Od září začne vycházet Učitelský měsíčník

Časopis pro všechny pedagogické pracovníky, který se snaží pomáhat jim v jejich nelehké práci a je zdrojem odborného vzdělávání a profesního rozvoje: nabízí pomoc při řešení reálných situací, se kterými se učitelé setkávají.

Prostřednictvím špičkových odborníků na danou problematiku přináší orientaci a tipy v moderních pedagogických trendech, právní problematice, managementu třídy, způsobech hodnocení, didaktice jednotlivých předmětů, rozvoji gramotnosti i v celkovém pojetí kurikula.

Aktuálně, prakticky, přehledně
– Informace MŠMT, ČŠI, zprávy z asociací
– Legislativa (prakticky a srozumitelně)
– Psychohygiena, sebeřízení
– Zásady pro úspěšnou komunikaci
– Management a klima třídy
– Návody na řešení kázeňských problémů žáků
– Sdílená zkušenost
– Didaktika, metodika
– RVP, ŠVP – rady, tipy, zkušenosti
– Projekty, do kterých stojí za to se zapojit
– Rozhovory
– Poradna

Vychází od září 2020!

10 čísel / rok (od září do června) + 2 tematické přílohy. Minimálně 32 stran

Kalendářní předplatné: 1 035 Kč / rok (1139 Kč včetně DPH, poštovného a balného)

Objednávejte na www.wolterskluwer.cz/obchod

Digitální (ne)gramotnost českého vzdělávacího systému

Koronavirová krize vedla k uzavření škol a postavila je před nelehký úkol – zajistit vzdělávání dětí a studentů na dálku, tedy v jejich domovech s pomocí internetu. Zvládlo tuto mimořádnou situaci české školství? Jak na ni bylo připraveno? A mohlo vůbec být? O těchto otázkách ve čtvrtek 28. května diskutovali přední experti. Pokračují tak v sérii debat, letos poprvé ve virtuální podobě, předcházejících výroční konferenci Kam kráčíš, Česko. Tu každoročně pořádají Aspen Institute Central Europe a mediální dům Economia.

Pozvaní hosté se shodli na tom, že v úrovni distanční výuky byly mezi školami velké rozdíly. Některé si vedly dobře, jiné propadly.Do značné míry záleželo na aktivitě a počítačové gramotnosti pedagogů. Zároveň se ukázalo, že potřeba digitální technologie zvětšuje vzdělávací handicap dětí z chudších rodin. Mnoho z nich nedisponovalo potřebným vybavením, tedy počítači nebo notebooky, a pokud ano, nedokázaly si se zadávanými úkoly pro školáky a zasíláním požadovaného vypracování úloh technicky poradit. Přesto však výuka na dálku přinejmenším jeden pozitivní poznatek přinesla. Pedagogové si ověřili, že mohou řadu věcí vyřešit on-line, a především pro vysoké školy je virtuální komunikace výzvou do budoucnosti.

Debatu otevřel moderátor Petr Honzejk, vedoucí rubriky Komentáře Hospodářských novin, a požádal o prezentaci nových výsledků výzkumů PAQ Research a IDEA o digitální připravenosti škol, prvních reakcích domácností se školáky a problémech sociálně-ekonomických nerovností.

„Zkoumali jsme postoj asi 800 rodičů a zajímali se, jak vnímají distanční výuku. Ptali jsme se na to, jaké mají aspirace, tedy jakého vzdělání by podle nich mohly jejich děti dosáhnout. Zajímavé je, že ve srovnání s rokem 2019 tyto aspirace klesly. Možná to bylo právě kvůli distančnímu vzdělávání a zhoršenému přístupu k přijímacím zkouškám na střední školy,“ řekl Daniel Prokop, vedoucí expertní skupiny Aspen Institute CE a zakladatel PAQ Research. „Dále jsme zjistili, že si řada rodičů dětí, zejména těch na druhém stupni, myslí, že dostávají studijní látky příliš moc, s čímž se mohli podrobněji seznámit až nyní. A konečně, že asi osm procent dětí vůbec nemělo přístup k počítači, což svědčí o sociálních nerovnostech,“ dodal.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy Robert Plaga připustil, že jeho úřad čelil kritice, proč se nepodařilo zajistit, aby během pandemie měly všechny děti stejný nárok na vzdělání. „Máme obrovskou diverzitu škol, a právě to se ukázalo během této krize. Rodiny nejsou všechny stejně vybavené. Počítač mnohdy nebyl volný pro výuku, protože ho používali rodiče v režimu home office. Ohrožených škol je přes tisíc, snažíme se je technicky dovybavovat s pomocí evropských fondů. A především chceme, po dohodě s operátory, ošetřit edukační domény tak, aby se nedostávaly do datových tarifů,“ uvedl ministr. Jak dále sdělil, ministerstvo připravuje pro sociálně slabší regiony návrh vyrovnávacích letních kempů, které by měly děti k doplnění výuky motivovat. Práce učitelů navíc by pak měla být ředitelem školy oceněna mimořádnými odměnami.„Díky změně financování regionálního školství mohou ředitelé své učitele odměnit. A devítiprocentní navýšení platů pro příští rok určitě bude. Tak to mám slíbeno od premiéra i ministryně financí,“ doplnil Robert Plaga.

Daniel Münich, výkonný ředitel think tanku IDEA při CERGE-EI a poradce expertní skupiny Aspen Institute CE, se domnívá, že české školství na koronavirovou pandemii připraveno nebylo a ani být nemohlo.„Učitelé se snažili. Česko se s tím potrápilo stejně, jako většina zemí. Distanční vzdělávání není univerzální budoucnost. Pro vysoké školy jsou například přednášky touto formou rozumné, u nižších škol to ale po internetu nepůjde. Určitě tím nenahradíme klasickou výuku. Ukázalo se však, že memorování bychom měli snížit na polovinu a učit to podstatné,“ poznamenal.

Ředitelka ZŠ Neštěmická z Ústí nad Labem Marie Čápová upozornila na to, že nikdo z učitelů, žáků či rodičů v celé zemi nevěděl, jak dlouho zůstanou školy zavřené. „Nikdo žádný návod neměl. Takže nejjednodušší zpočátku bylo posílat úkoly na jedno místo – Google Drive. Každý učitel si obsah opakování probrané látky a upevňování znalostí nastavoval podle potřeb svých i potřeb žáků. Zjišťovali jsme počet žáků v online výuce a těch bez možnosti připojení. Z toho vyplynuly počty žáků s nutností předávání podkladů formou pracovních listů vhozených do schránky. Rodiče pocházejí z různého socio-ekonomického prostředí.Dle zpětné vazby byl a je největším problémem objem dat pro online výuku.Velké množství žáků má jen zakoupené kupony na dobití telefonu, na kterém se připojují k online výuce," sdělila. Podle jejího názoru nebude mít krize žádný vliv na to, jak se děti v budoucnu profesně uplatní.

Ondřej Zapletal, ředitel Nadace České spořitelny, připomněl, že velkou pozornost je třeba věnovat dětem z ohrožených rodin. „Je to obrovský problém. Dětí, které byly úplně odstřiženy od výuky, je podle průzkumů minimálně deset tisíc. Stát by měl zvýšit investice do terénní práce a věnovat právě těmto dětem zvýšenou pozornost. Pandemie obnažila problémy českého školství, tedy nerovný přístup ke vzdělávání, strukturální problémy řízení školství, nedostatečné kompetence učitelů a podfinancovanost. Je důležité neuhnout z národní vzdělávací strategie 2030, která má vůli tyto dlouhodobé problémy řešit,“ dodal.

Podle šéfa Aspen Institute CE Jiřího Schneidera bylo uzavření škol velkým zátěžovým testem. „Pandemie ukázala, jak se s náhlou změnou dokázali vyrovnat nejen učitelé a žáci, ale také rodiče. Máme tak k dispozici neocenitelné podněty pro debatu o celoživotním vzdělávání, což je téma, kterému se v rámci projektu Kam kráčíš, Česko dlouhodobě věnujeme. Velkým problémem do budoucna může být to, že se ještě více zvětšily rozdíly mezi těmi, kteří krizi zvládli, a těmi, co zaostávají,“ poznamenal Jiří Schneider.

Záznam debaty najdete ZDE.



________________

O Aspen Institute Central Europe

Aspen Institute Central Europe je nezávislá platforma, kde se mohou setkávat a jednat představitelé politiky a byznysu, ale také osobnosti z oblasti umění, sportu či vědy. Cílem institutu je rozvíjet mezioborovou spolupráci a podporovat mladé středoevropské lídry z různých sektorů v jejich osobním i profesním rozvoji.

Unikátní český software studentům ukáže, na jaké obory mají talent

Koronavirová pandemie silně zasáhla i studenty základních a středních škol. Vzdálená dvouměsíční výuka se dotkla i jejich známek, kterých dostávali méně než jindy, a školy nyní řeší, podle čeho studentům vůbec vystavit vysvědčení. Body za dobré vysvědčení přitom často hrají nemalou roli při přijímacích zkouškách na střední či vysokou školu.

Rodiče či školní výchovní poradci tak budou muset příští rok o to více dbát na to, jak doporučit dětem tu nejvhodnější střední či vysokou školu a studijní obor. Pomoci jim může jedinečný software Salmondo, který umí žákům poradit, pro jaké obory či budoucí profesi mají největší předpoklady a talent.

Software vznikl teprve na podzim roku 2017 a od té doby již stihl úspěšně projít programem Jihomoravského inovačního centra JIC MASTER, zabodovat v prestižní soutěži a v současnosti jej používá přes 25 000 studentů více než 500 českých základních a středních a škol. Vzhledem ke ztíženým podmínkám výuky, kterým školy a studenti v průběhu koronavirové pandemie čelili, se nyní jeho tvůrci rozhodli zpřístupnit jej všem školám zdarma.


Každé druhé bakalářské studium zůstane nedokončeno

Jakou vybrat tu správnou střední či vysokou školu? Bude mě zvolený obor bavit a budu na něj stačit? Budu v mé vysněné budoucí práci šťastný? I takové otázky řeší každoročně desítky tisíc studentů či jejich rodičů. Zjistit, na co mají studenti největší talent, vlohy či osobnostní předpoklady, jim může pomoci česká aplikace Salmondo.

„Salmondo je uživatelsky jednoduchá webová aplikace určená pro žáky a výchovné či kariérové poradce, připravená ve spolupráci s předními českými odborníky. Díky propracovaným psychologickým testům, dotazníkům a dalším nástrojům se žáci dozví více o sobě a o tom, jaké studium a profesní cesta by pro ně mohla být ta pravá,“ popisuje hlavní myšlenku aplikace jeden z jejích tvůrců Tibor Kučera.

Žáci základních a středních škol díky aplikaci tak mohou získat důležitou životní nápovědu, na které předměty a obory se při budoucím vzdělávání zejména zaměřit. Jak totiž vyplývá ze statistik, například polovina bakalářských studií je ukončena bez získání titulu. Studenti často obor jen zkusí, nedokončí jej, a později se přihlásí na jiný. A to jen kvůli tomu, že obor neodpovídal jejich očekáváním, nenaplnil jejich představy či proto, že pro něj neměli některou z potřebných kompetencí.

Nedá se však jednoduše říci, že volba nevhodného oboru byla chyba studenta. Pro vysoké školy i pracovní trh to však znamená promarněné roky studia a zbytečnou ztrátu talentů.


Vývoj pod taktovkou odborníků a psychologů

Jedinečnost aplikace Salmondo pro identifikaci talentu a vloh každého studenta spočívá zejména v její komplexnosti. Na trhu sice existuje řada psychologických dotazníků, ovšem s různorodou kvalitou.

„Bohužel je pravda, že mnoho z těchto testů nepřináší spolehlivé výsledky a jsou vhodné spíše pro pobavení než k hlubšímu zamyšlení. Sami jsme měli stejnou zkušenost, proto jsme si dali za cíl přinést změnu. Naše aplikace Salmondo přináší sadu poctivě lokalizovaných testů, které jsou profesionálně připraveny ve spolupráci s nejzkušenějšími českými psychology věnujícími se této oblasti,“ podotýká Kučera.

Na vývoji aplikace Salmondo se podílí řada odborníků. Jedním z nich je vedoucí vědecká pracovnice Psychologického ústavu Akademie věd ČR doc. PhDr. Martina Hřebíčková, Dr., DSc., která patří k nejcitovanějším a nejuznávanějším českým psychologům. Dalším je například PhDr. Antonín Mezera, přední český odborník na volbu povolání s dlouholetými zkušenostmi ředitele pedagogicko-psychologické poradny. O kvalitě aplikace Salmondo svědčí i ocenění z roku 2018 v soutěži “Nastartuj se”, kterou pořádá Komerční banka.


Do konce školního roku zdarma

V reakci na komplikace s koronavirovou pandemií se tvůrci Salmonda rozhodli mimořádně zpřístupnit software všem školám zdarma. „Stejně jako celá řada dalších organizací ve vzdělávání, i my chceme podpořit učitele a rozšířit možnosti distanční výuky o podporu kariérového poradenství a osobního rozvoje žáků. Všem základním a středním školám v České republice nyní nabízíme plnou verzi aplikace Salmondo, a to do konce školního roku 2019/2020,“ dodává Kučera.

Zástupci škol naleznou software na webu www.salmondo.cz/nadalku

Tomáš Feřtek: Hierarchie. Bylo by škoda, kdyby se školy vrátily k „normálu“. Debata s řediteli a učiteli o zkušenostech z pandemické výuky je nečekaně optimistický zážitek

Je to jako když doma shromažďujete krámy, manželka vám říká, abyste je vyhodili, ale vy je máte rádi a nechcete se jich zbavit, i když jich máte plný byt a všude to překáží. Jenže pak se stěhujete a přijede jen malý náklaďák. A vy se musíte okamžitě rozhodnout, co je to důležité.

Zdroj: Respekt 19. 5. 2020

Přesně v téhle situaci jsme se v distančním vzdělávání ocitli a zjistili jsme, že bez spousty zbytečností v učivu se obejdeme velmi snadno,“ konstatoval v jedné ze série česko-slovenských on-line debat ředitel klánovické základky Michal Černý, jinak také předseda Asociace ředitelů základních škol v České republice.

Autor tohoto textu některé z těch debat moderoval a musí konstatovat, že to byl překvapivě optimistický zážitek. Ať už se jednalo o ředitele, ředitelku, starostu, šéfku odboru školství, učitelku nebo matky zapřažené v distančním vzdělávání, stížnosti byly spíš okrajové. A naopak v mnohém se všechny ty skupiny shodly. Což bylo zajímavé především proto, že školství na Slovensku a v České republice se už dnes v mnohém liší.

Jednoznačná shoda panovala v nutnosti seškrtat učivo. Ve chvíli, kdy přijel ten malý stěhovák, neboť na přímou výuku měli učitelé najednou opravdu jen pár hodin týdně, bylo jasné, že tímhle způsobem se vzdělávací plány naplnit nedají. Podobně to došlo rodičům. Některé školy se totiž navzdory okolnostem pokoušely do stěhovacího vozu nacpat všechno, byť to přepadávalo vrchem, a hrnuly na děti ty samé úkoly jako ve škole: vypiš z učebnice od strany do strany, vyplň cvičení… Jenže když se (například) matka novinářka podívá nečekaně napřímo do toho, čím se zabývá její potomek v češtině na druhém stupni základní školy, nutně propadne pochybnostem. Opravdu má řešit, zda je tato věta vedlejší příčinná či účelová?

Druhý „aha moment“ spočíval v zastaralosti frontální výuky. „Ona nemá moc velký smysl ani ve třídě, ale on-line vám dojde, že to je opravdu k ničemu. Proč by mě mělo dvacet žáků doma poslouchat ve stejnou chvíli z počítače, když si na stejné téma můžou pustit nějaké video nebo film,“ konstatovala Petra Mazancová, gymnaziální učitelka angličtiny a společenských věd. Obecná shoda diskutujících panovala v tom, že právě distanční vzdělávání je přimělo zásadně jinak přemýšlet o tom, jak hodinu udělat, aby se do ní vůbec někdo přihlásil. Případně, aby si je v půlce výkladu žáci nevypnuli. Číst si „pod lavicí“ je při on-line výuce výrazně snazší.

A s tím souvisí třetí a nejdůležitější bod shody. Vzdělávání zprostředkovávané digitálními technologiemi zásadně narušuje hierarchický model a činí všechny zúčastněné strany rovnoprávnější. Ve třídě můžete přísným pohledem, známkou, poznámkou či jiným lehce represivním nástrojem zařídit, aby žáci poslouchali a dělali i to, co je ve skutečnosti nezajímá. V on-line prostředí je to krajně obtížné.

A neplatí to rozhodně jen o vztahu učitel – třída. Stejné je to ve vztahu ředitel – učitelé. Má smysl kontrolovat a usměrňovat všech svých dvacet či čtyřicet kolegyň a kolegů? Jednotné pokyny jsou k ničemu. Každý ten učitel má trochu jiné děti s jinými rodiči, a tedy jiným zázemím a technickými možnostmi. Opět to samozřejmě platí pro každou třídu v běžné výuce, ale distanční vzdělávání to činí viditelné pro každého. Sociálně slabé dítě je často pro učení nedostupné, v distanční výuce opět doslova. Prostě zmizelo kdesi; dříve mentálně, dnes i fyzicky. A když dítě v problematické domácnosti nemá ani stůl, vážně ho k počítači v on-line hodině neposadíte. Nemá kde a před čím sedět.

V takové situaci příkazy nefungují. Ani ty od ministerstva ke školám a od ředitele k učitelům, ani ty od učitelů k žákům. Co funguje, je spolupráce, nabídka pomoci, výměna zkušeností, nabídka samostatnosti pro ty, kteří úkoly zvládají i bez přímého řízení, a soustředění na ty, kteří naopak potřebují pomoc každodenně. Těch momentů vhledu a pochopení je překvapivě mnoho, podívejte se na podrobnější zápisy s česko-slovenských debat. Začíná fáze, kdy se školy začínají vracet k normálu. Ale bylo by škoda, kdyby se k tomu „normálu“ doopravdy vrátily.

Autor je spolupracovníkem Informačního centra o vzdělávání EDUin

Záznamy z česko-slovenských debat ze série Nouzový stav ve vzdělávání / řešení a příležitosti v ČR a SR najdete ZDE, ZDE a ZDE.

Šárka Kabátová: Koronakrize odhalila strach ve školství i sociální nerovnosti

„Myslím si, že celá tato situace možná přispěje k tomu, že alespoň trochu vymizí strach z našeho školství. Něco nového se učí nejen žáci, ale i my učitelé,“ říká pedagog Daniel Pražák ze Základní školy Strossmayerovo náměstí.

Zdroj: www.seznamzpravy.cz 17. 5. 2020

Je pro vás jakožto učitele současná situace ve školství přehledná? Tušíte, co všechno vás vlastně čeká?

Myslím si, že učitel, který chce informace najít, tak je najde. Veškeré informace pro svou práci mám, ale nevím, jestli bych to měl ten stejný pocit, kdybych byl třeba kolegou těsně před důchodem.

Pochopila jsem, že ve vaší škole hledáte na poradách mezi učiteli tu nejlepší možnou cestu ohledně fungování vaší instituce v době koronavirové.

Hledáme rozhodně konsenzuální cestu, tak, aby to bylo dobře, jak pro školu, tak pro žáky, především i pro učitele.

Vysvětlujete situace studentům tak, aby se cítili komfortně a necítili se jakkoli izolovaní v téhle situaci?

Myslím si, že učitelé velmi brzy zjistili, že to je možná to, o co žáci v tuhle chvíli stojí ze všeho nejvíc a že je vlastně naše úloha. Informace si žák dohledá. Ale už si nedohledá, jak ty informace třídit, nebo jim přitom schází sociální kontakt. Proto máme online třídnické hodiny, v nichž vlastně neřešíme učivo, ale řešíme, jaká je teď situace, a také to, jak se žáci cítí, jak řeší problémy. Jsem hrozně rád za dotazník se zpětnou vazbou, v němž jsme jednak zjišťovali technickou dostupnost žáků – to znamená, že ve spolupráci se zřizovatelem někteří naši žáci dostali technické vybavení, jako jsou třeba modemy, datové karty, ale zároveň jsme se ptali i na to, jak jim výuka na dálku vyhovuje.

A jak tato „akce“ dopadla?

Dostali jsme poměrně robustní zpětnou vazbu, a velmi pozitivní. Mně se hrozně líbilo, že se ukázalo, že u nás na škole, kde si o tu zpětnou vazbu u těch žáků říkáme dlouhodobě, jsou žáci opravdu schopni ji podat. Když byli vůči něčemu kritičtí, tak uměli přesně popsat, v čem vidí problém a co by mělo nebo mohlo být lepší. To mi přišlo naprosto skvělé. A já jsem třeba díky tomu částečně modifikoval svoji výuku.

Jakým způsobem?

Žáci vznesli požadavky, abychom se viděli na třídnických hodinách. Tak třeba to. A zároveň jsem pozměnil třeba tempo zadávání úloh nebo jejich typy.

Co žáci preferují v koronavirové situaci? Individuální práci, nebo tu skupinovou?

Moje klasická výuka je hodně postavená na skupinové práci. A přiznám se, že teď, v téhle situaci, jsem na to vlastně nedokázal navázat. Nedokázal jsem k tomu najít vhodné online řešení, a to i když patrně existuje. Vím, že třeba v Zoomu se dají rozdělit skupinky, ale nějak jsem se k tomu nedostal i proto, že jsme se ve škole rozhodli umístit těžiště do takzvané asynchronní výuky, což znamená, že nejsou všichni připojení ve stejný čas a že jim dáváme úkoly k dispozici na jakýkoli jimi zvolený čas. Některé děti jsou totiž třeba na chatách nebo v některých rodinách mají třeba jen jeden počítač pro celou rodinu. Tak proto jim umožňuji vypracovat úkoly tak, jak potřebují.

Mluvil jste o tom, že studenti umí poskytnout zpětnou vazbu vám jako učitelům a zároveň že v té situaci fungují poměrně úspěšně. Lze z toho vyčíst, jaká je současná generace žáků, nebo je příliš přehnané zatím takové soudy vůbec vyslovovat?

Já se nechci pouštět do generalizace. Nicméně já jsem se jako student pedagogiky setkával s názorem: „Co se má co student vyjadřovat k výuce.“ Vždycky jsem si ale říkal, že to tak prostě není, že se naopak žáci mají vyjadřovat k výuce. A pro mě je třeba ta zkušenost spojená s jejich zpětnou vazbou určitým potvrzením. Hlavně se mi potvrzuje, že pokud chceme po žácích, aby uměli dát zpětnou vazbu, musíme je to nejdřív naučit. A tady se ukazuje, že po dvou letech fungování systému hodnocení učitelů to žáci umí použít i v takovém extrémním případě.

Myslíte, že je současná situace ve školství, která je v lecčems přínosná jak pro žáky, tak i učitele, udržitelná do budoucna?

Myslím si, že řada učitelů na začátku nebyla tolik „kompaktní“ s využitím technologií. Ale nyní, když si je vyzkoušeli a připustili si, že je v pohodě dělat v krizové době chyby, tak dokázali svou výuku proměnit. A vím i o iniciativě z Ministerstva školství, která se snaží o to, abychom vychytali to dobré, co nás koronavýuka naučila, a přenesli to i do běžného stavu.

Poukazujete na pozitiva. Je naopak něco velmi negativního, co se vlivem krize v současném školství zakotvilo a překvapilo vás to?

Jedna věc se ukázala, ale nebylo to bohužel překvapení. Jde o to, co nám v našem školství dlouhodobě nejde, a tím je mazání sociální nerovnosti. Pokud se podíváme na data OECD, tak je to poměrně velký problém. A to, že tahle situace na řadě míst vykopala příkopy ještě o něco větší, je prostě fakt. Ale myslím si, že to může být jakési popostrčení k tomu, abychom si uvědomili, že tu tenhle problém je a že s ním musíme něco udělat. Ostatně jedna z hlavních strategických linií v dokumentu nazvaném Hlavní směry vzdělávací politiky do roku 2030 říká, a nám se to teď potvrzuje, že to není jenom o tom, abychom zajistili podnětné prostředí, ale že existují rodiny, které nemají technické zázemí.

A proto byly některé rodiny v distanční výuce závislé na darech od nejrůznějších institucí. Jejich děti by se do ní jinak ani nemohly zapojit… S kolika takovými případy jste se vy osobně setkal?

V mé třídě se jednalo o dvě rodiny. Ale nám tady funguje velmi dobrá spolupráce zřizovatele a vedení školy. Vím, že podobným systémem je proslulý například Královéhradecký kraj. Ale pak jsou oblasti, které mají problémy, a je otázkou, jak to funguje tam. Něco málo ukázalo šetření České školní inspekce skrze telefonické dotazování ředitelů, ale nemáme tolik informací, abychom z toho mohli něco vyvozovat.

Ukazuje se, že děti ze sociálně slabšího prostředí trpí ještě silnější izolací než zbytek žáků?

Ano. Všechny děti se kterými jsem komunikoval, přesně tohle zmiňují. Ale vlastně pro mě bylo, řekněme, trochu veselé nebo minimálně překvapivé, když mi ti samí žáci, kteří nepatřili k těm nejaktivnějším v čase běžné výuky, říkali, že už se hrozně těší do školy. A to nejenom na ten fotbálek, na přestávky a na spolužáky, ale říkali mi, že se zkrátka těší na to, až se zase budeme společně učit. A to si myslím, že je skvělá příležitost pro žáky.

Teď si vyzkoušeli něco, čemu se říká sebeřízené vzdělávání. Tedy jak si naplánovat plnění úkolů, jak si naplánovat svoji práci, jak si stanovit režim. Já jsem měl tuto skvělou příležitost v době, kdy jsem chodil na gymnázium, a díky tomu jsem přišel na to, že se nemusí dělat věci na poslední chvíli. A vím, že řada mých spolužáků z vysoké školy na tohle přišla až během právě vysokoškolského studia. Myslím si, že generace, která zažila dva měsíce online výuky, z toho všeho možná bude také hodně těžit.

Jaká vlastnost je teď pro české školství ta nejzásadnější? Myslím, aby se celá ta nová situace zvládla bez hlubokých ran?

Myslím, že je to hlavně komunikace. A to na všech úrovních. Komunikace je klíčem k tomu, abychom společně zvládli tuto situaci a abychom třeba zvládli i ty další těžké vlny, které nejspíš přijdou.

A čeho by se naopak mělo české školství definitivně zbavit?

Jeden můj kolega, skvělý dějepisář, říká, že školství není pro ustrašené. A já si myslím, že, a ukazuje to i řada diskuzí, že strach v našem školství je všudypřítomný. Jde například o strach ze selhání. Když si znovu vezmu na pomoc data OECD, ukazuje se, že jsme vlastně na konci žebříčku toho, jak si jako učitelé věříme v tom, jestli dokážeme ovlivnit výsledky našich žáků. To znamená, jak si věříme, že dokážeme implementovat novou metodu. Já si myslím, že teď se v našem školství ukázalo, že jsme se na situaci dobře adaptovali. Výuka ve třídách se překlopila do online výuky.

Je spoustu příkladů, kdy učitelé navzdory věku do toho rozjetého vlaku nasedli s nadšením a streamují své hodiny. Učitelka z malotřídky na vesnici se například stala youtuberkou. Takových případů je víc. Myslím si, že celá ta situace možná přispěje k tomu, že alespoň trochu vymizí strach z našeho školství. Třeba i z nového způsobu hodnocení žáků. Teď se ukázalo, že je možné žáky na konci školního roku hodnotit pomocí slovního hodnocení, což věřím, že pro řadu učitelů může být dalším impulzem vyzkoušet si něco nového. A ono je to v podstatě těžší než přidělit nějakou známku. Je to vlastně velká zodpovědnost pro učitele. Jednak je to časově náročné a druhak se nad tím žákem musí mnohem víc zamyslet, aby mu mohl dát skutečně kvalitní zpětnou vazbu. Často se lidé ptají, co se žáci v době koronavirové vlastně naučí. Důležité je si uvědomit, že se učí nejen žáci. Spoustu se toho učíme i my učitelé.

Jana Hrubá: Nastává čas pro sebehodnocení?

S postupujícím časem se v médiích objevují stále častěji výzkumy a průzkumy z oblasti on line vzdělávání, zkušenosti ředitelů, učitelů i rodičů s jeho zaváděním i zamyšlení, co by mělo nastat, až koronavrová krize skončí.

Generál Petr Pavel nedávno kdesi napsal: „Měli bychom využít tento oddechový čas, kdy je epidemie na ústupu, pro zlepšení toho, co fungovalo hůř, než bychom si přáli, abychom byli dobře připraveni, než přijde druhá vlna.“ Všechny nečekané události vždy ověřují připravenost. Nejen v armádě a ve strukturách státu. Také ve školách. Vždy lépe obstojí ti připravenější.

Abychom mohli tuto nečekanou zkušenost opravdu zhodnotit, musíme mít s čím porovnat stav předtím a poté. Dobře se dá využít mezinárodní výzkum TALIS 2018, který mapuje zkušenosti, názory a postoje učitelů a ředitelů v porovnání 48 států.

Proč připomínám tento výzkum? Výrazně se tam objevuje nízká sebedůvěra českých učitelů. Jejich pocit připravenosti na zvládnutí obsahu předmětu a didaktiky od roku 2013 dokonce poklesl. Necítí se dost připraveni na výuku různě nadaných žáků (dokonce jen 34 %!), ale i na chování žáků, vedení třídy, sledování pokroku žáků a využívání ICT (jen 47 %!) Nemluvě o připravenosti na motivování žáků, jejich vedení ke kreativitě, kritickému myšlení, samostatné práci, k řešení problémů a připravenosti na projektovou výuku.

Nemůžeme se tedy divit, že v čase koronaviru nezvládli všichni ředitelé a učitelé on line výuku stoprocentně, že nedokázali podchytit, motivovat a netradičně hodnotit všechny žáky. Naopak si myslím, že mnoho škol obstálo vzhledem k uvedenému pocitu nepřipravenosti velmi dobře. Ti, kteří dokázali komunikovat navzájem, s rodiči i žáky, spolupracovat, pomáhat si a rychle se učit jeden od druhého, novou situaci zvládli. (Možná to souvisí s pozitivním dopadem zpětné vazby, mentoringu a profesního rozvoje – i to se ve výzkumu TALIS objevuje.) Jejich sebedůvěra může výrazně vzrůst.

Pravdivé sebehodnocení by teď mělo rychle nastat na všech úrovních – u jednotlivých učitelů, vedení škol, celých sborů, zřizovatelů i představitelů státu. Měli bychom se ptát na názor i žáků a rodičů. Zvládli jsme všichni všechno dobře? Byli jsme na nenadálou situaci dobře připraveni po stránce koordinace, technické i lidské? Co způsobovalo, že to někde drhlo?

Vlastně jde o připravenost na změnu. Svět kolem nás se mění nesmírně rychle a nikdo neví, jaká překvapení nám vliv člověka, techniky a reakce přírody ještě mohou přichystat. Mnoho autorů dnes píše o tom, že bychom se neměli vracet k navyklým pořádkům a přístupům. Souhlasím – měli bychom zhodnotit dobré zkušenosti, využít je a doplnit své dovednosti. Pak můžeme hledět do budoucnosti s větší sebedůvěrou, že dokážeme zvládnout změny a naplnit své poslání.

Miroslava Federičová, Václav Korbel: Pandemie COVID-19 a sociálně-ekonomické nerovnosti ve vzdělávání

Cílem této studie není popsat současnou situaci, ale nastínit, kdo je výukou na dálku nejohroženější a kudy by se měla případná opatření ubírat, abychom omezili prohlubování nerovností ve vzdělávání. Ve studii se zaměřujeme na vzdělávání základní, s větším důrazem na druhý stupeň.


Shrnutí

Školy byly kvůli pandemii COVID-19 uzavřeny 11. března 2020 a od té doby byly nuceny přejít na výuku na dálku. Tyto nové okolnosti mohou, kromě jiného, ještě více prohloubit již tak značné nerovnosti ve vzdělávání, které v Česku patří k nejvyšším v Evropě. Ve studii se proto zaměřujeme na různé faktory, které by mohly ovlivnit průběh aktuální výuky na dálku a dopady na sociálně-ekonomické nerovnosti ve vzdělávání v Česku. Pro přehlednost rozlišujeme faktory na straně škol, rodin a žáků.


Školy

Z technického hlediska byla na rychlé přizpůsobení se potřebám výuky na dálku připravena jen menšina škol. Pouze 19 % základních škol disponovalo školním informačním systémem dostupným rodičům i žákům online, maximálně polovina využívala nějakou online platformu k výuce.


Učitelé

Z pohledu ICT dovedností učitelů jich byla na výuku na dálku připravena méně než polovina, což je pod průměrem zemí OECD. Zároveň necelá čtvrtina učitelů postrádá vzájemnou podporu mezi učiteli, a to zejména při zavádění nových myšlenek ve škole. Všechny tyto faktory, důležité pro rychlý a hladký přechod na výuku na dálku, se však významně neliší ve školách s vyšším podílem žáků ze znevýhodněného prostředí. Problémem by nicméně mohl být nedostatek pedagogických pracovníků, tím spíše nedostatek kvalifikovaných a aprobovaných pedagogických pracovníků, se kterým se potýkají zejména školy v sociálně znevýhodněných oblastech.


Domácnosti

V domácnostech může hrát roli hlavně technická vybavenost na straně hardwaru a internetového připojení a podpora dětí ze strany rodičů. I když se technická vybavenost domácností obecně nezdá být v dnešní době vážnějším problémem, i tak je stále 6 % domácností s dětmi, kde počítač nebo tablet doma nemají, a zhruba 3 %, kde nemají připojení k internetu. Část žáků bude mít navíc přístup pouze přes mobil s omezeným datovým tarifem. Jde zde zejména o žáky s nejnižším socioekonomickým statusem. Tato skupina žáků je znevýhodněna také v případě podpory ze strany rodičů, kde až 16 % žáků ze znevýhodněného prostředí, oproti 8 % žáků s vyšším socioekonomickým statusem, postrádá podporu rodičů v jejich snaze učit se. Tyto faktory na straně domácností tudíž mohou hrát roli v prohlubování nerovností ve vzdělání, a to zejména v případě, když se bude situace distanční výuky prodlužovat. Jejich dopad může být zároveň o to horší, když se dostanou do interakce s nejasnými nebo komplikovanými instrukcemi pro výuku na dálku ze strany učitelů, které vyžadují větší zapojení a pomoc rodičů.


Žáci

Technické dovednosti na straně žáků by pro sociální nerovnosti ve vzdělávání neměly být zásadní. Práci s ICT ovládá více než 90 % žáků, a to bez rozdílů, z jakého socioekonomického prostředí pocházejí. Samostatnost při řešení problémů nebo instalaci nových programů pak již zvládá něco víc než polovina, s menší nevýhodou pro žáky ze znevýhodněného prostředí. Klíčovým, a to zejména u žáků druhého stupně základního vzdělání, se však jeví motivace, ambice, píle a sebedůvěra žáků, jejichž význam může být u distančního vzdělávání větší. V těchto socio-emočních („měkkých“) dovednostech mají výraznější výhodu žáci s nejvyšším socioekonomickým statusem.


Doporučení pro veřejnou politiku

Na základě našich zjištění se liší pro různé časové horizonty:

V případě relativně krátkého zavření škol jsou nejvíce ohrožení žáci, kteří se běžícího vzdělávání na dálku neúčastní, a to ať kvůli chybějící technice, nedostatku podpory z rodiny, anebo vlastnímu nezájmu. Pro ně výpadek i pár měsíců může vést k dlouhodobému zaostávání a další ztrátě motivace a aspirací. Je zásadní nejenom výuku umožnit žákům bez techniky, ale také se snažit zapojit nekomunikující žáky, a to přes intenzivní komunikaci s rodiči, nebo při snížení restrikcí spoluprací s terénními pracovníky. Po znovuotevření škol lze kromě doučování přemýšlet také o letních opakovacích kurzech pro ohrožené žáky.

V případě delšího zavření škol se budou zvyšovat rozdíly mezi školami. Je proto nutné přijít s inovativními opatřeními, jak pomoct školám, které nezvládají dobře výuku na dálku. To buď vyžaduje kvalitní data a akceschopnost v regionech pro jejich identifikaci a následnou pomoc, anebo silné vedení z centra.

V neposlední řadě by měl vzniknout plán, jak reagovat na případné další vlny pandemie, které mohou vést k dalšímu zavírání škol v budoucnu. Řada zemí se soustředí na investice do ICT technologií a vzdělávání pedagogů, v Česku je ale v čase mezi možnými vlnami také klíčová aktivace podpůrného mechanismu školám (ve smyslu středního článku podpory). Ten by v době jak otevřených škol, tak v případě znovu uzavření byl schopen školy monitorovat a pružně a efektivně pomáhat v těch potřebných.


Celý text studie najdete ZDE.

Výzkum: Jak vidí naši rodiče domácí vzdělávání ve srovnání s rodiči jinde? Rodiče se mohou zapojit.

Více než dvouměsíční uzavření škol představuje vynucený experiment s domácím vzděláváním. Vystavil rodiče, děti i učitele zcela nové situaci. Museli se prakticky vyrovnávat se zajišťováním výuky a učení dětí. Rodiče byli nuceni do značné míry převzít na svá bedra jeho organizaci, intenzivněji komunikovat s učiteli a přitom zvládat chod domácnosti a další úkoly.

Je důležité zjistit, co si rodiče o vzdělávání v domácím prostředí v průběhu pandemie myslí, jak se s požadavky na výuku vypořádali a jak problémy s ní spojené konkrétně řeší. Proběhlo sice již několik šetření s podobným zaměřením. Žádné však nebylo tak podrobně zaměřeno na každodenní postupy rodičů a jejich komunikaci se školou jako dotazníkový výzkum, který navíc dovoluje mezinárodní srovnání. Dotazník, který jsme vyvinuli ve spolupráci s francouzskými, německými a italskými kolegy bude předložen rodičům v deseti zemích.

Ve Francii proběhl sběr dat již v dubnu a první výsledky ukázaly několik zajímavých skutečností. Během měsíce dubna tam dotazník vyplnilo 30 tisíc rodičů.

Ukázalo se, že rodiče bez ohledu na vzdělání, povolání nebo obec, v níž rodina žije, nerezignovali na snahu své děti právě v této době ve vzdělávání podpořit. Čas, který denně věnují sledování a kontrole učení svých dětí, se téměř nelišil. Vždy šlo zhruba o 3 hodiny denně. A to i přes rozdílné vybavení domácnosti internetem nebo počítači či chytrými telefony či ipady.

Mezi rodinami však byly rozdíly v typu intelektuálního podněcování dětí, v samotném učení. Někteří rodiče vyžadovali striktní plnění zadání a trvali spíše na formálních aspektech úkolů (sedět u úkolů, odeslat je včas). Jiní rodiče zase zadávali svým dětem i činnosti a úkoly, které s předepsaným učivem souvisely spíše nepřímo, vyhledávali pro ně úkoly složitější a činnosti, které měly více rozvíjející charakter. Zajímavým ukazatelem je také skutečnost, že rodiče berou v potaz, co bude dál, jaké učivo je klíčové pro zvládnutí látky, která bude následovat v dalších měsících.

Potvrdilo se tak, že dosavadní zjištění o materiálních podmínkách domácností pro distanční vzdělávání nebo o frekvenci, délce a způsobech komunikace se školou neposkytují odpověď na to nejpodstatnější. Jaká je (a nakonec bude) efektivnost domácího učení dětí, do jaké míry se případně prohloubí rozdíly mezi dětmi s rozdílným rodinným zázemím. To by mohlo naznačit, na co a jak se zaměřit ve škole po zahájení dalšího školního roku. Na výzkum by proto od září měly navazovat rozhovory s těmi rodiči, kteří budou ochotni se do nich zapojit. A také s učiteli, kteří budou mít zájem poskytnout pohled “z druhé strany“.

Cílem výzkumu je tedy porozumět současné situaci a díky tomu pomoci školám a rodinám lépe zvládnout návrat do výuky, ale také se připravit na případné podobné situace v budoucnosti. Ty bohužel nelze vyloučit.

Naši rodiče se do šetření mohou zapojit zde: https://www.surveymonkey.com/r/TQNV39X

Výzkum podpořilo nakladatelství Portál slevovým kupónem 20% z nákupní ceny knih z tohoto nakladatelství pro rodiče, kteří se do něj zapojí vyplněním dotazníku v době do 21. 6. 2020.

prof. Stanislav Štech
Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta

Celosvětově oceněná výuková aplikace Mooveez je nyní zdarma

V době karantény a období, kdy jsou uzavřené školy, pomáhá učitelům i rodičům s výukou jazyků česká aplikace Mooveez, která získala prestižní ocenění od British Council. Aktuálně ji využívá více než čtvrt milionu uživatelů. Firma se v reakci na dění kolem pandemie koronaviru nyní rozhodla, že aplikaci zpřístupní pro všechny až do konce srpna zcela zdarma.

Aplikace Mooveez, která podporuje výuku jazyků s pomocí filmů, získala díky svému přelomovému přístupu v roce 2016 v Londýně ocenění Digitální inovací roku v celosvětové soutěži pořádané British Council. Tým Mooveez se tento týden rozhodl pomoci školám i rodičům a nabízí aplikaci až do 31. 8. 2020 zcela zdarma, aby jim pomohl s výukou v současné náročné situaci. Aplikaci již takto využívají přední jazykové školy v zemi jako Edua Group, Confucius či Glossa a je rovněž testována na stovkách dalších základních a středních škol v Česku a sousedním Německu.

„Uzavření škol kvůli pandemii koronaviru zásadním způsobem narušilo běžné způsoby výuky. Dáváme proto studentům i jejich učitelům k dispozici nástroj, díky kterému mohou i v tomto složitém období pokračovat ve výuce a vzájemné interakci“, vysvětluje záměr ředitel společnosti Mooveez Company Miroslav Pešta.


Jak aplikace funguje?

Aplikace Mooveez studenta nenásilně a zábavnou formou vede k užívání jazyka pomocí filmů. Díky tomu uživatel velmi rychle porozumí filmovým dialogům, ze kterých přejímá slovní zásobu a fráze. K tomu aplikace používá například ozvučené kartičky, u nichž si student procvičuje překlad nebo se může nahrávat a porovnávat výslovnost se originálem. Dvojjazyčný scénář, kterým uživatel ovládá film zase pomáhá s porozuměním složitějších pasáží filmu.Čeští uživatelé se mohou učit angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu nebo ruštinu.Součástí výukového programu jsou také denní mini-aktivity. V aplikaci lze kromě známých filmů nalézt i seriály nebo dokumenty.

Aplikace je vhodná pro domácí výuku, ale hlavně pro školy. Největšího vylepšení výukového procesu totiž lze dosáhnout právě ve spolupráci s učitelem. Místo domácích úkolů nechá učitel studenta pouze koukat doma na části filmů různými způsoby. Společné online hodiny se pak díky lektorskému portálu promění v zábavné hraní si na filmové herce, diskuse o zápletce či charakterech hrdinů filmů či seriálů.

Mooveez využívá zkušenost s jazykovou výukou, kterou mají skandinávské země. Tam na rozdíl od jiných regionů umí téměř každý anglicky. Ve Skandinávii se totiž nikdy nerozvinulo dabování filmů v té míře, jako u nás. Od mládí se tam všichni dívají na anglické filmy pouze s titulky. Děti i dospělí mají díky častému kontaktu s angličtinou výbornou pasivní slovní zásobu, anglický jazyk mají „naposlouchaný“ a ve škole s učiteli jej aktivují a dále rozvíjí. Do dlouhodobé paměti se díky emocím zapisují scénky z filmů lépe než cokoliv jiného. „Pokud vás něco baví, tak se učíte, ať to máte v plánu či nikoliv,“ tvrdí profesor Stephen Krashen z University of California.

Pro zlepšení úrovně v cizím jazyce je třeba častého, ideálně denního kontaktu s jazykem. Aplikace Mooveez tento kontakt umožňuje a podporuje.


______________________

MOOVEEZ Company a.s. je česká společnost, která vyvíjí a provozuje jazykovou aplikaci Mooveez. Aplikace Mooveez je na českém trhu od roku 2014 a v roce 2016 se začala rozšiřovat do dalších zemí. Funguje na obou nejrozšířenějších mobilních platformách – Android a iOS. Na jejím vývoji se podílel třicetičlenný mezinárodní tým programátorů, pedagogů, překladatelů a korektorů.

Kontakt:
Miroslav Pešta – ředitel Mooveez, M: 602 310 489, E: Miroslav.pesta@mooveez.com

Projekt pomůže tisícům ohrožených dětí se vzděláváním

Částkou šest milionů korun podpořila Nadace České spořitelny projekt organizace Člověk v tísni s názvem “Krize COVID 19 a vzdělávací dráhy ohrožených dětí”. Cílem společného projektu je pomoci dětem, které se v důsledku koronavirové krize nemohou účastnit distanční výuky na stejné úrovni jako jejich spolužáci.

Primárními příjemci podpory je minimálně 500 dětí z 250 rodin Těm bude zapůjčena potřebná technika, zajištěno připojení na internet a doučování. Projekt nicméně počítá s následnou podporou dalších stovek až tisíců dětí prostřednictvím dalších vzdělávacích služeb a nízkoprahových zařízení. Podpora zahrnuje také rozšíření online dobrovolnictví a umožní nalézt dobrovolníky z nejrůznějších regionů, využít univerzity, studenty, a propojit je s dětmi v lokalitách, kde je dlouhodobě deficit této pomoci. V rámci projektu pak budou otestovány také otevřené hotspoty v lokacích s výrazným počtem obyvatel bez připojení.

„Distanční výuka v době krize v řadě případů prohloubila problémy, kterým sociálně znevýhodněné a jinak ohrožené děti čelily ve vzdělávání již před krizí,” říká Ondřej Zapletal, ředitel Nadace České spořitelny, a dodává: „Člověka v tísni vnímáme jako výrazného hráče, který má ve spolupráci s dalšími subjekty šanci na dosahování systémových změn. Tento projekt je první větší spoluprací Nadace České spořitelny s Člověkem v tísni a já věřím, že jde o první krok ke strategickému partnerství v rámci našeho nadačního programu zaměřeného na rovné šance ve vzdělávání.”

Projekt ve své první fázi reaguje na urgentní potřebu v důsledku krize COVID 19 – zajištění a umožnění vzdělávání dětí žijících v sociálním vyloučení. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se pak bude soustředit na vyrovnání dopadů krize a stabilizaci rodin.

„Půlroční výpadek z výuky bude mít pro sociálně znevýhodněné děti citelné dopady – ať už na úrovni znalostní a dovednostní, tak na úrovni sociální,” vysvětluje vedoucí projektu Zuzana Ramajzlová z Člověka v tísni a uzavírá: „Na základě dlouholetých zkušeností jsme přesvědčeni, že děti budou potřebovat čas pro vyrovnání absence a stabilizaci spolupráce se školou. Největším problémům totiž děti mohou čelit právě po začátku nového školního roku. Proto považujeme za nezbytné podporu směřovat na celý nový školní cyklus.”

___________________

Nadace České spořitelny je největší bankovní nadací v ČR. Zaměřuje se především na systémové změny ve vzdělávání a v sociálním podnikání. Do podpory projektů v těchto oblastech a dalších obecně prospěšných programů investuje každý rok v průměru 60 miliónů korun.

Ministerstvo a Ucimeonline.cz pomohou 1000 škol s výukou na dálku

Zhruba tisícovce škol pomůže ministerstvo školství společně s platformou Ucimeonline.cz s výukou na dálku i technickým vybavením pro její fungování. Školy, které by mohly potřebovat podporu, úřad vybral na základě výsledků z průzkumu České školní inspekce (ČŠI). Pro učitele připravil školení k využívání platforem a vedení online výuky, potřebné rodiny budou mít k dispozici asi 1000 počítačů. Vše bude zdarma. ČTK to sdělilo tiskové oddělení ministerstva školství.

Zdroj: ČTK 13. 5. 2020

Podle ministra školství Roberta Plagy (ANO) potřebuje asi tisícovka škol technickou či metodickou pomoc, aby mohly svým žákům poskytovat kvalitní vzdělávání i při výuce na dálku. "Nejde jen o podporu v tomto pololetí, které bylo poznamenáno koronavirovou krizí, ale očekávám, že přesáhne i do dalšího školního roku. Pevně věřím, že školy tuto příležitost využijí," uvedl.

Ministerstvo hodlá svou pomoc zaměřit hlavně na školení učitelů prostřednictvím Národního pedagogického institutu. Platforma Ucimeonline.cz pak bude pomáhat nejen školám, ale i žákům a jejich rodinám s technickým řešením pro online výuku. K dispozici má zhruba 1000 počítačů, které daruje školám nebo neziskovým organizacím, jejichž prostřednictvím se dostanou do potřebných rodin. Podle koordinátorky projektu Evy Pavlíkové budou pak odborníci rodinám pomáhat i se zapojením počítače a vyškolením. Podobně pomáhají se zajištěním připojení k internetu, a to ve spolupráci s organizacemi Člověk v tísni a Nadací O2.

"Do dnešního dne o technické zprovoznění online výuky požádalo už 187 škol. Učitelům následně dáváme podporu prostřednictvím webinářů Učíme nanečisto, ve kterých expertní dobrovolníci z řad pedagogů pomáhají svým kolegům se samotnou online výukou," dodala Pavlíková. V ČR je podle statistik ministerstva 4192 základních a 1284 středních škol.

Průzkum ČŠI ukázal, že bez online komunikace se školou je kolem 11 procent žáků neúplných základních škol, na kterých je jen první stupeň, a 16 procent žáků úplných základních škol. Na středních školách jsou větší problémy v oborech ukončených závěrečnou zkouškou, kde se online komunikaci v dubnu nedařilo navázat s více než pětinou žáků. Školám se vůbec nepodařilo spojit se zhruba 9500 žáky základních a středních škol.

Žáci, kteří nekomunikují se školou online, podle inspekce buď nemají počítačové vybavení, nebo postrádají dostatečné připojení k internetu. Někteří žáci také mají nízkou motivaci ke vzdělávání nebo malou podporu ze strany rodičů. Nejsložitější situace je zejména ve vyloučených lokalitách, zjistila ČŠI.

Platforma Ucimeonline.cz je komunitní aktivitou neziskové organizace Česko.Digital a přibližně 13 spolupracujících organizací. Do projektu se zapojilo zhruba 400 expertních dobrovolníků.

Studie: Měl by vzniknout krizový plán pro opakované zavírání škol

Ministerstvo školství by společně s Ústředním krizovým štábem a dalšími orgány mělo vytvořit krizový plán pro případ opakujícího se zavírání škol. Ve své studii vydané k výuce na dálku v době epidemie nového typu koronaviru to doporučili autoři z akademického pracoviště IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR. Varovali před tím, že při delším zavření porostou mezi školami rozdíly.

Zdroj: ČTK 8. 5. 2020

Na výuku na dálku byla podle studie připravená méně než polovina škol a učitelů. "Pouze 19 procent základních škol disponovalo školním informačním systémem dostupným rodičům i žákům on-line, maximálně polovina využívala nějakou on-line platformu k výuce," napsali autoři. Chybějící počítač nebo tablet a nedostatečné připojení k internetu mohlo podle nich omezovat přístup k on-line výuce méně než desetině žáků. Technické dovednosti žáků by pro sociální nerovnosti ve vzdělávání neměly být zásadní, protože práci s informačními a komunikačními technologiemi ovládá více než 90 procent žáků, uvedli.

Podle studie bude potřeba pomoct školám, které výuku na dálku nezvládají dobře. "To buď vyžaduje kvalitní data a akceschopnost v regionech pro jejich identifikaci a následnou pomoc, anebo silné vedení z centra," píšou autoři. Případná jednotná platforma pro vzdělávání na dálku by ale mohla pro řadu škol představovat zbytečné náklady, protože pro vzdálenou výuku už nyní různé platformy využívají, uvedli.

Potřebné budou ve školách investice do počítačového a komunikačního vybavení a také do vzdělání pedagogů pro práci s ním, uvádí studie. "V investicích do techniky a infrastruktury Česko zaostává za dalšími státy EU jako Estonsko, Litva nebo Itálie," napsali autoři. V Česku by podle nich mohl vzniknout mechanismus, který by umožňoval školy sledovat a pružně pomáhat v těch potřebných.

Při kratším zavření škol na jeden až dva měsíce považuje studie za nejohroženější žáky, kteří se vzdělávání na dálku neúčastní třeba kvůli chybějící technice, nedostatku podpory z rodiny, anebo vlastnímu nezájmu. "Pro ně výpadek i pár měsíců může vést k dlouhodobému zaostávání a další ztrátě motivace a aspirací," míní autoři studie.

Zásadní je podle nich nejen výuku umožnit i žákům bez techniky, ale také se snažit zapojit nekomunikující žáky oslovením rodičů případně s pomocí terénních pracovníků. "Po znovuotevření škol lze kromě doučování přemýšlet také o letních opakovacích kurzech pro ohrožené žáky," navrhuje studie.

Školy se kvůli šíření koronaviru uzavřely 11. března. První uvolňování přišlo pro malé skupiny vysokoškoláků od 20. a 27. dubna. Od 11. 5. se v omezeném režimu otevřely základní školy pro deváťáky a střední školy pro žáky závěrečných ročníků. Ve skupinách maximálně 15 lidí mohly obnovit svou činnost i základní umělecké školy, jazykové školy a vysoké školy. První stupeň základních škol se má podle nynějšího plánu otevřít 25. května, v červnu by se mohly ve školách začít konat konzultace pro zbývající děti z druhého stupně a středních škol.

Martin Kozel: Učitelé a ředitelé si zaslouží maximální podporu a péči

Martin Kozel je spoluředitelem organizace Učitel naživo. Podílel se na přípravách programu pro budoucí učitele Učitel naživo a byl přítomen u celého rozvoje koncepce a kurikula programu Ředitel naživo pro ředitele škol a jejich zástupce.

Zdroj: Silvie Pýchová, ; výkonná ředitelka SKAV a koordinátorka iniciativy Úspěch pro každého žáka, Řízení školy 4/2020, 29. 4. 2020

Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, obor sociologie. Stál u zrodu projektů na podporu učitelů v Nadaci Depositum Bonum, jako například H-mat nebo Elixír do škol. Řediteloval občanskému sdružení Jules a Jim a je vítěz Social Impact Award s projektem Podnikavá škola. Od mala je zapáleným skautem.

Jaké změny ve vzdělávání chcete skrze aktivity Učitele naživo dosáhnout?

V první řadě nám jde o děti, protože věříme, že škola v jejich životě je určující a může jim pomoct stát se lepším člověkem. A těmi nejklíčovějšími lidmi, kteří s nimi ve škole pracují, jsou učitelé a ředitelé. To často opakujeme a tam míří naše snahy – aby učitelů, kteří to dokážou, bylo v systému mnohem víc. Také by se nám moc líbilo, aby měli lepší podmínky pro své fungování. V programu Učitel naživo se snažíme přitahovat lidi, kteří se mohou stát učitelem, na kterého pak vzpomínáte, který vás ovlivnil a nasměroval. A aby tito lidé dostali tu nejlepší přípravu, kterou mohou získat, protože si myslíme, že si zaslouží maximální podporu a péči.

Zároveň je důležité, kam pak tito lidé přicházejí a jaké podmínky tam mají. Tady je klíčovou osobou ředitel školy. Tímto směrem jde program Ředitel naživo, který míří na to, aby ředitelé měli velkou podporu v tom, aby se z nich mohli stávat pedagogičtí lídři. Pedagogický lídr myslí v první řadě na děti, na to, co se s nimi děje, a zařizuje pro svůj tým takové podmínky, aby všichni učitelé mohli spolupracovat a mohli se ve svých třídách zaměřovat na společný cíl. Učitel naživo kombinuje obě hlavní myšlenky: jak pomoct do škol dostávat skvěle připravené učitele a jak pomáhat ředitelům stávat se pedagogickými lídry, aby mohli pro učitele vytvářet co nejlepší podmínky. Aby dětem škola přinášela do života hodnotu, kterou jim přinášet může.

To je náš hlavní fokus, ale zároveň jsme si vědomi, že aby se situace pro děti zlepšila a aby se zlepšila pro všechny učitele a ředitele, kteří ve školách pracují, věcí, které se musejí změnit, je mnohem víc než příprava a podpora lídrů. Uvědomujeme si, že ne všechny změny jsou v naší moci a že si musíme vybrat – a vybíráme si něco, kde vnímáme, že můžeme mít potenciálně největší dopad. Ale velmi bychom si přáli, aby všichni, kdo na vzdělávání participují, dávali síly dohromady a spolupracovali, aby se spíše synergizovalo, než se soupeřilo.

Hodně věříme na spolupráci. I náš program je na spolupráci z velké části postavený. Když se bavíme o tom, jak se učitelé stávají kvalitními učiteli pro děti, nejlépe toho dosáhnou ve spolupráci, když na škole vytvářejí společnou učící se komunitu a mohou sdílet, co kdo dělá. A také když ve třídě vytvářejí učící se komunitu, kdy se děti učí od sebe navzájem. Stejně tak ředitelský program není jenom pro ředitele, ale pro ředitele a zástupce nebo nějakého dalšího kolegu, kterého si ředitel přivede.

Pracujeme s dvojicemi, aby se ve škole rozvíjela spolupráce na úrovni vedení, a stejně tak to děláme v naší organizaci a věříme, že je to podstatný princip i na úrovni systému. Každý aktér může přispět jenom troškou, protože systém je obrovský, a proto je potřeba, abychom dali síly dohromady. I když je náš hlavní fokus na změnu přípravy učitelů a podpory ředitelů, moc bychom si přáli spolupracovat na tom, že se bude dít daleko víc změn ve spolupráci s řadou dalších aktérů.

Jak konkrétně pracujete se školami, učiteli či fakultami připravujícími učitele?

V první řadě pracujeme se studenty, s lidmi, kteří se chtějí stát učiteli, aspiranty na budoucí učitele. Polovinu našeho programu tvoří praxe, takže intenzivně spolupracujeme též se školami, kam naši studenti chodí, konkrétně pak s učiteli, kterým říkáme provázející učitelé, a ti od nás dostávají poměrně masivní podporu. Zatřetí rozvíjíme spolupráci s univerzitami, s fakultami, které připravují budoucí učitele.

Práce se studenty má výcvikovou část, která se koná u nás, a pak část praktickou. Ve výcvikové části studenti vytvoří partu, ve které se mohou učit a cítí se bezpečně, kde mohou sdílet, což extrémně akceleruje jejich učení. Princip jsme nevymysleli my, je to poměrně známá věc, používaná v řadě zemí. Věříme, že jde o model, který se může přenášet do škol, jak na děti, tak i do sborů. Studenti odcházejí nejen s tím, že se něco naučili, ale i se zkušeností, co znamená profesní učení učitelů a jak na něm s kolegy spolupracovat.

Další důležitá věc je reflektivní cyklus, na kterém je celý program postavený. To znamená, že naši studenti jdou k dětem, zkoušejí je něco naučit a narážejí na různé výzvy, které profese přináší. S výzvami se vracejí do programu, kde své zkušenosti reflektují. Analyzují, co se děti naučily, co to znamená pro jejich práci učitele, jestli musejí něco změnit nebo jestli se potřebují naučit něco nového, aby mohli být konkrétním dětem užiteční. Dozvědí se k tomu nějaké zkušenosti ze strany lektorů, kteří u nás pracují, nebo z odborné literatury a teorií a pak se vracejí zase do školy. Takto to funguje v týdenním nebo čtrnáctidenním cyklu po dobu dvou let. To je něco, co zařizuje poměrně rychlé a hluboké učení našich studentů.

Pak je samozřejmě hodně podstatný prvek, kdo do programu vstupuje v roli vzdělavatelů, my jim říkáme průvodci budoucích učitelů. Snažíme se, aby tam byli jak lidé, kteří dobře rozumějí oboru a mají dobrý teoretický background, tak zkušení praktici, to znamená lidé, kteří řadu let učili, byli v tom úspěšní a mohou své zkušenosti přenášet dál. Důležité je, že dokážou vztahovat odborné rámce k tomu, co se skutečně studentům děje, a propojovat obory. Neučíme věci atomizovaně, nejdřív pedagogiku a pak psychologii. Všechny věci se do sebe integrují kolem situací, které naši studenti ve školách zažívají. To je způsob, kterým se dá zařídit, že i teoretické poznání je velice účinné a studenti se s ním naučí pracovat. Tak můžeme popsat základní rámce, které v našem programu využíváme.

Co se týká praxe studentů, je pro nás důležité, že k jednomu provázejícímu učiteli chodí dva studenti a tím vytvářejí učící se minitým. Hodně podporujeme, aby probíhala reflexe a společné plánování, stejně jako všechny učící se procesy, aby se toho studenti na praxi co nejvíce naučili. Zároveň intenzivně podporujeme provázející učitele, kteří dostávají vzdělávací program, mentorskou podporu a stávají se součástí komunity Učitele naživo. To je něco, co i jim obrovsky pomáhá, protože běžný učitel na školách nemá takovou rozsáhlou podporu jako naši provázející učitelé. Sami se učí tím, že sdílejí s našimi studenty své zkušenosti, a zároveň se obohacují vzájemně a dostávají podporu, kterou by měl podle mého názoru dostávat každý učitel.

A jak vypadá vaše spolupráce s fakultami?

Co se týká spolupráce s fakultami, máme teď za sebou poměrně bouřlivou vývojovou fázi, kdy jsme hledali způsob, jak vytvořit program, který dává dohromady myšlenky, které se osvědčily u nás (právě na různých fakultách) i v zahraničí. Zabýváme se tím, jak může vypadat absolvent, o kterého usilujeme, a jak můžeme sledovat, jestli se nám daří rozvíjet kýžené kompetence, nebo ne. Zároveň jsme začali spolupracovat s řadou univerzit a naším cílem je s nimi vytvářet partnerství, kde tyto zkušenosti budeme společně sdílet a budeme hledat způsoby, jak z osvědčených myšlenek udělat systémovější opatření, která se dotknou většího počtu studentů než jen těch, se kterými vše vymýšlíme u nás v laboratoři.

Aktuálně s Univerzitou v Pardubicích připravujeme nový magisterský program a s celou řadou dalších fakult se bavíme na různých úrovních, jak můžeme propojovat naše know-how a vytvářet nějaký prostor, aby šlo vizi realizovat. Významný bod naší spolupráce je, jak zařídit, aby v dnešním systému, ve kterém fakulty připravující učitele existují, bylo umožněno uskutečnit takovouto inovaci. Zatím podmínky nejsou nastaveny tak, aby se to mohlo ve velkém dít. Pro nás je tedy zajímavé spolupracovat na tom, jak podmínky posunout, aby lidé, kteří už dnes v systému jsou a dělají skvělé věci, mohli dělat víc a koncepčněji. Tímto způsobem spolupracujeme s univerzitami.

Jak je to u ředitelského programu?

V ředitelském programu je linka jednodušší, protože spolupracujeme s vedením škol. Máme teď v programu 27 zapojených škol. Program je nastaven podobným cyklem jako učitelský program. Účastníci se s námi setkávají a zároveň v mezičase něco dělají ve své škole, poté zase přicházejí, reflektujeme jejich zkušenost a opět se vracejí do školy, aby tam něco posouvali dál. Zatím máme za sebou jen tři setkání za necelý půlrok, ale jsem překvapený, jak velké posuny ředitelé a zástupci ve svých školách realizují. Mysleli jsme, že to bude mnohem pozvolnější, ale už během prvních tří měsíců řada účastníků nastartovala spoustu nových procesů ve svých školách. To je příjemné pozorovat. Náš ředitelský a učitelský program jsou dvě linky, které mají trochu jiný charakter, ale know-how se v nich překrývá.

Jaké nároky klade váš přístup na učitele?

Myslím si, že práh pro to, aby se člověk cestou Učitele naživo vydal, není moc vysoko, protože první předpoklad je, že učiteli jde o děti, že mu na nich záleží. Celý náš program je na děti orientovaný. Když někoho zajímá předmět víc než děti, pak to pro něj moc smysl nedává a tato cesta mu nebude vyhovovat. Ve chvíli, kdy mu jde o děti a předmět vnímá jako prostředek k jejich rozvoji, jako prostor, kde děti mohou růst, splnil první, základní předpoklad. A druhý je, že ten člověk se chce učit. Ve chvíli, kdy má učitel už nějaký svůj způsob, jak učí, a nemá zájem ho měnit, by pro něj program také nefungoval. Ale jakmile jsou tyto dvě podmínky splněny, je vlastně pro každého, neexistuje žádná bariéra.

Na učitele to klade nároky, které spočívají v osobní investici, že jde do procesu s nasazením, se zápalem a zaujetím a že do toho musí dát hodně času, protože naše programy jsou poměrně časově náročné. Věříme, že k hlubokým a kvalitním proměnám musí člověk dozrát, to se neděje jedním odpoledním kurzem, ale zráním, zkoušením, zažíváním, skrze diskuse s kolegy, přes procesy, které musejí trvat. Ve chvíli, kdy jsou základní procesy splněny, se to učitelům vrací. Říkají to i studenti a provázející učitelé. Ve chvíli, kdy jim opravdu jde o děti a mají chuť profesně růst, dostávají mnoho zpátky. Ve finále zisk převyšuje náklady, což je zajímavé. Dobře to můžeme vidět na skutečnosti, že naše nároky na začátku lidi odrazují, přijdou jim vysoké a bojí se, jestli program zvládnou a jestli si najdou čas. V drtivé většině případů po pár měsících fungování ti samí lidé říkají: „Já to chci, víc mi to dává, nic nezkracujte.“ To se vyplatí.

Jak se váš přístup projevuje při práci učitele ve třídě?

Na to se těžko odpovídá, protože lidé jsou různí. Pro někoho je to úplná samozřejmost, ale jenom neví jak a nemá nástroje – ty u nás může získávat, v zásadě je to ale pro něj něco úplně přirozeného. Pro někoho je celý proces velké objevování. Stejně tak je to i na školách. Drtivá většina učitelů chce být dětem užitečná, chce je něco naučit a chce, aby děti byly spokojené. Možná že někteří přestali věřit, že to jde zařídit, že se děti mohou něco naučit a zároveň být spokojené a chodit do školy rády. Možná jim ta představa přijde utopická nebo nerealistická, ale hezká je. To, co my rozvíjíme, není něco, co by nechtěli. Jenom je někdy překvapivé, jak k cíli dospět. Člověk někdy musí změnit způsob, jak k věci přistupuje, protože když vyrostl v normálním školství, vystudoval na vysoké škole a nastoupil na normální školu, přebírá způsob, jakým se pracovalo vždycky. Stále převládá direktivnější přístup k dětem, které nemají moc velký prostor o něčem rozhodovat. Málo se zabýváme tím, co se děti skutečně naučily. Vykládáme jim látku a pak jsme smutní, že jim učivo opakujeme už potřetí, a ony ho neumějí. To je hrozně frustrující. A když vám někdo ukáže cestu, jak s látkou pracovat, že si ji děti skutečně zapamatují, tak to je svatý grál, to si přeje každý. Ale znamená to, že věci přestanete dělat jako doposud. Musíte začít vytvářet nějaké jiné nástroje, nějaké jiné formy. Záleží na tom, jak má člověk co zažité, jak moc velkou má ochotu zbavit se určitých jistot, protože vždycky jde do nějakého rizika.

My v programu pracujeme s lidmi, kteří se na profesi teprve chystají, což je jiná situace, než když už někdo 20 let učí. Právě proto jsme se zaměřili na začínající učitele, protože oni nemusejí přenastavovat něco, co dlouho dělají. Je pro ně jednodušší osvojovat si nové formy práce, které potom mají větší efektivitu v tom, co se děti naučí, v čem je učení posouvá, a možná jsou dokonce ve škole spokojenější.

Když je nějaký učitel už v profesi dlouho, myslím, že to má o hodně těžší. Dylan Wiliam to přirovnává k metafoře letadla za letu. Letíte a máte na palubě pasažéry. Když zjistíte, že byste mohli letět rychleji, kdybyste měli lepší vrtuli, znamená to, že musíte odmontovat tu, kterou máte. Jenže když odmontujete vrtuli během letu, letadlo spadne. Nemůžete přestat učit a 14 dní si přemýšlet o tom, jak udělat své hodiny jinak. Když už sedíte v letadle, změna se realizuje výrazně hůř – jde to, ale vyžaduje to výraznou podporu na úrovni školy a vše trvá déle. Proto se zaměřujeme na takovou přípravu, kdy si ještě předtím, než děti nasednou do letadla, letadlo můžete postavit, můžete si ho trochu proletět, když vám špatně létá, vrátíte se s ním na letiště, opravíte, co je potřeba, a zkusíte to znovu. Díky tomu je vaše startovací pozice mnohem lepší…


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Zuzana Hronová: Musíte se obklopit dobrým týmem a nadchnout jej pro věc, říká ředitel litoměřické Boženy

Václava Hanče ostatně není nic problém. Jde podle něj jen o to, obklopit se dobrým týmem Na Základní škole Boženy Němcové v Litoměřicích je ředitelem již čtvrt století. S digitalizací výuky tam začali pět let před koronavirovou epidemií, takže on-line režim pro ně nepředstavoval velký problém. Pro ředitele Václava Hanče ostatně není nic problém. Jde podle něj jen o to, obklopit se dobrým týmem.

Zdroj: Chytré Česko 14. 5. 2020

Václav Hanč vystudoval učitelství pro první stupeň na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Zde ho ovlivnily dvě výrazné pedagogické osobnosti – profesoři Josef Říha a Tomáš Fiala. Po celou dobu studia účinkoval ve smíšeném sboru Pedagogické fakulty, takže kromě toho, že chtěl být učitelem, zatoužil i po práci sbormistra a po vedení vlastního sboru. „No a vždycky jsem měl takové vedoucí tendence,“ usmívá se. A tak se zrodil nadšený učitel hudební výchovy, sbormistr a později i ředitel.

Nejprve učil na běžné litoměřické základce, v roce 1992 dostal možnost nastoupit na tamní Základní školu Boženy Němcové, jež se měla stát školou s rozšířenou výukou hudební výchovy a jeho vytipovali jako garanta hudebního vzdělávání. Po dvou letech se konal konkurz na ředitele, tak se do něj přihlásil. Tehdy skončil druhý, ale když jeho protikandidát svůj zájem odvolal, oslovili jeho.

Pak už všechny další konkurzy vyhrál a „Boženu“, jak škole přezdívají obyvatelé Litoměřic, vede již čtvrt století. Za tu dobu udělal ze školy nevšední instituci, která dnes může sloužit jako příklad dobré praxe pro ty ředitele, již říkají, že něco nejde – jednou to jsou údajně příliš plné školní osnovy, podruhé zase příliš složité evropské dotace. „Jde všechno, jen se musí chtít,“ usmívá se ředitel Václav Hanč.

Mnoho ředitelů a učitelů říká, že školní osnovy jim nedávají prostor pro učení jinak, zajímavěji, protože pak by nestihli odučit předepsané. Je to ale skutečně tak, v době rámcových vzdělávacích programů?

Základem je vybudovat si kolem sebe dobrý tým učitelů a také si dát záležet na sestavení školního vzdělávacího programu. Postavili jsme si ho před lety z rámcového vzdělávacího programu tak, jak jsme chtěli. Připravovali jsme ho celý rok a každý rok jej obnovujeme a vylepšujeme, pečlivě na něm neustále pracujeme, přizpůsobili jsme si ho podle našich potřeb.

Na vaší škole se učí angličtina s rodilým mluvčím a od druhého stupně mají žáci druhý jazyk. O tom se může spoustě jiných základek jen zdát. Co děláte jinak, že se vám to podařilo?

Jedná se o disponibilní hodiny v rozvrhu, které jsme pro to využili. Nejde o žádnou hodinu navíc. Není na tom nic složitého.

Rodilého mluvčího využíváte nejen v hodinách angličtiny, ale i ve školní družině. Jak jste to dokázali?

Sháníme je těžce, ale zatím se to vždy podařilo. Jednoho máme pro výuku a druhý chodí na odpoledne do družiny, ten je hrazen ze šablon Evropské unie.

Díky evropským dotacím si také můžete dovolit tandemovou výuku matematiky. Jaké s ní máte zkušenosti? Mnoho ředitelů říká, že tandemová výuka je v Česku nerealizovatelná, protože chybí tisíce učitelů, tak jak by mohli „plýtvat“ dva učitele na jednu hodinu…

Učitelé matematiky se shánějí opravdu těžce. Již dva roky poptáváme nového vyučujícího. K zajištění tandemové výuky využíváme také šablony Evropské unie. Tandemovou výuku jsme v minulosti měli v celé škole, kdy každá třída měla jednou za určitou dobu tandem. Osvědčilo se nám to, byli nás dokonce vyfotit z ministerstva, když dělali publikaci pro šablony. V současné době máme tandemovou výuku mezi prvním a druhým stupněm. Učitel z druhého stupně chodí na tandem do páté třídy, učitelka z páté třídy chodí na tandem do šesté. Pro děti to znamená zajímavé propojení obou stupňů, pro učitele je to poučné pro sebevzdělávání, pracují na sobě, připravují a hodnotí hodiny společně.

Řada učitelů a ředitelů šablony s evropskými dotacemi nevyužívá. Říkají, že je s tím příliš mnoho práce a papírování a že je to hrozně složité a zdlouhavé. Jaké s tím máte zkušenosti vy?

Máme s tím zatím jen dobré zkušenosti. Musíte dodržet všechny podmínky, danými šablonami stanovené. U nás je má na starosti můj zástupce Martin Hrdina, který sleduje aktuální vývoj kolem nich. Já vždy něco vymyslím, čím bychom se mohli jako škola posunout, on řekne, co je realizovatelné a jak.

Z dotací hradíte i využívání odborníků při výuce. Jak to probíhá?

To probíhá ve školní družině, kterou se snažíme vést co nejkreativněji, aby to nebylo jen hlídání dětí. Žákům se odtamtud kolikrát ani nechce. Vychovatelky proto vymýšlejí, co všechno by šlo dělat. Seznamují je třeba s různými profesemi, přišla tam například kadeřnice a ukazovala, co její profese obnáší, po souhlasu rodičů udělala dětem účesy. Nyní mají objednaného pekaře ze zdejší pekárny.

Máte i badatelský klub a klub zábavné logiky, co to je?

Badatelský klub je také ve školní družině, žáci tam dělají dětské vědecké pokusy, jedná se o hravé základy fyziky a chemie. Klub zábavné logiky je pro druhý stupeň, vyučuje ho mladá paní učitelka matematiky a fyziky – řeší logické hry, hrají strategické deskové hry a řeší strategie různých her. Jako rozvoj logického myšlení je to báječné.

Ve výroční zprávě města Litoměřice za rok 2019 se na stránce věnované vaší základní škole píše, že pro výuku a komunikaci využíváte moderní výukové aplikace od Googlu a také internetový školní systém Edupage. Čili vaše škola tak trochu předběhla dobu a nezavádí tyto platformy až nyní při nucené výuce na dálku kvůli koronavirové epidemii.

Tyto bezplatné aplikace Googlu pro školství využíváme už asi pět let. Naší výhodou pochopitelně je, že můj zástupce Josef Kupka působí jako vedoucí oblastní metodik ICT, takže pomáhá i dalším školám s digitalizací vyučování a v posledních týdnech tedy hlavně se zaváděním distanční výuky. Nejdříve působil jako konzultant na Litoměřicku, nyní už v celém Ústeckém kraji. Naše děti mají od páté třídy u Googlu své účty, učitelé využívají už několik let Google Classroom, nejvíce v hodinách informatiky. Máme tři počítačové třídy, jednu s klasickými počítači a další s Chromebooky, což jsou zjednodušené notebooky. Celá škola je již také několik let zvyklá používat komplexní informační systém Edupage, kterým jsme nahradili Bakaláře. Edupage nám přijde přehlednější a vystavěný ideálně pro potřeby naší školy, nabízí i řadu nových funkcí.

Přechod na on-line výuku tedy pro vás asi nebyl moc složitý. Jak probíhal?

Myslím, že jsme si rychle stanovili priority, způsoby a podmínky distančního vzdělávání. Až později jsme si z materiálů ministerstva ověřili, že tam vše potřebné máme. Kolega Josef Kupka uspořádal pro naše učitele školení, naučil je používat videokonference v aplikaci Hangouts Meet, kde se mohou potkat s celou třídou na on-line výuce. Proškolil je také na používání internetové tabule Jamboard od Googlu. Učitelé mohou sdílet svou obrazovku a v tomto programu psát a vkládat obrázky. Hlavně šlo o to, abychom se rychle rozkoukali. Věděli jsme, že od nikoho nemůžeme čekat nějaké rady, a chtěli jsme pro naše žáky zajistit, aby výuka pokračovala dál v nějakých přijatelných podmínkách. Urychleně jsme si zavedli s učiteli on-line poradu a na web podpory jsme jim dali materiály. Po týdnu jsme už zaváděli on-line výuku a jedeme ji celou dobu.

Jakým způsobem máte koncipovanou on-line výuku na prvním stupni? Protože mnoho škol tvrdí, že to nejde, že si tak malé dítě samo s technikou neporadí.

Na prvním stupni hodně spolupracujeme s rodiči. Jsme sice velká škola, máme téměř 500 žáků, ale s rodiči udržujeme intenzivní vztahy a s mnohými se velmi dobře známe. Udělali jsme to tak, že jsme nejprve proškolili učitele na druhém stupni a zavedli on-line výuku tam. Po 14 dnech mimořádného stavu jsme začali zavádět on-line výuku i na první stupeň, protože kontakt s pedagogem je nenahraditelný. Viděl jsem paní učitelku, jak se poprvé spojuje se svými prvňáčky, a bylo to opravdu velmi roztomilé. Na první hodinu jsme samozřejmě oslovili rodiče. Poprosili jsme je, aby tam byli spolu s dětmi, ukázali jim, jak se aplikace spouští, jak se zapíná mikrofon. Nyní už děti fungují převážně samy.

Baví je on-line výuka?

Jsou na ni natěšení. Učím tak i hudební výchovu a spokojeni jsou žáci i rodiče. Čtou si na dálku ve slabikáři, ukazují ho na obrazovce, všechno jde. A nyní nás čekají přes Hangouts Meet i rodičovské schůzky.

Vaše škola nabízí také on-line doučování. Jak probíhá?

Máme ve škole asistentky pedagoga, určené dětem s obtížemi, které potřebují zvláštní péči. Asistentky mají také přístup do školního systému, přes něj se připojují podobně jako učitelé a mají s dětmi nějaké hodiny navíc, případně odděleně od třídy. Probírají látku pomalejším tempem a něco jim dovysvětlují.

Neřešili jste problémy s rodinami, které nemají potřebnou techniku či internetové připojení?

Jelikož jsme žádanou školou v centru města, tak sociálně slabé rodiny v podstatě nemáme. Ale máme tu vícečetné rodiny, které neměly vybavení pro tolik dětí. Třídní učitelé dostali za úkol zjistit, jaký je stav, a zapůjčili jsme jim dohromady asi dvacítku Chromebooků.

Dětem se snažíte zpříjemnit domácí studium a sociální izolaci i pořádáním soutěží. Jak se to osvědčuje?

Využíváme služeb asistentky pedagoga Miloslavy Ladové, která se mnou spravuje facebookové stránky školy. Nejdříve jsme vyhlásili výtvarnou soutěž, přišla nám spousta krásných uměleckých děl, pak jsme pořádali hudební soutěž a přišlo nám přes padesát videoklipů většinou výborné úrovně. Něco natáčeli rodiče, něco si natáčely děti samy. Jeden prvňáček se natáčel sám a stíhal bubnovat do sešitu, dirigovat i zpívat. Byl úžasný, dostal zvláštní cenu poroty. Potom následovala fotografická soutěž a nyní probíhá literární. Jsou do ní zaangažováni všichni učitelé češtiny a žáci jim posílají příběhy a básně na téma naší školy nebo našeho města.

Tak to jdete trochu ve stopách Boženy Němcové, podle níž se škola jmenuje, neboť sídlí ve stejnojmenné ulici. Ostatně vaší škole se v Litoměřicích říká „Božena“…

Město Litoměřice má 25 tisíc obyvatel a dost se tu známe. A naše škola je prostě mezi obyvateli známá jako Božena. My i ten náš školní vzdělávací program máme nazvaný jako „Božena – harmonická škola“. Harmonie je soulad a i hudební disciplína, takže se nám do toho promítá vše, co je pro nás důležité – harmonický rozvoj osobností našich žáků.

Co vám ve výuce na dálku nejde? V čem máte slabiny?

Museli jsme na začátku pohlídat ty, co se nepřipojili a zaúkolovali jsme je jiným způsobem. Ale i je jsme již po technické stránce vybavili. Pak jsme také řešili, že zejména starší žákyně se nechtěly připojovat na kameru, nechtěly být vidět, že nejsou doma upravené. Tak jsme jim vysvětlili, že paní učitelka je také na kameře a také si kvůli tomu musí přivstat, tak ať si také přivstanou a upraví se a nalíčí. A že i doma je dobré chodit upravený.

Mnoho tříd jede on-line hodiny pouze přes audio, bez videa – některé školy se mimo jiné obávají, že by si žáci pořizovali záznamy, fotili si či natáčeli učitelku nebo spolužáky…

Já i moji kolegové víme, že můžeme být nahráváni a musíme na to být připraveni. Respektujeme, když někdo kameru nemá. Ale jinak jsme rodičům vysvětlili, že my učitelé jsme také na kameře a že se dá s třídou lépe pracovat a komunikovat, když se všichni vidíme. V Hangouts Meet mám mřížku, kde vidím celou třídu, při hodině se žáci normálně hlásí a já je vyvolávám.

Na škole máte dívčí i chlapecký sbor. Jak se vám s nimi podařilo proniknout na mezinárodní scénu a začít z ní vozit úspěchy?

Já jsem dirigentem chlapeckého sboru Páni kluci a kolega Roman Pallas vede Puellae cantantes. S Pány kluky jsme se účastnili mezinárodních přehlídek a soutěží, odkud jsme si přivezli řadu stříbrných a zlatých medailí. Oba sbory se účastnily opakovaně i Světových sborových her, což je jakási olympiáda sborů, odkud mají stříbrná a zlatá ocenění. My s kluky v open kategorii a dívčí sbor, který patří k evropské sborové špičce, v kategorii champions. Sbory jezdí do různých zemí světa včetně Afriky a Ameriky. Také naše škola pořádá svůj sborový festival, na kterém jsme v průběhu let přivítali řadu vynikajících sborů z Česka i Evropy, Ameriky a Asie.

Kde se vezmou v Litoměřicích takhle úspěšní zpěváci?

Když jsem do školy nastoupil, fungoval ve škole jeden sbor, Plamínek. Z něj potom vznikly Puellae cantantes a já jsem poté založil chlapecký sbor. Děti mají sborový zpěv ve školní výuce, ale věnují zkouškám spoustu dalších hodin mimo rozvrh. Každý sbor má pět oddělení od předškolní přípravky až po dospěláky. Nechodí sem jen naši žáci, ale i vybrané děti z ostatních zdejších škol. Ty nám vycházejí vstříc, aby jejich žáci mohli vše potřebné absolvovat. Navíc každý sbor má svůj spolek, který zajišťuje sbor materiálně – Klub přátel chlapeckého sboru Páni kluci a občanské sdružení Puellae cantantes. Výjezdy do zahraničí jsou velmi nákladné, naprostou většinu hradí rodiče. Jsme také velmi rádi, že máme podporu v našem městě a Ústeckém kraji. Například rozpočet na Jihoafrickou republiku, kde jsme se účastnili olympiády pěveckých sborů, byl přes milion korun. To byla ale naprosto výjimečná akce.

Na škole také funguje aktivní spolek rodičů, máte certifikát Rodiče vítáni od organizace EDUin, který dostávají školy otevřené a vstřícné rodičům. Jaké postavení u vás rodič má?

Rodiče jsou pro nás základ, o který se opíráme. Velmi úzce s nimi spolupracujeme. Nepořádáme pouze rodičovské schůzky, ale alespoň dvakrát ročně nějaké akce pro děti a rodiče. Třídní učitelé chodí se svými žáky a jejich rodiči na výlety, opékají buřty. Někdy se jen sejdou v parku a povídají si, a nebo pořádají nějakou společnou dílnu. Tím se mnohem lépe poznáme a snadněji se pak řada věcí řeší. Mně teď velmi často chodí žádosti o potvrzení ošetřovného, aby mohli rodiče zůstat v době uzavření škol s dětmi doma. A často jsou v tom e-mailu připojena i ještě moc pěkná slova ke škole, což mě hrozně těší. Myslím, že naše vztahy s rodiči jsou opravdu velmi pěkné.

Zaujalo mě také, že vaše škola má venkovní učebny. Jak vypadají a jak se v nich učí?

Máme nově zrekonstruované venkovní hřiště s umělým povrchem. A při té příležitosti jsme si nechali rekonstruovat i dvě venkovní posezení pro děti. Jedná se o jeden přístřešek a jedno nekryté sezení, které výborně slouží jako venkovní učebny. Máme tu také jezírko s rybami a "arboretum", v němž mají všechny stromy svůj popisek. Děti sem mohou chodit i o velké přestávce nebo jen tak relaxovat po škole.

Na učení venku panují dva zcela odlišné názory – jedni říkají, že děti se vůbec nesoustředí a jen koukají „kde co lítá“, druzí zase, že se jim okysličí mozek, pookřejí a jsou v hodině aktivnější. Co si o tom myslíte?

Všechno s mírou. To si prostě vezmete nějakého Míru s sebou, a on to všechno zařídí. Ne, to si dělám legraci. Důležité je zvážit, kdy taková hodina bude přínosem a kdy ne, aby nešlo o ztracený čas. Když je v létě například už hodně teplo, tak se tam žáci cítí příjemněji než uvnitř.

Když vás tak poslouchám, mám pocit, zda v tom jezírku nemáte zlaté rybky, které vám plní všechna přání na počkání…

No jistě, jsou to zlatí karasi. Ne, ne, žertuji, jsou to červení karasi a vše si musíme zařídit sami. Všechno se daří jen tehdy, když správně funguje celý tým – mí zástupci, na něž se můžu spolehnout, a tým mých učitelů, kteří se nechají nadchnout pro věc. A síla tohoto fungujícího dobrého týmu se pak právě projeví v dobách krize, jako je tato. Nemám tu teď jediný problém, i třeba učitelky v předdůchodovém věku si uvědomily, že je potřeba zapojit moderní technologie do vyučování a vzaly to za své.

Ale určitě musí existovat něco, co byste ještě rád zlepšil, na čem byste rád zapracoval…

Ano, naše škola je taková krásná novoromantická budova s věží a má velké půdní prostory. V nich bychom v budoucnu rádi viděli dvě multifunkční učebny. Je to takové naše velké přání na zřizovatele, doufáme, že se toho dočkáme.

Dietrich Schwanitz: Vzdělanost jako živý dialog s minulostí. Vše, co musíte vědět, chcete-li rozumět přítomnosti

„Znalosti jsou dnes naším největším bohatstvím. Lze je však získat jen prostřednictvím důkladného vzdělání… Tato kniha se opět zaměřuje na to podstatné a poskytuje čtenářům šíři základních vědomostí.“ (Roman Herzog, bývalý německý prezident)

„Schwanitzova kniha je velmi čtivá a jeho vyprávěcí styl je uchvacující. Tomu nahrává nejen jazyk, jímž je kniha psána (a přeložena ). Pomáhá tomu i způsob, jakým během výkladu autor prakticky ukazuje, že vzdělanost nezahrnuje jen znalosti izolovaných jednotlivostí, ale vyžaduje porozumění faktům takovým způsobem, který umožňuje (často nečekané) propojování zdánlivě nesouvisejících fenoménů.“ (Petr Najvar, Pedagogická orientace)

Naše vzdělání prochází v současnosti hlubokou proměnou a všeobecně je v západní kultuře již delší dobu pociťována krize vzdělávacího systému, případně úpadek klasického vzdělání. Práce Dietricha Schwanitze se pokouší reagovat na tuto situaci a nově stanovit, co je základem naší vzdělanosti.

V první části, nazvané Vědění, skicuje autor obrysy klasické vzdělanosti. Dějiny Evropy představuje jako velký příběh od antiky přes utváření evropských států ve středověku až po modernizaci, revoluce a velké katastrofy 20. století. Provází nás rovněž literaturou, uměním, hudbou, filozofií, ideologiemi, teoriemi a vědeckými obrazy světa.

V druhé části, nazvané Znalosti, se zabývá komunikací, „infrastrukturou vzdělanosti“, například řečí, světem knih a novin. Dietrich Schwanitz zde pojednává o pravidlech, podle kterých se komunikuje mezi vzdělanci, a zejména o způsobech, jak vědění používat.

Kniha tedy není prvoplánově koncipována jako vzdělanostní suma, ale je nesena úsilím vzdělanost definovat, vymezit a zároveň v konkurenci s technicistními a technickými „informacemi“ obhájit její potřebu v nové době. Autor se snaží vymezit její jádro, kořeny a různým způsobem naznačit, jak se vzdělání dobrat a kudy se ubírat, aby se z návodu na vzdělanost stalo vzdělání skutečné.

Schwanitzova encyklopedická práce vyšla od doby svého vzniku v roce 1999 už ve více než třiceti vydáních a byla přeložena do řady cizích jazyků. Česky vychází od roku 2011 již ve třetím vydání (vydalo nakladatelství Prostor).

„Teprve Dietrich Schwanitz pojal Evropu jako celek. A hned ji vidíte zcela jinou. Břitké autorovy velice objektivní postřehy začínají perfektními úvahami o mizerném školství vůbec… Čte se jako detektivka, místy sice smutná, ale zároveň optimistická, protože velice objektivně ukazuje, proč se mnohé stalo a jak z toho ven. Kdybychom chtěli naše znalosti a vědomosti přirovnat k lodi, tato kniha by rozhodně měla úlohu kormidla.“ (Petr Anderle, Neviditelný pes)

Další informace a ukázku najdete ZDE.

Dominik Dvořák: Co teď, a co příští školní rok?

I když většina škol a učitelů teď řeší nejbližší dny a týdny, nabízíme několik námětů ze zahraničí, jaké alternativní střednědobé plány jsou diskutovány pro postup nejen v současné době, ale také pro příští školní rok.

Zdroj: blog www.vzdelavacipolitika.cz 5. 5. 2020

Podobně jako v Česku i ve světě řada odborníků poukazuje na to, že současná situace zvětší znevýhodnění žáků, kteří mají horší podmínky k učení v důsledku sociokulturního handicapu. Organizace INSA upozorňuje kromě toho na zvýšené ohrožení úzkostných žáků, které může absence pravidelného denního rytmu nebo přemíra domácích úkolů rozhodit natolik, že vůbec nebudou schopni se učit a úkoly vypracovávat.

Zvýšenou úzkost, která obecně zhoršuje učení, lze v době pandemie a karantény předpokládat u většiny žáků a rodin. Rodič by měl dítěti poskytovat emoční oporu při zvládání náporu práce, být koučem, ale nepsat úkoly za něj. Pro žáky s nějakým typem školní fobie nebo pro oběti šikany může být současná situace paradoxně výhodnější, ale návrat do normální školy bude o to obtížnější. Většina žáků se asi dnes už zpět do školy těší, ale je třeba myslet i na ty, kdo se ho z nějakého důvodu obávají.

I když běží on-line výuka, dosavadní výzkum ukazuje na její nižší účinnost ve srovnání s tradiční podobou práce základních a středních škol (byť data jsou značně omezená). Ve Spojených státech amerických je poměrně rozšířená forma letních prázdninových táborů s doučováním, která by mohla problém zmírnit, ale letos se asi nevyužije kvůli epidemiologické situaci.

Podle významného think tanku Brookings by se proto měly s předstihem začít upravovat tematické plány tak, aby se příští školní rok znovu probralo učivo, které letos někteří žáci nezvládnou kvůli přerušené výuce. Uvažuje se dokonce o tom, zda by někteří nebo všichni žáci neměli opakovat celý ročník. Každopádně nejen letošní jaro, ale i začátek příštího školního roku bude náročný. V našich podmínkách možná bude vhodné na čas „vypnout“ školní vzdělávací programy, aby se jimi učitelé nemuseli příští rok řídit.

Svá doporučení pro on-line výuku i psychologickou podporu dětí připravily také hlavní mezinárodní organizace:

UNESCO: https://en.unesco.org/covid19/educationresponse/solutions
OECD: https://read.oecd-ilibrary.org/view/?ref=126_126988-t63lxosohs&title=A-framework-to-guide-an-education-response-to-the-Covid-19-Pandemic-of-2020
Světová banka: https://blogs.worldbank.org/education/educational-challenges-and-opportunities-covid-19-pandemic
Síť organizací zabývajících se vzděláváním za mimořádných situaci: https://inee.org/covid-19/resources

Co si o tom myslíte vy? Bude se muset zjistit stav (zda a jak?) a najít včas nějaké řešení? A co když přijde druhá vlna? (JHá)


Čtěte dále:

David Greger: Existují i jiné cesty než plošné uzavření škol, říkají světoví epidemiologové!