Josef Mačí: Už na střední škole „dělat“ i vysokou. Rodí se plán, jak zrychlit studium

Vysokoškolské kredity by mohli žáci získávat už na středních školách. Plán, který chce rozpracovat Ministerstvo školství tak, aby takový postup byl běžnější než dnes. Podle zákona to je možné, ale cesta k tomu je složitá.

 

Zdroj: Seznam.Zprávy.cz 14. 10. 2025

 

Na střední škole si zapíšete volitelný předmět, který běží ve spolupráci s vysokou školou. Splníte ho a rovnou za něj dostanete i kredity. Ty se vám pak započítají do studia, když pak budete pokračovat na vysoké škole.

 

Plán, který chce ještě dosluhující vedení Ministerstva školství dotáhnout do té míry, aby vznikl jakýsi návod, jak takovou možnost žákům nabídnout. A jak postupovat v případě spolupráce mezi střední a vysokou školou.

 

„Rád bych, aby k tomu vznikla metodika,“ říká náměstek ministra školství Jiří Nantl (ODS).

 

A rovnou popisuje, že by výuka formálně spadala pod celoživotní vzdělávání, a potřeba by tak bylo pouze vyřešit přenos certifikátu o jeho splnění mezi školami.

 

„Umožnilo by to zrychlení studia a jeho individualizaci,“ věří Nantl.

 

Z pohledu zákona by totiž žádná úprava nebyla potřeba. Už dnes mohou za splnění určitých podmínek středoškoláci na vysoké škole studovat.

 

„Třeba některé fakulty Masarykovy univerzity umožňují, aby středoškoláci navštěvovali předměty, které se jim v případě přijetí uznají do studia, pokud je úspěšně absolvují,“ říká Tomáš Kašparovský, předseda Rady vysokých škol a děkan Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.

 

Problém samozřejmě je, že to rozhodně není snadná cesta. Spíš naopak. V současné době je to jen pro pár nejmotivovanějších žáků, kteří se vůbec o cestě takového mimořádného studia dozví, dokážou si domluvit se svou střední, že je bude na příslušné předměty pouštět, a také si studium zaplatí.

 

„Měl jsem nedávno žáka, který u nás od třetího ročníku zároveň docházel na Matfyz. Podmínkou samozřejmě bylo, že mu studium uznají ve chvíli, kdy přinese maturitní vysvědčení. Ale to jsou výjimky. Pro studenty je to velmi náročné a bez výrazné podpory střední školy to nejde,“ popisuje Radko Sáblík, ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia, kde jsou zvyklí žákům při jejich studiu vycházet vstříc různou formou individualizace.

 

Mimochodem na jaře odmaturoval na jeho škole ročník, který byl součástí pokusného ověřování Ministerstva školství k distanční výuce. Do školy tedy žáci chodili jen čtyři dny v týdnu, pátý měli samostudium.

 

„Třetina navíc byla zařazena i v našem programu pro talentované a aktivní studenty, takže do školy chodila ještě méně. Polovina ročníku přitom odmaturovala s vyznamenáním. Proto já bych určitě větší prostupnost středních a vysokých škol podpořil,“ dodává Sáblík.

 

 

Jen 0,3 % nadaných dětí?

 

Zrovna v minulém týdnu pořádala Univerzita Karlova odbornou diskuzi k tématu, které se prostupnosti vysokoškolského studia týká. Hlavním bodem byly takzvané mikrocertifikáty, tedy krátké studijní programy, které jsou vhodné pro lidi na pracovním trhu, kteří si chtějí velmi konkrétně rozšířit znalosti nebo změnit svou pracovní trajektorii.

 

„Už dneska podstatná část lidí čelí tomu, že nevystačí s tím, co se naučili na škole potažmo na vysoké škole v předchozím stadiu života. To, čím se stali po vystudování, nestačí, ale musejí se dále vzdělávat,“ uvedl během debaty analytik trhu práce z Alma Career Tomáš Ervín Dombrovský.

 

 Tenhle posun ve vnímání vlastního vzdělávání by tedy mohl začínat už na střední škole, kde by studium nebylo zcela vázané jen na školu, kde je žák zapsaný.

 

„Budu moc ráda, když podpora talentů bude Ministerstvem školství uchopena tak, aby to i pro nás bylo o něco snazší, protože dnes je takové studium spojeno s celou řadou úkonů komplikujících situaci,“ říká rektorka Univerzity Karlovy Milena Králíčková a dodává také příklad z Matematicko-fyzikální fakulty, kde několik věkem ještě středoškoláků už dnes studuje.

 

Podpora nadaných v Česku obecně nefunguje úplně dobře, na čemž se odborníci shodnou. Mimo jiné drhne už jejich identifikace, zachycení, protože je k tomu potřeba především spousta úředních a formálních kroků. Z toho pak plyne, že na českých školách má být podle statistik pouze 0,3 procenta nadaných žáků, což samozřejmě naprosto nekoresponduje se skutečným stavem.

 

Podle ředitele Sáblíka by se tak status nadaných dětí měl úplně zrušit. A ne kvůli tomu, že nadaných žáků je málo, ale zcela naopak. „Na mou školu chodí 730 žáků. A nadaných je z toho 730,“ dodává Sáblík s tím, že takto bychom měli přistupovat k podpoře dětí obecně, protože každý má na něco talent.