Renata Svobodová: Role učitele, limity role, míchání rolí

Pro zjednodušení můžeme říci, že učitel má roli vzdělávací a výchovnou. V roli vzdělávací informuje, podněcuje, předává, motivuje, inspiruje, kontroluje, řídí… v roli výchovné by měl být empatickým, naslouchajícím, podporujícím, ale také kontrolujícím a trestajícím. Na první pohled je jasné, že role učitele je již svým vnitřním obsahem nejen náročná, ale i rozporuplná.

Zdroj: portál RVP


Střet role profesionála učitele a člověka


Varianta učitel – rodič

Situace na menších městech velmi častá, dítě paní učitelky je zároveň žákem školy. Přináší rizika mezi kolegy. Kolegyně si ke mně jako ke kolegyni – matce dovolí podstatně více, než by si dovolila k jiné matce. Učitelka – matka se chová nepřiměřeně k dítěti, a to jak ve formě, že ho protěžuje, nebo že je na něj mnohem přísnější, aby nevypadalo, že ho protěžuje. Přináší rizika dítěti, děti učitelů jsou rizikovější jako potenciální oběti šikany.

Paní učitelka, matka samoživitelka, má velmi ochraňující vztah k synovi Jirkovi v 7. třídě. Má na starosti školní knihovnu, ale některé děti tam ani nechtějí chodit, neb tam pokaždé je Jirka, a oni už ho mají plné zuby, navíc se v knihovně povaluje Jirkova svačina a rozházený cvičební úbor. Kolegyně vědí, proč některé děti do knihovny nechodí, ale bojí se to kolegyni – knihovnici říci, aby ji nerozrušily.


Další varianta učitel – rodič

Problematické rodinné zázemí dítěte může vtahovat citlivé učitelky s méně pevnými hranicemi do pokušení suplovat dítěti matku. Může být těžké odlišit, kdy jsme již vtahováni do této pasti, a kdy ještě jsme podporující, pečující, ale stále profesionálové. Stává se i, že dítě toužící po naplnění svých přirozených potřeb, začne oslovovat paní učitelku maminko. Velké pole pro případovou supervizi, zejména pokud to není první případ tohoto typu, který se nám stal…


Varianta učitel – kamarád žáků

Riziko pro začínající učitele, ale především nezralé osobnosti, nejde jen o nepřiměřeně benevolentní přístup, ale mnohdy o nedůslednost v dodržování a vyžadování pravidel, či až koalici s žáky. Na lyžařském výcviku mladý pan učitel kouří s žáky za budovou, když přichází kolegyně, upozorní žáky „bacha, jde“.

Otázkou je, zda je to ještě posunutelné lepším směrem prostřednictvím supervize, zda se nejedná o otázku řízení a případný pracovně právní postih. Supervize může pomoci učiteli – kolegovi v rozhodnutí, zda by to opravdu neměl vědět pan ředitel. To je další zajímavé téma.

Při debatách o šikaně se učitelé diví, proč se často stává, že někteří, třeba i velmi slušní a spolehliví žáci, nepřijdou třídnímu učiteli říci, že někomu za spolužáků je ubližováno. Na dotaz, zda by šli sdělit řediteli či ředitelce, že kolega se chová neprofesionálně, viz výše uvedený příklad, či řada dalších (pan učitel pašuje na zahraniční školu v přírodě marihuanu, mladý pan učitel má houf obdivovatelek z řad žákyň, který si užívá a děvčata za ním chodí do kabinetu i jednotlivě, paní učitelka na škole v přírodě pravidelně nejen popíjela, ale zcela se opíjela…), zpravidla se objeví rozpaky…


Celý text článku si můžete přečíst ZDE.

Jana Hrubá: Bude ScioŠkola školou budoucnosti?

Nedávno řekl ředitel Waldorfského lycea Ivan Smolka: „Cesta není ve vylepšování současné školy, ale ve změně modelu.“ Ve světě už nové modely existují řadu let. U nás je takovým vizionářem Ondřej Šteffl. V září otvírá ScioŠkolu.

Ondřej Šteffl v rozhovoru pro Ekonom říká:

„…Myslím, že je čas přestat školství kritizovat a zkusit to dělat jinak a lépe. Ostatně americký vědec John Medina dospěl k závěru, že kdybychom chtěli využít prostředí nevhodné pro využití schopností mozku, navrhli bychom nejspíše něco podobného školní třídě.

V čem je škola nepřátelská?

Děti ve škole většinou dělají, co jim někdo nařídí, 45 minut sedí v lavici, poslouchají, nesmějí komunikovat, jsou pasivní, což není přirozené. Výuka bývá pro celou třídu jednotná, přitom každé dítě by potřebovalo něco trochu jiného. Mnoho dětí je ve škole ve stresu, ze strachu z neúspěchu a z úkolů, které jsou nad jejich síly.

I přes uváděné výhrady však školy fungují vcelku dobře.

Některé dokonce skvěle, existují výborné školy a skvělí učitelé. Když se ale podíváte na výsledky školství v průměru, tak to určitě dobře nefunguje… Navíc podle výsledků šetření PISA se děti ve škole nudí, pokládají výuku za ztrátu času, spoustu pro život potřebných věcí se ve škole nedovědí. Mnozí žáci dokonce kvůli škole končí v rukou psychologů či psychiatrů…“

Zdroj: Hníková, Eva: Peněz už mám dost, říká ředitel společnosti SCIO Ondřej Šteffl, který vydělal na vzdělávání a nyní chce vylepšovat školy. Ekonom č. 9 z 26. 2.–4. 3. 2015, str. 6

„Letos v září nastoupí do prvních tříd nejsilnější populační ročník za posledních 20 let. Potomci Husákových dětí přeplňují základní školy. A ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl vycítil příležitost. První základní školu otevře v září. A brzy by k ní pod hlavičkou společnosti Scio mohly přibýt další. Vznikne tak postupně celá síť škol.

Dnes není ojedinělé, že se rodiče nespokojení s běžnou základní školou, zpravidla vzdělaní třicátníci, čtyřicátníci, rozhodnou založit pro své potomky školu lepší. „Jenže narážejí na praktické problémy,“ říká Šteffl, který v roce 1990 založil úspěšné gymnázium PORG. Právě takovým skupinám rodičů chce se založením škol pomáhat…

Nová Scio škola má hned od začátku nabírat děti ve věku šest až jedenáct let. Do klasických tříd je však nerozdělí. „V běžném životě potkáváte lidi různého věku a s různými zkušenostmi, což je obohacující. Proč by to ve škole mělo fungovat jinak?“ uvažuje Šteffl.

Novou školu přirovnává k expedici. Má sice jasný cíl, ale cestou žáky potká řada neplánovaných situací, které je nutné průběžně řešit a určité věci změnit. Ze školy by si proto děti měly odnést schopnost a touhu se učit, aktivně reagovat na změny.

Ve Scio škole nebudou běžné třídy, ale místnosti připomínající knihovnu, kde budou mít děti k dispozici knihy, počítače a další pomůcky. Učitel má hrát spíše roli průvodce a poradce…“

Zdroj: Hníková, Eva: Šéf Scia zakládá novou školu, časem vybuduje celou síť. Ekonom.cz 26. 2. 2015


Principy ScioŠkoly


Svět se mění

Ve škole se může snadno stát, že se dětem ukazuje svět, jaký byl v době, když ho autoři zavřeli do školní učebnice. Ale svět se pořád mění. Ve ScioŠkole jsme proto s dětmi ve světě, jaký zrovna je.

V rychle se proměňujícím světě děti především potřebují umět se vypořádat se změnou. A zvládat změnu, to mimo jiné znamená ovládat umění se učit. Vedeme děti tak, aby jim neustálé učení nebylo na obtíž, ale radostí a výzvou.

ScioŠkola není uzavřený organismus – pozveme svět do školy, pustíme školu do světa. Budeme zvát do školy zajímavé hosty, představovat dětem zaměstnání rodičů, chodit na návštěvy do neziskovek, firem, muzeí…

Děti si postupně čím dál víc samy určují, co, jak a kdy se chtějí učit. Dáváme jim takovou svobodu, jaká podporuje jejich rozvoj. Nemáme učitele, ale průvodce, kteří děti doprovázejí v jejich učení.


Každé dítě je jiné

Více pohybu, více prostoru na otázky, více tvoření, více času. Každé dítě potřebuje něco jiného. Myslíme na to. Zároveň si děti mohou u nás v bezpečném prostředí vyzkoušet způsoby, které jim nejsou tak přirozené, ale mohou je posunout dál.

Každý ScioŠkolák s průvodcem a rodiči sestavuje svůj individuální plán učení a aktivit, který se odvíjí od jeho schopností a potřeb. Všechny děti by měly dosáhnout minimální úrovně v základních oblastech a mít možnost se mimořádně rozvinout v oblastech svého zájmu.


Vnitřní motivace táhne

Nejlepší motivace je, když děti mohou dělat věci, které jsou pro ně zvládnutelnou výzvou, dávají jim smysl a umožňují jim být součástí něčeho většího. Takové věci jsou ve ScioŠkole na denním pořádku.

Děti často pracují na reálných projektech (naplánovat výlet, vydat knihu, připravit výstavu…). Spoustu věcí se tak naučí jakoby mimochodem. Chyby považujeme za přirozenou součást učení, děti za ně netrestáme špatnými známkami. Známky dětem nedáváme vůbec, protože víme, že známky ničí tvořivost a motivaci. Průvodci pravidelně poskytují dětem i rodičům srozumitelnou zpětnou vazbu.


Vztahy jsou základ

Věříme, že k tomu, aby byl člověk šťastný, je mimo jiné potřeba, aby měl dobré vztahy s druhými lidmi. Průvodci ve ScioŠkole rozvíjejí s dětmi osobní vztah a podporují zdravé vztahy mezi dětmi. Dbáme i na dobré vztahy mezi průvodci a zajímá nás, jak rodiče vnímají naši práci.

Průvodci se pravidelně setkávají s dětmi individuálně. Děti často pracují ve skupinkách a učí se od sebe navzájem (i tím, že učí druhé). Uplatňujeme respektující přístup.


Fair play

Chceme, aby děti, které projdou ScioŠkolou, žily dobré a spokojené životy a aby byly aktivními tvůrci budoucího světa. Jsme přesvědčeni, že dobrý život má ten, kdo něčeho čestně dosáhl, váží si sám sebe, rozvinul své silné stránky, respektuje ostatní a ostatní respektují jeho, umí se radovat ze života a má odvahu prosazovat, co je správné. V takovém duchu děti ve ScioŠkole doprovázíme v jejich poznávání světa, druhých a sebe sama.

Našimi východisky a hodnotami jsou:
– svoboda
– morálka
– otevřenost
– optimismus
– aktivita
– odvaha

Zdroj: www.scioskola.cz/Principy


Jak bude ve ScioŠkole vypadat školní den?

– Školní den začíná v 9 hodin, ale děti mohou využít družinu od 7.30.

– Výuka probíhá do 14–15 hodin (s hodinou na oběd).

– Děti mohou být ve škole do 17 hodin a vybírat si z nabídky aktivit uvnitř i venku.

– Průvodci se pravidelně scházejí s každým dítětem a jeho rodiči. Společně vytvářejí a vyhodnocují plán učení, který vychází z jeho schopností a zájmů; každé dítě si může určit, co, jak a kdy se chce učit do takové míry, do jaké to pro něho znamená zvládnutelnou svobodu a prostor pro další rozvoj.

– Děti mají možnost učit se v rámci různých projektů, ve vyučovacích blocích s průvodcem, na workshopech, při tvořivých, hudebních a sportovních aktivitách, ve skupinkách, navzájem starší mladší, či samy.

– Ve ScioŠkole nezvoní. Místo toho se učíme odpovědně hospodařit se svým časem a respektovat čas druhých. Dynamiku výuky si děti, které to už zvládají, řídí samy, přičemž jim pomáhá průvodce.

– Děti mají k dispozici různé studijní pomůcky, knihy, časopisy, technologie, deskové hry, sportovní pomůcky, které mohou využít podle potřeby dané aktivity.

– Děti chodí na návštěvy do neziskovek, na univerzity, do muzeí, firem, na výlety a do školy přicházejí zajímaví hosté.


A co RVP?

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP) je i pro nás závazný. I když k němu máme řadu dílčích výhrad, je na něm skvělé, že je natolik otevřený, že umožňuje sestavit Školní vzdělávací programe ScioŠkoly (ŠVP), aniž bychom museli ustupovat z našich principů.

ŠVP připravují především ti, kdo budou ve škole pracovat – průvodci a ředitel. Zahrnuje v sobě všechny obvyklé vzdělávací oblasti a je doplněn také o množství témat a dovedností, které pokládáme za nutnou součást vzdělání – komunikace, rozvoj kreativity, učební autonomie a další…

Definitivní podoba ŠVP bude zveřejněna v srpnu.


Školné

Školné je v prvním roce 6 500 Kč měsíčně (včetně družiny, bez stravy); v dalších letech se ho budeme snažit snižovat.

Zdroj: www.scioskola.cz/Prakticke-informace


Školné jistě řadu čtenářů podráždí – samozřejmě si ho mohou dovolit jen někteří rodiče, kteří navíc vyznávají podobné hodnoty. Ale jak jinak by bylo možné u nás vyzkoušet nové principy a modely, když stát preferuje jen jeden model?

Přejeme ScioŠkole, aby se vize zakladatelů podařilo co nejúspěšněji realizovat.

Hana Vaverková: DOKUMENTY 78. Jednou dole, jednou nahoře… po dvaceti letech

A je to tady! Po dvouletém odpočinku a důchodové pohodě nabídka, která se neodmítá. Budu učit!

To bylo tak.

Před více než dvaceti lety jsem se stala ředitelkou málotřídky. Šla jsem do toho s vervou a představou, že konečně naplním své sny o tom, jaká by škola měla a mohla být. Bylo pár let po revoluci, doba alternativcům poměrně nakloněná a já měla dost sil, elánu a odvahy. Malá školička kousek od Olomouce se měnila zvnějšku i zevnitř, rodiče postupně uvěřili, že to jde i takhle, našli si nás i přespolní a doplnili početní stav. Šéfové na školském úřadě se vyměnili a ti noví si mě už na kobereček nezvali. Obklopila jsem se kolegyněmi smýšlejícími stejně jako já. Byla to paráda!

Ve škole jsem trávila spoustu času. Moje čtyři děti si postupně zvykly, že maminka není moc doma a teplé večeře znají jen z televizních seriálů. Můj muž, co zachraňuje životy, se brzy přestal ptát, co je k jídlu a naučil se samostatně hledat v lednici. Máma, učitelka v důchodu, mi pomáhala ze všech svých sil. A do všeho mluvila. Neměly jsme to spolu vůbec lehké.

S právní subjektivitou přišla svoboda vybrat si k sobě lidi a hromada lejster. Byrokracie hraničící s buzerací. Kontroly a audity. Výkazy, příkazy, vyhlášky, nařízení, směrnice… znáte to! Přestávala jsem být učitelka. Svoje češtiny a matiky jsem ještě dávala a občas se vypnula k ukázkovému výkonu – to když do naší školy zavítali návštěvníci z řad rodičů, učitelů a studentů. Stále více jsem měla pocit, že už nejsem dobrá učitelka a už vůbec ne dobrá ředitelka. O roli matky nemluvě. Prostě jsem nestíhala. Většinu dne jsem byla zalezlá ve své ředitelně – noře, jak říkaly kolegyně – a snažila se pochopit, vyplnit, doplnit, odeslat… a nezhroutit se.

Zhroutila jsem se o dvacet let později. Pěkně jsem si vyhořela. Bylo to akorát. Těsně před šedesátkou a s nárokem na důchod.

Hurá, konečně to mám za sebou. Už nikdy!!! Vyhodila jsem všechno, co se dalo. Spálila dva pytle papírů s pevným přesvědčením, že do školství mě už nikdy nikdo nedostane. Stala jsem se babičkou a náramně si to s první vnučkou Laurou užívala. Naučila jsem se vařit – fakt, až v šedesáti! Děti i manžel si brzy zvykli na teplé jídlo. Fámě, že láska prochází žaludkem, raději nevěřte. S mým mužem nehnulo i vepřo, knedlo, zelo, dokonce ani svíčková a hanácké vdolečky. Zato jsme oba krásně přibrali a nešlo to dolů. Začala jsem chodit na H. E. A. T. – to je takový pás pro rychlou chůzi. Za půl hodiny jsem splavená a je mi fajn.

Po roce zmizel odpor ke škole a alergie na děti. Ty cizí. Začala jsem se zajímat, co se ve školství děje, co ministr Chládek (panebože, to byl vykuk, co?), co moje někdejší PAU a vůbec.

Po dvou letech, to už měla Laura tři a začala chodit do školky, jsem si říkala – a to je všechno? Co teď? Co s přebytkem energie? Zatoužila jsem být prospěšná a potřebná i jinde než doma.

Někdy v květnu, pondělí to bylo, mi moje nástupkyně, ředitelka Katka zavolala a řekla – Mám volné místo, nechceš učit? Chci! Řekla jsem okamžitě. A bála se, že si to rozmyslí. Nerozmyslela.

A já si začala představovat, jak to teď bude bezva, budu učit češtinu a matiku v páté, to umím, to mám přece v malíčku. A bez přípravy. Žádné stohy papírů a žádná zodpovědnost za úplně všechno.

A pak mi Katka řekla – a ještě vlastivědu ve čtverce a v pětce a společnou hudebku pro obě třídy. Vlastivědu? Já? Hudebku? Budou mi na to stačit moje tři akordy na kytaru a hlasivky po operaci? A co si pamatuju ze zeměpisu a dějin? Skoro nic! A v páté se bere Evropa a války a panovníci – vždyť já znám jenom Karla a Václava! To bude průser!

Aby nebyl, začala jsem se připravovat hned z kraje prázdnin. Ze školy jsem si dotáhla RVP, ŠVP, tematické plány, učebnice a pracovní sešity a další materiály, které budu potřebovat. Otevřu, kouknu a strnu. Víte, že nejvyšším pohořím Uralu je Narodnaja a měří 1894 m. n. m.? A že hlavním městem Makedonie je Skopje? Já tedy ne. Zatím.

Taky jsem se podívala do Metodického průvodce. A co čtu? Na straně 4 je tabulka s návrhem klasifikace. 100–90 % – 1. Fajn. Ale 49–25 % – 4! Takže když napíšu písemku nebo test na 46 %, už je to na čtverku? U mě tedy určitě ne. To by byla krásná trojka! I na 40 %! A možná ještě na 30 %…

Ve druhém červencovém týdnu jsem dostala mejlem coby nová členka sboru pozdrav od ředitelky Katky s osmi přílohami. Prý ať víme s předstihem, co nás příští školní rok čeká – ha, ha, ha. Mě třeba funkce preventisty krizových jevů, koordinátora ŠVP, koordinátora DVPP a taky budu mít na starosti objednávku UP a učebnic. K tomu dozory o velké přestávce a při obědě… ach jo, to fakt miluju! To se vždycky pěkně najím… vzhůru k žaludečním vředům! A samozřejmě významný podíl na školních projektech a akcích. To je jich tolik? Proč? No, protože sis to tak někdy před dvaceti lety vymyslela, Haničko!

Teď mi to konečně došlo. Sice s menším úvazkem, ale jinak s celou parádou české učitelky. Tak tohle jsem tak chtěla?!?

Ale jo. Je teprve půlka července. Budu se učit. Nastuduju dějiny a taky evropské řeky a velehory. Budu si často zpívat a brnkat na kytaru. Pustím si Smetanu a Dvořáka a taky Bacha a Beethovena. Osudovou…


Knížku Hany Vaverkové „Jednou dole, jednou nahoře. Deník začínající ředitelky“, kterou jsme vydali v roce 1997, si můžete stáhnout ZDE. Je to opravdu autentický dokument!


Další díly seriálu najdete ZDE.

Iva Stuchlíková, Tomáš Janík a kol.: Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy

Problémem českého školství je, že oborové didaktiky u nás nebyly po dlouhou dobu s náležitými nároky systematicky pěstovány. Přesto se rozvinuly do podoby relativně svébytných vědních disciplín, jak o tom svědčí tato kniha.

Iva Stuchlíková, Tomáš Janík a kol. (2015): Oborové didaktiky: vývoj – stav – perspektivy. Brno, Masarykova univerzita.

Oborové didaktiky jsou vědními disciplínami zaměřenými na oborově specifickou dimenzi vyučování a učení ve škole i mimo ni. Jejich agenda sahá od vymezování a zdůvodňování cílů oborového vyučování a učení přes výběr, legitimizaci a didaktickou transformaci obsahů až k metodické strukturaci učebních procesů.

Problémem českého školství je, že oborové didaktiky u nás nebyly po dlouhou dobu s náležitými nároky systematicky pěstovány. Přesto se rozvinuly do podoby relativně svébytných vědních disciplín, jak o tom svědčí tato kniha. Jejím cílem je podat pohled na vývoj a stav oborových didaktik v České republice a naznačit perspektivy jejich dalšího směřování.

Kniha je zdarma dostupná on-line či k zakoupení v tištěné verzi v Obchodním centru MU.


Zdroj: Didactica viva

Jak ve škole s dětmi mluvit o tématu katastrof?

Učitelé pracují ve školách s dětmi, které zažily na vlastní kůži povodně. K mnoha dětem se také dostávají zprávy o nejrůznějších katastrofách doma i ve světě. Jak s dětmi mluvit o jejich případné těžké zkušenosti? A jak vůbec zařadit téma katastrof do výuky?

Diakonie ČCE – Středisko rozvojové a humanitární spolupráce připravilo pro učitele základních škol i pedagogy volného času seminář „Mimořádné události v globálních souvislostech“.

Zkušení lektoři v něm nabízejí pedagogům způsob, jak s dětmi mluvit o katastrofách, především o povodních v České republice i ve světě. Předvedou konkrétní aktivity, které mohou učitelé využít při výuce. Žáci díky nim porozumí tomu, co se při katastrofách děje, a budou vědět, jak v případě potřeby zodpovědně jednat.

Školy dostanou také metodický sešit a CD „Mimořádné události v globálních souvislostech“. V šesti lekcích jsou v něm názorně zpracována témata pro mladší i starší žáky s popisem aktivit, metodickými pokyny a informacemi pro učitele.

Seminář trvá osm vyučovacích hodin a do konce roku 2015 zdarma. Koná se v Diakonické akademii v Praze, v Belgické ulici 22, ve dnech 17. září, 16. října, 24. listopadu 2015, vždy 9.00–17.00 hodin.

Podrobnější informace a přihlášku k semináři najdete ZDE.

Diakonie ČCE – Středisko rozvojové a humanitární spolupráce poskytuje humanitární pomoc při povodních v České republice a organizuje rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc v zahraničí. Spolupracuje s dobrovolníky a věnuje se osvětě ve školách.

Chyby začínající učitelky

Učitelka, autorka a zakladatelka vzdělávacího portálu pro učitele Mindsteps Inc. Robyn Jackson píše na webu Teach Thought o tom, jak důležité je učit se z chyb – nejen pro děti, ale i pro dospělé, včetně učitelů.

Zdroj: Scio 16. 6. 2015


Ve svém článku uvádí pět chyb, jichž se dopustila jako začínající učitelka, a jak se z nich poučila:

1. Brala jsem všechno osobně – když žáci neposlouchali nebo nepracovali, chápala to jako neúctu nebo urážku, vinila vždy žáky. Když si uvědomila, že nejde o její osobu, mohla žákům lépe pomoci v učení i v chování.

2. Vyhýbala jsem se jednání s rodiči – chápala rodiče jako protivníky nebo problém. Když s nimi začala jednat jako s partnery, obvykle dospěli ke shodě.

3. S intervencí jsem začala až tehdy, když žáci neprospívali – špatnou známku na vysvědčení už nešlo zlepšit. Začala sledovat každý výsledek a zasahovat při první známce problému.

4. Bála jsem se dělat chyby – chtěla být nejchytřejší ve třídě a všechno znát. Přiznání vlastní chyby ukázalo žákům, že mýlit se je v pořádku, dodalo jim to pocitu důvěry a bezpečí.

5. Snažila jsem se probrat všechnu látku – ne všechna témata je však třeba probírat úplně do hloubky, důležité je soustředit se na standardy a priority.


Zdroj.

Vendula Davidová, Iveta Povalačová, Martina Purkertová, Vendula Tomanová, Kateřina Zapletalová: Pregraduální příprava budoucích učitelů primární školy z pohledu studentů daného oboru

Článek informuje o pregraduální přípravě budoucích učitelů primární školy a o tom, co samotná pregraduální příprava představuje. Jednou z důležitých součástí pregraduálního studia je získávání profesních kompetencí, které jsou nezbytné pro komplexní činnost učitele. V závěru se věnuje studentským hodnocením kvality (SHK) a výzkumné sondě, jejíž výsledky představují postoje studentů k výuce a k praxi v rámci studia.


…Výzkumné šetření

Záměrem článku je reflexivně pohlédnout na úroveň rozvoje profesních kompetencí v rámci pregraduální přípravy budoucích učitelů. Pro tyto účely jsme zvolili realizaci studentského hodnocení kvality. Studentské hodnocení kvality (SHK) vystihuje naprosto přirozenou věc, a to právo studentů vyjadřovat se k dění na své škole, zvědavost pedagogů na to, co si posluchači odnášejí z jejich přednášek, o úsilí vedení neustále se zlepšovat a nabízet co možná nejkvalitnější vzdělání. Dle zákona o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb.) uznává studenty za rovnoprávné členy akademické obce a stanoví jejich zákonné povinnosti i zákonná práva. Mezi ně patří také účast studentů na hodnocení a zajišťovaní kvality vysokých škol. Jejich hodnocení je dílčím, avšak velmi důležitým úsekem posuzování kvality vysokých škol.

Na pedagogické fakultě univerzity Palackého v rámci zkvalitňování výuky probíhá hodnocení výuky v prostředí systému EDIS. Jedná se o pilotní testování nového systému evaluací na Univerzitě Palackého. Nově je však možné hodnotit výuku také prostřednictvím mobilní aplikace evUPOL, a to v Androidu i iOS. Stejný systém hodnocení využívají i jiné univerzity, například univerzita Karlova, Západočeská a Žilinská.

Dále se využívají i studentská fóra, jako příklad můžeme uvést primat.cz. Server Primát.cz byl spuštěn v lednu roku 2008, je spravován studenty skoro ze všech vysokých škol, a denně ho navštíví tisíce studentů, kteří si navzájem pomáhají a sdílí studijní materiály, které přispívají k efektivnějšímu pochopení látky. Toto fórum bylo vytvořeno společností Bepositive, která se zabývá tvorbou webových stránek, eshopů a portálů.

Snahou našeho autorského týmu bylo prezentovat názor studentů oboru Učitelství 1. stupně ZŠ nejen k výuce a k praxi v rámci studia, ale i k následnému uplatnění v profesním životě. Dalším záměrem našeho výzkumného šetření bylo zpřístupnění získaných informací širší veřejnosti, a také zdůraznění důležitosti vysokoškolského vzdělání učitelů primární školy.

V našem výzkumném šetření jsme se zaměřili na všechny studenty prezenční i kombinované formy studia v celém spektru studijních ročníků oboru Učitelství 1. stupně základních škol Univerzity Palackého v Olomouci. Respondenty jsme oslovili pomocí e-mailových zpráv a příspěvků na sociální síti.

Pro naše výzkumné šetření jsme zvolili sondu kvantitativního charakteru, která měla za cíl získat objektivní informace pomocí velkého množství respondentů. K získání potřebných informací jsme zvolili dotazníkový formulář, na který nám zodpovědělo 41 % z celkového počtu studentů tohoto oboru, což je 124 respondentů. Výběr metody výzkumného šetření jsme podřídili jednoduchosti manipulace s dotazníkem a snadnému získávání potřebných informací od respondentů.

Dále jsme stanovily následující výzkumné otázky:
– Jak studenti hodnotí silné a slabé stránky výuky?
– Jaký význam přisuzují studenti praxi v rámci oboru?
– Do jaké míry splnilo studium očekávání studentů?

…V případě, kdy respondenti odpověděli na poslední otázku záporně (26%), byli požádáni, aby individuálně uvedli důvod, proč škola zklamala jejich očekávání. Nejvíce frekventovanou výtkou byl dle tázaných nedostatek praxe. Dále zklamaní respondenti pociťují nedostatek předmětů přímo propojených s praxí, tedy jejich skutečnou využitelnost při vlastní praxi. V další řadě uvádějí námitky, že některé předměty nevyučují učitelé, kteří sami vyučovali na 1. stupni ZŠ, a proto předmět učí neefektivně. Vícekrát se v individuálních poznámkách opakovalo, že někteří učitelé „méně podstatných“ předmětů mají nesmyslné požadavky. Vytýkána je i chaotická organizace při tvorbě rozvrhů. Respondenti kombinovaného studia uvedli za nedostatek chování některých vyučujících, kteří předem nedají vědět o odpadající výuce a tito studenti přijedou často z velké dálky na výuku zcela zbytečně.

Uváděné nedostatky byly reflektovány jen jednou čtvrtinou respondentů. Třem čtvrtinám respondentů byla jejich očekávání o studiu splněna, což je velmi významný podíl.


Závěr

Závěrem lze říci, že názor studentů tohoto oboru je kladný. Studium splňuje jejich očekávání, s určitými výtkami nebo pochvalami. Za velmi přínosné lze považovat zjištění, jak studenti chápou silné a slabé stránky výuky a případná možnost se těmto slabým vyhnout a posílit či podpořit ty silné. Článek slouží jako určitá zpětná vazba pedagogické fakultě. Námětem pro další šetření v oboru připravující budoucí učitele primárních školy by mohly být otázky: „Jak docílit ještě lepších výsledků?“ nebo „Jak se vyhnout negativům?“.


Celý text včetně grafů najdete ZDE. 

Ivana Rochovská, Dagmar Krupová: Vědci v mateřské škole

Současní učitelé by měli děti vést cestou poznávání, objevování, bádání a zkoumání. Zejména preprimární vzdělávání dává učitelům možnost ovlivňovat způsob myšlení a jednání dětí už od nejútlejšího věku.

Děti mohou denně zažívat radostné chvíle při objevování nových poznatků. Aby si děti to, co se naučí, opravdu zapamatovaly, je nevyhnutné při jejich vzdělávání využívat metody, které podněcují k využití již dříve nabytých dovedností a zkušeností.

Kniha pracuje s dětskými prekoncepty (představami) o vzduchu a počasí a poskytuje inspiraci k jejich využití a rozvíjení. V knize najdeme jak vědecké aktivity, tedy různé pokusy, tak výtvarné, dramatické či hudební činnosti.

doc. PaedDr. Ivana Rochovská, Ph. D. pracuje v Institutu Juraje Páleše v Levoči – pracovišti Pedagogické fakulty Katolické univerzity v Ružomberku. Vyučuje předměty zaměřené na přírodovědné vzdělávání, environmentální výchovu, regionální výchovu.

PaedDr. Dagmar Krupová působí jako zástupkyně Základní školy s mateřskou školou Pohorelá. Patří mezi učitelky, které získaly vysokoškolské vzdělání až po 30 letech praxe. V současnosti se věnuje zejména inovaci preprimárního vzdělávání a rozvíjení přírodovědné gramotnosti dětí v MŠ.

Ukázky a více informací najdete ZDE.

Kurikulum pro pěstování charakteru

Profesor Guy Claxton hovoří o tom, že všichni žáci, včetně těch, kteří ve škole neměli dobré známky a nijak zvlášť neprospívali, by si měli ze školní docházky odnést dovednosti, jež budou v životě potřebovat.

Zdroj: Scio 19. 5. 2015

Claxton pěstování těchto dovedností, návyků a postojů označuje jako kurikulum pro pěstování charakteru (character curriculum), které sestává ze sedmi C:
1. confidence = sebedůvěra,
2. curiosity = zvídavost,
3. collaboration = kolaborace,
4. communication = komunikace,
5. creativity = kreativita,
6. commitment = zaujetí,
7. craftsmanship = dobrá práce.

Podle Claxtona by kurikulum pro pěstování charakteru mělo být samozřejmostí v každé škole. O sedmi C píše profesor Claxton a profesor Bill Lucas v knize Educating Ruby.

Zdroj.

Markéta Hronová: Chybí mladí učitelé. Na Západě běží náborové kampaně, Česko zatím "spí"

V Evropě ubývá učitelů, mladé pedagogika neláká. Pokud s tím Česko něco neudělá, může mít problém, varovala Evropská komise. Západní a severské země rozjely kampaně, které lákají ke studiu učitelství, či stipendijní programy. České ministerstvo školství se zatím soustředí na rozjezd kariérního systému a spoléhá na růst platů.

Pracovala jsem v bance, a uvědomila jsem si, že práce v kanceláři není pro mě. Cítila jsem, že nemohu nic změnit. Jako učitelka můžu – vypráví svůj příběh Samantha Websterová na webových stránkách lákajících ke studiu učitelství, které provozuje britské ministerstvo školství.

Velká Británie, Švédsko, Lotyšsko a některé další země rozjely kampaně na podporu učitelské profese, protože čím dál méně mladých chce učit, kantoři stárnou a noví nepřicházejí.

Potýká se s tím většina Evropy, problémy v budoucnu hrozí i Česku. Politiky na to upozornila Evropská komise v květnu v rámci pravidelných doporučení. "Z demografických předpovědí vyplývá, že je třeba zvýšit počet učitelů v oblasti základního vzdělávání, aby se udržel stávající počet studentů připadajících na jednoho učitele," píše se v dokumentu EK. Za největší překážku nalákání talentovaných lidí do školství pak označuje nízké platy a negativní vnímání učitelského povolání u veřejnosti.

S tím, že lidé nechtějí do školství hlavně kvůli nízkým platům, české ministerstvo školství souhlasí. "Budeme usilovat o zvyšování platů učitelů a spuštění kariérního řádu. Ten má umožnit šikovným učitelům rychlejší růst kariéry i platů a zajistit větší pomoc od zkušenějších kolegů," řekl HN náměstek ministryně školství pro vzdělávání Jaroslav Fidrmuc.

Debata o kampaních či stipendiích sice už s děkany pedagogických fakult a zástupci měst a obcí začala, žádné plošné opatření ale ministerstvo nechystá. "Domlouváme se s děkany pedagogických fakult na formě určitých stipendií pro studenty nedostatkových oborů. Spíše to ale zůstane na úrovni jednotlivých fakult," uvedl Fidrmuc.

Ačkoli ministerstvo školství a jednotlivé politické strany, zvláště před volbami, už několik let slibují zvýšení učitelských platů, stále jde skoro o nejhůře placené vysokoškoláky v zemi. A zřejmě to příliš nezlepší ani tříprocentní nárůst plánovaný na příští rok, na kterém se vláda dohodla minulý týden.
Problémy se sháněním učitelů mají ředitelé škol už nyní zejména u přírodovědných předmětů. Největší poptávka je po fyzikářích, chemikářích či matematikářích. Například absolventů učitelství fyziky bylo loni v Česku jen 51.

Západ a sever Evropy využívají k přilákání studentů do školství videa s celebritami, které mluví o svých oblíbených učitelích z dětství, příběhy úspěšných učitelů nebo štědrá stipendia (kdo bude v Británii studovat učitelství fyziky či matematiky, může dosáhnout na stipendium v hodnotě až 25 tisíc liber ročně). Střední a východní Evropa podle nové srovnávací studie Evropské komise zatím spí.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Tvořivá Montessori školka: dejte dětem prostor rozvíjet se v osobnost

Také se svému dítěti věnujete a podporujete ho v jeho individualitě, rozvíjíte jeho zájmy a talenty? Přejete si, aby na vaši snahu navázala i školka, kam brzy půjde? Hledáte takovou, kde vaše dítě najde bezpečí a respekt? Pak je tu pro vás česko-anglická Montessori školka Vrbičky.

Zdroj: iDNES.cz 22. června 2015

Každý z nás jsme odmalička osobností, kterou je zapotřebí rozvíjet. Už od raného věku ovlivňujeme svou budoucnost. Pro dítě je největším vzorem dospělý, kterého vnímá jako autoritu. Tou první a největší jsou samozřejmě rodiče, ve školce či jeslích se pak jako další důležitý vzor přidává učitel.

Kvalitní učitel by měl brát každé dítě jako individuální osobnost a podle toho k němu přistupovat a podporovat ho. Když bude respektovat jeho zájmy, potřeby a pocity, z dítěte se vyvine sebevědomý jedinec, který ale ví, co je správné a co ne.


Nechme děti, aby samy objevovaly svět

Každé dítě má přirozenou potřebu se učit, zkoumat a objevovat. Učitelé, kteří praktikují Montessori přístup, jim to vhodným způsobem dovolí, ukazují jim cesty a možnosti. Dítě se tak naučí být samostatné, obléci se, vyčistit si zoubky, namazat chléb, ale také rozhodovat se a nést odpovědnost. Učitel je dítěti partnerem, průvodcem a vzorem. Vede jej a dohlíží na něj. Dělá sám přesně to, co požaduje i od dítěte. Pokud od něj chce respekt, musí s ním také s respektem jednat.

Montessori učitel dítě nekritizuje, neopravuje a dává mu prostor pro samostatnou práci, která rozvíjí myšlení a tvořivost. Pomáhá, jen když ho o to dítě požádá.


Jak funguje Montessori přístup k vývoji dětí?

Tuto jedinečnou metodu zavedla italská lékařka Marie Montessori, která děti vedla k samostatnosti, sebevědomí a radosti z učení. Její přístup se již po století úspěšně uplatňuje ve školách i školkách po celém světě.

Motto Montessori pedagogiky je „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ V Montessori školce se tak děti učí především samostatnosti. Vždy, když něco dokáží vlastním úsilím, mají skutečnou radost. Dodají si na sebevědomí a naučí se zručnosti i tvořivému myšlení.

Pedagogika Montessori učí děti poznávat svět všemi smysly, a to vlastním tempem i způsobem. Učí se přemýšlet v souvislostech a spontánně postupovat od konkrétního k abstraktnímu a od jednoduchého ke složitému. Základem je vést děti k samostatnosti, nezávislosti, svobodě a respektu.


Děti si hrají s pomůckami, které je rozvíjejí

V Montessori školkách klasické hračky nahrazují specifické pomůcky, které dětem zprostředkovávají určité informace, nebo je učí konkrétní dovednosti. Některé pomůcky tak rozvíjí hrubou i jemnou motoriku, pracovní návyky a vztah k sobě i okolí, jiné tříbí všechny smysly. Další rozvíjí řeč a slovní zásobu, schopnosti naslouchat, porozumět a vyjádřit své myšlenky a pocity.

Některé pomůcky dávají dětem základy matematiky, vnímají jimi mimo jiné rozměry a tvary. Další pomůcky učí děti zábavnou formou přírodovědu, zeměpis, astronomii, biologii, dějepis, fyziku a chemii. Spolu s praktickými pokusy dítě lépe pochopí svět v souvislostech přírodních zákonitostí. Poznají tak zvířata i vesmír a sluneční soustavu. Naučí se také pečovat o přírodu kolem nás.
Na všechny pomůcky samozřejmě dítě snadno dosáhne, v Montessori školce si dítě vždy může vybrat, co bude právě teď dělat. Když neví, jak s pomůckou pracovat, učitel mu ochotně nabídne pomoc a dále ho nechá pracovat samostatně.


Důraz na respekt a komunikaci s ostatními

Chce-li se k práci s pomůckou přidat další dítě, musí se nejprve zeptat, jestli se může připojit. Dítě, které si s pomůckou hrálo jako první, ho může dle svého uvážení k práci přizvat, nebo ho odmítnout. Každému z nás totiž vyhovuje něco jiného. Někdo rád pracuje v kolektivu, jiný potřebuje na práci klid.

Díky těmto pravidlům se děti vedle konkrétních dovedností a znalostí učí samostatnosti, soustředění, dokončování činnosti a vlastnímu rozhodování. Zároveň za svá rozhodnutí přijímají odpovědnost. Vědí, že když něco rozlijí, musejí to po sobě uklidit.

Děti mají v Montessori školkách možnost volby, ale na druhou stranu i zde platí určitý denní režim. Je vyhrazen čas na jídlo, zpívání i jiné společné činnosti. Proto chápou, že se takto musejí chovat i doma. Když je čas jít na slíbenou návštěvu nebo za lékařem, vědí, že jiná volba není a že si hrát mohou potom.


Jak metoda Montessori děti ovlivní?

Děti vychovávané přístupem Montessori bývají otevřenější, sebevědomější a samostatnější než jejich vrstevníci. Mají své jasné názory, jsou klidnější a dokáží se lépe soustředit. Umějí si stát za svým, ale i diskutovat a v klidu se domluvit.


Školka, která vaše děti přirozeně naučí i druhý jazyk

V pražských Kunraticích, klidné lokalitě obklopené přírodou, se nachází česko-anglická Montessori školka a jesle Vrbičky. Ve vile u lesa mají děti od 1,5 let k dispozici příjemné prostředí se zahradou, krbem a tělocvičnou.

Montessori školka Vrbičky se řídí konfuciánským heslem: „Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to dělat a já pochopím.“ Děti si nenásilnou formou rozvíjejí sociální dovednosti, učí se vzájemnému respektu, zdvořilému chování a pravidlům soužití.

Ve třídě je vždy jeden česky a jeden anglicky mluvící učitel, děti se tak učí jazyk přirozenou komunikací při každodenních činnostech, podobně jako v bilingvní rodině. Přijímají tak cizí jazyk stejně efektivně jako mateřský. Vícejazyčné prostředí přináší dětem nejen znalost jazyků, ale pomáhá jim také rozšiřovat vědomí a rozvíjet paměť i schopnost učení.

Školka také rozvíjí zájmy a talent svých svěřenců. Během odpoledního programu mohou navštěvovat různé kroužky od tance a ručních prací, až po kurzy vaření. Ve školce se podává jídlo v bio kvalitě a děti si mohou vybrat i vegetariánské menu.

Autor: Pmet


Více informací o pedagogice Montessori najdete ZDE.

Raymond M. Smullyan: Jak se jmenuje tahle knížka?

V novém, upraveném vydání vychází tato slavná kniha amerického matematika, v níž nám autor představuje hádanky, chytáky či logické paradoxy a nabízí i jejich podrobná řešení.

Zve nás třeba na ostrovy poctivců a padouchů, do světa Alenky v říši divů a za zrcadlem a Shakespearova Benátského kupce, k inspektoru Fishtrawnovi ze Scotland Yardu, mezi vlkodlaky nebo za hrabětem Draculou. Autor nám představuje 271 hádanek, chytáků či logických paradoxů a pro kontrolu samozřejmě nabízí i jejich podrobná řešení.

Hravou a vtipnou formou nás uvádí například do světa výrokové logiky a teorie množin včetně proslulého Gödelova principu. Úlohy jsou vhodné pro všechny milovníky záhad a logiky i pro ty, kdo se chtějí zdokonalit v řešení některých částí testů obecných studijních předpokladů.

Raymond Smullyan je americký matematik, logik a filosof. Svou profesní dráhu začal coby kouzelník. Působil jako profesor filosofie na newyorské City College a na Indiana University. V Portálu mu vyšla kniha Šeherezádiny hádanky a další podivuhodné úlohy (2004) a český čtenář mohl narazit i na jeho tituly Navěky nerozhodnuto, Šachové záhady Sherlocka Holmese, Šachové záhady arabských jezdců či Satan, Cantor a nekonečno.

Další informace a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Funkční gramotnost všech žáků

Na vzdělávacím blogu OECD představuje Andreas Schleicher novou zprávu OECD vycházející z dat PISA 2012 a TIMSS 2011 a zaměřenou na kvalitu vzdělávacích výstupů a ekonomickou prosperitu 76 zemí.

Zdroj: Scio 19. 5. 2015


Analýza vychází ze silného vztahu mezi kognitivními dovednostmi obyvatel a ekonomického růstu jednotlivých zemí a na základě předchozích výzkumů pracuje s předpokladem, že tento vztah je kauzální.

Vzdělanostní kapitál závisí nejen na tom, jak velké procento dětí a mládeže navštěvuje školu, ale zejména na tom, zda získají dovednosti alespoň na úrovni 1 podle stupnice PISA (420 bodů), což je úroveň odpovídající základní funkční gramotnosti. Zpráva řadí země podle průměrných výsledků v šetření PISA a TIMSS a toto pořadí je téměř zrcadlovým obrazem pořadí zemí podle toho, jaký podíl žáků nedosáhl v testech ani základní úrovně 1 (pořadí: Singapur, Hongkong, Korea, Japonsko, Tchaj-wan, Finsko, Estonsko, Švýcarsko, Holandsko, Kanada, Polsko, Vietnam,… , 21. ČR).

Srovnání ukazuje, že poskytnutí kvalitního vzdělání na úrovni funkční gramotnosti všem obyvatelům je úkolem pro země rozvojové stejně jako pro země bohaté a rozvinuté, např. v USA, Lucembursku nebo Švédsku nedosahuje funkční gramotnosti okolo 25 % patnáctiletých žáků. Analýza poukazuje na důležitost inkluzivního rozvoje a uvádí, jaký efekt pro růst HDP jednotlivých zemí by mělo dosažení alespoň základní funkční gramotnosti všech žáků.

Zdroj.

19. 11. 2015 Konference Inovace výuky

Téma: Učíme se z příběhů okolního světa

Pořadatelé: Inovace výuky, o. p. s., AISIS, o. s.

Určeno pro: učitele a zřizovatele mateřských, základních a středních škol, ale i rodiče a vůbec pro všechny, jimž záleží na budoucnosti a vzdělání nejmladších generací.

Místo a čas konání: Slovanský dům, Na příkopě 22, Praha 1 – v prostorách velkého konferenčního sálu s galerií a přilehlých sálech multikina Cinema City, od 8:45 hod do 15.00 hod.

Registrace a další informace ZDE.

Markéta Hronová: Tábor pro inteligentní děti – matematické přednášky, spousta dotazů i šachy poslepu

Inteligentní děti se na běžných táborech nudí, Mensa proto uspořádala tábor pro nadané. Dopoledne mají děti přednášky, nejčastěji matematické, o poledním klidu hrají logické hry. Zvídavé děti jsou nadšené, zájemců o tábor přibývá.

Betty, víš, co mě fakt štve? Že moje kalkulačka neumí počítat s komplexními čísly, stěžuje si jedenáctiletý Jikkie o poledním klidu na letním táboře. Hraje si s mobilní aplikací, která převádí rovnice funkcí na grafy. A je jí doslova fascinovaný. Pořád dokola mění zadání rovnic, sinus, kosinus a zase zpátky. A ptá se: "Betty, proč tady ten graf končí? A proč se tenhle protíná?"

Betty alias Pavla Procházková je hlavní vedoucí Mensa tábora, kam jezdí účastníci matematických olympiád, šifrovacích her a děti, které prostě baví matematika. Na rozdíl od hlavní vedoucí běžného tábora musí být kdykoli připravena vysvětlit počítání logaritmů, rovnic, matic a spoustu dalších otázek.

"Jezdí k nám děti, které se jinde nezabaví. Tady se cítí dobře, protože si s ostatními mají o čem povídat," vysvětluje. Tábor pro nadané děti se koná už posedmé, poslední tři roky v chatě hotelu Vltava ve Strážném v Krkonoších.

Program tábora je přizpůsobený zájmům dětí. Kromě klasické rozcvičky ráno absolvují také mentální rozcvičku. Dopoledne mají přednášky o množinách čísel, matematických kvízech, historii Japonska či forenzní kriminalistice. Děti si přinesou zápisníky a soustředěně poslouchají, co jim orgové (v dětské řeči organizátoři) říkají. A řeší úlohy…

Strávit den s dětmi, jež umějí hrát šachy poslepu, složit i nejtěžší varianty Rubikovy kostky a počítat se zájmem úlohy obtížností patřící na vysoké školy, je inspirující. Pořád se ptají, nic nenechají jen tak. Otázka "Proč to tak je?" se opakuje každých pět minut. Jak říká dvanáctiletá Nela, tady baví matematika všechny, ale Jikkieho a Filla nejvíc.

Vedoucí pro ně vymýšlejí speciální úlohy navíc, kterými se zabaví třeba o poledním klidu, kdy ostatní hrají deskové či karetní hry. Anebo prostě píšou pohledy domů. Právě individuální přístup k těmto dětem je unikátní a pro mnoho dětí je tábor od Mensy jednou z mála příležitostí, jak zažít dětský tábor se všemi jeho pozitivy a zároveň se na něm nenudit…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jitka Kašová: Připravuji projekt

Jak mám projekt připravovat? Existuje nějaká metodika plánování projektu? Co je pro přípravu projektu nejdůležitější? Odpovědi najdete na portálu RVP.

Zdroj: portál RVP


Už víme, že zatímco žáci mají na zřeteli především očekávaný produkt, vyučující by měl promýšlet a sledovat hlavně „cestu“ za produktem. Jaké nové situace tato cesta nabízí, co chceme, aby se přitom žáci naučili, co a jak je vhodné jim předem připravit a naplánovat? Tím prvním krokem k přípravě projektu je specifikace konkrétního záměru. Získáme tak odpověď na otázky: Proč chceme realizovat právě toto téma a proč zrovna metodou projektové výuky? Budou čas a energie věnované na přípravu projektu adekvátní očekávaným cílům?

Promyšlený záměr a jasně stanovené očekávané cíle (výstupy) nás při plánování projektu budou usměrňovat ke správnému výběru dílčích metod a aktivit, k přípravě podpůrných pravidel, ke správnému korigování své vlastní role vedoucího projektu.


Plánování projektu

V dalším kroku přípravy nás čekají otázky: Co může být produktem projektu? K čemu budou žáci směrovat svou práci na projektu? Bude tento produkt opravdu užitečný a významný? Dává tento produkt dostatek příležitostí k novým poznatkům?

Projekt by měl žákům umožnit jejich vlastní hledání a objevování. Musíme ho proto připravit tak, abychom žákům vytvořili dostatečný prostor pro vlastní rozhodování, pro ověřování různých možností postupu, řešení, názorů a předpokladů. K tomu potřebujeme dané téma nejdříve sami podrobně zmapovat, najít možné souvislosti, otázky a problémy, s nimiž se žáci mohou setkat. Plánování projektu by tedy nemělo probíhat v jedné úzce vymezené linii, do které bychom pak žáky museli usměrňovat.

Při plánování projektu je vhodné projít následujícím myšlenkovým procesem. (následuje metodika přípravy projektu.)


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Školní zahrady a legislativa

Rádi byste se pustili do proměny zahrady nebo hřiště u vaší školy, ale nevíte, kde přesně začít? Děsí vás certifikace nebo máte obavu z vysokých nákladů za atypická řešení? Tápete v tom, co podle norem je a co není herní prvek?

Nadace Proměny vydala praktickou brožurku, která především školám, ale i rodičům, obcím nebo dalším zájemcům o téma jednoduše objasňuje legislativu spojenou s rozvojem a užíváním školních zahrad a hřišť.

Připravili jsme pro vás stručného rádce, který vám pomůže úskalími legislativy bezpečně proplout. Najdete v něm odpovědi na nejčastější otázky spojené s certifikací, hygienou, provozem a údržbou. Také vám poradí, na co myslet, než se do projektu pustíte, čím začít, jak postupovat nebo na koho se obrátit.

Při sestavování brožurky jsme vycházeli z vlastních zkušeností i zpětné vazby od řady z vás – zástupců škol, měst nebo rodičů. Vše jsme také konzultovali s odborníky na jednotlivé oblasti. Naším záměrem bylo především podpořit vaše nápady a plány, jak proměnit školní zahradu či hřiště, a ukázat vám, že předpisy této proměně vůbec nemusejí stát v cestě.

Materiál, který nadace připravila ve spolupráci s odborníky, reaguje na nejčastější otázky k certifikaci, hygieně, provozu a údržbě zahrad a hřišť a vyvrací některé mýty s nimi spojené. Poradí, jak postupovat, ať už při dílčích úpravách a užívání školní zahrady, nebo při její kompletní obnově. Záměrem nadace je především podpořit zajímavé nápady a plány aktivních škol a rodičů, jimž závazné předpisy nemusejí stát v cestě.

Brožura „Školní zahrady a legislativa“ je zdarma ke stažení na webu Nadace Proměny, kde jsou k dispozici i další podrobnosti ZDE.

Vydáním brožury Nadace Proměny pokračuje v rozšiřování volně dostupné podpory a inspirace určené především školám a rodičům i všem, kdo chtějí rozvíjet prostředí pro děti a jejich vzdělávání.

Další zajímavé a užitečné informace najdete na tematickém portálu www.promenyproskoly.cz.

Podpora získání funkční gramotnosti

Andreas Schleicher, ředitel Sekce pro vzdělávání a dovednosti OECD, na blogu OECD poukazuje na to, jak důležitá je úroveň gramotnosti pro jednotlivce i celou společnost.

Zdroj: Scio 22. 4. 2015

Na základě šetření dovedností dospělých Survey of Adult Skills z roku 2012 Schleicher uvádí, že jedinci v nejvyšších dvou skupinách úrovně gramotnosti (4 a 5) vydělávají v průměru o 60 % více než pracovníci na úrovni 1 nebo nižší, lidé s nízkou úrovní gramotnosti mají až dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou nezaměstnaní.

Ve všech zemích, které se zúčastnily šetření, lidé s nízkou úrovní gramotnosti vykazovali horší zdravotní stav, méně se přihlašovali do zájmových organizací, měli malou důvěru ve veřejné instituce a mysleli si, že nemohou nic změnit. Výsledky posledního šetření PISA ukázaly, že v zemích OECD 18 % patnáctiletých nedosahuje ani základní úrovně gramotnosti.

Schleicher proto doporučuje následující kroky směřující k podpoře rozvoje gramotnosti pro všechny:

1. poskytnout vysoce kvalitní úvodní vzdělávání a příležitosti pro celoživotní učení,

2. zajistit, aby všechny děti měly úspěšný začátek vzdělávání – zde se ukazuje jako významná zejména podpora dětí ze sociálně a ekonomicky znevýhodněných rodin v předškolní a rané školní výchově,

3. umožnit pracovníkům přizpůsobit učení jejich životu – je třeba dostatečná nabídka a flexibilita vzdělávacích příležitostí,

4. identifikovat jedince, kteří jsou nejvíce ohroženi nedostatečnou úrovní gramotnosti – aktivní vyhledávání osob z ohrožených skupin (imigranti, starší lidé, osoby ze znevýhodněných prostředí) a nabídka programů podle jejich potřeb,

5. ukázat, jaký prospěch přináší lepší zvládnutí dovedností – lepší informace ze strany vlád o platových podmínkách i neekonomických přínosech, jako je zvýšení sebevědomí a sociálního postavení,

6. poskytnout snadno dostupné informace o vzdělávání pro dospělé – důležité jsou nejen dostupné informace, ale i poradenská služba pro vyhledávání vhodných programů.


Původní zdroj.

Jak si při učení zapamatovat až 9x více informací?

Žijeme v době, která je plná různých multimediálních vychytávek a zajímavých informací různého zaměření téměř na každém kroku. Jak ale nenechat informace jen na dosah ruky? Jak si osvojit většinu z nich tak, aby nám zůstaly v paměti na delší dobu?


Multimediálním výstupem k 9x lepší paměti

Podle výzkumu amerického pedagoga Edgara Dala, který se zabýval audio-vizuálními metodami učení, si po dvou týdnech od kontaktu s informací pamatujeme pouze 10 % čteného obsahu, poslechem se dostáváme na 20 % a díky zrakovému vjemu na 30 % informací. Kombinací sluchu a zraku lze paměťovou kapacitu zvýšit až na 50 %, například sledováním filmu. Na neuvěřitelných 90 % zapamatovatelnosti stoupá naše kapacita při tvoření multimediálního výstupu. Ve chvíli, kdy osvojenou informaci zpracováváme do podoby reálného výstupu či prezentace, dosahujeme skvělých výsledků.

Posloupnost paměťové funkce začíná u pasivního sluchového příjmu, přechází přes vizuální vjem a končí u aktivního tvoření a seberealizace v tématu. Jak je možné využít tento potenciál v klasickém vzdělávání?


Multimédia v praxi

Nejsnazší variantou je zapojení multimédií do učitelské praxe a předkládanou látku nechat studenty nejen pasivně přijímat, ale i aktivně zpracovat. O implementaci multimediálních prostředků do výuky se snaží projekt VideoForAll brněnské neziskové organizace Spolek Pelican. Organizace je známá svým inovativním přístupem k výuce cizích jazyků i díky významné spoluúčasti na evropských projektech, na kterých spolupracuje s dalšími evropskými institucemi. Společně hledají nové metody, které zjednodušují samotný proces učení a znásobují efektivitu studia.


VideoForAll pomáhá učitelům napříč Evropou

Projekt VideoForAll, jež je určený všem učitelům napříč Evropou, si klade za cíl seznámit lektory s možnostmi využití mobilních telefonů a dalších přístrojů, které všichni nosí při sobě takřka celý den. Natáčení videí skrývá dosud netušený potenciál, který lze snadno a efektivně využít ve výuce jakéhokoli cizího jazyka. Studenti okamžitě vidí svůj výstup, čímž mohou snadno zhodnotit sami sebe. Navíc díky propojení s moderní technologií je samotný proces učení zábavný a stává se tak nezapomenutelným zážitkem.

Absolventi liberálních studií vedou

Šetření provedené British Council mezi 1709 pracovníky na vedoucích pozicích ve 30 zemích ukazuje, že 55 % z nich vystudovalo obory společenských věd (44 %) nebo humanitní obory (11 %), tedy tradiční obory liberálních studií (liberal arts).

Zdroj: Scio 9. 6. 2015

Z ostatních oborů byli nejvíce zastoupeni absolventi studií businessu (14 %) a technických oborů (12 %). Na liberální studia připadal větší podíl žen, na technické obory větší podíl mužů.

22 % vedoucích pracovníků mělo magisterský titul (professional degree, který opravňuje k vykonávání určité profese, např. lékař, právník apod.), z toho 64 % titul MBA.

Podle Rebeccy Hughes z British Council liberální studia připraví absolventy na komplexní problémy a naučí je hledat různé úhly pohledu.

Celkově 46 % vedoucích pracovníků mělo zahraniční zkušenost, ať pracovní, nebo studijní, nebo obě. Nejmenší podíl pracovníků se zahraniční zkušeností byl v USA, Velké Británii a Kanadě.

Zdroj.

Trh dává nyní šanci absolventům v různých oborech

Česká ekonomika od začátku letošního roku nabírá dech, od ledna do března ve srovnání s loňským rokem výrazně zrychlila růst na 3,9 procenta. S rostoucími zakázkami narůstá i potřeba firem přijímat nové zaměstnance. Počet nezaměstnaných klesl podle údajů ČSÚ pod půl milionu a výrazně přibývá volných míst. Společnosti hledají nové zaměstnance také v řadách absolventů středních a vysokých škol.

Souhrnné statistiky pracovního portálu Profesia.cz, které analyzují absolventské nabídky práce, potvrzují obecně známou zkušenost: šance získat práci narůstá s úrovní kvalifikace. Největší šanci na získání zaměstnání mají ti, co hovoří anglickým jazykem, a ti, kdo hledají práci na plný úvazek. Oblasti, ve kterých se vyskytuje nejvíce absolventských nabídek, jsou: výroba, obchod, administrativa, energetika či informační technologie.

Nejméně pozic určené absolventům jsou v kategoriích typu: právo, žurnalistika, překladatelství, farmaceutický průmysl a další. Důvodem je samozřejmě to, že pro výkon tohoto povolání je nutná praxe.

Největší zájem mají absolventi o pozice v administrativě. Administrativní práce jsou pro ně totiž dobrým startem v jejich kariéře. Zde mohou prokázat své vlastnosti, jako jsou například organizační schopnosti, spolehlivost, zodpovědnost a práce s počítačem. Dále se absolventi zajímají o cestovní ruch, oblast školství či o ekonomiku nebo obchod.

„Dnes už každý student ví, že bez znalosti alespoň jednoho cizího jazyka, je malá šance uspět na trhu práce. To dokazují statistiky našeho portálu. Až 95% absolventů hovoří anglicky a skoro 50% německy. Cizí jazyky skutečně zvyšují pravděpodobnost úspěchu absolventa,“ říká Zuzana Lincová z Profesia CZ.

Celý text s grafy ZDE.

Techmania přinesla do školek vědu a techniku

Profese, řemesla, přírodní zákony nebo rozličné materiály přiblížil právě skončený projekt plzeňského Techmania Science Centra a společnosti Nová dimenze určený mateřským školám. Trval třináct měsíců a byl zaměřen na polytechnické vzdělávání učitelů a ředitelů mateřských škol v kraji Plzeňském, Karlovarském, Jihočeském a Středočeském kromě Prahy. Celkem se do něj zapojilo 47 školek.

Děti se díky projektu Techmania – Nová dimenze polytechnického vzdělávání naučily například zatlouct hřebík do dřeva nebo postavit ze speciální hmoty most. Techmania vytvořila pro učitele mateřských škol vzdělávací programy s didaktickými kufříky, s nimiž mohli aktivity s dětmi realizovat. Celkem bylo proškoleno 210 pedagogů, kteří dostali k dispozici 210 kufříků.

„V modulu Technické a přírodní materiály to bylo 50 kufrů, tedy ve skutečnosti 100 krabic. Přírodní a fyzikální zákony měly 42 kufrů, což představovalo 84 krabic, 42 prken a 42 umělohmotných trubek. Profese, činnosti a nářadí se skládaly ze 43 kufrů, tedy 129 krabic, 86 schůdků, 43 rolí papíru a 43 balíků betonu. Modul Aktivní řešení technického problému představoval 35 kufrů, což bylo 70 krabic a 200 kyblíků kukuřičné stavebnice. A modul Polytechnické didaktické pomůcky a jejich využití ve výuce, to bylo 40 kufrů, tedy jmenovitě 80 velkých papírových krabic a 120 krabic kvadra kostek,“ vypočítává administrátorka projektu Veronika Kunclová, co všechno museli lidé z Techmanie učitelkám ve školkách rozvézt a předat. Celkem během celého projektu najezdili skoro čtyři a půl tisíce kilometrů a odnosili sedm tun zátěže.

Projekt také nabídl deset tuzemských a jednu zahraniční stáž, byla natočena metodická videa a zpracovány metodické materiály ke každému programu. Vznikla také populárně-vzdělávací publikace, která osloví cca 400 mateřských škol.

Projekt měl však ještě jeden dopad. „Díky němu jsme ve většině mateřských škol vzbudili zájem o návštěvu Techmanie a malí návštěvníci už začínají přicházet ve větším počtu,“ uzavírá Veronika Kunclová.

Zora Syslová, Věra Krejčová, Jana Kargerová: Individualizace v mateřské škole

Kniha seznamuje čtenáře s tím, jak vytvořit podmínky pro individualizované vzdělávání a s jeho jednotlivými fázemi – přípravou třídního vzdělávacího programu, jeho realizací a hodnocením výsledků vzdělávání.

Každé dítě má mnoho individuálních rysů. Pokud chceme, aby jeho učení bylo co nejefektivnější, musíme jeho možnosti brát v úvahu. Východiskem individualizace je přesvědčení, že každá lidská bytost je jedinečná. Každé dítě pracuje a učí se svým specifickým způsobem. Když učitelka dokáže na tyto individuální potřeby reagovat, umožní dětem zažívat při vzdělávání úspěch a dosahovat jejich osobního maxima.

Knihu využijí učitelky mateřských škol, zejména bude přínosem pro pedagogy pracující ve věkově smíšených (heterogenních) třídách. Kniha je určena také studentům SPgŠ a studentům VŠ oboru učitelství pro mateřské školy a předškolní pedagogika. Mohou ji využít také učitelé vysokých i středních škol oborů zaměřených na předškolní vzdělávání.

PhDr. Jana Kargerová, Ph.D., Mgr. Věra Krejčová, Ph.D., a PhDr. Zora Syslová, Ph.D., jsou vysokoškolské pedagožky s předchozí pedagogickou praxí v mateřské škole.

Další informace a ukázky ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

Mikroškoly v USA

V řadě států USA vznikají modely malých soukromých škol souhrnně označovaných jako mikroškoly. Liší se velikostí i vzdělávací filozofií a postupy, jsou kombinacemi domácí školy, soukromé školy, kombinovaného učení a jednotřídky.

Zdroj: Scio 12. 5. 2015


Typicky je impulsem k jejich vzniku nespokojenost rodičů s veřejnými školami a současně často nedostatek prostředků na zavedené soukromé školy.

Jednou z prvních takových škol byla Quantum Camp v Kalifornii, původně zaměřená na výuku fyziky a matematiky. Žáci od 1. do 8. třídy se scházejí ve škole jednou za týden, další studium obsahuje videa, podcasty, studijní materiály a aktivity pro domácí učení podle vlastního tempa.

Acton Academy v Texasu vznikla jako celotýdenní škola, kde se žáci většinou online věnují každý den 2,5 hodiny studiu vzdělávacího základu. Zbytek času je určen pro tři dvouhodinové bloky projektového vyučování každý týden, denně hodinu sokratovské diskuse, hry každý pátek a mnoho umělecké a pohybové výchovy. Žáci si též vytvářejí portfolio vlastních prací.

Další podobnou sítí jsou školy AltSchool v Kalifornii, které slibují personalizovanou výuku v celotýdenní škole s velmi nízkým počtem žáků na jednoho učitele – 8:1. Žáci jsou seskupeni přibližně podle věku, polovinu času tráví studiem vzdělávacího základu podle kurikula a materiálů dodaných externím dodavatelem. Každý žák postupuje podle vlastního "playlistu". Systém je postaven na sofistikovaném softwaru, který zahrnuje každého žáka a všechny školy AltSchool.

Obdobnou školu založil i Sal Khan, autor vzdělávacích videí Khanova škola. Khan Lab School využívá videí a kombinovaného učení a rovněž nabízí personalizovanou výuku připravenou na míru jednotlivým žákům (o personalizaci výuky s využitím technologií viz ZDE).


Zdroj.

Tereza Valkounová: V německých lesních školkách vládne rozmanitost a pohoda

Pedagogové lesních mateřských škol z celé České republiky vyrazili za kolegy do Berlína. Během jednoho lednového týdne navštívili pět lesních mateřských škol a centrum výzkumu pro děti Helleum.

Zdroj: Envigogika 2/2015, 25. 4. 2015

V Berlíně fungují lesní školky přibližně od roku 2000. Třináct let fungující Waldwichtel je typickou lesní školkou, která funguje bez zázemí v budově.

„Je to klasická lesní mateřská školka – má maringotku na kraji městského lesa v blízkosti zastávky MHD. Funguje do oběda a navštěvuje ji patnáct dětí,” přibližuje tuto školku učitelka Angelika.

Příkladem zařízení pro různé věkové skupiny dětí je organizace Baumhaus. Z původní družiny pro školní děti se před několika lety rozrostla i o lesní mateřskou školku. „Družina je odpolední a prostory, které obec nově vybudovala podle našich potřeb, by byly dopoledne nevyužité. Družinu jsme už před tím vedli v duchu filosofie „venku za každého počasí, takže k lesní školce to byl už jen krůček,” uvádí vedoucí lesní školky Gunter Grün Oostinga.

Českou skupinu tvořilo čtyřiadvacet budoucích Průvodců dětí světem, což je zároveň název rok a půl dlouhého vzdělávacího programu. Do německých lesních MŠ vyrazili, aby na vlastní kůži zažili fungování lesních školek v zimě. „Termín exkurze nebyl zvolen náhodou,“ říká Tereza Valkounová z pořádající organizace Asociace lesních mateřských škol. „Otázka `jak to děláte v zimě,` totiž patří k nejčastějším k provozu lesní mateřské školy. Chceme také, aby se účastníci projektu vzdělávali co nejvíce z praxe, v souladu s principy vzdělávání pro udržitelný rozvoj.“ Projekt Průvodce dětí světem má podtitul Předškolní vzdělávání pro udržitelný rozvoj, což je výchozí vzdělávací koncept inspirovaný také v Německu. Díky exkurzi měli účastníci možnost osobně se setkat s jeho aplikací do praxe i ve vědeckovýzkumné instituci Helleum, která pořádá workshopy pro děti různého stáří zaměřené na témata vody, větru, zdroje energie atd.

„Těšíme se na společně strávený čas s ostatními společně studujícími a na inspiraci pro pobyt s dětmi v terénu. Také nás zajímá multikulturní prostředí, které u nás zatím tolik nemáme,“ sdělovali svá očekávání účastníci exkurze Ondřej Skalický a Zuzana Šubrtová cestou do Berlína.

Jak se jejich očekávání naplnila, reflektovali studenti každý večer v rámci společného sdílení zážitků. V rámci exkurze navštívili celkem šest institucí, které spojuje jedno: vzdělávat děti v přímém kontaktu s přírodou a myšlenkou udržitelného rozvoje.

Kromě klasického Waldwichtelu navštívili další dvě typické lesní školky – Eichwalde a Bergkinder. Setkali se s dětmi, které putují se svými průvodci terénem, v batůžcích si nesou svačiny a teplý čaj a ve vozících veškeré vybavení: pilky, nožíky, náhradní oblečení, lékárničku, bandasku s teplou vodou na mytí rukou, ale i pastelky, papíry, encyklopedie, atlasy a pohádkové knihy. Právě vášniví čtenáři v lese české učitelky a učitele příjemně překvapily. „Kontakt s knížkami je důležitý mimo jiné pro rozvoj řeči,“ usmívá se učitelka Angelika z Waldwichtelu. Rozvoj řeči je jednou z bedlivě sledovaných kompetencí předškolního vzdělávání v Německu.

Účastníci byli doslova nadšeni přístupem německých pedagogů k dětem. Pohoda a klid byly ve všech školkách pravidlem. „Na děti nikdo netlačí a nespěchá. Průvodci byli velmi laskaví a shovívaví! Měli pěkný přístup v situaci, když se něco pokazí nebo nepovede. Věci jsou nahraditelné. Chyba nemá mít za následek, že se člověk příště činnosti neúčastní, neriskuje, aby zase nechyboval. To je příkladná práce s chybou. Učíme se – cílem je cesta,” shrnuje tuto zkušenost Dana Kafková, účastnice z Ústeckého kraje.

Profesionalita a laskavý respektující přístup byl pravidlem i ve výzkumném centru pro děti Helleum. Po krátkém úvodu následovaly dvě hodiny „volné hry” dětí v připraveném a do detailu promyšleném prostředí, které připomínalo výzkumnou laboratoř. Tématem byla právě voda. Děti mohly experimentovat a na základě vlastních zážitků, zkušeností a opakovaných pokusů dospět k nějakému poznání – ať už o tom, co se stane s kapkou vody na rozpálené pánvičce, nebo zda banán, brambora či pomeranč plavou či se potopí.

„Lernwerkstatt (učební dílna) – je metoda a zároveň připravený prostor,” říká Olga Thieselmann, která nás v Helleu provázela. „Cílem je motivovat děti pro přírodní vědy a učit se jinak – zkušeností, přemýšlením, pozorováním. Helleum je otevřeno všem dětem od pěti do dvanácti let, i těm se speciálními vzdělávacími potřebami.”

Dokladem rozmanitosti a různorodosti, která je v něměckém vzdělávacím systému chápana jako předpoklad pro kvalitu předškolního vzdělávání, byla školka Kleine Pankgrafen, která již pět let funguje v maringotkovém městečku. Školka se zázemím v maringotce a týpí je finančně podporována státem stejně, jako kterákoli jiná předškolní zařízení. Poskytuje péči nejen dětem z osady, ale i mnoha dalším z okolních čtvrtí. „Lesní školky jsou tady velice populární a žádané,” usmívá se učitelka Maria. I tato školka, stejně jako všechny ostatní, považuje za samozřejmost inkluzi, tedy vzdělávání dětí se speciálními potřebami společně s těmi zdravými. Jeden z jejích kolegů si kvůli tomu doplňuje vzdělávání.

Předškolní vzdělávání v přímém kontaktu s přírodou v Německu by se dalo shrnout několika slovy: různorodost, pohoda, respekt, důvěra v děti a v rodiče, tolerance k odlišnostem. Svět je pestrý a velký, každý si v něm najde své místo.


Asociace lesních mateřských škol byla založena roku 2011. V současnosti sdružuje 120 organizací pečujících o 2500 dětí. Lesní školky vzdělávají děti v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem stejně jako klasické MŠ. Přidanou hodnotou jsou lepší sociální vztahy díky menšímu kolektivu dětí, posilování obratnosti pohybem v terénu a posílení obranyschopnosti celoročním pobytem na čerstvém vzduchu. Pedagogický koncept lesních MŠ je ve světě běžný již 100 let – v Norsku je integrovanou součástí celého vzdělávacího systému, v Německu je nyní 1500 lesních školek, které byly modelem pro Českou republiku.

Kontakt: Tereza Valkounová (tereza.valkounova@lesnims.cz, 777 327 227), www.lesnims.cz

Projekt Předškolní vzdělávání pro udržitelný rozvoj, v jehož rámci se exkurze pedagogů předškolního vzdělávání do berlínských lesních MŠ uskutečnila, je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.

Celý text s fotografiemi najdete ZDE.

Výstavu Tajemné dálky – symbolismus v českých zemích 1880–1914 doplní práce Františka Bílka, Františka Kupky či Ladislava Šalouna

Výstava Tajemné dálky (klášter sv. Anežky České, do 27. září 2015) bude od 14. července částečně obměněna v kolekci prací na papíře. Cenné kresby a grafické listy patří k dílům z nejméně stabilních materiálů a médií a proto je lze standardně vystavovat pouze tři měsíce. Expozici doplní nové práce Františka Bílka, Františka Kupky či Ladislava Šalouna.

Nový soubor exponátů nabídne méně známé kresby a grafické listy sledovaného období z Národní galerie v Praze i ze soukromých sbírek. Výstava Tajemné dálky se věnuje specifické části výtvarné scény v českých zemích ovlivněné symbolismem v dekádách okolo přelomu 19. a 20. století.

„Expozice v klášteře sv. Anežky České mapuje díla širokého spektra médií – malbu, sochu, grafiku, kresbu, významná část je věnována také symbolistní knize. Práce na papíře jsou instalovány ve speciálním tunelu pod gotickou klenbou středověkého kláštera, který poskytuje vystaveným dílům potřebné světelné podmínky. Přesto je nyní – v polovině výstavy – třeba tato díla deinstalovat a uložit, aby nedošlo k jejich trvalému poškození. Návštěvníci se tak mohou těšit na soubor nových prací,“ říká autor výstavy Otto M. Urban.

Návštěvníci se po celou dobu výstavy mohou těšit na výpůjčku z Musée d’Orsay, kresbu od Alfonse Muchy Propast. Pařížská galerie na výstavu zapůjčila také rozměrnou malbu Libuše Karla Vítězslava Maška, která tvoří dominantu výstavy v prostorách kostela sv. Salvátora.

Z dalších děl doplní výstavu kresby Dlouhý, široký a bystrozraký, Slezský piják a ďábel a akvarel Krakonoš od Hanuše Schwaigera, pastel Erotikon-Loučení Jana Konůpka a kresba Fjord Ladislava Šalouna. Mytický rozměr expozice podpoří také akvarel Pan a Psyché Maxmiliána Pirnera, Čarodějník Františka Kupky nebo jeho ilustrace Čarodějnice k pohádce Krásná Vasilisa.

Autor výstavy: Otto M. Urban, kurátorka: Anna Pravdová

Více o výstavě + doprovodné programy ZDE.


KONTAKT:

Lektorské oddělení / Education Department

Sbírka umění 19. století / Collection of 19th Century Art
Klášter sv. Jiří / St George's Convent
Jiřské náměstí 33 / Jirske namesti 33
119 00 Praha 1 / 119 00 Prague 1, Czech Republic

Sbírka moderního a současného umění / Collection of Modern and Contemporary Art
Národní galerie v Praze / National Gallery in Prague
Veletržní palác / Veletrzni palac
Dukelských hrdinů 47 / Dukelskych hrdinu 47
170 00 Praha 7 / 170 00 Prague 7, Czech Republic

tel: +420 224 301 003, fax: +420 233 376 243
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.facebook.com/NGvPraze
twitter.com/narodnigalerie
www.ngprague.cz

MŠMT – metodické doporučení ke zřízení funkce asistenta pedagoga

Asistent pedagoga je pedagogickým pracovníkem, jehož prostřednictvím dochází k naplňování podpůrných a vyrovnávacích opatření ve vzdělávání u dětí, žáků a studentů (dále „žáků“) se speciálními vzdělávacími potřebami.

Zdroj: MŠMT, čj.: MSMT-7502/2015

Hlavním cílem jeho působení je podpora práce pedagoga při práci se žáky, kteří vyžadují zvýšenou míru podpory ve vzdělávání. Působení asistenta pedagoga je jedním z nástrojů inkluzivního modelu vzdělávání, které mezi svými prioritami uvádí také Strategie vzdělávání 2020. Součástí metodického doporučení jsou i přílohy 1 – 4 (Metodika pro ŠPZ: postup při posuzování potřeby asistenta pedagoga; Doporučení ŠPZ ke zřízení funkce asistenta pedagoga; Rizika v práci asistenta pedagoga; Odborná způsobilost asistenta pedagoga).

Smyslem metodického doporučení je poskytnout v praxi využitelný přehledný souhrn legislativních a odborných východisek pro zřizování funkce asistenta pedagoga a napomoci přechodu na novou právní úpravu v souvislosti s nabytím účinnosti novely zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů.

Materiál i s přílohami si můžete stáhnout ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za červen 2015

I o prázdninách na vás čekají v knihovně J. A. Komenského zajímavé knihy a články.


Novinky za červen 2015


Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Ukázka:

Učíme se s tabletem: využití mobilních technologií ve vzdělávání / Ondřej Neumajer, Lucie Rohlíková, Jiří Zounek – Vydání první
Praha : Wolters Kluwer, 2015 – 188 stran – cze
ISBN 978-80-7478-768-3
Anotace: Tato kniha se věnuje využití tabletů ve vzdělávání. Publikace není určena počítačovým odborníkům, ale zejména učitelům, lektorům, ICT koordinátorům, metodikům, ředitelům škol a manažerům vzdělávacích institucí. Kniha může být přínosná rovněž pro všechny zájemce o využití tabletů při vzdělávání různých cílových skupin na všech stupních vzdělávacího systému nebo i při samostudiu.


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi


Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů


Ukázky:

Kde se bere agresivita u dětí? [Where does aggressiveness of children come from?] / Marika Kropíková – cze
In: Školní poradenství v praxi – ISSN 2336-3436 – Roč. 2, č. 3 (2015), s. 7–9.
Agresivní chování je u dětí běžné a normální, tvrdí autorka textu. Co je pravděpodobnou příčinou zvýšené agresivity u jedince? Výraznou roli hrají genetické faktory, faktor rodinného prostředí, organické poškození mozku, mediální násilí a rostoucí vulgarita společnosti. Nejčastějším důvodem zvýšené agresivity a agrese u dětí je však výchova. Jaké styly výchovy vedou k agresi. Nutnost spolupráce rodiny a školy ve výchově, nebezpečí part (subkultury). Pojmy související se styly výchovy: skrytě agresivní matka, instrumentální nutná agrese, výchovná slepota. Nezbytnost pátrat po příčinách vzniku agresivního chování ve škole.

InspIS PORTÁL pomáhá rodičům a žákům při výběru školy [InspIS PORTAL helps parents and pupils with the choice of school] / Ondřej Andrys – cze
In: Informační bulletin ČŠI – Roč. [1], č. 1 (2015), s. 20–21.
Představení webového portálu spuštěného v říjnu 2014, jehož cílem je poskytovat všem zájemcům co nejkomplexnější informace o školách a školských zařízeních zapsaných ve školském rejstříku. Školám systém umožňuje vlastní prezentaci, která není zpoplatněná a má vypovídací hodnotu vyšší než běžné webové stránky školy. K tomu slouží elektronické formuláře, které škola vyplní. Návštěvnost portálu, možnosti jeho využití.

Děti imigrantů v českých školách [The Children of Immigrants in Czech Schools] / Yvona Kostelecká, Tomáš Kostelecký, Antonín Jančařík, Jana Kohnová – cze – Obsahuje bibliografické odkazy
In: Speciální pedagogika : časopis pro teorii a praxi speciální pedagogiky – ISSN 1211-2720 – Roč. 25, č. 1 (2015), s. 29–51.
Autoři článku se zabývají problematikou integrace imigrantů do českých škol. Integrační politiku je třeba vnímat v širším mezinárodním kontextu a sledovat, jak je koncipována ve světě. Jak si v současné době republika vede v integračních politikách? Analyzovaná data dokumentují, že se v České republice podařilo vytvořit příznivé prostředí pro integraci dětí imigrantů do vzdělávacího systému. Problémem je pouze nerovnoměrné rozdělení. Ve čtvrtině českých škol je zapsáno 80% žáků–cizinců, zatímco ve zbylých třech čtvrtinách škol je zapsáno jen 20% z nich. Text je doplněn o historické hledisko této problematiky a grafy s přehlednými údaji analýzy.

Svoboda učení: O co nám jde?

V poslední době i u nás vznikají jako houby po dešti různé typy škol – rodičovské, soukromé, firemní, nadační, domácí, lesní školky, školy pracující podle alternativních programů či on line. Existovaly už dříve, ale ne v takovém množství. Zdá se, že je to signál, že státní systém vzdělávání přestává vyhovovat potřebám vzdělávaných a jejich rodičů. Budeme se snažit postupně zmapovat, co postrádají a co tyto způsoby vzdělávání nabízejí.

Zdroj: www.Svoboda učení.cz 1. 1. 2012


Projekt SvobodaUčení.cz se zaměřuje na filosofii svobodného vzdělávání. Tento souhrn myšlenek a postojů lze nazývat i dalšími způsoby: unschooling, přirozené učení, odškolení, nezávislé učení, dětmi či zájmy řízené učení, nebo jednoduše žití. Název není důležitý, mnohem větší význam má pochopení základních bodů této filozofie učení, výchovy a života, které jsou dle nás klíčem k mnoha současným problémům nejen v oblasti vzdělávání.

Státem řízené školství se po dlouhá desetiletí výrazně nezměnilo, přitom svět kolem nás se mění stále rychleji. Tento rozdíl se postupem času prohlubuje a stává se více zřetelným. Další zásadní nedostatek spočívá v předpokladu, že žáci a studenti jsou líní a nemotivovaní, čímž je omlouváno školství založené na donucení. Současný systém také potlačuje kritické myšlení, což je vzhledem k rostoucímu množství dostupných informací stále více potřebná dovednost. Stručně řečeno, pro dnešní školy jsou děti jen prázdné a šedivé nádoby o stejném tvaru a velikosti, do kterých je nutné pod nátlakem nalít velké množství vědomostí, jež byly prohlášeny za důležité. Stávající model vzdělávání nebere v potaz jedinečnost každého člověka, jeho schopnosti, zájmy, talent, přání a sny.

Naproti tomu svobodné, přirozené vzdělávání pokládá děti za plnohodnotné lidské bytosti, ke kterým bychom se měli chovat se stejným, ne-li větším respektem, jenž dopřáváme dospělým. To znamená nikdy je fyzicky netrestat, nenadávat jim, nekřičet na ně, nebýt iracionální, neponižovat je, nebagatelizovat jejich zájmy.

Unschooling předpokládá, že lidé jsou přirozeně zvídaví, neboť se narodili do neznámého světa, jenž touží poznat, z čehož vyplývá neutichající touha učit se. Těžko byste nyní četli tyto řádky, kdyby naši předchůdci místo snahy vytvořit pěstní klín jen znuděně leželi na louce a koukali na oblohu. Lidé se zkrátka vzdělávají rádi. Jsou v tom dobří a nikdo je k učení nemusí nutit. Jedná se o evolucí danou vlastnost, kterou bohužel současný školský systém systematicky potlačuje.

Věříme, že děti a studenti se učí nejlépe v prostředí, kde mají svobodu následovat své vlastní zájmy. Tímto způsobem se dokáží naučit vše, co je pro život důležité, a zároveň si uchovají svou zvídavost a touhu učit se po celý život. Důležitou roli přitom hraje volná komunikace s různě starými dětmi i dospělými, pocit bezpečí a možnost otevřeně vyjadřovat svůj názor.

Za nepřijatelné považujeme fakt, že české zákony praktickou aplikaci unschoolingu téměř znemožňují. Copak je dnešní školství natolik dokonalé, aby musely být alternativní přístupy ke vzdělávání potlačovány?

Cílem našeho projektu je:
– šířit myšlenky svobodného vzdělávání
– vytvořit komunitu podobně smýšlejících lidí
– poukazovat na problémy současného modelu učení
– změnit zákony regulující školství ve prospěch alternativních vzdělávacích filosofií

Projekt SvobodaUčení.cz funguje od prvních měsíců roku 2012 a za svoji existenci prošel rozsáhlým vývojem. Z původní internetové stránky založené čistě na laickém nadšení se postupem času formuje iniciativa s velkými ambicemi.

Naše snažení směřuje jednoznačným směrem: děti vyrůstající ve svobodném, přirozeném a respektujícím prostředí, které jim umožňuje využít veškerý jejich potenciál.

Iniciativa vychází z myšlenek Petera Graye. Patnáct nejlepších článků z jeho blogu Freedom to Learn najdete v českém překladu na webu www.SvobodaUceni.cz.

Principy demokratické školy

Ředitel novozélandské základní školy Wakefield Peter Verstappen chápe rozvíjení moderního vzdělávacího prostředí (modern learning environment – MLE) jako součást budování demokratického vzdělávání.

Zdroj: Scio 26. 5. 2015


Moderní vzdělávací prostředí dobře vyhovuje jeho základním principům: učení zaměřené na žáka, žáci definují cíle učení, východiskem jsou žákovy silné stránky a součástí vzdělávání je propojení s komunitou. Učitelé a žáci společně připravují kurikulum, orientují se podle zájmu žáků. Učitelé na základní škole Wakefield nejprve zavedli prvky demokratického vzdělávání v rámci zkoumání (inquiry), potom postupně i do matematiky a angličtiny.

Při rozvíjení nového přístupu se učitelé soustředili na následující zásady a postupy:
1. odolat pokušení odpovídat na otázky,
2. ukazovat, jak postupovat při zkoumání a řešení problému,
3. vést diskuse bez předem stanovené osnovy,
4. sdílet odpovědnost i rozhodovací pravomoci,
5. skutečně naslouchat žákům a brát v úvahu jejich připomínky.

Ve škole Wakefield byli do procesu vytváření kurikula zapojeni i rodiče žáků. Ředitel Verstappen říká, že rodiče získali důvěru k novým postupům až tehdy, když jim učitelé ukázali, že i oni sami se stále učí a že mohou pracovat spolu.

Zdroj.

Projekt Univerzita lektorů na ICV MENDELU na podporu učitelů MŠ a ZŠ

Hlavním cílem projektu byla podpora dalšího vzdělávání pedagogů MŠ a ZŠ, rozvoj jejich odborných, pedagogických a sociálních kompetencí a zlepšení jejich uplatnění na trhu práce.

Sebereflexe, mentoring, evropské dotační programy, aktuální změny ve školském zákoně, muzikoterapie, práce s dětmi se specifickými poruchami učení – to je jen malá ochutnávka z témat, kterým se věnovala konference projektu Univerzita lektorů. Tu ve dnech 9.–10. června 2015 uspořádal Institut celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně jako závěrečnou tečku za projektem.

„Dalšímu vzdělávání učitelů ZŠ, ale zejména učitelů MŠ, se dosud nevěnovala taková pozornost, jakou by si zasloužilo. Proto jsme projekt Univerzita lektorů věnovali právě jim a setkali se s velmi kladným ohlasem. Pokud to bude možné, rádi bychom podobný projekt uskutečnili i v budoucnu.“ říká doc. PhDr. Dana Linhartová, CSc., ředitelka Institutu celoživotního vzdělávání, který, vedle dalších aktivit, realizuje další vzdělávání pedagogických pracovníků. „Zaměřením na rozvoj vzdělávání učitelů MŠ a ZŠ reagujeme také na současnou situaci ve školství a přetlak dětí na těchto stupních vzdělávání. Rádi bychom přispěli k tomu, aby kvalitní učitelé vychovali z žáků kvalitní studenty vysokých škol,“ dodává doc. Linhartová.

Konferenci otevřela série čtyř přednášek s řadou praktických doporučení, a to na následující témata:
– Možnosti financování aktivit škol z Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělání. Během této přednášky se účastníci konference dozvěděli např. o tzv. „šablonách“, které od roku 2016 umožní MŠ, ZŠ a SŠ získat finance pro vybrané aktivity administrativně méně náročnou cestou.
– Aktuální změny v legislativě, které ovlivňují praktický chod škol. Hovořilo se o novelizacích školského zákona, zákona o pedagogických pracovnících a vyhlášce o předškolním vzdělávání.
– Profesní kompetence učitelů a jejich profesní rozvoj. Zvlášť byla zdůrazněna potřeba sebereflexe, která stimuluje profesní růst učitele a zabraňuje stereotypům jeho práce.
– Mentoring jako forma učení dospělých, která zvyšuje kvalitu pedagogického procesu, posiluje profesní sebevědomí pedagoga, zlepšuje sebereflexi, je prevencí proti syndromu vyhoření.

Na úvodní přednášky navázaly workshopy, které probíhaly v malých skupinách a rozvíjely znalosti a dovednosti pedagogů po praktické stránce. Workshopy se věnovaly muzikoterapii, práci s dětmi se specifickými poruchami učení, komunikačním dovednostem či tvořivosti v práci učitelů.

Závěrečnou konferenci i projekt samotný jsme orientovali především prakticky a naším cílem bylo vzdělávat v praxi pro praxi. Tedy realizovat vzdělávání takovým způsobem, aby mohli účastníci použít co nejvíce získaných poznatků ve svých školách a mohli vzájemně sdílet své zkušenosti. Aneb jak pravil J. A. Komenský: „Teorie zůstane pouhou teorií, pokud nepřikročíme k činu.“


O projektu Univerzita lektorů na ICV MENDELU

Projekt Univerzita lektorů byl zaměřen na podporu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků MŠ a ZŠ. Trval téměř jeden rok a umožnil rozvoj odborných, pedagogických, osobnostních a sociálních kompetencí u učitelů, a to z Jihomoravského kraje a Kraje Vysočina.

Hlavním cílem projektu bylo posílit konkurenceschopnost pedagogů a zlepšit jejich uplatnění na trhu práce. V rámci projektu se uskutečnilo celkem 14 odborných kurzů, 2 speciální semináře a 50 odborných stáží.

Projekt byl spolufinancován z Evropského sociálního fondu a ze státního rozpočtu České republiky.

Zajímavé čtení na dovolenou

Před odjezdem na dovolenou jsme pro vás připravili seznam zajímavých titulů z našeho e-shopu, které by stálo za to si přibalit do zavazadla.


Jedete na dovolenou na Slovensko?

Doporučujeme vám tyto knihy:

Slovensko (Michal Stehlík)
Publikace s bohatým obrazovým doprovodem, ilustruje slovenskou realitu let 1918–1938 v kontextu dramatické mezinárodní situace.

Češi a Slováci ve 20. století (Jan Rychlík)
Spolupráce a konflikty 1914–1992. Historie československého státu z pera významného současného historika.


Jedete na dovolenou do východní Evropy či Polska?

Doporučujeme vám ke čtení tyto knihy:

Železná opona (Anne Applebaumová)
Konec války a "rok nula" ve střední Evropě líčí držitelka Pulitzerovy ceny za knihu Gulag. Popisuje vznik komunistických režimů a do detailu líčí každodenní život.

Mezi Východem a Západem (Anne Applebaumová)
Kniha, která pomůže pochopit problémy prostoru současného Běloruska a Ukrajiny.

Dobrovolným vězněm v Osvětimi (Adam Cyra)
Na pozadí druhé světové války kniha popisuje boj, konspiraci a zejména jeho hrdinské životní rozhodnutí Witolda Pileckého – jít dobrovolně do Osvětimi!


Průvodce historií v České republice

Doporučujeme vám ke čtení tyto knihy:

Místa Paměti národa (Post Bellum)
Unikátní průvodce po místech spjatých s důležitými událostmi našich dějin.

Krvavé finále (Jiří Padevět)
Průvodce o násilnostech nacistů, páchaných na civilním obyvatelstvu mezi březnem a květnem 1945.


Chystáte se na hudební festival?

Doporučujeme vám ke čtení tuto knihu:

Příliš pozdě zemřít mladý (Ivo Pospíšil)
O českém předrevolučním undergroundu, nástupu nové vlny i překotných kulturních a celospolečenských změnách kolem roku 1989.


Chystáte se do pohraničí?

Doporučujeme vám ke čtení tyto knihy:

Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938–1939 (Jan Benda)
První ucelené a souhrnné zpracování daného tématu.

Kámen (Václava Jandečková)
Příspěvek k odhalení a zdokumentování jednoho z nejpromyšlenějších komunistických zločinů ze začátku studené války, tzv. akce KÁMEN.


Nabídku dalších více než 90 zajímavých titulů a novinek k tématům 20. století najdete na e-shopu Edice Moderní dějiny.

Zakoupením knih na našem e-shopu podporujete 30 % jejich ceny provoz portálu Moderní dějiny.cz a aktivity Občanského sdružení PANT. Děkujeme!

Anna Třešňáková: Je prvňák taky člověk?

Navštívila jsem červnový Kulatý stůl SKAV a EDUin s názvem Co bude potřebovat dnešní prvňák jako budoucí uchazeč o práci?, kde panelisty byli lidé z vršků veřejné sféry – tedy generální ředitel a spolumajitel úspěšné strojírenské firmy, členka představenstva IBM pro ČR i SR, spoluzakladatel významné české poradenské společnosti, dále viceprezident Svazu průmyslu a dopravy a zároveň i výkonný ředitel velké mezinárodní neziskovky, nebo předseda představenstva nejnavštěvova¬nějšího českého internetového portálu.

A ti, jako možní zaměstnavatelé, po absolventech škol, potažmo budoucích uchazečích o práci, požadují především znalosti a schopnost jejich projektového uplatnění, či zdravé sebevědomí a vědomí odpovědnosti. Někoho z nich přitom zajímá plošně povinná účast škol na inovativních projektech (ať už Pospolu, či SOLE), jiný zas, jako vylepšení aktuálních vzdělávacích rámců, navrhuje pozvat do školek a škol firmy a lidi z praxe, ještě jiný třeba znovuzřídit dílny, pro další je řešením současné nedostatečnosti českého školství digitální strategie, nebo naopak více kontaktu s uměním, popřípadě algoritmizace matematiky. Nápady na vylepšení zde jsou, v zásadě se však všichni shodnou, že škola je nenahraditelná (a, koneckonců, vojna zřejmě vskutku školou života). Je také samozřejmě zmíněn i nežádoucí egoismus. Děti musí chápat, že celek, tedy společnost, je za všech okolností nadřazena zájmům jednotlivce.

S dovolením, ptám se: kde v celé této debatě o správném vzdělávání dětí, o výhradách a připomínkách k němu a hlavně pak o návrzích změn pomocí všemožných systémových opatření, najdeme toho samotného prvňáka? Kde ten dnešní prvňák, o kterém tu byla bezmála tři hodiny řeč, aniž by ho kdokoli skutečně vzal na vědomí jako živoucí bytost mající vlastní práva a integritu, má vzít tohle vědomí vlastní odpovědnosti, které je od něj vyžadováno?

Jak přijde k odpovědnosti ať už za sebe, nebo za společnost, které je součástí, v uspořádání, kde je v rozhodovacím procesu o něm samém, jeho potřebách a jeho životě pouhým objektem, určeným ke zkoumání, pokusům a naplňování předem určeným obsahem, usměrňování a přesouvání zleva doprava a zpět? Není zřejmé, že až mu teprve snad na konci takovéhoto procesu zase jakási autorita oznámí, aby byl zdravě sebevědomým a především vědomě odpovědným, nebude už dávno ničeho takového schopen? Navyklý odevzdaně plnit požadavky direktivně nastolených autorit? Být pouhou uniformní figurou bez vlastní vůle?

Celý text najdete ZDE.