Kateřina Lánská, Martin Kovalčík: Strategie 2020 pojmenovává slabiny našeho školství

Na konci května uveřejnilo MŠMT dlouho připravovaný dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Na jeho přípravě se začalo pracovat již v době minulé vlády. Strategie se tak stává prvním dokumentem, který předjímá nový trend české vzdělávací politiky.

Zdroj: Časopis Zvoní č. 3/2014

Řeč je o politice založené na dlouhodobém plánování; politice, která si zachovává alespoň minimální kontinuum a nebude se měnit s každým nově příchozím ministrem. Nebo v to alespoň můžeme doufat.

Strategie by měla především určovat základní rámec směřování našeho školství v příštích šesti letech. Má odrážet dlouhodobé záměry a přinášet vizi vzdělávací politiky společnou pro politiky napříč celým politickým spektrem. Tento dokument by měl být schválen v druhé polovině června. Co v něm najdeme?


Co Strategie nabízí...

Už jen proto, že na jejím znění pracovalo ministerstvo pod vedení dvou stran, které k sobě mají v rámci politického spektra poměrně daleko, ODS a ČSSD, zaslouží si Strategie respekt. A i když se dají v dokumentu po nástupu současného vedení ministerstva najít určité změny, celkové vyznění a popsané slabiny našeho systému v něm zůstávají tak, jak je definovalo předchozí vedení. Snad jen návrhy řešení se v některých případech trochu přizpůsobily záměrům současné vlády.

Strategie stanovuje tři průřezové priority, kterým se chce v následujících letech ministerstvo věnovat. Dokument říká, že se vzdělávací politika v nadcházejících šesti letech bude zaměřovat na „snižování nerovností ve vzdělávání“, pozornost ministerských úředníků se zaměří na zvýšení kvality výuky a na podporu učitelů. Celkově se ministerstvo školství zavazuje „odpovědně a efektivně“ řídit vzdělávací systém. Velká pozornost je věnována posílení předškolního vzdělávání, otázkám předefinovaní podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, problémům selektivnosti vzdělávacího systému a podílu jak speciálních škol, tak víceletých gymnázií na tomto stavu. V otázce podpory učitelů ministerstvo preferuje brzké zavedení kariérního řádu a systému evaluace řízeného shora.


...a co v ní naopak chybí?

V dokumentu se bohužel nedočteme vysvětlení, proč právě tyto priority úřad zvolil jako klíčové pro nadcházející období. Nedá se také říct, že by dokument skutečně strategicky plánoval opatření, která by měla vést k odstranění popsaných problémů, pouze naznačuje směr a záměr, kudy by se měla cesta k jejich řešení ubírat.

Také se zde nedozvíme, zda si tvůrci Strategie uvědomují, že škola přestává stačit proměnám dnešní společnosti a dětí. Nevěnuje se zde ani dostatek pozornosti podpoře motivace dětí k učení a otázkám hodnocení, které má na udržení zájmu o učení velký vliv. Nedostatečně jsou také řešeny otázky uznávání neformálního vzdělávání, byť se dnes děti naučí řadu věcí právě mimo školu. Obecně se dá říct, že Strategie téměř vůbec nehovoří o proměňující se roli školy a nárocích, které přináší dnešní doba.


Podpora předškolního vzdělání

„V dokumentu vítáme především podporu předškolní výchovy, kterou považujeme za klíčovou pro úspěšné nastartování vzdělávací kariéry u každého dítěte,“ říká Zuzana Ramajzlová z organizace Člověk v tísni. V současnosti se však předškolní příprava mnoha dětem v České republice nedostává. A to často těm, které by ji potřebovaly nejvíce. Žijeme totiž v zemi, kde ke kvalitnímu vzdělávání nemají všichni stejný přístup. Výuka je značně nevyrovnaná, učitelům se nedostává dostatečné podpory ani finančního ohodnocení. Decentralizovaný systém se nedokáže bránit ‚lidskému faktoru‘, kdy volba ředitele školy mnohde podléhá politickým tlakům.

Mezi nejsilnější tvrzení, které se v oblasti rovných příležitostí ve vzdělání můžeme v současné Strategii dočíst, patří, že „ačkoliv účelem poradenských služeb je mimo jiné přispívat ke kompenzaci znevýhodnění (i podporovat talenty), za současného nastavení se paradoxně podílí na udržování selektivních prvků ve vzdělávacím systému.“ To souvisí i s faktem, že ¬finanční ¬prostředky jsou vázány, místo přímo na daného žáka, na školu. A nesmíme zapomenout ani na nesmyslné, ale bohužel často slýchané tvrzení, že každému je lépe „mezi svými“. Máme si myslet, že člověk s hendikepem může být úspěšný pouze mezi hendikepovanými?


Inspektor: pomocník, nikoli dráb

Přestože dokument překračuje zájmy a názory jedné politické strany nebo vládní koalice, můžeme v něm najít řadu míst, která odrážejí priority současného vedení. Kromě zavedení povinného roku předškolní výchovy, který má své oprávnění, také kariérní řád, pojatý jako nástroj vnější motivace. K němu současný ministr Chládek na květnové konferenci Úspěch pro každého žáka prohlásil, že „musíme vytvořit systém odměňování tak, aby vrcholem systému byl inspektor.“ Inspektor má být osobou, která bude hodnotit práci ostatních učitelů a zároveň jim půjde příkladem. Nikoli dráb, ale pomocník. Pomoci má také zřízení Národní rady pro vzdělávání.

Hana Košťálová, vedoucí expertní rady projektu Pomáháme školám k úspěchu, vidí smysl podpory učitelů v tom, jaký efekt má tato podpora pro žáky a jejich učení. „Když chceme podporovat individuální přístup k žákům, měli bychom být také schopni dávat individuální podporu učitelům. Nikoli je rovnat všechny podle jednotného mustru,“ říká. Takovou úvahu ale v celé Strategii nenajdete. Z dokumentu je zjevné, že rozdělování dětí do škol podle toho, jak se nám zdají být chytré, nebo hloupé, úspěšné, či neúspěšné, je dlouhodobě neúnosné. Ministerstvo si to uvědomuje a chce situaci měnit, snahu o komplexnější proměnu vzdělávacího systému a přístupu k žákům tam ale budete hledat marně. Ostatně řekl to ve svém projevu na zmíněné konferenci i Marcel Chládek: „Revoluci udělat nemůžeme.“

Článek vyšel v třetím čísle časopisu ZVONÍ!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Karel Vašíček: Dějiny informatiky. Od abaku k internetu – recenze

Počítače dnes používá prakticky každý, o jejich historii znají podrobnosti jen zasvěcení. Jejich historie je podstatně delší, než si většina uživatelů myslí. Kniha Friedricha Naumanna může tuto mezeru ve znalostech zaplnit.

Friedrich Naumann: Dějiny informatiky. Od abaku k internetu. Academia, 2009, Praha, 422 str., váz. ISBN 978-80-200-1730-7.

Kniha má 12 kapitol, jmenný rejstřík a seznam literatury. Zachycuje počítání a pomůcky používané pro počítání od pravěku do současnosti. Není to tedy jen historie moderních elektronických počítačů. Autor popisuje různé číselné soustavy, abaky, počítadla, vrubovky, mechanické kalkulátory Pascala, Schickarda, Leibnize a dalších tvůrců, logaritmické pravítko.

Vedle dalších obecně známých konstruktérů Babbage, děrnoštítkového systému Holleritha, je zde např. informace o Leupoldovi, německém matematikovi, konstruktérovi a autorovi, který v 18. stol. nejen sestrojil vlastní kalkulačku, ale sepsal dvě velká a významná díla: Theatrum arithmetico-geometricum a Theatrum machinarum. Druhé dílo bylo přeloženo do ruštiny.

Tento autor mě zaujal a našel jsem na Internetu elektronické verze. Hlavní dílo Leupolda je ZDE. Dílo Theatrum arithmetico-geometricum v PDF je ZDE. Bohužel je to sken zřejmě původního vydání a je to ve švabachu, takže to je pro mě obtížně čitelné, kdybych objevil nějaký moderní text, nebo překlad do jiného jazyka, tak bych pár stránek přeložil.

Autor knihy Dějiny informatiky Friedrich Naumann popisuje i nástroje a vynálezy na zpracování a přenos informací: telegraf, telefon, historii elektronek a tranzistorů a integrovaných obvodů. Autor má vynikající znalostí německé historie informatiky, ale líčí i historii v jiných zemích. Samozřejmě vedle USA, která je dnes velmocí, také Velké Británie, Francie, Japonska, bývalých socialistických zemí a dalších evropských zemí.

Byl jsem zvědavý, zda se zmíní o českém průkopníkovi IT světového významu Antonínu Svobodovi, autor samozřejmě nezapomněl a zmiňuje se o něm jako autorovi prvního světového teoretického díla o počítači. Uvádí se, že každý, kdo v Silicon Valley něco znamená, se učil buď u Antonína Svobody nebo jeho žáků a spolupracovníků. Je třeba poznamenat, že Antonín Svoboda vedl v Československu vývoj prvního československého počítače SAPO a kvůli potížím či házení klacků pod nohy emigroval do USA a za ním jeho další spolupracovníci.

Naumann samozřejmě nemůže nepopisovat historii IBM, Microsoftu, Apple a dalších firem, ale také historii Internetu.

Německého konstrukéra Konrada Zuseho líčí jako tvůrce prvního reléového počítače na světě. Občas se uvádí jako první počítač ten, na jehož se podílel britský matematik Alan Turing, který sloužil pro dešifrování německého šifrovacího přístroje z 2. světové války Enigmy. Tato historie byla až do 70. let utajovaná a počítač byl zřejmě po válce rozebrán.

Kniha obsahuje celou řadu obrázků, fotografií kalkulátorů či počítačů a portétů tvůrců a konstruktérů. Škoda, že seznam literatury neobsahuje seznam původních historických děl či odkaz na eventuální elektronickou podobu.

Hledal jsem na Internetu i díla Leibnize a toto je výsledek. Sebrané spisy Leibnize – informace v ruštině jsou ZDE. Spisy Leibnize v ruském vydání by měly být ZDE.

Našel jsem na ruském Internetu v PDF sebrané spisy Leibnize v sedmi dílech, které byly ve francouzštině, ale stáhl jsem si jen poslední čtyři, další stahování bylo placené a protože jsem si neuložil odkaz, nemohu teď webové stránky znovu nalézt, nicméně, pokud by měl někdo zájem, umístil bych na svých webových stránkách odkaz na úložiště, kam bych uložil PDF, které jsem si sám stáhl. Další stránka, na kterém jsou některá díla Leibnize je ZDE.

České vydání knihy recenzoval Dr. Ing. Lubomír Soukup, který často doplňuje či opravuje autora a odbornou revizi provedl Prof. Milan Mareš. Vedle této knihy bych zmínil knihu Jaroslava Folty Vývoj výpočetní techniky, která je stručnější a má skromnější provedení. Psal jsem o ní v časopisu Moderní vyučování. Kniha je vhodná nejen pro učitele informatiky, či programátory, ale je to titul vhodný i do školní knihovny pro potřeby studentů

RNDr. Vašíček Karel
exučitel matematiky, exprogramátor
www.mathpublishing.eu

Zveřejněno v časopisu Matematika, fyzika, informatika.

Knihu si můžete objednat ZDE.

Zachovejme lesní mateřské školky

Jak jste se již možná doslechli, Poslanecká sněmovna schválila zákon o dětských skupinách, které jsou prezentovány jako nová možnost péče o děti předškolního věku. Veřejnost se však nedozvěděla, že s přijetím nového zákona žádná další forma předškolní péče o děti (kromě klasických mateřských škol) nebude přípustná. Záměrem je totiž regulovat širokou nabídku různých zařízení – všechna, která nebudou mít parametry dětské skupiny nebo mateřské školy, do roka končí. A nejedná se zdaleka jen o lesní školky.

Počet lesních mateřských škol během pěti let překročil stovku a stále vznikají nové. V nadcházejícím školním roce nabídnou místa pro nejméně tři tisíce dětí. Opírají se přitom o dlouholetou praxi lesních školek z Německa a skandinávských zemí, které jsou na špičce vzdělávacích výsledků. Chystaný zákon pro české lesní školky představuje zcela nečekaný zásah do úspěšného fungování zaštítěného spokojenými rodiči a často podporovaného obcemi a městy, kde pomáhají řešit nedostatek míst v předškolních zařízení.

ČSSD a ANO hájí přísný zákon s tím, že během roku vyřeší problematickou situaci revizí provozně hygienických předpisů pro mateřské školy. Lesní školky by se pak mohly stát součástí vzdělávacího systému v rejstříku Ministerstva školství. To je i dlouhodobým cílem Asociace lesních mateřských škol. Revize problematických předpisů je však v rukou Ministerstva zdravotnictví. To jakékoli ústupky z nastavených pravidel zatím odmítá. Místo toho Ministerstvo zdravotnictví navrhuje, aby lesní školky fungovaly mimo státem regulované formy péče. Zákon o dětských skupinách však takovou existenci neumožňuje. Co tedy s tím?

Zákon nyní čeká na schválení Senátem, jeho schůze proběhne již 23. 7. 2014. Je to poslední šance na jeho změnu nebo zamítnutí. Existuje řada důvodů, proč by Senát měl bedlivě zvážit reálný přínos předkládané podoby zákona. Opravdu rodičům dětské skupiny pomohou, když vlivem zákona zanikne řada existujících organizací resp. zařízení předškolní péče? Proč likvidovat to, co dobře funguje, a plýtvat tak navíc prostředky (které pocházejí i z veřejných zdrojů)?

Jednoduché řešení, spočívá v možnosti dobrovolnosti zákona – tedy dětské skupiny jako další možná forma předškolního vzdělávání. Tuto změnu v zákoně doporučila i poslanecká Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti, která zákon připomínkovala. Senátoři tak mají k dispozici jasné východisko z problematické situace. Závažnost této volby jim má připomenout i petice, kterou iniciovaly lesní školky. „Uděláme všechno proto, aby tisíce dětí nepřišly o svá místa v lesních školkách,“ ubezpečuje Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol a dodává: „Budeme rádi, když se k nám připojíte podpisem petice".

Petici naleznete ZDE.

Průzkum Čtení pomáhá: Děti čtou, protože je to baví

Podle aktuálního průzkumu projektu Čtení pomáhá drtivá většina dětí a mládeže čte, protože je to baví a samy chtějí. Jen 7 % tak činí z donucení – buď to od nich vyžadují rodiče, nebo musí číst do školy. Dvě třetiny dětí čtou nejčastěji doma, jen 1 % v knihovně. Velká část dotázaných uvedla, že čte stejně během celého roku. A jaké jsou tipy na letní čtení?


Knížky čtu, protože…

„Protože chci, protože mě to baví a protože mi čtení dělá radost." To byla nejčastější odpověď žáků základních a studentů středních škol zaregistrovaných v projektu Čtení pomáhá na otázku, proč čtou knížky.

„Tento výsledek považujeme za výbornou zprávu. Navíc jen 7 % uvedlo, že čtou z donucení – vyžadují to od nich rodiče (2 %), nebo musí do školy (5 %). Jedno procento respondentů uvedlo, že jim čtení přijde cool. A setkali jsme se i s takovými názory, že díky knihám se čtenář dostává do jiného světa, čtením plně využívá svou fantazii a že je to vhodný způsob odreagování a vzdělávání se," popisuje výsledky průzkumu autor a donátor Čtení pomáhá Martin Roman.


Nejčastěji čtu doma

Průzkum dále ukázal, že nejčastěji čtou děti doma. Uvedly to tři čtvrtiny oslovených. „Překvapilo nás, že na dovolené a na prázdninách čte jen 8 % dětí. V knihovně jen 1 % – více respondentů uvedlo dopravní prostředek (6 %) a školu (2 %)," dodává Martin Roman.

„Do knihovny se zpravidla nechodí číst pro zábavu, ale děti zde hledají informace do školy a občas píší i domácí úkoly. Čtení v knihovně je proto typické spíše pro studenty vysokých škol. Ti často potřebují čerpat z takových titulů, které z různých důvodů nepůjčujeme domů. Zájemci si je mohou v klidu pročíst ve studovnách a čítárnách,“ říká Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny.


Roční období nehraje roli

Více než polovina respondentů uvedla, že roční období nemá vliv na to, jak moc čtou. Desetina dětí to nesleduje. Mezi ostatními 35 % čtenářů, kteří rozdíl vnímají, převládala odpověď, že je to právě léto (14 %), kdy nejčastěji čtou. Nejméně knihám příznivé se ukázalo být jaro (4 %).


Tipy na letní čtení

„A protože čtenářsky oblíbené léto je tady, vytipovali jsme pro mladé čtenáře pár knížek, které by je mohly bavit a které jsou ideální pro toto období. V červenci vychází hned dva takové tituly.

Jednak je to Timmy Nezdárek: Koukej, co jsi provedl od Stephana Pastise – příběh, ve kterém se malý detektiv snaží odhalit loupež globusu, a vyhrát tak školní soutěž a pět set dolarů, a jednak Hus a Chelčický – Příběh jejich doby od Renáty Fučíkové," uvádí Petr Šašek, tiskový mluvčí Neoluxoru, a dodává: „Z titulů, které jsou již k dostání na knižních pultech, pak doporučujeme např. Wendy Quillová touží po zvířátku od autorky Wendy Meddourové – příběh dívky, která si navzdory rodičům plní svůj sen mít zvíře, aby se jednou mohla stát veterinářkou. Co na tom, že jde o neviditelného psa, žabí vajíčka a hnidy… A pro malé i velké milovníky originálních a zábavných pohádek doporučujeme Pohádky k neuvěření od Terryho Jonese."


O průzkumu

Průzkum proběhl na jaře letošního roku přes internet. Účastnilo se ho 3 763 dětí registrovaných ve Čtení pomáhá.

Webové stránky projektu: www.ctenipomaha.cz

Akreditováno. Goethe-Institut učí učit

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR udělilo českému Goethe-Institutu akreditaci k provádění vzdělávacích programů a k vydávání osvědčení o jejich absolvování. Česká pobočka německého kulturního institutu tak nyní může nabízet plně akreditovaný program dalšího vzdělávání učitelů německého jazyka.

„Ministerstvo školství prověřilo naši v lednu podávanou žádost a aktuálně rozhodlo, že Goethe-Institut splnil podmínky pro udělení akreditace. Můžeme nyní rozšířit naše aktivity v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků,“ vysvětlil Berthold Franke, ředitel pražského Goethe-Institutu.

Akreditovaný cyklus dalšího vzdělávání, nazývaný Naučit se učit němčinu (tzv. DLL – Deutsch Lehren Lernen) se vyznačuje inovačním didaktickým přístupem k dalšímu vzdělávání. Zohledňuje aktuální stav předmětu němčina, reflektuje nový vývoj v didaktice předmětu, resp. didaktice dalšího vzdělávání, aktuální evropské vzdělávací standardy a celosvětově pozměněné požadavky na kvalifikaci vyučujících.

„Ministerstvo akreditovalo šest jednotlivých vzdělávacích modulů i celý vzdělávací program,“ vysvětluje Štěpánka Laňová z jazykového oddělení Goethe-Institutu: „Akreditované školení, uznatelné v českém portfoliu dalšího vzdělávání, je tak možné splnit absolvováním celého vzdělávacího programu, nebo jeho jednotlivých částí,“ dodává Laňová.

Akreditovaný program sestává z modulů věnovaných např. uzpůsobení výuky, učebním materiálům a médiím, plánování výuky a specifikům němčiny jakožto cizího jazyka. Goethe-Institut očekává, že zájem o něj projeví především vyučující v primárním a v sekundárním vzdělávání a ve vzdělávání dospělých, kteří mají ukončené vysokoškolské vzdělání a (alespoň minimální) zkušenostmi s výukou.

Přihlášky a bližší informace k nově akreditovanému programu, jenž bude realizován kombinovanou formou prezenční a on-line formy studia, poskytne zájemcům Susan Zerwinsky, referentka pro spolupráci ve vzdělávání pražského Goethe-Institutu: Susan.Zerwinsky@Prag.goethe.org.

Lukáš Bajer: Každý ředitel může mít hotovo aneb Udělejte si prostor pro důležité věci

Metoda GTD (neboli getting things done, do češtiny přeloženo jako mít vše hotovo) přistupuje k řešení úkolů „odspodu“, tedy od zvládnutí každodenní agendy. Článek shrnuje základní kroky metody a na konkrétním příkladu z praxe ukazuje, jak mohou pomocí metody GTD ředitelé a vedoucí pracovníci řídit svoji práci a jednotlivé úkoly.

Václav Cílek: Digitální demence 2 – člověk sám se svým přístrojem

Kniha prof. Manfreda Spitzera definuje digitální demenci jako postupnou degradaci mozku způsobenou přílišným využíváním nových médií zejména u mladých lidí.

Největší dopad na mozkové funkce má zejména „multitasking“, tedy současné řešení několika úkolů – např. hraní her, vyřizování mailů a čtení dalších zpráv. Spitzer je považuje za cílený trénink nejenom v povrchnosti, ale také v mrhání časem, které k ničemu pořádnému nevede a jenom rozmělňuje den.

Americký pediatrik D. Christakis již před deseti lety ukázal, že děti, které se od útlého věku dívají na televizi, mají častěji poruchy pozornosti. Trvalo to však dalších několik let, než studie časopisu Pediatrics z podzimu 2011 potvrdila úzkou vazbu mezi televizí a roztěkaností. Spitzer se pozastavuje nad tím, jak malá pozornost byla ze strany vědců věnována tomuto závažnému problému, přestože rodiče a vychovatelé si již dávno všimli, že děti po několikahodinovém sledování animovaných filmů „nestojí za nic“, jsou pasivní, nesoustředěné a znuděné, jakoby přišly o kreativní energii.


Nespavost, nadváha, bolesti

Digitalizace světa má nejenom dopad na mysl, ale také na tělo. Děti častěji trpí nespavostí. Probudí se v noci, sáhnou po chytrém telefonu a chvíli si vyměňují novinky, ráno mají ve škole problémy s udržením bdělého stavu. Tento jev dobře znají i čeští učitelé. Horší je, když se k nespavosti přidávají depresivní stavy a ty člověka ženou do nového kola svěřování se digitálním médiím a zvýšené závislosti na svých přístrojích.

Fyzický dopad je zjevný – mnoho mladých lidí trpí nadváhou, bolestmi zad a někdy očními problémy. Dokonce se objevují úvahy o tom, že průměrný věk člověka se následkem nadváhy může pro příští generace snižovat a že kvalitní, poměrně zdravé stáří se bude novým generacím zkracovat. Znovu musím upozornit čtenáře, že prof. Spitzer neútočí proti novým médiím, ale proti jejich přílišnému používání.

Výsledkem fungování digitálních sociálních sítí je ve skutečnosti velice časté sociální stahování se, protože rozhovor tváří v tvář je nahrazen posíláním zpráv a člověk přitom zůstává sám se svým přístrojem. Dochází pak často až k sociální izolaci. Snižuje se sociální inteligence a mladí lidé si ve vzájemném vztahu často nevědí rady. Nevědí, o čem by spolu měli hovořit. I u nás jsem viděl děti, které se sešly a nejenom si neměly co říct, ale ani jak se bavit s ostatními.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

První díl najdete ZDE.

Učitelky se školí, od září budou angličtinu v MŠ učit samy

Stovky učitelek mateřských škol absolvují v těchto dnech školení, aby mohly od září učit děti angličtinu podle materiálů Wow. Tyto výukové materiály, sestávající z učebnic, videoklipů, písniček, metodik, zásobáren her ad., vyvinula britská jazyková společnost Wattsenglish, která se již dlouhodobě snaží o zapojení angličtiny do běžného programu předškoláků. Školení je zdarma a učitelky s ním získají ikompletní výukový set Wow.

Školení k výukovým materiálům WoW probíhají ve všech krajích České republiky. Učitelky se naučí, jak lekci angličtiny vést – jak používat metodiku, která je každou lekcí provází doslova minutu po minutě, jak začleňovat videoklipy, jak pracovat s učebnicemi, maňáskem, jak zapojovat hry. „Tyto materiály jsou z hlediska metodického připraveny tak dokonale, že učitelkám skutečně stačí základní znalost angličtiny, aby mohly kroužky v MŠ rozjet,“ vysvětluje ředitel Wattsenglish Marek Kadlec.

Materiály Wow ctí zásadu přirozeného osvojování si řeči a jsou šité na míru právě předškolákům a jejich vnímání světa. Prostřednictvím videí navíc přivádějí do školek rodilého mluvčího – Steva Wattse. „Odpadá tak problém se sháněním externího lektora na angličtinu,“ doplňuje Kadlec. „Videa jsou natočena tak atraktivně, že si je děti chtějí neustále pouštět, a tím si prohlubují znalost jazykových struktur, které jsou v nich obsaženy.“

Ze strany učitelek je o školení obrovský zájem. „Myslím, že by se děti měly s angličtinou začít seznamovat již co nejdříve. Setkávají se s ní všude – v televizi, na internetu, z filmů,“ říká Andrea Beránková, učitelka v MŠ Sluníčko v Roudnici nad Labem. „Interní angličtinu v mateřských školách vítají i rodiče, aspoň pak nemusejí honit děti po kroužcích. I z jejich strany cítíme v tomto směru velký zájem.“


Stáž pro učitelky MŠ hradí EU

Wattsenglish rozjelo i další projekt, který plně hradí Evropská unie s názvem Stáž v jazykové mateřské škole. Probíhá přímo v Liberecké jazykové školce a za cíl si klade pomoci zájemcům se zahájením nebo obohacením výuky angličtiny v mateřských školkách. „Absolvent stáže získá dostatečnou přípravu a materiály k tomu, aby jazykové vzdělávání v jeho školce vycházelo z daného Školního vzdělávacího programu a bylo s ním v souladu,“vysvětluje Jiří Šoltys z Liberecké jazykové školky.

I toto školení je celé zdarma, a to včetně ubytování, stravování, jízdného i získaných materiálů. Mateřská škola může získat i mzdovou náhradu za učitelku, která se stáže zúčastní. Trvat bude tři pracovní dny. „Účastníkům se bude věnovat český tým v čele s rodilým mluvčím Stevem Wattsem, který má velké zkušenosti v práci s dětmi i s metodikou,“ doplňuje Šoltys.

Více informací na www.wattsenglish.cz a na e-mailu liba.ourednickova@wattsenglish.cz

Marie Homerová: Výuka tematických dějin?

Výuka dějepisu, ale i jiného humanitního předmětu, zaměřená na určité téma poskytuje rozhodně více příležitostí ve výchově k morálním a všelidským hodnotám, k demokratickému občanství, přispívá k hlubšímu pochopení politického nebo kulturního vývoje. Ukázka tematicky koncipované lekce nabízí četné možnosti pro rozvoj kritického racionálního a analytického myšlení.

Humanitní předměty neobsahují jen složku naučnou, ale jejich posláním ve škole je především výchova mladé generace. Tematicky pojatá výuka je významně efektivnější než výuka chronologická, jenž se zakládá pouze na memorizaci, bez využití učiva pro výchovné cíle.

Už od dob antických je však známo, že historie představuje zdroj ponaučení pro následující generace. History Department Rady Evropy proto připravilo pro evropské školy ukázkovou elektronickou učebnici v angličtině a ve francouzštině. Objemem rozsáhlá metodicko-didaktická publikace obsahuje řadu konkrétních příkladů tematicky pojaté výuky dějin. Je možné ji využít i pro výuku společenskovědních předmětů v cizím jazyce. Ukázkové lekce, ale i jiné typy materiálů, připravili učitelé z různých evropských zemí. Jsou zdarma přístupné ZDE.

Cílem současného dlouhodobějšího projektu Shared Histories for Europe Without Dividing Lines, „Sdílené “historie” pro Evropu bez dělicích čar“, je seznámit učitele humanitních předmětů s historickým vývojem jednotlivých evropských zemí tak, aby snáze a hlouběji porozuměli vývojovým směrům v jejich minulosti. V rámci „vzájemného evropského poznávání“ tak lépe porozuměli současnému stavu ve studovaných zemích, na základě detailnějšího poznání vyhodnotili klady i zápory v jejich minulosti i v současnosti. Metodicko-didaktická elektronická publikace se může stát inspirativním zdrojem pro tvorbu návazných, i “národních”, výukových celků/lekcí.

Mým úkolem je informovat českou pedagogickou veřejnost o tematickém pojetí výuky. Proto jsem částečně přeložila svůj příspěvek do této evropské učebnice, aby se čtenáři mohli s koncepcí této výuky a samostatného studia žáků seznámit. Podle zadání History Department Rady Evropy měla struktura mé lekce vycházet z kulturní historie, přičemž jsem se měla v pedagogickém zpracování orientovat na výchovu k lidské důstojnosti a obraně lidských práv. Na rozdíl od anglicky psaného originálu, je následující český text výrazně zkrácen, z původních 43 anglicky psaných stran na 7 českých stránek. Z vlastní zkušenosti vím, že vytvořit takovou lekci, tzv. „teaching unit“, je pracovně a časově náročné. Kompletní lekce má obsahovat kupř. i způsoby prověřování učiva, kupř. návrh konkrétních testů. Vynechala jsem v překladu rozsáhlé doprovodné a vysvětlující pasáže, četné ilustrace, citáty, atp. Na rozdíl od anglické verze netvoří proto česká ukázka souvislý celek, je jen ilustrací takto koncipované výuky.


Překlad “Motýli tady nežijí, umění v Terezíně“, Butterflies Do not Live Here, Arts in Terezin”, teach.unit, History Department, Council of Europe, Praha 2013, autor Marie Homerová, si můžete stáhnout ZDE.

Kateřina Konvalinová: Jaro, léto, podzim, zima – ve školce je pořád prima

Publikace představuje soubor rozmanitých námětů k činnostem s dětmi předškolního a mladšího školního věku. Aktivity jsou členěny do bloků, každý blok je uveden motivačním příběhem.

Úkoly se vyváženě věnují rozvíjení pohybových dovedností, zdokonalování řečového projevu, motorických a grafomotorických schopností, zrakového vnímání, sluchového vnímání, smyslu pro rytmus, prostorové orientace, pozornosti, paměti, logického myšlení, rozlišování barev, geometrických tvarů, výtvarného projevu, postřehu, tvořivosti atd. Aktivity zohledňují RVP PV.

Deset kapitol je koncipováno jako průvodce školním rokem, činnosti lze tedy uplatňovat ve větších logických a tematických celcích, nicméně není to nutné, úkoly lze zařazovat i nezávisle na sobě.

Kateřina Konvalinová učí v MŠ. V Portálu právě vychází její publikace Šimonovy pracovní listy 19.

Ukázky a více podrobností najdete ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

Jana a Jiří Dlouzí: Envigogika se proměňuje

Na konci května vyšlo nové číslo Envigogiky v jazyce anglickém, které však obsahuje (nebo v blízké době obsahovat bude) též české verze téměř všech publikovaných článků.

Rádi bychom vás především upozornili na poslední naše novinky a oznámení. Zprávou velmi důležitou právě pro náš časopis je výzva k podávání příspěvků pro tematické číslo Envigogiky, které se bude zabývat kompetencemi v environmentálním vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Toto číslo souvisí s mezinárodní konferencí COPERNICUS Alliance, kterou pořádáme v Praze začátkem října tohoto roku. (Doufáme, že zde bude příležitost se s některými z Vás potkat – pozvánku na konferenci si můžete stáhnout ZDE.)

V prvním letošním čísle Envigogiky Vám předkládáme například text Jana Činčery a jeho kolegů „Bio se hnojí v noci“: proč lidé (ne)kupují environmentálně šetrné produkty, v němž tito autoři analyzují bariéry environmentálně příznivého spotřebitelského chování na základě osobní historie spotřebitele. Lubomír Hanel a Jana Hanelová zkoumají rodičovskou péči ploštic rodu Elasmucha a ukazují, proč je přímé pozorování přírodních jevů v terénu nezbytné pro porozumění základům vědeckého výzkumu i možnostem využití vědy ve výuce. Ve vztahu k dokumentu Peoples’ Sustainability Treaty on Higher Education Towards Sustainable Development se poslední recenzovaný článek Vzdělávání pro udržitelnost na vysokých školách – jde o změnu vzdělávacího žánru? věnuje probíhajícím změnám v kurikulární oblasti na vysokých školách, a to z hlediska teorie, vzdělávací politiky a praxe v ČR, včetně ukázek inovativních postupů.

V rubrice Inspirace doporučujeme text Beáty Tisucké Prostoupení kulturní krajiny a lesa v kontextu kulturní ekologie, kde autorka diskutuje, jak je příroda vnímána společenskými vědci a jak je interpretována z estetického hlediska – takže ji pak lze „číst jako text“. Petr Mikšíček má úzký vztah ke Krušným horám a všímá si stop, které v nich zanechala historie – které však postupně podléhají zubu času a spolu s tím odchází i naše paměť (Objev údajně vyhubeného sídelního druhu uskutečněn na Königsmühle v Krušných horách). Na pracovní skupinu UNESCO Monitoring and Evaluation Expert Group (MEEG), která pracuje pro Dekádu vzdělávání pro udržitelný rozvoj OSN, se ptá Majda Naji v interview s Daniellou Tilbury; v rozhovoru jsou představeny výsledky práce této skupiny a další kroky připravované na období po skončení Dekády. V našich Informacích dáváme na vědomí, že poslední zpráva Global University Network for Innovation (GUNI) o vysokém školství Higher education in the World 5 je již k dispozici.

Od minulého našeho setkání nad novými texty se Envigogika značně proměnila díky našemu soustředěnému úsilí o to, abychom jí zajistili přiměřené uznání v rámci akademického společenství.

Naše kroky v tomto směru byly následující:
– vstoupili jsme do databáze CrossRef. To znamená, že všechny naše články jsou nyní indexovány v CrossRef a mají své originální DOI (týká se i starších textů);
– díky členství v CrossRef je třeba ve všech článcích u všech (relevantních) referencí uvádět odkaz do databáze CrossRef (DOI). Seznamy referencí budou postupně v tomto smyslu upravovány ve starších číslech našeho časopisu (bude nutné upravit též všechny pdf verze článků, aby splňovaly tento požadavek)
– připojili jsme se k Open Archives Initiative;
– vstoupili jsme do WorldCat OCLC databáze;
– vstoupili jsme do Sherpa/Romeo;
– podali jsme přihlášku do OAIster databáze;
– zlepšili jsme publikační politiku a vytvořili etický kodex;
– rozšířili jsme záběr časopisu, takže nyní můžeme publikovat širší okruh témat týkajících se udržitelného rozvoje, například texty z oblasti psychologie a behaviorálních věd, věnovat se otázkám udržitelného (regionálního) rozvoje, analýze sociálních změn z různých úhlů pohledu, reflektovat sociální roli vědy, a samozřejmě prohlubovat diskuze o předpokladech a bariérách kvalitního environmentálního vzdělávání nebo vzdělávání pro udržitelný rozvoj na různých úrovních;
– na základě těchto změn jsme podali přihlášku do databází SCOPUS a DOAJ;
– konečně jsme také rozšířili naše odborné společenství a přizvali nové členy redakční rady, které tímto vřele vítáme a doufáme, že se s námi budou dělit o své myšlenky a názory, a také podpoří naše publikační záměry!

Jsme pouze malý ediční tým a tak pro nás bylo uplynulé období poměrně náročné. Jsme ale rádi, že nyní vám můžeme přát příjemné čtení, a těšíme se na vaše reakce, podněty, texty…

Krásné letní dny a hodně pohody

Za Envigogiku

Jana and Jiří Dlouzí

Prezentace z konference Úspěch pro každého žáka

„Vzájemně se učíme podporovat učitele, aby každý žák zažíval úspěch“ – to byl podtitul květnové konference uspořádané SKAV, o. s., Pomáháme školám k úspěchu, o. p. s., EDUin, o. p. s., Centrem současného umění DOX Prague, a. s. a MŠMT.

„Čemu se potřebujeme společně učit?“ položila v úvodu konference základní otázku Hana Košťálová. „Smysl podpory učitelů je v žácích. Jak zajistit, aby se každý žák v každé vyučovací hodině naučil něčemu pro něj hodnotnému. Chceme podporovat učitele v tom, co funguje.“

Proto letošní konference takové příklady účastníkům předložila. Mohli si vybrat z dvanácti prezentací různých vzdělávacích aktivit.

Můžete se také podívat:

1. Jak pomáhat učitelům, aby se jejich žáci učili matematiku s radostí
Darina Jirotková, Jitka Michnová, H-mat

2. Podpora učitelů v rozvoji dětského čtenářství prostřednictvím vývojového kontinua
Ondřej Hausenblas, Hana Košťálová, Pomáháme školám k úspěchu

3. Podpora inkluzivního vzdělávání
Jindřich Monček, Tomáš Habart, Člověk v tísni

4. Mentorská podpora pro ředitele mateřských škol a její vliv na žáky
Jana Kargerová, Juliana Gardošová, Step by Step ČR

5. Kreativní partnerství na českých školách – jak umění mění učení
Marianna Sršňová, Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, Matěj Smetana, umělec a pedagog

6. Kvalita v přípravném vzdělávání učitelů
Michaela Píšová, Institut výzkumu školního vzdělávání PedF MU, Vladimíra Spilková, Katedra primární pedagogiky PedF UK

7. Jak podporujeme učitele, aby se jejich žáci stali hybateli změn ve škole a okolí
Petra Šimonová, Sdružení Tereza

8. Jak se vzájemně učíme v naší Základní škole Zdice
Jitka Palanová, Jana Štybnarová, ZŠ Zdice

9. Jak podporuje Centrum současného umění DOX učitele a jaký to má dopad na žáky
Jiří Raiterman, Centrum současného umění DOX

10. Co nás naučila párová výuka? Aneb učitelský Tandem na škole
Martin Kozel, Kristýna Cihlářová, Nadace Depositum Bonum

11. Jak podporujeme učitele z celého Moravskoslezského kraje
Miloš Šlapal, Bohumil Zmrzlík, Krajské zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a informační centrum Nový Jičín

12. Začátky mentoringu v českých školách a Dilemata školních konzultací
Karolína Smejkalová, Bohumíra Lazarová, Ústav pedagogických věd FF MU a Česká asociace mentoringu ve vzdělávání

Zdroj.


Srdečně Vás zveme k dlouhodobé vizi!

V závěru předložil Vladimír Srb jménem pořadatelů účastníkům konference vizi a pozvání k dlouhodobé spolupráci:

„Jsme otevřená neformální síť organizací, které se učí společně rozvíjet v České republice vzdělávací kulturu zaměřenou na dosahování maximálních vzdělávacích úspěchů u každého žáka.


Jaké jsou naše cíle


Chceme se společně vytrvale učit:

1. Dosahovat v běžné výuce větších vzdělávacích úspěchů a u většího počtu žáků než doposud.

2. Podporovat učitele tak, aby se to pozitivně projevilo na učení žáků a na atmosféře školy.

3. Být dobrými lídry a spolupracovat na všech úrovních vzdělávacího systému.


Hodnoty, principy a strategie, ke kterým se hlásíme

1. Hodnoty soudržné demokratické společnosti.

2. Principy učení, práce a tvorby, které podporují vnitřní motivaci lidí.

3. Principy a formy dobrovolného vzájemného učení učitelů, které se osvědčily v ČR.

4. Osvědčené principy celoplošného zlepšování vzdělávacího systému.

5. Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.


Naše aktivity

1. Hlásíme se k cílům a hodnotám vize – každý ve svých vlastních aktivitách a projektech.

2. Své aktivity a projekty vyhodnocujeme s ohledem na cíle a hodnoty vize.

3. Sdílíme zkušenosti a vzájemně se vzděláváme. Informujeme se a zveme se navzájem.

4. Účastníme se „páteřních aktivit“ (roční konference a roční setkání lídrů organizací).

5. Kdokoli z nás organizuje nové (i společné) projekty zaměřené na cíle vize.


Pokud se vám tyto myšlenky líbí, můžete svou organizaci také přihlásit na adrese monika.mrnavkova@skav.cz.

První setkání lídrů organizací se bude konat 24. 9. 2014.

Jak zabavit zvídavé děti o prázdninách

S nadcházejícími dvěma měsíci volna, na které se děti a studenti škol zaslouženě těší, přichází i starost rodičů o to, jak své ratolesti smysluplně zabavit. Ještě zdánlivě těžší situaci mají rodiče dětí, které neholdují pobytům v přírodě a spolužáci je házejí do kategorie šprtů. Pokud je dítě zvídavé, rádo objevuje a bádá, má možnost využít různorodé nabídky organizací po celé České republice.

O tom, že věda a zábava mohou jít ruku v ruce, se snaží žáky a studenty přesvědčit řada muzejních expozic, technicky zaměřených táborů či soutěží. Rodiče se mohou inspirovat stručným výběrem aktivit určených budoucím Edisonům.


Dotyková technická muzea

Stálicí mezi místy, kde se mladý člověk může poprvé seznámit s fungováním věcí kolem nás, jsou technická muzea. U některých expozic sice stále můžete číst ono známé: „prosím, nedotýkejte se,“ přesto existují naštěstí i výstavy, kde se po návštěvnících očekává opak.

Příkladem může být expozice s názvem Top secret v rámci výstavního sálu Národního technického muzea v Praze. Zde si mladí badatelé a výzkumníci mohou vyzkoušet špionáž se vším, co k tomu patří: šifrování, dekódování, předstírání cizí identity i odhalování přetvářky a lží. Seznamují se tak hravou formou s užívanými kriminalistickými technikami.

V moravské metropoli Brně je připravena Technická herna s řadou funkčních modelů, kde si návštěvník může na vlastní kůži otestovat fyzikální zákony a jejich technické aplikace. Díky interaktivní manipulaci návštěvníka s modely se lépe seznámí se samotnou podstatou a užasne nad výslednou reakcí. Jsou zde zastoupeny modely z mechaniky pevných těles, plynů a kapalin, akustiky, optiky, elektřiny a magnetizmu. Exponáty jsou pravidelně obměňovány a doplňovány o stručné seznámení s daným jevem a vysvětlení fyzikálního principu.


Moderní vzdělávací centra

Pokud mají rodiče s dětmi ve svém harmonogramu jen několik volných dní, a přesto byste se chtěli zábavnou formou dozvědět o světě kolem nás, pak je ideálním řešením navštívit jedno z populárně vzdělávacích center, jejichž cílem je nacházet a rozvíjet zájem o přírodní vědy a techniku. Vše s jediným, společným cílem: pobavit a zároveň poučit.

Po celou dobu prázdnin je v libereckém IQ parku se svým moderním centrem iQLANDIA prodloužená otvírací doba do 19 h. Organizátoři své návštěvníky lákají na prvního a jediného českého humanoidního robota. Robot Thespian se podobá člověku. Umí mluvit, dokáže i gestikulovat a používat mimiku. Účastníci mohou podniknout cestu od buňky lidského těla až po průlet vesmírem, pohodlně usazeni na křeslech ve 3D planetáriu. A pokud by děti chtěly přiložit ruku k dílu, mohou se zúčastnit science show a práce v laboratoři.

S obdobnou nabídkou potěšení z objevování přináší i plzeňské Techmania Science centre. Techmanie prošla v uplynulých měsících výrazným rozšířením a není problém zde strávit třeba i celý víkend a je stále co objevovat. Rozsáhlá expoziční hala s novými i tradičními modely, vědecká show, demonstrace jednotlivých vědeckých pokusů a rovněž 3D planetárium. Nejmodernější laboratoře v Plzeňském kraji poslouží k biologickým, fyzikálním a chemickým pokusům.


Vím proč, aneb prokoukni fyziku

Pokud letní rozmarné počasí nebude zrovna přát výletům za objevováním tajů vědy, mohou děti v pokusnou laboratoř proměnit svůj domov. Takto si osvojí znalosti z praktické fyziky opravdu zblízka.

Inspiraci k pokusům, které zvládnou děti i doma a díky kterým se blíže seznámí se zákony fyziky zábavnou formou, mohou nalézt na serveru projektu s názvem „Vím proč“. Webová stránka je plná zábavných videí s fyzikálními pokusy. Slouží tak ke vzdělávání žáků v této oblasti a motivuje je k vlastním pokusům, se kterými se mohou prostřednictvím videí pochlubit a třeba se i zúčastnit prázdninové soutěže o vrtulník na dálkové ovládání a další ceny.

Pro zařazení do soutěže stačí natočit a poslat video v kategorii Elektromagnetické vlnění nebo Tuhé těsto do posledního dne prázdnin, tedy do 31. 8. 2014. První video vyhrává a zároveň se zařazuje do druhého ročníku řádné soutěže, která začne na podzim.


Tábory s vědou

Vyhledávanou aktivitou pro děti na více dní se stávají letní vzdělávací tábory. Ty v sobě kloubí intenzivní prožitky z her, nových kamarádů a hravé formy nabývání praktických znalostí.

Letní vědecký tábor pořádá Přírodovědná fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Běžné volnočasové aktivity, které k letním táborům neodmyslitelně patří, jsou doplněny o odborný program. Ten zajišťují univerzitní odborníci v široké škále přírodněvědních oborů. V rámci celotáborové hry děti poznají svět z pohledu kriminalisty, cestovatele, objevitele vesmíru atd. Děti mohou nahlédnout do specializovaných pracovišť, laboratoří i učeben Přírodovědné fakulty a seznámit se tak s odborníky, prostředím a budoucím studijním oborem.

Mensa ČR již popáté zve na pobytový zábavně-vzdělávací camp rozvoje rozumových schopností s volitelným programem pro děti různého věku. Společnost Mensa dlouhodobě podporuje a sdružuje mladé inteligentní lidi a snaží se o harmonický rozvoj široké škály různých typů inteligence od verbální přes strategickou, až po sociální.

Příměstské tábory v devíti městech po celé České republice pod společným názvem Vědecké léto nabízí možnost provádět pokusy a navštěvovat exkurze v muzeích, zoo, společně s dalšími technickými a přírodními zajímavostmi. Ty mladé zvědavce zasvěcují krůček po krůčku do magie vzniku a vývoje lidského života na Zemi. Děti se mohou dozvědět o přírodních živlech, poznat, jak funguje lidské tělo a sestrojí i model vesmírné rakety.


Planetária a hvězdárny

A koho by noční obloha a vzdálené planety z vizualizace 3D planetárií zaujaly natolik, že by se rád dověděl víc, může navštívit hvězdárny a planetária, kterých je v unikátní celorepublikové síti více než šest desítek. Vždy je vhodné přihlédnout k věku dítěte. Některým dětem může vadit tma nebo příliš odborné výrazy vzhledem k dosavadním znalostem. Naštěstí se v řadě z nich připravují programy přizpůsobené dětem již od tří let. Takto se poutavou formou mohou seznámit s tajuplným vesmírem a podpořit svou fantazii.


Tip pro rodinný rozpočet na závěr

Webová stránka Šťáva.cz přináší podrobný přehled tipů na výlety podle jednotlivých krajů po celé České republice. Dále s k těmto informacím o krásách naší země přidává celou řadu slev a bonusů z oblasti kultury, sportu, cestování a zábavy. Návštěva westernového městečka se slevou nebo akce 1 plus 1 zdarma do skanzenu, na bobovou dráhu a mnohé další. Takto svůj volný čas můžete strávit nejen aktivně, ale i výhodně.

Po dobu letních prázdnin je pro vás připravena soutěž. Na více jak třiceti hradech a zámcích můžete v průběhu prohlídky soutěžit o tablet či pobyt ve Špindlerově Mlýně pro celou rodinu. Můžete to brát jako jednu z motivací pro poznávání koutů a historických pamětihodností naší vlasti. Oblíbené slevy naleznou i technicky založené děti – zvýhodněné vstupné lze získat například do Dolu Michal v Ostravě, Muzea alchymistů a mágů staré Prahy nebo Muzea techniky v jaderném krytu Sokolov.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za květen 2014

Co přibylo v Pedagogické knihovně J. A. Komenského v měsíci květnu? Jaké články si můžete teď o prázdninách v klidu přečíst?


Novinky za květen 2014

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

22. 10. konference o koktavosti „S vámi pro vás – mluvíme jedním hlasem“

u příležitosti Mezinárodního dne porozumění koktavosti v ČR.

Letos přivítáme jako hlavního hosta psychoterapeuta Michaela Sugarmana z USA. Ten je jedním ze zakladatelů Mezinárodního dne porozumění koktavosti a čelním představitelem Mezinárodní asociace pro koktavost (ISA). Bude mluvit o nejnovějších přístupech a posunech v terapii osob s poruchou plynulosti řeči, o copingových strategiích zvládání úzkosti a stresu, úspěších dosažených v oblasti legislativy. Seznámíte se i s dalšími zajímavými fakty, které si přenesete do Vaší praxe.

V rámci workshopů se budeme věnovat překonávání bloků v komunikaci, propojení práce těla a řeči v rámci expresivních terapií (tanečně-pohybové terapie, arteterapie, dramaterapie).

Pořadatelé: Občanské sdružení LOGO ve spolupráci s Českou asociací pro koktavost, Asociací klinických logopedů ČR, Magistrátem města Brna a Městskou částí Brno – střed

Místo a čas konání: Školící centrum JMK, Cejl 73, Brno, 8.30–16.15 hod.

Program ke stažení ZDE.

Pomoc v krizi z vysvědčení

Konec školního roku je často náročný pro děti i jejich rodiče. Nezisková organizace Lata, která dlouhodobě pracuje s ohroženou mládeží, proto připomíná, že zvládnout stres spojeným s vysvědčením pomáhají i speciální programy.

„Očekávání školních výsledků může být zátěží pro děti z fungujících rodin, natožpak pro ty, kterým kvalitní vztahové zázemí chybí, mají sklony k rizikovému chování nebo řeší všelijaké psychické obtíže a problémy spojené s dospíváním,“ říká ředitelka Laty Markéta Ježková.

Rozdávání vysvědčení a s ním spojený stres tak mnohdy vede k různým krizovým situacím nebo zhoršení psychiky dětí. Ne vždy je v silách rodiny takovou situaci vyřešit a pak je čas požádat o odbornou pomoc.

„Lata nabízí mladým lidem program ‘Ve dvou se to lépe táhne‘, ve kterém se mladému člověku dostává podpory od mírně staršího dobrovolníka, jenž obdobnými situacemi procházel v nedávné minulosti. Nabídne tak nejen svou zkušenost, ale i potřebný odstup od problému a jeho možná řešení. Zároveň dobrovolník klienta v průběhu školního roku přirozeně motivuje k zájmu o studium, což je nejúčinnější prevencí před ‘strašákem vysvědčení’,” uzavírá Ježková.


O občanském sdružení Lata

Občanské sdružení Lata – Programy pro ohroženou mládež pomáhá od roku 1994 sociálně ohroženým dětem a mladým lidem ve věku 13–26 let. Hlavní projekt „Ve dvou se to lépe táhne“ je založen na vrstevnické podpoře od vyškolených dobrovolníků, od nichž se klienti učí, jak se vypořádat s obtížnými životními situacemi a kvalitně trávit volný čas. Pomoc dobrovolníků je doplněna o odbornou péči sociálních pracovníků a další doplňkové služby. V roce 2012 rozšířilo sdružení své služby o program podpůrné individuální práce s rodinou. Jeho cílem je provázení rodičů v náročných momentech výchovy dětí, nalezení prostoru pro komunikaci mezi členy rodiny a posílení zdravých vazeb mezi nimi. Za svou práci získala Lata v roce 2013 mezinárodní Cenu Nadace ERSTE za přínos sociální integraci.

Více informací naleznete na www.lata.cz.

Petr Růžička: Syndrom vyhoření a psychohygiena

Videozáznam z webináře, který byl určen všem, kdo pracují s lidmi, setkávají se s emočně vypjatými situacemi, jsou často vystaveni lidskému utrpení nebo jsou ve své práci závislí na efektivní mezilidské komunikaci.

Setkání s koučem, psychoterapeutem a lektorem Mgr. Petrem Růžičkou, který seznámil účastníky s problematikou syndromu vyhoření a představil jim cesty, jak rozpoznat jeho projevy. Současně nabídl základní informace a dovednosti k prevenci syndromu vyhoření – psychohygieně.

Stručný obsah:
– Co je to práce? Práce jako součást životní cesty.
– Stres – workoholismus – syndrom vyhoření – únavový syndrom (souvislosti a přesahy).
– Co je to syndrom vyhoření (dále jen SV). Vznik a projevy SV. Ohrožené populační skupiny. Prevence a léčba SV.
– Co je to psychohygiena.
– Životní vize a mise.
– Ukázka manažerské meditace jako prevence SV.

Video můžete zhlédnout ZDE.

Prezentaci si můžete stáhnout ZDE.

Václav Cílek: Digitální demence. Zranitelné děti, chudí i nejistí

Před dvěma lety popsal špičkový mozkový specialista prof. Manfred Spitzer, ředitel univerzitní psychiatrické kliniky v německém Ulmu, výrazem „digitální demence“ takový psychický proces, ve kterém přílišné užívání digitálních médií vede k rozkladu kognitivních, tedy poznávacích a hodnotících funkcí mozku v rozsahu, který se dá přirovnat k podobným projevům duševně nemocných pacientů, nebo lidí, kteří prodělali úraz mozku.

Dobře podložená kniha uznávaného odborníka je sepsána tak důrazným a varovným způsobem, že způsobila neočekávaně silné, někdy až hulvátské reakce čtenářů. Ozvali se nejenom výrobci počítačů a odborníci na elektronické formy vzdělávání, ale také mnoho lidí, kteří jsou na elektronické komunikaci více či méně závislí. Kniha právě vyšla i v českém překladu a v této chvíli není jasné, zda bude v záplavě jiných titulů zapomenuta či ignorována, anebo naopak vyústí v podobně nesmiřitelný střet zastánců a odpůrců sociálních sítí. Osobně si myslím, že by měla být v každé školní knihovně, aby vyrovnávala tlak digitálního optimismu živeného reklamou.

Ještě než sami zaujmete stanovisko k celkem nesporným faktům, je nutné být si vědom toho, že se nejedná o to, zda je internet „dobrý nebo špatný“, ale o míru jeho používání, respektive o mez, za kterou jeho pozitivní stránky začínají ustupovat a přichází pomalý rozvrat podobný duševní poruše. Tato mez je nejenom individuální, ale především závisí na věku. Malé děti, jejichž mozek se začíná rozvíjet a učit jsou – a to zřejmě celoživotně – mnohem zranitelnější než dospělí lidé.

Spitzer hned na začátku knihy cituje amerického internetového specialistu Nicholase Carra, který napsal, že Síť mu kousek po kousku vzala schopnost koncentrace, protože si jeho mozek navykl přijímat informace jako proud jednoduchých, průběžně přicházejících vět. Carr přestal mít schopnost poradit si s delšími, složitějšími texty, protože mysl si nedokázala zapamatovat větší objem informace o rozsahu dejme tomu několika odstavců. Carr se obracel na své přátele počítačové specialisty a ti mu potvrzovali podobnou zkušenost…

Celý článek si můžete přečíst ZDE.

Knihu si můžete objednat ZDE.

Martin Ulbrich: Středoškoláci z USA se změní v prvoky v zábavné hře k výuce biologie

Výzkumníci ve Spojených státech představili další počítačovou hru pro školní výuku. Ve hře Cellvival budou žáci středních škol jako jednobuněčný organismus bojovat o přežití v různých podmínkách.

Během výuky se převtělí do sladkovodního nálevníka s názvem Tetrahymena thermophila, s nímž budou hledat potravu, unikat přirozeným nepřátelům, rozmnožovat se a přizpůsobovat prostředí.


I když žáci umřou, naučí se, jak to funguje

Aby postoupili na další úroveň, musí však správně zvolit znaky, s nimiž mohou v daných podmínkách přežít. Žáci se tak zábavnou formou naučí, jak nejnižší organismy reagují v určitém prostředí a jak funguje jejich evoluce.

Každá další úroveň ve hře představuje nové prostředí a tedy i nové způsoby, jak se správně adaptovat a přečkat do dalšího stadia.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 35. NEMES se orientuje na transformaci přímo ve školách

Ze sympatizantů Stanislava Červenky vzniká klub PAU jako kolektivní člen skupiny NEMES, která tehdy obrací svou pozornost k vnitřní reformě.

Stanislav Červenka, o kterém jsme psali minule, přednášel v Praze o své výuce bez známkování a mezi účastníky byla Miluše Havlínová, předsedkyně NEMES. Takhle nějak vznikají sítě.

Standa vzpomíná: „Milušku Havlínovou jsem poznal na jakési konferenci. Myslím, že to bylo v Praze. Tehdy jsem tam poprvé veřejně vyprávěl o tom, jak to dělám u nás ve škole. Pozvali mne tam jako vítěze pedagogické tvořivosti, na detaily si ovšem už nevzpomínám. Miluška za mnou tehdy po mém vystoupení zašla, projevila o moji práci zájem a nabídla mi členství v NEMES. S tím, že bych mohl kolem sebe shromáždit podobně "postižené" kolegy z praxe. No a ty jsem opravdu na základě článečku z UN pozval s její pomocí do Muzea J. A. Komenského. Sešlo se nás tehdy asi dvacet nebo třicet a pak už víš.“

Standa o tom tehdy napsal do měsíčníku Učitelský list, který klubu PAU nabídl publikační prostor a spolupráci.

„V sobotu dne 22. února 1992 se v Muzeu J. A. Komenského na Valdštejnském náměstí v Praze sešel na svém prvním a současně ustavujícím setkání klub „Přátel angažovaného učení“, zájmové sdružení, pracující v rámci skupiny NEMES.

Za zmínku stojí i způsob vzniku této skupiny. Zformovala se v podstatě jako zcela spontánní reakce na několikařádkovou výzvu, otištěnou počátkem školního roku v Učitelských novinách. Tato neformální iniciativa dnes sdružuje téměř dvě stovky zájemců o hledání nových a netradičních přístupů ve výchovně vzdělávací činnosti, o vnitřní školskou reformu a o angažované učení zejména. Pozoruhodnou skutečností je i to, že mezi členy PAU nenajdeme jen učitele, ale i řídící školské pracovníky, teoretiky pedagogického výzkumu, odborné asistenty a profesory vysokých škol, novináře, zástupce rodičovské veřejnosti a dokonce i studenty – budoucí učitele. Každým dnem se nám hlásí další a další zájemci o naši činnost…“

Zdroj: Červenka, Stanislav: Klub Přátel angažovaného učení. Učitelský list č. 4/1992, str. 2


Odmítnutí nálepek

Na své členské schůzi 20. 6. 1992 hodnotili členové NEMES činnost své organizace. Vyjadřovali se k dění kolem projektu transformace „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ a také se zamýšleli nad budoucností, nad otázkami, na které by se měla skupina NEMES zaměřit.

V době zveřejnění projektu NEMES byla jeho koncepce pro některé lidi příliš liberální, „pravicová“. V době před volbami byly pro někoho snahy NEMES náhle naopak příliš „levicové“. Členové NEMES odmítli toto „nálepkování“ a pokusili se přesněji charakterizovat svoji názorovou pozici „v řadě dílčích bipolárních dimenzí jako proces prosazování vždy té dimenze, o niž organizace usiluje, proti té, kterou popírá:
– Svoboda a odpovědnost jednotlivce versus státní paternalismus,
– dodržování pravidel a dohod versus anarchie,
– demokratický vs. manipulující přístup k občanovi,
– sociální rovnováha vs. socialistická rovnost,
– liberální (uvolňující závislost občana na státu) vs. etatistický (utužující závislost občana na státu),
– rozhodování na místní občansko-samosprávní úrovni vs. centralizace moci výkonnou složkou státu,
– škola – autonomní celek vs. škola – článek subordinace,
– učitel – svobodný tvůrce vs. učitel – vykonavatel předpisů,
– výuka orientovaná na jednotlivého žáka vs. orientovaná na normu,
– škola otevřená svému okolí a světu vs. uzavřená tradiční škola,
– škola jako místo k žití vs. škola jako místo přípravy na život,
– podpora potřeb a schopností každého jednotlivce (a tím zhodnocování lidského potenciálu ve společenský prospěch) vs. redukce vzdělávacích potřeb na potřeby společnosti (a tím omezování a zanedbávání potřeb a schopností jednotlivce, takže nemůže dojít k čerpání lidského potenciálu ve společný prospěch v plné míře),
– možnost volby relevantního vzdělání pro každého vs. špičkové vzdělání pro vyvolené, etc.
– vzdělávání orientované na postoje – dovednosti – znalosti vs. vzdělávání založené na znalostech.

Podobně se NEMES polarizovala od jiných i v doporučovaných přístupech k metodologii transformace:
– „Postupná a průběžná transformace vs. jednorázové reformy,
– vzdělávací politika je věcí veřejnosti vs. rozhodování o vzdělávání si přisvojuje jen určitá izolovaná skupina lidí a její orgány, např. učitelé, úředníci, řídící pracovníci, odborníci,
– konsensus o zásadách vzdělávací politiky vlády probíhá veřejnou diskusí a je závazný i pro MŠMT vs. vzdělávací systém a vzdělávání jsou bez koncepce ponechány na MŠMT, kde převažuje tendence mít nad nimi především kontrolu,
– participace všech příslušných subjektů na praktickém provádění vzdělávací politiky (na úrovni celonárodní i místní) vs. kabinetní politika státní exekutivy,
– vnitřní transformace vzdělávání podporovaná odpovídajícími zákonnými normami vs. vnitřní transformace blokovaná některými nevhodnými (zastaralými) právními normami, zejména pak omezujícími vyhláškami, směrnicemi a pokyny,
– změny v každé konkrétní škole iniciují učitelé, žáci a rodiče této školy vs. čekají na změny na základě nějakých celoplošných směrnic MŠMT, atp.“

Zdroj: Zpráva – členské shromáždění NEMES 20. 6. 1992, kopie dokumentu, archiv autorky


Jaká je naše škola a jakou chceme?

V druhé části zmíněné členské schůze pracovali členové formou dílny na téma „Naše škola na konci roku 1991/92“. V náhodně sestavených pěti skupinách diskutovali nad otázkami:
1. Posuďte a napište, v čem je naše současná škola nevyhovující a špatná, v čem není podle vašich představ (výčet negativ).
2. Posuďte a napište, v čem je naše škola naopak hodnotná a dobrá, v čem je podle vašich představ (výčet pozitiv).
3. Vyřešte a napište, jak byste si představovali změnit jednotlivá vámi uvedená negativa v pozitiva.
4. Připojte současná pozitiva, která chcete do budoucna zachovat a rozviňte o další doporučení.

Výsledky dílny byly podrobně zaznamenány a zpracovány. V komentáři se píše:

„Z rozsahu výstupů jednotlivých úkolů je zřejmé, že všechny skupiny při prozkoumávání školy a školství shledaly řadu negativních jevů. Jejich popisu (1. úkol) a následnému hledání řešení, jak je změnit v pozitivní jevy (3. úkol) věnovaly proto největší část svých elaborátů. Nebylo v povaze úkolu zabývat se poměrným výskytem negativních jevů. Šlo spíše o zmapování těch, které ještě existují a neubývají. Na druhé straně se dostalo místa i výčtu pozitivních jevů, které účastníci dílny citlivě zaznamenali. Na tyto ostrůvky pozitivní proměny zaměřujeme a chceme zaměřovat pozornost.

Jak je patrno z porovnání výstupů jednotlivých skupin, skupiny se buď shodují nebo doplňují v konkrétních charakteristikách dnešní školy i v navrhovaných řešeních. Shledané charakteristiky se navzájem nevylučují, ve svém souhrnu tvoří smysluplný celek, ačkoliv skupiny pracovaly odděleně. Nepřítomnost rozporů a polemických bodů může být způsobena jak shodou přítomných členů v koncepci školy, o niž se mohli opřít, tak vlastnostmi zadání v uskutečněné dílně, kdy pozornost byla zaměřena na charakteristiku a nápravu. Tentokrát nebylo uloženo popsat příčiny současných negativních jevů. Pokud o nich skupiny diskutovaly, neměly za úkol je zobrazit v odevzdaných výstupech. Zpracovatelka nevylučuje, že pozornějším promýšlením výstupů z dílny, uvedených až do podoby tohoto textu, budou nějaké rozpory objeveny. Bude dobré na ně upozornit.“

(Práci dílny vedla a výsledky zaznamenala Miluše Havlínová. Později je podrobněji zpracovala ve studii pro časopis Pedagogika.)

Zdroj: Záznam z dílny Naše škola na konci roku 1991/92, kopie, archiv autorky.


NEMES se obrací k vnitřní reformě

Na tomto členském shromáždění se členové shodli na dvou základních okruzích pro svou budoucí činnost: na podpoře transformace přímo na školách (v tom sehrál významnou úlohu klub PAU) a na potřebě intenzivní publikační činnosti. Z diskuse vzešla celá řada nápadů a podnětů k činnosti

„Do prvního okruhu patří vzdělávání vlastní členské základny, pořádání seminářů a dílen (i víkendových), zvát na ně zástupce státní správy a inspekce, výměna a zveřejňování dobrých zkušeností, jejich praktické ukázky, umožňovat práci učitele na rozvoji vlastní osobnosti, rozvoji tvořivého myšlení, poskytovat informační servis, podporovat PAU, vytvářet pracovní skupiny podle regionů, využít též víc nepedagogických členů NEMES, organizovat výjezdy. Vyhledávat další kontakty, snažit se o vytvoření více skupin jako je PAU, iniciovat školy NEMES, sloužit jako jejich konzultační centrum, vytvářet síť komunikace mezi ohnisky transformace, orientovat se více na rodiče, podporovat různá reformní hnutí, navazovat kontakty s odbornou veřejností, s institucemi i se zahraničními reformními proudy. Pro vnitřní transformaci by bylo žádoucí vypracovat modelový projekt, dílčí alternativní postupy, říci co teď s nadanými dětmi, publikovat návody, metody, rady.

Druhý okruh zahrnuje šíření myšlenek NEMES v rovině vědecké, pedagogické i v širší veřejnosti. Využívat masmédia, snažit se o pravidelné rubriky, šířit všechny kladné zkušenosti z domova i ciziny, podněcovat členy k publikační činnosti, propagaci výsledků, v čem a jak se myšlenky NEMES uplatnily.“

Zdroj: Zpráva – členské shromáždění NEMES 20. 6. 1992, kopie dokumentu, archiv autorky


Prázdninová přestávka

Vážení a milí čtenáři! Děkuji Vám, kteří jste po celý školní rok sledovali naši „mozaiku učitelského hnutí“. Nebylo Vás asi mnoho, ale o to víc si vážím Vašeho zájmu o dění minulé. Stále si totiž myslím, že je dobré se dívat nejen dopředu, ale také „ke kořenům“ idejí a také na to, jaké chyby se při jejich realizaci udělaly. Pak by se nestávalo tak často, že se znovu „objevují Ameriky“, že chyby se opakují a že špatná realizace přinese výsledek úplně jiný, než jsme zamýšleli. Historia magistra vitae! Tedy – měla by být...

Přeji Vám krásné prázdniny, hodně osvěžení a nových zážitků a po prázdninách se k našemu seriálu znovu vrátíme.

Jana Hrubá


Další díly seriálu najdete ZDE.