Názory veřejnosti na přínosy ICT ve veřejných knihovnách

Veřejné knihovny v Evropské unii (EU) plní v obcích a městech významnou úlohu – zajišťují bezplatný přístup k informacím, poskytují kvalifikovanou podporu svým uživatelům a nabízí prostor pro setkávání veřejnosti. Celá řada veřejných knihoven v EU rozšířila svou nabídku služeb o přístup k internetu a k informačním a komunikačním technologiím (ICT).

Dnes zažívají někteří Evropané první zkušenost s počítači nebo internetem právě ve veřejné knihovně a pro některé lidi může být knihovna jediné místo, kde mají k ICT přístup, aniž by museli platit poplatky. Ukazuje se, že přístup k ICT prostřednictvím veřejných knihoven může přispívat k uskutečnění konkrétních opatření pro růst, vzdělávání a soudržnost s vazbou na cíle strategie Evropa 2020, jako jsou digitální dovednosti, neformální a informální vzdělávání, podpora kvalifikovaných pracovních sil a zprostředkovávání pracovních příležitostí.

Nadace Billa a Melindy Gatesových pověřila nezávislou společnost pro průzkum veřejného mínění TNS provedením průzkumu v 17 zemích EU k identifikaci názorů na využívání veřejných knihoven a způsobů jejich využívání. Cílem průzkumu bylo porozumět tomu, jaký mají veřejné knihovny v EU vliv na život svých uživatelů. Průzkum byl na začátku tohoto roku dokončen a byly publikovány jeho výsledky.

Základní údaje zjištěné průzkumem:
– Na průzkumu participovalo více než 40 000 respondentů z celé EU;
– V EU působí 63 000 veřejných knihoven, v ČR působí 5 408 veřejných knihoven;
– ČR má nejhustší síť knihoven v EU 5,1 knihovny na 10 000 obyvatel (průměr EU 1,3 knihovny/10000 obyv.);
– Knihovny v EU využilo za jeden rok 23 % populace, tj. cca 97,3 mil. obyvatel;
– ČR vydává ročně 15 EUR na obyvatele na činnost knihoven (Portugalsko 6 EUR/obyv., Dánsko 65 EUR/obyv.);
– 69 % domácností v ČR má připojení k internetu (Bulharsko 45 %, Nizozemí 94 %);
– 17 % dospělých v ČR využilo za poslední rok internet a informační technologie v knihovnách;
– Hlavní důvody, proč lidé používají veřejný internet v knihovnách: Bezplatný internet (33 %), Nemá počítač (19 %), Nemá přístup k internetu (18 %), Komunikace s přáteli a rodinou (12 %), Potřeba podpory pracovníků knihoven (10 %);
– Spokojenost s počítači a internetem v knihovnách vyjádřilo 92 % respondentů;
– Nejvýznamnější službou knihoven je půjčování knih (92 % respondentů), Bezplatný přístup k internetu (40 %), Bezplatné používání počítačů (38 %), Školení počítačové gramotnosti (30 %);
– 36 % respondentů se domnívá, že veřejné knihovny by měly být lépe financovány (EU 40 %);
– 34 % respondentů využilo v posledním roce nabídky knihoven na besedy, přednášky, školení ICT gramotnosti, poradenství i při hledání zaměstnání;
– 54 % respondentů využilo podpory kvalifikovaných pracovníků knihovny při kopírování, skenování, použití počítače, internetu a při vyhledávání informací;
– 70 % respondentů kladně hodnotí všeobecnou přístupnost knihoven, 67 % oceňuje přístup k informacím prostřednictvím knihoven, 65 % respondentů hodnotí knihovny jako příjemné a přátelské, 56 % oceňuje politickou neutrálnost knihoven.

Podrobné zprávy z výzkumu jsou k dispozici v časopise Ikaros č. 8 z roku 2013.

Školy se učí používat moderní technologie

Střední i základní školy v Česku mohou obohatit svou výuku o využití geoinformačních technologií, mezi něž patří geografické informační systémy, přístroje satelitní navigace či programy sloužící k analýze družicových snímků.

Tyto nástroje nacházejí uplatnění nejenom v zeměpise, ale i v dalších předmětech, k čemuž školám pomáhá projekt Akademie geoinformačních dovedností. V jeho rámci probíhají školení učitelů, pilotní výuka ve třídách a vznikají metodické postupy ukázkových hodin. Díky podpoře z evropských fondů lze tyto aktivity nabízet školám bezplatně.

Udržet krok s vývojem moderních technologií je pro učitele obtížné, na vlastní sebevzdělávání jim zbývá pramálo času. Proto vznikl projekt, v jehož rámci odborníci z vysokých škol připravují materiály a nabízejí školám ukázkové hodiny využívající právě novinky z oblasti geoinformačních oborů, a zároveň jim poskytují i potřebná školení. Během nich se pedagogové učí např. tvořit tematické mapy v GIS, zpracovávat družicové snímky, nebo pracovat s daty sesbíranými v terénu pomocí přístrojů GPS. Prostředníkem mezi akademickou sférou a školami je vzdělávací společnost Scientica, která celý projekt koordinuje.

„Dnes už je Akademie GID víc než jen časově omezenou akcí. Jde o dlouhodobou vizi, na kterou průběžně získáváme prostředky z různých zdrojů. Takže i když samotný projekt AGID v prosinci končí, budou na něj navazovat další aktivity, ty s národní působností i ty zaměřené detailněji na různé regiony Česka“, vysvětluje hlavní koordinátor projektu Dr. Petr Mareš. Dodává, že aplikace nových technologií do škol je během na dlouhou trať, protože školství přijímá novinky opatrně a limituje ho i technická vybavenost.

Projekt podporuje v roli partnera Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí Katedry aplikované geoinformatiky a kartografie Dr. Přemysl Štych potvrzuje význam realizovaných vzdělávacích akcí pro rozvoj oboru: „Pro nás je to možnost, jak veřejnost seznámit s tím, čím se zabýváme. Díky propagaci ve školách se zvyšuje zájem o geoinformační obory, jejichž absolventi jsou poté na trhu práce velmi žádaní.“ V roli supervizora projektu navíc figuruje Evropská kosmická agentura, která poskytuje datovou i metodickou podporu, a funguje mj. také jako příklad prestižního pracoviště, kde se ti nejnadanější mohou v budoucnu potenciálně uplatnit.

Přestože projekt v prosinci skončí, jeho výstupy budou nadále k dispozici na webových stránkách agid.cz. Tam si učitelé mohou stáhnout všechny vytvořené materiály, mezi nimiž bude i nyní dokončovaná učebnice geoinformatiky či e-learning, dozvědět se o navazujících akcích a případně si domluvit i aktivnější zapojení do nich.

Kontakt pro další informace: Martin Štros, tel.: 724 834 177, agid@scientica.cz

Jana Hrubá: DOKUMENTY 3. Občanská fóra pedagogických pracovníků

Na společenské změny koncem listopadu 1989 reagovala také pedagogická veřejnost. Hlavní centrum aktivit bylo zpočátku na některých základních a středních školách v Praze, kde začala vznikat místní Občanská fóra pedagogických pracovníků, která postupně koordinovala svoji činnost a rozšiřovala se i do dalších oblastí republiky.

„V Koordinačním centru Občanského fóra Zlín jsem měl na starost školství. Jako samozvanec. Profesí jsem byl učitel, a uvedený resort mi doslova spadl do klína. Bez dekretu, dle představy zdejšího lídra OF, který mezi řečí prohodil: „Budeš mít na starost školství, jsi přece kantor!“ Od prvního setkání v divadle až do rozdělení OF na ODS a OH jsem se amatérsky věnoval zejména zlínským školám. Dopoledne, někdy až do dvou do tří na gymnáziu v práci, a pak často až do půlnoci na sekretariátu KC OF Zlín. K tomu je zapotřebí přidat nejrůznější jednání na akcích OF na školách v okrese, na sněmech OF… a pak předvolební shromáždění s občany, doprovázení kandidátů, psaní článků do novin, atd. Bože, jak málo jsem měl na řádnou přípravu do výuky ve své škole! Snad mi to moji tehdejší studenti odpustí?!“

Zdroj: Štěrba, Miloslav: S čím jsme šli do Občanského fóra… (1.). Britské listy 11. 11. 2009

„…Na společenské změny koncem listopadu 1989 reagovala také pedagogická veřejnost. Hlavní centrum aktivit bylo zpočátku na některých základních a středních školách v Praze, kde začala vznikat místní Občanská fóra pedagogických pracovníků, která postupně koordinovala svoji činnost a rozšiřovala se i do dalších oblastí republiky. Jejich hlavním cílem byla ideová změna charakteru školství, tedy prosazení zásad demokracie a humanismu, vyjadřovala se i k aktuálním problémům školství. OF pedagogických pracovníků v prosinci 1989 vypracovalo seznam požadavků, kterými chtělo řešit vývoj školské politiky.“

Zdroj: Krejčová, Soňa: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004 (Diplomová práce.) Brno: Masarykova univerzita, 2012. Str. 27.


Požadavky OF pražských středních škol

„Dne 7. prosince 1989 se v aule Střední průmyslové školy „elektro“ Na Příkopě 16 v Praze 1 sešli zástupci občanských fór 103 pražských středních škol, aby podpořili jednání koordinačního výboru OF a jím formulované další požadavky. Ve svém prohlášení vyslovilo nedůvěru tehdejším nadřízeným orgánům ve školství a zdůraznilo svoje zklamání nad neadekvátním postojem těchto orgánů k událostem na Národní třídě.

Shromáždění přijalo a odsouhlasilo toto usnesení:

1. Podporujeme veškerá jednání vedená koordinačním výborem OF.

2. Vyslovujeme nedůvěru nadřízeným orgánům. Požadujeme zrušení odboru školství NVP a žádáme přímé řízení ministerstvem školství.

3. Žádáme zrušení kádrové práce na školách, vydání kádrových materiálů jednotlivým osobám, rehabilitaci všech pracovníků školství postižených po roce 1968 normalizačním procesem.

4. Odmítáme zcela Akční program OŠ NVP z 5. 12. 1989, který byl opět vytvořen bez zástupců jednotlivých škol.

5. Žádáme poskytnutí právní subjektivity školám a umožnění zakládání soukromých a církevních škol.

6. Trváme na zásadních změnách učebních plánů a osnov v souladu s vědeckými poznatky na principu humanizmu, vlastenectví a demokracie.

7. Povinná školní docházka by měla být ukončena na ZŠ.

8. Jsme proti existenci jakékoli politické strany na školách.

9. Trváme na odloučení veškerých organizací politického a branně vojenského charakteru od škol.

10. Požadujeme ustavení nezávislé odborové organizace pracovníků ve školství.

11. Na všech školách bude okamžitě provedeno vyslovení důvěry nebo nedůvěry jednotlivým členům vedení školy (formou tajného hlasování). V případě vyslovení nedůvěry zvolíme prozatímní vedení školy přímými a tajnými volbami. Žádáme příslušné ministry, aby respektovali a prosazovali vůli pedagogických sborů.

12. Odmítáme militarizaci škol – jedná se o zrušení náboru na vojenské školy, zrušení výcvikových středisek branců, školení CO a branných cvičení.

13. Žádáme vytvoření nového platového řádu který by přihlédl k nezastupitelné úloze pedagogických pracovníků.

14. Požadujeme výrazné snížení počtu žáků ve třídách a dále zrušení limitů počtu žáků v nepovinných předmětech.

15. Žádáme zrušení VÚP, VÚOŠ, PÚP (výzkumných ústavů).

16. Požadujeme zrušení spartakiády 1990.

Usnesení obsahovalo žádost, aby se jednotlivá ministerstva realizací těchto požadavků začalo zabývat. Účastníci prohlášení píší: „Nemůžeme nadále pasivně přihlížet postupujícímu úpadku vzdělání a kultury naší společnosti vlivem nekompetentně řízeného školství.“ Za OF pražských středních škol a SOU podepsal usnesení ing. Václav Zika.

Na tomto shromáždění byli zvoleni zástupci učitelů, kteří dále jednali s příslušnými institucemi a hlavně s ministerstvem školství. Na jaře 1990 byli někteří z nich zvoleni do Kolegia ministra Adama a byli též aktéry vytvoření poradních sborů jednotlivých typů škol při ministerstvu školství. Vznikla i školská komise při Koordinačním centru OF, kde již byli členy.

Z Občanských fór jednotlivých typů škol vznikly během roku 1990 profesní organizace, které k naplnění výše uvedených požadavků též přispěly (Střední školy – Společnost středoškolských pedagogů)…“

Zdroj: Rattayová, Vladimíra: Neměli bychom zapomenout. Učitelské noviny č. 46, 1999, str. 14.


Požadavky Občanského fóra pedagogických pracovníků ZŠ

Účastníci shromáždění zástupců OF z více než 160 pražských základních škol a školských zařízení se sešli v sobotu 16. 12. 1989 v sále Čechie a přijali tyto požadavky:

Požadujeme ihned:

1. prohlásit za neplatné ty části stávajícího školského zákona, ostatních právních předpisů, vyhlášek a nařízení, která odporují Ústavě ČSSR a přijatým mezinárodním dohodám

2. prakticky zabezpečit, aby politické strany nepůsobily přímo na školách, pedagogických institucích a školských zařízeních

3. rehabilitaci všech učitelů a pedagogů nespravedlivě postižených z ideologických důvodů. Je třeba, aby jim bylo umožněno znovu se vrátit ke své profesi

4. zrušit monopol státu na organizování a ideologické usměrňování výchovy a vzdělání. Podporovat rozvoj dalších alternativních typů škol (soukromých, křesťanských aj.)

5. zrušit pedagogický ústav hl. m. Prahy, (zrušení) Výzkumného ústavu pedagogického, obvodních pedagogických středisek, a tak umožnit zásadní reorganizaci pedagogického výzkumu

6. zajištění přesného a včasného informování pedagogické veřejnosti ze strany ministerstva školství

7. osnovy jako otevřený materiál, který by obsahoval minimum nezbytné vzhledem k návaznosti jednotlivých stupňů škol; požadujeme vytvoření závazného harmonogramu zpracování osnov a koncepce školství za účasti pedagogické veřejnosti

8. otevřít publikační možnosti představitelům všech směrů výchovně vzdělávací reformy tak, aby byla zajištěna diskuse široké pedagogické veřejnosti o všech naléhavých problémech školství. Zároveň vyslovujeme nedůvěru redakci Učitelských novin.

9. demilitarizaci škol a školských zařízení, tedy zrušení náboru žáků do vojenských škol, zrušení branných kurzů a branných cvičení

10. vydání všech kádrových materiálů jednotlivým pracovníkům škol a školských zařízení

11. zahájení praktických kroků ke zrovnoprávnění výuky světových jazyků

12. ve všech soutěžích, oslavách a dalších akcích přímo nesouvisejících s výukou zajistit princip dobrovolnosti

13. umožnit činnost všech dětských společenských a zájmových organizací či sdružení v prostorách škol a školských zařízení, avšak odloučení od provozu školy

14. podle požadavku rodičů prakticky umožnit výuku náboženství


Pro vytvoření dlouhodobých záruk příznivého vývoje školství dále požadujeme:

a) přehodnotit systém jednotné školy zakotvený v zákonu z roku 1948

b) uzákonit právní subjektivitu a posílit samostatnost jednotlivých škol
c) na všech školách a školských zařízeních provést tajným hlasováním vyslovení důvěry nebo nedůvěry vedení školy a obsazování vedoucích míst na školách zabezpečovat důsledně konkursním řízením

d) zvýšit podíl národního důchodu připadající na školství

Vyzýváme OF základních škol v celé republice, aby se k našim požadavkům připojila.

Koordinační rada OF pracovníků základního školství Prahy
Adresa: PedF UK, M. D. Rettigové 4, Praha 1 – Nové Město

Zdroj: Originál dokumentu.

„Podobná shromáždění se postupně konala na všech druzích škol. Po letech umlčování se pedagogové scházeli, aby si tak společně a veřejně vyjasňovali, co je nejvíc bolí a pálí. Jednotlivé druhy škol vytvářely vlastní koordinační centra se záměrem o celorepublikovou působnost. Své požadavky se snažili prosadit u příslušných odpovědných pracovníků MŠMT ČR…

Představitelé různých pedagogických iniciativ se scházeli na půdě školské komis KC OF, vzájemně si vyměňovali informace a své postupy koordinovali. Školská komise se tak stávala jakýmsi školským parlamentem, když počet iniciativ zapojených do její činnosti dosáhl až čísla třicet. Vedle řešení aktuálních problémů pomáhala školská komise organizovat i odborníky, kteří se chtěli spolupodílet na koncepčním řešení celé naší výchovně vzdělávací soustavy (k tomu blíže v následující zprávě o skupině NEMES).

Činnost školské komise KC OF v této formě skončila 28. května 1990, kdy se představitelé dvanácti hlavních iniciativ dohodli ustavit přípravný výbor samostatné, nezávislé, profesně zájmové organizace – Pedagogické unie. „Jejím posláním je vykonávat iniciační, oponentskou a konzultační činnost pro orgány státní správy a zastupitelské orgány na všech úrovních při tvorbě a realizaci školské politiky. Pedagogická unie bude usilovat o zvýšení společenské prestiže pedagogických profesí a prosazovat respektování zásad tzv. Učitelské charty UNESCO.“ Tímto dnem fakticky končí jedna kapitola v historii emancipace pedagogické obce a začíná etapa nová.“

Zdroj: Kalous, Jaroslav: Školství a Občanské fórum. Výchova a vzdělání. Praha: 1. roč., 1990–1991, str. 9.

Také Koordinační centrum Občanského fóra řešilo transformaci. V roce 1991 vznikly z Občanského fóra dva subjekty – Občanská demokratická strana a Občanské hnutí. Ale to už je úplně jiná kapitola.

Zpracovala Jana Hrubá


Zdá se, že Pedagogická unie měla být něčím jako pedagogickou komorou. Zatím jsem nenarazila na dokument, které asociace ji zakládaly, kdo je zastupoval a kdo unii vedl. Mám jen seznam z roku 1992. Vím, že Pedagogická unie byla zaregistrována 2. 10. 1990. Do kdy skutečně aktivně pracovala a s jakými výsledky, to není přesně známo. Zajímavé je zjištění, že ji dodnes nikdo nezrušil.

Pamětníci, ozvěte se!

JHá


Další díly seriálu najdete ZDE.

Petra Šimonová, Petra Šebešová, eds.: Enviromentální výchova pro ZŠ a SŠ. Tři kroky k aktivnímu vyučování

Jednou ze základních občanských i lidských potřeb je cítit se dobře v prostředí, ve kterém žijeme. Občanské sdružení Tereza, z jehož dílny vyšel tento manuál, usiluje o to, aby děti měly rády přírodu a místo, kde bydlí, aby rozuměly životnímu prostředí a aby aktivně dělaly něco pro udržitelný rozvoj.

Na základech konstruktivistického modelu vzdělávání ve třech krocích (evokace–uvědomění si významu informací–reflexe) nabízí tato publikace postup pro vytváření aktivizujících výukových hodin na environmentální témata. Třífázový model učení E–U–R je uplatněn v ukázkách 15 výukových hodin na témata, jako jsou biopotraviny, domácí ekologie, znečištění životního prostředí či biodiverzita.

Podrobné popisy jednotlivých hodin jsou doplněny veškerými materiály potřebnými pro výuku: pracovními listy, texty pro žáky či obrázky. Publikace nabízí hodiny použitelné v předmětech přírodopis, český jazyk, angličtina či zeměpis a je určena učitelům na druhém stupni ZŠ a na SŠ.

Petra Šimonová je programová ředitelka a vedoucí programu Ekoškola ve Sdružení Tereza s dlouholetou praxí v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.

Petra Šebešová je externí spolupracovnice Sdružení Tereza, autorka pracovních listů a metodik environmentální výchovy. V současné době je doktorandkou na Katedře pedagogiky FF UK.

Sdružení Tereza vytváří vzdělávací programy a materiály, které s využitím metod aktivního učení napomáhají učitelům s realizací environmentální výchovy na základních a středních školách.

Více informací najdete ZDE.

Denisa Telaříková: Stále více dětí v Česku má poruchu chování, říká psycholožka

Ostravská dětská psycholožka a soudní znalkyně Ludmila Mrkvicová za svou praxi vyšetřila mnoho dětských násilníků i vrahů. Podle ní agresivita ve společnosti pořád roste a stále více dětí má poruchu chování.

Naznačila jste, že ve společnosti roste agresivita, vnímáte to i u dětí?

Nevedu si sice žádné statistiky, ale mám opravdu silný pocit, že agresivita v naší společnosti stále více narůstá. V poslední době vnímám i to, že přibývá dětí s poruchovým chováním. Takovéto chování u dětí vždy existovalo, ale je toho teď více. Agresivita je přirozená vlastnost člověka, důležitá je ale správná socializace. Aby děti věděly, co smí a co nesmí.

Proč právě u dětí ta agresivita roste?

Je to dáno i tím, že mnoho dětí tráví svůj volný čas u hraní počítačových her. Mezi realitou a počítačovou hrou je velmi tenká hranice. Ve své praxi jsem řešila mnoho případů, kdy se dětem zcela prolnula virtuální realita se skutečností. Takový odstrašující příklad je i nedávný případ mladíka s autem na dálnici.

Problém je v tom, že děti na počítačích nehrají jen naučné hry, ale hry plné agrese. A tímto u nich ta agresivita narůstá. Kromě počítačů ale mají vliv i média plná černé kroniky. Brzdné mechanismy jsou sníženy hlavně u dětí kolem 15 let a výše, které často experimentují s návykovými látkami. Tím si ty brzdné mechanismy ještě zeslabují.

Ale přece jen PC hry a média nemohou za to, že z dítěte vyroste delikvent?

To skutečně ne, je více faktorů. Nezanedbatelným je i dědičnost. Od ní nelze odhlédnout. Byla období, kdy se tvrdilo, že dejte mi 20 dětí a já vám z nich udělám to, co si budete přát. Ale dnes už se ví, že to je bohužel nemožné. Dědičnost nezrušíme, nepřekročíme. Na vývoj dítěte má vliv i sociální dědičnost.

To znamená, že v jakém prostředí ten jedinec vyrůstá, takové vzory kopíruje. Tedy jestliže je v rodině běžnou normou a pravidlem krást, lhát a podvádět, tak nelze předpokládat, že by dítě mělo jinde silnější vzory než právě v rodině.

A co například vliv prostředí, ve kterém děti vyrůstají? Myslím tím i školu a společnost.

To jsou právě další důležité faktory. Z naší společnosti se totiž vytrácí slušné chování. Jestliže se ztratí slušnost a hlavně pak úcta k autoritám, tak to je počátek konce. Nelze si plést demokracii s anarchií.

Každý vztah může fungovat jen tehdy, když existují nějaká pravidla, normy a hranice. Pak se nemůžeme divit, že děti jsou agresivnější, a že páchají něco buď v partách či samotné, což je vždy mnohem horší. Ale začíná to zase v rodině.


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Chcete se naučit myslet? Čtěte beletrii

Máte problém s mnohoznačností významů? Pak jde o běžný, ovšem dost závažný problém. Tendence ke zjednodušování může vést ke špatným závěrům, zkornatělému myšlení a špatným rozhodnutím.

Zdroj: www.scio.cz 9. 7. 2013


Naštěstí nový výzkum naznačuje, že existuje jednoduchý lék: čtěte více beletrie. Tři vědci z univerzity v Torontu, vedeni psycholožkou Majou Djikicovou, došli k závěrům, že lidé, kteří si přečtou povídku, mají menší potřebu vykládat svět a události kolem sebe černobíle. Psychologie má pro takové vidění světa termín „kognitivní uzavření”.

V porovnání s lidmi, kteří si přečetli pouze esej, nevadila lidem čtoucím povídku vyšší míra nejistoty a mnohoznačnosti. Právě tento postup je základem kreativity a tvůrčího myšlení. „Kontakt s literaturou,” píší vědci ve svém článku zveřejněném v časopise Creativity Research Journal, „může vést lidi k tomu, aby byli chápavější.”


Experiment s literaturou a jejím vlivem

Djikicová a její kolegové popisují experiment, který proběhl za účasti stovky studentů Torontské univerzity. Po příchodu do laboratoře a poskytnutí osobních údajů studenti přečetli buď jednu z osmi nabízených povídek, nebo jeden z esejů. Povídky pocházely od autorů jako Wallace Stegner, Jean Stanffordová a Paul Bowles. Eseje pocházely z per spisovatelů jako George Bernard Shaw a Stephen Jay Gould.

Poté každý účastník vyplnil dotazník, jehož výstupem byla míra potřeby po jednoznačnosti a stabilitě. Dotazník tvořily odpověď na tvrzení jako „Nemám rád nejednoznačné situace” nebo „Nemám rád otázky, na něž lze odpovědět vícero různými způsoby”.

Ti, kdo četli povídku, odpovídali na tyto otázky kladně ve významně nižší míře než ti, kdo četli esej. Konkrétně vyjadřovali mnohem nižší potřebu řádu a větší smířenost s nejednoznačností. Výsledek byl ještě výraznější u těch, kteří se označili jako častí čtenáři beletrie i literatury faktu.


Proč literatura podporuje myšlení

Jak nám literatura pomáhá smířit se s neznámým? Djikicová a její kolegové, Keith Oatley a Mihnea Moldoveanu, mají několik teorií.

„Myšlení, do nějž je čtenář během čtení vtažen, nevede nutně k nějakému rozhodnutí,” tvrdí ve své práci. A právě to podle nich snižuje čtenářovu potřebu dojít k jasnému závěru.

„Navíc,” dodávají, „během čtení mohou lidé napodobovat myšlenkové pochody lidí, ačkoliv je nemají rádi. Čtenář může uvažovat a vcítit se do postavy Humberta Humberta v Lolitě a nezáleží přitom, jak moc urážlivý shledává jeho charakter. Toto vciťování bez pocitů strachu a nevyhnutelnosti, střetávání s jinými způsoby myšlení, to vše může vést k přístupnější mysli.

Badatelé netuší, jak dlouho by tento efekt mohl trvat. Ale jejich objev, že podobné myšlení je silnější u častých čtenářů, nahrává domněnce, že lidé by mohli dlouhodobou četbou své myšlenkové návyky upevňovat. „Nabízí se myšlenka, že pokud se podobné zkušenosti ze čtení nashromáždí v dostatečném množství, povedou k dlouhodobým změnám metakognitivních návyků (způsobu a přístupu k poznávání věcí, pozn. překladatele).”

Výsledkem jejich výzkumu by mělo být, „aby se lidé zamysleli nad současným snižováním důrazu a času věnovaných humanitním vědám a umění ve školách.” Poznamenávají také, že ve většině odvětví lidské činnosti jsou potřeba znalosti získané četbou literatury faktu, ale že je zároveň „po lidech vyžadováno, aby se dokázali vcítit do ostatních a představit si jejich myšlení.”

Jsou-li jejich závěry správné, lze velmi podstatné znalosti a dovednosti získat ponořením se do literatury. Není lepšího léku na černobílé vidění světa než číst: „Byly to časy nejlepší, byly to časy nejhorší” (citát z Charlese Dickense, pozn. překladatele).


Původní zdroj ZDE. Překlad Jan Moravec.

Kolik jazyků znáš, tolikrát máš šanci se zaměstnat

Zaměstnavatelé v prvním pololetí roku 2013 uvedli v pracovních nabídkách na Profesia.cz požadavky na znalosti 31 jazyků, uchazeči mluvili dokonce 37 jazyky. Angličtina byla požadována v 58 % pracovních nabídek, což je o 9 procentních bodů méně než v roce 2011.

Tomáš Zima: Univerzita Karlova musí mít silné všechny fakulty

„Vysoké školy v Praze by spolu měly více spolupracovat. Mohou vytvářet i společné programy a výzkumná centra,“ říká třetí z kandidátů na rektora Univerzity Karlovy.

Profesor Tomáš Zima byl děkanem 1. lékařské fakulty UK v letech 2005 až 2012. Profesuru získal v roce 2001.

ČP: Váš kandidátský program je dosti obsáhlý. Mohl byste ale vypíchnout pět priorit, na které byste se v nadcházející volbě rektora Univerzity Karlovy zaměřil?

Zima: Na prvním místě bych uvedl otázku autonomie a svobodného prostředí pro bádání a vzdělávání na univerzitě. To je, řekl bych, esenciálním základem pro chod univerzity. Za druhé, aby mohla být univerzita silná, musí mít silné všechny fakulty, protože každá z nich univerzitu obohacuje. Jako třetí uvedu špičkovou vědu se širokou a bohatou mezinárodní spoluprací, se snahou zvýšit úspěšnost a podíl mezinárodních, a to nejen evropských, výzkumných projektů.

Klíčová je dále role vzdělávání s moderními přístupy, aby naši absolventi byli široce vzdělaní a také uplatnitelní lidé. K tomu patří vzdělávání studentů i mimo jejich hlavní obor s dalšími dovednostmi, takzvanými soft skills, jako jsou základy komunikačních dovedností, sebeprezentace, právního a ekonomického minima; je to současný trend nejen v Evropě, ale i na prestižních školách.

ČP: Doplnění o „měkké dovednosti“ by se týkalo všech fakult?

Zima: Samozřejmě každé určitou měrou. Univerzita pro to má vytvořit podmínky a nástroje. Těžko můžeme odhadovat, jak bude za čtyřicet let vypadat trh práce, ale čím více vědomostí náš student a absolvent získá, tím lépe bude připraven.

ČP: A vaše pátá priorita?

Zima: Vztah univerzity ke společnosti, komunikace se společností, zastávání zřetelných odborných názorů, informování společnosti o tom, co univerzita dělá. Měli bychom společnosti vysvětlovat význam vědy, význam vzdělání pro rozvoj vědomostí, společnosti, národa jak z hlediska českého, tak z hlediska mezinárodního, neboť jsme mezinárodní institucí. V neposlední řadě, aby toto mohlo fungovat, musí být rektorát efektivní, otevřený, přátelský, rychle reagující na potřeby, které přicházejí jak z fakult, tak i shora, aby vytvářel dobré zázemí pro studenty a zaměstnance, pro chod fakult, ústavů a dalších součástí univerzity.


Celý text rozhovoru najdete ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 2. První forma aktivit – Občanská fóra

První část mozaiky pedagogického hnutí se zaměřuje na polistopadové období roku 1989. Tehdy všude vznikala Občanská fóra a školství nebylo výjimkou.

Nejdříve trochu historie pro ty mladší a také pro nás, kteří jsme se ke zpracovaným dokumentům té doby mohli dostat až mnohem, mnohem později. Pokud je to možné, uvádím přesné zdroje citací pro ty, kteří se (snad) budou těmito tématy jednou zabývat. Někdy ovšem můj archiv uchoval jen vystříhané články s minimálním označením.


Co to vlastně bylo Občanské fórum?

„Jednalo se o neformální, spontánně vzniklé, do jisté míry živelně se vytvářející hnutí bez pevné organizační struktury a vertikálních vazeb.“

Zdroj: Cabada, Ladislav – Šanc, David. Český stranický systém ve 20. století. 1. vyd. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2005, s. 109.

„Ustavující shromáždění Občanského fóra se konalo 19. 11. 1989 v Činoherním klubu. V. Havel představil nově založené Občanské fórum jako otevřené opoziční seskupení sdružující občany z nezávislých i oficiálních struktur. Řekl, že náplní jeho činnosti budou jednání s představiteli státní moci o změně politického klimatu Československu a může do něj vstoupit každý, kdo se ztotožní s jeho charakterem a základními požadavky.“ …Účastníci přijali provolání a utvořili formální výbor, který měl v nejbližších dnech reprezentovat OF.

Přijaté požadavky v provolání OF:

1. Aby ihned odstoupili ze svých funkcí ti členové předsednictva ÚV KSČ, kteří jsou bezprostředně spojeni s přípravou intervence pěti států Varšavské smlouvy z r. 1968 a kteří jsou odpovědni za mnohaletou devastaci všech oblastí společenského života u nás. Jmenovitě jde o Gustáva Husáka, Miloše Jakeše, Jana Fojtíka, Miroslava Zavadila, Karla Hoffmanna a Aloise Indru. Zhoubná politika těchto lidí , kteří po léta odmítali jakýkoli demokratický dialog se společností, zcela zákonitě vyústila do hrůzných událostí posledních dnů.

2. Aby ihned odstoupil první tajemník ÚV KSČ v Praze Miroslav Štěpán a federální ministr František Kincl, kteří jsou odpovědni za všechny zásahy, které policie v posledních měsících provedla proti pokojně manifestujícím občanům.

3. Aby byla ustavena komise, která konkrétně vyšetří tyto zásahy, zjistí jejich viníky a navrhne jejich potrestání. V této komisi musí být zástupci Občanského fóra.

4. Aby byli okamžitě propuštěni všichni vězňové svědomí, včetně těch, kteří byli zadrženi v souvislosti s posledními manifestacemi.

Zdroj: Suk, Jiří: Občanské fórum. Listopad–prosinec 1989. 1. díl – Události. 1. vydání. Praha – Brno: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Doplněk, 1997. Str. 48.

Z projevu Václava Havla 10. 12. 1989 k demonstrantům na Václavském náměstí:

„ Vážení přátelé, velký společenský pohyb v naší zemi, který prožíváme, vyvolali studenti, k nimž se ihned přidali umělci a celá kulturní obec. Přesně před třemi týdny, v neděli 19. listopadu, vzniklo v pražském Činoherním klubu Občanské fórum jako pokus o sjednocení a koordinaci všech občanů společenských sil, které už mají dost totalitního systému a chtějí se konečně chovat svobodně. Od té doby se stalo mnoho věcí. Mrtvolné a mnohaleté ticho ponižovaných lidí prorazil lidový mnohohlas. Mnozí tu vzrušenou a dramatickou dobu nazývají pokojnou revolucí. Uměle zastavené dějiny se náhle rozběhly závratnou rychlostí, rychlostí, která nás všechny znovu a znovu překvapovala. Historici tuto dobu budou jednou analyzovat a řeknou nám, co to vlastně bylo.

Jsem tu zplnomocněn mluvit za Občanské fórum. Toto fórum navázalo na původní požadavky studentů a rozhodlo se žádat, aby byly provedeny některé důležité změny do Dne lidských práv, tedy do dneška. Po celé zemi rychle vykvetla občanská fóra, rychle se vytvořila síť stávkových výborů, začaly vznikat nezávislé organizace, sdělovací prostředky si vydobyly svobodu slova. Fórum znamená náměstí. Naše zemně se stala jediným velkým náměstím, kde každý mohl a může promluvit…!“

Zdroj: Suk, Jiří: Občanské fórum. Listopad–prosinec 1989. 2. díl – Dokumenty. 1. vydání. Praha – Brno, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Doplněk, 1998. Str. 236.


Vztahy Koordinačního centra OF a místních občanských fór

Události se řítily a struktura a organizace OF se pod jejich vlivem rychle vyvíjela. Byly vytvořeny operační, koncepční, informační a odborné komise, Koordinační centrum OF a krizový štáb. Stejně neuvěřitelně rychle vznikala občanská fóra ve městech i na vesnicích, v podnicích, na školách i na fakultách.

8. prosince 1989 vydává Koordinační centrum OF Praha dokument o vnitřní organizaci Občanského fóra. Vyjímáme:

„Místní OF je možno tvořit kdekoliv na základě územní, pracovní nebo zájmové příslušnosti občany, nikoli institucemi… Koordinační centrum a místní OF tvoří jednotu spojenou pouze aktivním občanským postojem členů. Občanské fórum nevytváří složitou hierarchii, ale jen horizontální síť s veškerými místními občanskými fóry, napojenými na jediné Koordinační centrum.

Koordinační centrum je pouze informačním a organizačním centrem v žádném smyslu však není centrem řídícím; jeho úlohou je shromažďovat informace z místních OF , zprostředkovat je a informovat o provedených i chystaných akcích. Všechna místní občanská fóra pracují v místním rámci zcela samostatně…“

…„Smyslem činnosti místních OF je dobrovolná aktivizace občanského chování a jednání v politickém a každodenním životě. Protože Koordinační centrum nechce a nemůže ukládat místním OF žádné příkazy a zákazy, poskytuje pouze náměty a doporučení. Domníváme se, že v dohledné době by se místní OF mohla zabývat těmito okruhy činnosti:

a) V široké demokratické diskusi upřesňovat a vyhraňovat názorová stanoviska občanů. Tato diskuse by měla vést k politické diferenciaci, která je nezbytným předpokladem demokratického pluralitního systému;

b) řešit místní problémy, které nejsou uspokojivě zvládány stávajícími společenskými strukturami… Místní OF tak mohou přispět ke vzniku občanských samospráv a k přeměně byrokratického aparátu institucí v demokratický

c) připravovat stávkové, demonstrační a jiné akce na podporu svých požadavků, případně požadavků celého OF, budou-li tyto akce nezbytné. V tomto smyslu mohou být místní OF pokračováním stávkových výborů do doby splnění všech požadavků O

d) důsledně prosazovat promítání změn čs. ústavy do praxe a kontrolovat jejich dodržování. To se týká především vedoucí úlohy KSČ (zrušený čl. 4 ústavy a pozměněný čl. 6 ústavy) a postavení marxismu-leninismu jako státní ideologie (čl. 16 ústavy). Územní, závodní ani jiné výbory KSČ tedy nemají právo zasahovat do práce zastupitelských orgánů, národních výborů, orgánů státní správy, justičních orgánů, podniků a dalších státních, družstevních a jiných organizací;

e) posuzovat činnost zvolených poslanců a její soulad se zájmy voličů;

f) podporovat všechny občany všude tam, kde ve styku se stávajícími nedemokratickými strukturami dochází k porušování občanských práv v nejširším slova smyslu. Místní OF jsou tedy prostředkem občanské sebeobrany.“

Zdroj: Suk 1998, 2. díl, str. 160.

11. prosince 1989 schválilo ministerstvo vnitra organizační statut (stanovy) dobrovolné organizace Občanské fórum. Tento statut byl ještě podrobně propracován a 6. 1. 1990 schválen sněmem Občanského fóra (Suk 1998, 2. díl, str. 295–299).


Školství a Občanské fórum

„Žili jsme všichni v hektickém shonu, celý den v běhu, málo jsme spali. Psát si nějaké poznámky nebyl čas, ale aby vše neskončilo v zapomnění, pokusíme se nyní zrekapitulovat hlavní fakta a uchovat si tak historickou paměť.

Občanské fórum vzniklo 19. listopadu 1989 jako přímý důsledek masakru studentské demonstrace dva dny předtím. Je tak přirozené, že školství vždy zůstalo v centru jeho zájmu. Týden po svém založení vydalo OF programové prohlášení „Co chceme“, v němž jsou školství věnována tato slova:

„Demokratické školství nechť je organizováno na humanitních principech, bez státního monopolu na vzdělání. Společnost si musí vážit učitelů všech druhů škol a musí jim dát prostor pro uplatnění osobnosti. Vysokým školám je třeba vrátit historická práva, která zajišťovala nezávislost a svobodu akademické půdy, a to jak pro vyučující, tak pro studenty.

Vzdělanost společnosti pokládáme za nejcennější národní statek. Výchova a vzdělání musí vést k samostatnému myšlení a mravně odpovědnému jednání.“

Poté, co bylo dosaženo těch nejzákladnějších politických změn, bylo možné se začít zabývat i řešením dalších problémů. Ještě za vlády premiéra L. Adamce 6. 12. se OF obrátilo na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy s náměty na bezprostřední opatření v oblasti vysokého školství. Jistě nebude bez historické zajímavosti si tyto zformulované požadavky zopakovat:

1. Řešit vysokoškolské problémy v souhlase s upravenou ústavou a se současným rozložením politických sil, v souladu s demokratickým vývojem společnosti.

2. Odmítnout navrhovanou novelu vysokoškolského zákona jako celek.

3. Ustavit vládní komisi pro vypracování koncepce rozvoje vysokého školství a nový vysokoškolský zákon v úzké souvislosti s novou ústavou.

4. Prosadit zvýšení rozpočtu na vysoké školy v souladu s prioritním významem vysokoškolského vzdělání a v souvislosti s omezováním nákladů na obranu a bezpečnost.

5. Získat pro vysoké školy nové materiální kapacity převzetím uvolněných objektů (stranické, politické a jiné školy).

6. Ukončit funkční období všech akademických funkcionářů ke dni 31. 1. 1990 a uskutečnit volby nových funkcionářů v lednu 1990. Způsob volby nových akademických funkcionářů si určí fakulty a vysoké školy samy.

7. Ustavit akademické senáty fakult a vysokých škol s účastí zástupců studentů (50 %), učitelů a zaměstnanců (50 %) v lednu 1990.

8. Konstituovat do konce dubna 1990 radu vysokých škol složenou ze zvolených zástupců vysokých škol. Do této rady vyšle svaz studentů zvolené zástupce.

9. Přenesení pravomocí ve věcech přijímání studentů, organizace a obsahu studia z ministerstva na vysoké školy.

10. Akademičtí funkcionáři se řídí usneseními akademického senátu.

11. Zajistit spravedlivé a objektivní přijímací řízení studentů pro školní rok 1990/1991 v souladu se zájmy studentů a kapacitními možnostmi jednotlivých fakult a vysokých škol. Vyzvat vysoké školy, aby iniciativně vytvářely předpoklady pro zvládnutí očekávaného růstu uchazečů.

12. Využití všech vysoce kvalifikovaných odborníků, včetně rehabilitovaných vysokoškolských učitelů pro zajištění a zkvalitnění vysokoškolského studia.

13. Vypracovat a ihned začít realizovat novou koncepci zahraničních a vědeckých styků (rozšířit možnosti studia a stáží na vysokých školách ve vyspělých zemích, zvaní významných vědců k přednáškám a expertní činnosti, navázání styků s evropskou radou a evropskými společenstvími atd.).

14. Okamžitě zajistit vydání nejnovější studijní literatury pro společenské vědní obory: filozofie, sociologie, politologie, moderní dějiny.

15. Poskytnout studentům již v letním semestru 1989/90 možnost volby přednášek, seminářů, cvičení a přednášejících…

Zdroj: Kalous, Jaroslav: Školství a Občanské fórum. Výchova a vzdělání. Praha: 1. roč., 1990–1991, str. 8.

V tomto dramatickém období, kdy šlo o budoucí podobu vlády a státu, se vedení Občanského fóra školstvím a vzděláváním (kromě několika vět v programovém dokumentu „Co chceme“) příliš nezabývalo. Pracovala školská komise Koordinačního centra Občanského fóra, v dokumentech je však uvedena v jediné zmínce právě z 11. 12. 1989:

„Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČSR M. Adam se v 10 hodin sešel se zástupci studentů a KC OF. Studenty zastupoval Filip Karfík, delegaci KC OF tvořili členové školské komise KC OF R. Palouš, L. Pátý a A. Hromádková. Ministr Adam projevil zájem o trvalou spolupráci s KC OF. Vyslovil se pro poskytnutí rozsáhlé autonomie vysokým školám, obnovení tradičních akademických svobod a podpořil rovněž myšlenku obnovy církevního a soukromého školství. Obě strany se dohodly na spolupráci při budování kabinetu ministra školství složeného z náměstků ministra.“ (Suk 1998, 2. díl, str. 158)

Zpracovala Jana Hrubá


Vážení kolegové!

Mnoho z Vás jistě vzpomíná na pohnuté měsíce na přelomu let 1989–1990, kdy se „v kadlubu dějin“ rodilo naše nové školství. Koordinační centrum OF jasně vymezilo svou roli vůči místním Občanským fórům, která měla naprostou nezávislost. Záleželo na lidech v daném místě, v dané škole, co s ní udělali.

Spousta věcí se měnila a rušila, byli odvoláváni ředitelé, kterým nebyla vyslovena důvěra, probíhaly konkurzy na nové obsazení vedoucích míst, do škol se vraceli rehabilitovaní učitelé. Nebylo to vždycky jednoduché. Vznikaly pedagogické asociace a tvořily se návrhy transformace vzdělávání, měnily se zákony. To vše chceme v naší mozaice postupně uveřejňovat. Napište o tom, jak to probíhalo u Vás, ve Vaší škole, ve Vašem městě, jak vznikla Vaše asociace, přepište zajímavé dokumenty a pošlete do Učitelských listů, do rubriky DOKUMENTY.

Chybí nám podrobnosti o činnosti školské komise KC OF – její složení a aktivity. Třeba to už někdo někde zpracoval – pošlete odkaz, případně texty dokumentů nebo aspoň Vaše vzpomínky.

Možná, že by nebylo na škodu s nynějším odstupem připomenout i to, co předcházelo – stav školství na konci 80. let. Aby si ti mladší o něm nedělali zbytečné iluze.

Těším se, že se připojíte! Budu Vás vyzývat k jednotlivým tématům postupně.

Jana Hrubá



Další díly seriálu najdete ZDE.

NÁRODNÍ GALERIE: kurzy Cesta k mistrům a Portrét a figura podle mistrů 2013/2014

Milí přátelé,

nabízíme vám dva tradičně pořádané malířské kurzy Cesta k mistrům a Portrét a figura podle mistrů v Národní galerii v Praze – Veletržním paláci.

Pro přihlášení nás kontaktujte na telefonu 224 301 003 nebo e-mailu vzdelavani@ngprague.cz.

Kurz Cesta k mistrům 2013/2014

Tradiční malířský kurz zaměřený na zvládnutí základů malby s unikátním využitím kopírování přímo v expozicích Národní Galerie v Praze ve Veletržním paláci před originály uměleckých děl od 2. pol. 19. století do současnosti. Kurz Cesta k mistrům je vhodný i pro úplné začátečníky, stejně jako pro uchazeče o studium na uměleckých školách. Kurz začíná 19. října 2013.

Kurz Portrét a figura podle mistrů 3 2013/2014

Malířský výtvarný kurz s novým programem nejen pro zkušené s důrazem na figurální tvorbu: portrét, figuru a akt s živými modely. Kurz je výjimečný volnou inspirací i kopírováním podle originálů uměleckých děl z 2. pol 19. a z 20. století přímo ve stálé expozici Národní galerie v Praze ve Veletržním paláci. Kurz se realizuje v malé skupině max. 10 osob s individuálním přístupem. Je vhodný pro všechny zájemce o volnou tvorbu a pro uchazeče o studia na uměleckých školách. Tento kurz začíná 13. října 2013.

Podrobný program obou kurzů včetně rozvrhu jednotlivých lekcí si můžete stáhnout ZDE a ZDE.

Kontakt:
Lektorské oddělení / Education Department
Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národni galerie v Praze / National Gallery in Prague
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7 ج Holešovice
tel.: 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.ngprague.cz
www.artcrossing.cz

Karel Vašíček: Profesní rozvoj učitelů – recenze

Kniha uvádí v předmluvě, že téma profesního rozvoje pedagogických pracovníků se v odborné pedagogické literatuře sice objevuje poměrně často, dosud však chybí monografie, která by tuto problematiku uchopovala v celé šíři. Kniha je určena pro různé cílové skupiny čtenářů: pro aktéry vzdělávací politiky a řízení školství, pro poskytovatele dalšího vzdělávání, pro ředitele, pro učitele i studenty učitelství.


Karel Starý, Dominik Dvořák, David Greger, Karolína Duschinská: Profesní rozvoj učitelů. Podpora učitelů pro zlepšování výsledků žáků, Karolinum Praha, 2012, 190 str., brož., ISBN 978-80-246-2087-9

Kniha obsahuje předmluvu, úvod a šest kapitol, seznam použité literatury, seznam tabulek a obrázků, přílohy a rejstřík a summary v angličtině.

V úvodu se zdůrazňuje fakt, který není zcela známý asi ani pedagogické veřejnosti, že nejdůležitějším faktorem není učitel resp. učitelovo vyučování, ale proměnné vztahující se k žákovi – socioekonomický status, vzdělání rodičů atd. Autoři knihy se opírali o dva hlavní zdroje informací: zahraniční a domácí výzkumnou literaturu a o dosud nepublikovaná primární data o českém školství získaná nebo nově zpracovaná pro účely této knihy.

Profesní rozvoj učitelů jako pojem navazuje na pojem vzdělání učitelů v činné službě. Autoři knihy citují definici Schreense, který v roce 2010 definuje profesní rozvoj učitelů jako „jádro systematických aktivit připravujících učitele pro výkon profese, zahrnující přípravné vzdělávání, fázi uvádění do profese, další vzdělávání učitelů a průběžný profesní rozvoj ve škole.“ Dále citují Pedagogickou encyklopedii, která v hesle další vzdělávání učitelů představuje pojem profesní rozvoj učitelů jako „profesní zdokonalování vlastní učitelskou praxi, samostudium a další vzdělávání učitelů.“

Autoři knihy navrhuji pracovní definici: Profesní rozvoj učitelů je soubor aktivit vedoucích ke zdokonalování výsledků učení žáků. Zahrnuje akce dalšího vzdělávání učitelů, vzájemný odborný diskurs mezi pedagogy i samostudium.

1. kapitola je věnována profesnímu rozvoji učitelů v kontextu legislativy a vzdělávací politiky. Kvalitní profesní rozvoj učitelů je prioritu v mnoha zemích. V USA je součástí zákona No Child Left Behind (2001). V Evropě je trvale zřetel k účinkům rozvoje učitelů na výsledky žáků v zájmu evropské vzdělávací politiky. V ČR, jak konstatují autoři knihy, se mnohá doporučení nenaplňují nebo se plní jen částečně. Zejména je slabým místem vzdělávacího systému to, že nejsou dostatečně monitorovány účinky jednotlivých opatření. Další vzdělávání je tak u nás řízeno poptávkou ze strany pedagogických pracovníků. Dalším nedostatkem je uvádění začínajících učitelů do profese. V ČR neexistuje systém evaluace účinků dalšího vzdělávání učitelů do školní praxe, jak konstatují autoři knihy. Dále chybí profesní standard učitelské profese a není jasné, kdo nese zodpovědnost za kvalitu profesního rozvoje učitelů na národní úrovni.

Druhá kapitola nese název Teoretické předpoklady pro interpretace výzkumných zjištění. Autoři objasňují teoretické předpoklady pro interpretaci výzkumných zjištění, nejprve pojetí vzdělání založené na důkazech. A zamýšlí se nad scénáři budoucnosti školy jako instituce.

Třetí kapitola se zabývá aktuálními výzkumy profesního rozvoje učitelů. Podává systematický přehled článků v zahraničních odborných časopisech. Rešerši zahraničních zdrojů provedli s použitím databáze Web of Knowledge (funkce Citation reports). Vyhledali články, které mají v názvu slovo teacher a po zúžení pracovali se souborem 16 603 článků. Poté se omezili na články, které vyšly v posledních 10 letech (1999–2010). Shrnuli závěry z analýzy 20 nejcitovanějších článků o učitelích. Podrobnější informace shrnuli do příloh knihy. Jak uvádějí autoři, problémem čerpání z databáze je skutečnost, že se zde převážně vyskytují články v časopisech a nepostihují se jiné zdroje, monografie, slovníky, encyklopedie, sborníky z konferencí atd.

Profesní rozvoj českých učitelů v národních a mezinárodních výzkumech je ve výzkumech ztížen tím, že data o zapojení českých učitelů do programů profesního rozvoje jsou velmi omezená. Jedním zdrojem byl dotazník pro ředitele, který byl distribuován v rámci výzkumu PISA 2000. Ředitelé byli dotazováni, jakými programy profesního rozvoje prošli učitelé za poslední 3 měsíce. Dalším zdrojem byl mezinárodní výzkum TIMSS 2007, který ukázal, že ČR zaostala za evropskými zeměmi v množství učitelů matematiky a přírodovědných předmětů, kteří se v uplynulých 2 letech dále vzdělávali, ve všech oblastech vyjma zavádění informačních technologii do výuky. Stav profesního rozvoje učitelů zkoumal Ústav pro informace ve vzdělávání formou rychlých šetření. Při výběru kurzů sehrálo roli mnoho faktorů. V roce 2007 a 2010 považovali ředitelé za rozhodující zájem pedagogických pracovníků o potřeby školy a časové rozložení bylo méně důležité. V roce 2010 hrály všechny uvedené faktory významně vyšší důležitost. Školy si akce pečlivěji vybírají. Kariérní systém a systém odměňování považovaly za motivační k dalšímu vzdělávání v roce 2007 přibližně jen 2/5 ředitelů a tento podíl za 3 roky ještě dále poklesl. Vedle kurzů se pedagogičtí pracovníci mohou vzdělávat ještě jinými formami, hospitacemi a vzdělávacími programy na objednávku. Ojediněle se objevují hospitace v jiné škole a zejména zahraniční stáže. V národních šetřeních se nevyskytují položky jako neformální odborný diskurz nebo samostudium. Česká školní inspekce za rok 2008/2009 uvádí, že nabídka dalšího vzděláváni pro prohloubení kvalifikace nebo získání nových kompetencí ve vztahu k cílům kurikulární reformy se obsahově i rozsahem prakticky nezměnila. Pro získání informací o různých akcích DVPP lze využít databázi o akcích DVPP dostupnou ZDE.

Otázka rozvoje učitelů sehrála velkou roli při vytváření standardu kvality profese učitele. K veřejné diskusi byly předloženy teze. Odborná veřejnost dala najevo ochotu postavit profesní rozvoj učitelů na pevnější základy. Zodpovědným osobám na ministerstvu mohou sloužit jako základ pro změny expertizy, jako např. výzkum agentury Factum Invenio z roku 2008.

Kapitola Kvalitativní analýza vzdělávacích potřeb učitelů přinesla výzkumná zjištění z vlastního empirického výzkumu autorů knihy. Autoři citují výsledky sledování výuky a rozhovorů s učiteli.

V předposlední 5. kapitole se uvádějí příklady efektivní podpory učitelů v zahraničních vzdělávacích systémech. Konkrétně v Belgii, Nizozemsku a Anglii. Autoři vybrali země, které dosahují v mezinárodních výzkumech vynikajících výsledků a mají propracovaný systém profesního rozvoje učitelů.


Belgie

V Belgii, ve Vlámské komunitě je vzdělávací systém tvořeni třemi „vzdělávacími sítěmi“:

GO! Vzdělávací systém Vlámské komunity – veřejný systém tvořený ústředím a 28 skupinami primárních a sekundárních škol.

Veřejný podporovaný vzdělávací systém organizují obce a financuje Vlámská komunita

Nezávislé podporované vzdělávání zahrnuje především katolické školy a alternativní školy, ale také školy zřizované dalšími náboženskými nebo občanskými skupinami.

Přípravu učitelů ve Flandrech nepovažují ani sami Vlámové za progresivní. Od roku 2007 existují dvě cesty k učitelské profesi:

a) integrovaná příprava učitelů organizovaná university colleges trvá 3 roky a vede k získání bakalářského vzdělání pro vyučování v preprimární, primární nebo nižší sekundární škole

b) specifická příprava učitelů organizovaná univerzitami, neuniverzitními školami nebo centry pro celoživotní vzdělávaní pro uchazeče, kteří již mají vysokoškolské vzdělání nebo relevantní praxi a potřebují si doplnit učitelskou kvalifikaci.


Nizozemsko

Země řeší aktuální problémy učitelské profese. Kulturní tradice vede k preferencím efektivních a ekonomicky úsporných řešení. Vzdělání je zde prioritou a vláda se zavázala k masivním investicím do oboru. Základními problémy je nedostatek učitelů, nekvalifikovanost (10 proc.), nevýhodné demografické složení učitelů .


Anglie

Ve školství Anglie došlo v posledních 2 letech k velmi výraznému zlepšení v některých oblastech, které jsou významné i pro nás. Zde je třeba upozornit, že Británie dává přednost pomalým postupným změnám. Na okraj je možné uvést, že k zavedení povinné školní docházky došlo až v polovině 19. století.

Každý učitel musí po získáni vzdělání absolvovat jeden rok jako tzv. nově aprobovaný učitel. Během této doby by měli učitelé strávit 10 proc. mimo třídu a tuto dobu věnovat profesnímu rozvoji. V Anglii je mnohem více dospělých ve škole. Jako příklad posloužila primární škola Hazel Grove Primary School. Škola má šest tříd, šest učitelů, 10 asistentů učitele, okruh dobrovolníků, V každé hodině jsou tak dva dospělí a ještě rezerva pro individuální práci s problémovými dětmi, která probíhá mimo učebnu.

Poslední část knihy přináší závěry a doporučení. Autoři uvádějí, že učitelům by měla být poskytována cílená podpora podle průběhu jejich profesní dráhy a podle specifických potřeb skupin žáků. V profesním rozvoji učitelů je zásadní důraz na oborové didaktické kompetence

Přílohy obsahují rešerše článků v zahraničních odborných časopisech. Standardy pro profesní rozvoj pedagogických pracovníků, Znaky efektivního profesního rozvoje v Belgii, Soubor nástrojů pro analýzu potřeb a plánování podpory vzdělávání a Zásady hodnocení účinnosti profesního rozvoje učitelů.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Program Erasmus vyslal napříč Evropou již 3 miliony studentů

26 let po svém zahájení v Evropě se programu Erasmus podařilo dosáhnout velkého cíle: vyslat 3 miliony studentů na zkušenou do zahraničí. Vysokoškolští studenti mají možnost v rámci tohoto úspěšného vzdělávacího programu studovat v zahraničí nebo absolvovat pracovní stáž v zahraniční společnosti.

Při příležitost dosažení počtu 3 milionů „Erasmáků“ uspořádala Evropská komise akci, jejímž cílem bylo překročení tohoto milníku oslavit. Z každé země (z celkového počtu 1 800 přihlášených kandidátů) byl vybrán jeden absolvent programu Erasmus, který bude reprezentovat svou zemi jako „třímiliontý student“. Za Českou republiku byl třímiliontým studentem vybrán Vojtěch Zrůst, student Vysoké školy ekonomické v Praze. Vojtěch, student navazujícího magisterského oboru Kognitivní informatika na Fakultě informatiky a statistiky byl v akademickém roce 2012/2013 vyslán na studijní pobyt Erasmus do Reykjavík University na Islandu.

„Pro studium v zahraničí jsem se rozhodl v druhém ročníku bakalářského studia, když jsem se byl podívat za sestrou do Švýcarska, která zde studovala v rámci výměnného studijního programu. Nejen Švýcarsko, ale celý výměnný systém mě neuvěřitelně nadchl. Pro studenta je to šance zažít něco nového, je to výzva a zároveň něco, co si bude pamatovat po celý zbytek života“, uvádí Vojtěch Zrůst.

Jeho příběh si je možné přečíst ZDE. Na stejné webové stránce jsou ke zhlédnutí též příběhy ostatních 32 studentů, kteří byli vybráni jako třímiliontí studenti, aby reprezentovali svou zemi.

„Vojtěch Zrůst byl jedním z více jak 700 studentů naší školy, kteří každoročně vyjíždí na semestrální výměnný pobyt na naše partnerské univerzity“, uvedla Dana Brázdová, vedoucí zahraničního oddělení VŠE v Praze. „ Naši studenti mohou v současné době v rámci semestrálních výměnných pobytů studovat bezplatně na téměř 200 partnerských školách po celém světě, z nichž více než dvě třetiny jsou školy, se kterými spolupracujeme v rámci programu Erasmus. Tento program je pro nás stále nejvýznamnějším nástrojem na podporu mobilit studentů“, dodává Brázdová.

Vedle studijního pobytu mohou studenti během vysokoškolského studia načerpat zkušenosti a vstřebat praktické dovednosti v rámci pracovní stáže Erasmus, kdy mají možnost pracovat v zahraničním podniku. V akademickém roce 2011/2012 bylo vysláno do zahraničí 7 004 českých vysokoškolských studentů, přičemž nejoblíbenější destinací pro jejich zahraniční pobyt bylo Německo, dále Francie a Španělsko. Program Erasmus je v České republice spravován Domem zahraničních služeb / Národní agenturou pro evropské vzdělávací programy (DZS/NAEP).

Další informace o programu ZDE.

Jakub Ostrý: Koktavost ve škole

„Uuuž se těším do školy nebo U U Už se se těším do do školy“. Tímto způsobem si může řada lidí představovat mluvní projev někoho, kdo trpí koktavostí. Ačkoliv se z pohledu laické veřejnosti může jevit koktavost pouze jako „zadrhávání“, skutečnost je mnohem složitější.

Koktavost lze popsat jako složitý syndrom, kde mluvní projev je pouze jedním z příznaků této narušené komunikační schopnosti a postižena může být celá osobnost daného jedince. Pokud se tato porucha řeči vyskytuje u dětí, je velice důležité, aby tento stav zohledňovalo celé sociální prostředí dítěte, tedy i škola.

Koktavost se může prohloubit nebo i vzniknout na základě významné změny v dosavadním životě dítěte. Nástup do školy může být v tomto ohledu klíčovým momentem, a proto je zásadní, aby dítěte jeho okolí přijalo, takové jaké je. Jinými slovy by mu neměli situaci dělat ještě těžší, než pro balbutika (latinské označení koktavosti) často už je.

Na následujících řádcích si popíšeme několik významných společenských stereotypů, kterých bychom se zejména ve školním prostředí měli vyvarovat.
– Nedávejte žákovi jeho handicap okatě najevo, respektujte ho takového, jaký je.
– Nemějte tendenci žáka doplňovat. Ačkoliv to často můžete myslet dobře, žákovi tím nepomáháte, ale fakticky mu skáčete do řeči.
– Snažte se nepůsobit dojmem, že spěcháte. Budete tak žáka zbytečně uvádět do časové tísně a tím potažmo zhoršovat jeho mluvní potenciál.
– Balbutik je se svou řeči spjatý 24 hodin denně. Knížecí rady typu: Odpočiň si, nadechni se, nespěchej či zpomal, nejsou optimální cestou k vytvoření pozitivního komunikačního klima.


Občanské sdružení LOGO ve spolupráci se Soukromou klinikou LOGO pořádá dne 25. října konferenci k příležitosti Mezinárodního dne porozumění koktavosti v prostorách Kongresového sálu Veletrhů Brno. Nosné heslo letošního ročníku je „Slovo nelze porušit“, vycházející z tradičního samurajského kodexu, neboť na konferenci vystoupí přední odborníci na koktavost z Japonska i pan senátor Tomio Okamura, který se s účastníky podělí o svůj životní příběh a zkušenosti s poruchami plynulosti řeči. Konference tak bude jedinečná a exotická. Přijďte obohatit své dosavadní znalosti o postřehy terapeutů ze země vycházejícího slunce a přispějte tak k lepší osvětě zejména ve školském prostředí.

Pozvánku najdete ZDE. Zaregistrujte se již dnes ZDE.

Trh práce se mění, veletrh práce Profesia days přináší příležitosti

Veletrh práce Profesia days již potřetí otevře brány výstaviště v Praze – Letňanech 23.–24. října 2013, aby přivítal všechny aktivní návštěvníky, kterým záleží na jejich kariéře. Na návštěvníky budou čekat desítky zaměstnavatelů z České republiky i z celé Evropy. Na stáncích je možné osobně se seznámit bez stresu z pohovoru s personalisty. Připravené jsou desítky workshopů a přednášek, kariérní poradna nebo poradna pro ohrožené skupiny.


Novinky na veletrhu práce

Letošním generálním partnerem je společnost MC ROY a exclusivním partnerem EURES. Kromě tradičního programu, který přináší mnoho příležitostí do nelehké situace na pracovním trhu, patří mezi novinky představení života ve startupech nebo hlídání dětí s tématickým programem, čímž se zpříjemní pobyt pro rodiče hledající si práci.

Letos jsme se také zaměřili více na studenty ve spolupráci se společností Student a Media, která nabídne studentům zajímavé projekty. Chceme poukázat i na důležitost sebevzdělávání, proto přijede Bibliobus Městské knihovny, kde bude možné vypůjčit si literaturu nebo využít čtenářský koutek. Ve spolupráci se společností Jízdomat chceme ulevit nejen přírodě, ale i peněženkám návštěvníků, proto bude možné na veletrh přicestovat i formou spolujízdy.

Vstup na veletrh je zdarma.

,,Skladba návštěvníků, kteří přicházejí za zaměstnavateli, ale i načerpat inspiraci z odborného programu, pokrývá všechna pracovní odvětví, věk, vzdělání i pracovní stav. Přestože se veletrh koná během pracovních dnů, loni přišlo až 22% pracujících a 27% studentů/absolventů. Každý rok pracujeme na tom, abychom se co nejvíce přiblížili potřebám různých skupin návštěvníků. Cílem je, aby každý návštěvník dostal nový impuls ve své kariéře,“ řekla projektová manažerka Profesia days Kateřina Jaroňová.


Lidé chtějí něco dokázat

Každým dnem vznikají nové startupy – forma podnikání, která přináší inovace s velkou ambicí dobýt svět. Tyto firmy lákají lidi s vysokou motivací a nadšením, kteří chtějí něco změnit a dokázat. Na letošním veletrhu práce Profesia days si projdeme a představíme všechny životní fáze startupů ve spolupráci se StartupJobs.cz a studentskou organizací Business IT Club.

,,Lidé začali hledat alternativní práce. Vede je snaha zkusit něco nového, mít vliv na každodenní chod společnosti, který zaměstnanci ve velkých firmách nemají. Zájemci vidí možnost vystoupit obecně z takové šedi, kdy je člověk jen zaměstnancem číslo 1000. Ve startupu je najednou třeba pátý člověk ve firmě, který může do velké míry ovlivnit, kam bude celá směřovat.“ řekl Filip Mikschik ze StartupJobs.cz.


Hlídání dětí i tvořivé dílny pro děti

Součástíveletru práce bude i dětský a kojící koutek, který nabídne zázemí pro rodiče s dětmi s možností relaxace, nakojení miminek či ohřátí kojenecké stravy. ,,Stánek můžete navštívit s dětmi od narození do školníhověku, pro které budou připraveny hračky, stavebnice a tvůrčí dílna na téma „Čím chci být, až budu velký“. Pro děti od 2 let nabízíme hlídání bez rodičů,“ představila místnost Pavlína Bandrowská z Baby Office.


Více o veletrhu ZDE.

Stanislav Štech: Univerzita Karlova musí vzbuzovat úctu, ale přitahovat i mladé

Nejstarší a nejprestižnější univerzitu v České republice čeká 25. října volba nového rektora. Do klání o nástupce dosluhujícího Václava Hampla jdou tři uchazeči: děkan Filozofické fakulty Michal Stehlík, prorektor analýz a strategií z Pedagogické fakulty Stanislav Štech a exděkan 1. lékařské fakulty Tomáš Zima. Česká pozice přináší druhý rozhovor s prorektorem Štechem.

Stanislav Štech je profesorem pedagogické psychologie od roku 2007, ale již čtyři roky předtím se stal prorektorem UK. Je důstojníkem Řádu akademických palem Francouzské republiky.

ČP: Mohl byste „vypíchnout“ ze svého programu priority, na nichž vám nejvíce záleží, se kterými budete v kampani nejvíce pracovat?

Štech: Rozdělil bych je na priority směrem dovnitř univerzity a priority směrem ven. V určitém ohledu jsou propojené. Ale směrem ven si myslím, že nastal čas, aby Univerzita Karlova (UK) byla ve vzdělávací politice a na mezinárodním poli více vidět v tom, co bych označil jako „definování nové třetí role univerzit“ (první a druhou jsou vzdělávání a výzkum, třetí je těsnější propojení s průmyslem či službami – pozn. red.). Vidíme, že už dnes řada univerzit sdružených v European University Association (EUA) či v jiných sdruženích naznačuje, že vysoké školy nelze zmodernizovat tím, že se připodobní výrobním podnikům a že jejich hlavní rolí bude připravovat pracovní sílu pro trh práce a hotové inovativní technologické postupy pro podniky.

ČP: Co má Univerzita Karlova dělat?

Štech: Myslím, že nově se rodící obrat bychom měli reflektovat i v České republice a přemýšlet nad tím, jaké je poslání univerzit typu Univerzity Karlovy a jak jej prosadit ve společnosti. Prosadit, tím myslím skutečně vysvětlit, proč hlavní poslání klasických univerzit tkví v něčem jiném než ve dvou úkolech, které jsem právě uvedl. Myslím si, že jsme se to dosud snažili dělat, viz dokumenty reagující na Bílou knihu terciárního vzdělávání či naše odmítnutí nového zákona, který chtěl prosadit ministr školství Josef Dobeš, ale pořád to bylo převážně „proti“. Byla to taková kritická a oprávněně destruktivní role.

A i když jsme navrhovali některé pozitivní kroky, myslím, že by stálo za to udělat takovou věc systematicky, získat pro tyto názory i Českou konferenci rektorů a další grémia vysokých škol a snažit se odlišit roli univerzit, neuniverzitních vysokých škol a třeba i pomaturitního profesního sektoru. A pojmout jejich řízení, společenskou kontrolu i legislativní ukotvení odlišně. Takovou diverzifikaci bychom potom mohli lépe vysvětlit veřejnosti.

Tolik, pokud jde o působení směrem ven. A je to celý blok priorit, které nelze odložit, až vyřešíme drobné provozní záležitosti. Myslím si, že bychom měli i více spolupracovat na mezinárodní úrovni a využívat našich pozic v různých mezinárodních univerzitních asociacích ke koordinovanému úsilí na evropské úrovni.


Vlídnější a méně byrokratické prostředí

ČP: Akademickou obec bude asi více zajímat, co je pro vás stěžejní směrem dovnitř univerzity.

Štech: Tady vidím tři základní úkoly. Jeden z nich představuje modernizace – i když to slovo nemám rád, přeci jenom univerzitu je nutné v rámci možného oživit. Nechci ovšem, aby se zaměňovaly prostředky za cíle. Dám příklad. Jestliže se v poslední době na univerzitě hovořilo o novém pojetí nakladatelské politiky a o tom, co se nazývá Open Access, je potřeba si uvědomit, že to neznamená, že lidé budou převádět za každou cenu vše na elektronické formy publikování, komunikování a výuky, ale že tato forma komunikace je potřebná tam, kde skutečně zajišťuje daleko kvalitnější výuku a dostupnější poznatky, což je naše hlavní poslání. A takových míst není málo.

Další prioritou je vyšší atraktivita a přitažlivost univerzity pro studenty a učitele. Myslím si, že UK by měla být vlídnějším prostředím, poněkud méně byrokratickým…

ČP: Kdo může za nynější byrokracii?

Štech: Za leccos může i vnější prostředí státní správy, ale za část toho problému si nepochybně můžeme sami… A za třetí, jestliže jsme jednoznačně výzkumná univerzita, jakým způsobem budeme stimulovat a podporovat vědu v propojení s výukou? Výzkumná univerzita je univerzita, která staví na opravdu kvalitním badatelském výkonu, ale zároveň nezanedbává výuku. Poslední dobou cítím, že pod tlakem na výkonnost ve výzkumu bývá někdy kvalita výuky sekundární záležitostí. A to zkrátka nejde. Právě kvalitní výuka je propojená s badatelskými kořeny.

ČP: Protikandidátské programy jsou obsáhlejší a detailnější než vaše čtyřstránkové teze. Připravujete ještě rozsáhlejší materiál?

Štech: Ano. Vzhledem k tomu, že nominace a kampaň se rozběhla dřív, než jsem očekával, a protože jsem byl osloven, abych kandidoval, tak jsem připravil to, co předpisy označují jako stručné teze, které byly zveřejněny 27. května. A slíbil jsem, že do 25. září připravím podrobnější program, který zveřejním na svých stránkách. Na tom pracuji.

ČP: Když jste své teze porovnával s programy protikandidátů, cítíte, že nabízíte něco víc než rivalové, nebo máte téma, ve kterém jste silnější?

Štech: Nemyslím si, že moje teze představují tu jedinou kvalitu a programy protikandidátů jsou nějakým způsobem špatné. Nabízím něco, co doufám, že akademická obec nebo volitelé vezmou v úvahu – a to je zkušenost s řízením Univerzity Karlovy na univerzitní úrovni. To samozřejmě může být vnímáno i jako můj minus, ale doufám, že mám zkušenost i schopnost kritického odstupu od těchto činností, na kterých jsem se podílel. Nabízím určitě solidní přehled o vývoji sektoru univerzitního vzdělávání v zahraničí. Mám zkušenosti i díky svému aktivnímu působení v různých zahraničních grémiích jak v Bruselu, tak v OECD. Tyto zkušenosti přijdou vhod.

Ostatně, cenné jsou i mé čerstvé zkušenosti ze zatím docela úspěšné práce neformální skupiny prorektorů pražských vysokých škol na zlepšení situace v čerpání prostředků z evropských fondů v Praze. Čímž vůbec nechci snižovat zkušenosti protikandidátů s úspěšným řízením velké fakulty.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.

Rozhovor s Michalem Stehlíkem „Univerzita Karlova musí být sebevědomá a otevřenější“ najdete ZDE.

Oblastní galerie v Liberci: sobota 28. 9. – vstup zdarma při příležitosti státního svátku

Aktuální výstava: Mladí lvi v kleci. Umělecké skupiny německy hovořících výtvarníků v Československu 20. a 30. let 20. století
do 31. 12. 2013

První komentovaná prohlídka výstavy se uskuteční ve čtvrtek 26. září od 10 a 17 hodin. Expozicí Vás provede Anna Habánová, autorka projektu.

Na základě dlouholetého výzkumu v domácích a zahraničních archivech připravuje Oblastní galerie v Liberci ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územním odborným pracovištěm v Liberci jedinečnou přehlídku tvorby členů nejvýznamnějších uměleckých spolků německy hovořících umělců z Čech, Moravy a Slezska v období 1918 až 1945.

Kolekce německo-českého výtvarného umění Oblastní galerie v Liberci a sbírky zahraničního umění Národní galerie v Praze, spolu se zápůjčkami z domácích i zahraničních sbírkotvorných institucí a významným množstvím veřejnosti doposud neznámých děl ze soukromých sbírek nabídne zatím nejucelenější pohled na stále málo doceňovanou tvorbu českých Němců meziválečného období.

Projekt je postaven na výběru děl, která byla součástí meziválečných souborných přehlídek německo‐českého výtvarného umění doma i v zahraničí. Tato díla se podařilo adresně dohledat, podrobně zmapovat jejich historii a tím je zhodnotit. Tyto skutečnosti budou prezentovány v katalogu a v rámci rozšířených popisek v expozici.

Více o výstavě ZDE.

Kontakt:
Oblastní galerie v Liberci
U Tiskárny 81/1, 460 01 Liberec V
T: +420 485 106 325
F: +420 485 106 321
oblgal@ogl.cz
www.ogl.cz

Jana Hrubá: DOKUMENTY 1. Mozaika pedagogického hnutí

Jak to tehdy bylo? Poslední dobou tuto otázku často dostávám od mladých kolegů a kolegyň. Vědí, že jsem byla od roku 1989 u toho, zatímco oni byli v těch časech studenty nebo dětmi. Otázka mě přiměla, abych se obrátila do svého archivu a do svých vzpomínek. V učitelských iniciativách se totiž pohybuji od samého začátku. Za těch více než dvacet let jsem se díky tomu setkala s desítkami skvělých osobností. Učitelské hnutí si zaslouží, aby bylo zachyceno a podrobně zdokumentováno.

Když se dnes diskutuje o chybějící prestiži učitelské profese, zdá se mi, že mnozí kolegové očekávají, že prestiž jim může obstarat někdo shora. Mně se vždycky vybaví lidé, s kterými jsem se v učitelských iniciativách potkávala. Lidé, kteří měli vizi a byli schopni pro její realizaci něco udělat. Někteří se stali řediteli škol, jiní se vydali na akademickou dráhu nebo do státní služby, další se stali lektory a organizátory vzdělávání učitelů. Velká většina jich zůstala u svých žáků a studentů a pracovala na zdokonalování své vlastní výuky a metod práce. Vstoupili do zahraničních vzdělávacích programů nebo se začali učit jeden od druhého. Učili se, aby mohli lépe učit. Vytvořili různé pedagogické asociace a snažili se jejich prostřednictvím vyjadřovat ke vzdělávací politice a ovlivňovat prostředí pro vzdělávání a jeho koncepci. Někdy se to dařilo více, jindy méně, podle toho, jak koncepčně pracoval ministr školství a jak byl ochoten naslouchat názorům pedagogů. Také okolí nebylo vždycky příznivě nakloněno jejich snahám. Někteří bohužel prožili vyhoření, ale většina aktivně pokračuje ve svém snažení. Vážím si toho, že jsem s nimi mohla různým způsobem spolupracovat. Že jsem mohla sledovat jejich osobní rozvoj. Jsou to osobnosti, o jejichž prestiži nemohu pochybovat.

Také proto začínám pracovat na tomto dokumentu. Aby bylo zachyceno učitelské hnutí, které již začalo třetí desítku let svého trvání. V některých akademických publikacích je sice zmiňováno, ovšem z odstupu, velmi stručně, někdy až mlhavě. Na vydání knihy nejsou prostředky, ale máme k dispozici prostředí internetových Učitelských listů, které můžeme využít. Tak jako patnáct ročníků stejnojmenného tištěného časopisu, který jsem vydávala v letech 1993–2008, dokumentuje snahy mnoha pedagogických iniciativ i jednotlivých učitelů o změnu kvality vzdělávání, může vzniknout elektronická podoba dobového dokumentu. Dokument může vznikat postupně jako mozaika, mohou do něj přispívat další autoři, může být doplňován a obohacován o nové podrobnosti, třeba i o odlišné pohledy na události.

Smyslem není nerealistický návrat, doba je dnes jiná a budoucnost školství bude mnohem více ovlivněna technologiemi, než bylo tehdy patrné. Ne ve všem měli všichni pravdu, někdy jsme byli hodně idealističtí, možná i naivní. Důležité je, že jsme se snažili o zlepšení a že jsme se učili. V těch starých dokumentech můžeme najít myšlenky a vize, které nás mohou inspirovat i dnes, poznáme z nich, že mnoho návrhů na řešení problémů už tu bylo, a můžeme sledovat, jak se leckterá dobrá myšlenka dá znehodnotit nevhodným provedením v nepravou dobu. To, co mělo spontánně a postupně vyrůstat zdola, se nařízením shora bez vytvoření podmínek zbytečně zdiskreditovalo. Úžasná aktivita lidí nebyla dostatečně podpořena a využita ke zlepšení kvality vzdělávání všech žáků a studentů. Jistě i proto se objevuje mezi učiteli deziluze.

Samozřejmě nemohu vědět všechno. Viděla jsem události z perspektivy svého osobního působení v Pedagogickém svazu, v NEMES, PAU, SKAV a v Učitelských listech. Na těchto příkladech je mohu vylíčit a pokusit se o dílčí zobecnění. Proto doufám, že se ke mně přidají další účastníci, že shromáždíme vzpomínky a dokumenty a že se postupně podaří tuto zajímavou kapitolu učitelského hnutí na základě našeho materiálu odborně zpracovat. To už ovšem nebude na nás, ale na historicích pedagogiky. Ale my, kteří jsme byli přitom, jim můžeme připravit podklady. Někteří z vás pracovali v učitelských asociacích nebo sdruženích jiného zaměření. Žádná aktivita by neměla v tomto přehledu chybět. Měli bychom se jako příslušníci profese umět poučit i z nezdarů a omylů. Prosím tedy všechny, kdo k tomu mají co říci, aby se ozvali a přispěli do mozaiky této přelomové doby. Kdo jiný než my to může udělat?


Proč jsme chtěli změnu?

Vzpomínám si, že tak jako pro mnoho jiných, i pro mne se listopad 1989 stal signálem možnosti změny ve školství. Spousta věcí mi jako učitelce vadila. Vliv panující ideologie byl všude a ve všem. Učila jsem češtinu a dějepis a už na fakultě byly přednášeny dějiny vypreparované a pokroucené. Doháním to dodnes. Každá vyučovací hodina musela mít výchovný (rozuměj ideologický) cíl, zápis v třídní knize i v sešitě žáků musel odpovídat osnovám a příslušné kapitole v učebnici. Všechno se přísně kontrolovalo. Předepsané učivo bylo vzhledem k základní školní docházce zkrácené na osm let nahuštěné a předimenzované, museli jsme postupovat ve výuce dál a dál, bez ohledu na to, zda si děti stačily látku osvojit. Politický tlak na učitele i ředitele byl nesmírný, stálá kontrola, posudky, vedení kádrových materiálů na učitele i osobních listů žáků, spousta školení a povinností mimo vyučování. Přesto jsme měli svou profesi a děti rádi a cítili jsme za ně odpovědnost.

Když došlo k převratu, řekla jsem si: „Konečně můžeme s tím školstvím něco udělat. A já musím být u toho.“ Vydala jsem se hledat podobně smýšlející kolegy. Tehdy nefungovaly oficiální informace, výlohy obchodů po Praze byly v těch týdnech polepeny vývěskami a ručně psanými plakátky. Někde mezi nimi jsem našla oznámení o schůzi Občanského fóra na pedagogické fakultě. Tam jsem navázala první kontakty.

Jako houby po dešti tehdy v mnoha městech a vesnicích, ve školách i na fakultách vznikala Občanská fóra, z nichž některá se v dalších měsících a letech měnila v registrované organizace. Učitelé chtěli ovlivnit změnu podmínek ve svém resortu, chtěli odstranit ideologický nános a napravit aspoň některé křivdy. Chtěli si také vydobýt změny ve výuce svého předmětu nebo v organizaci svého typu školy. Začala doba pedagogických iniciativ. Pro mnoho z nás neskončila dodnes, jen jsme si představovali, že všechno bude rychlejší a že podobně smýšlejí a cítí všichni kolegové. V tom jsme se mýlili. Ve školství panuje obrovská setrvačnost. Přesto to byla (a je) krásná doba. Když se člověk vrací ke starým dokumentům, s údivem sleduje, kolik vizí se podařilo přenést do života, ale i kolik jich ještě čeká. Zdá se, že po několika letech útlumu teď nastává určité oživení aktivity, které reaguje na pomalé změny v některých školách a třídách. Slibné je, že kromě pedagogů se někde začínají výrazně zapojovat i rodiče a dokonce i podnikatelé.

Okolní prostředí se mění velice rychle. Vezměme jen možnosti vzájemné komunikace v 90. letech. V době začátků hnutí jsme byli při psaní článků nebo dopisů odkázáni na psací stroj, při rozmnožování dokumentů byl k dispozici maximálně ormig, později první kopírky. Vše se rozesílalo poštou. První texty na počítačích jsou v programu T 602. Sazby některých publikací a časopisů nemáme zachovány, takže by si mnohé zasloužily digitalizaci. Pokud tedy v tomto cyklu elektronicky zpřístupníme aspoň zásadní dokumenty z té doby, vlastně je pro historii pedagogiky zachráníme. I to by byla záslužná činnost.

Vážení kolegové! Připojíte se ke mně? Nebo to pokládáte za marnost?


Další díly seriálu najdete ZDE.

Týden pro hyperaktivitu

ADHD, hyperaktivita nebo porucha pozornosti, několik názvů pro jeden problém, který zasahuje až sto tisíc českých školáků. Upozornit na jeho závažnost má i poslední zářijový týden od 22. září do 29. září, který je věnován hyperaktivitě.

V České republice se k týdnu, který organizují evropské neziskové organizace, oficiálně hlásí pouze Národní institut pro děti a rodinu, který se hyperaktivitou dlouhodobě zabývá. Bezplatně propojuje děti, rodiče, pedagogy i odborníky a napříč poskytuje metodickou pomoc.

Pro budoucí školáky a čerstvé prvňáky nově odstartoval projekt „Aktivně do školy“. „Klademe si za cíl vytvořit nový model komplexní a intenzivní podpory nástupu do školy a prvního roku školní docházky pro děti se specifickými vývojovými poruchami (zejména hyperkinetickou poruchou a poruchám pozornosti),“ uvedla ředitelka Národního institutu pro děti a rodinu Terezie Pemová. Dodala, že v současné době chybí v praxi ucelený systém, který by umožňoval individuální diagnostiku dětí v oblasti specifických vývojových poruch a zároveň i tvorbu individuální nápravy s aktivním zapojením poradenských pracovišť.

Institut myslí i na dospívající. Přihlásit se mohou do projektu „Aktivně do života“. „Cílem je pomoc při zvládání obtíží spojených s dokončením kvalifikačního studia, případně při nástupu do zaměstnání,“ konstatovala Pemová. Do projektu podle Pemové mohou být zařazeni především dospívající nebo mladí dospělí s poruchou ADHD, kterým hrozí předčasný odchod ze sekundárního vzdělávacího systému, nebo vzdělávací systém opustili bez dokončeného kvalifikačního vzdělání, případně jsou uchazeči či zájemci o zaměstnání.

Národní institut pro děti a rodinu v programu Hyperaktivita poskytuje v České republice ojedinělý systém poradenských, terapeutických a podpůrných služeb pro děti, dospívající a dospělé s poruchami pozornosti a hyperaktivitou, případně jejich rodiny či blízké. Metodické, supervizní a podpůrné služby zároveň nabízí pedagogickým pracovníkům, pracovníkům sociálních služeb a dalším odborníkům, kteří potřebují v této problematice poradit. Sdružení vykonává vlastní výzkumnou, publikační a osvětovou činnost, spolupracuje se zahraničními odborníky a je součástí sítě evropských poskytovatelů služeb pro osoby s ADHD/ADD.


Program „hyperaktivního“ týdne

Pondělí 22. 9.: Prezentace programu „Aktivně do života“ – filmové sociálně-rehabilitační skupiny pro dospívající a mladé dospělé s ADHD/ADD – místo konání Praha

Středa 24. 9.: Seminář pro odbornou veřejnost – „Problematika dospívajících a mladých dospělých s ADHD/ADD ve vztahu k trhu práce“ – místo konání Olomouc

Čtvrtek 25. 9.: Osvětový seminář pro odbornou veřejnost – „Problematika dospívajících a mladých dospělých s ADHD/ADD ve vztahu k trhu práce“ – místo konání Praha

Pátek 26. 9.: Den otevřených dveří v programu Hyperaktivita – místo konání Praha

Kontakt:
Národní institut pro děti a rodinu
Trenčínská 2/2632, Praha 4 – 141 00
www.hyperaktivita.cz, www.nidar.cz
Telefon: +420 604 266 300
E-mail: info@hyperaktivita.cz

Hana Jenčová: Unikátní novinka – studentské praxe na klíč

Unikátní novinku v rámci České republiky nabízí Pedagogická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě (PdF OU). V rámci recipročních aktivit, které zařizuje studentům referát praxí PdF OU, vykonávají studenti pro školská a výchovná zařízení Moravskoslezského kraje právě ty činnosti, které nejvíce potřebují.

Od října loňského roku Pedagogická fakulta Ostravské univerzity spustila nový model zajišťování pregraduálních praxí – místo dosavadního vedení studentů zkušenými pedagogy ve školských a výchovných zařízeních si mohou tyto instituce v rámci reciproční rámcové smlouvy dojednat její studenty přímo na konkrétní službu.

Tento model je zcela jedinečný a nenaleznete jej na žádné jiné fakultě Ostravské univerzity, ani na kterékoli jiné univerzitě v České republice. Studentům umožní získat velké množství praxe ve školách a institucích v oborech, které je zajímají a mnoho zkušeností při řešení nejrůznějších situacích v různých aktivitách.

Studenti zajišťují třeba vedení či asistenci v nejrůznějších kroužcích, doučují děti v rozmanitých předmětech, zajišťují volnočasové aktivity a vytvářejí program na škole v přírodě.

Studenti Pedagogické fakulty OU ale fungují také jako zdravotníci zotavovacích akcí, instruktoři lyžování či snowboardingu. Zajišťují jednorázové akce – koordinují děti, pracují na stanovištích třeba Dní dětí, Dnu Země nebo sportovních dnech. Jsou pomocným doprovodem na školních akcích třeba na plavání, do kina, divadla či ZOO. Asistují ve výuce: pomáhají vyučujícímu v průběhu výuky s méně nadanými, či naopak velmi nadanými dětmi.

Studenti PdF OU se podílejí i na výzdobě škol a institucí, podle aktuálního ročního období malují na zdi a vykonávají řadu dalších činností. V sobotu 14. září 2013 byla v areálu LIBROS V Ostravě – Přívoze otevřena Dopravní školička, kterou svými kresbami umně vyzdobily naše studentky Klára Putniorzová, Eva Havlíková a Barbora Vicanová.

O tuto výzdobu požádala šikovné studenty prostřednictvím Pedagogické fakulty ředitelka mateřské školy z Ostravy – Muglinova Jarmila Chlopková v rámci recipročních aktivit. Studentky si byly prohlédnout prostory pro školičku a vytvořily návrhy, které byly po konzultacích schváleny a realizovány.

Radim Šíp: Proč už nejsem salónním antirasistou

Když jsem přijel na výzkumnou stáž do Ameriky, neměl jsem představu, jak budu vycházet s grantem. Proto jsem se ubytoval v jedné z velice levných ubytoven. Kulturní šok byl větší, než jsem si před tím dokázal představit. Nikoli kvůli chudobě – ta je bezútěšná všude – ale zahlcen mnoha odlišnostmi jsem neviděl to, co bylo zjevné. A co paradoxně už ani mnozí Američané nevidí, neboť to mají tak blízko na očích, že nemají odstup.

24. 8. blízko brněnského „ghetta" (v Čechách ještě zaplaťpánbůh skutečná ghetta nemáme, a pokud si to někdo myslí, ať se jede podívat do Saint Louis) se shromáždilo asi třicet demonstrantů proti „černýmu rasismu" a „zneužívání dávek". Rozpoznával jsem v nich převážně tváře omladiny z Ultras a Johny Kentus – dvou part brněnských fotbalových hooligans. Jejich průměrný věk mohl být tak kolem 16–17 let – téměř nikdo z nich nepracuje a neodvádí daně státu. Podle výzvy na facebooku se cítí být „utlačovaní".

Mám pro mladé chlapáky jednu radu. Než začnou protestovat proti romské kriminalitě, měli by odjet daleko za hranice naší země. Měli by si upřít výsadu bydlet u stejně holohlavých kamarádů s vysokými botami a měli by sledovat život z pozice skutečně nezávislého a přitom naprosto zranitelného pozorovatele. Jistě by pak ve svých pivních soudech byli opatrnější. Naneštěstí pro nás pro všechny jsou tito chlapáci povětšinou vzděláváni na školách s velice špatnou výukou dějepisu, základů společenských věd a jazyků, a tak když už si troufnou do zahraničí, pak pouze hromadně na nějaký Oi koncert nebo na fotbalový zápas. (Čest výjimkám.) Jejich svět je tak omezený, že jejich pravdy rostou až do nebe.

Když jsem přijel na výzkumnou stáž do Ameriky, neměl jsem představu, jak budu vycházet s grantem. Proto jsem se ubytoval v jedné z velice levných ubytoven. Kulturní šok byl větší, než jsem si před tím dokázal představit. Nikoli kvůli chudobě – ta je bezútěšná všude – ale zahlcen mnoha odlišnostmi jsem neviděl to, co bylo zjevné. A co paradoxně už ani mnozí Američané nevidí, neboť to mají tak blízko na očích, že nemají odstup.

Nerozuměl jsem na příklad skutečnosti, proč se se mnou polovina černochů nebaví a všichni ostatní z ubytovny – Číňané, Korejci, Ukrajinci, Poláci, bílí i druhá polovina černých – ano. Nikdo z mých kolegů ve Výzkumném centru mi to nebyl schopen vysvětlit. Asi měsíc mně trvalo, než jsem se zbavil slepoty. V kavárnách univerzitního kampusu, kam jsem docházel na přednášky svých amerických kolegů, jsem nalezl skutečně multirasové prostředí. U jednoho stolu sedávali bílí Američané se snědšími Korejci a Číňany, íránské dívky v šátcích s dívkami indiánského původu v barevných pončech, Indové se stipendistkami z Evropy. Jenže jedna kombinace chyběla. Bílí Američané a bílé Američanky nesedávali (nebo sedávali statisticky zcela nevýznamně) s Afroameričany a Afroameričankami.

Teprve poté mi to došlo. Ti z černochů, kteří se se mnou bavili, byli afričtí stipendisté studující na univerzitě. Ta druhá půlka, která mě s nedůvěřivými gesty a nenávistnými pohledy odbývala ve společné kuchyni ubytovny, byli mladí Afroameričané, kteří studovali v nedaleké provinční college. Já byl pro ně americký „gadžo". Aniž by cokoli kdokoli řekl, nenávist převtělená do mlčenlivé nedůvěry vzlínala z obou stran tak, že navzájem podněcovala nenávist a budovala dojem nezměnitelné „pravdy" o rasismu těch druhých. Konečně jsem pochopil, jak je to mezi námi a Romáky. Rasismus vzlíná z obou stran, my to máme příliš blízko na očích a chybí nám odstup a odvaha, abychom si to přiznali.

V Americe jsem začal být k některým jevům citlivější. Jel jsem se podívat za „mé" město na „mobilní domy". To jsou přesně ty čtvrtě domů na kolech (čtvrtě maringotek), které se v případě blížícího se tornáda musejí vyklidit jako první a ve kterých bydlí lidé, jež si dům nemohou pořídit. V oněch čtvrtích bydleli v drtivé většině právě Afroameričané zaměstnaní v továrnách rozprostřených do širokého okolí anebo již zcela bez práce. Když jsem projížděl oněmi místy, jejich rozzářené obličeje se svraštily nedůvěrou a napjatým vyčkáváním. Jednou jsem měl menší kolizi a nebyl jsem schopen okamžitě pokračovat v jízdě. Začali se ke mně stahovat. Pocítil jsem přesně to, co cítíme u nás, když v osamění a v úzkostných představách přehrávaných zločinů, které se tam údajně dějí, procházíme romskou čtvrtí…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Hodnocení metod podle efektivity

Ve studii zveřejněné v časopise "Psychological Science in the Public Interest" autoři přinášejí výsledky hodnocení nejčastěji používaných metod, kterými se studenti učí, podle jejich efektivity.

Zdroj: SCIO. Výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 8. září 2013


Do skupiny nejméně efektivních zařadili následující metody:

10. podtrhávání a zvýrazňování v učebnicích a textech,
9. opakované čtení,
8. shrnutí,
7. zapamatování si klíčových slov,
6. mentální vizualizace jako připomínka látky.

Studie k těmto metodám říká, že některé z nich mohou pomoci některým studentům, ale jen při učení určité látce a celkově jsou málo efektivní.

Do skupiny středně efektivních metod zařadili následující:

5. promyšlené doptávání s použitím otázky "proč",
4. vlastní vysvětlení látky studentem,
3. přeskakování – probírání různých typů látky nebo problémů v rámci učební aktivity.

Jako nejefektivnější metody autoři studie označili:

2. zkušební testování v jakékoli podobě – kartičky, otázky v učebnici nebo testy na procvičení – ovšem aniž by výsledky byly zahrnuty do hodnocení,
1. rozložené procvičování – studium a opakování látky v průběhu několika relativně krátkých časových úseků.

Učení se velkého objemu látky na poslední chvíli je sice lepší než se neučit vůbec, ale nepřináší solidně osvojené znalosti a dovednosti.


Původní text ZDE.

Magister: reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu

Anotace časopisu nově vznikajícího na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, jehož cílem je vytvořit podmínky pro badatele či badatelské týmy, ale i začínající výzkumníky, dát prostor pro odbornou diskusi a informovat odbornou a vědeckou veřejnost o realizovaných výzkumech.


Vážené kolegyně / vážení kolegové,

dovolujeme si představit nově vznikající periodikum s názvem Magister: reflexe primárního a preprimárního vzdělávání ve výzkumu. Jedná se o odborný recenzovaný časopis s mezinárodní redakční radou, jehož cílem je kompletovat výstupy výzkumných šetření i jejich procesuální cesty, které činíte v této specifické oblasti vzdělávání. Tím bychom chtěli poskytnout náhled na úroveň poznání pedagogické vědy v diskurzu předškolního a primárního školství.

Časopis bude vycházet pravidelně 2x ročně (a to od roku 2013 – červen a prosinec) v kooperaci dvou kateder Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – konkrétně Katedry primární a preprimární pedagogiky a Katedry psychologie a patopsychologie, pod záštitou Univerzity Palackého v Olomouci. Kromě redakční rady budou na odbornou garanci periodika dohlížet také recenzenti z různých pedagogických fakult v České republice a zahraničí.

Snahou časopisu je poskytnout platformu pro publikování tuzemských i zahraničních původních prací. Výchova, vzdělávání a kultivace jedince v nejširším slova smyslu, v kontextu podmíněnosti řady intervenujících proměnných v primární a preprimární edukaci evokují badatele k poznávání a rozkrývání pedagogické reality. Zde je naším cílem vytvořit podmínky pro badatele či badatelské týmy, ale i začínající výzkumníky a dát prostor pro odbornou diskusi, informovat odbornou a vědeckou veřejnost o realizovaných výzkumech, o stavu jejich řešení v souvislosti s obsahovými i metodologickými závěry v kontextu teorií pedagogického či psychologického myšlení, hraničních disciplín, ale i praxe. Tím by mohl být dán prostor pro aplikaci i jiných poznatků, což by mohlo podpořit kvalitnější rozvoj vědy v dané oblasti. Do budoucna bychom chtěli obohatit časopis o celou verzi v anglické jazykové mutaci.

Uvědomujeme si, že naše ambice jsou dosti velké, neboť bychom rádi propojili pracoviště v oblasti daného výzkumu, a to nejenom v podmínkách České republiky, ale i zahraničí.

Časopis bude prezentován také na webové stránce Katedry primární a preprimární pedagogiky, kde budou pravidelně zveřejňovány abstrakty publikovaných článků, aktualizované informace pro autory, čtenáře, odbornou veřejnost a další data.

Budeme se velmi těšit, že se případně zapojíte do spolupráce s naší redakcí a rozšíříte řady autorů nebo i přispěvatelů v podobě reakcí na zveřejněné články, čímž budeme společně konstruovat jednotlivé oblasti poznatkové linie v kontextu primární a preprimární školy.

doc. PhDr. Eva Šmelová, Ph.D.
doc. PhDr. Alena Petrová, Ph.D.
Mgr. Dominika Stolinská, Ph.D.

Michal Stehlík: Univerzita Karlova musí být sebevědomá a otevřenější

„Univerzita má obrovský potenciál spoluurčovat kulturní i společenský život v celé zemi,“ volá po aktivnější roli kandidát na rektora.


Nejstarší a nejprestižnější univerzitu v České republice čeká 25. října volba nového rektora. Do klání o nástupce dosluhujícího Václava Hampla jdou tři uchazeči, jak již Česká pozice (ČP) informovala: děkan Filozofické fakulty Michal Stehlík, prorektor analýz a strategií z Pedagogické fakulty Stanislav Štech a exděkan 1. lékařské fakulty Tomáš Zima. ČP všechny tři postupně představí v sérii obsáhlých rozhovorů. První je s nejmladším z uchazečů, Michalem Stehlíkem.

Historik Michal Stehlík je děkanem FF UK od února 2006, dříve působil i jako náměstek generálního ředitele Národního muzea v Praze pro výstavní a sbírkotvornou činnost.

ČP: Vaše programové teze, s nimiž jdete do rektorské volby, jsou dosti obsáhlé. Pokud byste však měl vybrat jen pět stěžejních témat, která to budou?

Stehlík: Všechny priority jsou podřízeny základní vizi – rozvoji skutečně svobodného sebevědomého akademického prostředí, společenství pedagogů a studentů. Mám-li být konkrétní, první prioritou je otevřená univerzita. Myslím si, že na to, jak jsme úžasně různorodá a velká instituce, jsme pořád poměrně uzavřený svět. Druhým tématem je aktivita; to znamená být aktivní i ve veřejném prostoru a nezůstávat jen obětí plánů veřejné správy nebo toho, co se děje kolem nás. Dále je to mezinárodní přesah. I nám hrozí, že zůstaneme regionální univerzitou, takže je nutné být aktivnější v mezinárodních souvislostech. S tím je spojena další priorita – posilování vědecké excelence. Pokud má být v Česku nějaká „výzkumná univerzita“, pak to musíme být jednoznačně my. Za páté: musí nastat redukce kvantity a posilování kvality, posílení kvality studia a snížení počtu studentů na některých místech. Samozřejmě ne paušálně. Našla by se spousta dalších priorit, jsme velká instituce.

ČP: Univerzita Karlova je stále nejprestižnější univerzitou v zemi. Vidíte nějaká témata, oblasti, ve kterých vyloženě zaostává? Kde je potřeba nejvíce přidat?

Stehlík: Jednou ze základních slabin je vnitřní fungování, malá vnitřní otevřenost a schopnost rychlé výměny informací, malá schopnost pružných reakcí. Druhá slabina je, byť říkáte, že jsme nejprestižnější, naše působení navenek. V tom jsme v posledních letech hodně ztratili. Takže na jedné straně jde o zlepšení vnitřní infrastruktury, musíme být rychlejší a zároveň otevřenější k celouniverzitní diskusi především nad koncepčními záležitostmi. Na druhé straně nesmíme vzdávat svou roli ve veřejném prostoru, musíme v něm být viditelní. Obávám se, zda neztrácíme autoritu ohledně veřejně diskutovaných témat. Tady rozhodně přidat musíme.

ČP: K tomu se ještě dostaneme. Když porovnáte sebe s oběma protikandidáty, můžete říct, že v něčem máte proti nim vyloženě výhodu? Jaké jsou vaše silné stránky?

Stehlík: Asi bych to nestavěl a priori konfrontačně oproti dalším kandidátům. Jednoduše bych řekl tři silné stránky: komunikativnost, systematičnost, týmovost. A pokud bych to měl konkretizovat na dosavadní fungování, před téměř osmi lety jsem se stal děkanem velké fakulty v problémech. Patrně jsem nebyl na počátku přijímán s nadšením či důvěrou ve schopnost v tak složité situaci prosadit změny k lepšímu. A teď si dovolím konstatovat, že změna k lepšímu se jednoznačně podařila a že už při volbě do druhého období jsem byl jediným kandidátem na děkana s drtivou podporou většiny kateder i akademického senátu, takže se mi zřejmě podařilo získat i důvěru.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.