Přelomové změny, které mohou ovlivnit učitelskou profesi

Americká vzdělávací skupina Knowledge Works představila svůj nový dokument “Forecasting the Future of K-12 Teaching: Four Scenarios for a Decade of Disruption” , ve kterém sleduje, jak by přelomové změny ve vzdělávání mohly v nejbližších deseti letech ovlivnit učitelskou profesi.

Zdroj: Scio

Dokument nabízí čtyři možné scénáře pro budoucnost učitelství v USA:

1. „Plastická profese“ – podmínky zůstanou víceméně nezměněny, zájem o učitelství bude klesat, učitelé budou pod neustálým tlakem, vzdělávací výsledky budou slabé, rostoucí nespokojenost veřejnosti se školským systémem.

2. „Vraťte nám třídu“ – alternativní budoucnost č. 1 – učitelé a pedagogičtí pracovníci odmítnou omezení současné vzdělávací politiky, spojí se a budou více prosazovat inovativní postupy, hybridní formy vyučování, učení založené na kompetencích, tvůrci vzdělávací politiky je budou následovat.

3. „Podpůrná profese“ – alternativní budoucnost č. 2 – odborníci z různých odvětví budou organizovat a podporovat učení mimo formální prostředí a vytvoří vzdělávací síť nezávislou na současném školském systému základních a středních škol (K-12).

4. „Rozrůzněné úlohy činitelů učení“ – rozvoj různých forem a prostředí učení, formální vzdělávací prostředí škol přestane být dominantní, nové role učitelů a pracovníků v muzeích, knihovnách apod., vzdělávací role členů komunit.

Varianty budoucího vývoje budou pravděpodobně obsahovat různé prvky naznačené v uvedených scénářích, bylo by proto dobré se nad nimi zamyslet (více o budoucnosti ve vzdělávání podle Knowledge Works i dalších viz ZDE).

Původní text ZDE.

8 principů dobrých vzdělávacích her

Využití her ve vzdělávání není nic nového, s novými technologickými možnostmi se však významně rozšiřuje zapojení her do vzdělávání a gamifikace je uváděna jako jeden z „horkých“ trendů ve vzdělávání.


Zdroj: Irena Smetánková, Scio


Dobré vzdělávací hry by měly zahrnovat následujících osm principů

1. Obsahová náročnost – hry by neměly být pouze jednoduché procvičování paměti nebo krátké úkoly prokládané zábavou, ale komplexní herní úkoly se vzdělávacími cíli, napojené na standardy.

2. Produktivní selhání – podporují tvorbu hypotéz a selhání následované zpětnou vazbou.

3. Pečlivé nastavení obtížnosti – systém by měl odhalit zónu nejbližšího vývoje hráče tak, aby hra nebyla ani příliš obtížná a frustrující, ani příliš snadná a nudná.

4. Podpora vytrvalosti – hra podporuje vytrvalost a dovednost čelit překážkám, hráč je připraven prohrát a začít znovu.

5. Budování sebedůvěry – hráči zakusí ve hře úspěch a získají pocit zvládnutí určitých strategií a dovedností.

6. Posílení vnitřní motivace – hra žáky motivuje a propojuje vnější motivaci s motivací vnitřní – hráč zažívá uspokojení z dosažení cíle.

7. Přístupnost – hra by měla poskytovat možnosti k učení na všech herních úrovních od jednoduché ke složité, hráč musí mít přístup ke všem informacím a zdrojům na každé úrovni.

8. Učení do hloubky – některé programy postaví žáky před neznámé úkoly, které vyžadují kritické myšlení a řešení složitých problémů. Takové programy zahrnují i prvky hodnocení.

Původní text najdete ZDE.


Dodáváme: neměly by se podobné principy uplatňovat i při učení ve škole?

Pětina dětí má odklad školní docházky, už to není ostuda

Přibližně 30 tisíc dětí, které byly letos u zápisu, zůstane ve školce o rok déle. Počet prvňáků s odkladem se posledních deset let drží okolo 22 procent. Na rozdíl od minulosti totiž rodiče ani společnost odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu. Nejčastějším důvodem odkladu jsou poruchy řeči a pozornosti, chlapci přitom nastupují do školy o rok později třikrát častěji než dívky.

Odklady školní docházky jsou český fenomén. V okolních evropských zemích dítě s dosažením požadovaného věku do základní školy nastupuje bez toho, aby někdo řešil, zda je dostatečně „zralé“, či nikoli. Právě problematika školní zralosti, která se v Česku posuzuje již zhruba padesát let, byla tématem odborné konference pořádané pedagogickým Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe.

„Počet odkladů se v Česku posledních deset let pohybuje okolo 22 procent, což je vysoké číslo – před rokem 1990 bylo odkladů minimálně. Dnešní předškoláci nejsou hloupější nebo méně zralí než jejich předchůdci, ale zvýšily se požadavky škol i samotných rodičů. Navíc, na rozdíl od minulosti, rodiče a společnost už odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu,“ říká Jana Kropáčková, odbornice na předškolní vzdělávání z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a autorka řady publikací nakladatelství Raabe.

Současná společnost je více orientovaná na výkon a úspěch, což se odráží i v oblasti vzdělávání. Než by rodiče riskovali, že dítě nástup do základní školy nezvládne „na jedničku“, často raději rok počkají. „Syn je narozený 30. srpna, o odklad jsem požádala kvůli tomu, že se v první třídě může potkat i s o dva roky staršími spolužáky. Mám obavu, že o tolik starším dětem zkrátka nemůže stačit, i když je šikovný,“ konstatuje Alice Novotná, matka předškoláka.

Rodiče jsou také informovanější a daleko více řeší, do jaké základní školy svoje dítě umístí. Dříve volili takzvanou spádovou školu, případně školu nejblíže od místa bydliště. Dnes je nabídka širší a rozhoduje pověst školy, a to hlavně v Praze a Středočeském kraji, kde je také procento odkladů nejvyšší. Na kvalitní školy se pak stojí i fronty. Navíc letos k zápisu přišlo nejvíce dětí za posledních deset let – podle údajů ministerstva školství to bylo přes 148 tisíc. Odklad tak bude letos mít přibližně 30 000 předškoláků, číslo ještě není konečné.


Podle České školní inspekce jsou odklady oprávněné

Přestože celá pětina populace nastupuje do školy o rok později, podle šetření České školní inspekce (ČŠI) jsou odklady oprávněné. Jako nejčastější příčiny odkladu školní docházky ČŠI definuje logopedické vady a poruchy řeči spolu s poruchami pozornosti a soustředění. „Pokud dítě špatně vyslovuje r nebo ř, neznamená to však, že nutně musí mít odklad. Důležitější je, aby se umělo zeptat, odpovědět na otázku ‚Co jsi dělal?‛ nebo ‚Co jste včera četli za pohádku?‛. Předškoláci často mají problém s tím, že nedokáží souvisle vyprávět,“ vysvětluje Jana Kropáčková.

Dalším zajímavým zjištěním ČŠI je, že rodiče odklad školní docházky zvažují nejčastěji na doporučení učitelky mateřské školy, a to dokonce v téměř 52 procentech případů. Naopak posudek pedagogicko-psychologické poradny je vodítkem pouze pro necelých 14 procent rodičů.

Ze statistik ministerstva školství vyplývá, že o odklad školní docházky žádají třikrát častěji rodiče chlapců – například v loňském roce mělo odklad 5510 dívek a 16 672 chlapců, v roce 2011 připadalo na 5966 dívek dokonce 18 111 chlapců.


Nástup do školy nezvládne 1 procento prvňáků

Podle psychologů dítěti neublíží, když zůstane v mateřské škole o rok déle, ovšem za předpokladu, že se tam nenudí a rok „navíc“ využije smysluplně. Školky jsou však přeplněné – přes 63 procent z nich má výjimku ze zákona a v jedné třídě je až 28 dětí, namísto standardních 21 až 24 – učitelky tak ani při nejlepší vůli nemají čas věnovat se dětem individuálně. Zásadní je proto úloha rodiny. Podle pedagogů základních škol mají prvňáci nejčastěji problémy s nesamostatností, nesoustředěností, nerespektováním pravidel, komunikací, grafomotorikou či chybným držením tužky. Důvodem k návratu do školky bývá převážně sociální nezralost, kdy je dítě hravé a nedokáže se na výuku soustředit.

„Pokud dítě nástup do základní školy nezvládne, což se týká přibližně jednoho procenta z nich, a vrací se po půl roce do mateřské školy, zažívá emocionální šok. Záleží na vstřícném přístupu rodiny i pedagogů, aby se dítě s touto situací dokázalo úspěšně vyrovnat. V opačném případě hrozí, že jeho postoj vůči škole zůstane negativní i do budoucna,“ uzavírá Jana Kropáčková.

Lenka Chudomelová: Pro středoškoláky – Projekt, který vám pomůže k rozvoji

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty.

„Co se vám vybaví, když se řekne „střední škola“? Spousta lidí si představí obrázek polospící třídy a učitele, který se snaží u tabule něco vykládat. Nebo všechny ty testy, na které jste se sice trochu učili, ale hned potom jste všechno vesele zapomněli. Na střílení křídou o přestávkách a jídlo (opravdu se tomu tak dá říkat?) ve školní jídelně. Možná si vzpomenete na jednoho oblíbeného učitele. Jenom málokdo si ale bude myslet, že ho jenom studium střední školy připraví na život.

„Studenty to zkrátka ve škole často příliš nebaví, nedostává se jim motivace, proč by na sobě měli pracovat. Učitelská profese je dlouhodobě podfinancovaná, vlivem příliš nabitých osnov učitelé nemají čas na to, aby zkoušeli nové přístupy a své hodiny zatraktivňovali. K tomu by ale často stačilo pouze využívat moderních metod vzdělávání, které jsou dostupné každému, například online kurzů či Khanovy akademie,“ říká jeden ze zakladatelů projektu Pro středoškoláky, Filip Ibl.


Najděte svoje příležitosti

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty. „Je celá řada aktivit, se kterými se středoškoláci ve škole nesetkají,“ říká Filip Ibl. „Jsou to činnosti jako například vyjadřování, vedení, organizace veřejných akcí, řízení projektu, sociální marketing, ale i třeba prohlubování oborových znalostí, například z fyziky ve spolupráci s vysokoškolskými profesory a to i v mezinárodním prostředí. Na mimoškolních aktivitách (seminářích, soutěžích, zahraničních programech) se tyto dovednosti učí jinak, učí se přímo činností, pokusy či diskutováním.“

Na webu Pro středoškoláky tak můžete najít nabídky z různých oborů a oblastí, nechat si je posílat na email a jednoduše získat informace o všem, co vás zajímá: všechny příspěvky jsou přehledně strukturované, takže snadno zjistíte základní informace i to, co vám účast na aktivitě přinese. A pokud o nějakém zajímavém projektu víte a chtěli byste ho šířit dál, můžete ho přidat do nabídky…

…Náš plán je proměnit studenty v osobnosti,“ dodává Filip Ibl. Doba studia na střední škole by měla být začátkem pro budování kariéry a hlavně pro zjištění, co vlastně chceme dělat a v čem jsme dobří. Projekt Pro středoškoláky je dobrý místem, kde svoje hledání začít – třeba hned teď.“

Celý článek ZDE.

Podporujte prorůstové myšlení

Matt Bromley, učitel, autor knih pro učitele, konzultant ve vzdělávání a školitel pedagogických pracovníků píše o tom, jak důležité je u žáků podporovat myšlenkové nastavení zaměřené na růst (growth mindset).

Zdroj: Scio

Prorůstové myšlení je uvědomění si toho, že schopnosti k učení nejsou u každého jedince předem pevně dané a neměnné, ale mohou být dále rozvíjeny.

Bromley nabízí učitelům pět strategií, které pomáhají žákům osvojit si „prorůstové myšlení“:

1. používejte častou formativní zpětnou vazbu – žáci potřebují vědět, jak si vedou a jak se zlepšovat,

2. vysoké nároky na každého žáka – i slabší žáci se více zlepší, jsou-li na ně kladena vysoká očekávání,

3. explicitně vítejte chyby – vytvořte bezpečné prostředí, kde žáci nebudou za chyby zesměšňováni, kde se z chyb učí, sami přiznejte chybu,

4. věnujte čas pravidelnému procvičování znalostí a dovedností – součástí prorůstového myšlení je i vědomí, že úspěch je výsledkem tvrdé práce, nikoli náhody a štěstí,

5. odměňujte úsilí, nikoliv dosažené výsledky – žáky je třeba chválit za dosahování výsledků díky úsilí, snaze, vytrvalosti a vhodným postupům, nikoli proto, že jsou „chytří“.

Původní text ZDE.

Lucie Hrdličková: Časté problémové projevy nadaných dětí

V článku se věnuji tématu nadání – na úvod rozlišuji pojmy „nadání“, „nadané dítě“ a „nadané chování“. Dále se věnuji nejčastějším problémovým projevům, se kterými se učitel může v průběhu výuky nadaných dětí setkat, a snažím se je představit v souvislosti se specifickými vzdělávacími potřebami nadaných dětí.

„…V rámci přístupu k nadaným dětem je třeba znát jejich specifika – specifika vývoje osobnosti, schopností a jejich vývoje. Jednou z charakteristik, kterou se nadané děti většinou vyznačují, je např. nerovnoměrný vývoj. Rodič i pedagog by se tedy měli snažit prohlubovat oblast, ve které dané dítě vyniká, dbát však i na rozvíjení dalších, neméně důležitých schopností a dovedností dítěte – jedině tak je podporován jeho komplexní rozvoj.

Nadané dítě vyžaduje zvýšenou pozornost pedagoga už v mateřské škole, vyžaduje individuální přístup. Mimořádné nadané děti, jejichž nadání je rozpoznáno a rozvíjeno, tak při nástupu do školy umí mnohdy číst, psát i počítat. Výhodou nadaných žáků mladšího školního věku je, že se relativně snadno adaptují a využívají k řešení úkolů fantazii a představivost. S výukovými metodami se může ale občas rozcházet např. to, že velice často upřednostňují individuální práci před skupinovou, nebo to, že upřednostňují problémové úlohy před jednoduchými úlohami, které slouží k demonstraci látky ostatním žákům. Ve školním prostředí tak může dojít k mnohým potížím týkajících se projevů ve výuce (které v zařízeních předškolního typu nemusely být identifikovány), jejichž příčinou je velice často právě onen asynchronní vývoj, osobní charakteristiky nebo neadekvátní přístup ve výchovně-vzdělávacím procesu. Ráda bych se podrobněji zaměřila na nejčastější problémové projevy, se kterými se pedagog v rámci výuky nadaných žáků může setkat (perfekcionismus, „denní snění“, hyperaktivita)…

…Častou překážkou, na kterou jako pedagogové narážíme, máme-li ve třídě nadaného žáka, je také to, že takový žák mívá silně individuální pracovní tempo – neuznává ohraničení 45 minut. Zároveň nás před třídou může překvapit dotazy, které nás zaskočí s ohledem na jeho věk (často spadající do oblasti politiky, sexuality, ekologie, náboženství), a znejistí nás v naší reakci (protože musíme zohledňovat to, že nás poslouchá zbytek třídy). Specifickou oblastí problému je sociální a emocionální chování nadaných žáků (a sociální kontakty, které navazují), které může rovněž vykazovat jisté odlišnosti (např. to, že velice často upřednostňují společnost starších dětí, mají jiné zájmy než vrstevníci apod.).

Ale právě oblast jeho sociálních vztahů, která se nám může na první pohled jevit jen jako problémová, nám může výrazně pomoci v práci s nadaným žákem, který vykazuje některé z výše popsaných problémových projevů. Pokud se totiž budeme snažit, aby dítě lépe zapadlo mezi své vrstevníky, našlo s nimi společnou řeč, cítilo se ve svém třídním kolektivu spokojenější, získáme tak v jeho spolužácích „spojence“, kteří ho mnoho věcí (které patří spíš k „příručnímu balíku vědění o životě“) naučí za nás, čímž se možná nejvíce zasadíme o jeho komplexní vývoj a připravíme ho na život, kde se kontaktu s druhými nevyhne.“

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Martina Háchová: Proč nám chybí respekt?

Autorita, úcta, pokora a respekt – slova to jsou pěkná a slýcháme je často. Jenom je jaksi stále méně spatřujeme zhmotněné v reálném světě. Nějak čím dál tím víc zůstávají pouze na papíře.


„Tam, kde chybí autorita, se společenství rozpadá a nastává chaos,“ říká filozofka a politoložka Hannah Arendt.

Etologové, zabývající se chováním zvířat, zjistili, že bez autority se rozpadají dokonce i skupiny zvířat. Společnost bez autority zkrátka není myslitelná. Ať se nám to líbí nebo ne. Vinit mladou generaci z nedostatku úcty a respektu není tak docela spravedlivé. Jak k ní má přijít, když se s ní téměř nesetkává?


Má ještě někdo autoritu?

Autorita je buď přirozená – tu má určitý člověk v nějaké skupině (například v rodině), protože má jistou vážnost a jeho rozhodnutí ostatní respektují a následují dobrovolně, nebo formální – tu má člověk, jenž byl určený jako vedoucí, a z toho titulu také rozhoduje, zadává úkoly a určuje pravidla.

Zatímco přirozená autorita vzniká spontánně, protože někdo se zkrátka ukáže být charakterním a schopným vůdcem hodným následování, formální autorita je společenské postavení a máme určitou povinnost ji respektovat. „Želbohu stále častěji udělujeme formální autoritu bez ohledu na reálné lidské kvality a odborné znalosti,“ říká Petr Růžička, senior kouč, lektor a terapeut, který se věnuje rozvoji lídrů.


Jak se do lesa volá

Ochota poslouchat pomalu, ale jistě mizí, autority se vytrácejí. „To, že je v současné společnosti zpochybňována autorita, souvisí mimo jiné i se sílícím důrazem na individualismus s jeho ideálem rovnosti. To vede především k boření formálních autorit,“ říká Růžička.

„Vezměte si třeba povolání učitele. To má podle výzkumů vysokou prestiž, lépe si vedou už jen lékař, vědec a zdravotní sestra. Přesto si učitel získává a udržuje autoritu obtížně. Jeho formální autorita je totiž malá, není společností ekonomicky adekvátně ohodnocen a stále více přichází i o formální »moc«, kterou kdysi míval. Proto si musí mnohem více budovat neformální autoritu, což ale není vůbec jednoduché.“

Hodně se diskutuje o tom, jestli dnešní děti vůbec lze úctě a respektu naučit. Většina psychologů tvrdí, že to jde. Musejí mít ovšem dobré příklady. A smutnou pravdou bohužel je, že lidí hodných následování povážlivě ubývá…


…Každý to neumí

Obecnými schopnostmi spojovanými s přirozenou autoritou je podle doktora Růžičky především umění nadchnout a motivovat. K tomu je ovšem třeba, aby takový člověk byl empatický, uměl naslouchat a dokázal uplatňovat emoční a sociální inteligenci.

Respekt a důvěru si člověk s přirozenou autoritou získává tím, že respektuje ostatní a důvěřuje jim. Umí dávat i přijímat. To je ona tak často skloňovaná zpětná vazba. Člověk s přirozenou autoritou musí také umět jasně a stručně formulovat svá sdělení – dokonce si průběžně ověřuje, zda všichni jeho slova správně chápou. A kromě toho má v souladu verbální i neverbální komunikaci.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Akademie CZ.NIC představuje harmonogram kurzů pro 2. pololetí

Sdružení CZ.NIC, správce národní domény .CZ a provozovatel vzdělávacího centra Akademie CZ.NIC, představilo harmonogram kurzů na druhé pololetí 2014. Vzdělávací centrum přináší témata určená jak IT odborníkům, tak i kurzy pro zaměstnance veřejné správy, studenty a učitele či laickou veřejnost se zájmem o moderní technologie.

Kurzy jsou nyní naplánované na období od září do prosince 2014, a to jak v pražské, tak i v brněnské pobočce Akademie CZ.NIC. Kompletní přehled najdou zájemci na internetové adrese https://akademie.nic.cz, kde je pro ně připraveno 36 termínů věnovaných DNS, IPv6, BGP, Datovým schránkám, počítačové bezpečnosti, 3D tisku nebo mojeID. Na všechny vypsané termíny se mohou zájemci již nyní přihlásit.

„Novinkou nadcházejícího pololetí je především sloučení kurzu Svobodná aplikační bezpečnost I, který byl zaměřen spíše teoreticky, a kurzu Svobodná aplikační bezpečnost II, v němž si účastníci vyzkoušeli především praktické věci, do kurzu s názvem Bezpečnost webových aplikací,“ uvádí Igor Kytka, koordinátor vzdělávacích aktivit sdružení CZ.NIC. „Tato změna umožní účastníkům vyzkoušet si nabyté vědomosti rovnou v praxi. S kurzem Bezpečnost webových aplikací je spojena i druhá aktualita a tou je individuální 30minutová konzultace s lektorem, která je pro účastníky kurzu zdarma.“

V Akademii CZ.NIC se v prvním pololetí 2014 uskutečnilo 34 kurzů. Největší zájem byl o kurzy věnované počítačové bezpečnosti, zajištění kvality softwaru a 3D tisku.

Vzdělávací centrum CZ.NIC nabídne ve svém školícím centru převážně odborná témata. Zkrátka ale nepřijde ani široká veřejnost, pro kterou bude určena druhá série kurzů pod souhrnným názvem Jak na Internet. Pro zájemce z veřejné správy budou potom určeny především kurzy Datové schránky a IPv6 a DNSSEC ve veřejné správě a veřejných zakázkách.

Podrobné informace včetně kompletních termínů školení jsou k dispozici na stránkách https://akademie.nic.cz


O Akademii CZ.NIC

Specializované výukové centrum bylo otevřeno 1. dubna 2009. Akademie nabízí zájemcům možnost odborného vzdělávání v oblasti Internetu a internetových technologií. Kurzy umožňují účastníkům vyzkoušet si přednášenou látku v praxi, podělit se o zkušenosti s lektory, ale také s ostatními návštěvníky kurzů. Lektory Akademie CZ.NIC jsou zaměstnanci sdružení, vysokoškolští pedagogové a odborníci z praxe. Součástí pražského výukového centra je také laboratoř vybavená hardwarem a softwarem potřebným k testování a experimentování v rámci výuky.

Co zaměstnavatelé ve VB očekávají od absolventů VŠ

V Londýně se konala konference IREG-7 na téma zaměstnatelnost a akademické žebříčky zaměřená na to, co zaměstnavatelé hledají u čerstvých absolventů vysokých škol a jak mohou přispět k překlenutí propasti mezi školou a zaměstnáním.

Zdroj: Scio

Zástupci zaměstnavatelů potvrdili, že obtížně hledají nové zaměstnance, ačkoliv počet absolventů přesahuje počet poptávaných míst. S. Isherwood, vedoucí představitel Asociace náboru absolventů vysokých škol, uvedl, že v řadě oborů ve Velké Británii existuje nedostatek zaměstnanců, např. v IT 40 %, ve veřejném sektoru 22 %, v energetice 18 % a další.

Představitelé zaměstnavatelů zdůraznili, že absolventi by si měli ze školy přinést bohatě rozvinuté měkké dovednosti, mezinárodní zkušenost a praktické zkušenosti.

Školy by se podle jejich představ měly zaměřit hlavně na měkké dovednosti a pěstovat u studentů následující:

1. dovednost kolaborativní práce v týmech složených z lidí z různých zemí a s různým zázemím,

2. komunikační dovednost – mluvení, psaní a naslouchání,

3. vysoký stupeň zaujetí, odolnosti a entusiasmu,

4. vůdcovské kvality,

5. dovednost ovlivňovat ostatní a řešit konflikty,

6. schopnost rozvíjet nové dovednosti a postoje podle požadavků nových pozic,

7. flexibilní proměna podle potřeb rychle se rozvíjejícího trhu a globální ekonomiky,

8. dovednost rychle přijmout komplexní informace,

9. vysoký stupeň sebeuvědomění a sebeřízení,

10. otevřenost a respekt vůči široké škále postojů z celého světa,

11. otevřenost multikulturnímu učení, schopnost přizpůsobit se kultuře a prostředí,

12. interdisciplinární poznatky.

Důležitá je úroveň dosažených dovedností. Zástupci zaměstnavatelů se vyslovili pro uznávání certifikátů online vzdělávání a pro ověřování skutečných kompetencí. Cílem je blízká součinnost akademických institucí a zaměstnavatelů při přípravě kurikula a hodnocení konkrétních programů výuky. Zaměstnavatelé uvedli, že žebříčky univerzit jsou pro ně důležité při posuzování kvality uchazečů o práci.

Původní text ZDE.

Vysokoškoláci si zpravidla hledají práci sami. A najdou ji snadněji

Dvaapůlkrát nižší než je národní průměr, byla v roce 2013 nezaměstnanost absolventů vysokých škol. V evidenci Úřadu práce ČR bylo zhruba 3 400 vysokoškoláků s bakalářským, magisterským i doktorským titulem. Méně pak absolventů technických oborů. Z praxe tak vyplývá, že lidé s vyšším vzděláním dnes najdou práci snadněji, i když to někdy trvá déle.

„Míra nezaměstnanosti různých skupin vzdělanostních skupin obyvatelstva se významně liší. V roce 2013 činila obecná míra nezaměstnanosti v České republice v průměru u zaměstnanců se základním vzděláním 25,7 %, u zaměstnanců se středním vzděláním bez maturity 8,4 %, u zaměstnanců se středním vzděláním s maturitou 5,3 % a u zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním 2,8 %, přičemž průměr za všechny zaměstnance byl 7,0 %, říká rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Míra nezaměstnanosti vysokoškoláků tak byla dvaapůlkrát nižší, než národní průměr.“

„Absolventi vysokých škol jsou při hledání práce většinou aktivnější, často se ani neevidují na úřadu práce a práci hned hledají sami“, říká generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková a dodává: „Vysokoškoláky nejvíc většinou zajímá uplatnění v oboru, který vystudovali. Například v Jihočeském kraji se nezaměstnaní absolventi přicházejí na úřad práce zpravidla jen poradit, v Moravskoslezském kraji je vysokoškoláků v evidenci docela poskrovnu, na jižní Moravě se absolventi zase docela často zajímají o rekvalifikace. Pokud se kdekoliv České republice rozhodnou rekvalifikovat, zajímají se nejčastěji o kurzy ekonomického směru, rozšíření dovedností v oblasti informačních technologií, webových stránek, grafiky, zdravého životního stylu atd.“

„Podle průzkumu Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK v Praze byla v září 2013 míra nezaměstnanosti absolventů Bankovního institutu vysoké školy jeden rok po absolvování studia pouze 2,5 %,“ popisuje situaci rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Je to dané jednak profilem typického studenta BIVŠ – 25–35 let, studuje při zaměstnání, je motivovaný a odpovědný, a proto se snaží maximálně efektivně využít čas i peníze, který studiu věnuje – a také tím, že umožňujeme a zprostředkováváme praxi a přímou spolupráci s firmami, což usnadňuje vstup na trh práce. Kromě toho lze na BIVŠ absolvovat rekvalifikační kurzy Realitní makléř a Management zaměřený na logistiku.“

Rada Evropy (EPSCO) před časem rozhodla, že je třeba v celé Evropské unii přijmout systém, který by mladým nezaměstnaným lidem garantoval, že jim bude rychle nabídnuta práce nebo odborná příprava. „Toto rozhodnutí Rady úřady práce samozřejmě realizují v praxi, kromě už zmiňovaných rekvalifikací máme celou řadu programů zaměřených na posílení uplatnění mladých lidí na trhu práce“, říká generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková a dodává: „Pomáháme samozřejmě ale všem skupinám nezaměstnaných s důrazem na lidi ve věku 50+, rodiče s dětmi či handicapované. Právě těm a mladým lidem věnujeme zvýšenou péči a podporu proto, že patří mezi nejohroženější skupiny na trhu práce. Například u rodičů s malými dětmi se zaměstnavatelé často obávají vůbec je přijmout do pracovního poměru, a když už jsou děti větší a obava z absencí kvůli dětem zmizí, problémem může být zase částečná ztráta kvalifikace během doby péče o dítě. Pak hrají roli právě rekvalifikace a celoživotní vzdělávání jako takové.“

V kontextu s kvalifikací by v České republice měl vzniknout systém hodnocení a předvídání vývoje kvalifikačních potřeb trhu práce a s tím související systém poradenství pro volbu povolání a další vzdělávání. Před časem na něm začalo pracovat ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Netýkal by se jen nezaměstnaných, kde ostatně už takové poradenství funguje, ale také přímo škol. Vše má vést k tomu, aby nedocházelo k nerovnováze mezi tím, co potřebuje trh práce a mezi tím, jaké školy si mladí nejčastěji vybírají a absolvují. Zjednodušeně jde o průběžné sledování, vyhodnocování a předvídání vývoje trhu, tedy hledání souvislostí mezi trendy v ekonomice a požadavky na profese a pracovní pozice.

„Trendy ve vývoji nezaměstnanosti se dají samozřejmě předvídat i dnes, ale mohlo by se to dělat ještě lépe a hlavně komplexněji, provázaněji“, říká rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Vezmeme-li třeba právě nejnovější čísla o nezaměstnanosti, pak její mírný pokles v jarních měsících je sezónní jev, podobně jako pravidelný nárůst míry nezaměstnanosti na podzim a v zimě. Významnější pro pohyb míry nezaměstnanosti je trend vývoje národního hospodářství měřený tempem růstu hrubého domácího produktu. V České republice v letech 2012 – 2013 probíhala recese a ta situaci na trhu práce opět významně zhoršila. V roce 2014 již ekonomika mírně oživuje, avšak zejména tvorba nových pracovních míst je stále nedostatečná, a tak se situace na trhu práce zatím celkově nezlepšila. Obrat na trhu práce může přinést až růst dosahující tempa kolem 3 %.“

Pozitivní roli při řešení nezaměstnanosti samozřejmě hrají i peníze z Evropské unie. Jen na podporu mladých lidí v regionech, kde je nezaměstnanost mladých do 25 let nad 25 %, by se v letech 2014–2020 mělo rozdělit 6 mld. Nejvíc takových regionů je v Makedonii (72,5 %), Řecku (70,6 %) a Španělsku (62,6 %). V České republice se jedná o region Severozápad, kde v roce 2012 nemělo práci 28,2 % lidí do 25 let. V připravovaném Operačním programu Zaměstnanost by z těchto evropských peněz mělo být možné financovat třeba přípravu učňů a odborné stáže, první pracovní zkušenosti, zahájení podnikání, mobilitu mladých pracovníků apod.

Škola v muzeu

Projekt Moravského zemského muzea Škola v muzeu, který je připravený ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, nabízí žákům a studentům konkrétních věkových skupin základních a středních škol vyučovací hodinu, která je připravená podle RVP.

Výukové moduly jsou zpracovány a prezentovány studenty Masarykovy univerzity v rámci kreditované praxe za dohledu odborných garantů Moravského zemského muzea. Projekt nabízí interaktivní vyučovací hodinu v reálném prostřední muzejní expozice, součástí jsou i pracovní listy a závěrečné shrnutí, jímž učitel ve škole ověří znalosti, které si žáci odnesli z hodiny. Záměrem je, aby se již učitelé k tématu v hodině nemuseli vracet.

Témata letošního ročníku byla:
– Fauna pro 3. a 4. třídu ZŠ
– Nerosty pro 4. třídu ZŠ
– Velká Morava pro 6. třídu ZŠ
– Savci pro 7. třídu ZŠ. Všechno má svůj řád aneb seznámení s řády savců
– Houby pro 1. ročník SŠ. Poznáváme houby
– Geologická období pro 3. ročník SŠ

Více ZDE.

Na nová témata pro školní rok 2014/15 vás upozorníme.

Činnostně orientovaná výuka v USA

Odbory školství devíti států USA (Kentucky, California, Iowa, Maine, New Hampshire, Ohio, Oregon, West Virginia a Wisconsin) se spojily a založily Innovation Lab Network s cílem podporovat činnostně orientovanou výuku a hodnocení (performance-based learning).

Zdroj: Scio

Bate Middle School (2. stupeň ZŠ) ve státě Kentucky byla jednou z prvních, kde se činnostně orientovaná výuka začala rozvíjet. Škola není výběrová, 69 % žáků má nárok na bezplatný oběd (nízká příjmová skupina), 38 % jsou žáci z minorit, asi pětina žáků má speciální vzdělávací potřeby. Vedení školy se spolu s 98% podporou ze strany učitelů rozhodlo založit výuku i hodnocení na zpracovávání dlouhodobých projektů žáky – jednotlivci nebo skupinami.

Projekty vycházejí ze zájmu žáků a zahrnují vždy práci v několika předmětech v souladu s nároky společných státních standardů. Projekty činnostně orientované výuky jsou hodnocené pomocí rubrik, nikoli percentilu, a kromě předmětového obsahu se hodnotí i dovednosti prezentace, komunikace a týmové práce. Žáci představují výsledky svých projektů i zástupcům komunity a učitelům, kteří je neučí.

Inspirací pro změny v Bate Middle School bylo 39 newyorských škol sdružených v Performance Standards Consortium. Žáci v těchto školách nemusejí procházet standardizovanými testy, výuka spočívá v práci na výzkumných projektech, v tvorbě matematických hádanek nebo dokumentárních filmů. Ve školách se snížila míra předčasného odchodu ze vzdělávání na polovinu. Školám v obvodu Danville se dosud nepodařilo získat výjimku ze standardizovaných testů, ale díky změně přístupu dnes těžiště výuky v těchto školách nespočívá v mnohatýdenní přípravě a nácviku na testy.

Původní text najdete ZDE.

Na stáže se hlásí hlavně absolventi a mladí lidé, podle odborníků by ale pomohly i starším

Lidé nad 40 let nemají příliš zájem se dále vzdělávat formou odborných stáží. Naopak aktivní jsou v tomto směru čerství absolventi nebo ti, kdo se vracejí na trh práce z rodičovské dovolené. Vyplývá to z výsledků projektu „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“ a také z průzkumu Fondu dalšího vzdělávání.

Více než šest tisíc lidí si rozšířilo své teoretické znalosti o praktické zkušenosti díky projektu „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“, který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí. Nejvíce z nich přitom bylo z věkové kategorie 20–30 let.

„Ukazuje se, že čerství absolventi neberou svou kariéru na lehkou váhu a jsou ochotní investovat čas do rozvoje svých praktických dovedností. Tvořili totiž asi třetinu účastníků našeho projektu,“ komentuje statistiky hlavní manažerka projektu Kateřina Šímová s tím, že velký zájem byl také mezi lidmi na nebo těsně po rodičovské dovolené.

Naopak nejméně aktivní byli lidé ve věkové kategorii 40+ a jejich nezájem o tuto formu dalšího vzdělávání potvrzují i výsledky veřejného průzkumu, kde téměř pětina respondentů z této věkové kategorie uvedla, že stáže nepřináší účastníkům žádné výhody. „Vůbec nejméně se do našeho projektu zapojili lidé nad 50 let. Je škoda, že starší lidé, kteří patří na trhu práce k ohroženým skupinám, se více o tuto formu profesního vzdělávání nezajímají. Například pokud jsou dlouhodobě nezaměstnaní, je pro ně toto vhodný způsob, jak se seznámit s novými trendy v oboru a také jak ukázat potenciálnímu zaměstnavateli své schopnosti,“ myslí si Šímová.

Její slova potvrzují i výsledky evaluace projektu, kdy 97 procent účastníků vyjádřilo názor, že se na stáži naučili nové věci a 93 procent zároveň získalo nové kontakty. Důležité je pro ně také to, že na konci stáže obdrželi certifikát a mohou se tak praxí prokázat při pracovních pohovorech.

Je tedy zřejmé, že stáž je dobrou cestou k dalšímu vzdělávání jednotlivců i jejich kariérnímu rozvoji. Lidé si to ale často neuvědomují a přistupují k ní spíše jako k brigádě, což potvrzuje i další ze závěrů veřejného průzkumu– 78% respondentů by k účasti na stáži motivovalo finanční ohodnocení. „Přitom je to pro stážisty vlastně forma vzdělávání, podobně jako třeba jazykový kurz, za který se naopak ještě platí kurzovné. Věříme, že i díky pozitivním ohlasům na projekt „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“ od zapojených firem i účastníků se ale povědomí o odborných stážích zvýší a jejich výhody si uvědomí i další uchazeči o zaměstnání, například z řad lidí nad 50 let,“ uzavírá Šímová.


Nový projekt myslí na lidi nad 50 a dlouhodobě nezaměstnané

Projekt „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“ se již blíží ke svému závěru. Fond dalšího vzdělávání předložil projektovou žádost navazujícího projektu „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí 2“, která aktuálně prochází hodnotícím procesem. Pokud bude projektová žádost schválena, předpokládá se zahájení projektu v létě tohoto roku. Mimo jiné bude kladen důraz právě na stáže pro dlouhodobě nezaměstnané a věkovou skupinu 50+.

U jedinců spadajících do této věkové skupiny je důležitá prevence před ztrátou zaměstnání, přičemž často jsou ohroženi ztrátou zaměstnání z důvodu věku a postoje zaměstnavatelů k jejich pracovním schopnostem. Tomuto riziku mohou zabránit neustálým vzděláváním se. Jedním ze způsobů dalšího vzdělávání může být právě absolvování stáže na stejné pozici u jiného subjektu (poskytovatele stáže), nebo na příbuzné pozici, čímž rozšíří své znalosti a schopnosti a zvýší tak svou kvalifikaci a tedy i konkurenceschopnost.

Celý text článku si můžete stáhnout ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za červen 2014

V červnu se v Pedagogické knihovně J. A. Komenského objevilo zase plno zajímavého čtiva. Tematická rešerše se tentokrát týká výchovy k pohybu a zdravému životnímu stylu.

Novinky za červen 2014

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

V českých článcích najdete například témata:
Budou dětské skupiny jen dočasným řešením?
Copak být jenom učitel nestačí?
Drahé, ale potřebné dyslektické třídy
Hodnoty inkluzivního vzdělávání v poslání a vizi školy
Chytré technologie ve výuce
Spokojenost není jediným kritériem kvality
Koučování pro vedení školy

Tematická rešerše: výchova k pohybu a zdravému životnímu stylu

Předškolní výchova zlepšuje výsledky dětí ve škole

Zpravodaj PISA in Focus č. 40 se zabývá zapojením žáků do předškolní výchovy v souvislosti s jejich pozdějšími vzdělávacími výsledky.

Zdroj: Scio

Na základě výsledků šetření PISA 2012 uvádí, že děti, které se neúčastnily předškolní výchovy, mají v průměru o 51 bodů horší výsledky v testech v 15 letech, což odpovídá přibližně roku studia. Toto zjištění platí i po vyloučení různých faktorů, jako např. sociálně ekonomické zázemí žáka.

Zatímco celková míra účasti dětí v předškolním vzdělávání se zvyšuje, PISA zjistila nerovnováhu v zapojení dětí podle jejich rodinné situace: předškolní výchovy se účastní větší procento dětí z lépe situovaných rodin než z rodin s nízkým sociálně ekonomickým statusem.

Tento rozdíl lze pozorovat ve všech sledovaných zemích, největší je v Polsku (48 procentních bodů), na Slovensku, v Portugalsku a v Uruguayi (mezi 25 a 30 body). Tento rozdíl se v některých sledovaných zemích v období let 2003 až 2012 dokonce zvětšil, např. na Slovensku, ve Finsku, Řecku, Lotyšsku, Polsku, Lucembursku a Rusku, v některých se zmenšil jako v Německu, Portugalsku, Makau, Koreji a Uruguaji.

Tato zjištění ukazují, že předškolní výchova a vzdělávání se často nedostává právě těm dětem, které by z ní mohly mít největší prospěch.

Původní text najdete ZDE.

Václav Cílek: Z dětí nám vyroste digitální proletariát

Třetí a závěrečná část textů o Digitální demenci.


Digitální dieta

Pokud přílišné používání nových médií může vést k poruchám mysli, tedy k jevu, který M. Spitzer nazývá digitální demencí, co s tímto jevem můžeme dělat? České základní školy jsou plné dětí, se kterými si rodiče neví rady a čekají, že to za ně udělá škola. Od učitelů každá nová reforma čeká, že děti zaujmou a budou motivovat. V konkurenci s novými médii to je velice obtížné a při větším počtu žáků ve třídě někdy i nemožné. V USA děti tráví na sociálních a informačních sítích víc času než dohromady ve škole a při psaní domácích úkolů.

Zároveň ze všech stran a z různých evropských zemí včetně sousedního Rakouska a Německa slyšíme, že děti jsou nesoustředěné, špatně si pamatují delší texty, za domácí úkol jim nelze zadat, aby se naučily básničku, protože to prostě nezvládnou. Ale věc je ještě mnohem horší – děti mají málo pohybu a dá se očekávat, že v dalším životě budou častěji nemocné, protože si nevybudovaly fyzickou kondici v době, kdy se rozvíjí tělo i mozek. V digitálně rozvinutých zemích, jako je USA či Jižní Korea, tráví nad digitálními strojky víc jak třetina a někde i víc jak polovina mládeže přes sedm hodin denně! Náklady na zdravotnictví budou za této situace stěží klesat. To znamená, že státy budou garantovat bezplatnou jen zcela základní péči a sféra placeného "nadstandardu" se bude rozšiřovat.


Nejen nová média, viníkem jsou i rodiny

Zatímco prof. Spitzer vidí jako hlavního viníka nová média, řekl bych, že i ta jsou jen jedním z projevů proměny sociálního prostředí. Selhává především rodina, která je často neúplná a přezaměstnaná. Myslím si, že mnoho dětí trpí osamělostí a lék hledají v náhražce sociální sítě. Normální lidský kontakt, vyprávění, čtení pohádek nelze ničím nahradit. Zní to jako klišé, ale nejspíš to je ten vůbec nejhlubší návod, jak se vyhnout digitální demenci. Problémy vysokých škol s klesající úrovní studentů začínají již v mateřské školce.

Digitální demence se často projevuje jako nerovnovážný vývoj pravé a levé hemisféry, což kromě již zmíněných poruch paměti a koncentrace vede k častějším depresím. Čas strávený s americkými studenty v Evropě mě dovedl k jednomu zásadnímu pozorování – a tou je tendence studentů zahánět jakýkoliv pocit smutku či nedostatku energie léky, které jsou podle našich lékařů často návykové a hlavně velice silné…

Celý článek si můžete přečíst ZDE.

První díl ZDE, druhý díl ZDE.

Kateřina Lánská, Martin Kovalčík: Strategie 2020 pojmenovává slabiny našeho školství

Na konci května uveřejnilo MŠMT dlouho připravovaný dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Na jeho přípravě se začalo pracovat již v době minulé vlády. Strategie se tak stává prvním dokumentem, který předjímá nový trend české vzdělávací politiky.

Zdroj: Časopis Zvoní č. 3/2014

Řeč je o politice založené na dlouhodobém plánování; politice, která si zachovává alespoň minimální kontinuum a nebude se měnit s každým nově příchozím ministrem. Nebo v to alespoň můžeme doufat.

Strategie by měla především určovat základní rámec směřování našeho školství v příštích šesti letech. Má odrážet dlouhodobé záměry a přinášet vizi vzdělávací politiky společnou pro politiky napříč celým politickým spektrem. Tento dokument by měl být schválen v druhé polovině června. Co v něm najdeme?


Co Strategie nabízí...

Už jen proto, že na jejím znění pracovalo ministerstvo pod vedení dvou stran, které k sobě mají v rámci politického spektra poměrně daleko, ODS a ČSSD, zaslouží si Strategie respekt. A i když se dají v dokumentu po nástupu současného vedení ministerstva najít určité změny, celkové vyznění a popsané slabiny našeho systému v něm zůstávají tak, jak je definovalo předchozí vedení. Snad jen návrhy řešení se v některých případech trochu přizpůsobily záměrům současné vlády.

Strategie stanovuje tři průřezové priority, kterým se chce v následujících letech ministerstvo věnovat. Dokument říká, že se vzdělávací politika v nadcházejících šesti letech bude zaměřovat na „snižování nerovností ve vzdělávání“, pozornost ministerských úředníků se zaměří na zvýšení kvality výuky a na podporu učitelů. Celkově se ministerstvo školství zavazuje „odpovědně a efektivně“ řídit vzdělávací systém. Velká pozornost je věnována posílení předškolního vzdělávání, otázkám předefinovaní podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, problémům selektivnosti vzdělávacího systému a podílu jak speciálních škol, tak víceletých gymnázií na tomto stavu. V otázce podpory učitelů ministerstvo preferuje brzké zavedení kariérního řádu a systému evaluace řízeného shora.


...a co v ní naopak chybí?

V dokumentu se bohužel nedočteme vysvětlení, proč právě tyto priority úřad zvolil jako klíčové pro nadcházející období. Nedá se také říct, že by dokument skutečně strategicky plánoval opatření, která by měla vést k odstranění popsaných problémů, pouze naznačuje směr a záměr, kudy by se měla cesta k jejich řešení ubírat.

Také se zde nedozvíme, zda si tvůrci Strategie uvědomují, že škola přestává stačit proměnám dnešní společnosti a dětí. Nevěnuje se zde ani dostatek pozornosti podpoře motivace dětí k učení a otázkám hodnocení, které má na udržení zájmu o učení velký vliv. Nedostatečně jsou také řešeny otázky uznávání neformálního vzdělávání, byť se dnes děti naučí řadu věcí právě mimo školu. Obecně se dá říct, že Strategie téměř vůbec nehovoří o proměňující se roli školy a nárocích, které přináší dnešní doba.


Podpora předškolního vzdělání

„V dokumentu vítáme především podporu předškolní výchovy, kterou považujeme za klíčovou pro úspěšné nastartování vzdělávací kariéry u každého dítěte,“ říká Zuzana Ramajzlová z organizace Člověk v tísni. V současnosti se však předškolní příprava mnoha dětem v České republice nedostává. A to často těm, které by ji potřebovaly nejvíce. Žijeme totiž v zemi, kde ke kvalitnímu vzdělávání nemají všichni stejný přístup. Výuka je značně nevyrovnaná, učitelům se nedostává dostatečné podpory ani finančního ohodnocení. Decentralizovaný systém se nedokáže bránit ‚lidskému faktoru‘, kdy volba ředitele školy mnohde podléhá politickým tlakům.

Mezi nejsilnější tvrzení, které se v oblasti rovných příležitostí ve vzdělání můžeme v současné Strategii dočíst, patří, že „ačkoliv účelem poradenských služeb je mimo jiné přispívat ke kompenzaci znevýhodnění (i podporovat talenty), za současného nastavení se paradoxně podílí na udržování selektivních prvků ve vzdělávacím systému.“ To souvisí i s faktem, že ¬finanční ¬prostředky jsou vázány, místo přímo na daného žáka, na školu. A nesmíme zapomenout ani na nesmyslné, ale bohužel často slýchané tvrzení, že každému je lépe „mezi svými“. Máme si myslet, že člověk s hendikepem může být úspěšný pouze mezi hendikepovanými?


Inspektor: pomocník, nikoli dráb

Přestože dokument překračuje zájmy a názory jedné politické strany nebo vládní koalice, můžeme v něm najít řadu míst, která odrážejí priority současného vedení. Kromě zavedení povinného roku předškolní výchovy, který má své oprávnění, také kariérní řád, pojatý jako nástroj vnější motivace. K němu současný ministr Chládek na květnové konferenci Úspěch pro každého žáka prohlásil, že „musíme vytvořit systém odměňování tak, aby vrcholem systému byl inspektor.“ Inspektor má být osobou, která bude hodnotit práci ostatních učitelů a zároveň jim půjde příkladem. Nikoli dráb, ale pomocník. Pomoci má také zřízení Národní rady pro vzdělávání.

Hana Košťálová, vedoucí expertní rady projektu Pomáháme školám k úspěchu, vidí smysl podpory učitelů v tom, jaký efekt má tato podpora pro žáky a jejich učení. „Když chceme podporovat individuální přístup k žákům, měli bychom být také schopni dávat individuální podporu učitelům. Nikoli je rovnat všechny podle jednotného mustru,“ říká. Takovou úvahu ale v celé Strategii nenajdete. Z dokumentu je zjevné, že rozdělování dětí do škol podle toho, jak se nám zdají být chytré, nebo hloupé, úspěšné, či neúspěšné, je dlouhodobě neúnosné. Ministerstvo si to uvědomuje a chce situaci měnit, snahu o komplexnější proměnu vzdělávacího systému a přístupu k žákům tam ale budete hledat marně. Ostatně řekl to ve svém projevu na zmíněné konferenci i Marcel Chládek: „Revoluci udělat nemůžeme.“

Článek vyšel v třetím čísle časopisu ZVONÍ!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Karel Vašíček: Dějiny informatiky. Od abaku k internetu – recenze

Počítače dnes používá prakticky každý, o jejich historii znají podrobnosti jen zasvěcení. Jejich historie je podstatně delší, než si většina uživatelů myslí. Kniha Friedricha Naumanna může tuto mezeru ve znalostech zaplnit.

Friedrich Naumann: Dějiny informatiky. Od abaku k internetu. Academia, 2009, Praha, 422 str., váz. ISBN 978-80-200-1730-7.

Kniha má 12 kapitol, jmenný rejstřík a seznam literatury. Zachycuje počítání a pomůcky používané pro počítání od pravěku do současnosti. Není to tedy jen historie moderních elektronických počítačů. Autor popisuje různé číselné soustavy, abaky, počítadla, vrubovky, mechanické kalkulátory Pascala, Schickarda, Leibnize a dalších tvůrců, logaritmické pravítko.

Vedle dalších obecně známých konstruktérů Babbage, děrnoštítkového systému Holleritha, je zde např. informace o Leupoldovi, německém matematikovi, konstruktérovi a autorovi, který v 18. stol. nejen sestrojil vlastní kalkulačku, ale sepsal dvě velká a významná díla: Theatrum arithmetico-geometricum a Theatrum machinarum. Druhé dílo bylo přeloženo do ruštiny.

Tento autor mě zaujal a našel jsem na Internetu elektronické verze. Hlavní dílo Leupolda je ZDE. Dílo Theatrum arithmetico-geometricum v PDF je ZDE. Bohužel je to sken zřejmě původního vydání a je to ve švabachu, takže to je pro mě obtížně čitelné, kdybych objevil nějaký moderní text, nebo překlad do jiného jazyka, tak bych pár stránek přeložil.

Autor knihy Dějiny informatiky Friedrich Naumann popisuje i nástroje a vynálezy na zpracování a přenos informací: telegraf, telefon, historii elektronek a tranzistorů a integrovaných obvodů. Autor má vynikající znalostí německé historie informatiky, ale líčí i historii v jiných zemích. Samozřejmě vedle USA, která je dnes velmocí, také Velké Británie, Francie, Japonska, bývalých socialistických zemí a dalších evropských zemí.

Byl jsem zvědavý, zda se zmíní o českém průkopníkovi IT světového významu Antonínu Svobodovi, autor samozřejmě nezapomněl a zmiňuje se o něm jako autorovi prvního světového teoretického díla o počítači. Uvádí se, že každý, kdo v Silicon Valley něco znamená, se učil buď u Antonína Svobody nebo jeho žáků a spolupracovníků. Je třeba poznamenat, že Antonín Svoboda vedl v Československu vývoj prvního československého počítače SAPO a kvůli potížím či házení klacků pod nohy emigroval do USA a za ním jeho další spolupracovníci.

Naumann samozřejmě nemůže nepopisovat historii IBM, Microsoftu, Apple a dalších firem, ale také historii Internetu.

Německého konstrukéra Konrada Zuseho líčí jako tvůrce prvního reléového počítače na světě. Občas se uvádí jako první počítač ten, na jehož se podílel britský matematik Alan Turing, který sloužil pro dešifrování německého šifrovacího přístroje z 2. světové války Enigmy. Tato historie byla až do 70. let utajovaná a počítač byl zřejmě po válce rozebrán.

Kniha obsahuje celou řadu obrázků, fotografií kalkulátorů či počítačů a portétů tvůrců a konstruktérů. Škoda, že seznam literatury neobsahuje seznam původních historických děl či odkaz na eventuální elektronickou podobu.

Hledal jsem na Internetu i díla Leibnize a toto je výsledek. Sebrané spisy Leibnize – informace v ruštině jsou ZDE. Spisy Leibnize v ruském vydání by měly být ZDE.

Našel jsem na ruském Internetu v PDF sebrané spisy Leibnize v sedmi dílech, které byly ve francouzštině, ale stáhl jsem si jen poslední čtyři, další stahování bylo placené a protože jsem si neuložil odkaz, nemohu teď webové stránky znovu nalézt, nicméně, pokud by měl někdo zájem, umístil bych na svých webových stránkách odkaz na úložiště, kam bych uložil PDF, které jsem si sám stáhl. Další stránka, na kterém jsou některá díla Leibnize je ZDE.

České vydání knihy recenzoval Dr. Ing. Lubomír Soukup, který často doplňuje či opravuje autora a odbornou revizi provedl Prof. Milan Mareš. Vedle této knihy bych zmínil knihu Jaroslava Folty Vývoj výpočetní techniky, která je stručnější a má skromnější provedení. Psal jsem o ní v časopisu Moderní vyučování. Kniha je vhodná nejen pro učitele informatiky, či programátory, ale je to titul vhodný i do školní knihovny pro potřeby studentů

RNDr. Vašíček Karel
exučitel matematiky, exprogramátor
www.mathpublishing.eu

Zveřejněno v časopisu Matematika, fyzika, informatika.

Knihu si můžete objednat ZDE.

Zachovejme lesní mateřské školky

Jak jste se již možná doslechli, Poslanecká sněmovna schválila zákon o dětských skupinách, které jsou prezentovány jako nová možnost péče o děti předškolního věku. Veřejnost se však nedozvěděla, že s přijetím nového zákona žádná další forma předškolní péče o děti (kromě klasických mateřských škol) nebude přípustná. Záměrem je totiž regulovat širokou nabídku různých zařízení – všechna, která nebudou mít parametry dětské skupiny nebo mateřské školy, do roka končí. A nejedná se zdaleka jen o lesní školky.

Počet lesních mateřských škol během pěti let překročil stovku a stále vznikají nové. V nadcházejícím školním roce nabídnou místa pro nejméně tři tisíce dětí. Opírají se přitom o dlouholetou praxi lesních školek z Německa a skandinávských zemí, které jsou na špičce vzdělávacích výsledků. Chystaný zákon pro české lesní školky představuje zcela nečekaný zásah do úspěšného fungování zaštítěného spokojenými rodiči a často podporovaného obcemi a městy, kde pomáhají řešit nedostatek míst v předškolních zařízení.

ČSSD a ANO hájí přísný zákon s tím, že během roku vyřeší problematickou situaci revizí provozně hygienických předpisů pro mateřské školy. Lesní školky by se pak mohly stát součástí vzdělávacího systému v rejstříku Ministerstva školství. To je i dlouhodobým cílem Asociace lesních mateřských škol. Revize problematických předpisů je však v rukou Ministerstva zdravotnictví. To jakékoli ústupky z nastavených pravidel zatím odmítá. Místo toho Ministerstvo zdravotnictví navrhuje, aby lesní školky fungovaly mimo státem regulované formy péče. Zákon o dětských skupinách však takovou existenci neumožňuje. Co tedy s tím?

Zákon nyní čeká na schválení Senátem, jeho schůze proběhne již 23. 7. 2014. Je to poslední šance na jeho změnu nebo zamítnutí. Existuje řada důvodů, proč by Senát měl bedlivě zvážit reálný přínos předkládané podoby zákona. Opravdu rodičům dětské skupiny pomohou, když vlivem zákona zanikne řada existujících organizací resp. zařízení předškolní péče? Proč likvidovat to, co dobře funguje, a plýtvat tak navíc prostředky (které pocházejí i z veřejných zdrojů)?

Jednoduché řešení, spočívá v možnosti dobrovolnosti zákona – tedy dětské skupiny jako další možná forma předškolního vzdělávání. Tuto změnu v zákoně doporučila i poslanecká Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti, která zákon připomínkovala. Senátoři tak mají k dispozici jasné východisko z problematické situace. Závažnost této volby jim má připomenout i petice, kterou iniciovaly lesní školky. „Uděláme všechno proto, aby tisíce dětí nepřišly o svá místa v lesních školkách,“ ubezpečuje Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol a dodává: „Budeme rádi, když se k nám připojíte podpisem petice".

Petici naleznete ZDE.

Průzkum Čtení pomáhá: Děti čtou, protože je to baví

Podle aktuálního průzkumu projektu Čtení pomáhá drtivá většina dětí a mládeže čte, protože je to baví a samy chtějí. Jen 7 % tak činí z donucení – buď to od nich vyžadují rodiče, nebo musí číst do školy. Dvě třetiny dětí čtou nejčastěji doma, jen 1 % v knihovně. Velká část dotázaných uvedla, že čte stejně během celého roku. A jaké jsou tipy na letní čtení?


Knížky čtu, protože…

„Protože chci, protože mě to baví a protože mi čtení dělá radost." To byla nejčastější odpověď žáků základních a studentů středních škol zaregistrovaných v projektu Čtení pomáhá na otázku, proč čtou knížky.

„Tento výsledek považujeme za výbornou zprávu. Navíc jen 7 % uvedlo, že čtou z donucení – vyžadují to od nich rodiče (2 %), nebo musí do školy (5 %). Jedno procento respondentů uvedlo, že jim čtení přijde cool. A setkali jsme se i s takovými názory, že díky knihám se čtenář dostává do jiného světa, čtením plně využívá svou fantazii a že je to vhodný způsob odreagování a vzdělávání se," popisuje výsledky průzkumu autor a donátor Čtení pomáhá Martin Roman.


Nejčastěji čtu doma

Průzkum dále ukázal, že nejčastěji čtou děti doma. Uvedly to tři čtvrtiny oslovených. „Překvapilo nás, že na dovolené a na prázdninách čte jen 8 % dětí. V knihovně jen 1 % – více respondentů uvedlo dopravní prostředek (6 %) a školu (2 %)," dodává Martin Roman.

„Do knihovny se zpravidla nechodí číst pro zábavu, ale děti zde hledají informace do školy a občas píší i domácí úkoly. Čtení v knihovně je proto typické spíše pro studenty vysokých škol. Ti často potřebují čerpat z takových titulů, které z různých důvodů nepůjčujeme domů. Zájemci si je mohou v klidu pročíst ve studovnách a čítárnách,“ říká Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny.


Roční období nehraje roli

Více než polovina respondentů uvedla, že roční období nemá vliv na to, jak moc čtou. Desetina dětí to nesleduje. Mezi ostatními 35 % čtenářů, kteří rozdíl vnímají, převládala odpověď, že je to právě léto (14 %), kdy nejčastěji čtou. Nejméně knihám příznivé se ukázalo být jaro (4 %).


Tipy na letní čtení

„A protože čtenářsky oblíbené léto je tady, vytipovali jsme pro mladé čtenáře pár knížek, které by je mohly bavit a které jsou ideální pro toto období. V červenci vychází hned dva takové tituly.

Jednak je to Timmy Nezdárek: Koukej, co jsi provedl od Stephana Pastise – příběh, ve kterém se malý detektiv snaží odhalit loupež globusu, a vyhrát tak školní soutěž a pět set dolarů, a jednak Hus a Chelčický – Příběh jejich doby od Renáty Fučíkové," uvádí Petr Šašek, tiskový mluvčí Neoluxoru, a dodává: „Z titulů, které jsou již k dostání na knižních pultech, pak doporučujeme např. Wendy Quillová touží po zvířátku od autorky Wendy Meddourové – příběh dívky, která si navzdory rodičům plní svůj sen mít zvíře, aby se jednou mohla stát veterinářkou. Co na tom, že jde o neviditelného psa, žabí vajíčka a hnidy… A pro malé i velké milovníky originálních a zábavných pohádek doporučujeme Pohádky k neuvěření od Terryho Jonese."


O průzkumu

Průzkum proběhl na jaře letošního roku přes internet. Účastnilo se ho 3 763 dětí registrovaných ve Čtení pomáhá.

Webové stránky projektu: www.ctenipomaha.cz