím řízení. V dlouhodobém horizontu tento stav podkopává důvěru ve veřejné instituce a motivuje k odchodu talentů do zahraničí nebo do paralelních vzdělávacích systémů.

 

 

Strukturální nesoulad: Teorie her v procesu volby vzdělávací cesty

 

Pražský vzdělávací trh je paralyzován hlubokým rozvratem mezi rigidní státní nabídkou oborů a reálnou poptávkou moderní společnosti po všeobecném vzdělání. Státem preferované odborné školství, často argumentující potřebami průmyslu, naráží na pragmatický odpor rodičů, kteří v metropoli správně identifikují gymnaziální a lyceální vzdělání jako nejlepší přípravu na dynamicky se měnící trh práce. Tento konflikt vede k aplikaci „teorie her“ v praxi: vysoce výkonní žáci, vedeni strachem z neúspěchu na elitních gymnáziích, okupují maturitní odborné obory, jako jsou obchodní akademie, čímž z těchto škol vytlačují jejich původní cílovou skupinu.

 

Řešení tohoto nesouladu vyžaduje radikální redukci oborové soustavy, která je s více než 280 položkami v mezinárodním srovnání (např. s 18 švédskými národními programy) zcela neefektivní. Cestou k uspokojení poptávky však není jen mechanické navyšování gymnaziálních míst, ale podpora excelence na vybraných odborných školách, jakou představuje Smíchovská střední průmyslová škola. Takové instituce, které kombinují odbornost s vysokou akademickou kvalitou, dokáží přitáhnout i žáky se zájmem o všeobecné vzdělání a dekomprimovat tak tlak na gymnázia. Pokud však systém zůstane uzavřen v parciálních zájmech jednotlivých cechů a resortů, bude i nadále nutit patnáctileté děti k předčasné a často chybné specializaci, což v horizontu roku 2035 povede k vysoké míře profesní rigidity pražské pracovní síly.

 

 

Role soukromého školství a socioekonomická segregace

 

Soukromé školství v Praze přestalo plnit roli poskytovatele nadstandardu a stalo se nezbytnou záchrannou sítí pro rodiny, které veřejný systém neuspokojil z kapacitních důvodů. Tento stav vytváří nebezpečný paradox financování: soukromé střední školy čerpají až 80 % státních dotací na provoz (u základních škol dokonce 100 %) a zároveň vybírají vysoké školné. Stát tak fakticky dotuje vznik paralelního vzdělávacího systému, který prohlubuje socioekonomické nůžky. Jak uvádí docent Jančařík, většina těchto škol netěží z vlastní pedagogické výjimečnosti, ale z prostého nedostatku míst ve veřejném sektoru, čímž se vzdělání s maturitou stává pro určité skupiny obyvatel finančně nedostupnou komoditou.

 

Tento trend představuje zásadní hrozbu pro konkurenceschopnost Prahy v roce 2035. Pokud se maturitní a následně vysokoškolské vzdělání stane privilegiem rodin schopných zaplatit statisíce korun ročně, dojde k zablokování sociálního výtahu pro talentované děti z méně podnětného prostředí. Vznik segregovaného školství, kde veřejný sektor slouží pouze těm, kteří „zbyli“, a soukromý těm, kteří „si zaplatili“, podkope společenský konsenzus a povede k fragmentaci pražské společnosti. Stát a město musí reagovat masivním posílením veřejných kapacit všeobecného vzdělávání, aby soukromý sektor opět plnil pouze doplňkovou, nikoliv substituční funkci.

 

 

Pedagogický sbor: Personální limity a regionální mobilita

 

Investice do betonové infrastruktury budou zmařeny, pokud Praha nevyřeší nejkritičtější limit systému – kritický nedostatek lidského kapitálu umocněný náklady na bydlení. Zatímco v moravských regionech existuje relativní převis absolventů pedagogických fakult, Praha je pro mladé učitele s nástupním platem kolem 38 000 korun ekonomicky nedostupná. Tato personální krize není řešitelná pouze plošným navyšováním platů, ale vyžaduje specifickou metropolitní strategii, která zahrnuje masivní využívání městského bytového fondu pro služební byty a cílené náborové příspěvky pro učitele z regionů.

 

Zásadním strategickým krokem, za který musí Praha aktivně lobbovat na legislativní úrovni, je radikální zjednodušení vstupu odborníků z jiných profesí do školství. Praha disponuje největším rezervoárem vysokoškolsky vzdělaných expertů v zemi, kteří mají zájem o pedagogické působení, ale narážejí jen na zvládnutelné bariéry získávání pedagogického minima. Legislativní flexibilita v této oblasti je jedinou rychlou cestou k saturaci trhu, zejména u deficitních oborů jako matematika, informatika a cizí jazyky. Bez zajištění kvalitního sboru se i ty nejmodernější kampusy stanou pouze prázdnými schránkami bez reálného vzdělávacího dopadu.

 

 

Strategická řešení a návrhy pro budoucí rozvoj

 

Udržitelné řešení krize pražského školství vyžaduje přechod od defenzivního řízení k ofenzivní investiční strategii, která překračuje hranice hlavního města. Zatímco krátkodobé navyšování kapacit stávajících tříd je nutným zlem, dlouhodobá stabilita závisí na odlehčení pražskému systému prostřednictvím zvýšení kvality a marketingu škol v regionálních centrech Středočeského kraje. Návrh docenta Mazoucha na „billboardy v Benešově sponzorované Prahou“ není ironickým povzdechem, ale nezbytnou investiční strategií. Praha musí investovat do kvality škol ve svém prstenci, aby snížila neekonomickou migraci tisíců studentů, kteří do metropole dojíždějí jen proto, že v místě bydliště nenacházejí srovnatelnou kvalitu.

 

Budoucnost regionu v roce 2035 závisí na schopnosti zřizovatelů radikálně redukovat oborovou soustavu směrem k všeobecnému základu a posílit roli lyceí, která lépe odpovídají poptávce a flexibilitě moderní ekonomiky. Je nezbytné vytvořit finanční mechanismy v rámci rozpočtového určení daní, které budou motivovat kraje k budování kapacit pro žáky z jiných regionů, čímž se odstraní nechuť k financování „cizích“ dětí. Pokud se nepodaří v příštím volebním období nastavit synergii mezi státem, Prahou a Středočeským krajem, riskuje metropole prohloubení vzdělanostní propasti, která ve výsledku oslabí sociální kohezi a ekonomickou sílu celé České republiky.

 

Zdroj: Pražská agenda: Odborný panel o budoucnosti pražského vzdělávání (záznam debaty), zpracováno s pomocí Google NotebookLM.

 

 

 

 

Lucie Kocurová: Na zdrávku se hlásí i žáci, kteří nikdy nebyli v nemocnici, říká učitelka roku

Zdravotních sester není nikdy dost. O to, aby jich bylo víc, se stará i novopečená vítězka učitelské ceny Global Teacher Prize CZ Lada Stuchlá. Někteří v nemocnici zažijí šok, protože zdravotnictví znají jen z televize, říká.

EDUin: České republice stále chybí ucelený systém kariérového poradenství

U příležitosti kulatého stolu zaměřeného na téma kariérového poradenství, který se dnes bude  konat v Poslanecké sněmovně, EDUin vydává tiskovou zprávu, ve které popisuje současný stav i přetrvávající nedostatky v této oblasti v ČR. Tématu se EDUin podrobně věnoval i v jedné z analýz Auditu vzdělávacího systému v ČR za rok 2024.

Jiří Chum: Kdy se z AI kamaráda stává problém? Hraniční je hodina denně, zazní v pořadu Antivirus

Teenager tráví hodiny chatováním s virtuálním kamarádem. Svěří mu toho více než skutečným přátelům nebo rodičům. Je to problém, nebo běžná věc, kterou přinesl boom AI technologií? Odpověď nabízí pravidelný pořad Radiožurnálu nazvaný Antivirus.

Zuzana Keményová: Budou žáci kvůli AI hloupější? Ne, myšlení žáků naopak pomůže rozvíjet

Umělá inteligence se rychle zabydluje na českých základních a středních školách. Problém ale je, že se na školy dostává rychleji, než se stíhá adaptovat samotný školský systém. Z dostupných průzkumů – například od agentury IPSOS z letošního ledna – vyplývá, že AI dnes používá zhruba 80 procent žáků, ale jen kolem 30 procent učitelů. A ti ji navíc využívají spíš při přípravě výuky než přímo v hodinách. „Běžnou součástí výuky tedy AI ještě není, ale rozhodně už nejde o okrajový jev,“ říká Eva Nečasová, spoluzakladatelka neziskové organizace AI dětem.

Tomáš Protivínský, Daniel Münich: Přijímačky nejsou jen technikálie. Nenechme děti padat ze skály

Dobrý systém přijímaček nemá rodiče a jejich děti trestat za neznalost triků a strategií. Má všem dětem poskytovat co největší šance dostat se na školu, která odpovídá jejich schopnostem, zájmům a potřebám. Jak toho dosáhnout?

Radim Perlín: Plaga chce ovládnout univerzity

Při zběžném nahlédnutí do médií na nás dříve nebo později vykouknou články, které hodnotí některé problémy vysokých škol, malou schopnost rektorů řídit svoje školy nebo konflikty mezi rektorátem a fakultami. Stačí připomenout tragikomický příběh s odvoláváním děkana Ševčíka na Vysoké škole ekonomické, spory o děkana na Katolické teologické fakultě, nebo odvolávání rektora ČVUT.

Josef Mačí: Rekordní počet dětí platí za vzdělání. Praha má problém

V Česku letos opět vzrostl podíl dětí, které chodí na soukromé střední školy. U velké části z nich to není o volbě alternativního směru, ale spíš vynucená varianta, protože veřejné školy nestíhají, a to především v Praze.

Markéta Hronová: Nečekaný zásah ministerstva: Unikátní model online a expediční ScioŠkoly musí skončit

Tři týdny v měsíci mají žáci převážně online výuku, týden tráví na výpravách po celém Česku. Unikátní model expediční ScioŠkoly však musí od září skončit. Ministerstvo školství nyní nečekaně ke konci června ukončilo pokusné ověřování kombinovaného vzdělávání pro základní školy, v němž expediční ScioŠkola fungovala. Rodiče žáků nyní nevědí, co dělat.

Vladimír Vokál: Děti možná brzy přestanou chodit do školy, zaznělo v iDNES Lounge

Umělá inteligence může během několika let proměnit samotný smysl školy. Podle Vojtěcha Komendy z AIExcellence, Ladislava Mrklase z CEVRO Univerzity a Jana Vöröše Mušuty z EDUinu už dnes část rodičů přemýšlí o domácím vzdělávání a školy podle expertů stále připravují děti spíš na svět, který mizí. Klíčové budou praxe, sociální dovednosti a schopnost učit se celý život.