Jak vést děti k lepšímu charakteru? Jak jim pomoci, aby v nich dobro zakořenilo? O tom promluvil královéhradecký akademik.
Zdroj: Epoch
Times ČR 16. 10. 2026
Pevný
charakter není něco, s čím se člověk automaticky rodí. Je to spíš postoj, který
musíme vědomě pěstovat a neustále trénovat. Tak by se dal shrnout obsah
dnešního semináře v Poslanecké sněmovně.
Na akci s
názvem Na
charakteru záleží promluvili dva akademici o psychologii dobra a zla. Jak
poznamenala jedna z pirátských poslankyň, které seminář pořádaly, Jana Patková,
„ve veřejném prostoru a v politice se denně setkáváme s obětováním morálních
hodnot i slušného chování“. Rovněž podotkla, že ve statistikách přibývá
agresivita a násilí dětí.
Opravdu
moudrá slova, která na semináři zazněla, by ostatně měla pravidelně rezonovat
na plénu sněmovny. Je proto škoda, že i samotné akce se zúčastnilo tak málo
lidí a většinu z nich tvořily ženy, které podle jednoho z mluvčích, docenta
Pavla Vacka, mají z nějakého důvodu větší tendenci k altruismu.
Profesor
Jan Hábl z Ústavu pedagogiky, psychologie a etické výchovy na Pedagogické
fakultě Univerzity Hradec Králové pohovořil o tom, jak se učí dobro a formuje
lidskost. Děti se rodí nezkažené, uvedl, a jsou si intuitivně vědomy toho, co
je dobré a co špatné, a podle toho i jednají.
Každý z
nás má fantastický potenciál při narození, ale pokud ten není kultivován a
výchovně přemáhán, zkazí se, řekl. Ve svém proslovu se častokrát odkazoval na
učení J. A. Komenského, který měl prohlásit: „Člověk je jediná bytost, která
může upadnout v ne-člověka“.
Mosty
k dobru
Jak děti
rostou, s nadcházející dospělostí přichází vlastní vůle a mysl a začíná vznikat
propast mezi vědomím toho, co je dobré, a konáním dobrého, uvedl profesor Hábl.
Jinými slovy lidé sice vědí, co je správné, ale nekonají tak. Tuto propast lze
překonat budováním mostů, popisoval již Komenský, a těch je celá řada.
Prvním
mostem je pěstování dobrých návyků a přivykání dobru. „Tříletému dítěti
nepředkládáte argumentaci, proč dělat nějaké dobro, ale prostě ho s ním
děláte,“ vysvětlil prof. Hábl s tím, že velký myslitel radil budovat u dětí
dobré návyky už od útlého dětství.
Je to
jako s čištěním zubů, poznamenal, což je také něco, co jsme se naučili dávno
před tím, než jsme sami pochopili, proč je to dobré a vhodné. Konáním dobra se
dobro zabydluje v lidské osobnosti a charakteru, řekl akademik, ale upozornil,
že to funguje i opačně.
„Pokaždé,
když si dítě sáhne na dobro díky vám nebo vychovateli, dobro se u něj
zabydluje. Ale pokaždé, když si sáhne na zlo, to se také zabydluje. A když tam
nebude vychovatel, pedagog, rodič, aby mu pomáhal dobro zabydlet, nitro je
potvora a nečeká, až nějaké dobro přijde. Ochotně se samo zaplní něčím
špatným,“ uvedl prof. Hábl s tím, že tak vznikají zlozvyky.
Druhým
mostem k dobru je učení příkladem. Děti zkrátka opakují po rodičích, i když jim
to nikdo neporoučí, a rády nás kopírují. Příklad je daleko mocnější než slova,
zdůraznil odborník. „Děti napodobují úplně všechno, vaše slova, vaše činy, vaše
postoje, vaše zvyky, vaše rituály, vaše rytmy, to, co doma děláte, a je jedno,
co pak k tomu říkáte,“ zmínil.
Jakmile
děti začnou více rozvíjet své rozumové schopnosti a začnou se ptát na svět
kolem sebe, měl by podle něj přijít na řadu další most – informace neboli
vysvětlování. Později přijde ztotožnění se dítěte s určitým vzorem či idolem a
tady by rodiče měli dbát na to, aby šlo o vzor kladný.
Zapomínat
by se při výchově nemělo ani na hravost, spontánnost a zábavu. K rozvoji
charakteru se mohou děti vést neustále, nejenom v hodinách etiky, poukázal
prof. Hábl, ale klidně i v matematice, u oběda nebo při procházce. „Je průšvih,
když se činnosti jako třeba politika berou smrtelně vážně a vytratí se žert,
kratochvíle a spontaneita,“ konstatoval.
Komenský
podle něj velmi zdůrazňoval v otázce učení dobru nenásilnost. „Nemůžete někoho
znásilnit, aby chtěl dobro, aby ho miloval. Nemůžete ho dokopat k dobru,“
pronesl s tím, že pro velkého učitele znamenalo vedení k dobru záchranu člověka
a lidství.
Mezi
mosty je třeba ještě podle akademika zahrnout pokání a odpuštění, které na sebe
navazují. „Je to jedna z největších statečností, říká Komenský, dokázat se
pokořit a přiznat chybu, a jediná možná reakce na to je milost nebo
milosrdenství. Prostě, když někdo přijde a byť jen z náznaku říká: ,Prosím tě,
odpusť mi’, jediná možnost, jak se na to dá reagovat, je přímo: ,Odpouštím ti.‘
Jedině pak je možné smíření.“
Bezpodmínečné
pokání a odpuštění jsou podle něj mocnými nástroji, které jsou svým způsobem
„nakažlivé“ a šíří se dál. Proto je důležité je ukazovat dětem. V okamžiku, kdy
zapomeneme na sebe, vrátí se nám lidství, podotkl.
Stavěním
mostů se má podle něj propast mezi poznáním a konáním zmenšit nebo zcela
odstranit. „My jsme tady vlastně od toho, abychom si pomáhali být elementárně
lepšími. A když se to povede, tomu já pak říkám charakter,“ řekl a dodal pro
uklidnění: „Nikdo ho nemáme dokonalý, všichni jsme na cestě.“
Kompletní
záznam semináře je dostupný ZDE.
Seminář pořádaly pirátské poslankyně Jana Patková a Barbora Pipášová.
0 komentářů:
Okomentovat