Máte doma velkou knihovnu? Pak má vaše dítě vyhráno! Je to už více než patnáct let od vydání přelomové studie, podle které je fyzická přítomnost knih od narození dítěte stejně důležitá (nebo i důležitější) než vaše vzdělání nebo příjmy. Ideální počet knih? Rovných pět set kousků!
Zdroj: Aktuálně.cz
23. 8. 2026
Největší
zázrak se děje hned na začátku. Když do domu bez jediné knížky koupíte pouhých
20 svazků, vystřelíte tím vzdělávací šance svého dítěte. Dítě získává v průměru
o 1,5 roku delší formalizované vzdělání oproti prostředí bez knih.
Už při
sto knihách v domě získá dítě v součtu téměř dva a půl roku studia k dobru.
Všechno vyvrcholí kolem hranice 500 knih – v takovém prostředí děti v průměru
vystudují o více než tři roky déle než děti z domovů bez knih.
Studie
profesorky M. D. R. Evansové a jejího týmu z roku 2010 to zjistila na základě
dat od více než 73 000 lidí z 27 zemí. Pro českého čtenáře je zajímavé, že v
zemích bývalého východního bloku (včetně ČR) naměřila silnou tradici domácích
knihoven.
Průměrný
počet knih v domácnosti v České republice v roce 1999 byl 187
knih (což je čtvrtý nejvyšší průměr ze všech zkoumaných 31 společností/regionů
po Norsku, Novém Zélandu a Francii). Studie ukázala, že v těchto státech měla
akumulace knih v domácnostech i za totality obrovský vyrovnávací efekt.
Pro
několikaměsíční dítě není kniha literárním dílem, ale trojrozměrným objektem.
Výzkumy v oblasti vývojové psychologie a vývoje motoriky ukazují, že vnímání
knihy jako běžného předmětu denní potřeby odbourává pozdější zábranový blok
(tzv. čtenářskou averzi). Pokud je kniha od dětství vnímána stejně přirozeně
jako chrastítko nebo plyšák, dítě si k ní vytváří pozitivní afektivní vazbu
ještě předtím, než začne chápat význam písmen.
V prvním
roce života probíhá obdivování světa primárně přes ústa a hmat. Když dítě knihu
okusuje, zkoumá její texturu, váhu, hranici a materiál. Psychologické studie
ukazují, že možnost volně s knihou manipulovat bez neustálého zakazování („Nech
to, zničíš to!“) vytváří pocit autonomie a pozitivního přijetí knihy.
Zkoumání
stránek, i když je dítě drží vzhůru nohama, trénuje vizuálně-prostorové vnímání
a okulomotoriku (schopnost zaostřit na detail), což je přímý předstupeň pro
pozdější rozpoznávání tvarů písmen.
Zkušenost
s knihou jako fyzickým předmětem, na který si dítě může sáhnout, kdykoliv chce,
pokládá základy pro to, co psychologové nazývají čtenářskou identitou. Dítě se
nestává čtenářem až ve chvíli, kdy přečte první slabikář, ale už v momentě, kdy
jako batole leží na koberci s leporelem v ruce a žvýká jeho roh.
0 komentářů:
Okomentovat