Markéta Hronová: Žáci v malých školách mají horší výsledky. Slučování škol přinese obcím více peněz a dětem kvalitnější vzdělání

Stát chce, aby menší obce více sdílely své školy. Buď by mohly mít jednu budovu pro více vesnic, takže by stavěly nové školy svazkově, nebo administrativně slučovaly již existující školy. Podle nové analýzy PAQ Research pro Výroční konferenci Aspen Institute CE je malých či málo naplněných škol v Česku polovina. Kdyby se sloučily, získaly by z rozpočtu více peněz, které by mohly použít na psychology či logopedy, kteří v malých školách obvykle chybí, nebo úředníky, kteří pomohou ředitelům s papírováním.

 

Zdroj: Hospodářské noviny, speciální příloha Výroční konference Aspen Institute CE 2024, 14.11.2024

 

Nenaplněné školy jsou pro malé obce finančně nevýhodné, kromě toho také nemají kapacity na to školu kvalifikovaně vést. „Malé obce a města mají logicky méně úředníků věnujících se správě škol, nemůžou tak řediteli pomoci třeba se správou majetku, správou IT, účetnictvím nebo výkaznictvím,“ říká v rozhovoru pro HN analytik PAQ Research Jan Zeman.

Malé školy jsou často vyhledávané rodiči kvůli individuálnímu přístupu. Není jejich přidaná hodnota právě v tomto?

 

Žáci zde ale opakují ročník stejně často jako ve školách s vysokým počtem žáků, přestože by se v menších třídách očekávala větší pozornost kladená na prospěch každého žáka. Podlimitní školy mají také vyšší podíl nekvalifikované výuky a chybějící psycholog nebo speciální pedagog může být problém, protože jsou často v oblastech s vyšším počtem sociálně znevýhodněných žáků. Právě ti by potřebovali péči těchto specialistů nejvíce.

 

A jak je to s výsledky žáků?

 

Ty zjišťovala Česká školní inspekce ve školách, které mají všech devět tříd, ale jsou málo naplněné. Prokázala se horší úspěšnost v testech z matematiky a češtiny, které jim předložila inspekce, horší výsledky v jednotné přijímací zkoušce z češtiny i matematiky, vyšší neaprobovanost výuky a také nižší počet počítačů či tabletů na žáka. 

 

Jak je na tom Česko v porovnání se zahraničím?

 

Na jednoho zřizovatele u nás připadá v průměru 1,4 základní školy, zatímco v Nizozemsku je to 5,5 a v Estonsku 6,8 škol, tam šla reforma ruku v ruce se snížením počtu obcí. V analýze jsme se do hloubky zabývali příkladem Nizozemska, které snížilo počet zřizovatelů bez toho, aby školy rušili. Na chod škol dohlížela rada složená z lokálních politiků, rodičů či respektovaných obyvatel města. V posledních dvaceti letech si ale země uvědomila, že by školy měli řídit profesionálové a snížila počet zřizovatelů na půlku. Školské rady předsedají více než jedné škole a zároveň převzaly odpovědnost za inkluzi, výběr učebnic, jmenování i odvolání ředitelů, formulování pravidel pro žáky, správu finančních zdrojů či péči o administrativu.

 

Co pro zvýšení efektivity fungování škol dosud podniklo Česko?

 

Začali jsme zřízením osmi svazkových škol, které fungovaly pro několik obcí a ty se o ně staraly. Nejméně sedm dalších je v přípravě. Byla to vlastně trochu nutnost pro obce, které podle zákona musí zajistit školní docházku, ale jsou příliš malé na to, aby si postavily vlastní školu. A tak spojily síly.

 

Obce se často obávají, že nad svazkovou školou ztratí kontrolu, jak správa takové školy funguje?

 

Z našich rozhovorů vyplynulo, že jako nástroj pro společnou správu škol slouží schůze zástupců obcí ve svazku – říkají tomu kvalifikovaná valná hromada, kde každá obec má hlasovací právo a šanci rozhodnout o vývoji školy včetně rozpočtu. Samozřejmě se nejedná o stoprocentní autonomii, ale respondenti žádné výrazné omezení v rozhovorech neuvedli.

 

Zřizovatelé ale často chtějí mít školu ve své obci, protože na to zaměřují pozornost mladé rodiny a škola slouží i jako centrum kulturního dění.

 

Rozumím obcím, že na svém území chtějí školu mít, na druhou stranu, nikdo nemluví o rušení budov. Může se stát detašovaným pracovištěm větší školy ve vedlejší obci. Jen z ředitele se formálně stane zástupce ředitele a ani platové podmínky se mu výrazně nezmění. 

 

To ale nebude platit pro nově vzniklé školy, tam už opravdu půjde o sdílenou budovu pro více obcí, je to tak?

 

V případě nových škol ano. Tam ale zase vidím přínos v tom, že reagují na aktuální vysokou poptávku po místech – je to teď vidět třeba v prstenci kolem Prahy. A další přidaná hodnota je slibovaná kvalita. Nově vznikajícím školám se podařilo získat ve vzdělávací oblasti opravdu známá jména úspěšných učitelů či ředitelů, kteří dovedou přitáhnout pozornost rodičů, protože slibují inovativní přístup k výuce. 

 

Jaké jsou další benefity svazkových škol kromě finanční úspory?

 

Sdílení učitelů odborných předmětů, logopeda, psychologa a dalších nepedagogických pracovníků, třeba i kuchařek nebo možnost suplovat v případě nemoci učitele napříč pracovišti. Důležité je vyzdvihnout atraktivitu větších škol jako zaměstnavatele, protože učitelé nebo účetní nechtějí pracovat na poloviční úvazek, což se jim v menší škole může stát.

 

A co doprava, nemají to malé děti daleko, když je škola ve vedlejší obci?

 

Tady se uplatňuje idea školního autobusu známá ze zahraničí. Zkušenosti s ním mají tři školy zahrnuté do šetření. Autobus se po určité době stal součástí integrované dopravy a nemuseli ho tak financovat zřizovatelé.

 

Jak může vznik svazkových škol podpořit stát?

 

Například daňovým zvýhodněním svazků obcí, dát svazkovým školám více peněz na nepedagogické pracovníky, rozšířením informačních materiálů mezi obce, může rozhodnutým obcím poskytnout podporu a zákonem určit podmínky, kdy se školy musí slučovat do větších administrativních celků.

 

Ve sněmovně nyní leží novela zákona, která omezuje obce ve zřizování dalších škol, pokud nemají alespoň 200 žáků. Je to podle vás dobrá cesta ke zvýšení efektivity?

 

My jsme příznivci toho návrhu, protože potvrzuje premisu, že pokud obec zřizuje školu pod nějaký limit, v tomto případě 200 žáků, není to pro ni vůbec výhodné. Dopad zákona bude v praxi nejspíše takový, že se mateřské školy sloučí s těmi základními.