Ještě nikdy nebylo v médiích tolik rad a doporučení pro žáky, jak postupovat při testech na přijímacích zkouškách. Podívejme se na tento „celonárodní“ problém z několika úhlů.
Zdroj: Seznam.Zprávy.cz 10. 4. 2026
Startují
přijímací zkoušky, které vyčerpávají rodiny i školy. Udržujeme při životě
systém odporující vizím moderního vzdělávání i slibovaným změnám.
Vysvětlení, proč se téhle brzdy nedokážeme zbavit, nabízí klam utopených
nákladů.
Dnes
začíná desátý ročník přijímacích testů z češtiny a matematiky na
čtyřleté maturitní obory. Podle státního Cermatu, který zkoušku pořádá, se
k nim přihlásilo přes 96 tisíc žáků. Dalších asi 26 tisíc míří
na víceletá gymnázia: přijdou na řadu příští týden v úterý.
Jednotná
přijímací zkouška (JPZ) zaměstnává rodiny už několik měsíců. Hlavně
u mladších dětí se příprava neobejde bez soustavného dohledu rodičů. Pokud
na to sami nestačí a mají dost peněz, dítě putuje do placených kurzů. Tam
se učí rozumět jazyku úloh i opakujícím se typům zadání. Musí pochopit
konkrétní strategie a pečlivě je nadrilovat. Když je ovládne, získá
obrovský náskok před konkurenty, kteří umějí „pouze“ učivo.
Po deseti
letech je zřejmé, že rozhodování podle zaškrtávacích testů „nesnižuje
nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a neumožňuje maximální
rozvoj potenciálu dětí, žáků a studentů“. Tento systém v praxi
nepomáhá ani „zaměřit vzdělávání na kompetence potřebné pro aktivní občanský,
profesní a osobní život“.
Jde přitom o jediné dva
obecné strategické cíle dokumentu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, který vláda schválila na návrh tehdejšího ministra školství
Roberta Plagy už v roce 2020.
Past, do
které jsme se chytili sami
Nabízí se logická otázka: Proč
žádný z pěti ministrů školství, které jsme od té doby měli, nenašel odvahu
JPZ zrušit, přestože škodí?
Protože by to znamenalo
přiznat, že jsme se – rodiče i politici – stali obětí klamu
utopených nákladů.
Rodiče: „Měsíce jsme platili doučování, každou neděli se trápili nad
testy, stálo nás to moře sil. Přece to neoznačíme za nesmysl, který by se měl
zrušit. To by znamenalo, že naše oběť byla zbytečná.“
Politici: „Vybudovali jsme Cermat, máme databáze, střeženou tiskárnu,
procesy i zástupy vyškolených lidí. Přece nepřiznáme, že stovky milionů
a roky práce byly investicí do slepé uličky.“
Situace je o to
složitější, že přiřazování žáků ke středním školám technicky funguje. Alespoň
tedy soudě podle bodových zisků u přijímaček a zájmu o obory.
Křížkování v testech má ovšem devastující dopad na výuku i na
představy veřejnosti o jejích cílech, protože výsledky zásadně ovlivňují
životní osudy žáků.
Jinými slovy: hlavní problém
není v tom, koho testy vyberou, ale co
se kvůli nim žáci učí.
Vlk se
nažral, koza zůstala v křeči
Ve Spojených státech visí už
desítky let plakát představující hladce fungující školu: učitelé, rodiče
a žáci na něm jako ozubená kola udržují učení v pohybu. Jenže se to
netočí. Kdo nevěří, ať si sestaví model z Merkuru – tři zaklesnutá
kola nepohnou ani šroubkem. Soustrojí ožije, až když jedno odstraníte. Tak to
v duchu udělal jeden malý kluk: jeho škola snů byla bez žáků. Kolečka se
roztočí, ale bez dětí postrádá celý stroj smysl.
Točit se nemůže ani převod
vpravo na ilustračním obrázku. Ministr školství nedávno odsunul o rok
účinnost nové reformy (Revize RVP).
Jenže výuka se k oněm slibovaným kompetencím pro aktivní život ani
nepřiblíží, dokud plošné zkoušky nezačnou tyto dovednosti ověřovat.
Ty zaškrtávací to ovšem
z principu nedokážou. V aktivním životě totiž člověk nekřížkuje
správné odpovědi, ale tvoří.
Obsahují snad dnešní přijímací
testy například úlohy zaměřené na odhalování manipulativních technik
a argumentačních faulů? Nebo zjišťují, do jaké míry si žák uvědomuje
vlastní myšlení?
Promazat
soukolí nepomůže
V ekonomii se říká:
„Nepřihazujte dobré peníze za špatnými.“ V českém školství by se dalo
říct: „Nepřihazujte další generace dětí k těm, které už systém semlel.“
Přijímací testy ztělesňují povahu vzdělávání, jímž jsme prošli my dospělí. Kdy
nám konečně dojde, že naše děti vnímají školu jako skanzen, který jim už téměř
nemá co říct?
Náš vzdělávací systém uvízl na místě,
protože všichni iracionálně lpíme na minulých omylech. Když jsme chodili do
školy my, nepřipadaly nám jako chyby – a dnes si jejich existenci
odmítáme přiznat. Celý mechanismus se ale může opět rozhýbat. Strategie 2030+
je směr, revize učiva, mapa. Zbývá poslední překážka: bariéra zaškrtávacích
testů.
Musíme opustit základy, na
nichž stojí testovací mentalita. Pokud chceme, aby se soukolí českého školství
konečně roztočilo, musíme z něj tuhle zrezivělou součástku vyhodit. Dřív,
než v něm uváznou další generace.
0 komentářů:
Okomentovat