13. komnata rodičů: Emoční výbuchy

pondělí 30. března 2020 · 0 komentářů

Možná se vám právě teď hodí? A možná vám ještě pořád jede v hlavě vaše poslední scéna. Bouchly vám saze, křičeli jste na děti, vzteky bez sebe, už to nešlo zastavit. A pak vás z toho celý večer bolelo u srdce. V duchu jste si vyčítali: „jsem strašnej rodič, chudák dítě“. Jenže nejspíš jste jenom normální rodič. A ruply vám nervy.

Zdroj: www.nevychova.cz

Důležitá otázka zní: proč?

Proč milující rodič – který je jinak celkem v pohodě člověk – takhle vyletí, i když ví, že ho to bude okamžitě mrzet? Tyhle nechtěné výbuchy mají často jenom 3 důvody.

Chceme vám je ukázat, protože jsou dobře maskované a rodiče na ně v tom těsném každodenním životě s dětmi nevidí. A tak vybuchují zas a znova, po večerech si to vyčítají, slibují si, že příště se budou držet, a ráno vyjedou zase. Když mrňous nejí a patlá jídlo, když se neoblíká, když dělá binec, když ten starší nechce psát úkoly...

Dokonale bludný kruh, že?

Chceme vám z něj ukázat cestu ven. Proto vás teď na tenhle silný a svým obsahem ojedinělý webinář o emocích srdečně zveme.

Budeme ho vysílat zdarma v úterý 31. března a sledovat ho můžete online kdykoliv od 8 ráno až do půlnoci. Stačí se tady na něj přihlásit:

Klikněte a je to

Bude to dost možná první věc, která vás po dlouhé době uklidní, protože zjistíte, že nemusíte být ten vždycky klidný rodič, o kterého se možná marně snažíte. To řešení je jinde.

Přijďte si pro něj a zastavte ten papiňák, co ve vás každou chvíli bublá, ať už si nemusíte nic vyčítat.

Moc rádi vám s tím pomůžeme.

Vaše Nevýchova

Jana Nováčková: Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy

sobota 28. března 2020 · 0 komentářů

V souvislosti s karanténou se najednou rodičů začalo týkat vzdělávání jejich dětí zcela jiným způsobem, než jak byli zvyklí. Najednou je tu plno nejistot.

Zdroj: blog autorky na Aktuálně.cz 26. 3. 2020

Následující věty byly součástí dotazů rodičů pedagožce na on-line deníku Aktuálně.cz.

– Ještě jakž takž zvládám vmanévrovat ho do matematiky, ale češtinu bojkotuje dost sveřepě.

– Mám dvě děti, každé na jiné škole. V jedné škole přijali naprosto ukázkový přístup k dětem a zodpovědnost učit děti nese škola, děti jsou s učiteli online, ti jim zadávají práci, radí, kontrolují. Já jako rodič jsem k dispozici, když je třeba. Druhá škola naopak hodila zodpovědnost učit na rodiče. Komunikace probíhá jen přes webovky, kde dětem visí zadání úkolů na týden a poraďte si…

– Pracuji na home office a můj muž chodí do práce. Takže nemám moc času věnovat se našemu třeťákovi… Kvůli penězům potřebuji normálně pracovat. On se ale samozřejmě učí tak "lážo plážo". Myslíte, že učitelé předpokládají, že zadanou látku opravdu s nimi rodiče projdou? Já to nestíhám…

– Kolik úkolů je rozumné, aby děti v nynější situaci dostávaly?


Co mají uvedené věty společné? Všechny vidí děti jako někoho, kdo není schopen si své učení řídit sám, kdo vlastně nemá co mluvit do toho, co se s ním děje, protože neví, co je pro něj dobré (to vědí jen dospělí). Na takovém vidění dětí byla založená škola v 18. století. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto v pořádku, že se dětem podrobně říká, co, jak a kdy mají dělat, že se jich nikdo neptá na jejich názor, že dostávají úkoly, že jsou neustále kontrolovány, hodnoceny, srovnávány, případně odměňovány či trestány. Pokud je cílem poslušnost, závislost na autoritách, pak je to vysoce efektivní cesta. Pokud je ale cílem samostatnost a zodpovědnost, pak tudy cesta nevede. Tento přetrvávající mocenský postoj k dětem – a tedy i k jejich vzdělávání – je zdrojem mnoha potíží, které zakoušejí rodiče v současné situaci.

Zkusím nabídnout jiný pohled: dítě jako kompetentní bytost s vnitřním programem vývoje, který je jeho základním kompasem pro zdravý vývoj, se základními potřebami, mezi něž patří také potřeba autonomie a vlivu, i s řadou individuálních potřeb (neuspokojování potřeb vede vždy k problémům). Bytost s vnitřní motivací, schopná si řídit své vzdělávání, pokud k tomu bude mít nezbytné podmínky. Ty dětem současná škola s jednotným povinným obsahem opravdu nenabízí. Místo neustálého řízení a kontroly potřebují spoluúčast na rozhodování, přibližování smysluplnosti požadované věci, důvěru, podporu, respekt. Nejsou to žádné revoluční myšlenky. – A vůbec nejsou nové.


Cokoliv, co je bude zajímat – nebo také nic

V r. 1998 vyšla ve slovenském překladu kniha Sloboda učiť sa autorů Carla Rogerse (ano, toho známého psychologa a psychoterapeuta, jednoho z představitelů humanistické psychologie) a H. J. Freiberga. V této knize je kromě spousty inspirativních myšlenek a argumentů pro to, že děti jsou schopny řídit si své vzdělávání samy, také popis jednoho pokusu učitelky 6. třídy odevzdat zodpovědnost dětí za své učení do jejich rukou.

Proběhlo to už dávno – na jaře 1966. Tato učitelka přistoupila k velké změně v pojetí vyučování poté, co vyčerpala všechny prostředky na zvládnutí velmi náročné třídy s 36 žáky – náročné výukově i chováním. Začala tím, že vyhlásila na jeden den možnost, že žáci budou moci dělat cokoliv, co je bude zajímat – nebo také nic. Již tento první den přinesl až neočekávaně pozitivní výsledky. Měla dojem, že většina dětí toho udělala nakonec stejně nebo dokonce víc než u strukturovaného řízeného vyučování.

Děti chtěly pokračovat, tak další den přišla s nápadem uzavírat „pracovní smlouvy“ – každé dítě si mělo samo určit, čemu se bude věnovat a čeho chce dosáhnout. Učitelka s nimi jejich plány diskutovala. A také jejich splnění spolu s každým dítětem individuálně vyhodnotila. Z 36 dětí byly však čtyři, které žádaly od učitelky konkrétní zadání a vedení. Poskytla jim je, ale postupně se i u těchto dětí rozvinula zodpovědnost a schopnost řídit si vlastní učení. Tento způsob práce pokračoval až do konce školního roku – k vnějšně řízenému vyučování se už nevrátila.

Jak píše: Děti si vypěstovaly pracovní disciplínu, která respektovala potřebu jednotlivců izolovaně nebo potichu studovat, a přitom umožňovala interakci mezi žáky. Je zajímavé číst popis nejen toho, jak to v třídě vypadalo, ale zejména, jak se děti rozvíjely po stránce kognitivní, emocionální i sociální.

Ještě starší experiment z r. 1924 popisuje P. Gray v článku Další příklad toho, že čím méně jsou studenti vyučováni, tím více se naučí. Týkal se delikventních chlapců, kteří byli na půl roku uvolněni z klasického vyučování a místo toho docházeli do speciální místnosti, která byla dostatečně vybavena knihami a učebnicemi. Jakýkoliv projevený zájem byl podpořen (třeba prací v dílně, odbornou literaturou). Mohli se zabývat, čím chtěli, jediné pravidlo bylo, aby neobtěžovali ostatní. Na konci experimentu, tedy po půl roce, byli všichni, co se znalostí týče, o rok i víc dál.

Podobné zkušenosti mají i pracovníci nízkoprahových center. Poté, co děti ze slabého sociálního prostředí šly dopoledne za školu, odpoledne pak v bezpečném, nenátlakovém a přijímajícím prostředí občas chtěly vysvětlit něco ze školního učiva.

Co bychom si mohli vzít z výše uvedeného? Například by děti místo jednotlivých úkolů mohly dostat jasně definovaný cíl – co by měly do konce školního roku umět. S jasně formulovanými kritérii, co to znamená zvládnout dané téma. K tomu odkazy, kde všude by mohly získat potřebné informace. A nechat na dětech, aby si zvolily vlastní cestu, vlastní tempo, jak se to naučí. Někdo si bude volat či skypovat s kamarády, někdo dá přednost zjišťování na internetu, jiný si pustí vzdělávací program v rozhlase nebo televizi, někdo vyplní cvičení zaslané školou. Někdo bude dávat přednost práci na jeden zátah, někdo si bude dávat častější přestávky. Někdo se zakousne do jednoho předmětu, zvládne ho a pak přejde na další… Pro někoho může být užitečné něco podobného, jako použila paní učitelka v r. 1966 – „pracovní smlouvy“ ve spolupráci s rodiči. Ovšem, tak jako v její třídě, bude určitý počet dětí již natolik závislých na autoritách, že budou potřebovat nadále přímé vedení.


Porada s dětmi

Pokud se rodiče pustí touto cestou, měla by tomu však předcházet porada s dětmi. Chtěly by si to zkusit? Jak by si to představovaly, kdyby učení bylo najednou skutečně na nich? Co by tím získaly? A co by k tomu potřebovaly? Co by jim pomohlo? To jsou hodně důležité otázky. Možná budou děti nejdřív váhat. Není divu, neustálé řízení vede k tomu, že dítě se vlastně nezná. Můžou pomoci otázky, kterými dáváme na výběr (Myslíš, že bys radši začal hned ráno, nebo až později?). Zodpovědnost nastává tam, kde se člověk svobodně rozhoduje, kde i zakouší důsledky svých rozhodnutí. Vykonat, co mi druhý nakáže, zodpovědností není.

Současná legislativní realita, tedy že máme povinný Rámcový vzdělávací program, neumožňuje, aby děti měly své vzdělávání skutečně ve svých rukou, jak to je třeba již sto let ve škole Summerhill (u nás vyšla stejnojmenná kniha, existuje i stejnojmenný film) nebo padesát let v Sudbury Valley School. Bylo by načase, aby se změnil zákon a umožnil těm, kteří chtějí ze svých dětí vychovat svobodné, zodpovědné dospělé, využívající své individuální dispozice, aby mohli nechat vzdělávání na dětech, aby děti nebyly nuceny učit se něco, co jim nedává smysl nebo na to ještě nejsou zralé. I kdyby se podařilo zredukovat obsah výuky na 50 %, jak o tom uvažuje Strategie vzdělávací politiky ČR do r. 2030+, stále to neřeší problém vnucování témat dětem bez ohledu na to, zda jim to je ku prospěchu či nikoliv.

Současná situace může poukázat na řadu problémů našeho vzdělávacího systému, o nichž odborníci již dlouho hovoří. Možná po této zkušenosti nebude už tolik rodičů spokojených se školou, jak doposud ukazovaly průzkumy veřejného mínění, a bude i politická vůle k podstatnějším změnám. Za nejdůležitější považuji přejít od konceptu dítěte, které je vzdělávané, k dítěti, které se aktivně vzdělává.

Učitelé zažívají nejtěžší test od revoluce. Rodiče zas vidí, jak si děti vychovali

pátek 27. března 2020 · 0 komentářů

V pondělním projevu k národu premiér Babiš poděkoval kdekomu. Zapomněl však na kantory, kteří se u nás netěší velké úctě a zůstávají finančně podhodnoceni.

Zdroj: Martin Fendrych, Aktuálně.cz 26. 3. 2020

Často se mluví o tom, že smyslem školy je mimo jiné v dětech probudit kreativitu. K tomu jsou ovšem nezbytně potřeba i schopní a tvořiví učitelé. Jedním z přínosů doby koronavirové je právě fakt, že kreativitu učitelů, jejich vedení, ba celých škol, drsně testuje. Nevím, jestli někdo ten nekompromisní test vyhodnotí, až výuka doma skončí. A jestli to vůbec půjde. Ale rozhodně by analýza toho, jak která škola v krizi fungovala, co byla schopna naučit, jak s dětmi a rodiči spolupracovala, stála za pokus.

Na situaci, kdy byly školy zavřeny a děti zůstaly doma, nikdo nebyl připraven. Ústavy se pak ihned rozdělily na ty "onlajnové" (ať už suverénně, nebo na koleni) a na ty předpotopní, nebo přesněji předkoronavirové. Rozdíly jsou podle expertů až brutálně velké. Někde v onlajnu plavou snadno, jak žáby v rybníku. Jinde zatuhli paralyzováni neznámým stavem, neumějí, reagují postaru, maximem je pro ně tak leda vypotit mail s úkoly.

Vina neleží jen na školách a učitelích. Už před týdnem upozornila Učitelská platforma (profesní sdružení kantorů MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ a ZUŠ, kteří se pokoušejí zlepšit podmínky práce učitelů a kvalitu výuky), že přechod do onlajnu mohl vypadat jinak, kdyby vláda naplnila "Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020". Přijala ji před šesti lety a, jak napsala platforma, "zůstala ovšem jen na papíře, a tak nyní desetitisíce učitelů tápou, jak se se současnou situací vyrovnat". Tohle by měli rodiče dětí vědět, když školy kritizují, že dělají málo.

Odborníci na školství mnohé školy chválí, dokonce i obdivují za to, jak pružně učitelky a učitelé zareagovali. Lehčí situaci mají střední školy, jejich žáci už dávno žijí onlajn. A o něco lépe jsou na tom taky kantoři, kteří vyučují na druhém stupni základních škol. Už žáci šestých tříd jsou zdrcující většinou na počítači zběhlí. Velmi náročný je první stupeň, výuka pro první až pátou třídu.

Rodiče malých dětí tady musí spolupracovat, asi méně, pokud vůbec, u páťáků, ale čím níž, tím víc to závisí na nich. Díky krizi mají náhle nečekanou šanci nahlédnout do útrob učitelského řemesla.

Taková hodina angličtiny pro třetí nebo čtvrté třídy, to musí být překvapení. Pokud kantorka vyučuje přes internet naživo, najednou máma či táta vidí, jak je těžké udržet pozornost žáčků, jak jsou děti neustále rozptylovány, neposlouchají, vyplazují na sebe jazyky a dělají dlouhý nos, blbnou, odcházejí pryč, mluví. A to spolu nesedí ve třídě. Stejně v dalších předmětech.


Jak ho mám udržet u obrazovky, paní učitelko?

Reakce rodičů bývají protichůdné. Jedni toho chtějí "méně a jindy než dopoledne", nestíhají být s dětmi u počítače, pokud je učitel onlajn, nemají doma dost notebooků, musí se o ně s holčičkami a kluky dělit. Druzí toho chtějí "víc a přesněji", a hlavně aby s tím sami neměli moc práce.

Netuší, jak náročné je během dvou tří dnů z gruntu překopat výuku, přejít na internet, nebo dokonce učit živě. Zdaleka ne všichni učitelé ovládají třeba Google nástroje, všecko se musí rychle naučit, navíc jsou závislí na kvalitě domácího internetového připojení. Při živé výuce jim spojení často padá, malé děti tápou, rodiče taky.

Mnoho kantorek vyučuje, a přitom má doma vlastní malé děti, se kterými se taky musí učit. Dělí se s nimi o svůj notebook. K tomu vaří, nakupují, starají se o rodinu. Mohly zůstat doma, právo na to mají, ale učí dál, protože si uvědomují, jak moc je teď jejich žáci potřebují. Učitelky a učitelé, kteří i v nouzovém stavu opravdu učí, mají mnohem víc práce. Museli změnit svoje návyky, styl, učit po internetu je úplně jiné než stát před dětmi ve třídě.

Více kantorů třeba i na sociálních sítích při celostátní karanténě říká, že "je to výzva" a že se "musí učit spoustu nových věcí". Bylo by fajn, kdyby to rodiče vnímali a ocenili. Jak už bylo řečeno, ne všude to funguje. Úřady, pod něž školy spadají, ministerstvo, ale hlavně sami rodiče mají najednou šanci vidět, jak dobrou, schopnou, nebo jak špatnou, neschopnou školu jejich děti navštěvují.

I pro rodiče je to těžká doba. Pokud pěstují pohodlnou "volnou výchovu", pokud děti v podstatě nevychovávají a všecko jim dovolí, aby měli pokoj (nebo "aby posilovali jejich sebevědomí"), pak si sami na sebe upletli bič a teď jsou jím biti. Najednou jejich "free" potomky nemá na krku učitel, ale oni sami. Musí je udržet u obrazovky, sami se s nimi musí mnohem víc učit, nebo by to aspoň měli dělat.

I pro rodiče se stal nouzový stav testem. Ani ne tak kreativity, testována je jejich výchova. Jak uspěli, vidí sami. Často to vidí i učitelé, mámy a tátové se na ně obracejí: "Jak ho mám donutit, aby dával pozor?" A to onlajn hodina trvá obvykle jen 30 minut.

Celé to mohlo běžet hladce, kdyby ministerstvo školství nenechalo Strategii digitálního vzdělávání z valné části jen na papíru. V pondělním projevu k národu premiér Babiš poděkoval kdekomu, zapomněl však na kantory, kteří se u nás netěší velké prestiži a jsou stále finančně podhodnoceni. Právě pro ně se přitom zavření škol stalo největší zkouškou jejich umu a schopností od revoluce. Mnozí uspěli. Jiní propadli.

Zuzana Hronová: Hrajte se žáky Minecraft. Učit se v něm dá cokoliv, radí inovátoři mezi učiteli

· 0 komentářů

Počítačovou hru Minecraft vyvinul Švéd Markus Persson v roce 2009, o pět let později ji odkoupil Microsoft. Veřejnost má hru spojenou především s kopáním kostiček, farmařením či boji s příšerami. Existuje však i vzdělávací verze pro školy s desítkami výukových her. Žáci v nich místo smyšlených úloh často řeší problémy, s kterými se budou v životě skutečně setkávat.

Zdroj: www.aktualne.cz 7. 3. 2020

"Unikněte z vězení! Spočítejte, kolik žebříků na to budete potřebovat a kolik bude potřeba materiálu na jeden žebřík. Zbudujte si zákopy a poznejte, jak složité zde bylo za první světové války bojovat a žít. Zachraňte jednu z nejnavštěvovanějších památek Tádž Mahal, která se nachází v osmém nejznečištěnějším městě světa. Zjistěte, proč její kdysi bílý mramor žloutne a jak tomu zabránit. Vyznejte se ve městě a trefte tu správnou cestu, ačkoliv budou instrukce v cizím jazyce. V cíli se vyfoťte a pošlete učiteli snímek, aby viděl, že jste úkol splnili. Naprogramujte robota, jenž by v lese vypátral všechna ohniska požáru a zjistil i potenciální nebezpečí."

To jsou jen ukázky úkolů, které mohou žáky a studenty čekat ve vzdělávací verzi populární počítačové hry – Minecraft Education. Učitel si může vybrat z věkových kategorií od tří let až do 18+ a z nejrůznějších školních předmětů jako matematika, programování, přírodní vědy, zeměpis, historie, jazyky, technologie, umění či hudba.

Jsou tam ale i témata, která se běžně v rámci rozvrhu neprobírají, i když patří k zásadním – životní prostředí, vláda, leadership, byznys, ale také třeba oddíl „Bezpečné školy", který rozvíjí empatii, porozumění a snaží se minimalizovat výskyt šikany. Zde si žáci mají například společně navrhnout vesnici tak, aby vyhovovala všem a každý se v ní cítil dobře.


Žáci se učí hrou. A řeší reálné problémy

Ve většině úkolů žáci řeší skutečné a zásadní problémy tohoto světa, s kterými se budou v budoucnu setkávat, a ne smyšlené úlohy. „Jedna z her například ukazuje problém soužití lidí a slonů v Africe. Lidé ubírají slonům jejich životní prostor a sloni následně napadají vesnice. Velmi podobné problémy se objevují i u nás, například v soužití šelem a lidí na hranicích se Slovenskem," říká Miroslav Dvořák, zástupce ředitele školy pro první stupeň a učitel programování v olomoucké Základní a mateřské škole Nedvědova.

Počáteční nedůvěru pedagogů ve výuku pomocí počítačových her se postupně daří odbourávat. „Dnes už to není tak složité, protože máme spoustu příkladů ze tříd, kde to funguje, že Minecraft nepomáhá jen učit předměty, ale také rozvíjí sociální a emoční dovednosti žáků," říká marketingová manažerka Minecraftu Sara Cornishová.

„Ano, někteří učitelé mohou být zprvu nervózní, že hrají se studenty při hodině počítačovou hru. Jenže brzy zjistí, jak jejich svěřence dokáže hra vtáhnout do studijních úkolů, jak se učí domluvit na společném řešení a předcházet konfliktům," dodává.

Ve virtuálním kostičkovém světě se totiž ocitnou všechny děti v dané učebně, které se do hry přihlásí. Jeden se neobejde bez druhého a je na nich, jak si rozdělí úkoly, aby společně dosáhly cíle.

„Školám se vyčítá, že nutí žáky memorovat velké množství věcí. I na ministerstvu školství se mluví o zeštíhlení osnov. Minecraft není o žádném memorování. Je to svět, kde žáci mohou přicházet s vlastními nápady, testovat je, rozvíjet svoji kreativitu, spolupracovat se spolužáky a zároveň se u toho bavit. Je to o rozvíjení dovedností tak potřebných pro dnešní dobu," přidává svou zkušenost učitel informatiky v budějovickém Gymnáziu Česká Miroslav Kotlas.

Podle něj aplikace navazuje na ideu „škola hrou" a učitel v ní působí spíše v roli průvodce. „Často mě moji mladší žáci překvapí, jak doma ve svém volném čase hledají v Minecraftu řešení různých reálných problémů, s kterými se poté chtějí ve třídě pochlubit," dodává…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Information Ninja supluje i výuku informatiky

čtvrtek 26. března 2020 · 0 komentářů

V současné době plné různých forem vzdělávání se přidává také aktivita věnující se výuce informatiky, resp. pomezí informační vědy, knihovnictví a informatiky, včetně směru k datové analýze.

Aktuálně zahájený projekt Information Ninja si klade za cíl přiblížit široké veřejnosti tento svět dat, informací a znalostí ve formě, která doplňuje, ale také v těchto časech supluje výuku informatiky.

Každý týden jí nyní bude věnována jedna cca 45minutová přednáška naživo streamovaná na YouTube, s tím, že budou v příštích dnech přibývat i krátká předtočená videa týkající se praktické výuky a experimentů s datovými a informačními zdroji.

Celý koncept Information Ninja nestaví bariéry mezi neinformatickým publikem a zbytkem datového světa, naopak, chce je propojit. Chce ukázat, že svět dat a informací by neexistoval bez souvislostí světa reálného. Co víc, cílem je přinést užitečné rady, tipy a triky pro práci s informacemi v rámci procesu vzdělávání. Primárně pro studenty středních a vysokých škol.

První dvě témata se týkala historie a struktury webu, tedy, kde se vlastně web vzal a proč tu je. Téma další potom definovalo vztah právě mezi daty, informacemi a znalostmi. Příští téma se bude týkat procesu indexace a jeho role v informačních systémech, tedy třeba v knihovním katalogu, nebo vyhledávači Google.

Vše se odehrává na YouTube kanále Information Ninja, který je dostupný na této adrese: https://tinyurl.com/ninjaprednasky


_____________________

Přednášející PhDr. Jan Černý, Ph.D.

Absolvoval doktorský studijní program Aplikovaná informatika na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze (VŠE), kde se v současnosti dále zabývá metodami Competitive Technical Intelligence. Jeho pozornost se také upírá na možnosti a metody získávání dat, informací a znalostí pro účely výzkumu, vývoje a inovační činnosti podniků. Řídí rovněž Městskou knihovnu Hostivice.

Vystudoval také magisterský obor Informační studia a knihovnictví v rámci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, přičemž se zaměřil na dva směry – trendy skandinávské znalostní sítě knihoven a využití informačních zdrojů pro řešení podnikových informačních potřeb.

Jeho cílem v rámci projektu Information Ninja je poukázat na mimořádné příležitosti, ale i rizika soudobého digitálního světa.


Jan Kršňák: Odehrává se nejdůležitější společenská událost našich životů. Děti se nemusí nic cíleně učit, hodně se toho naučíme my všichni

· 0 komentářů

Ve škole jsme se naučili dělit čas na čas pro učení, pro práci a čas pro volnou zábavu. Ale co když je takové dělení špatné? Co když se lze učit i během volna? Co když se ve skutečnosti učíme po celý život, i po dokončení školní docházky, každý den, každou minutu, od narození až do smrti? Co když se vzděláváme, i když jsou školy zavřené?

Zdroj: Rodiče vítáni 22. 3. 2020

Co když se právě odehrává vyučovací hodina, při níž se naučíme něco opravdu podstatného? Každý jsme takovou hodinu ve škole zažili. Někdo jednu, jiný možná dvě nebo tři. Víc jich nebylo. Co když teď všichni prožíváme další?

Odehrává se nejdůležitější společenská událost, kterou dnešní děti ve svém životě zažily. Ani většina dospělých nikdy neprožila nic mimořádnějšího. V těchto týdnech nebo měsících se toho hodně naučíme.

O naší době, o společnosti, o člověku, jeho imunitním a zdravotnickém systému, o nezištné spolupráci, o bezmoci a moci, o smyslu života. Učitelé se naučí používat digitální technologie a také to, že není nutné mít hodinu pod kontrolou. Rodiče si zkusí, jak se nestresovat kvůli pracovním povinnostem. Děti se naučí, co jim přijde do cesty, tedy to, co jsou zvyklé se učit odmalička. A všichni si vzpomenou, že vlastně umí zůstat v klidu doma a jednoduše být.

Viry mutují. Vyměňují si části sebe sama s jinými buňkami. Sdílejí se. Z pohledu viru je člověk krajinou, s níž se lze sdílet. Také o epidemologii se toho teď hodně naučíme, protože máme internet a zajímá nás to.

Možná se teď máme naučit dobře sdílet. Poslední dobou hodně sdílíme informace, ale stále méně a méně sdílíme sebe. Kolikrát ani se svými blízkými. Teď je na to čas. Školy zavřely a rodiče musí zůstat doma se svými dětmi. Sdílení může mít tvar povídání, procházky nebo obejmutí. Především když budete cítit, že na toho druhého něco leze.

Také objevujeme, že všichni sdílíme jeden svět. Zvláštní, že se to musíme učit, ale je to tak. Dnes se učí dospělí i děti. V lese, na internetu, na hřišti za domem nebo při dlouhém a otevřeném rozhovoru mezi rodiči a dětmi. Neexistuje žádný rámcový vzdělávací obsah, který by se podobným hovorům vyrovnal.

Veškerá školní látka může být nyní s klidem odložena. Má-li váš školák hordy úkolů, prostě to ignorujte. Pokud ho něco z nich zaujme, nechť to udělá, ale když ne, všude kolem se odehrává dostatečné množství tématických okruhů.

Nenuťme děti se vzdělávat, jako by se nic nedělo. Smyslem učení je stávání se člověkem. Jak se žije v komplikovaném a nečekaném světě, se děti učí dobrovolně a rády. Často napodobováním dospělých. V této době si úkoly každý dává sám.

Je skvělé, že virům – a jednomu z nich zvlášť – nikdo moc nerozumíme. Můžeme se toho mnoho naučit. Je v pořádku, že nevíme, jak to dopadne. Nevědění je vždy příležitostí podívat se na sebe sama a na svůj život. Přestože člověk neví, stále je. Sdílejme s dětmi naše společná nevědění. Učme se, co znamená být člověkem. Když se sdílí nevědění, odehrává se učení. Sdílením se šíří nejen viry a informace, ale též pomoc, poznání, moudrost a život.

Ti, kdo se vyskytují na místech, kde musí jednat, budou jednat, i když nevědí, zda-li to, co dělají, je dokonale správně a bude to dostatečné. Ti, kdo tráví čas jinde, mají za úkol především neškodit. Nekomplikovat práci těm, kdo jednají. A nekomplikovat si život povinnostmi, jimiž si standardně život komplikujeme. Jelikož jsme tak naučeni a jsme na to zvyklí. Teď si od toho darujme chvíli pauzu, protože stres, strach a zbytečné komplikace oslabují imunitu. Člověk umí být klidným, i když krajina kolem v klidu není.

Celý text najdete ZDE.

Nakladatelství Portál připravilo pracovní listy ke stažení

středa 25. března 2020 · 0 komentářů

V e-shopu nakladatelství Portál si u vybraných knih můžete stáhnout pracovní listy pro rozvoj grafomotoriky, kreslení, výslovnosti, čtení, počítání, atd. Pracovní listy mohou využít děti, rodiče, pedagogové i všichni dospělí či senioři. Prostřednictvím listů lze trénovat nejen čtení, psaní, logopedii, ale i paměť, logiku, koncentraci a najdete i návody na jednoduchá cvičení.

Jitka Hřebecká: Všichni se učíme plavat, rodiče i učitelé

· 0 komentářů

Do domácího vzdělávání jsme byli hozeni z hodiny na hodinu – přes média. Učíme se to už desátý den. Myslíte, že to už je dost dlouhá doba, abychom to bezchybně uměli? Předseda vlády a ministr školství nám v úterý večer v televizi sdělili, že máme začít učit on-line. Tak jsme se do toho pustili, každý po své linii, jak kdo uměl.

Zdroj: EDUin 23. 3. 2020

U nás ve škole trvalo pět pracovních dní, než jsme propátrali všemožné komunikační platformy, proškolili se, zjistili, co funguje na našich bazarových počítačích tak, abychom byli schopni fungovat. Pak jsme začali jednotně pracovat s rodiči a žáky, aby vše bylo od všech na jednom místě, dobře a přehledně dohledatelné. Dnes je to pátý den, co každý třídní trpělivě dokola obvolává některé rodiče svých žáků a snaží se jim vysvětlit, proč mají platformu používat a zpřístupnit svým dětem, že je třeba, aby děti vůbec doma pracovaly, že musejí mít přístup na počítač nebo si dojet do školy pro učení v naší schránce……

Možná je díky tomu jasnější, v čem práce učitele spočívá. Ne v tom, že dětem prostě řekne, co se mají naučit. Učivo s dětmi probírá, procvičuje, sleduje děti, jak komu co jde, jak se komu daří a přemýšlí, jak jinak to žákovi podat nebo jak dát výzvu tomu, kdo už to pochopil. Teď prostě musíme jako učitelé jednosměrně posílat různé podklady v takové podobě, aby si v nich mohly různé typy dětí s různým typem učení najít, co potřebuji. Ale bez zpětné reakce nemáme šanci podchytit individualitu.

A pokud jde o přetíženost rodičů, pro ilustraci jedna komunikace z naší školy. Matka: „Děti se mají naučit to a to, vysvětlovala jsem to svému dítěti strašně dlouho, zabralo to přehršel času. Poslali jste toho hrozně moc. Pro zdržení s vysvětlováním jsme se vůbec nedostali k těm videím, co jste poslali. Odpověď učitele: „To mě mrzí, v těch videích vysvětluje látku profi učitel. Tedy pokud byste je na začátku dítěti pustili (jak jsme psali), nemusíte nic vysvětlovat. Stihli byste zatím uvařit oběd.

Učitelé obecně v Čechách nemají dobrou pověst. Na změnu práce z hodiny na hodinu zareagovali, vzali to jako výzvu, vzájemně se inspirují… Velmi by mě mrzelo, kdyby místo uznání a pochopení, co všechno musí ve škole s dětmi zvládnout, skončila celá akce nerespektováním požadavků a řečmi ve stylu: Oni to na nás hrnou, já sice nečtu ty jejich návody, ale je to hrozné.

Učitelé se touto akcí učí hodně. Naučí se taky něco rodiče?

Zuzana Hronová: Jak učit děti doma během „koronaprázdnin“? Tady jsou materiály, které vám to usnadní

úterý 24. března 2020 · 0 komentářů

Učitelé řeší, jak vzdělávat žáky, i když jsou školy zavřené a děti doma. Rodiče tápou, jak smysluplně zabavit své potomky při domácím samostudiu. Aktuálně.cz přináší obsáhlý ilustrovaný přehled tipů.

Zdroj: Aktuálně.cz 16. 3. 2020

Několik příkladů:

„Pro výuku matematiky v 1. až 5. ročníku jsem natočil více než 5000 výukových videí, která jsou zdarma dostupná na stránkách Matýskova matematika a obsahují výklad ke každému cvičení každé stránky učebnic. Videa lze využít i v případě, že žáci používají jiné učebnice, protože probírané učivo je obdobné. Žáci se tak mohou učit matematiku z domova s učitelským výkladem," dodává spoluautor učebnic Nová škola Miloš Novotný.

Také společnost Scio nyní zpřístupnila zdarma své testy z češtiny a matematiky pro školy i rodiče, určené pro žáky 3. až 9. tříd základních škol. Slouží k procvičování látky, děti je vyplní on-line z domova. Školy mají zpřístupněné testy v aplikaci ScioDat, rodiče najdou testy na webu Scio. V průběhu objednávání lze vybrat kterýkoliv způsob platby, po dokončení bude objednávka automaticky zaplacena, a nebude tedy třeba nic platit.

Společnost Kalibro nabízí rodičům, žákům i učitelům sadu ukázkových krátkých průřezových testů pro 3. až 9. třídu základních škol, které původně připravila pro podzimní vzdělávací festival PREF 2019. Jejich užití i podpora na jejich webových stránkách je nyní pro všechny zdarma. Souhrnně naleznete tuto sadu testů ke stažení ZDE, odůvodnění správných odpovědí ZDE.

„Ostatní testy nabízíme se slevou v podobě bezplatného doručení. Ke všem testům nabízíme on-line servis na webu, tedy vyhodnocení a odůvodnění správných odpovědí. Nabídku průřezových testů zdarma budeme dále rozšiřovat," říká David Souček z Kalibro…

Nebojte se poskytovat školám zpětnou vazbu. Petra Mazancová odpovídala čtenářům

pondělí 23. března 2020 · 0 komentářů

Zdá se, že se rodiče v současné mimořádné situaci na vlastní kůži více seznamují s prací učitelů – a to mají doma jen jednotky dětí. (Ovšem přístup škol a jednotlivých učitelů se jim jeví jako velice různý.) Je dobré si vzájemně poradit – nejen mezi učiteli, ale také mezi učiteli a rodiči. Pro vzájemný vztah to může znamenat velice mnoho.

Zdroj: Aktuálně.cz 19. 3. 2020

Jak učit děti doma, co je povinností rodičů, jak se připravovat na maturitní zkoušky nebo přijímací zkoušky na střední školy? A je vůbec reálné, že proběhnou ve standardním termínu? Na otázky čtenářů Aktuálně.cz odpovídala předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová, která sama vyučuje angličtinu a základy společenských věd na litoměřickém gymnáziu.


Ukázka z rozhovoru s mnoha rodiči


Ptá se: Katka

Dobrý den, na úvod jeden vtip: Není pravda, že české školství je nereformovatelné – ministerstvo dokázalo za jeden den povolit domácí vzdělávání všem :)

Můj dotaz: Máme doma třeťáka s verbální dyspraxií, dysortografií, vadou řeči a s naprůměrným intelektem, ale nevyzrálou sociální stránkou k tomu. Paní učitelka mu zadává práci přes Google Učebnu – na střídačku cvičení v pracovním sešitě a na střídačku nějaké zábavné procvičování on-line. Po týdnu jsme v situaci, kdy ho samozřejmě baví vše on-line, ale naprosto odmítá vyplňovat pracovní sešity. Ještě jakž takž zvládám vmanévrovat ho do matematiky, ale češtinu (logicky) bojkotuje dost sveřepě. Přemýšlím, co s tím – jestli trvat na písemné formě v sešitech a nebo se na to vykašlat a nechat jenom on-line cvičení. Technicky by to nebyl problém, ale vadí mi jednak to, že bude půl dne u obrazovky a také to, že až se vrátí do školy, tak tam tablet mít nebude a není mi moc jasné, jak ho paní učitelka přiměje něco dělat na papír.

Naštěstí sedmačka zvládá svoji školu on-line naprosto samostatně, paní učitelka je úžasná. Rodiče neotravuje, vše si řeší rovnou se žáky :) A nám podá jednou týdně zprávu. A předškolák naštěstí ze školky žádné úkoly nemá. :) Hezký večer!

Odpovídá: Petra Mazancová

Katko, myslím, že jste k tomu dospěla sama – prostě ta písemná forma nebude pro něj ta nejlepší cesta, možná by byl možný nějaký kompromis, že s ním ty pracovní sešity (třeba jen některé) projdete a on vám řekne, co máte vyplnit. Celou situaci to urychlí a nebude to pro něj taková pruda. Držím vám palce.


Ptá se: Pepino

Já myslím, že děti si s problémem lámou hlavu mnohem méně, než se zdá. Vše se dá vyřešit snadno: nemám počítač, nejde nainstalovat program, program padá. „Dálkové" vzdělávání začne fungovat a bude akceptovatelné, až se žáci začnou chovat jako v Austrálii, tj. přestanou opisovat a podvádět. Do té doby to bude jen hra na vzdělávání. Jestliže mi žákyně napíše, že nemají peníze na PC, který by utáhl program pro odbornou práci, zajímalo by mě, zač ji budu hodnotit, když ji nesmím „neklasifikovat". Doma taky můžeme být do června.

Odpovídá: Petra Mazancová

Pepino, patrně budete muset vymyslet jiný způsob klasifikace, než ke kterému je potřeba počítač. Rovný přístup ve vzdělávání mimo jiné znamená i to, že nemůžeme předpokládat, že naši žáci a studenti mají technické zázemí, které si my učitelé nadiktujeme. Zkuste to, prosím, zvážit.


Ptá se: Jaromír Růžička

Dobrý den, je hezké, že jakožto učitel se mám dětem věnovat individuálně – jenže jich učím v rámci svých předmětů zhruba 180. Ono se to snadno řekne, ale hůř koná… kdybych každému žákovi věnoval deset minut, pak bych potřeboval třicetihodinový den, a to bych nesměl spát, jíst a ani si odskočit… tak prosím nekrmte lidi nesmysly o tom, jak se mají učitelé na dálku individuálně věnovat svým žákům…

Odpovídá: Petra Mazancová

Dobrý den, teď si to počítám v hlavě – mám myslím velmi podobný počet studentů jako vy a individualizovat se snažím (to snad děláme i ve škole, proč by to nešlo na dálku?).

Učím v MS Teams – studenti mají zadání, která společně reflektujeme na společných webinářích a pokud někdo potřebuje pomoct, obrací se na mě prostřednictvím chatu v MS Teams.

Takže tu říkám (píšu), co žiju, pro mě to nesmysly nejsou.


Ptá se: Igor

Dobrý den, může tahle situace pomoci k nějaké větší digitalizaci školství?

Odpovídá: Petra Mazancová

Ano a já pevně věřím, že k tomu i dojde (vlastně jsem o tom přesvědčená). Od minulého týdne se každý den desítky, stovky a tisíce kolegů a kolegyň učí nové věci, vzájemně se podporují, učí se navzájem. Věřím, že i tato vlna (pro učitelskou komunitu jindy ne příliš obvyklého) sdílení už s námi zůstane a stane se samozřejmou součástí práce učitele, stejně jako digitální vymoženosti.


Ptá se: arasiiid

Ministerstvo má na stránkách „silné" doporučení, aby lidé pracovali z domu. Doporučuji všem kolegům učitelům. Můj dotaz: Nedostatečný počet známek (tzn. hodnocení), protože se nám učitelům přes internet někteří žáci neozývají, může znamenat opakování ročníku nebo přezkušování (odložená klasifikace)? Co si o tom prosím myslíte?

PS: dezinfikujte si prosím ruce nejen, když se vrátíte domů, ale i když z domu odcházíte, stejně tak, jako si berete roušku. Děkuji.

Odpovídá: Petra Mazancová

Díky za upozornění na doporučení MŠMT, bude se hodit zejména kolegyni, která pokládala dotaz dříve, a které ředitel nechce umožnit home office.

Již jsem dnes ohledně klasifikace odpovídala dlouhou citací, ztotožňuje se i s mým názorem.
Situace, kdy žák propadne, protože neplnil distanční vzdělávání, je neakceptovatelná.


Ptá se: Dana

Dobrý den, mám dotaz – návrh, zda by nebylo vhodné zrušit přijímačky na střední školy a přijmout všechny dle nějakého „klíče", tak jako tomu bylo ještě před pár lety. Děkuji.

Odpovídá: Petra Mazancová

Dobrý den, mně a kolegům z Učitelské platformy by se zrušení jednotné přijímací zkoušky líbilo velmi i v období bez koronaviru. :-)

Myslím, že i taková situace (JPZ neproběhne a děti budou přijaty na základě nějakých jiných kritérií) může nastat, ale opravdu nechci v tomto směru spekulovat.


Ptá se: Jan Ptáček

Dobrý den Petro, jsem docela zoufalý z přístupu pana ředitele naší školy. Oznámil nám, že děti by se měly učit normálně podle rozvrhu – připojit se ráno na Skype a kontaktovat svého učitele. První hodina začíná normálně už 7:45. Doma máme jen jeden počítač a přitom do stejné školy chodí obě děti – jak to máme udělat? Navíc i já ten počítač potřebuji k práci. Byli jsme domluveni s paní učitelkou z druhé třídy, že jí budem úkoly posílat průběžně a navíc i sešity k opravě – paní učitelka je skvělá, protože se nám věnuje i večer! Ale vypadá to, že s tímto nařízením pana ředitele můžeme komunikovat s paní učitelkou jen přes Skype :( Opravdu se musí děti učit podle rozvrhu? Nešlo by vymyslet, aby ty děti dělaly s učiteli věci, které mají smysl? Nezdá se mi, že by na tuto situaci měla škola aplikovat staré postupy.

Děkuji Vám za odpověď.

Odpovídá: Petra Mazancová

Dobrý den, vaše situace je smutným příkladem toho, jak dálková výuka vypadat nemá.

Je absolutně nereálné realizovat výuku na dálku podle rozvrhu, který platí pokud jsou děti ve škole přítomny. Rodiny nemají žádnou povinnost mít počítače, chytré telefony, konec konců ani internet.

Pana ředitele bych informovala jasným sdělením (e-mail, dopis), že takto nastavená výuka je pro vás nerealizovatelná (jistě vás v tom podpoří i ostatní rodiče, pokud je vyzvete). Pokud by pan ředitel nechtěl situaci řešit, obrátila bych se na zřizovatele školy (obec).

A prosím, poskytněte pozitivní zpětnou vazbu a podpořte vaši paní učitelku druhé třídy, která našla řešení, které vyhovuje jí, dětem i rodičům, nemělo by být shozeno pod stůl jen díky nerealistickým představám o distanční výuce pana ředitele.

Hodně sil, držte se!


Ptá se: Evelína

Dobrý den, mám doma 3 děti (2., 4. a 5. ročník). Je pro mě moc těžké zvládat jejich výuku a pracovní proces. Manžel je v práci vytížen, prarodiče nechci ohrozit a den má pouze 24 hodin. Úkoly, popř. probraná témata běží dle běžného rozvrhu, a co je uvedeno u jednotlivých předmětů, se považuje za probrané. Strávím jenom hodinu tím, než všem třem zadám úkoly. Na učitele jsem se obracela s tím, že se jako rodič cítím v pasti – nebylo moc vyslyšeno. Tuší učitelé, že situace pro spoustu rodin není jednoduchá a že bychom potřebovali čas, abychom se jako rodiče zorientovali a nastavili si nějaký plán? Děkuji

Odpovídá: Petra Mazancová

Dobrý den, úplně chápu. Pokud učitelé na váš podnět nereagovali, obraťte se na vedení školy. Není možné, aby vzdělávání na dálku probíhalo v rozsahu běžného rozvrhu! To opravdu není pro rodiče a děti zvládnutelné. Držím palce, ať se vám podaří situaci změnit, pokud ne, myslete, prosím, na to, že nejdůležitější je klid a pohoda vaší rodiny.


Ptá se: Tom

Dobrý den, chtěl bych z vlastní zkušenosti sdělit, že většina rodičů je učitelům nakloněných a dochází k vzájemné velmi pěkné spolupráci. Pokud třeba nefunguje jeden informační kanál, domluví se na jiném způsobu komunikace. Já musím poděkovat všem spolupracujícím rodičům. Vzdělávání dětí by mělo být společným zájmem nás všech. Chtěl bych vás poprosit ale o váš názor, co by měl učitel udělat, pokud rodič jakýkoliv kontakt s učitelem tvrdošíjně odmítá? Může nějak přesto všechno dítěti takovéhoto rodiče pomoci? Velice děkuji za odpověď. Tom

Odpovídá: Petra Mazancová

Dobrý den, Tome – záleží o jak staré dítě jde, máte nějak možnost kontaktovat dítě přímo? Je také možné, že rodič změní názor nebo že se změní podmínky a komunikovat začne. Pokud chtít nebude, neuděláte s tím nic. Tato situace je právě velice náročná pro děti ze sociálně znevýhodněného a rodinně problematického prostředí. Držte se, je těžké si připustit, že jsem vyčerpal svoje možnosti, ale pro ochranu vlastní zdravé mysli, je to někdy nutné.


Ptá se: Melicharka

Dobrý večer, děkuji za tipy a postřehy a především optimismus, se kterým bychom měli být více než kamarádi obzvláště v těchto dnech. Situace je pro všechny nová, ať si to chceme přiznat nebo ne, především stresující. Pro učitele, rodiče a děti. Mám zkušenosti různé. Děti zpočátku nadšeně přivítaly situaci – rozumějte – prima, aspoň si vyzkoušíme něco nového (videochat, učení online) – to je přece prima, paní učitelko, aspoň budeme něco nového dělat.

Učím momentálně pátou třídu a čekají děti přijímací zkoušky, tak jsem tuto reakci kvitovala s povděkem. Některé děti mi zaslaly fotografie úkolů ještě ten den večer, některé ne (problémy s připojením, možnostmi internetu, rodiče s PC neumí, apod.) nebo jsou u prarodičů a úkoly jsou rády, pokud je zvládnou. Počítala jsem samozřejmě s tím, že se mi úkoly od mnohých nevrátí. Velký počet rodičů kvitoval s povděkem, že mi mohou ofocené úkoly zaslat, protože tím pádem to pro děti byla motivace. Dostalo se mi velké výtky od kolegyně – co si myslím, že je to velký nápor pro všechny, apod. Ano, to bezpochyby je. A záleží na tom, jak se s ním všichni vyrovnáme. Přece nebudeme za úkoly dávat dětem špatné hodnocení nebo výtky. Chceme jen, aby se z momentální situace nesesypaly a pracovaly. Nevíme přece, co nás může v budoucnu ještě potkat.

Evokuje mi to Deník Anny Frankové – jak ti se učili a jak dlouho.
Co si o tom myslíte?
Děkuji a přeji zdar a sílu!

Odpovídá: Petra Mazancová

Milá kolegyně, jsou to VAŠI žáčci a vy je znáte nejlépe – je vidět, že o způsobech a rozsahu výuky uvažujete a reflektujete ji ve své práci. Máte můj obdiv. Podle mě to děláte skvěle, držte se svého pedagogického instinktu a pokračujte. Hodně sil a radosti s dětmi.


Ptá se: Miluše

Mám prvňáčka, co je v tuhle chvíli nejdůležitější? Každý den číst? Nebo hledat videa, aby se naučil správně psát?

Odpovídá: Petra Mazancová

Dobrý den, každý den chvilku číst, každý den trochu kreslit, každý den trošku psát a hodně se smát. Nehledejte videa, jen občas sledujte, jak drží tužku. Třeba si může vést deník? Krátké zápisy – pár slov a obrázek.

Nezapomínejte na nějaký pohyb, hrajte třeba pexeso, hledejte po bytě věci, co začínají na vylosovaná písmenka. Doufám, že vás paní učitelka povede.


Ptá se: Jana

Dobrý den, já bohužel nemohu mít home-office ani ošetřovačku. Poradíte mi, jak ke samostudiu motivovat dva páťáky? Zatím to berou jako prima prázdniny a ty dvě hodiny rozčilování každý večer mě ubíjejí… děkuji.

Odpovídá: Petra Mazancová

Jano, klobouk dolů, dva páťáci, to je drsná kombinace! Zkusila bych si s nimi rozepsat nějaký plán, co mohou udělat dopoledne, když jste v práci, nepřesouvala bych učení jen na večer. Třeba nějakou hezkou tabulku, kde si budou odškrtávat? Zařadila bych do ní i chvilku čtení oblíbené knížky, vřele doporučuju aplikaci Duolingo na angličtinu, mohou spolu třeba soutěžit.
Pevné nervy!


Ptá se: Wolf

Kolik úkolů je rozumné, aby děti v nynější situaci dostávaly?

Odpovídá: Petra Mazancová

Wolf – to je výborný dotaz. V ideálním světě poskytujte jako rodič zpětnou vazbu učiteli, nebojte se s ním komunikovat. Učitelé se v nové situaci adaptují a nemusí množství úkolů dobře odhadnout, plus co se jednomu žákovi zdá málo, může druhému přijít hodně. Důležité je nastavit si s žáky nějaký systém, dávat termíny a myslet na to, že děti by měly taky chodit do přírody, trávit čas s hračkou, s knížkou, uvařit jednoduché jídlo, zacvičit si, zpívat a hlavně se smát. Na to všechno bychom jim jako učitelé měli dát dost času.


Ptá se: Monika

Dobrý den, pracuji na home office a můj muž chodí do práce. Takže nemám moc času věnovat se našemu třeťákovi. Ošetřovné jsem čerpala minulý týden, ale kvůli penězům potřebuji normálně pracovat. On se ale samozřejmě učí tak „lážo plážo". Myslíte, že učitelé předpokládají, že zadanou látku opravdu s nimi rodiče projdou? Já to nestíhám… Děkuji

Odpovídá: Petra Mazancová

Moniko, dobrý den, mám 4 děti, nejmladší ve třetí třídě a úplně vám rozumím. Nedělejte si hlavu, když všechno nestihnete, nenechte si vzít váš čas s dcerou, ve kterém si večer můžete třeba společně číst. Pokud máte pocit, že nestíháte, upozorněte na to paní učitelku nebo pana učitele. Své dítě znáte dobře, pokud cítíte, že je toho na něj moc, část úkolů můžete po domluvě s vyučujícím vypustit. Rodič může pomáhat, ale dítě by mělo přípravu zvládat co nejvíc samo – při zadávání úkolů na to, doufám, učitelé myslí. Držte se.


Ano, držte se všichni – rodiče, učitelé i děti. Všechno zlé je pro něco dobré – a všechno někdy skončí.


Roger Rougier: Trénujeme logické myšlení

sobota 21. března 2020 · 0 komentářů

Sešit obsahuje úkoly pro trénování logického a matematického myšlení a rozvíjení úsudku dětí pomocí dedukce, kombinace více prvků, orientace v čase a prostoru.

Nabízí 50 hádanek, v nichž děti trénují čtení s porozuměním, analýzu informací, pozorování obrázků a schémat, chápání vztahů mezi odlišnými prvky. Každý úkol obsahuje logické nápovědy, které neprozrazují řešení, ale dál vedou myšlení dítěte k správnému závěru. Ověřování výsledku se odehrává na samostatné straně, kde se postupně skládá další úkol.

Roger Rougier je francouzský pedagog, autor úspěšné knihy Rozvíjíme logické myšlení.

Obsah a ukázky najdete ZDE.

Robert Čapek: Děti jsou doma. Jak na domácí práci žáků?

pátek 20. března 2020 · 0 komentářů

Pandemická protiopatření oddělila žáky od učitelů. Mnozí začali panikařit: co přijímačky? Co maturity? Co s učivem?

Zdroj: blog autora 12. 3. 2020

Nedá mi, abych hned na začátku napsal, že neustále platí pravidla kvalitní výuky, mezi kterými nyní vyzdvihuji hlavně tyto:
1. Učitel neučí žáka učivo, učitel učí žáka jeho vlastní prací.
2. Vše, co žáka k předmětu přitahuje, používejme. Co ho od předmětu odrazuje, eliminujme.
3. Učitel se snaží domácí práci minimalizovat, protože především rozdílný domácí servis diskriminuje žáky.
4. Domácí práce nemá být nucenou robotou, ale zábavnou nadstavbou.
5. Nejlepší způsob vzdělávání je vzájemné učení.
6. Vedeme žáky k osobnímu rozvoji, tedy také k odpovědnosti.

Jak tato pravidla nyní aplikovat? Vezměme to jedno po druhém a tak nějak pohromadě.

Hlavní věc je: nehoňte učivo! Vykašlete se na osnovové dostihy a nafouknuté tematické plány a raději přemýšlejte, co by žáci opravdu mohli dělat. Tak, aby se něco naučili a aby to pro ně bylo zábavné.

Kdybych byl například učitelem přírodopisu, celý úkol, zadaný žákům, by byl tento: https://herbar-do-skoly.webnode.cz/news/jak-na-vlastni-herbar


Tečka. A vytvořil bych například vlastní skupinu na Facebooku, kde by žáci prezentovali vybrané stránky ze svého herbáře. Učitelé dějepisu zase mají prvotřídní příležitost, jak navést žáky na dokumenty nebo filmy, které jim ukážou slavné bitvy nebo strhující historické příběhy.

Milí kolegové, učitelé jazyků a matematiky, neblázněte! Nedělejte nyní z domácího učení robotu, kde lepší žáci budou beze smyslu počítat kvanta příkladů, u kterých se ti horší bez zpětné vazby budou jedině fixovat chyby. Kde budou žáci skřípat zubama u formálních cvičení a horečného vyplňování pracovních sešitů. Vymysleme jim kreativní činnost! Ať malují komiksy, vymýšlejí scénáře, vytvářejí zábavné příklady, dělají experimenty. tvoří reklamy… a tyto své výtvory pak na společně platformě sdílejí a třeba i vzájemně hodnotí!

Nenuťme žáky doma šprtat, veďme je k tomu, aby se bavili prací. A motivaci výrazně zvýší i to, když budou mít možnost volby. Když je odkážu na dokument nebo na film, je dobré individualizovat právě možností výběru. Je toho tolik, co jim můžeme předat. A ještě víc toho, co si mohou doporučit navzájem sami žáci, když z nich uděláme spolutvůrce našeho domácího studijního programu! Ať objeví svět návodů a pracovních postupů na Youtube, kde doposud sledovali jen youtubery a gamery. Ať sami vytvářejí mediální obsahy pomocí svým mobilních telefonů (které jim na špatných školách doposud dovedli jen zakazovat).

Také mě napadlo, že právě nyní se ukáže, jak dobrý je kdo učitel a jak kvalitně kdo učil své žáky. Ti, kteří žáky vedli k dobrému vztahu ke svému předmětu, učili je samostatnosti, rozvíjeli jejich softskills, nyní vlastně jen postoupí se žáky o level výš. Od studia k samostudiu, k jen mírně řízenému autonomnímu vzdělávání. Ten, kdo místo mentora a staršího kolegy odborníka byl ve škole dozorcem nucených prací, má smůlu. Jeho vězni mu utekli. A když jim během minulých týdnů, měsíců a let nepředal potřebné dovednosti, tak nyní je vyprázdněnost a marnost takové výuky jasně patrná.

P. S. To samé se týká rodičů. Neblázněte! Pokud děti něco dělají s nechutí, dobré výsledky to mít nebude. Je lepší jim dát do ruky dobrou knihu nebo zajímavou stavebnici, než je mučit příklady, které jim stejně nedovedete vysvětlit.

Zuzana Hronová: Koronavirus reformuje školství. Moderní metody si osvojují i učitelé „skeptici“

čtvrtek 19. března 2020 · 2 komentářů

Zatímco učitelé-inovátoři nyní v podstatě jen pokračují v tom, co už mají se studenty nacvičené z běžných hodin - tedy poznámky, testy a úkoly v on-line prostředí, pragmatici a vlažní zájemci o novinky se rozkoukávají kolem sebe, hledají inspiraci u technologicky zběhlejších kolegů a zvolna přicházejí moderním vymoženostem na kloub.

Zdroj: Aktuálně.cz 13. 3. 2020

…A pak jsou tu ještě učitelé-konzervativci, kteří byli dosud k pokrokům ve vzdělávání skeptičtí nebo se jim záměrně vyhýbali. Ti stále přemýšlí, zda by si rodiče měli jít pro materiály do školy, nebo jestli je přece jen nenaskenují a nepošlou e-mailem. Jenže tuší, že s tím si dlouho nevystačí, a začínají se navzdory svým přesvědčením síťovat s kolegy v on-line světě a zjišťovat technologické vymoženosti.

A podobně to mají rodiče, z kterých se neplánovaně stali domácí učitelé.

…Většina škol zasílá dětem práci prostřednictvím internetových aplikací, mailem, a jinými cestami. Žáci by tak měli zůstat v kontaktu s učivem a věnovat se mu v obdobné intenzitě jako při prezenční docházce do školy," upozorňuje například poradenské centrum Kolping ze Žďáru nad Sázavou.

Rodičům radí, aby zastoupili učitele a svým prvostupňovým dětem příliš neměnili zaběhnutý denní režim, tedy snad až na drobné přispání ráno, které může být spíše ku prospěchu věci. Dopoledne by měli plně věnovat výuce a vzdělávací aktivitě. Učení by neměli omezovat jen na úkoly zadané školou.

Kateřina Součková ze žďárského vzdělávacího centra doporučuje také nezapomínat na aktivní pohyb venku a zdůrazňuje, že to platí jen pro rodiny, které nejsou v karanténě a dítě je v dobrém zdravotním stavu. Odpoledne by se měly rodiny s malými dětmi věnovat domácím pracím, do nichž je aktivně zapojí, popřípadě kreativním činnostem, sportu, čtení knih či deskovým hrám…


Učitelem na dálku

Většina zodpovědnosti za výuku by nicméně měla zůstat na učitelích. Ti by neměli zapomínat, že nemají volno, ale normálně učí, pouze tedy na dálku. Dnes už mají řadu technologických možností, jak na to jít a jak společně se žáky toto období zvládnout.

„Učíme žáky, ne učivo. Rozvíjet je můžeme dočasně i na dálku a zejména je podpořit v řízeném sebevzdělávání. I pro učitele je to výzva – výuka na dálku by neměla znamenat ‚učebnice str. 34-38, vyplnit pracovní sešit do strany 50‘," upozorňuje Petra Mazancová. „Je potřeba vytvořit plán, s žáky ho komunikovat a naplňovat. A rozhodně nezapomenout na reflexi - využít eseje, prezentace, nahrávky, fotografie a ostatní možnosti pro žáky, aby mohli práci efektivně dokládat," radí…


Učitelé sobě

Ti aktivní a nápadití učitelé se ale spoléhají především sami na sebe, na svou kreativitu a odhad, co na jejich žáky zabírá. Své zkušenosti sdílejí na učitelských diskusních skupinách, jako je facebooková skupina Učitelé+ nebo na Twitteru Učitelská platforma. Skupina Učitelé+ se podle svých administrátorů rozrostla jen za první den distančního učení o sto nových členů, kromě toho ukázala, jak se učitelský stav dokáže v době krize zaktivizovat, solidárně radit méně zkušeným kolegům a nabízet své nápady a výtvory. Chystá se také několik rychlých webinářů, jak na učení na dálku. A opět, mají o ně zájem i učitelé, kteří dosud uznávali jedině klasické prezenční školení ve školicím středisku…

Ve sdílených nápadech "učitelé sobě" najdeme třeba prezentaci v Powerpointu na téma, co je vlastně koronavir – od jeho původu, vlastností, šíření až po prevenci, vtipy či dezinformace o něm i osvětové video youtubera Kovyho. Mimochodem, je o ni obrovský zájem.

„Prezentaci jsem poslala svým žákům již v úterý večer, kdy byla situace chaotická. Pak jsem ji ve středu nabídla na Učitelé+ k využití i dalším kolegům. Nečekala jsem, že to bude mít takový ohlas," říká její autorka Sabine Cvejn Malá, učitelka biologie sedmých a osmých tříd na ZŠ Generála Klapálka v Kralupech nad Vltavou…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Lucie Fialová: Děti milují Minecraft a Minecraft umí spoustu věcí, které se budou dětem v životě hodit, říká lektor a bývalý učitel

středa 18. března 2020 · 0 komentářů

Minecraft, současný hit mezi počítačovými hrami. Věděli jste, že je to ale zároveň skvělý vzdělávací nástroj? A to zdaleka ne jen při výuce informatiky. Učitelé jej využívají také při biologii, chemii, dokáže zpestřit matematiku, ale pomůže i s jazyky nebo dyslektikům se čtením. Říká se tomu gamifikace výuky a výzkumy ukazují, že je to velmi efektivní nástroj.

Zdroj: Rodiče vítáni 12. 2. 2020

Miroslav Dvořák pracuje jako specialista pro oblast školství společnosti Microsoft. Učil dějepis a informatiku na základní škole na Praze 6, kam sám jako dítě chodil. V kontaktu s českými školami dále zůstává jako konzultant a lektor, který se zaměřuje na využívání technologií v oblasti vzdělávání.

Jak vás napadlo používat Minecraft ve výuce?

Vždycky jsem se zajímal o to, co moji žáci dělají na mobilu. Co to máte? Naučíte mě to? ptal jsem se jich – a oni mi hrozně rádi ukazovali, co v Minecraftu stavějí. Začal jsem se o to zajímat a zjistil jsem, že existuje Minecraft Education Edition neboli vzdělávací edice, kde jsou speciální nástroje pro učitele. V tu chvíli to pro mě byla jasná volba. Dává mi smysl se podívat, co žáky baví, a vstupovat do jejich světa, využívat jazyk, kterému oni rozumí. Pak není třeba složitě hledat, čím je motivovat.

Takže jste přišel do třídy a řekl: Dnes budeme pracovat v Minecraftu. Jaká byla reakce?

Ano, řeknete tu magickou větu, a děti jsou vaše. Já jsem je vždycky rovnou zchladil: nemyslete si, že tam budeme hledat nějaké creepery nebo mlátit pigmany. I tak byli nadšení. Často říkáme, že děti by měly trávit méně času hraním počítačových her nebo na mobilu, ale proč jim neukázat, že ten čas, který tráví na počítači, můžou trávit i smysluplně? Že i pomocí nástrojů, které oni znají, se mohou něčemu novému naučit a systematicky rozvíjet své kompetence v různých oblastech. Děti umí Minecraft a Minecraft umí spoustu věcí, které se mohou hodit dětem.

Jaké třeba?

Například krásně rozvíjí schopnost spolupracovat. Je na spolupráci přímo založený. Měl jsem ve třídě dva žáky, kteří se úplně nemuseli. Oba byli vůdčí typy, takoví ti dva kohouti na jednom smetišti. Tak jsem pro ně připravil týmovou úlohu – každý z nich měl svůj tým, ale museli spolupracovat, aby úlohu dokončili. Tihle dva kluci, kteří by spolu jinak nemluvili, se najednou navštěvovali v lavicích a domlouvali se, jak co udělají. Rád bych vám řekl, že to skončilo happyendem a stali se z nich kamarádi na věky věků – to se nestalo, ale byli spolu od té doby schopni komunikovat.

Schopnost spolupracovat, něco prezentovat, obhájit si svůj názor, to jsou dovednosti, bez kterých už se v moderní společnosti nikdo neobejde, přitom na školách se jim moc pozornosti nevěnuje. Tím, že si děti čtou v učebnici a dělají pracovní listy, to příliš netrénují. Minecraft dává učiteli do rukou další nástroj, kterým může tyto dovednosti u dětí rozvíjet.

Na co ještě se dá Minecraft využít?

Vzpomínám, jak moji žáci nechápali, proč se při výpočtu objemu strany nesčítají, ale násobí. Pochopili to právě až v Minecraftu. Díky tomu, že je 3D, skvěle rozvíjí prostorové vnímání. Má integrovanou výuku programování v několika programovacích jazycích – rozvíjí se tím algoritmické myšlení neboli schopnost rozložit složitý úkol na jednodušší. Taková dovednost se hodí každému, ne jen těm, kdo se stanou programátory.

Co je ale na Minecraftu nejcennější: je to velmi univerzální výukové prostředí, které podporuje badatelský přístup a je skvělým nástrojem pro projektové vyučování. Já jsem učil informatiku a dějepis, což nejsou zrovna blízké předměty, ale díky Minecraftu se mi dařilo je propojovat. Když jsme v dějepise probírali starověký Egypt, tak jsme si v Minecraftu naprogramovali stavbu pyramidy a ukazovali jsme si i všechny mechanické principy. Když jsme brali středověk, udělali jsme si model středověké vesnice a probírali jsme nejen architekturu, ale obecně fungování středověké společnosti.

Skvěle propracovaná je v Minecraftu chemie – ve škole se moc pokusů nedělá, aby nedošlo k nějakému průšvihu. V Minecraftu si toho děti mohou bezpečně vyzkoušet spoustu. Nebo je tam skvělý model lidského oka – můžete si ho prohlédnout zvnějšku, ale i vletět dovnitř. Žáci mohou sami stavět realistické modely orgánů, aby lépe pochopili, jak fungují. Aby to dokázali, musí si načíst hodně o tom, jak vybraný orgán funguje, ale zkuste hádat – budou si informace zjišťovat raději kvůli písemce, nebo kvůli tomu, že to potřebují do Minecraftu? Chytré studie potvrzují, že to, co mají žáci spojené s nějakým prožitkem, se jim uchovává v dlouhodobé paměti. Samozřejmě to není o tom, že by teď všichni učitelé měli každou hodinu pracovat v Minecraftu…

No právě – co třeba učitelé, kteří to s technologiemi neumí?

Pokud se ve škole nenajde jiný zapálený učitel, mohl by to být učitel informatiky, který prošlape cestičku i pro ostatní učitele. Ideální je, když se s tím začne v informatice a rozšíří se to do dalších předmětů. Mám příklady z Brna, z Českých Budějovic, kde začali tím, že si v Minecraftu společně vytvořili model školy. Zní to triviálně, ale znamená to: získat plánek školy, pracovat s měřítkem, dobře si rozložit práci v týmu – zase jsme u té spolupráce.

Někteří učitelé měli jazykovou bariéru, tak jsme pro ně vytvořili speciální stránku minecraftedu.cz, kde najdou přípravy na hodiny v češtině. Do Minecraftu se tak mohou odvážit i pedagogové, kteří s ním nemají žádné zkušenosti. Stačí si vzít někdy večer na gauč notebook, projít si to, vyzkoušet a druhý den zkusit s žáky. To vše samozřejmě platí i pro rodiče.

Jenom že žákům to asi půjde lépe než učitelům.

To narážíte na velmi důležitou věc: je pořád řada učitelů, kteří chodí do hodiny s tím, že musí vědět více než žáci. Učitel už ale přece dávno není chodící encyklopedií jako v 19. století. Je důležité si tohle srovnat v hlavě. Výukový cíl chemikáře není naučit hrát děti Minecraft, ale naučit je, jak se tvoří prvky nebo sloučeniny. Minecraft je jen nástroj. Já se považuji docela za odborníka a i tak myslím, že by si mě žáci namazali na chleba.

Všichni žáci? Znají Minecraft opravdu všechny české děti?

Když se ve třídě zeptáte, kdo hrál někdy Minecraft, zvedne ruku buď úplně celá třída, nebo zůstanou jeden dva, kteří to nikdy nehráli. Obvykle spíš děvčata, ale jakmile se s tím naučí pracovat – což je otázka jedné hodiny – v ničem za kluky nezaostávají, a to včetně úloh na programování. To je příjemné zjištění a ukazuje to, že často máme různé předsudky.

Konzervativnější lidé se asi budou ptát: jaká je efektivita takové výuky?

Samozřejmě že když si žáci v učebnici přečtou kapitolu o oku, bude jim na to stačit patnáct minut, kdežto v Minecraftu strávíme celou hodinu. Pokud ale chci, aby opravdu věděli, jakým způsobem oko funguje a zapamatovali si to déle než do příští písemky, tak mi Minecraft dává do ruky velmi silný nástroj. V průzkumu společnosti Microsoft uvedlo 90 procent učitelů, že se jim zapojením Minecraftu do výuky podařilo rozvinout dovednosti studentů v oblasti řešení problémů, kreativity, kritického myšlení a spolupráce. Odborníci upozorňují také na to, že když se děti učí pomocí technologií, úplně odpadá strach z chyby, který bývá často příčinou školních neúspěchů nebo pasivity.

Je kromě Minecraftu ještě jiný nástroj, který děti baví a dá se využít ve škole?

Na výuku programování je dobrý program Scratch nebo KODU, ten je spíš pro menší děti. Ale napadá mě ještě jedna zajímavá věc: jak s dnešními dětmi komunikovat. Nevím, jestli jsem jako učitel dělal něco špatně, ale když jsem poslal žákům email, tak si ho skoro nikdo nepřečetl. A to ani v případech, kdy jsem jim posílal věci, o kterých jsem věděl, že je zajímají. Jednou jsme koukali na dokument z cyklu České století, bylo to o mnichovské dohodě, ale s koncem hodiny jsem to musel utnout zrovna při dramatické scéně. Žáci se mě sami ptali, kde to mohou dokoukat, tak jsem jim poslal link emailem. Když jsem se příští hodinu ptal, kdo to dokoukal, nepřihlásil se nikdo. Problém nebyl v tom, že by ztratili zájem, ale že se vůbec nepodívali na email. Pro nás je to denní chleba, je to náš pracovní nástroj, ale pro ně je to sto let stará technologie, kterou používají prarodiče. Cítil jsem, že potřebuju modernější nástroj komunikace a zvolil jsem Microsoft Teams, který funguje podobně jako Messenger nebo Whatsapp – můžete tam psát, ale i lajkovat zprávy, posílat animované gify, označovat účastníky… Když viděli, co to umí, mělo to podobný efekt jako s tím Minecraftem – místo abych je násilně vtahoval do svého světa, vstoupil jsem já do toho jejich. Najednou šla komunikace velmi přirozeně.

Proč jste si neudělali třeba skupinu na Facebooku?

Respekt ke všem učitelům, kteří kreativně používají Facebook ke komunikaci se třídou, ale pro mě bylo důležité být s žáky v uzavřeném prostředí. Pokud budu Facebook používat ke školním účelům, nesu odpovědnost za to, že na něm děti jsou. Přitom „Teamsy“ fungují velmi podobně – zmínil jsem třeba lajk: když ho učitel chytře použije, ve chvíli, kdy někdo napíše něco smysluplného nebo odevzdá zajímavou práci, může to být motivace pro další žáky, aby taky napsali něco kloudného. To je ta naše prokletá doba feedbacků. Samozřejmě je potřeba pracovat citlivě s těmi, kteří na tyhle věci nejsou, ale to už je na učiteli, jak si to pohlídá.

Sám máte tři malé syny – jak jim nastavujete přístup k technologiím?

V momentě, kdy byl první syn schopný pracovat s tabletem, což bylo ve školkovém věku, tak jsem to nezakazoval, ale hlídal jsem si dvě věci: kvantitu, ale i kvalitu. Kolik času tomu věnuje, ale i co tam přesně dělá. Jestli rozvíjí své strategické nebo logické myšlení, nebo třeba aspoň postřeh. Nebo jestli hraje hloupou hru, která jen zapojuje první signální a je to ztracený čas. Každému rodiči tedy doporučuju: sednout si k tomu s dítětem a nechat si od něj ukázat, co hraje. Dítě na to čeká. A po čem touží nejvíc: aby s ním táta nebo máma byli v tom světě.

Coby lektor školíte učitele, jak pracovat s technologiemi. Jak si v tom stojí české školy?

Mám za sebou roadshow pro školy, při níž jsem se setkal s 1300 učiteli různých předmětů. Možná vás trochu překvapím, ale myslím, že na tom nejsme vůbec tak špatně. Pořád máme tendenci říkat, jak to u nás nefunguje a jak je školství zkostnatělé. Já si to nemyslím. Ano, když nás budeme srovnávat s prestižními londýnskými školami, tak tam nejsme, ale školy ušly ohromný kus cesty, běžně se využívá elektronická třídní kniha, interaktivní tabule, Teamsy už mají na školách desítky tisíc uživatelů. Ta atmosféra nedostatečného sebevědomí až sebemrskačství je nebezpečná a velmi kontraproduktivní. Mnohem víc bude fungovat, když se zaměříme na příklady dobré praxe. Jako učitel dějepisu mám oblíbené období Karla IV. nebo první republiky, to byly doby, kdy měli Češi chuť vytvářet nové věci a zkoušet nové postupy a strašně rád bych naši společnost zase viděl v této pozici. Nenadávat a nečekat, co k nám přijde ze zahraničí, ale aktivně se na modernizaci podílet.

Rozhovor vyšel v příloze Akademie Lidových novin.

Celý text najdete ZDE.

Ludmila Kovaříková: Třída bez papíru (Paperless Clasroom)

úterý 17. března 2020 · 0 komentářů

Termín paperless classroom se objevuje už dlouho. S nástupem technologií jsme si představovali, že část naší práce převezmou počítače, a možná mnozí doufali, že námaha spojená s kopírováním půjde stranou. Začalo se hovořit o třídě bez papíru.

Zdroj: Česká škola 24. 10. 2019

Pro některé školy je to spojení takřka neznámým pojmem, jiné by se s klidem mohly za „paperless“ označovat. Co však tento termín znamená ve skutečnosti, a co to tedy obnáší v celé škole? Jak začít, pokud nikdo ve škole není podobným pokusům nakloněn? Následující přehled kladů, záporů a tipů by mohl poskytnout určitou inspiraci, co by bylo záhodno vyzkoušet a na co si naopak dávat pozor.


Výhody

Za nejvýraznější argument pro takto postavenou třídu někteří považují méně spotřebovaného papíru na kopie pracovních listů, domácích úkolů, testů i poznámek. K tomu se pojí čas strávený u kopírek a někdy i rozčilování s nefungující tiskárnou nebo zapomenutým pracovním listem. Důvody ekonomické a environmentální ve společnosti, která neustále bojuje s plýtváním, by měly být dostatečně důrazné na to, abychom se jimi začali zabývat. Nadto hovory s dětmi o tom, proč sdílíme dokumenty tímto způsobem, je můžou nasměrovat k uvažování nad plýtváním materiály.

Další klad ocení všichni chaotičtí studenti. Dokumenty, poznámky, vysvětlení látky jsou k dispozici neustále. I nepřítomní žáci si mohou vše zjistit a dohledat. Učitel tedy může nahrát celý vzdělávací kurz a zadávat domácí úkoly podle testů vyhodnocených online. Celý proces je udržitelnější a efektivnější.

Organizace práce by měla vést k důkladnějšímu zapojení dětí do učebního procesu a spolupráci s učitelem a postupně možná i konceptu obrácené třídy. Paperless classroom má zkrátka výhody pro učitele i žáky.

V těchto argumentech o ekologii se možná ztrácí ten nejpodstatnější: příprava dětí na budoucí svět, v němž pravděpodobně budeme jak doma, tak v práci používat technologie stále častěji.


Nevýhody

Největší problém samozřejmě spočívá v nutnosti vlastnit nějaké zařízení a mít k dispozici připojení k internetu, a to nejen ve škole, ale i doma. V opačném případě se pak žáci dostávají do výrazné nevýhody. Podle záměrů školy se musí počítat se zakoupením elektronických učebnic nebo nutností zavádění rozsáhlejších digitálních prostředí. Kromě technologické stránky je také potřeba počítat s podporou učitelů, kteří i po kvalitním školení potřebují jistý čas na prolomení letitých zvyků.

Několik článků také upozorňuje na to, že bychom neměli zapomenout na výzkumy, které ukazují, že studenti se učí efektivněji z tištěných knih než z obrazovky, a naopak čtením z obrazovky výkon trpí.

Podle některých studií žáci produkují více nápadů, když píší rukou, texty jsou gramaticky správnější, souvislejší a promyšlenější. Ruční psaní podle nich podporuje koncentraci a hlubší procesy než psaní na klávesnici, protože umožňuje vidět koncepty propojené mezi sebou. Všeobecně se navíc liší porozumění textu na obrazovce i úroveň psaní i mezi chlapci a dívkami, slabými žáky a žáky rychlejšími. I na to tedy musíme při čtení a psaní pamatovat. A uvědomíme-li si, jak mají naše skripta zohýbané rohy, podtržené řádky a vepsané otázky, je těžké si představit něco podobného s digitálním textem. Přesto všechno ani tyto studie nedoporučují plně se vrátit k papíru a opustit technologie, spíše se s technologiemi lépe vypořádávat. Např. učit se používat aplikace na zvýrazňování a sběr informací (Diigo, Evernote).


Celý text naleznete ZDE.


Zuzana Hronová : Jeden e-sešit sdílí s učitelem celá třída. Digitální výuka proniká i do českých škol

pondělí 16. března 2020 · 0 komentářů

Žáci už dnes nemusí mít žádné papírové učebnice nebo sešity, na vše stačí jeden program se sdílenými prezentacemi učitelů a vpisovanými poznámkami dětí. Vše si stáhnou a učí se pak v klidu doma nebo třeba při cestě vlakem. V tomto virtuálním prostředí se mohou odehrávat i písemky či úkoly. Na částečnou e-výuku přechází stále více českých škol.

Zdroj: Aktuálně.cz 19. 2. 2020

„Mileniálové a generace Z bude tvořit 75 procent pracujících, až my půjdeme do důchodu. Mělo by být naší prioritou vybavit učitele všemi potřebnými dovednostmi a technologiemi pro tyto žáky. Digitální generace přišla do tříd a my na to musíme reagovat," prohlásila na světovém vzdělávacím festivalu BETT 2020 v Londýně generální manažerka Microsoft Education Barbara Holzapfelová.

Digitalizace ve výuce je podle odborníků nevyhnutelná. Už jen proto, že škola by neměla připravovat děti na minulost, jak tomu donedávna bylo, ani na současnost, jak o to usiluje nyní, ale na budoucnost. A budoucnost bude plná digitálních technologií, ať už se současní žáci a studenti vrhnou na jakýkoliv obor.

Digitalizace může být užitečná i tím, že dokáže snižovat mezery v úrovni výuky i mezery v úrovni vzdělanosti jednotlivých žáků. Jak na BETT 2020 upozornil Anthony Salcito, viceprezident Microsoftu pro celosvětové vzdělávání, s moderními technologiemi na internetu lze překonat propasti ve vzdělávání cizinců, dyslektiků, dysgrafiků i pomalejších žáků a přizpůsobit jim tempo a personalizovat výuku.

„Dříve jsme byli zvyklí, že výklad učitele je omezen zdmi učebny a dobou předmětu. Jenže vzdělávací aplikace na internetu žákům umožňují mít tento výklad neustále při sobě, libovolně se k němu vracet a on-line ho konzultovat," vysvětlil Salcito.


Všechny sešity, písemky i úkoly v notebooku

Učitelé se už nemusí spoléhat na zastaralé učebnice, ani nemusí složitě a od základu dělat vlastní přípravu. Pakliže do výuky zapojí svůj notebook a nejlépe i žákovské laptopy a tablety, mohou na internetu sáhnout po programech a vzdělávacích aplikacích, které bývají pro školní použití zdarma.

V Česku se nyní hojně rozmáhá program OneNote od společnosti Microsoft. Tato aplikace je na internetu dostupná zdarma, stejně jako on-line proškolení a vzdělávací aplikace, prezentace či testy. Učitel si tu vytvoří virtuální třídu, virtuální sešity, virtuální tabuli a může začít. K dispozici tak má ve svém notebooku sešity, písemky i úkoly všech svých žáků, do nichž může on-line zasahovat – třeba pomalejšímu žákovi nasdílet odkaz na procvičování látky, rychlejšímu zase poslat zajímavé materiály pro rozšíření látky.

V tomto prostředí si učitel může velmi jednoduše sestavit testy na procvičení látky, a jakmile mu je žáci pošlou vyplněné, v podstatě okamžitě je může jedním kliknutím vyhodnotit a druhým poslat svým svěřencům zpět. Kromě toho mu aplikace ukáže i podrobné statistiky, u jakých otázek žáci nejvíce chybovali a co je tedy dobré dále procvičit.

„Vidíme učitele, jak tráví nekonečné hodiny u kopírky a množí svým žákům pracovní listy. Ty je pak často někde ztratí a ani je nedonesou domů. Navíc rozmazaná kopie obrázku a textu už je hodně staré médium v momentě, kdy mají k dispozici videoprezentace, fotogalerie či hlasové nahrávky. OneNote funguje jako interaktivní sešit pro celou třídu," říká Tricia Van Hollebekeová, produktová manažerka vzdělávacích aplikací Microsoftu.


Lepší než zastaralé učebnice, říkají žáci

„Ve škole máme k dispozici tzv. mobilní učebnu, tedy třicet notebooků s dotykovou obrazovkou a elektronickým perem. Já osobně používám nástroj OneNote při hodinách zeměpisu s devátými ročníky," říká Michal Špirk, učitel informatiky a zeměpisu na Základní škole Tolstého v Klatovech.

„Místo rozdávání nakopírovaných pracovních listů nasdílím zadání v digitální podobě. Děti mohou úkol dodělat i doma na počítači nebo tabletu. Hotovou práci lze pohodlně elektronicky kontrolovat, žáci nemusí klasicky odevzdávat sešit. Vše je uloženo v cloudu, nemůže se stát, že by někdo zapomněl sešit, tužku nebo pastelky." Dodává nicméně, že digitální technologie používají v padesáti procentech vyučovací hodiny, nezapomínají ani na papír a tužku. „Zápisky si žáci píší klasicky do papírového sešitu, ale pracovní sešit už mají elektronický," upřesňuje.

V jeho deváté třídě redakce Aktuálně.cz zjišťovala, jak jsou s používanými aplikacemi spokojeni sami žáci. Na jejich užitečnosti a zábavnosti se shodli skoro všichni – včetně těch, kteří s jejich zaváděním do výuky zprvu nesouhlasili.

„Je dobré si tyto nové věci vyzkoušet už na základce. Přijde mi to jako užitečná zkušenost, protože většina z nás s těmito aplikacemi bude pracovat celý život a budeme s tím alespoň umět," myslí si Adéla. Natálie zmiňuje kromě užitečnosti a zábavnosti i ekologický aspekt digitálních technologií. „Pomůžeme tím přírodě, jelikož nemusíme používat hromady papírů," říká.

„Moderní technologie by se měly využívat všude a myslím si, že život s nimi bude jednodušší," tvrdí Matěj. „Všechny školní poznámky a materiály si můžeme ukládat v programu OneDrive, kde se i zálohují, takže o to skoro není možné přijít. Velmi se hodí PowerPoint, tam si můžeme dělat prezentace takové, aby to lidi více zajímalo, a ne mít jenom napsané poznámky na papíru a číst to, protože to nikoho nebaví," popisuje.

„Modernizace výuky je velmi přínosná, protože se leckdy učíme z učebnic starých i deset let. Samozřejmě, například v dějepisu to nevadí, historie se nemění, ale u jiných předmětů se učíme zastaralé věci a občas se k nám dostávají zastaralé informace, i když skutečnost je mnohdy velmi odlišná," myslí si Dominik.

Mezi výtkami zaznívají hlavně názory, že se musí myslet i na studenty, kteří nemají počítač nebo internetové připojení doma. „Mělo by být možné realizovat se i mimo síť," upozorňuje Vojtěch.


Nemocní si už nemusí půjčovat sešity

David Frýbert, metodik ICT a učitel informatiky na Střední průmyslové škole Na Třebešíně v Praze, si na OneNote pochvaluje hlavně možnosti, jak předat informace studentům. „V reálném čase mohu do společného sdíleného elektronického sešitu pořídit screenshot obrazovky, vepsat poznámku, vložit svou myšlenku. Všichni studenti tak mají najednou přístup k poznámkám z hodiny," říká a popisuje, jak jedním kliknutím hromadně zadá úkoly a distribuuje je všem studentům do jejich vlastních sešitů v sekci domácích úkolů. Zde se jim také objeví oprava úkolu učitelem.

„Reakce studentů na přechod od papíru k elektronické verzi sešitu je vesměs pozitivní, i když na druhou stranu je možnost neustálé kontroly a možnost zadávat cvičení i v době nepřítomnosti učitele ironicky řečeno 'velmi vítána'," usmívá se Frýbert.

Tuto možnost však bez ironie vítají žáci, kteří bývají často či dlouho nemocní a složitě si půjčují všechny sešity a materiály k doplnění. A také rodiče zejména menších žáků, kteří mají v jednom programu pod kontrolou veškeré učivo svých dětí.

„Dal jsem žákům vybrat, jestli si chtějí dělat poznámky do papírového, nebo elektronického sešitu, ale všichni chtěli ten elektronický, takže jedeme ve OneNote," říká učitel informatiky a zástupce ředitele Základní školy Chýně Tomáš Rajman. „Hodinu začnu u prázdného plátna a píšu sem poznámky, příklady, fakta, kreslím jim do toho, a když hodina skončí, rozdistribuuju jim to do jejich složek."

Jeho škola však najíždí na digitalizaci výuky již od útlého věku. „První pololetí v první třídě ještě jedu slabikář, ale už od druhého pololetí mám vlastní výukové materiály, které sdílím se žáky ve OneNote. Mnohem víc je to baví, dají se tam natáčet i vkládat videa a fotky, je to interaktivní," popisuje Lucie Fundáková, třídní učitelka prvňáčků. „Dříve byli rodiče zoufalí, podle učebnic jsme nejeli a papírové pracovní materiály děti většinou ztratily dříve, než stačily dojít domů, takže se neměly čeho chytit." Pochvaluje si také čtečku ve OneNote v angličtině, která čte slovo po slovu a zobrazuje u nich i obrázkový slovník.

Program oceňuje také Tomáš Milička, učitel matematiky a informatiky na Gymnáziu, Střední pedagogické škole, Obchodní akademii a Jazykové škole Znojmo, který pracuje s maturanty, tedy studenty o 12 let staršími. „Studenti jsou s programem spokojení, protože s sebou nemusí nosit sešity a obsah mají dostupný jak doma, tak ve škole anebo třeba ve vlaku. Když si připravím materiály na hodinu, mohu je jednoduše studentům zpřístupnit, a navíc do těchto dat rovnou připisovat další informace nebo zvýrazňovat důležité pasáže. Přitom synchronizace v jejich zařízeních je celkem rychlá, takže to mohou hned se mnou sledovat."

Program samozřejmě učiteli umožňuje jednotlivé části poznámek a prezentací zamykat či sdílet s konkrétními osobami. Žáci se tedy zdaleka nedostanou ke všemu, je jim zpřístupněna pouze ta část, kterou pro ně vybere učitel.

Zdaleka nejde jen o propojení jedné třídy do jednoho elektronického sešitu. Pomocí programu Teams si učitelé mohou vybudovat nejen virtuální třídy na škole či školách, ale také virtuální skupiny s dalšími oborovými učiteli prakticky po celém světě a s nimi navzájem sdílet výukové materiály, nápady či připomínky.

„Teams používáme ve spojení s aplikací OneNote. Žáci mají aktualizovaný školní sešit ve OneNote stále k dispozici a díky těmto aplikacím si mohou ukládat všechny materiály k danému předmětu na jedno místo," popisuje Kristýna Dostalová, učitelka chemie, přírodopisu a informatiky v brněnské základní škole v Řehořově ulici. „Propojení Teams a OneNote slouží také při tvorbě školního vědeckého časopisu, který vzniká v rámci přírodovědného semináře. Žáci mohou pracovat společně na jednotlivých článcích, sdílet veškeré materiály i upravovat finální podobu časopisu," dodává.


Personalizovaná výuka pro všechny

Aby moderní technologie vzdělanostní mezery ve světě nerozšiřovaly, ale naopak zužovaly, je i jeden z cílů vzdělávací sekce Microsoftu. Proto všechny nástroje z Microsoft Office 365 zpřístupnil na internetu pro učitele a studenty zdarma, stejně jako výukové materiály, prezentace, čtečky či překladače. Dalším krokem, na němž firma pracuje, je právě zavádění širokopásmového internetového připojení i do odlehlých končin světa. A také překonávání bariér ve vzdělávání, které stojí před cizinci, pomalejšími žáky, dyslektiky či dysgrafiky.

Zmiňovaný program OneNote například obsahuje i tzv. asistivní čtečku, která pomáhá lidem s dyslexií či dysgrafií. „Text se pomalu slovo po slovu zobrazuje a předčítá ve speciálním rámečku. Součástí je i překladač do více než šedesáti jazyků, který poslouží cizincům ve třídě. Jelikož všechny materiály jsou nahrané v internetovém úložišti, pomalejší či znevýhodnění žáci si mohou doma učitelův výklad opakovaně pouštět a prostudovávat," vysvětluje Mike Tholfsen, hlavní produktový manažer sekce Microsoft Education.

Podobně je tomu i u novinky PowerPoint Live, která učiteli umožňuje živé prezentace pomocí PowerPointu. Také tento program je učitelům a studentům na internetu k dispozici zdarma. Jeho výklad se okamžitě zaznamenává v podobě titulků pod prezentací, což opět pomáhá publiku, pro nějž nejde o mateřský jazyk. K živé prezentaci se mohou žáci přihlásit pomocí QR kódu přes své notebooky, tablety nebo mobily a ona pak synchronizovaně běží na všech zařízeních. Zde si mohou zvolit, v jakém jazyce se jim má v podobě titulků zobrazovat učitelův živý výklad.

„Pro mě jako přednášející je velmi důležitá zpětná vazba publika. Jenže číst jim ve výrazech obličejů, jak jsou spokojení, je velmi obtížné. Tento program umožňuje, aby mi publikum připojené k prezentaci živě posílalo své reakce v podobě emotikonů a po konci pak hvězdičkami ohodnotilo, jak jsou spokojeni s obsahem, stylem podání či mluvčím," říká produktová manažerka Tricia Van Hollebekeová.

Také PowerPoint Live má překonávat bariéry ve vzdělávání. Žáci si mohou pouštět přednášku doma, vracet se ke slidům, které nepochopí, a nechat si učitelův hlas překládat pomocí titulků. „Navíc i pro samotné učitele bylo někdy obtížné připravit si zajímavou prezentaci, tady ji mohou mít hotovou za pár minut a použít k tomu spoustu již hotových materiálů dostupných na internetu. Na školení nemusí chodit, proškolí je on-line kouč na videoprezentaci," dodává Van Hollebekeová. Tento virtuální kouč provede celým programem a přesně ukazuje, kam kliknout, automaticky čeká, dokud tak člověk neučiní, a teprve pak pokračuje ve výkladu.

Častým argumentem zejména starších učitelů proti používání moderních technologií ve výuce zní, že jejich studenti jsou už beztak příliš dlouho před obrazovkou, tak proč je před ni usazovat ještě ve škole. „Tomuhle argumentu rozumím, nicméně je důležité si uvědomit, proti čemu bojujeme – je to především pasivní 'screentime', bezcílné sledování televize či videí na internetu, hraní hloupých her. Tento čas bychom měli omezovat a pak by zbyla dostatečně dlouhá doba na aktivní práci s digitálními vzdělávacími aplikacemi," dodává projektová manažerka.

„Děti se díky digitalizaci výuky učí smysluplně používat techniku, tedy nejen ke hraní her. Učí se také používat programy tak, jak to po nich bude vyžadovat budoucí pracovní trh," potvrzuje její slova učitel informatiky z Klatov Michal Špirk.

Dagmar Sitná: Metody aktivního vyučování. Spolupráce žáků ve skupinách

sobota 14. března 2020 · 0 komentářů

Rámcové vzdělávací plány tvoří pouze „obecný rámec" vzdělávání, stanovující základní obsah výuky a vzdělávací kompetence s tím, že vlastní náplň vzdělávání, způsoby a formy předkládání učiva se ponechávají na učiteli.

Příkladem vhodných, efektivních a na žáka orientovaných vyučovacích metod jsou metody aktivního učení formou spolupráce žáků ve skupinách. První část seznamuje se základní charakteristikou těchto metod, s principy jejich přípravy, zásadami vedení vyučovacích hodin a hodnocením práce žáků.

Druhá část obsahuje jednotlivé vyučovací metody (např. brainstorming, hraní rolí, případová studie, mentální mapování) spolu s praktickým návodem na jejich přípravu, vedení a hodnocení. U každé vyučovací metody jsou připojeny návrhy na vhodná pracovní témata.

Kniha je určena učitelům všech typů škol a studentům pedagogiky.

Ukázky a více informací najdete ZDE.

Bořivoj Brdička: Dokáže koronavirus zavést technologie do výuky skokem?

pátek 13. března 2020 · 0 komentářů

Jak už to tak bývá, „všechno zlé je k něčemu dobré“. Množí se zprávy o tom, jak školy zavřené díky epidemii houfně zavádějí místo prezenční výuky výuku distanční.

Zdroj: www.rvp.cz 11. 3. 2020
Článek je součástí Učitelského spomocníka na adrese http://spomocnik.rvp.cz.

Celý text se všemi odkazy najdete ZDE.

...Přechod na online výuku je věc dost komplikovaná, a má-li se navíc uskutečnit skokem, vyžaduje mimořádné nasazení ze strany učitelů. Ti nutně potřebují vhodnou pomoc. Trvá to sice zatím jen krátkou dobu, ale již teď je patrný obrovský nápor technologicky orientovaných firem snažících se využít příležitost a uchytit se na velice perspektivním trhu s nabídkou komplexních služeb. Typicky je součástí personalizovaný online systém výuky.

Výhodu mají ty firmy, které již mají s online výukou zkušenosti a disponují dostatečnou nabídkou vhodných digitálních materiálů či celých kurzů (např. americká K12). Největší podíl na trhu placených služeb nakonec získá ten, kdo bude schopen poskytnout jednotný systém integrující jak výukový obsah, tak nástroje pro spolupráci, disponující analýzou výukových výsledků schopnou s využitím umělé inteligence personalizovat činnost žáků. V té souvislosti mě zaujala nabídka anglické společnosti Century, která nabízí svůj systém díky koronaviru na přechodnou dobu školám zadarmo.

... Mnoho škol se o pedagogicky hodnotný přechod na online výuku vyvolaný koronavirem pokouší i přesto, že na placenou podporu nemají finance. Jak se jim to daří, sleduje např. EdSurge. První zkušenosti naznačují, že ty školy, které s online výukou nemají žádné zkušenosti, mají tendenci zpočátku věc podceňovat.

Typickým příkladem může být čínská Dalian American International School. Na počátku měla škola představu, že pro spojení s žáky i rodiči vystačí s e-mailem [1]. Učitelé dostali za úkol sedět u počítače a podle stávajícího rozvrhu zadávat žákům práci a přijímat vypracované úkoly. Brzy se ukázalo, že (díky příliš vysoké transakční vzdálenosti) nebude takto organizovaná výuka fungovat. Že bude nezbytně třeba využívat celou řadu různých online nástrojů, jinak hrozí nebezpečí, že učitel bude pracovat 18 hodin denně bez potřebných výsledků.

V první řadě se nabízí školám již běžně dostupné cloudové kancelářské aplikace (Dalian používá Microsoft 365), které dovolují sdílet dokumenty, realizovat videokonference, chatovat v reálném čase ad. Učitelům nezbylo než se urychleně začít učit s těmito nástroji pracovat. Většina z nich dnes již organizuje online výuku mnohem efektivněji. Základem je videokonferenční setkání (klidně podle rozvrhu) určené ke konzultacím a zadání úkolů. Následuje buď samostatná práce (např. formou převrácené třídy), nebo práce skupinová, při níž žáci spolupracují online na splnění nějakého úkolu. Přitom samozřejmě musí komunikovat, což pro ty, kteří stejným způsobem hrají online hry, není žádný problém...

...Organizací specializovanou čistě jen na podporu online vzdělávání je Global Online Academy (GOA). Ta doporučuje svým školám 15 zásad online pedagogiky:

1. Ověřte technologické vybavení svých žáků
2. Nastavte vhodné vzdělávací prostředí
3. Komunikujte často, jasně a konzistentně
4. Dělejte pravidelná synchronní online setkání
5. Vytvořte podmínky pro asynchronní setkávání
6. Nezahlcujte žáky učivem
7. Podporujte spojení mezi žáky
8. Hodnoťte výsledky strategicky a s rozmyslem
9. Připravte časový harmonogram všech aktivit
10. Žádejte od žáků zpětnou vazbu
11. Vytvářejte příležitosti pro personalizaci
12. Uvědomte si potřebu podpory pro žáky
13. Informujte rodiče
14. Přehodnoťte svou roli jako učitele
15. Sdílejte své poznatky s kolegy


GOA provozuje též specializovanou stránku na podporu opatření souvisejících s koronavirem – COVID-19, na níž najdete shrnující hlavní zásady, které je třeba při přechodu na online vzdělávání respektovat:

• Podstatou online výuky je spojení mezi účastníky poznávacího procesu (konektivismus). Komunikace je mimořádně důležitá, aby nevznikal u žáků pocit odloučení.

• Pravděpodobně se vám nepodaří naplnit osnovy beze zbytku (projít celý předepsaný obsah). Brzy zjistíte, že výuka online není prostým převedením prezenčních aktivit do online prostředí. Otevírá nové možnosti a nové cíle (Technologická transformace vzdělávání podle Prenského).

• Je nutné udržovat rovnováhu mezi synchronními a asynchronními aktivitami, má-li vaše online komunita zůstat funkční.

Závěr je možná dosti nepříjemný:

1. S technologiemi se učí jinak.
2. Náhlý přechod k online výuce vyvolaný uzavřením škol znamená pro učitele výrazné navýšení práce.