Jedno z velkých témat voleb 2021 byla podpora školství a vzdělanosti. O dva roky později je z toho jen jedna velká deziluze.
Zdroj: www.irozhlas.cz
27. 11. 2023
Ve vypjaté
předvolební kampani před posledními sněmovními volbami se vládní a opoziční
strany nemohly shodnout absolutně na ničem. S jednou výjimkou: a to byla
podpora školství.
Tehdejší
premiér Andrej Babiš (ANO) a jeho ministr školství Robert Plaga (za ANO) nasměrovali
nemalé peníze do regionálního školství. Platy učitelů na základní a střední
škole už přestaly být ostudné.
Tehdejší
opozice se nejen přihlásila k vládní masivní podpoře regionálního školství, ale
naslibovala ještě mnohé další. Zdálo se, že to nemůže nevyjít.
Po volbách
se předsedou vlády stal vysokoškolský učitel Petr Fiala (ODS), ministrem
školství další učitel Petr Gazdík (STAN). Učitelé, studenti i jejich rodiče
vyhlíželi lepší příští a těšili se na slibovanou vzdělanostní společnost bez chaotického
konání předchozí vlády.
Jaký je
výsledek? Neustálé výměny ministrů školství, naprosté prohospodaření veřejné
podpory pro modernizaci školství a v pondělí to celé asi dorazí stávka škol.
130 procent
bez záruky
Kde se
stala chyba? V předvolebním populismu a povolebním amatérismu. Dobře se to dá
vysvětlit třeba na hrdém slibu vládní koalice z programového prohlášení, že
pedagogičtí pracovníci dostanou alespoň 130 procent průměrné mzdy.
Nikdo se
ale nezamýšlel nad tím, kde na to potřebné miliardy vzít. Takže v přepsaném
aktuálním vládním prohlášení to nebylo už 130 procent průměrné mzdy pro všechny
pedagogické pracovníky, ale jen pro učitele.
I to bylo
dost drahé, takže se vymyslelo, že se to bude počítat z dva roky starých platů
a zároveň se stát pokusí co nejvíce ušetřit na dalším školském personálu, bez
kterých ale žádná škola nemůže dobře fungovat.
Snadno a
rychle tak stát tímto politikařením přišel o důvěru učitelů a ti jdou do
stávky. Většině pravděpodobně nejde ani tak o jejich platy, ale o celkový
amatérismus řízení rezortu, kde už dávno není Gazdík, není tam už také ani
Vladimír Balaš (STAN).
Aktuálně
úřad řídí Mikuláš Bek (STAN), ale i pod ním se křeslo začíná docela houpat.
Není těžké pochopit proč. I velmi dobře studující základoškoláci mají problém
se z devítky dostat na slušnou střední školu a až nyní pod tlakem veřejnosti
ministerstvo mění obstarožní pravidla přijímacích zkoušek.
Podíl
veřejných financí na vysoké školství vůči HDP se propadl hluboko pod unijní
úroveň a mnohé chudší filozofické fakulty už stávkují. A nyní došlo i na delší
dobu preferované regionální školství.
Nezaplatitelný
slib o 130 procentech průměrné mzdy pro učitele musí být z
politicko-marketingových důvodů zjevně zachován, ale důsledkem je například
snížení maximálního počtu hodin výuky financovaných ze státního rozpočtu. Tedy
v překladu: bude méně dělených tříd, seminářů či podpory nadaných žáků. To je
naprostý nerozum a jedna z velkých pobídek pro masivní účast škol ve stávce.
Snadno a
rychle tak stát tímto politikařením přišel o důvěru učitelů a ti jdou do
stávky. Většině pravděpodobně nejde ani tak o jejich platy, ale o celkový
amatérismus řízení rezortu, kde už dávno není Gazdík, není tam už také ani
Vladimír Balaš (STAN).
Aktuálně
úřad řídí Mikuláš Bek (STAN), ale i pod ním se křeslo začíná docela houpat.
Není těžké pochopit proč. I velmi dobře studující základoškoláci mají problém
se z devítky dostat na slušnou střední školu a až nyní pod tlakem veřejnosti
ministerstvo mění obstarožní pravidla přijímacích zkoušek.
Podíl
veřejných financí na vysoké školství vůči HDP se propadl hluboko pod unijní
úroveň a mnohé chudší filozofické fakulty už stávkují. A nyní došlo i na delší
dobu preferované regionální školství.
Nezaplatitelný
slib o 130 procentech průměrné mzdy pro učitele musí být z
politicko-marketingových důvodů zjevně zachován, ale důsledkem je například
snížení maximálního počtu hodin výuky financovaných ze státního rozpočtu. Tedy
v překladu: bude méně dělených tříd, seminářů či podpory nadaných žáků. To je
naprostý nerozum a jedna z velkých pobídek pro masivní účast škol ve stávce.
Drahé
šetření
Krize ve
školství je důležitá ještě z jednoho důvodu. Dokonale ukazuje, jak hloupá je
představa mnohých politiků, že se ořežou rozpočty jednotlivých ministerstev,
všem trochu ubere, nic moc se nezmění, ale zároveň se ušetří. To bez
promyšleného reformního plánu ale skoro nikdy nefunguje.
Je možné
ještě trochu ubrat kuchařce ze mzdy? Ne. Je možné vyhodit psychologa, kterého
pro studenty potřebujete? Ne. Je možné nafouknout třídu do počtů jako za
normalizace? Ne. Respektive na vše můžete odpovědět ano, pár měsíců to může
fungovat, ale pak se vše zhroutí a náprava často finančně násobně převýší
naplánované úspory.
Autor je
publicista a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
0 komentářů:
Okomentovat