Teenager tráví hodiny chatováním s virtuálním kamarádem. Svěří mu toho více než skutečným přátelům nebo rodičům. Je to problém, nebo běžná věc, kterou přinesl boom AI technologií? Odpověď nabízí pravidelný pořad Radiožurnálu nazvaný Antivirus.
Zdroj: iRozhlas.cz
1. 6. 2026
AI
kamarádi je stejná technologie, jako je ChatGPT, ale přizpůsobená tak, aby
připomínala konverzaci s člověkem. „Systém si ukládá předchozí konverzace a v
těch dalších z nich čerpá. Postupem času tak člověk může cítit, že mluví s
kamarádem, který ho zná,“ objasňuje redaktorka Radiožurnálu Jana Magdoňová.
A datový
novinář Jan Cibulka dodává, že pořád jde o online službu – cílem jejích tvůrců
je uživatele co nejdéle udržet, díky tomu o něm nasbírá co nejvíc informací.
„Ty firma následně použije k cílení reklamy nebo k tvorbě dalších modelů umělé
inteligence,“ přibližuje.
Někteří z
těchto umělých kamarádů jsou pak placené služby, jejich tvůrci se tedy snaží
uživatele co nejvíc připoutat.
Působí
jako člověk
A jaké
metody tyhle firmy používají, aby u nich uživatelé zůstali co nejdéle? Jde
především o věci, na které jsme jako lidé zvyklí. „Chatbot je vyrobený tak, aby
předstíral, že má osobnost, jméno, případně i podobu. Lidé si spíše budou
povídat s něčím, co působí jako člověk,“ popisuje Cibulka.
Jako lidé
už jsme si zvykli psát s kamarády nebo známými přes mobil nebo počítač, chatbot
služby jdou o krok dál. „Odpovědi nepíše člověk, ale robot naprogramovaný podle
konverzací skutečných lidí,“ podotýká Magdoňová.
Nástroje
jsou také upravené tak, aby zrcadlily své uživatele: Text, který vrací zpět, je
lichotivý, podobný stylu, kterým píše samotný uživatel. „Tím se tvůrci snaží
zajistit, že se člověk nenaštve a od chatbota neodejde.“
Zatímco
se skutečným kamarádem ale člověk vede dialog a ne vždy s ním souhlasí, tak
chatbot podbízivě napodobuje to, co by uživatel mohl chtít slyšet.
Pocit
anonymity
Člověk má
při konverzaci s chatbotem pocit anonymity a nemusí se bát, že by ho odsoudil
nebo odmítl. Svěří mu tak věci, které by živému člověku spíše neřekl. „Je to
paradoxní, protože firma, která chatbota vyvinula, si všechny odpovědi ukládá,“
upozorňuje datový novinář.
Chatbot
je také dostupný kdykoli, na rozdíl od živého kamaráda nejde spát, není v práci
nebo nemá svůj osobní život. „Také se s ním člověk nerozhádá bez ohledu na to,
co mu napíše,“ porovnává redaktorka.
Konverzace
s robotem je proto lákavá ve chvíli, kdy se člověk cítí osaměle, třeba po
rozchodu, po hádce se skutečným kamarádem nebo po přestěhování do jiného města.
U pubertálních dětí, pro které jsou vztahy s vrstevníky klíčové, to může nastat
třeba po přestupu na střední školu.
Nástroje
jsou to široce dostupné a jelikož pochází obvykle ze Spojených států, tak
obsahují jen minimum omezení. „Stejně tak se neřídí ani evropským právem ve
chvíli, kdy dojde na ochranu osobních údajů,“ říká Magdoňová.
A u dětí,
které si budování vztahů teprve osvojují, je to ještě citlivější.
Kdy
zpozornět?
Podle
Michaely Slussareff, která dopady digitálních technologií na děti zkoumá na
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, je důležité alespoň tušit, kolik času
dítě s AI chatbotem tráví. „U teenagerů považuje za hraniční hodinu denně.“
Důležité
je, aby dítě netrávilo s robotem víc času než se skutečnými lidmi a kvůli AI
kamarádovi nezanedbávalo ty opravdové.
„Varovným
signálem podle socioložky je, když dítě není ochotné o konverzacích s chatbotem
mluvit otevřeně. To může signalizovat, že vztah s robotem je intimní a hluboký,
což už pro dítě nemusí být bezpečné.“
Manipulační
techniky
A co
mohou rodiče dělat, pokud mají obavy? Podle Schlussareff hlavně naslouchat:
zajímat se o to, co dítě dělá, nijak to nehodnotit. V tomhle případě je hlavní,
jak se teenager cítí a co prožívá.
„Často
ani není třeba situaci řešit, jen dítě vyslechnout a dát mu najevo, že se o něj
zajímáte. To znamená i sám odložit telefon a udělat si čas,“ zdůrazňuje
Cibulka.
Děti by
také měly vědět, jak AI chatboty fungují. Tedy chápat, že firmy, které je
vyrábí, to nedělají pro jejich dobro, ale pro peníze, a nezdráhají se používat
manipulační techniky. „Na tohle vysvětlování nemusí být rodiče sami, kritické
chápání technologií by měly rozvíjet i školy,“ uzavírá Magdoňová.
0 komentářů:
Okomentovat