Určitě jste zvědavi, co pro nás připravila Pedagogická knihovna J. A. Komenského z knižní a časopisecké nabídky za měsíc prosinec. Možná vás zaujme i tematická rešerše „Portfolio a jeho využití v hodnocení žáků, studentů i učitelů“.
Novinky za prosinec 2014
Ostatní společenskovědní obory
Ukázka
Civilizace: západ a zbytek světa / Niall Ferguson ; [z anglického originálu přeložil Emanuel Geissler] – Vyd. 1.
Praha: Nakladatelství Argo: Dokořán, 2014 – 347 s., [24] s. barev. obr. příl. – cze
ISBN 978-80-257-1114-9 (Argo)
Sign.: II 112335V1
civilizace; dějiny; společnost; politika; věda; medicína; kultura
Kniha anglického historika Nialla Fergusona představuje velmi nápaditý pokus o konfrontaci civilizačního střetávání se Západu se „zbytkem světa“ od antiky až po naši současnost. Esejistickou formou se Ferguson pokouší odpovědět na otázku, proč se západní civilizace stala ve světě v moderní době zcela dominantní, ačkoli k tomu postrádala jakékoli předpoklady a ačkoli z hlediska technických inovací za „zbytkem světa“ v mnohém velmi pokulhávala.
Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež)
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi
Články
z českých časopisů
Ukázky
Žádná různost není, všichni jsme tu stejní…: [There is no difference, we are all the same: migrant children, their schoolmates and teachers in Czech primary schools] / děti migrantů, jejich spolužáci a vyučující na českých základních školách / Lucie Jarkovská, Kateřina Lišková, Jana Obrovská – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Orbis scholae – ISSN 1802-4637 – Roč. 8, č. 1 (2014), s. 97–110.
Autorky si všímají toho, jak se český vzdělávací systém vypořádává s rostoucí etnickou různorodostí. Předkládají výsledky analýzy dat získaných v průběhu etnografického výzkumu na vybraných školách po celé České republice. Byly získány formou individuálních rozhovorů s pedagogy, skupinovými rozhovory s dětmi a pozorováním v etnicky různorodých třídách. Ukázalo se, že učitelé, české děti i děti cizinců společně pracují na tom, aby se třída v české škole jevila etnicky homogenní a v zásadě soudržná a bezproblémová. V českých školách tak přetrvává zdání stejnosti navzdory rostoucí různosti.
Podpůrná opatření: [Support measurements: new element in support of education of children with special educational needs] / nový prvek podpory vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami / Jan Michalík, Pavlína Baslerová – cze
In: Školní poradenství v praxi – ISSN 2336-3436 – Roč. 01, č. 2 (2014), s. 4–5.
Ve speciálně pedagogické teorii a praxi se nově objevuje termín podpůrná opatření jako prvek podpory vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami i žáků s různým typem znevýhodnění (zdravotním nebo sociálním). Pojem podpůrná opatření (PO) přináší novela školského zákona (nové znění § 16 a násl.), která je nyní projednávána v Parlamentu ČR. Jako jeden z výstupů projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR vznikl Katalog PO, který má osm částí a jeho pracovní verze je nyní ověřována na 140 školách v ČR. Změnu provází metodická a praktická podpora pro pedagogy.
ze zahraničních časopisů
Tematická rešerše: portfolio a jeho využití v hodnocení žáků, studentů i učitelů
Ukázky
Dokumentační portfolio [Documentation portfolio] / Jana Straková – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Moderní vyučování: Časopis pro nové programy v českém základním školství – ISSN 1211-6858 [CZ] – Roč. 12, č. 1 (2006), s. 6–7.
Dokumentační portfolio jako primární zdroj hodnocení práce žáka. Součásti tohoto portfolia – soubory žákovských prací, záznamy učitele. Podíl žáků na výběru složek dokumentačního portfolia. Hodnocení obsahu portfolia. Článek obsahuje ukázky z konkrétních materiálů pro hodnocení žáků užívaných v australských školách.
Jak učitel pozná, že učí dobře?: zpětná vazba pomáhá učitelům profesně růst [How does teacher recognize that he teaches well?: feedback helps teachers in professional growth] / Markéta Grulichová – cze
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 17, č. 2 (2009), s. 5.
Významná role pravidelné, cílevědomé a formativní zpětné vazby při zlepšování práce učitelů. Zkušenosti ředitele základní školy se systémem hodnocení pedagogických pracovníků, který vznikl jako vedlejší produkt při tvorbě školního vzdělávacího programu. Škola si stanovila kritéria mistrovské práce učitele, učitelé si vedou portfolia, mají na každý rok stanoveny dva nebo tři konkrétní cíle v oblasti profesního růstu a jsou motivování k tomu, aby na své vyučovací hodiny, v nichž používají nové metody práce, zvali ředitele, ale i kolegy z vlastní školy nebo jiných škol.
Portfolio středoškoláka – cesta od výsledků k procesu vzdělávání [Portfolio of secondary school student – way from achievement to educational process] / Břetislav Kožušník – cze
In: Člověk a výchova: časopis pro pedagogiku Rudolfa Steinera – Roč. 2011, č. 3 (2011), s. 22–23.
Čtyři pilíře vzdělávání (podle zprávy OECD z r. 1996): učit se učit, učit se jednat, učit se žít s ostatními a učit se být. Tyto dovednosti nelze vyjádřit známkami. Jedna z možností, jak vzbudit v žácích dlouhodobý zájem o poznávání světa, je nově pojaté portfolio – má funkci hodnotící a prezentační. Obsahuje popis projektu ze strany žáka a školy, žákův popis vlastních aktivit, žákovo vlastní hodnocení a hodnocení ze strany učitele. Žáci waldorfských škol jsou hodnoceni na těchto principech.
Využití portfolia dítěte jako diagnostického nástroje při přechodu z MŠ na ZŠ [Using child's portfolio as a diagnostic too during the transition from kindergarten to primary school] / Iva Hegrová – cze
In: Komenský: časopis pro učitele základní školy – ISSN 0323-0449 – Roč. 138, č. 4 (červen) (2013/2014), s. 47–50.
Smyslem portfolia je mapování dítěte prostřednictvím obsahové analýzy produktů dítěte a různých záznamů o něm (obrázky, kresby, fotografie, pracovní listy, poznámky, různé dokumenty ilustrující pokroky dítěte aj.). Portfolio má několik funkcí, od nichž se odvíjí jeho typ: sběrné, výběrové a diagnostické. V článku jsou uvedeny zkušenosti učitelky mateřské školy s využitím porfolia jako diagnostického nástroje při přechodu dítěte z mateřské na základní školu.
Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za prosinec 2014
Jana Vlasáková: Světýlko v tunelu
Koktavost – pro někoho téma známé, pro někoho neznámé. Já jsem koktala od dětství. Už při prvních pokusech o slova nastaly problémy. Rodiče si toho všimli a můj problém ihned začali řešit. Začala jsem chodit k odborníkovi – logopedovi.
Měla jsem období, kdy jsem mluvila lépe a někdy zase naopak. Můj problém se zhoršil nástupem do školy. Začala jsem si ho však vážně uvědomovat až v období vzdoru, v 6.–7. třídě, kdy jsem chtěla zapadnout mezi své vrstevníky a pomalu dospívala. Za svůj mluvený projev jsem se vyloženě styděla, a čím více jsem zadrhávala, tím jsem se více uzavírala do sebe a komunikaci s druhými lidmi stahovala na absolutní minimum. Mezi své vrstevníky jsem nezapadala, měla jsem pár dobrých kamarádů, kteří mě i přes tento handicap měli rádi a komunikovali se mnou bez jakýchkoli problémů, ale většina lidí se mojí řečí spíše bavila.
Koktavost mě svazovala v každodenním životě. Od první třídy mě lákala práce učitelky v mateřské škole, vlastně jsem o ničem jiném ani nesnila. Ale jakým způsobem může koktavá osoba komunikovat s dětmi? Začala jsem se zajímat o případné studium na některé pedagogické škole a chtěla jsem se následně na ni přihlásit. Nevím z jakého důvodu, ale uvnitř jsem cítila, že se můj sen stane reálným. Stála jsem si za svým vysněným povoláním a i přes všechny překážky, které mi koktavost dělala, jsem se nevzdávala a byla připravena bojovat.
Poslala jsem si tři přihlášky a všechny na pedagogické školy. Nakonec jsem dostala šanci v Praze, kde budu v tomto školním roce skládat maturitní zkoušku. Začátky na této škole pro mě nebyly vůbec jednoduché, byly pro mě velmi stresující a já se cítila odlišná od mých spolužáků. Jiné prostředí, kolektiv, město. Uvědomovala jsem si, že jsem někde, kde bych za normálních okolností vůbec být neměla. Svůj problém jsem se snažila krýt alespoň dobrým prospěchem.
Velice obtížné pro mě bylo telefonování. Když mi někdo zavolal, nemohla jsem se na rozhovor žádným způsobem připravit, tak to až takový problém nebyl. Většinou jsem to sluchátko vzala, snažila se mluvit pomalu a nedávat příliš důraz na slova. Pokud jsem ale já musela někam zavolat, bylo to pro mě obrovské trauma. Začala jsem se potit, zrychlil se mi tep a byla jsem nervózní. Snažila jsem se zhluboka dýchat, abych se zklidnila. Proto, pokud jsem vyloženě nemusela telefonovat, netelefonovala jsem. Vydala jsem u toho mnoho úsilí a sil. Pro někoho naprosto běžná činnost, pro mě nezvladatelná situace.
Má koktavost byla hodně psychicky ovlivněna. Jakmile přišel stres, koktavost se projevila. Chodila jsem na logopedii i psychologii. Už jsem ale přestávala věřit v zázrak, snad jsem vyzkoušela úplně vše, alternativní způsoby, metodu RUŠ, regresi, homeopatie, kineziologii a vše bez výrazného výsledku.
Bylo léto minulého roku a já znovu dávala do vyhledávače – koktavost a její léčba. Už poněkolikáté. Google mi našel Novou mluvu. Nevěděla jsem, co to je nová mluva. Já mluvit umím, jen chci mluvit plynule. Přesto mi to nedalo a má zvědavost byla silnější. Rozklikla jsem tedy tento odkaz – léčba koktavosti. Že by to bylo to, co hledám? pomyslela jsem si. Velmi mě tato metoda zaujala a má myšlenka byla – je to poslední naděje. Rozhodla jsem tuto terapii podstoupit s tím, že to dokážu, vyléčím se.
V září minulého roku jsem začala s terapií. V mém tmavém nekonečném tunelu vysvitlo světýlko. Začátky byly hodně psychicky náročné, nesměli jsme nejdříve vůbec mluvit a dorozumívali jsme se písemně. Učili jsme se mluvit jako malé děti úplně od začátku. Nejdříve jsme hodně natahovali slabiky, takže naše řeč působila na druhé legračně, ale rozhodně ne tak děsivě jako koktavost. Na každém mikrokurzu jsme postupně krátili rezonance a pracovali na sobě, pro někoho to byla lehčí cesta, pro někoho těžší. Nyní mluvíme velice dobře, jen pomaleji a s pomocí ruky, naší kotvy klidu. Součástí naší terapie jsou různé úkoly, kterým jsme se dříve záměrně vyhýbali. Například na ulici oslovujeme neznámé lidi a ptáme se jich na různé otázky, nebo navštěvujeme školy, kde uskutečňujeme prezentace. Připadám si rovna s ostatními, jsem optimističtější a teď už vím, že mi nic nebrání v konání mé vysněné práce a v prožití plnohodnotného života!
Tímto článkem jsem chtěla předat osobní zkušenosti a vzkázat všem balbutikům, že tu naděje je, tato metoda opravdu funguje. Vyžaduje to pevnou víru, trpělivost a chuť na sobě pracovat.
Za Spokojení Jana Vlasáková
Vyhlášení Týdne uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby
V těchto dnech byla na webu www.amaterskatvorba.cz zahájena registrace do nového ročníku Týdne uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby. Třetí ročník se bude konat 23.–31. května 2015 po celé České republice. V minulých dvou letech se k akci přihlásily stovky pořadatelů kulturních aktivit ze všech regionů České republiky.
Cílem projektu je zviditelnit umělecké vzdělávání a amatérskou tvorbu. Pořadatelé akcí mohou na stránkách www.amaterskatvorba.cz zveřejnit své akce plánované na týden 23.–31. května 2015. Na základě registrace se jejich akce objeví na Mapě aktivit, sloužící jako propagační nástroj pro pořadatele a informační zdroj pro návštěvníky. Registrace probíhá on-line a je bezplatná.
Poselství Týdne vyjádřila ředitelka pořádající organizace NIPOS Lenka Lázňovská: „Posláním Týdne je upozornit veřejnost na fakt, že amatérská tvorba má v české kultuře jedinečné postavení. Vždyť za pouhý jeden týden se v obou dosavadních ročnících registrovalo vždy více než dvě stovky akcí. Za celý rok to může být kolem 15 000 akcí. A to už opravdu není zanedbatelné číslo. A o vkladu základních uměleckých škol do veřejné edukace v oblasti umění také nelze pochybovat. Těší mě, že Týden toto poslání naplňuje.“
V loňském druhém ročníku se k Týdnu přihlásili organizátoři kulturních a vzdělávacích akcí z celé České republiky. V průběhu Týdne se veřejnosti představily více než dvě stovky pořadatelů: divadla, muzea, knihovny, kulturní domy, základní umělecké školy a pořadatelé z neziskových organizací a občanských iniciativ. Zastoupeny byly akce tradiční i neobvyklé, velké celostátní přehlídky a festivaly, stejně jako akce drobnější, často připravované pro jednorázovou prezentaci v rámci Týdne.
U zrodu Týdne uměleckého vzdělávání a amatérské tvorby stojí Národní a informační středisko pro kulturu (NIPOS). Inspirace pro vznik Týdne přišla ze zahraničí, kde se v posledních letech realizuje projekt UNESCO Týden uměleckého vzdělávání a evropský projekt Týden amatérského umění. Ten se poprvé konal v roce 1996 v Belgii a dále se šířil po Evropě do Švédska, Slovinska, Nizozemí, Velké Británie a Chorvatska. Česká podoba Týdne se liší tím, že spojuje vzdělávání a amatérskou tvorbu v jeden celek.
Jak zlepšovat práci učitelů
Britská nadace Sutton Trust a Durham University zveřejnily studii, která se zabývá výukovými metodami a postupy, měřením kvality a efektivity práce učitelů a způsoby jejího zlepšování.
Zdroj: Scio 3. 11. 2014
Podle studie učitelé používají metody, které jsou módní, ale jejich efektivita není prokázána. Jako málo prospěšná nebo spíš škodlivá se ukazuje nadměrná chvála žáka i v situaci, kdy nezvládá látku, a dále dělení žáků do skupin podle výsledků v jednotlivých předmětech (setting nebo streaming).
Studie uvádí šest složek, které podmiňují dobrou práci učitele, z nichž nejsilnější vliv mají první dvě:
1. hluboká znalost vyučované látky,
2. výukové postupy – efektivní kladení otázek a hodnocení,
3. klima třídy,
4. řízení práce ve třídě a zvládání studentů,
5. učitelovo pojetí vlastní práce,
6. profesionální postoje učitele – např. účast v dalším vzdělávání nebo komunikace s rodiči.
Pro hodnocení práce učitele se jako zásadní projevují následující přístupy:
1. pozorování ve třídě (hospitace) kolegy, ředitelem nebo externími hodnotiteli,
2. modely přidané hodnoty – na základě vývoje vzdělávacích výsledků žáků,
3. hodnocení ze strany žáků.
Další tři přístupy mají omezenou vypovídací hodnotu:
4. posudek ředitele,
5. vlastní hodnocení učitele,
6. analýza materiálů vzniklých ve třídě a učitelovo portfolio.
Efektivitu práce učitele lze zvýšit dobře zacílenou zpětnou vazbou, která sleduje následující principy:
1. je jasně zaměřena na zlepšování výsledků žáků,
2. formuluje specifické a náročné cíle,
3. pozornost je věnována postupu výuky, nikoliv osobě učitele nebo srovnávání s ostatními,
4. učitelé mají podporu pro další samostatné vzdělávání,
5. zpětná vazba je podávána mentorem v atmosféře vzájemné důvěry,
6. vedení školy podporuje profesionální spolupráci.
Původní zdroj.
Petr Urbánek, Dominik Dvořák, Karel Starý: Dynamika sociálního klimatu učitelských sborů v době reformy
O souvislostech mezi přirozenými proměnami škol a účinky vnějších zásahů do nich je poměrně málo známo. V našem výzkumu sledujeme po dobu pěti let metodou více¬případové studie proměny pěti českých základních škol v době velké kurikulární reformy.
Zdroj: Orbis scholae, 2014, 8 (1), str. 65−78
Školy byly pro účely výzkumu nazvány: Horská, Malá, Pestrá, Předměstská a Výběrová.
Z diskuse
…Po věcné stránce výsledky našeho šetření naznačují, že nadstandardně příznivé parametry klimatu sboru ve výchozích šetřeních (2008) predikují stabilitu klimatu. Méně příznivé profily klimatu se oproti tomu v pětiletém vývoji „chovaly“ méně sta¬bilně. Určitou anomálií v tomto smyslu byl vývoj v ZŠ Výběrové, kde ovšem výraznější posuny parametrů klimatu souvisely s personálními změnami na klíčových pozicích ve vedení školy i u zřizovatele. Citlivost sociálního klimatu učitelských sborů na změny v managementu školy je vůbec nápadná. Nejstabilnější klima vykazuje vývoj v těch dvou školách, kde nedošlo ke změnám v jeho vedení (ZŠ Horská, ZŠ Malá). V ostatních školách došlo ve sledovaném pětiletí k výměně zástupce (ZŠ Pestrá, ZŠ Předměstská) nebo ředitele (ZŠ Výběrová). Kauzální vztahy mezi personálními změ¬nami ve vedení školy a změnami klimatu ovšem mohou být obousměrné. Některé faktory ovlivňující klima nám také mohly uniknout.
Za překvapivé zjištění lze však svým způsobem považovat kontrast mezi otevře¬ností klimatu námi sledovaných škol a jejich povětšinou neskrývaným negativním postojem ke kurikulární reformě (tabulka 3). V zahraniční literatuře se uvádí výrazná souvislost mezi příznivým klimatem sboru a inovativností školy − u škol s otevřeněj¬ším klimatem se předpokládá jednak větší hloubka inovací, jednak vyšší rychlost, popř. úspěšnost při implementaci reforem (Norton, 2008; Thapa et al., 2013). Zde uvedeme dvě možná vysvětlení.
Klima odráží především procesy probíhající ve škole, nikoli cíle školy, ukazuje víc, jak se to dělá, než co se dělá. Lepší klima znamená, že se lidé ve škole cítí lépe. Sergiovanni (1991) vhodně přirovnává (dobré) organizační klima k energii, která je ve škole přítomna. Záleží na tom, zda a jak tato energie bude zaměřena k rozvoji školy a ve prospěch učení žáků.
I když někteří autoři považují dobré klima za nutnou podmínku úspěšných změn, nejde zjevně o podmínku postačující. Potenciální přínos dobrého klimatu se projeví v závislosti na cílech školy a kvalitě vedení. Ve většině námi sledovaných škol je však − v souladu s domácí tradicí − pedagogické řízení poměrně slabé. V českých podmínkách, kdy výsledky vyučování a učení nejsou v centru pozornosti společnosti, nemusí existovat silná vazba mezi parametry sociálního klimatu a kvalitou vzdělávání ani potřebou provádět ve škole změny. Koncept klimatu je pak ve srovnání s blízkým pojmem „kultury školy“ poněkud „prázdný“ či „hodnotově neutrální“.
Druhé vysvětlení vychází z názoru části české odborné veřejnosti, že reforma byla centrálními orgány špatně implementována (Janík, 2013), nebo dokonce od začátku špatně koncipována (Štech, 2013). Přiznané odmítnutí špatné reformy narušující dlouhodobý rozvoj školy by pak bylo známkou zdraví organizace (Giles, 2006), sebe¬důvěry, otevřených vztahů − viz ZŠ Malá, popř. koncepčního vedení školy − ZŠ Hor¬ská. V našich datech existují náznaky, že škola, která se naopak snažila plnit všechny požadavky reformy (Předměstská), na to doplatila vyčerpáním sil učitelů a poklesem jejich angažovanosti. Konečně deklarovaná podpora reformy může naopak souviset s menší otevřeností klimatu a důvěrou ve sboru, kde nelze otevřeně přiznat, že „císař je nahý“, že reforma nefunguje, anebo naopak může znamenat i žádoucí schopnost reformu „přeložit“ do praxe tak, aby byla funkční.
Celou studii si můžete přečíst ZDE.
NEMES: DOKUMENTY 53. Proč transformovat školu?
Otázky, proč by se měla škola měnit, jaké jsou trendy vývoje školství a v čem spočívá jádro změn v konkrétní škole, nás neopustily od 90. let. Některé školy je postupně vyřešily, jiné se jimi dodnes příliš nezabývaly. Rozhodující roli přitom sehráli především ředitelé škol. Otázky trvají, i když v jiných kulisách a v podobě umocněné prudkým rozvojem informačních technologií.
V roce 1993 pracovali členové NEMES na projektu příručky „Jak transformovat vlastní školu?“. Na dílně 15. května se zamýšleli nad otázkami, proč a jak školu transformovat. Jako podklad k diskusi byl členům předem zaslán materiál „Proč transformovat školu?“, který navozoval úvahy nad výše uvedenými otázkami. Navazoval na osnovu připravované příručky a vycházel z popisu současné školy:
„Co je to vlastně za instituci, o které se tvrdí, že transformovat ji je nezbytně nutné? Proč transformovat tradiční školu, když argumentace o návratu k tradicím v současné době je tak velmi častá?
Argumentace tradicemi by byla nejspíše opodstatněná v případě, kdyby se jednalo o návrat k tradici reformního hnutí u nás ve 20. a 30. letech 20. století; ta však byla přerušena 2. světovou válkou a poválečným vývojem. Reformní pedagogika zakládá školu na podobných principech, které jsou formulovány i jako východiska pro tvorbu školy konce 20. století:
– dítě jako střed výchovně vzdělávacího systému,
– učitel jako pomocník rozvoje dětských sil a schopností,
– aktivita učení podložená činností, z velké míry praktickou, a zkušeností dítěte, volnost oběma aktérům ve škole,
– důraz na integrovanost poznávání, atp.
Tato pedagogika a škola se vyhrotila v opozici proti škole předchozího století: označení tradiční škola tak bývá převážně synonymem pro školu, která nese v sobě principy školy 19.století, principy, které fungují ve své podstatě i ve většině škol dnešních.
Přehledně a stručně podstatu tradiční školy osvětluje italský pedagog F. Tonucci (jeho knížka Vyučovat nebo naučit vyšla u nás v roce 1991). Protože základní funkcí školy je poznání, odsouvá Tonucci označení „tradiční" a navrhuje „transmisivní" vyjadřuje podstatu jejího fungování, které spočívá v předávání poznatků od toho, kdo ví a umí (učitel), k tomu, kdo neví a neumí (dítě) a přichází do školy proto, aby se vše naučil. Tento základní mechanismus poznávání je založen na představě, že „vzdělanost" vznikne kladením poznatků na sebe (odtud příměr o žákovi jako prázdné nádobě či dokonce popelnici, která se dostatečně naplňuje nebo ne). Je to mechanismus, který do školy přináší především reproduktivní postupy: učitel vykládá, předvádí to, co je pro žáka nové, žák naslouchá, vštěpuje si do paměti, reprodukuje.
Kromě nízké efektivity tohoto způsobu poznávání (viz známé: člověk si pamatuje cca 20% toho, co slyší; v kombinaci s jinými smysly se sice možnosti zapamatování zvyšují, ale zdaleka se nepřibližují efektivitě poznávání, kdy člověk sám cosi koná) se upozorňuje na morální aspekt věci. V případě, že učitel vybírá věci z reality, určuje sám, co je pro dítě důležité a co méně, a hotově mu tyto informace předává, nutí je k pouhé adaptaci na to, co je mu předkládáno. Je to jeden ze způsobů, jak formovat lidi bez svědomí (P. Freire).
Z těchto základních sloupů tradiční školy (žák neví, učitel ano, vzdělanost je kladení poznatků na sebe), jsou odvozovány další momenty této školy:
– stejnost (vychází z toho, že děti nevědí a v nevědění jsou si tudíž rovny) a obrana před různorodostí dětí (ročníková škola, homogenní třídy z hlediska schopností atp.);
– uzavřenost (škola je světem ve světě, kdy vlivy zvenku se pokládají za rušivé právě proto, že přinášejí různorodost a s ní porušení jistoty věcí, jejímž garantem je zejména učitel a učebnice);
– hodnocení jako měření žáka (jde o to zjistit. o kolik se původně prázdná nádoba naplnila a činí se to ve srovnání plnosti těchto nádob – konfrontací mezi žáky navzájem. Škola a její vliv bývá mimo hodnocení, všichni dostávají přece stejně. Hodnotí se tudíž dítě – jeho schopnosti, píle atp., případně jeho prostředí.)
Je jasné, že snaha o postižení podstaty transmisivní školy může vést ke zobecnění, které nepostihuje variabilitu současných školských institucí. Popisována je vlastně krajní varianta na škále od školy čistě transmisivní ke škole konstruktivní, kde základním pojmem není předávání, ale konstrukce, tvorba vlastního poznání (blíže níže…).
Nicméně převažující většina současných škol je budována na přístupech školy transmisivní, které jsou pro život člověka ve společnosti přelomu tisíciletí již překonané a nefunkční. Jejich nízkou efektivitu potvrzují i vědecké poznatky ze sociologie, pedagogiky, psychologie, neurofyziologie.
Jde zejména o tyto přístupy:
– velká váha na vyučování jako činnost učitele, menší na učení dítěte;
– expozice všem stejně, malý důraz na individuální učení;
– výkladové metody frontálně, podcenění skupinové práce;
– důraz na obsah (se učit), méně na proces (jak se učit, jak se dostat k informacím, jak zdokonalovat vlastní učení);
– učení se zpaměti oproti vlastnímu objevování;
– systém „tabule – křída“, nevyužívání jiných technických prostředků;
– důraz na přesnost oproti volnému vyjádření;
– předmětovost oproti integrativním programům;
– přísná disciplína daná vnějšími pravidly oproti vnitřní disciplíně;
– klasifikace učitelem, nevyužívání různorodých způsobů hodnocení včetně sebehodnocení dítěte.
Přesun od přístupů tradičních k přístupům progresivnějším neznamená ztrátu hodnot, které se často objevují v souvislosti s posuzováním tradiční školy, ale naopak jejich posílení. Vědění našich dětí, které je vychvalováno, se stává při použití progresivnějších přístupů (jak potvrzují již zmiňované výzkumy psychologické a další) z inertního vědění (vím to ve škole a pro školu) věděním plně fungujícím v každodenním životě žáka. Také uvolnění disciplíny neznamená zrušení kázně, ale její posunutí do vnitřních, dlouhodobých hodnot dítěte.“
Zdroj: NEMES: Proč transformovat školu. Podklady pro práci dílny k projektu NEMES a PAU „Jak transformovat vlastní školu?“
Obsah:
Úvod: Proč změna?
I. Proč transformovat školu
A. Deskripce současné školy
B. Potřeba změny
1. Trend vývoje školství
2. Potřeba změny v určité škole
II. Co dělat? (V čem změny spočívají)
Celý text si můžete přečíst ZDE (digitalizovala Kateřina Brožová).
Výsledkem společné práce byla později publikace „Jak měnit a rozvíjet vlastní školu? O individuálních projektech škol“. (K té se dostaneme příště.) V knížce je publikován také jeden z výstupů zmíněné březnové dílny NEMES.
PROČ by každá škola měla mít svůj projekt?
Protože individuální projekt školy:
– je prostředkem k rozbití uniformity škol: škola může vzít v úvahu svoje individuální podmínky a potřeby, může se profilovat svými cíli, obsahem i způsobem výuky (vzdělávací programy), rodiče si mohou vybírat mezi školami podle projektů;
– vyjadřuje to konkrétní, k čemu dospěli tito určití lidé, učitelé, rodiče, žáci. I kdyby se rozhodla pro nějaké změny jen část učitelů, potřebuje si udělat projekt;
– umožňuje vzít v úvahu specifické podmínky školy (vybavení, prostředí, pozici v regionu, tradici, skladbu žáků) a na tyto podmínky aplikovat základní principy přijaté pro celé školství;
– vytvoří prostor pro realizaci specifických, odborných, filosofických názorů učitelského sboru;
– je nástrojem přizpůsobení osnov, kurikula, národních cílů místním podmínkám a realitě každé konkrétní školy;
– ztvární potřebu a chuť učitelů, případně rodičů a žáků, vyzkoušet některé prvky alternativní pedagogiky a bude blíže ke skutkům;
– souvisí se změnou kvality řízení;
– umožňuje, že školy nemusejí čekat na pokyny shora;
– je východiskem týmové práce učitelského sboru, učitelů s žáky a učitelů s rodiči;
– provokuje aktivitu, tvořivost a spolupráci sboru (motivace učitelů ke zlepšení práce);
– způsobí, že každý učitel se podílí na celkovém projektu i na specifickém pro vlastní úsek – kontrola projektu dává prožitek nesetrvat v rutině;
– je důležitý pro vytvoření školní komunity, pro úzké vazby učitelů, žáků, rodičů, obce, pro pocit spoluvytváření, spoluúčasti;
– dává škole možnost realizovat přání rodičů (např. na základě výsledků šetření jejich přání);
– znamená, že žák / student se může ztotožnit s něčím individuálním, co má tvář nebo co i spoluvytvářel;
– umožní škole účinněji uspokojovat potřeby obce a regionu.“
Takto si tedy členové NEMES a PAU představovali individuální projekty škol – jako dobrovolně zvolenou formu aktivit učitelského sboru a celé komunity podle podmínek konkrétní školy. Jak se od toho liší pozdější formální realizace nařízením shora v podobě školních vzdělávacích programů!
Další díly seriálu najdete ZDE.
15. 1. 2015 Diskuse pro rodiče: Jak se připravit na zápisy
Ve čtvrtek 15. ledna 2015 proběhne v Langhans – Centru Člověka v tísni debata Rodičovská loterie: jak se připravit na zápisy. Jejím cílem je otevřít diskusi o tom, jak dnes vypadají zápisy do prvních tříd základních škol, jak by měla být posuzována školní připravenost dětí a kdy má pro dítě smysl odklad školní docházky.
Diskusi pořádá Vzdělávací program Varianty společnosti Člověk v tísni ve spolupráci s EDUin 15.1. od 18 hod. v Centru Langhans (Vodičkova 37).
V panelu debaty zasedne dětský psycholog Václav Mertin z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí oddělení základního vzdělávání na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy Svatopluk Pohořelý, Kateřina Lánská ze společnosti EDUin, která bude zastupovat rodiče školáků, a Vladimíra Strculová-Procházková z Fakultní ZŠ prof. Otokara Chlupa.
Již příští týden začnou na základních školách zápisy do prvních tříd. Školy je mají letos nově organizovat podle Doporučení k organizaci zápisů, které vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v loňském roce. Součástí doporučení je i Desatero pro rodiče dětí předškolního věku, ze kterého by měly školy vycházet při posuzování školní připravenosti dítěte.
„Chtěli bychom otevřít debatu o tom, jak by měla být posuzována školní zralost. Některé z bodů desatera – týkající se například emoční nezávislosti – jsou náročné na zvládnutí i pro starší děti, jiné pro děti z méně podnětného prostředí. Klíčové proto je, aby škola dokázala rozpoznat různé potřeby dětí pocházejících z různých prostředí,“ říká ředitelka Vzdělávacího programu Varianty Petra Skalická. Diskuse navazuje na debatu Rodičovská loterie: jak vybrat dobrou školu, kterou vzdělávací program Varianty uspořádal 30. října 2014.
Záznam z první debaty můžete zhlédnout ZDE.
ZDE najdete nový článek psychologa Václava Mertina k tématu odkladů u žáků ohrožených sociálním vyloučením, který vyšel v časopise Zvoní vydávaném společností Člověk v tísni.
Pracovní materiály pro školy o poválečných dějinách
Moderní dějiny.cz nabízejí učitelům a pedagogickým pracovníkům zdarma praktickou sadu pracovních materiálů, tematicky zaměřenou na poválečné období československých a světových dějin (1945–1989).
Je koncipována jako soubor praktických materiálů pro doplnění výuky či opakování učiva dějepisu na základních a středních školách. Obsahuje devět shrnujících textů Petrušky Šustrové, které vždy mapují pětileté období. Autoři metodik pak na jejich podkladě vytvořili výukové prezentace a také praktickou sadu pracovních listů pro žáky.
Naprostá většina úkolů je postavena na práci s nabízenými textovými a obrazovými prameny, doplňující úkoly pak vedou žáky k samostatnému pátrání v dalších zdrojích. Podoba jednotlivých úkolů je velmi pestrá. Žáci mohou pracovat s texty úřední povahy, vzpomínkami pamětníků, citacemi z odborné literatury, dobovými žurnalistickými texty, mapami, grafy a dalšími typy pramenů. Sady obsahují také řadu dobových karikatur, které nabízejí jedinečnou dobovou reflexi popisovaných historických událostí. Promyšlené a přesně formulované otázky nutí žáky k hlubšímu zamyšlení, analýze, pátrání, srovnávání a interpretaci. Vybrané texty nejsou rozsáhlé, a jejich četba tak nezabere množství času.
Práce s tímto typem materiálů je vítaným zpestřením vyučovacích hodin a probudí ve Vašich žácích a studentech tvůrčí aktivitu či zájem o dané téma. Součástí výukového kompletu je rovněž DVD „Dějiny na vlastní kůži II“, které nabízí patnáct krátkometrážních filmových dokumentů, zachycujících osudy osobností, do jejichž životů významně zasáhly dějinné události 20. století.
Materiál vznikl jako jeden z výstupů projektu Moderní dějiny do škol, který je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR. Z těchto důvodů je určen pro všechny školy ČR mimo Prahu. Bohužel. Jednáme o možnostech dotisku. Pro Prahu i pro ty, na které nezbude.
Podrobné informace o publikaci Rok po roce najdete na portálu Moderní dějiny.cz.
Šanon byl vytištěn v omezeném počtu kusů. Můžete si jej objednat zdarma (včetně poštovného) na e-shopu Moderních dějin. Zde najdete i pokyny pro objednání.
Semináře pro učitele aneb inkluzívní vzdělávání v praxi v roce 2015
Semináře jsou určené učitelům a dalším pedagogickým pracovníkům a zaměřují se na nové metody a přístupy v práci s kolektivem třídy, na tvorbu a praktické využití individuálního vzdělávacího plánu, na efektivní spolupráci mezi učitelem a asistentem pedagoga nebo na nové nástroje, které pomohou v začleňování dětí se znevýhodněním do běžných škol.
1. Krabička na cestu – rady, nápady, zkušenosti a informace, 18. 2. 2015
Jste učitelka/učitel na základní škole a chtěla/chtěl byste vědět, co udělat pro začlenění dítěte s postižením? Jak se připravit? Co je přínosné pro samotné dítě, jeho rodinu, pro vás jako učitele? Nabízíme seminář, který pomůže učitelům připravit se na příchod žáka se znevýhodněním do školy, třídy. Častokrát se v naší praxi setkáváme s učiteli v této situaci a vnímáme jejich obavy, potřebu informací, touhu připravit se co nejlépe na to, jak učit v nové situaci.
Více ZDE.
2. Tvorba a využití individuálního vzdělávacího plánu, 20. 2. 2015
Individuální vzdělávací plán (IVP) je základem kvalitního vzdělávání žáků se znevýhodněním. Individuální vzdělávací plán nemůže být "formální formulář", ale živý dokument, který při dobrém nastavení bude učiteli ku pomoci. Z IVP by učitel i rodič měli jasně vědět, co se bude žák učit a jakým způsobem. Také jakým způsobem bude hodnocen. Během kurzu se budeme zabývat také tím, jak efektivně definovat vzdělávací cíle vzhledem k individuálním potřebám žáků. Jak sestavit IVP tak, aby dosáhl formy nástroje, který vám pomůže při každodenní pedagogické práci se začleněným žákem.
Více ZDE.
3. Společný seminář pro pedagogy a asistenty pedagoga, 13. 3. 2015
Seminář nabízí učitelům a asistentům v běžných školách informace i zkušenosti o tom, jaké jsou výhody efektivní spolupráce a komunikace mezi oběma pedagogickými pracovníky během náročného procesu práce ve třídě se začleněným žákem. Kurz je veden prožitkovou formou.
Více ZDE.
4. Inkluzívní vzdělávání v praxi – s Martinou Novákovou věnující se 7 let začleňování žáků se znevýhodněním v běžné ZŠ, 26. 3. 2015
Účastníci semináře se seznámí s novým způsobem jak vzdělávat žáky v běžné ZŠ (ať už jsou ve třídě začleněni žáci se SVP či ne), ukáže jim výhody tohoto způsobu výuky a nabídne zkušenosti s touto formou výuky z praxe (včetně fotografií a videoukázky).
Více ZDE.
5. Profil na jednu stránku: metodické setkání, 14. 5. 2015
Profil na jednu stranu je souhrn důležitých informací o dítěti či mladém člověku a o způsobech jak jej nejlépe podpořit. Může se využít i ve škole jako jeden z nástrojů, který pomáhá začlenění žáka se
speciálními vzdělávacími potřebami.
Více ZDE.
Kompletní nabídku naleznete na našich stránkách:
www.rytmus.org/aktuality/485
http://inkluze.cz/clanek-769/zveme-ucitele-na-seminare-aneb-inkluzivni-vzdelavani-v-praxi
nebo ji lze sdílet na Facebooku: https://www.facebook.com/rytmusos
Jak usnadnit nejen Žanetě cestu ke vzdělávání?
Když se jí paní učitelka zeptá, co si lidé oblékali před sto lety, odpovídat nechce. Ale když má popsat princip parního stroje je nadšená a celá se rozzáří. Je jasné, že ji zajímají hlavně technické obory a baví matematika nebo fyzika. V osmé třídě základní školy u žáka nic neobvyklého. Až na to, že Žaneta Beková se narodila s dyskinetickou formou dětské mozkové obrny.
Kromě těžkého motorického defektu má dívka oční vadu a zcela jí chybí schopnost aktivního vyjadřování. To vše při zachovaném intelektu. Žaneta je zcela odkázána na pomoc druhých, bez jejich pomoci si neodežene ani mouchu. Svůj handicap si plně uvědomuje a snaží se ho kompenzovat studijními výsledky. Má obrovskou touhu po vzdělávání.
Žaneta je žákyní školy SVÍTÁNÍ v Pardubicích. Její maminka ji třikrát týdně přiveze autem a pomocí invalidního vozíku přemístí až do třídy. Žaneta se učí formou otázek a odpovědí. Umí odpovědět jen „ehm a ne“. Když souhlasí, navíc bouchne rukou, když nesouhlasí, řekne ne. Tímto způsobem už dokázala ujít kus cesty. Neuvěřitelnou metodu dorozumívání vymyslela její maminka, která se o ni stará čtyřiadvacet hodin denně a ve škole dělá asistentku pedagoga. „Nikdo nám na začátku nevěřil. Odborníci si mysleli, že ji rukou navádím. Ale po dvou po sobě nezávislých vyšetřeních konstatovali, že intelekt je v pořádku a že dítě není mentálně postižené. A co je důležité, stačí se jednou zmínit a ona si látku pamatuje. A v paměti to zůstane, “ řekla Alice Beková.
Dívka má ve škole individuální hodiny, ve kterých jí paní učitelka promítá látku pomocí powerpointové prezentace. Ukazuje jí obrázky nebo fotky, u kterých se zastaví a povídají si třeba o státních symbolech Spojených států. Žaneta hltá látku očima a neurčitými zvuky dává najevo, že ji to zajímá. Podobně se učí angličtinu nebo matematiku. Po dvou hodinách musí následovat rehabilitace, protože je unavená. „Ze začátku to bylo zvláštní, než jsme se naladily a přišla jsem na to, jakým způsobem komunikovat. Teď už si rozumíme,“ řekla učitelka Světlana Pavelková, která dívku učí dějepis a občanskou výchovu. Přiznala, že příprava na takové vyučování je náročná, ale stojí to za to, když vidí, jaké má Žaneta výborné výsledky.
Podle psycholožky Lidmily Pekařové je žákyně raritou, protože vše, co na ni pozoruje, odporuje běžným pravidlům a normám. „Je to dítě, které není schopné se najíst, manipulovat s hračkou, posunout se, ale celý proces běžného učení tam funguje. Je to neskutečné. Dítě nemluví, ale její slovník porozumění je až nadprůměrný a její matematické výsledky jsou na úrovni kalkulačky,“ vysvětlila klinická psycholožka.
Maminka teď společně s pedagogy hledá způsob, jak ve vzdělání dívky pokračovat také po deváté třídě základní školy. Chtěla by, aby pokračovala dál na střední škole.
„Chci, aby byla spokojená. Vzděláním kompenzuje svůj hendikep a má z učení velkou radost,“ doplnila maminka. Příběh Žanety by mohl být první vlaštovkou v českém vzdělávacím systému. „Chceme upozornit na to, že současné možnosti úprav přijímacích zkoušek neumožňují jejich absolvování u takto postižených dětí. I když tam touha a schopnosti jsou,“ řekla speciální pedagožka Kateřina Kopecká a vysvětlila, že Žaneta je schopna odpovídat pouze na uzavřené konkrétní otázky ano či ne. „V případě písemného přijímacího řízení by bylo třeba zcela přeformulovat některá zadání, promítat je na zvětšenou plochu a hlasitě je předčítat. Tím by se několika násobně navýšil časový limit,“ vysvětlila speciální pedagožka. Možností by podle ní byla výjimka ze strany ministerstva školství mládeže i tělovýchovy. „Vývoj technologií jde neustále dopředu. Za pár let bude Žaneta mít možnost komunikovat přes komunikátor, co my víme? Proč ji nyní omezovat, když třeba jednou bude schopná ovládat počítač sama?“ myslí si speciální pedagožka.
Pokud by dívka dostala výjimku a byla na střední školu přijata, mělo by jí zařízení poskytnout takové podmínky, aby vyučování zvládla. Podobně, jako jí to umožnila škola Svítání, kde pedagogové vyšli maximálně vstříc. Irena Tlapáková z odboru školství pardubického krajského úřadu řekla, že se za dobu své praxe ve školství s takovým neobvyklým případem nesetkala. „Hledáme teď optimální možnosti, jak Žanetě a celé rodině usnadnit cestu k jejímu dalšímu vzdělávání,“ potvrdila Tlapáková. Stejného názoru je i psycholožka Lidmila Pekařová. „Já rodinu v této aktivitě jednoznačně podporuji. Je potřeba vysvětlit lidem z legislativního světa, že prostě někdy existují výjimky, kdy musíme uvažovat lidsky a ne jenom formálně,“ dodala psycholožka.
Na pomoc dětem, které potřebují speciální podmínky pro své vzdělávání, přichází projekt Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR financovaný z Evropského sociálního fondu a rozpočtu ČR. „Během posledního roku 150 odborníků z praxe, především speciálně pedagogických center, i akademických pracovníků a zkušených učitelů vytvořilo Katalog podpůrných opatření, který bude sloužit zejména učitelům v běžných školách,“ vysvětlil hlavní řešitel projektu Jan Michalík z Univerzity Palackého v Olomouci. Učitelé tak dostávají návod jak metodicky i prakticky tyto děti nově začlenit do kolektivu běžné třídy a vytvořit jim takové podmínky, aby mohly dosáhnout maximálním možných výsledků. Katalog počítá nejen s dětmi zdravotně postiženými, ale i sociálně znevýhodněnými. Projekt realizuje Univerzita Palackého v Olomouci spolu s partnerem společností Člověk v tísni o. p. s.
Více ZDE.
Kontaktní osoba:
Mgr. Hana Kroupová – koordinátorka klíčových aktivit
systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR
Tel.: 585 635 055, mob.: 777 963 362
e-mail: hana.kroupova@upol.cz
Důležité je inovace šířit nápodobou
Podle autorky eseje v magazínu Aeon byly v historii lidstva inovace vždy poháněny a udržovány pomocí imitace – nápodoby. Různé druhy výzkumu vývoje lidské společnosti poukazují na to, že nápodoba pomohla rychlému šíření nových myšlenek, jejich uchovávání a dalšímu rozvíjení.
Zdroj: Scio 10. 11. 2014
Vývoj technologií je rovněž sledem menších vylepšení a postupných kroků, jež vedou až ke složitým přístrojům, které by nemohl vymyslet jednotlivec. Vědci tento proces nazývají „kumulativní kulturní evolucí“, vývojový psycholog M. Tomasello z lipského Institutu Maxe Plancka o nápodobě mluví jako o „kulturním turniketu“, který ve svém jednostranném pohybu propustí nové nápady a nedovolí jim zapadnout zpět do zapomnění.
Ukazuje se, že vymyslet něco nového je ten snazší úkol, obtížnější je novou myšlenku udržet a šířit, případně vylepšit. Ve schopnosti nápodoby však podle Tomasella spočívá výhoda lidí nad zvířaty, která se učí jen zkušeností, jež s nimi umírá, a další jedinci začínají opět od nuly.
Evoluční biolog K. Laland z University of St. Andrews ve svém výzkumu zjistil, že význam inovací je přeceňován, zatímco rozhodující vliv na rozvoj kultur má schopnost co možná nejpřesnější nápodoby.
Samotné inovace neposunuly lidstvo ani zdaleka tolik, jako kombinace inovací a nápodoby. Ve světle těchto výzkumů je třeba přehodnotit roli geniálních jednotlivců a podpořit všechny průměrné mozky, které malými krůčky posouvají lidský pokrok
Původní zdroj.
Jana Hrubá: DOKUMENTY 52. Anketa „Co oceňuji na NEMES a PAU?“
Členové NEMES a PAU vyjádřili v anketě, co jim přináší vzájemné setkávání. Hezky to vyjádřila jedna z členek: „Trpělivost a osobní sílu měnit to, co se měnit dá, i když to někdy vypadá, že se to měnit nedá.“ PAU k tomu přispělo na svém 5. setkání v Brandýse nad Labem, když přešlo k úspěšné formě vzájemného učení.
Na semináři „Budování mostů vzhůru a do dáli“ v září 1993, který jsme zmiňovali ve 42. dílu našeho seriálu, byla členům NEMES a PAU zadána anketa. Přinášíme doslovné odpovědi účastníků.
1. Oceňuji skutečnost, že existuje možnost zúčastnit se setkání, kde vyslechnu kolegy, kteří už nějakou svou změnu zkusili.
2. Na NEMES oceňuji obětavost, pracovitost, zájem o koncepčnost a kolektivní přístup k řešení problémů, hledání konstrukce nového modelu tvořivého vzdělávání.
3. Trpělivost a osobní sílu měnit to, co se měnit dá, i když to někdy vypadá, že se to měnit nedá.
4. NEMES a PAU
– kvalitní lidé na jedné hromadě,
– přinutili mne svými přesnými formulacemi (hlavně Jana Nováčková) důkladněji přemýšlet o svých postupech ve vedení dětí,
– oceňuji, že si Miluše Havlínová našla čas a věnovala mi ho ve svých dopisech, přestože nevěděla ani tak moc, kdo jsem,
– setkání členů a různé takovéto semináře jsou pro mne výborným životabudičem.
Ocenění pro mne:
– začala jsem, a to díky Standovi Červenkovi,
– mám velkou snahu měnit se (je to těžké, někdy mi to nejde),
– čtu všechno možné a je škoda, že neumím rychločíst.
5. Zamýšlení nad tím, v čem patrně tkví nezájem dětí o školu, o poznatky, které současná škola předkládá.
6. PAU a NEMES – výborné:
– setkávání členů PAU a NEMES v různých místech ČR,
– dílny se zaměřením na práci učitelů MŠ, 1. a 2. stupně ZŠ, vedení školy, školních družin.
7. Setkání s lidmi, kteří jsou nespokojeni se současným stavem a jsou ochotni pro zlepšení sami něco udělat.
8. NEMES a PAU byl snad můj osud,
nepoznat NEMES a PAU,
o učení skutečném nevěděla bych dosud.
NEMES a PAU je jediný můj hřích (na rodině),
nepoznat NEMES a PAU, učila bych dál pasivně.
9. Vyznamenání pro NEMES za formulování cíle a cest a jejich vytrvalé propagování.
Vyznamenání pro PAU za započetí vnitřní reformy zdola – spontánně, bez čekání na pokyny – a za kamarádskou atmosféru.
10. Výrazná pozornost osobnosti žáka, spojení pedagogického a psychologického zřetele v procesu rozvíjení dítěte, snaha o individualizaci vzdělávání (týká se cílů cest i výstupů).
11. PAU uskutečňuje změnu:
– vztahu učitele a žáka,
– klimatu ve třídě a ve škole,
– změnu pojetí žáka jako objektu v subjekt vzdělávání,
– hodnocení žáků.
12. Ne vždy jsem se setkala u svých kolegů a nadřízených s úplným pochopením pro své nápady. NEMES a PAU vyjadřují to, co si myslím a cítím, a posiluje mne to.
13. Díky Standovi Červenkovi jsem konečně dospěla k tomu, že dominantní ve třídě není učitel (tedy já), ale že jsme partneři, kteří se vzájemně respektují.
14. PAU je aktivním partnerem MŠMT a představitelem učitelů, kteří se na svém pracovišti pokoušejí o změny podle svých představ. Dává těmto lidem možnost setkat se se sobě podobnými, dodat si navzájem sílu a optimismus.
15. Zaktivizování schopných lidí, jejich koncentrování, další možnost získávání užitečných poznatků, pomalé šíření – pozitivní dopad tam, kde tito lidé působí – pronikání na veřejnost, její ovlivňování. Vytváření koncepcí, směrů – usilovná snaha je prosadit.
16. Hrstka prvních nadšenců dokázala strhnout lavinu učitelů a pomoci jim dále vylepšovat a rozvíjet, co sami na řadě míst už začali dělat a měnit.
17. NEMES a PAU: podání ruky – udání směru – pomoc v orientaci. V každém dítěti teď hledám vždy to dobré a na tom dobrém stavím. Věřím lidem. Mám je ráda.
18. NEMES vytrvala ve svých záměrech přes neporozumění a nepřízeň mnohých, zvláště mocných. Kontaktovala učitele a pracuje s nimi systematicky a důsledně. Poněkud podceňuje pedagogy – teoretiky, jsou mezi nimi i ti inovující, s nimiž by se měla naopak více kontaktovat. Na druhé straně jsem pochopila, že studenti mají v mnohém pravdu, když odmítají tradiční pedagogiku. Díky tomu jsem k nim tolerantnější.
19. NEMES má systém, vytrvalost, dobré nápady, dobré zpracování a dobré prosazování.
20. Setkávání členů PAU jako bylo např. v Olomouci a v Praze: možnost hovořit s lidmi stejně zapálenými pro změnu. Snažím se začít se změnou u sebe i u žáků 1. třídy (je to velmi těžké prosadit se).
21. NEMES a PAU dává nové informace pro všechny, kteří chtějí změny, a učí nás tyto změny řešit (v pracovních dílnách).
22. Je dobře, že existují takové organizace jako NEMES a PAU, které se dívají na problémy jinak a dávají návrhy, jak je řešit. Jsem ráda, že mi bylo umožněno zúčastnit se této dílny. Cítím se tu velmi dobře.
23. Vítr fouká z různých stran. Reforma a změny ve školství se ke mně dostaly z dánských workshopů. Ty jsou orientovány zejména na výuku demokracie, to znamená na změnu vztahu učitel – žák. Zkouším to ve škole a ono se něco začíná hýbat. Mladí lidé potřebují prostor pro uplatnění svých představ a vědět, že i kantoři s nimi dokážou strávit čas lidským způsobem, mluvit s nimi a naslouchat jim všude, nejen za katedrou.
24. Všechny dokumenty, které NEMES vypracovala, vyjadřují přesně, co cítím jako potřebu současnosti pro školství. Důsledné obhajování vytýčených pozic. Vyvolání souhlasu a nadšení u talentovaných a zapálených učitelů a ředitelů, kteří vytvořili PAU. PAU dokázalo soustředit a strhnout pro změnu ve školství a škol individuálně pracující učitele.
25. NEMES – směřování k systémové změně. PAU – směřování ke změně uvnitř škol. Oceňuji propojení a spolupráci obou organizací. Dále, že NEMES a PAU jsou spontánně vzniklé, neformální, nezávislé a přitom organizované iniciativy. NEMES a PAU jsou pro mě seberealizací na poli, které mi dělá velké starosti.
26. Oceňuji zájem o dítě a jeho ochranu, otevření platformy pro debaty a to, že NEMES a PAU získala ostrůvky učitelů pro aktivní spolupráci na vnitřní transformaci školy.
27. NEMES se stala uznávanou iniciativou, její slova jsou brána vážně, i když ne všichni s nimi souhlasí. Těší mě, když slyším od nějaké s námi nespojené osoby vyjadřovat tytéž myšlenky, které šíří NEMES, jako by pocházely od ní. Je to důkaz zvnitřňování myšlenek.
28. Čím více podobných projektů, tím lépe pro nás pro všechny. Alespoň doufám.
29. Snaha změnit vyučování tak, aby bylo pro studenty přitažlivé. Povzbuzení z akcí PAU, že kantorů, kteří se snaží změnit školu, přibývá. Předávání zkušeností.
30. Povzbuzuje mě, abych se změnila ve směru k pružnosti, otevřenosti, kontinuálnímu učení, což vyžaduje práce ve vzdělávacím systému (např. VŠ).
31. Vidění východiska. Nová naděje pro děti i pro mne. Zážitky z pospolité práce. Objevení nových možností a smyslu práce např. pro psychologa v poradenství. Dík patří jádru NEMES.
Záznam doslovných odpovědí účastníků: M. Havlínová
Zdroj: PAU a NEMES, NEMES a PAU. Příležitostná sebereflexe. Členský tisk 1993, archiv autorky.
Učitelé sobě
Po určitém hledání formy práce na minulých setkáních, kde se hlavně bouřlivě diskutovalo v plénu, přešlo PAU na svém 5. setkání v Brandýse nad Labem v listopadu 1993 k formě dvoudenního setkání a vzájemného učení. Několik výrazných osobností z řad členů PAU prezentovalo své zkušenosti. (Tato forma se osvědčila a přetrvala pak řadu let.)
Nahlédněme do programu:
J. Havlová (Svobodná Komenského škola Jílové u Prahy): Integrace mateřské školy a 1. a 2. třídy základní školy
K. Taubenhanslová (ZŠ Bělá nad Radbuzou): Rozvoj dětské tvořivosti v literární výchově na 1. stupni ZŠ
J. Kotal (ZŠ Londýnská, Praha): Integrované vyučování na 1. stupni ZŠ
P. Musil (ZŠ Dalovice): Hra není hra, ale práce
M. Forst (ZŠ Otaslavice): Výuka cizích jazyků
A. Pagáčová (ZŠ Rožnov pod Radhoštěm): Integrace dětí se specifickými vývojovými poruchami čtení a psaní
J. Kašová (ZŠ Obříství): Projektové vyučování, otevřená škola
J. Blecha (ZŠ Zátor): Variabilita učebních plánů a možnosti rozvoje žákovy osobnosti
S. Červenka (SOU železná Ruda): Aplikace principů angažovaného učení na SOU
F. Tomášek (ZS Brandýs nad Labem): Pedagogický management, právní subjektivita škol
„Nezklamali nás – naopak. Překonali všechna očekávání. Přivezli spoustu materiálů, videozáznamů, působili však především kouzlem své osobnosti. Každý účastník si mohl vybrat podle svého zájmu. Většina ale litovala, že nemůže vidět všechny… Setkání přineslo nespočet podnětů pro účastníky i organizátory. Nikdo nemohl odjet nepoznamenán společnými zážitky.“
Zdroj: Hrubá, Jana: Učitelé sobě. Učitelské listy 4/1993, str. 3
A ještě jedna reakce na setkání – tentokrát od studentů pedagogické fakulty v Plzni:
„Ve dnech 13. –14. 11. 1993 probíhalo v Brandýse nad Labem setkání PAU, kterého se zúčastnilo 6 studentů naší fakulty. Mezi asi 500 účastníky jsme hledali ty, kteří nás, budoucí pedagogy, připravují na naše učitelské povolání. Jaké bylo naše překvapení, když jsme z mnohočlenného sboru naší fakulty objevili pouze dva. Neměli by se právě oni účastnit těchto setkání? Po absolvování 4 let studia mnozí z nás ztrácejí chuť stát se učiteli, a to jen díky konzervativnímu a někdy až nesmyslnému přístupu některých našich pedagogů k výchovně vzdělávacímu procesu. Nemůžeme s jistotou říci, že za 4 roky na PF jsme se dověděli více než za 2 dny v Brandýse, a to především o vztahu učitel – žák…
Je velká škoda, že opravdoví odborníci z praxe nemohou přednášet na naší fakultě, aby to všechno slyšeli i naši kolegové. Možná by se od nich nakazili i oni a znovu získali jejich posedlost a nadšení pracovat s dětmi. V Brandýse se děly velké věci, a proto se ptáme, KDE BYLA FAKULTA?“
Zdroj: Studenti PF Plzeň: A co fakulta? Učitelské listy 4/1993, str. 3
Na setkání se také odehrála diskuse s autory nových učebních osnov a učebnic k problematice Obecné školy a setkání pedagogů zvláštních škol. Inspirace si tedy mohli účastníci odnést opravdu hodně.
Další díly seriálu najdete ZDE.
Knihovny začaly půjčovat e-knihy českých nakladatelů
Knihovny v roce 2014 významně rozšířily služby pro své čtenáře na základě dohody s nakladateli. Nyní si mohou lidé vypůjčit současnou českou i zahraniční literaturu z produkce domácích nakladatelů také v elektronické podobě. eVýpůjčku mohou uskutečnit z pohodlí domova kdykoli bez nutnosti čekání na volný výtisk.
Současná legislativa poskytuje českým knihovnám výjimku z autorského zákona pouze pro tištěné knihy a časopisy, které tak mohou nakoupit do svého fondu a bez souhlasu autorů půjčovat svým čtenářům. Tato výjimka neplatí pro knihy v elektronické podobě, avšak knihovny toto neodradilo. V českém prostředí vznikla zcela unikátní dohoda mezi nakladateli a knihovnami, která zpřístupnila e-knihy čtenářům v rámci standardních služeb knihoven.
V rámci nové služby mají čtenáři přístup k současné beletrii i naučné literatuře, včetně bestsellerů, jakými jsou Stoletý stařík či Analfabetka od J. Jonassona nebo také k titulům oceněným cenou Magnesia Litera. Celkem jsou pro čtenáře k dispozici necelé dva tisíce e-knih. Nabídku zajišťuje portál eReading.cz, který počty dostupných e-knih pro knihovny průběžně rozšiřuje.
eVýpůjčky jsou k dispozici na 21 dnů. Čtenáři si mohou z pohodlí domova vyhledat a půjčit e-knihu prostřednictvím knihovního katalogu bez nutnosti fyzického vyzvednutí či čekání na volný exemplář. Takto vypůjčené e-knihy mohou čtenáři otevřít pouze ve vybraných zařízení s aplikací pro iOS a Android a v e-inkové čtečce elektronických knih eReading.cz 4 TouchLight.
eVýpůjčky měli jako první k dispozici čtenáři Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, která za tento projekt získala ocenění ministerstva kultura Knihovna roku 2014. Následně se služba rychle rozšiřovala i do dalších regionů. Současně je připraveno poskytovat eVýpůjčky přibližně 30 knihoven napříč celou Českou republikou jako v Táboře, Kladně, Liberci, Olomouci, Ústí nad Labem, Přerově či Sedlčanech a dalších.
Seznam knihoven si můžete stáhnout ZDE.
Kontakt:
eReading, Martin Lipper, tel.: 774 166 117, martin.lipert@ereading.cz
Martin Ulbrich: Učitelka se stala na 2 dny žákyní. Udělala jsem obrovskou chybu, říká
Americká učitelka Alexis Wigginsová strávila v rámci pedagogického šetření dva dny v roli žákyně na střední škole. Nejvíc podle ní žáky unavuje, že jsou nuceni celý den v tichosti sedět na místech a pasivně přijímat informace. Často jsou také učiteli vnímáni jako přítěž.
Experiment měl pedagožce a jejím kolegům z American International School ukázat, jak zlepšit kvalitu výuky. Po dvou dnech strávených ve školních lavicích však byla v šoku.
Celodenní sezení v lavici žáky unavuje
Hned první den Wigginsovou překvapilo, jak náročné je ve skutečnosti strávit jediný den ve škole. Může za to hlavně nepřetržité sezení v lavici a nemožnost aktivně zasahovat do výuky. Jediný pohyb většinou představují přesuny mezi učebnami.
„Na konci dne jsem nemohla přestat zívat. Původně jsem chtěla udělat nějakou kancelářskou práci, namísto toho jsem se dokázala jen dívat na televizi. Už ve 20:30 jsem šla do postele,“ líčí svůj první den ve škole. Poukazuje také na to, že studenti po takovém dni ještě musejí řešit domácí úlohy.
Učitelé si podle ní náročnost a stereotypnost školního dne vůbec neuvědomují, protože tráví většinu času na nohou. Převážně stojí před tabulí a během výkladu nebo kontrol práce žáků se pohybují po třídě.
Buďte zticha a dávejte laskavě pozor!
Pro studenty je rovněž mimořádně obtížné celý den se soustředit a k tomu ještě pasivně poslouchat učitelův výklad. Podle Wigginsové se potom nelze divit, když často vyrušují.
„Po chvíli jsem přestala počítat, kolikrát nám bylo řečeno, ať jsme zticha a dáváme pozor. To je normální – učitelé mají jen omezené množství času a musejí ho moudře využít. V průběhu dne ale začnete litovat studenty, kteří jsou znovu a znovu napomínáni. Takhle reagují na to, že celý den musejí jen sedět a poslouchat,“ míní…
…Dnes by své žáky vyučovala jinak
V kompletní zprávě o experimentu, již zveřejnila na blogu, také uvádí, co by změnila ve svých předchozích třídách. Nově by například vymýšlela bleskové minilekce s aktivním zapojením žáků do výuky. Na závěr přiznává, že ve své praxi udělala obrovskou chybu.
„Teprve po 14 letech jsem udělala něco, co jsem měla udělat hned první rok: vyzkoušet si roli studenta. Bylo to tak poučné, že bych si přála vrátit se do každé třídy, ve které jsem učila, a změnit minimálně deset věcí – hlavně uspořádání výuky, plán lekcí a kontroly porozumění,“ bilancuje.
Celý text si můžete přečíst ZDE.
Zahraniční zkušenost absolventů zvyšuje jejich zaměstnatelnost
Evropská komise zveřejnila studii, která se zabývá tím, jaký vliv má mobilita na dovednosti a zaměstnatelnost absolventů vysokých škol.
Zdroj: Scio 15. 10. 2014
V rámci studie bylo provedeno šetření mezi studenty, vyučujícími a zaměstnavateli v 34 zemích, které se účastní programu Erasmus. Podle šetření 85 % studentů účastnících se tohoto programu chce studovat a připravovat se na praxi v zahraničí.
Zpráva rovněž uvádí, že 92 % zaměstnavatelů hledá budoucí zaměstnance podle následujících osobnostních charakteristik a postojů – tolerance, sebedůvěra, zvídavost, rozhodnost, dovednost řešení problémů a znalosti vlastních silných a slabých stránek. Studenti, kteří se účastnili programu Erasmus, vykazovali vyšší hodnoty těchto charakteristik už před odjezdem do zahraničí a po návratu se ještě zvýšily v průměru o 42 %.
Každý třetí účastník programu dostal nabídku zaměstnání v instituci, kde se školil. Tyto skutečnosti jsou zvláště důležité v situaci, kdy zaměstnavatelé nejsou spokojeni s dovednostmi, které absolventi získají na vysokých školách, jak o tom jednali účastníci mezinárodní konference EAIE (European Association for International Education) v Praze letos v září. V souladu se závěry zprávy Evropské komise dospěli účastníci konference k závěru, že zahraniční zkušenost studentů posiluje jejich dovednosti a zvyšuje jejich zaměstnatelnost.
Původní text najdete ZDE.
Top 10 dovedností, které by měly být (a obvykle nejsou) vyučovány ve škole
I když se toho ve škole dozvídáme hodně, některé z nejdůležitějších dovedností, které poté potřebujeme jako dospělí, nejsou všeobecně a formálně vůbec vyučovány. Zde jsou některá témata a dovednosti, u nichž bychom si přáli, abychom se je naučili mnohem dříve již ve škole (ale můžete se je naučit i teď. Nikdy není příliš pozdě!).
Mnoho škol tyto schopnosti a předměty v různé podobě vyučuje, ale netvoří univerzální součást našeho vzdělávacího programu.
Možná by se nám vedlo všem lépe, kdyby do něj byly zařazeny alespoň některé z nich:
– Informatika
– Rychločtení
– Time management
– Studijní dovednosti (neboli učit se, jak se učit)
– Základní znalosti o penězích
– Znalosti nutné pro přežití
– Vyjednávací schopnosti
– Základní sebeobrana
– Duševní zdraví
– Jak požádat o pracovní pohovor
Celý text si můžete přečíst ZDE.
Waldorfští studenti začali zkoumání středověku pobytem v klášteře
Smyslem týdne stráveného v klášteře v Roudnici nad Labem bylo zažít skromnost, odříkání, jiné plynutí času i pracovat se soustředěním tak, jako to dělali řeholníci.
Studenti druhého ročníku pražského Waldorfského lycea v říjnu strávili týden v prostorách bývalého augustiniánského kláštera v Roudnici nad Labem. Zahájili tak epochu dějepisu, která se věnuje středověku. Smyslem pobytu bylo vzbudit ve studentech zájem o tuto historickou epochu prostřednictvím autentického zážitku. Tímto motivujícím způsobem se snaží pedagogové lycea pracovat i v jiných předmětech.
Během týdenního pobytu byli studenti izolováni od okolního světa, všichni také vypnuli své mobilní telefony. Nezabývali se jen dějinami, ale věnovali se také práci na klášterní zahradě, společně vařili, zpívali v klášterní kapli, kreslili pašijový cyklus a vyzkoušeli si i kaligrafické ztvárnění gotického písma.
Smyslem pobytu bylo dát studentům souběžně s výukou, jejíž náplní byly středověké dějiny, možnost zažít odříkání, soustředění, ticho a pečlivou a pozornost vyžadující práci. Pobyt v prostorách kláštera jim umožnil zklidnit se a vnímat úplně jiný, mnohem pomalejší způsob plynutí času.
Kristína Mokrenová, studentka lycea, řekla: „Celý klášter byl inspirativním místem. Vzbuzuje v člověku pocity, které na jiném místě neprožijete. Myslím si, že týden v klášteře byl úžasný zážitek pro všechny z nás.“
Bill Moyer: DOKUMENTY 51. Osm stádií procesu, který vede k úspěchu společenského hnutí
Kdysi poslala Miluše Havlínová členům NEMES originální PFko, aby nás povzbudila, že naše snažení bude mít smysl, když vytrváme. Zjistila jsem na internetu, že toto schéma se dodnes aktualizuje.
Výchozí stav:
Kritický společenský problém existuje:
– ničí obecně uznávané hodnoty
– závazky držitelů moci neodpovídají skutečným činům
– veřejnost si není vědoma problému; podporuje držitele moci
– to, že problém existuje, a politika vůbec nejsou veřejnou záležitostí.
Další vývoj procesu můžete sledovat v originálním podání schématu (překlad Miluše Havlínová):
O digitalizovanou podobu se pokusila Kateřina Brožová ZDE.
Další díly seriálu najdete ZDE.
Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za listopad 2014
V zimním čase nám obvykle zbývá více času na čtení. Co nového najdeme v nabídce Pedagogické knihovny J. A. Komenského?
Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za listopad 2014
Knihy (hlavní fond)
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory
Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi
Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů
Z anotací zajímavých knih
Význam domácí přípravy pro začínajícího školáka / Lenka Šulová a kolektiv -- Vyd. 1.
Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2014 -- 248 s. -- cze
ISBN 978-80-7478-542-9 (brož.)
Sign.: II 112373V1
domácí příprava ; mladší školní věk ; pedopsychologie ; psychický vývoj ; přechod z mateřské na základní školu ; školní zralost ; školní úspěšnost ; vztah rodiče-škola ; Česko ; Francie ; Québec ; příprava na školu
Anotace:
Publikace se snaží komplexně uchopit téma nástupu do školy a s tím spojených školních povinností (domácí příprava na školu), a to s respektem ke třem hlavním aktérům, jichž se to týká – tedy k začínajícím školákům, jejich rodičům a učitelům. Obsah publikace je však jednoznačně zaměřen na dítě a jeho zdravý psychický vývoj během nástupu do školy a prvních let školní docházky.
Základní učebnice pedagogiky / Markéta Dvořáková [et al. ; ilustrace Eliška Kubínová] – Vyd. 1.
Praha: Grada Publishing, 2015 – 246 s. – cze
ISBN 978-80-247-5039-2 (brož.)
Sign.: II 112385V1
pedagogika ; výchova ; systém výchovy a vzdělávání ; didaktika ; výuka ; dějiny pedagogiky
Anotace:
Vzhledem k odlišnému charakteru uvedených pedagogických věd se jednotlivé části učebnice od sebe poněkud liší způsobem zpracování. Ve všech se ale autoři snažili o navázání dialogu se čtenářem. V učebnici vedle základního textu najdete i poznámky, odkazy na odbornou literaturu, zajímavosti, a především řadu rozmanitých úkolů.
Vzkvétání: nové poznatky o podstatě štěstí a duševní pohody / Martin Seligman ; [překlad Eva Nevrlá] – Vyd. 1.
Brno: Jan Melvil, 2014 – 407 s. – cze
ISBN 978-80-87270-95-0 (váz.)
Sign.: II 112374V1
psychologie osobnosti ; pozitivní psychologie ; sebevýchova ; interpersonální vztahy ; terapie ; duševní zdraví ; psychická odolnost
Anotace:
Autor v knize vypráví podnětné příběhy o uplatnění pozitivní psychologie v praxi, a to v oblastech vzdělávání, ekonomiky, psychoterapie, lékařství a státní politiky.
Popisuje, jak se dnes celá americká armáda školí v psychické odolnosti, jak se v pokrokových školách děti učí nejen dovednostem nutným pro pracovní úspěch, ale také dovednostem pro dosažení životní spokojenosti, nebo jak mohou podniky zlepšit své ekonomické výsledky a současně zvýšit osobní pohodu svých zaměstnanců. Pomocí interaktivních cvičení mohou čtenáři prozkoumat své vlastní postoje a cíle.
Z českých článků
Jak rozvíjet grafomotoriku dětí – problém nejen českých škol / [How to develop children's graphomotorics – problem of (not only) Czech schools] / Olga Široká ; [Autor interview] Kubiková, Simona – cze
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 22, č. 32 (2014), s. 10.
Rozhovor se speciální pedagožkou věnující se problematice rozvíjení grafomotoriky (GFM) u dětí. Důležitost rozvíjení GFM již v předškolním věku. Zhoršující se grafický projev a zručnost současných dětí. Co nejvíce ovlivňuje a formuje GFM. Význam rodinného zázemí. Kritický názor na písmo Comenia Script. Význam ručního psaní v dnešní přetechnizované době.
speciální pedagog ; názor ; grafomotorika ; rozvíjení schopností ; působení ; rodinné prostředí ; písemný projev ; písmo ; Comenia Script
Co změnit na práci asistentů pedagoga? / [What Needs to Be Changed in the Work of Teaching Assistants?] / Zbyněk Němec, Klára Šimáčková-Laurenčíková, Vanda Hájková – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Pedagogika: časopis pro vědy o vzdělávání a výchově – ISSN 0031-3815 – Roč. 64, č. 2 (2014), s. 200–211.
S příklonem k inkluzivnímu modelu ve vzdělávání roste i počet pedagogických asistentů v běžných školách. Ve vymezení kompetencí asistentů stále přetrvávají četné nejasnosti. Autoři článku se soustřeďují na preferované změny v práci asistentů z pohledu několika skupin aktérů vzdělávacího procesu. Větší prostor v práci asistenta by měl být věnován společným přípravám s učiteli, komunikaci s rodinami žáků nebo doprovodu žáků na akce odehrávající se v rámci vyučování mimo prostředí školy.
asistent ; stupeň vzdělání ; učitel ; vyučující personál ; speciální vzdělávací potřeby ; žák ; základní škola ; pracovní požadavky ; inkluzivní vzdělávání
A k čemu jsou vlastně ty tablety ve školách dobré? / [And what are the tablets in schools good for?] / Nakladatelství Fraus – cze
In: Rodina a škola: časopis pro všechny rodiče a učitele – ISSN 0035-7766 – Roč. 61, č. 8 (2014), s. 21.
Tablet se může stát pro žáky smysluplným nástrojem jejich vzdělávání teprve pod vedením učitele a používáním didakticky zpracovaného vzdělávacího obsahu. Proto ministerstvo školství nabízí školám projekt Výzva 51, jehož smyslem je vzdělávání pedagogů pro využívání moderních technologií ve výuce. Nakladatelství Fraus poskytuje školám profesionálně zpracovaný výukový materiál – digitálně zpracované učebnice v tabletu (i-učebnice, systém FlexiLearn, Flexibooks a mobilní aplikace Fraus Media). Díky používání interaktivních materiálů se výuka stává zajímavější a atraktivnější pro žáky i učitele.
základní škola ; pomůcky žáka ; informační technologie ; přenosný počítač ; didaktické využití počítače ; Internet ; aktivní metoda ; výukový software ; vyučovací metoda ; vzdělávací technologie ; tablet ; elektronická učebnice
