Problémy finského školství a cesty k jejich řešení

T. Laitio, ředitel Agentury pro záležitosti mládeže města Helsinek a bývalý prezident finské studentské unie, přibližuje deset problémů finského základního školství a deset možných cest k jejich řešení.

Zdroj: Scio 25. 9. 2014


Finské základní školství se potýká s následujícími problémy:

1. přechod ze šesté do sedmé třídy (přechod z nižšího stupně do vyššího, obdoba přechodu z páté do šesté třídy u nás),

2. mladí lidé nemají rádi školu/učení,

3. nejslabších 10 % zaostává ve vzdělávacích výsledcích,

4. mladí lidé nedůvěřují svým schopnostem,

5. mladí lidé považují školu za nepříjemné místo,

6. digitální prostředí je zastaralé,

7. škola se nerozvíjí jako komunita,

8. poměrně pevně stanovené genderové role,

9. většina dalšího vzdělávání učitelů je pedagogicky zastaralá,

10. učitelé jsou na práci sami.

Autor uvádí, že možné změny se týkají především změny myšlení a pedagogických přístupů, nikoli přidání více peněz.


Návrhy možných změn jsou následující:

1. dát žákům za úkol mentorovat mladší spolužáky – i slabší žáci se zlepší, zvýší se jejich sebevědomí a pozitivní obraz o sobě samých, naučí se jednat zodpovědně,

2. v dalším vzdělávání učitelů vést učitele ke skupinové spolupráci – interaktivní trénink a vzájemná diskuze pomáhá učitelům zvládat náročné situace ve třídě,

3. udržet strukturu rozdělení do tříd, kdy žáci mají jistotu, že znají své spolužáky a že existuje dospělý, který se o ně zajímá a stará,

4. zapojit žáky do spolurozhodování o prostředí školy, do projektů pomoci komunitě – posílit školy jako zdroj participativní demokracie,

5. více učení založeného na jevech – nerozdělovat učení do předmětů, ale propojovat v rámci studia jednotlivých jevů, námětů, témat, posílit spolupráci mezi učiteli při takovém studiu, budovat holistické pojetí světa,

6. každá třída by měla mít celoroční projekt – projekty umožní kombinaci předmětů, učí trpělivosti a spolupráci, dávají příležitost žákům k uplatnění různých dovedností,

7. sbírat a využívat zpětnou vazbu od žáků – s cílem zlepšení, nikoli soutěžení,

8. vnést do školy myšlenku služby a povinnosti prostřednictvím zapojení v komunitních projektech – žáci se v praxi učí empatii a odpovědnosti ke společnosti, škola je musí naučit rozpoznat rozdíl mezi občanem a konzumentem,

9. platit učitele měsíční mzdou nikoli hodinovou – pedagogové věnují své práci mnohem víc času než pouze hodiny výuky,

10. vytvořit programy, ve kterých jsou si učitelé navzájem rovnocennými mentory, nejen v rámci jedné školy – starší učitelé sdílejí s mladými zkušenosti, mladší seznamují starší s novinkami.


Původní text najdete ZDE.

Navrhujte, projektujte a vyhrajte s fondy EU!

Rádi byste své studenty seznámili s tvorbou projektů? Právě pro Vás je určen 3. ročník soutěže pro všechny střední školy s názvem „Navrhni projekt“, kterou pořádá Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR). Jejím cílem je zábavnou formou seznámit mladé lidi s problematikou evropských fondů.

Studenti mají možnost navrhnout vlastní projekt na libovolné téma. Na úspěšné autory a na jejich pedagogy čekají ultrabooky, tablety a elektronické čtečky. Projekty je možné zasílat do 30. listopadu 2014. Veškeré informace naleznete na www.navrhniprojekt.cz.

Prostřednictvím soutěže MMR úspěšně vtahuje mladé lidi do procesu regionálního rozvoje a seznamuje je s potenciálem fondů EU. Během soutěže se prostřednictvím seminářů seznámí se základy čerpání evropských dotací a dostanou příležitost vytvořit si vlastní projektovou žádost v její zjednodušené podobě. Projekt je otevřen všem studentům a pedagogům středních škol bez ohledu na obor studia či typ školy. Zúčastnit se mohou dvou až pětičlenné týmy studentů s jedním učitelem.


S pomocí Eurocenter od nápadu projektovému záměru

Stačí, aby se soutěžící rozhlédli po svém okolí, dali hlavy dohromady a zamysleli se, co by mohlo fungovat lépe.Téma svého projektu pak upraví podle skutečné oblasti podpory nového programového období, jako je například vzdělávání či doprava. Stejně jako ve skutečné projektové žádosti popíší hlavní přínosy projektu a zvolí si operační program, ze kterého by čerpali dotace. Celá osnova pro vypracování návrhu je připravena na webových stránkách soutěže. Na projektování studenti nezůstanou sami – připraveni pomoci jim jsou koordinátoři krajských Eurocenter, kteří poradí s výběrem operačního programu, vysvětlí odborné termíny a nabídnou pravidelné konzultace. Vedle toho nabízejí organizátoři seminář o soutěži a o fondech EU v rámci vyučování.


Projekty posoudí skuteční hodnotitelé

Projekty mohou studenti zasílat e-mailem do kanceláří Eurocenter do konce listopadu 2014. Ti nejlepší v prosinci změří síly v regionálních kolech před zástupci regionálních rad, tedy skutečných hodnotitelů. Soutěž vyvrcholí lednovým finále, ve kterém odborná porota zvolí tři nejlepší projekty z celé ČR. Mezitím mají studenti možnost návrhy upravit podle doporučení odborníků z regionálního kola.


Na výherce čekají ultrabooky, tablety a čtečky

Vedle odměny za každý zaslaný projekt mohou studenti získat řadu zajímavých cen. Pro autory nejlepších projektů jsou připraveny ultrabooky, tablety, elektronické čtečky, zajímavé knihy či nejnovější fotoeditační programy. V rámci hlavního zadání probíhá řada dílčích soutěží, které organizátoři zveřejňují na Facebookových stránkách „Soutěžte s fondy EU“. Projekt podporuje knižní vydavatelství Zoner Press a jeho hlavním mediálním partnerem je Český rozhlas.

Více informací se dozvíte na stránkách www.navrhniprojekt.cz, v krajských kancelářích sítě Eurocenter, nebo na bezplatné telefonní lince Eurofon 800 200 200.

Zakladatel české vědecké stanice na Papui-Nové Guineji oceněn

Vedoucí dlouhodobého výzkumu ekologie živočichů a rostlin v tropickém lese na Papui-Nové Guineji, biolog Vojtěch Novotný, byl za mimořádné výsledky vědecké práce oceněn Zvláštním čestným uznáním předsedy Grantové agentury ČR.

V jednom z nejsložitějších biologických systémů světa popisují čeští vědci nové druhy hmyzu i rostlin a zkoumají jejich vzájemné vztahy. Snaží se vysvětlit, jaké ekologické faktory udržují v tropech tak ohromující množství druhů rostlin i živočichů. Aktuální projekt financovaný Grantovou agenturou ČR se zaměřil na studium pralesa, kde se na 200 druzích dřevin uživí téměř deset tisíc druhů býložravého hmyzu.

„V tropech, na rozdíl od našich smrčin či doubrav, není žádný druh stromu natolik důležitý, aby po něm bylo možno pojmenovat celý les. Proč ale ten, jemuž místní podmínky vyhovují nejlépe, nepřevládne nad ostatními?,“ klade si otázku Vojtěch Novotný, který je institucionálně zakotven na Biologickém centru AV a Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. „Ekologická teorie praví, že právě býložravý hmyz by mohl být tím regulátorem, udržujícím stromy vzácné, takže žádnému z nich nedovolí dominovat celé vegetaci.“ Novoguinejský výzkum také zpřesnil odhad celkového počtu druhů hmyzu žijícího na planetě, a to na šest milionů druhů. Přesný počet ovšem neznáme, neboť i po více než dvou stoletích práce jich biologové popsali zatím jen milion.

Vojtěch Novotný pracuje na Papui-Nové Guineji už dvacet let. Založil zde výzkumnou stanici, jež je dnes jedním z mezinárodně vedoucích center pro studium ekologie tropického hmyzu, hostící projekty z celého světa. „Je v tom určitý element šílenství, budovat výzkumnou stanici zrovna na Papui-Nové Guineji. Biologicky je Nová Guinea vynikající, žije na ní pět procent všech druhů živočichů a rostlin světa a nabízí rozsáhlé tropické lesy od nížin až po alpinskou zónu. Nicméně je to stále ještě kmenová společnost, což výzkumnou práci poněkud komplikuje. Pralesy zamořené duchy zemřelých předků, jejich dosud žijící potomci uvyklí na neustálé kmenové války, vesnice prolezlé kouzelníky vyvolávajícími malárii i další rozmanité nemoci, či téměř úplný nedostatek silnic patří ke každodenním problémům novoguinejského ekologického výzkumu,“ dodává Novotný.

Kontakt:
prof. RNDr. Vojtěch Novotný, CSc.
Biologické centrum AV ČR, v. v. i.
Entomologický ústav
novotny@entu.cas.cz

Jak učit a nevyhořet

Skupina pro pedagogy pro podporu prevence a zvládání syndromu vyhoření může pomoci učitelům zvládat intenzivní psychickou zátěž, které jsou vystaveni.

Pedagogové pracují pod intenzivním psychickým tlakem a jsou tak jako jedna z tzv. pomáhajících profesí velmi ohroženi syndromem vyhoření. Lze statisticky prokázat, že na školách působí učitelé, kteří buď vyhořelí jsou, nebo se tomu blíží. Ve snaze pomoci učitelům a vychovatelům v jejich nelehké roli nabízí EDUin možnost osvojit si přístup, který pomáhá psychickou stabilitu zachovat, případně obnovit.


Jak to bude probíhat (poprvé od 22. 10. 2014)

– Program bude probíhat formou uzavřené podpůrné skupiny pro 6–15 osob.
– Uskuteční se 4 setkání, vždy ve středu od 16 hodin (říjen až leden), 90 až 120 minut.
– První setkání proběhne 22. 10. 2014.
– Na každém setkání budou prezentovány a následně rozebrány a sdíleny 2–3 „případy“ (zážitky, příběhy, situace, stavy, pocity).
– Účastníci budou následně pilotní program hodnotit a poskytnou zpětnou vazbu organizátorovi.
– Tento pilotní cyklus je zdarma.
– Podmínkou účasti je, aby byli účastníci v přímé práci s dětmi (učitelé, vychovatelé, výjimečně asistenti).
– Skupině bude k dispozici profesionální facilitátor s psychoterapeutickým výcvikem.

Přihlášky (jméno, pracovní pozice, škola, osobní kontakt, stručně důvod přihlášení) na: Miroslav Hřebecký, miroslav.hrebecky@eduin.cz, tel.: 777 230 849

Mirek Hřebecký, koordinátor programu (EDUin), řekl: „Hlavní metodou práce budou prvky tzv. Balintovské skupiny. Postup umožňuje vyjádření a sdílení pocitů, sdílení dobré praxe, vzájemnou podporu. Nemusí sice vést k přímému řešení konkrétních situací, ale poskytuje velmi dobrý mentální trénink k tomu naučit se principy řešení a prevence.“

30. 10. 2014 Postpedagogické cesty

Večer odvážného hledání cest s Hubertem von Schönebeckem.

Přední představitel tzv. post-pedagogiky poprvé zavítá do Brna. V komponovaném večeru, který se bude skládat z přednášky o principech antipedagogiky a následného workshopu, budeme hledat, jak jeho teorii uplatnit jako rodiče i pedagogové v naší každodenní výchovné a vzdělávací praxi.

Určeno pro: rodiče, učitele/ky a ředitele/ky, pedagogy a přátele dětí, kteří přemýšlí o tom, jak žít s dětmi s výchovou i bez ní.

Přihlášky ZDE – maximálně 50 účastníků

Místo a čas konání: Otevřená zahrada, Údolní 33, Brno, 18.30–21.30 hodin, vstupné 100 Kč

Pozvánku si můžete stáhnout ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 41. Spor o realizaci transformace a představa NEMES

Spor ministra Piťhy s parlamentním školským výborem pokračoval a zostřoval se. Skupina NEMES proto zpracovala svou představu změny vzdělávacího systému, představu o realizaci svobody ve vzdělávání v české škole.

„Druhé projednávání návrhu ve výboru se konalo v únoru 1993, kde došlo k jeho výraznějšímu rozdělení na podporovatele (KDU-ČSL, KDS) a odpůrce. Spor vyústil až k dohodě o vzniku Komise pro otázky transformace školství v rámci školského výboru. Cílem komise byla jasná formulace nového legislativního rámce. Předsedou komise byl zvolen František Kozel (ODS).(1)

Návrh MŠMT byl sice vzat na vědomí, ale vytvořením komise dal výbor najevo, že se jím už nebude zabývat. Na práci komise se ministerstvo nepodílelo. Tímto krokem vznikl spor mezi poslanci školského výboru a ministerstvem ohledně dalšího postupu v návrhu MŠMT na transformaci školství. Ministerstvo tedy na svém návrhu přestalo pracovat.

Po jednání výboru ministr Piťha v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes uvedl, že jako dva základní rozdíly v přístupu školského výboru a ministerstva vidí míru liberalismu a zavedení tržních vztahů do školství. „První otázka je, zda škola má reprezentovat určitý řád nutný pro vznik společnosti a státu, anebo zda má být rozdrobena do naprosto individuálních svobod. Za druhé – zda školství je řešitelné mechanismy tržního hospodářství beze zbytku, anebo zda je to oblast, ve které tržní mechanismy mají platnost nějak limitovanou (…) školství je jednou z klasických oblastí, kde tržní mechanismy beze zbytku neplatí a musí být – podle mne – limitovány.“(2)

Míra liberalizace se dotýkala otázek používání osnov. Dalším sporným bodem byla rychlost transformace. Někteří poslanci se domnívali, že má proběhnout rychlá transformace prostřednictvím legislativních zásahů. Ministr soudil, že je důležité nejprve získat podporu učitelů. V případě rychlých legislativních změn by totiž podle něj mohlo dojít k „tomu, že by se lidé zase nahonem přizpůsobovali a změny by byly povrchní a formální.“(3)

Problematika financování školství a koncepce jeho rozvoje byla zařazena iniciativou poslanců školského výboru na jednání Poslanecké sněmovny v dubnu 1993. Jako podklad k jednání byl dodán dokument Hlavní zásady transformace českého školství. Ve svém projevu ministr Piťha zdůrazňoval nutnost reformy školství „zdola“ a upozorňoval na přirozenost dlouhodobé transformace školství. Dále kritizoval tržní přístup ke školství, který povede k „podbízení a snížení kvality škol“.(4)

Opoziční poslanci kritizovali zhoršování podmínek vzdělávání a nekoncepčnost ministerstva. Ministr Piťha měl podporu pouze křesťanských stran. Spor se týkal především míry liberalismu ve školství, Ministr Piťha byl zastáncem konzervativního postupného vývoje a řádu ve školství.(5) Debata nepřinesla žádný výsledek, Poslanecké sněmovna nepřijala žádné usnesení, ani nic nevzala na vědomí.(6)

Do neshod mezi MŠMT a výborem zasáhl i premiér V. Klaus, který vyzval obě strany ke komunikaci v televizním pořadu. Zde se zástupci obou stran v základu shodli. Podle předsedy výboru F. Kozla došlo k vyjasnění postojů obou stran v otázce liberalizace školství a stanovení nevyhnutelného jádra vzdělání.(7)

Poté, co se Poslanecká sněmovna nevyjádřila k podobě transformace školství, došlo k pozastavení diskuse o této otázce.“

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 37–38.


Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole

Skupina NEMES předala své stanovisko k ministerskému návrhu (viz minulý díl) oběma stranám sporu. Hana Hudcová a Jana Nováčková byly pověřeny, aby zpracovaly jako pokračování studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ z roku 1991 představu členů NEMES, jak by měla probíhat změna vzdělávacího systému. Studie byla jako obvykle podrobena vnitřní oponentuře. Vyšla v Učitelských novinách č. 36/1993 a byla zaslána ministru Piťhovi, školskému výboru Parlamentu ČR a premiéru vlády ČR Klausovi.

Zdroj: Zápisy z výboru NEMES, archiv autorky.

Citujeme úvod:

„Základ změny našeho vzdělávacího systému spatřujeme ve vnitřní transformaci, tj. ve změně vztahu mezi učitelem a žákem, ve změně atmosféry ve třídě i ve sborovně, ve změně stylu výuky, organizace i metod vzdělávání, ve změně vztahu mezi rodiči a školou. Tato vnitřní transformace plně závisí na učiteli. Obsahově jsme se této problematiky dotkli v naší základní studii „Svoboda ve vzdělání a česká škola" publikované v srpnu 1991. Učitel však musí mít pro tuto svou práci vytvořeny elementární podmínky, zejména legislativní, aby jeho snahy po uplatňování
nových či neobvyklých metod práce nebyly na pokraji nelegálnosti (jak tomu v současné době při zastaralých právních normách zatím stále ještě je).

NEMES vždy zdůrazňovala prioritu vnitřní transformace. Je to proces postupný a dlouhodobý. Je podmíněn:
1. stanovením zásad školské politiky
2. vytvořením legislativního a organizačního prostoru pro tuto vnitřní transformaci.

K první z podmínek se vyjadřuje studie NEMES „Svoboda ve vzdělání a česká škola".

Toto samostatné pokračování uvedené studie se zabývá druhou podmínkou, tj. podle jakých zásad se má vytvářet nový legislativní rámec a organizační prostor ve školství.

Nejde nám tedy o postižení celého problému transformace vzdělávacího systému. Zaměříme se jen na návrh pravidel, podle nichž by se mohly vytvořit nutné vnější formální podmínky pro vnitřní transformaci, aniž zde budeme o ní pojednávat.

Na nutnosti demokratizace a liberalizace našeho školství se shoduje většina učitelů, školských pracovníků i veřejnosti. Avšak teprve popsání mechanismů a postupů této demokratizace a liberalizace ukáže odlišnosti a různosti pojetí. Proto chceme svým návrhem „Zásad realizace svobody vzdělávání v české škole" vyvolat v diskusi o školství novou dimenzi, poskytnout nový impuls.“

Jestliže se podíváme na obsah studie, najdeme tam body, které nebyly dořešeny a zůstaly problémem dodnes. Jistě je poznáte.

Důvod, cíl a postup transformace

– Proč je třeba změnit náš vzdělávací systém?
– Jak by měl vypadat budoucí vzdělávací systém? (v co se má postupně proměňovat systém stávající?)
– Jak provést změnu vzdělávacího systému?

Liberalizace vzdělávání

– Právo založit školu
– Právo školy zvolit si svůj projekt
– Standardy
– Autonomie školy a učitele
– Snížení selektivnosti systému
– Individualizace výuky
– Prostupnost školského systému
– Hodnocení
– Nová koncepce maturity
– Právo na vzdělávání mimo školský systém

Demokratizace vzdělávání

– Rovné šance v přístupu ke vzdělání
– Integrace dětí s handicapy
– Řízení
– Školní inspekce
– Školní rady
– Žákovská samospráva
– Podpůrné a servisní systémy

V kapitolce Jak provést změnu vzdělávacího systému NEMES uvádí:

„Naše cesta nemůže vést přes celoplošnou jednotnou reformu. Rovněž nemůžeme jít cestou pouze dílčích vylepšování stávajícího systému.

Podstatná, systémová transformace současného centralistického, normativního a selektivního školství na školství demokratické, humanistické, liberální (a tedy pluralitní a diverzifikované) musí být tedy procesem postupným, s důrazem na vnitřní transformaci. Strukturální a legislativní rámec by měl otevřít prostor pro tuto vnitřní transformaci, měl by ji umožňovat a zabezpečovat. Podle okolností a podmínek by měly v době přerodu našeho školského systému existovat vedle sebe prvky staré i nové (strukturální, organizační, obsahové ap.), aby se ty osvědčené mohly rozvíjet a nefunkční přirozeně zanikat.

Znamená to zrušit dosavadní závaznou jednotnou organizační strukturu školství a nahradit ji např. pouze délkou povinného vzdělávání a definováním jednotlivých stupňů vzdělání. Tím se umožní tvorba nových organizačních a obsahových forem a jejich rovnoprávnost se stávající strukturou…

…V našem navrhovaném pojetí jde tedy o transformaci zdola a její průběh lze charakterizovat jako vznik ohnisek transformace (jednotliví učitelé, celé školy), jejich postupné šíření i propojování.

Jsme si vědomi, že každá změna vyvolává určitý strach, nejistotu a obranné postoje. Lze očekávat, že se budou opakovaně vyskytovat obavy např. z nejednotnosti, z nepřítomnosti centrálních podrobných norem a pokynů, z převzetí odpovědnosti školy za kvalitu poskytovaného vzdělávání apod. Za nejúčinnější postup v tomto případě považujeme následování pozitivních příkladů, jimž se dá zejména v masových sdělovacích prostředcích cíleně velký prostor.

Otevření prostoru a jeho legislativní zajištění je velmi urgentní a je základní podmínkou vnitřní transformace. Stabilizace učitelstva jako profesní skupiny není totiž pouze záležitostí platovou (finanční), ale záleží také na tom, jaké jsou učitelům vytvořeny podmínky k tvořivé pedagogické práci.“

Což jsme si za uplynulá léta dostatečně ověřili.

Zdroj: Dokument NEMES Zásady realizace svobody ve vzdělávání v české škole. Pokračování studie „Svoboda ve vzdělávání a česká škola“ publikované v srpnu 1991. Zpracovaly Hana Hudcová a Jana Nováčková – srpen 1993.

Celý text dokumentu si můžete přečíst ZDE.


Další díly seriálu najdete ZDE.




__________________

(1) Z parlamentu. UN, roč. 96, č. 8, 23. 2. 1993, s. 1.
(2) Náročnost školních osnov se sníží. MF Dnes, 15. 2. 1993, s. 7
(3) Řád je řád. Reflex, roč. 4, č. 18, 26. 4. 1993, s. 38.
(4) Zápis 8. schůze PSP, 20. 4. 1993. http://www.psp.cz/eknih/1993ps/stenprot/008schuz/s008004.htm
(5) Poslanci znovu odmítli záměry ministerstva školství. Respekt, č. 16, 26. 4. – 2. 5. 1993, s. 3.
(6) Promarněná školská příležitost. MF Dnes, 22. 4. 1993, s. 6.
(7) O shodách a neshodách. UN, roč. 96, č. 24, 15. 6. 1993, s. 1-2.

Richard Bromfield: Stop rozmazlování

Tipy a rady, jak dosáhnout změny ve výchově dětí od předškoláků po dospívající nesoucí známky rozmazlování. Nemluvte donekonečna o tom, co by dítě mělo nebo nemělo, nevyhrožujte, nepropadejte zoufalství, ale jednejte!

Odmítá si vaše dítě pravidelně čistit zuby, uklízet pokoj, při každém nákupu žadoní o hračku či dobrotu nebo stále naléhá o vyšší kapesné? Máte pocit, že je možná trochu rozmazlené a chtěli byste to změnit?

Na příkladech z terapeutické praxe ilustruje autor tipy a rady, jak dosáhnout změny ve výchově dětí od předškoláků po dospívající nesoucí známky rozmazlování. Přináší úlevu rodičům, kteří si zoufají a nevědí, jak zkrotit své nezkrotné mazánky. Nemluvte donekonečna o tom, co by dítě mělo nebo nemělo, nevyhrožujte, nepropadejte zoufalství, ale jednejte!

Titul vychází současně jako e-kniha.

Richard Bromfeld je americký psycholog a psychoterapeut s mnohaletou praxí a autor úspěšných knih o výchově. Přednáší na Harvard Medical School.

Více podrobností najdete ZDE.

Daniela Havlíčková: Vzdělání, vzdělání – všechny smutky zahání

…budeme-li se vzdělávat, budeme-li vzdělanější, budeme šťastnější, spokojenější, budeme dobrými lidmi? Kéž by to bylo tak jednoduché, ale jistě je na tom kus pravdy.

V současné době stále častěji slýcháme o celoživotním učení. Každý z nás se učí téměř na každém kroku dnes a denně. Mnozí z nás nezáměrně, mnozí záměrně. Celoživotní učení zahrnuje všechny možnosti učení, které jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. Zahrnuje tedy i neformální vzdělávání.

Neformální vzdělávání, uznávání neformálního vzdělávání – pro někoho podivné nebo nejasné spojení slov? Ano, pro mnohé ano. A přitom jde o velké téma v oblasti školství. Proč?
V České republice se často hovoří o poměrně vysoké nezaměstnanosti, poměrně mnoho lidí je na pokraji chudoby, chybí místa pro absolventy škol, přibývá nezaměstnaných, a přitom zkušených 50+, chybí nám specialisté v některých nových oborech. Někde se dočteme, že pracovní místa jsou, ale chybí to správné profesní zaměření, specifická odbornost a vzdělaní zaměstnanci, mnohým chybí tzv. měkké kompetence, jiným tohle a tamhleto. Na jedné straně je poukazováno na kult mládí v mnohých firmách, na druhé straně roste počet mladých, kteří se na trhu práce složitě uplatňují. Hovoříme-li o zkušených zaměstnancích, stávají se nadbytečnými, ale jejich zkušenosti mnohde chybí a nebo nejsou využívány, někde zkušení zaměstnanci zůstávají a zaměstnavatel je schopen rovnoměrně a vhodně vyvažovat veškeré schopnosti jednotlivých věkových skupin. Každá statistika vychází z jiných dat, má svůj záměr, svůj cíl a totéž je možné říci o výzkumech a průzkumech. Vždy se dozvíme něco jiného a z jiného pohledu.

Někteří lidé, často právě z tzv. ohrožených skupin, se neradi učí, neradi se vzdělávají. Co s tím? Milujme učení a vzdělávání? Berme překážky v práci jako příležitosti pro změnu sebe sama? Klišé, vtip? Rozhodně stojí za to, najít si dobrý vztah k učení. Nápomocni mohou být jak učitelé, tak rodiče, tak i všichni další vzdělavatelé v neformálním vzdělávání, a dokonce i zaměstnavatelé a různí poradci. Radost a hrdost díky přístupu ke vzdělání a k seberozvoji může podpořit správnou cestu v profesním i osobním životě.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Martina Honsová: „Webináře“ jsou novým hitem vzdělávání

Podle výzkumů Českého statistického úřadu využívá přes 40 % lidí ve věku 35–44 let ke svému dalšímu vzdělávání počítač či připojení k internetu. Mladší věkové skupiny využívají těchto zdrojů až z 65 % a u starších podíl naopak klesá na zhruba 30 %.

Tito studující už ale nechtějí využívat jen klasické e-learningy, do popředí jejich zájmu se dostávají živá a interaktivní online školení. Oproti klasickému e-learningu, který ztrácí na popularitě kvůli nedostatečné interaktivitě a chybějícímu kontaktu s lektorem, a prezenčním kurzům, které jsou logisticky a časově náročné, kombinují online školení – tzv. „webináře“ – aktivní komunikaci se školitelem a snadné absolvování kurzu.

„Manažeři firem se často zdráhají vysílat svoje zaměstnance na školení, protože pak nestíhají svou práci. Klasické školení je většinou jednodenní, zatímco online školení trvá 60 – 90 minut. Při pravidelných lekcích se tak postupně dá zvládnout kompletní téma a pracovní výkon zaměstnance není nijak omezen. Za rok pilotování projektu živých online školení jsme uspořádali přes 50 webinářů a proškolili na 200 osob. Někteří přitom kurz zvládli i při cestě autobusem, nebo na dovolené v zahraničí,“ komentuje situaci Jiří Pašek, ředitel společnosti SoftGate, která se zaměřuje na implementaci nových forem vzdělávání dospělých v rámci projektu ŠkolímeNaživo.CZ.


Virtuálně a interaktivně, to jsou hesla online školení

Novinka mezi školicími koncepty, online kurzy (webináře), jsou alternativou k prezenčním kurzům. Základem je interaktivita tréninku – internetový prohlížeč je pouze prostředníkem mezi lektorem a účastníkem školení, vše ale probíhá v reálném čase v tzv. virtuální učebně, kam se stačí z domu, z práce či odkudkoliv přihlásit ve stanoveném čase.

„Může se zdát, že se jedná o klasické kurzy, které běží jen přes internet. To ale rozhodně neplatí. Metodika je jiná – informace se musí účastníkům podávat v menších dávkách, je třeba udržet jejich pozornost. Lektoři také musí projít důkladným školením, jak webináře vést – jak vhodně použít techniku, jak obsah online školení časově rozplánovat, musí s účastníky nastavit realistická očekávání a do výuky je vtáhnout,“ uzavírá Jiří Pašek.


Projekt "Pravidelná online výuka počítačových kurzů – počítačová e-škola", RČ projektu CZ.1.07/3.2.10/04.0003 je spolufinancován z OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

METILA® – robot, který rozumí

Jednou z hlavních událostí Mezinárodní odborné konference pořádané 18. 9. 2014 Fakultní nemocnicí v Motole bylo bezesporu představení funkčního prototypu přímé dialogové komunikace člověka s robotem METILA® FACE.

Zdroj: PROTEXT 24. 9. 2014

Už dřívější, uživateli ověřená, verze METILA® komunikuje s člověkem, reaguje, ptá se, odpovídá. METILA® má již za sebou množství velmi pozitivních zákaznických referencí. Možná vás napadne, že to je dnes už běžné. Strojový hlas robota podobný jeho příbuzným. Nicméně METILA® je opravdu první robot, který si s vámi popovídá a udělá si na vás svůj názor. Něco si o vás myslí. A na závěr vám to i řekne. V tom je unikátnost této technologie, se kterou veřejnost seznámila společnost Cyber Global s.r.o.

Teoretický a praktický výzkum počítačové inteligence je stále na počátku, ale jeho stavební kameny včetně principů neuronových sítí v Cyber Global už běžně používají. Objektivizovaný produkt robotické myslící identity je přelomovým znakem třetího tisíciletí a vlastností robota METILA®. Další rozvoj tohoto virtuálně myslícího robota je příslibem nebývalých možností v rozvoji služeb v blízké budoucnosti. Verze METILA® FACE tak přináší nová rozšíření oproti dřívější základní verzi s řízenou komunikací.

METILA® je specifickou neuronovou sítí s umělou inteligencí, která rozumí lidské komunikaci a sociálním interakcím. Tato neurotechnologie umožňuje ve velmi krátkém čase rozeznat v týmu u jednotlivých osob jejich pozici – například míru motivace, orientaci na výkon a potenciál či specifické komunikační dovednosti, sociokulturní preference apod. Je tak pomocníkem při formování a sestavování kvalitních a pohodových pracovních kolektivů, ale například také při výběru nových kolegů do efektivních týmů. Její největší výhodou je rychlost, nestrannost a neovlivnitelnost, což zaručuje objektivitu výsledků.

Dialog METILA® uvolňuje spontaneitu. Lidi se komunikací s METILA® baví, chtějí soutěžit, hrát či konkurovat si proti nezávislé inteligenci. METILA® je také účinným nástrojem sociální diagnostiky a představuje prostředí, v němž se má také u člověka projevit jeho vynalézavost, sociologická představivost a vůdčí schopnosti. Tady je velký prostor pro práci s talenty. Nová metoda METILA® zkoumá přednostně sociální komunikaci a zaměřuje se na pohledy sociologické a objektivní.

V rámci komerčního využití METILA® pomáhá partnerským společnostem People Global s. r. o. a nově založené Lingua Global s. r. o. v oblastech auditu a personálního managementu s užším zaměřením na jazykové vzdělávání a rozvoj formou tzv. mikrokurzů.

Zjednodušeně řečeno byla nalezena nová cesta rozvoje osobnosti a jejich kompetencí, která nabízí maximum s minimální časovou náročností. Ve spojení s tradičními vzdělávacími modely přináší zcela novou přidanou hodnotu k posílení měkkých dovedností a tím ke zlepšení organizační kultury na pracovišti.

Mikrokurz je zajímavý edukační efektivitou, názorností, variabilitou a délkou trvání. Mikrokurzy jsou hravé a zážitkové a trvají 90 minut. METILA® mikrokurzy překonávají mezeru mezi reálnou zkušeností a slovem, ve které si účastník procvičuje svou komunikační dovednost se zaměřením na oblasti, které lze u něj rozvíjet. I tuto potřebu odhalí robot METILA®, potenciál každého jednotlivce, jak v obecné rovině, tak v konkrétních odvětvích. Velmi úspěšná je předchozí verze řízené komunikace METILA® v oblastech zdravotnictví, finančnictví, obchodu, tréninku komunikace, a dalších.

Jak to vše METILA® dokáže? Počítačový pokrok roste prakticky geometrickou řadou – ať už si pod ním představíte hrubý matematický výkon, nebo oblasti miniaturizace, komunikace, robotizace lidských činností a nově i myšlení. Počítač samotný je pouze prostředníkem mezi robotem a člověkem. Algoritmy umělé inteligence dokážou oživit inteligenci takového stroje, což dokazuje Tým Cyber Global s.r.o.

Tým Cyber Global s. r. o.
e-mail: info@cyberglobal.cz
www.cyberglobal.cz

Shlédni funkční prototyp METILA® FACE ZDE.

Neznámkujeme, ale hodnotíme. Může úspěch ve škole zažít každé dítě?

Společnost Scio v rámci projektu ESF „Podpora vzdělávání žáků prostřednictvím průběžného hodnocení“ připravila pro školy komplexní hodnoticí nástroj, který mapuje vzdělávací cestu každého jednotlivého žáka. Svůj pokrok mohou žáci, jejich učitelé i rodiče sledovat na mapách učebního pokroku (MUP) v těchto šesti předmětových oblastech: matematická, čtenářská a přírodovědná gramotnost, český a anglický jazyk, společenské vědy.


Nesoutěžím a nemám žákovskou

Ukazatelem výsledků dítěte tak není známka v žákovské, ale jeho pohyb po mapě jednotlivých předmětů. Úrovně obtížnosti jsou znázorněny krajinou. Dítě tedy vychází v nížině a přes zvlněnou hornatinu a vyšší kopce přichází do velehor. Každý nový krok na cestě je pak přesně popsán znalostmi a dovednostmi, které dítě muselo prokázat. Ve svém profilu může žák i jeho rodič sledovat kroky, které už má za sebou, svoji aktuální pozici v jednotlivých aspektech daného předmětu a také to, co ho čeká v dalších úrovních. Aplikace, která mapuje výsledky žákovy práce, tak pohybem po šesti úrovních a vytyčením cílů v každé předmětové oblasti připomíná spíš počítačovou hru.

Mgr. Jana Šváchová, učitelka 1. stupně, 2. ZŠ Rakovník napsala: „Je nanejvýš pozitivní, že mapa je pro každého připravena ve virtuálním světě, což bude pro žáky, kteří ovládají moderní technologie, více než zajímavé. Už testování na počítačích je při pilotování bavilo.“


Už neuslyším: „Dobré známky, nebo si mě nepřej!“

Cílem užitečného hodnocení, ať už jde o známku nebo vysvědčení, není sumarizovat výsledky dětí, ale poskytnout jim odrazový můstek k dalšímu učení. Děti by tedy rozhodně neměly mít strach z hodnocení, které jim učitel dává, naopak by ho měly chtít, protože jim pomůže jít dál. MUP klade důraz na průběžné hodnocení, zaměření hodnocení na další rozvoj a co nejširší zapojení sebehodnocení i hodnocení vrstevnického, protože schopnost objektivně hodnotit sebe i své okolí je vynikající výbavou pro celý další život. Pro zjištění pozice žáka na mapě mohou učitelé použít tři druhy nástrojů. Každému učiteli je zároveň ponechán prostor pro zpřesňující komentáře nebo vyhodnocení průběhu práce na projektu.

Vedoucí týmu MUP Jana Codlová ke smyslu MUP říká: „Naprosto zásadní při tvorbě souboru map byla funkce hodnocení. Proč děti hodnotíme? Je to proto, aby měly dostatečně konkrétní představu o svých schopnostech a znalostech a mohly se dále rozvíjet. Daleko přínosnější než děti označit nějakou známkou nebo je srovnávat s ostatními je popsat, co v daném předmětu zvládají, a umožnit jim svůj pokrok systematicky sledovat.“

Přístup k aplikaci a ke správě žákovských a učitelských profilů získá každá základní škola či víceleté gymnázium zdarma. Stačí se registrovat na adrese mup@scio.cz.


Společnost Scio se zabývá hodnocením výsledků vzdělávání a dlouhodobě se zaměřuje na ověřování dovedností, které jsou důležité pro úspěšný osobní a pracovní život. Scio postupně rozšiřuje okruh svého zájmu, věnuje se mj. cílům vzdělávání, a to nejen vzdělávání ve školách, ale zejména vzdělávání mimo školy – paralelnímu vzdělávání, vzdělávání pro budoucnost.

Pilotně se do projektu MUP zapojilo od května 2013 více než 2500 žáků a 150 učitelů z 20 základních škol a víceletých gymnázií z celé ČR. Od září 2014 začíná s aplikací a nástroji, které nabízí, pracovat již více než 100 škol.

Ukázkový vstup do aplikace na mup.scio.cz s přístupy: HYLAU TUGEROUK/HYLAU340.

Kontakt:
Mapy učebního pokroku
Jindra Plamitzerová
Mobil: 774 419 959
e-mail: jplamitzerova@scio.cz

Jana Hrubá: DOKUMENTY 40. Odlišné představy o transformaci vzdělávání

„Po volbách v roce 1992 nastoupila nová vláda ČR. Funkční období koaliční vlády (ODS, KDS, KDU-ČSL, ODA) vedené Václavem Klausem trvalo od 2. 7. 1992 do 4. 7. 1996. V průběhu čtyř let se ve vládě vystřídali dva ministři školství. Prvním ministrem byl katolický kněz, bohemista a lingvista Petr Piťha, nestraník navržený KDS, který byl spoluautorem návrhu skupiny prof. Kotáska. Pro období jeho působení ve funkci je charakteristický střet s parlamentním Výborem pro vědu, vzdělání a kulturu, mládež a tělovýchovu.“ (Soňa Krejčová)


Nová vláda ke vzdělávání

„Postoj koaličních stran k dalšímu vývoji a charakteru vzdělávání byl vyjádřen ve vládním prohlášení z roku 1992. V kapitole V. Životní prostředí, zdravotnictví, školství, věda a kultura se vláda zavázala k vytvoření moderní strategie vzdělávací a školské politiky v souladu se stavem vyspělých západních demokracií, která bude provázána s ekonomickou reformou. Za hlavní cíl si vláda vytkla zlepšení komunikace s veřejností, rozvoj alternativního školství a omezení vlivu státních orgánů. Podmínkou pro větší samostatnost škol bylo stanovení základního jádra vzdělání a vzdělanostních standardů. Předpokládala dále změny v oblasti financování školství. Vyjádřila podporu zavedení tržního principu tím, že finanční podpora bude vztažena k počtu žáků a přímé podpoře studentů, ne institucí.(1)

Zdroj: Soňa Krejčová: Debata o reformě českého školství v letech 1989–2004. (Diplomová práce.) Brno, Masarykova univerzita 2012. Str. 35.


Jestliže kráčíš, školství, pak řekni kam

V době střídání vlád a ministrů vyšel v Českém deníku článek Když ministři hovoří s podtitulem Jestliže kráčíš, školství, pak řekni kam. Petr Piťha v něm odpovídá:

„Naše školství se ubírá od totalitní uniformity směrem k občanské diverzifikaci. Dále od totalitní ideologické sešněrovanosti k vnitřní svobodě. Mělo by směřovat k tomu, aby plným pochopením a plným rozvinutím velikých myšlenek českého školství – mám na mysli odkaz Komenského – vytvořilo alternativu vyspělému školství západních zemí. K tomu bude nutné, abychom z těchto zemí rozvážně přijali řadu prvků, k nimž tamější školství dospělo dlouhým vývojem ve svobodě. Mluvíme-li však tak často o potřebě alternativního školství u nás, měli bychom si být vědomi i potřeb alternativního školství v Evropě a vytvořit jednu z těchto alternativ: moderní – podtrhuji moderní – současné, k budoucnosti obrácené, české školství.

Naše školství se podle mého názoru bude ubírat cestou zprvu úzkou a jaksi kamenitou. A to nejenom proto, že bychom pro přeměnu školství potřebovali mnoho peněz a v dané chvíli je nemáme, ale také proto, že budeme muset svést vážný zápas o vnější i vnitřní atmosféru naší školy. V celé naší společnosti totiž přetrvává mnoho neblahých důsledků a pozůstatků předchozí totality. Existuje spousta předsudků, které podvazují rozvoj školství, a těch se budeme pomalu zbavovat. Cesta našeho školství vyžaduje mnoho trpělivosti, protože zatímco některé věci je možno zvládnout rychle, proměny lidí trvají vždycky dlouho.“

„Konec odpovědi,“ píše autor článku. „Neubráním se dojmu, že je přespříliš obecná. Možná stejně tak jako otázka. Na druhé straně není podstatné, co ministr řekne tisku, ale to, s čím předstoupí před pedagogické fórum. Protože doba ví své. A své o té době ví i ministr bývalý…“

Tím ministrem byl Petr Vopěnka. Jeho řešení bylo radikální: „…Během mého působení ve funkci ministra jsem dospěl k názoru, že je nutno učinit radikální řez, a začal jsem ho připravovat. Nechceme-li naše školství napravovat celé desetiletí, je nutno radikálně obměnit složení učitelstva. Podle mého názoru přibližně čtvrtina učitelů do škol nepatří…

K radikálnímu zásahu se nyní naskytla vzácná příležitost, neboť se sešlo několik tomu příznivých okolností. Rozhodl jsem se tedy pro následující opatření:
Za prvé, snížit počet týdenních hodin žáků z 24 ve všech základních a středních školách.
Za druhé, na dobu jednoho až dvou roků zvýšit týdenní úvazky učitelů.
Za třetí, na dobu jednoho roku zrušit dělení tříd na skupiny při některých předmětech.

Tato opatření by znamenala odchod 60 až 80 tisíc učitelů ze škol. Těm, kteří by tam zůstali, bychom mohli zvýšit plat až o 40 procent.

Od začátku dalšího školního roku bychom opět začali s dělením tříd, případně se snižováním úvazků. Nově vzniklá učitelská místa bychom však obsazovali zásadně jen čerstvými absolventy vysokých škol (a dnes si to už mohu dovolit říci, přednost by měli chlapci).

Nejsem pochopitelně tak necitelný, abych propuštěné učitele vyhodil tak říkajíc na ulici. Pan ministr (práce) Horálek byl schopen všechny umístit. Tento svůj plán jsem sdělil na radě sociální dohody a pan předseda odborů Petrus proti němu nevznesl námitky. Rovněž tam přítomná zástupkyně odborů neřekla ani slovo…

Po tomto zasedání rady sociální dohody začala cílevědomá honba na moji osobu, takže jsem uvedený plán již nemohl uskutečnit. Po zkušenostech, které jsem v této době nabyl, nemohu tento plán doporučit s čistým svědomím ani žádnému dalšímu ministrovi. Přeji mu, aby nalezl nějaký jiný způsob, jak ozdravit naše školství…“

Zdroj: Tichý, Ondřej: Když ministři hovoří… Český deník 29. 7. 1992, str. 6


„Ministr Piťha jako hlavní nedostatek dosavadního řízení MŠMT viděl špatnou komunikaci ministra s pedagogickou veřejností. Od počátku se snažil o nápravu. Ve zlepšení komunikace s ministrem i pedagogickou obcí doufali také členové výboru ČNR pro vědu, vzdělání a kulturu, mládež a tělovýchovu.

Ministr byl zastáncem konzervativního přístupu k reformě školství. Byl zastáncem vlivu státu v oblasti určení obsahu učiva, např. zachování osnov, nikoliv však způsobu jeho učení. Jako zásadní chápal vnitřní reformu školy, na kterou nutně naváže reforma vnější. Řešení problémů ve školství viděl v tom, že „nejprve jasně pojmenujeme problém, (…) pak ho odborně zvládneme, např. vytvořením osnov a stanovením standardů minima a posléze dáme tomuto řešení potřebný legislativní rámec, např. (…) požadavky státem zavedených maturit.(2) Zároveň chápal nutnost přebrat pozitivní prvky ze zahraničních systémů a považoval za nezbytné vyvarovat se prvků negativních.“(3)

Zdroj: Krejčová, str. 35.


Nový návrh programu transformace

„Úkolem ministra bylo vypracování nového školského zákona. Do 30. 11. 1992 měl být vládě předložen nástin koncepce reformy školství. Po nástupu do funkce i přes prvotní snahu o zlepšení komunikace s pedagogickou veřejností se ministr k vývoji vzdělávací politiky nevyjadřoval. V tisku se objevovaly informace o jeho napojení na konzervativní Jednotu českých matematiků a fyziků, neboť tři ze čtyř jeho náměstků k ní měli úzké vztahy. (4)

S přibližujícím se rozdělením federace začala práce na nové Ústavě ČR, na jejíž vymezení základních hodnot vzdělávání byla navázána příprava školského zákona. Podle předsedy školského výboru F. Kozla (ODS) nová ústava svými demokratickými principy představovala základ pro vznik nové školské legislativy…(5)

Koncem listopadu 1992 ministr předložil návrh koncepce na transformaci vzdělávacího systému, který se na nově vznikající Ústavu odkazoval. Dokument se v obecné rovině věnoval situaci v resortu, zásadám vzdělávání a také legislativním a systémovým opatřením. Návrh počítal se stanovením vzdělávacích standardů, které měly být zavedeny na některých školách již od začátku školního roku 1993/94.“(6)

Zdroj: Krejčová, str. 36.


NEMES k návrhu MŠMT

K ministrově Programu transformace vzdělávací soustavy (Podklad pro zahájení diskuse o proměně českého školství) z listopadu 1992 zpracovala Nezávislá mezioborová skupina pro transformaci vzdělávání (NEMES) svoje stanovisko:

„Současný návrh MŠMT(ministr P. Piťha) … ve srovnání s výše uvedeným návrhem MŠMT (ministra Vopěnky) splňuje alespoň rámcově požadavek na první reformní krok (zásady školské politiky). Avšak druhý reformní akt – urychlené otevření prostoru školám zrušením brzdící legislativy – rovněž nenavrhuje do své politiky. Orientuje se pouze na tvorbu nové legislativy, což vyžaduje delší termíny. Do té doby učitelům, žákům a rodičům nic nenabízí. Nicméně, určitý pokrok na cestě k formulování školské politiky českého státu již představuje.

Snahy učitelů o transformaci vzdělávání a školy na místě, kde sami působí (vnitřní transformace), jsou novým pozitivním jevem v polistopadovém vývoji našeho školství. Transformační proces však nemůže probíhat, natož se plně rozvinout, jestliže je v rozporu s uplatňovanou školskou politikou (byť byla bezkoncepční) a platnou legislativou. Je důležité tuto hodnotu registrovat, nepromarňovat ji, ale účinně podpořit. Vždyť bez pravého zájmu učitelů o transformaci k ní ani nemůžeme dojít. Namísto toho jsou transformační snahy učitelů přehlíženy, jako by zde tyto pozitivní trendy hodné podpory nebyly.

Tato podpora však nemůže vzejít od nikoho jiného než od toho, v jehož kompetenci taková věc je, od MŠMT.

Jasné a energické vymezení rámce pro činnost (cílová představa, zásady školské politiky, realizační opatření) je to nejpodstatnější, co všichni, kteří působí ve školství, naléhavě očekávají. Všechno ostatní si již budou podle toho dělat a tvořit sami.

Myslí-li jej doopravdy, musí MŠMT dlouhodobý transformační proces co nejdříve otevřít určitými konkrétními, k transformaci zaměřenými reformními akty. Jinak se stane transformace ve školství a vzdělávání prázdnou frází, současný nežádoucí stav se zakonzervuje a školství se posléze stane ještě větší brzdou tak nutných společenských změn.

Máme nikoliv bezdůvodné obavy, že by si to někteří mohli přát a mnozí z pouhé únavy dopustit…“

Zdroj: Stanovisko NEMES k programu transformace vzdělávací soustavy, MŠMT, listopad 1992. Kopie, archiv autorky. Celý text Stanoviska si můžete přečíst ZDE (digitalizovala Kateřina Brožová).


Návrh kritizují i poslanci

„K jednání do školského výboru Parlamentu ČR se návrh dostal v lednu 1993. S výjimkou dvou poslanců (KDS a KDU-ČSL) všichni členové výboru návrh zamítli. Hlavními výtkami byly pomalá transformace, absence priorit a strategií a definování konkrétních kroků k jejímu dosažení, nedostatečná analýza hlavních problémů tehdejšího školství a absence jeho napojení na evropskou zkušenost.(7)

Jeden ze zpravodajů, Eduard Zeman, pozdější ministr školství, kritizoval neschopnost ministerstva koordinovat přípravu dokumentu, nekonkrétnost návrhu a nedostatečnou komunikaci s veřejností. „Všechny materiály (…) představují spíše takovou esej o tom, co by se se školstvím mělo dělat, než konkrétní plán, co se dělat bude.(8)“

Ministerstvo podle něj také nenavázalo na žádnou z pěti předložených koncepcí. Spor mezi ministrem a poslanci školského výboru vycházel z odlišné představy průběhu transformace. Liberální vize poslanců o rychlé transformaci se střetla s konzervativním postojem ministra prosazujícím postupnou přeměnu.“

Zdroj: Krejčová, str. 36–37.


Další díly seriálu najdete ZDE.




_______________

(1) Programové prohlášení vlády. 1992.
(2) Jak opustit totalitní školu. Prostor, 11. 9. 1992, s 4.
(3) Tamtéž.
(4) Škola strastiplnou hrou, Respekt č. 39, 28. 9. – 4. 10. 1992, s. 8.
(5) Potřebujeme nový školský zákon. Práce, s. 1.
(6) Pohotové ministerstvo. Český deník, 4. 12. 1992, s. 4.
(7) Program transformace. UN, roč. 96, č. 10, 9. 3. 1993, s. 8
(8) Spíše esej než plán. Svobodné slovo, 17. 2. 1993, s. 7.

Knihovna Goethe-Institutu nabídne v Týdnu knihoven bezplatné registrace i bazar knih

Knihovna pražského Goethe-Institutu se letos opětovně účastní Týdne knihoven. Zájemci o němčinu a německou literaturu, kteří dosud nejsou členy knihovny, budou v týdnu od 7. do 11. října zapsáni zdarma. Goethe-Institut nabídne v rámci Týdne knihoven také bazar knih, nezávazné konzultace němčiny a představí knižní novinky letošního podzimu.

„Naše knihovna se Týdne knihoven účastní již pravidelně a vždy se setkáváme s velkým zájmem nových čtenářů,“ vysvětluje vedoucí knihovny Eva Vondálová: „Ti získají půlroční členství v knihovně zdarma a mohou si tak vyzkoušet vše, co knihovna nabízí,“ dodává Vondálová.

Knihovna pražského Goethe-Institutu slouží veřejnosti již více než dvacet let. Nabízí materiály pro výuku němčiny i literaturu v německém jazyce, a to na zhruba 15 000 nosičích. Vedle románů současných či klasických autorů jsou čtenářům také k dispozici detektivky, komiksy nebo tituly žánru fantasy. Odborná literatura zahrnuje zejména umění, historii, filozofii, literární vědu a další společenskovědní obory. Nechybí ani filmy, hudba či denní tisk.

Čtenářům mimo Prahu i těm, kteří nestačí knihovnu navštívit v otevíracích hodinách, je již po tři roky k dispozici elektronická výpůjčka, tzv. onleihe. Tato elektronická knihovna Goethe-Institutu totiž umožňuje registrovaným čtenářům procházet, vybírat a vypůjčovat si z bohaté zásoby odborné literatury, beletrie, ale také nejrůznějších magazínů v elektronické podobě. „Elektronické výpůjčky jsou u našich čtenářů v oblibě. Možnost vypůjčit si elektronické médium využívá v současné době již kolem 10% našich registrovaných návštěvníků,“ shrnuje Eva Vondálová.

Více informací o e-knihovně ZDE.

6.–12. 10. 2014 Týden knihoven

Svaz knihovníků a informačních pracovníků vyhlásil na první říjnový týden již 18. ročník propagační kampaně Týden knihoven. Pozornost letošního ročníku bude upřena především na knihovny českých muzeí.

Předseda SKIP Mgr. Roman Giebisch, Ph.D. a předseda AMG PhDr. Luděk Beneš ve shodě akcentovali hlavní téma pro muzejní knihovny, kterým je celosvětově vnímané téma – 100. výročí začátku 1. světové války.

Muzejní knihovny připravily pro letošní Týden knihoven nejrůznější akce spojené s tímto tématem – workshopy, dílny pro školy, besedy pro veřejnost. např. nad dobovým regionálním tiskem nebo se sběrateli památek. Při této příležitosti vyzývají obyvatele regionů, badatele z muzejních knihoven, sběratele a členy místních spolků zabývajících se tematikou 1. světové války, aby do muzejní knihovny přinesli vlastní fotografie, pohlednice, dopisy z fronty, zápisníky a památníky a obohatili tak připravený program nebo dokonce sbírky muzea.

Veřejné knihovny se zapojí do čtvrtého ročníku Maratonu čtení. Opět budeme podporovat autory nominované na prestižní ceny Magnesia Litera. Bude se jednat o různé formy setkání, diskusí s autory a zejména autorská čtení případně besedy o literatuře.

Třetím ročníkem soutěže Rozkvetlá knihovna je opět podnítit zájem o vytváření kultivovaného prostředí ve veřejných knihovnách. Soutěž Rozkvetlá knihovna bude probíhat ve třech kategoriích – fotografické, výtvarné a literární. Vybrané soutěžní příspěvky budou vystaveny v rámci celostátní akce Týden knihoven na podzimní Floře Olomouc, která se koná ve dnech 2.–5. 10. 2014.

V desítkách veřejných knihoven proběhne Velké Říjnové Společné Čtení VŘSČ – letos zaměřené především na 100. výročí Bohumila Hrabala, dětská oddělení knihoven připomenou 90. výročí Eduarda Petišky a 115. výročí Ondřeje Sekory.

Všechny akce veřejných i muzejních knihoven najdete ZDE.

5. 10. 2014 Den architektury

Lektorské oddělení Národní galerie v Praze a o. s. Kruh vás srdečně zvou tuto neděli 5. října 2014 do Veletržního paláce na Den architektury.

Den architektury zahrnuje následující program:

14.45 Komentovaná prohlídka prezentace Polštářový dům architekta Zdeňka Fránka s jeho autorem a s kurátorem Jakubem Potůčkem

16.00 Prohlídka Veletržního paláce, skvostu funkcionalistické architektury, včetně jeho jindy veřejnosti nepřístupných částí s kurátorkou Radomírou Sedlákovou

14.00–16.30 Workshop Otisk do prostoru pro rodiny s dětmi a širokou veřejnost inspirovaný Polštářovým domem architekta Zdeňka Fránka a vedený Šárkou Matouškovou a Michaelou Trpišovskou.

Více o workshopu ZDE.

Další informace ke Dni architektury ZDE a www.denarchitektury.cz.

Na všechny uvedené akce vstup zdarma, bez rezervace.

Kontakt:
Lektorské oddělení
Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7 – Holešovice
tel.: 224 301 003
e-mail: vzdelavani@ngprague.cz
www.ngprague.cz

Nejlepší projekty českého základního výzkumu oceněny

Ceny předsedy GR ČR získali Jiří Čejka a Michal Fárník z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR a Vítězslav Bryja z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Řešitelé nejlepších projektů základního výzkumu převzali 22. 9. 2014 Ceny předsedy Grantové agentury ČR. Hned dvě z nich získali vědci z Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského Akademie věd ČR, Jiří Čejka a Michal Fárník. První za objev nových typů zeolitů, druhý za výzkum solvatovaných elektronů v molekulových klastrech. Třetí Cenu předsedy Grantové agentury ČR obdržel Vítězslav Bryja z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně za výzkum komunikace buněk. Zvláštní čestné uznání si zasloužil Vojtěch Novotný, který se na Papui-Nové Guineji, v jednom z nejsložitějších biologických systémů světa, zabývá popisem nových druhů hmyzu i rostlin a společně s kolegy zkoumá jejich vzájemné vztahy.

„Základní výzkum nesmí být podceňován jen proto, že zpravidla nepřináší okamžitý ekonomicky měřitelný užitek,“ říká Petr Matějů, předseda Grantové agentury ČR. „Výsledky projektů základního výzkumu, pokud je to výzkum skutečně poctivý a na světové úrovni, vstupují do mozaiky lidských znalostí a vědomostí, které nakonec mění svět okolo nás i naše životy. Často nepřinášejí jejich řešitelům okamžitou slávu, a proto je potřeba na důležitost jejich práce stále poukazovat. Základní výzkum je něco jako vrcholový sport, pokud se badatel neumístí na některém z prvních míst ve svém oboru, jako by nebyl,“ dodává Matějů s tím, že všechny oceněné projekty si získaly pozornost světové vědecké obce především díky publikacím v prestižních vědeckých časopisech.

Ceny předsedy Grantové agentury ČR jsou předávány vždy jednou ročně a váže se k nim finanční odměna. Oceněné projekty jsou vybírány z projektů ukončených v předchozím roce, které byly v závěrečné fázi hodnocení zařazeny do kategorie „vynikající“. Návrhy na ocenění vznášejí nejprve hodnotící panely, poté procházejí diskusemi v oborových komisích. Z předložených projektů nakonec o udělení tří cen a jednoho zvláštního uznání rozhodnou členové předsednictva.

Grantová agentura ČR přijme každý rok do soutěže až tři tisíce projektů základního výzkumu. V dlouhodobějším horizontu podporuje zhruba dvacet procent z podaných žádostí. Hospodaří při tom s rozpočtem přesahujícím tři miliardy korun. Odstupující předseda GA ČR Petr Matějů zároveň s předáním cen bilancoval uplynulých šest let, během nichž společně s dalšími členy předsednictva agenturu řídil. Poukázal na úspěchy, kterých se podařilo dosáhnout, stejně jako na problémy, které se dosud vyřešit nepodařilo. Ve své prezentaci také upozornil i na stávající potíž s účelovým financováním humanitních věd.

Program Odysea mysli ČR pro žáky a učitele ZŠ a SŠ

Program Odysea mysli je zaměřen na rozvoj kreativity a spolupráce u dětí a mládeže od 7 do 26 let. Vznikl ve Spojených státech, ale dnes je již rozšířen do více než 50 zemí celého světa. Ve většině zemí, které ho přijaly, je ministerstvy školství akreditován jako speciální program pro nadané děti.

V České republice běží program Odysea mysli od roku 2004, kdy se první tým zúčastnil národního kola na Slovensku. Poté se již rozběhla česká verze tohoto programu a v roce 2005 následovalo České národní kolo, ze kterého se vítězný tým propracoval až na mezinárodní finále do Spojených států, kde Českou republiku výborně reprezentoval.

V následujících letech byl program v České republice utlumen z důvodu mateřských povinností obou organizátorek. Nově se rozjel v roce 2013 a to již pod záštitou silné instituce – ČVUT v Praze.


Soutěžní část programu Odysea mysli pro týmy žáků

Soutěže Odysea mysli se účastní sedmičlenné žákovské týmy a má dvě části. Dlouhodobé problémy, na kterých pracuje tým po celý školní rok a spontánní problémy, jejichž různou podobu trénuje po čas řešení dlouhodobého problému, ale originální soutěžní problém řeší až na soutěži. Dlouhodobý problém si týmy vybírají z každoročně aktualizované nabídky, která zahrnuje 5 různorodých problémů.

Program Odysea mysli je založen na problémovém vyučování a skupinové spolupráci. Řešení problémů je aktivní a společnou prací členů týmu. Trenér týmu, který projde školením v programu, má velmi těžkou úlohu. Musí tým vést tak, aby je naučil spolupráci a metodám, které jim mohou pomoci k výsledku, současně však nesmí navrhovat konkrétní řešení. Tým musí k výsledkům – výstupům dospět sám.

Současně s prací na dlouhodobém problému se tým připravuje na řešení spontánních problémů. Ty jsou nedílnou částí soutěže a v konečném hodnocení tvoří 50 % bodů. Spontánní problémy se dělí na verbální, praktické a kombinované. Tým se zadání dozví až v soutěžní místnosti a musí problém vyřešit během předem daného časového limitu. Týmy tak musí dokázat, že i pod tlakem a v relativně krátkém časovém limitu jsou schopny spolupracovat, vyslechnout názory každého člena týmu a představit řešení, které bude vypovídat o schopnostech týmu získaných během celoroční spolupráce.

Vyvrcholením celoroční práce týmu je účast na národním kole soutěže. První dva týmy z národního kola postupují na Eurofestival a první týmy postupují na Světové finále.


Třídní aktivity

Kromě soutěžní části týmů jsou do programu nově zapojeny pro učitele ZŠ a SŠ tzv. Třídní aktivity – problémové úlohy vhodné pro přímou práci pedagogů se žáky. V loňském roce byla do češtiny přeložena a upravena příručka Třídních aktivit. V letošním roce byl projekt Třídních aktivit podpořen MŠMT v rámci grantu Rozvoj matematické a přírodovědné gramotnosti žáků ZŠ prostřednictvím Třídních aktivit z mezinárodního programu Odysea mysli. V rámci tohoto grantu probíhají školení, kde se pedagogové mohou s projektem Odysea mysli i Třídními aktivitami seznámit. Účast na projektu je bezplatná a kurzy jsou akreditované MŠMT. První kurz proběhne již 3. 10. 2014 v Praze.


Mgr. Markéta Černá, Ph. D.
lektorka programu Odysea mysli ČR
http://om.cvut.cz, info@om.cvut.cz

Škola hrou v praxi s unikátním programem Mystery Skype

Čeští žáci se mohou naživo spojit se svými vrstevníky z Japonska, USA, Jihoafrické republiky či z jiného koutu světa.

Unikátní projekt Mystery Skype, který se stává hitem mezi učiteli a žáky na celém světě, se dostává do České republiky. Jedinečný výukový program má formou hry pomoci dětem všech věkových kategorií poznávat cizí kultury, národy a země. V reálném čase se díky živému přenosu přes Skype vidí, slyší a zejména komunikují mezi sebou děti ze dvou různých koutů světa. Zábavným způsobem si tak procvičují své znalosti cizího jazyka, zeměpisu, ale i historie nebo například přírodních věd. Mystery Skype propaguje na českém trhu společnost Microsoft, a to v rámci svých aktivit na podporu inovativní výuky a zapojení moderních technologií ve školním prostředí.

„V současnosti je do projektu zapojeno více než půl milionu žáků z asi 150 zemí světa, nyní i z České republiky. Českým studentům se tak otevírá možnost spojit se díky moderním technologiím se svými protějšky z Kanady, USA, Irska, ale také z Malajsie, Hondurasu, Ugandy nebo Saudské Arábie,“ řekl Tomáš Vocetka, ředitel české pobočky Skype.

„Mystery Skype spolu s dalšími aktivitami Microsoft Partneři ve vzdělávání významně napomáhá českým školám a učitelům zlepšit kvalitu a atraktivitu výuky a podporuje u dětí rozvoj stále potřebnějších dovedností 21. století jako jsou spolupráce, kritické myšlení či kreativita,“ dodává Jana Knesplová, manažerka programu Partneři ve vzdělávání, Microsoft.

Podstatou celé aktivity a úkolem zapojených žáků je během videohovoru zjistit, odkud třída, se kterou jsou prostřednictvím Skype ve spojení, pochází. K tomu jim musí postačit jen dobře kladené otázky a běžné školní pomůcky, nejčastěji atlas a mapy. Témata otázek si stanovují děti samy, a to v rámci přípravné hodiny. Cílem je vhodně zvolit strategii dotazování tak, aby jim při ostrém přenosu Mystery Skype odpovědi partnerské školy usnadnily odhalení její lokality.

Pro děti je tak nutné umět rychle zpracovat přijaté informace, spojit si souvislosti a ty použít. Trénují si tak nejen kritické a analytické myšlení, ale zároveň se vzdělávají v reáliích dané země. V neposlední řadě se učí práci s moderními technologiemi a týmové spolupráci. Komunikace navíc probíhá většinou v cizí řeči, a tak si děti mohou procvičit angličtinu, němčinu či jiné světové jazyky.

Aby přenos, který často překonává tisícikilometrové vzdálenosti, proběhl technicky v pořádku, je potřeba mít k dispozici moderní hardwarové i softwarové vybavení. Kompletní technologické vybavení nabízí právě Microsoft. S jistotou funkčnosti získáte od jedné firmy Skype, vhodné počítače a tablety s operačním systémem Windows i speciálními kamerkami.

Mystery Skype je dílčí součástí zastřešujícího projektu „Skype in the classroom“. Ten se zrodil ve Spojených státech jako interaktivní učební pomůcka. Mezi aktivitami, které mimo Mystery Skype projekt Skype in the classroom zaštituje, patřila například Mission 31, kdy se s podmořskou laboratoří francouzského oceánografa Fabiena Cousteaua spojila kromě asi 60 škol z celého světa také česká průmyslovka. Společným jmenovatelem projektu je využití moderních technologií pro vzdělání mladé generace.

Více se jak o aktivitách projektu Skype in the Classroom, tak o Mystery Skype dozvíte na https://education.skype.com.

________________________

O Skype: Skype je softwarová společnost, založená v roce 2003, která se během necelých deseti let své existence stala jedním ze světových lídrů v oblasti komunikačního softwaru. Jejím cílem je bourat hranice v komunikaci napříč celým světem. Nabízí zdarma služby messagingu, video přenosů a hlasových hovorů a to zcela zdarma. V roce 2011 se stal Skype divizí společnosti Microsoft.

Skype je možné stáhnout zdarma do počítačů, mobilů a tabletů bezplatně na www.skype.com.

Pro novinky o produktu Skype navštivte blog, Twitter nebo Facebook.

Univerzita Karlova má nový studentský společenský prostor

S novým semestrem otevírá Fakulta sociálních věd UK na Smetanově nábřeží také nový studentský společenský prostor nazvaný „Na Hollaru". Jeho vznik iniciovali studenti, kteří v uplynulých dvou letech věnovali energii přestavbě starých garáží.

„Žurnalistika, marketing a PR i mediální studia, které se na tzv. Hollaru vyučují, jsou kreativní obory. Každý rok přitáhnou desítky mladých lidí, jež spojuje zájem o aktuální společenské dění a komunikaci. Jenže naše škola dosud nenabízela mnoho možností, jak se realizovat nebo kde trávit čas mimo přednášky. Proto jsme iniciovali vznik studentského „klubu" v pavlačovém vnitrobloku, abychom místo trochu oživili zevnitř a přilákali i lidi zvenčí," říká Kateřina Písačková, absolventka žurnalistiky a iniciátorka hnutí Oživme Hollar.

Univerzita Karlova na projekt vyčlenila ze svého rozpočtu zhruba 500.000 Kč. V částce byla zahrnuta především přestavba dvou nepoužívaných garáží o výměře 40 m2, které dosud sloužily jako sklad. V otevřené architektonické soutěži zvítězil návrh přestavby od studia Labor13, který zachovává prvky původní garáže, jako je industriální osvětlení nebo vnější vedení elektřiny a plynu. Studenti si pak vlastními silami postavili nábytek z palet a dovybavili interiér.

Po přestavbě trvající bezmála rok a půl „Na Hollaru" zahájí svůj provoz 1. října za přítomnosti děkana a vedení fakulty. Na programu slavnostního otevření jsou koncerty, křest „tištěného suvenýru" nebo DJ set redaktorů Radia Wave s projekcemi na stěnu budovy.

Studenti v prostoru školy plánují živý program i nadále – v říjnu se FSV UK zapíše na mapu světelného festivalu Signal Fest a v listopadu se připojí k Festivalu svobody, který oslavuje 25. výročí sametové revoluce.


„Poprvé na Hollaru" 1. října

Program:
18.00 zahájení, vernisáž výstavy, křest tištěného suvenýru
20.00 Kalle
21.00 Kyklos Galaktikos
22.00 Miroslav CH
22.00 Filmy o gladiátorech DJs Aleš Stuchlý & Jiří Špičák (Radio Wave)
00.00 konec

Kontakt:
www.nahollaru.cz
ozivmehollar@gmail.com

Jana Nováčková: DOKUMENTY 39. Pojmy transformace

V 35. dílu našeho seriálu jsme se zmínili o tom, že důležitou formou činnosti Nezávislé mezioborové skupiny pro transformaci vzdělávání (NEMES) – kromě podpory vnitřní reformy přímo ve školách – se stala publikační činnost.

Připomeňme si formulaci záměru:

„Druhý okruh zahrnuje šíření myšlenek NEMES v rovině vědecké, pedagogické i v širší veřejnosti. Využívat masmédia, snažit se o pravidelné rubriky, šířit všechny kladné zkušenosti z domova i ciziny, podněcovat členy k publikační činnosti, propagaci výsledků, v čem a jak se myšlenky NEMES uplatnily.“

Zdroj: Zpráva – členské shromáždění NEMES 20. 6. 1992, kopie dokumentu, archiv autorky

Dnes, kdy máme informací spíše nadbytek a můžeme je získávat z nejrůznějších zdrojů, nám to možná připadá zbytečné. Tehdy byla situace zcela jiná. Bylo potřeba srozumitelně vysvětlovat nové pojmy v pedagogice nejen samotným učitelům, ale i rodičům a ostatní veřejnosti. Úkolu se ujaly odborné časopisy, ale trvalo léta, než se podařilo s pedagogickými tématy proniknout do deníků – a to ještě spíše s těmi kontroverzními.

Psycholožka Jana Nováčková v letech 1991–1992 napsala pro časopis Rodina a škola seriál Pojmy transformace. Později byl vydán s několika dalšími články jako podklad pro dílnu NEMES s určením „podněty k diskusím a pokusům“.

Uvádíme jeden příklad.


Vnitřní a vnější diferenciace

„Nedávno se mne dva angličtí psychologové ptali – příslovečně zdvořile, s mnoha omluvami, zdali je pravda, že v Československu děti, které nestačí osnovám, jsou vyřazovány ze tříd od svých kamarádů a vrstevníků a zařazovány mezi děti mladší. Musela jsem s pravdou ven, že bohužel je jejich informace správná. Pak se zajímali, zda to těm dětem pomůže. Musela jsem přiznat, že málokterým. Tu další logickou otázku, proč to tedy děláme, již nepoložili. Byli to zdvořilí a dobře vychovaní Angličané...

Ptám se tedy za ně, proč to děláme, komu to pomůže, že část dětí, které se nenarodily se schopnostmi postačujícími na zvládnutí poměrně náročných osnov, je předem odsouzena být ve škole neúspěšná (nemít dlouhá léta úspěch, nedosáhnout uznání, po kterém touží každý člověk, to je velice krutý úděl!)? Vždyť je to neefektivní i neekonomické, že nezanedbatelná část dětí dostává při současném způsobu výuky vzdělání velmi roztříštěné, s dírami ve znalostech, s vypěstovanou nedůvěrou ve vlastní síly, s pramalou schopností své zlomkovité poznatky přiměřeně používat. Avšak ani děti s lepšími rozumovými předpoklady, nežli žádá škola, nejsou při osnovách zaměřených na průměr (byť nedobře odhadnutý) v žádné zvláštní výhodě: jsou nuceny k pomalejšímu tempu, ve škole se často nudí, nejsou podněcovány napnout své síly, snažit se přijít věcem na kloub. (Škola dává hotový systém informací a pro ty nadané je to jen otázka bezpracného zapamatování).

Snad teď očekáváte, že bude řeč o tom, jak rozdělit co nejpromyšleněji do různých tříd děti podle jejich schopností a zájmů, aby jedni mohli jít podle osnov rychleji, jiní zase pomaleji... jenže ti bychom vlastně školu degradovali jen na jakousi instituci, od které se nečeká nic jiného, než „nalít“ do dětí vědomosti. Škola je ale (a to dokonce i za současného velmi neutěšeného stavu) mnohem víc: je to místo, kde dítě prožívá nezanedbatelnou část života, kde se učí mezilidským vztahům, morálce, místo, které ovlivňuje jeho vývoj (ať již kladně nebo záporně), kde se spoluvytváří jeho osobnost. Na toto všechno nepůsobí jen učitelé, ale také spolužáci, vrstevníci dítěte.

Rozdělení dětí podle jakýchkoliv kritérií, ať už je to prospěch, všeobecné nebo nějaké speciální nadání, přednosti či nedostatky dítěte – to je vnější diferenciace. A ta především nutně rozbíjí přirozenou vrstevnickou skupinu, která je pro zdravý psychický vývoj dětí nenahraditelná právě svou mnohotvárností, tím, že jsou v ní děti s různým nadáním, schopnostmi, zájmy, temperamenty, z různého prostředí, s různými názory atd. Jedině v takto různorodé skupině může zdárně probíhat morální, sociální i citový vývoj dítěte. Může, ale nemusí, to závisí od mnoha dalších okolností. V každém případě však tento vývoj nebude probíhat již přirozeně a optimálně, jestliže dojde vnější diferenciací k vytváření nepřirozených skupin, jakými různé studijní a nestudijní, matematické, sportovní a různé třídy na základní škole jsou.

Jak tedy skloubit ty dva na první pohled tak odlišné požadavky, tedy aby škola chtěla po dítěti jen tolik, na kolik ono stačí, aby brala v úvahu rozdíly v nadání, schopnostech, dovednostech, pracovním tempu, temperamentu, rozsahu pozornosti, typu paměti, učebnímu stylu apod., a aby přitom nevytrhovala děti z původní přirozeně rozmanité skupiny spolužáků ve třídě?

Odpověď je jen jedna: vnitřní diferenciace. Ta se ovšem nedá dělat metodou frontálního vyučování při nadvládě podrobných závazných osnov, které předpisují, co, kdy a jak učit ve všech koutech republiky. Minulý měsíc byla v této rubrice řeč o tom, co je to skupinové vyučování. To je jedna z nejlepších cest pro provádění vnitřní diferenciace v praxi.

Mnoho učitelů mi dá za pravdu, že kdyby mohli probrat nějakou látku třeba o půl roku později, než předepisují osnovy, stálo by to je i děti mnohem méně námahy i času, prostě proto, že děti k tomu již dozrály. Cestou tedy jsou rámcové osnovy, které stanoví, co mají děti na konci roku vědět. Jak a kdy to bude učitel učit, je třeba nechat na něm. Ještě lepší, kdyby se tyto rámcové osnovy nevztahovaly na postupný ročník, ale na věk dítěte (např. v sedmi letech by měla většina dětí číst na takové a takové úrovni). Tyto cíle by měly mít podobu tzv. „minimálních standardů“, tj. požadavků, které by byly schopny zvládnout všechny děti v rámci celého rozsahu normální (tedy ne defektní) inteligence. To by pak otvíralo možnosti jít s každým dítětem tak daleko, na co by stačilo, rozvíjet rychleji to, k čemu by byly předpoklady, aniž by kterékoliv dítě bylo vyřazováno do nějakých specializovaných tříd. Zdá se vám to složité, neuskutečnitelné? A přece se tímto systémem učí milióny dětí v Anglii, Švédsku, Dánsku, Norsku, Nizozemí a jinde. Jsou to země s vysokou úrovní života, země s vyspělou demokratickou společností. Kdyby tento systém výuky na základní škole nefungoval a nenesl žádné ovoce, neobstál by a byl by nahrazen jiným.

Zastavte se na chvilku u následující věty: „Učit dítě vzhledem k jeho možnostem a nikoliv vzhledem k osnovám.“ Tato věta vyjadřuje totiž úplně jiný přístup ke vzdělání. S chutí děláme to, co se nám daří. Dařit se nám může jen to, na co stačíme. Systém, který nutí dítě počítat rovnice, které nemá šanci zvládnout, místo toho, aby mu byl poskytnut čas doučit se násobilku, který jiné dítě nutí počítat stejné rovnice, ačkoliv by zvládlo integrály, takový systém je, mírně řečeno, nefunkční.

Vnitřní diferenciace umožňuje dítěti být tím, čím může být. Dvě ze základních podmínek k tomu jsou: odstranit závazné osnovy, dát namísto nich osnovy rámcové, odbourat frontální vyučování v jeho dnešní podobě a především pomocí skupinového vyučování umožnit každému dítěti, aby svým tempem došlo ve vzdělání tam, kam mu jeho předpoklady umožní, aby se mu dostalo vzdělání uceleného, které by mu také v životě k něčemu bylo. A aby přitom nebylo zbavováno práva vyvíjet se v přirozeném prostředí vrstevníků, ve skupině, která není ochuzena ani o ty bystřejší, kteří táhnou skupinu výš, ani o ty, kteří mají různé problémy a jejichž nepřítomnost ochuzuje o příležitost naučit se pomoci slabším, trpělivosti, domluvě na nestejné úrovni.

Možná vás napadne – ale jak potom děti známkovat? Ale jsou známky skutečně tak nezbytné? O tom si budete moci přečíst v této rubrice za měsíc.“

Zdroj: Nováčková, Jana: Pojmy transformace. Rodina a škola č. 12/1991

Obsah tisku:
Světlo do našich hlav, měsíčník Rodina a škola, č. 10, 1991
Seriál „Pojmy transformace“, Rodina a škola:
Skupinová vyučování, č. 11, 1991
Vnitřní a vnější diferenciace, č. 12, 1991
Klasifikace ve škole, č. 1, 1992
Hodnocení, č. 2, 1992
Stejné šance (původně Rovné šance), č. 3, 1992
Svoboda ve vzdělávání, č. 4, 1992
Autonomie školy, č. 5, 1992
Škola jako vzdělávací středisko obce, č. 6, 1992.
Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě, předáno k otištění do deníku Prostor, říjen 1992.

(Digitalizovala Kateřina Brožová)

Články si můžete přečíst ZDE.


Z posledního článku uvádíme ještě jednu ukázku, jak problémy neznají hranice času ani zemí.


Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je jádro pudla?

„V časopise The Australian and New Zealand Journal of Sociology vyšel v r. 1983 zajímavý článek autorů P. Ramsaye, D. Sneddona, J. Grenfellové a I. Forda pod názvem „Úspěšné a neúspěšné školy: studie z Jižního Aucklandu." Ačkoliv je to výzkum přes 10 let starý a pochází od protinožců, je až neuvěřitelně inspirativní. (Dodáváme: a po 30 letech zůstává!)

Tým výzkumníků sledoval po 24 týdnů čtyři a čtyři školy, které si byly v mnoha podstatných ukazatelích podobné (např. žáci pocházeli z přibližně stejně ekonomicky situovaných rodin, sociální složení žactva bylo podobné atd.). Přesto byly hodnoceny podle výsledků testů Rady pro výzkum ve vzdělávání, podle výskytu vandalismu, záškoláctví, antisociálního chování i podle celkových kázeňských problémů na opačných pólech úspěšnosti.

Jestliže žáci nejsou tou prapříčinou všech nesnází a zla, co tvoří tedy ty podstatné rozdíly mezi školami? Autoři je nacházejí v následujících oblastech.


Jasně stanovená filozofie školy a její cíle

U nás, v zemi s detailními centrálně předepsanými osnovami, se spoustou předpisů a vyhlášek, kde školy, ani jejich ředitelé, natož řadoví učitelé, nebyli svobodni, je to věc možná těžko pochopitelná. Ale je řada zemí, kde si školy přizpůsobují rámcové osnovy k obrazu svému a kde si vypracovávají projekty, vyjadřující jejich základní cíle a zásadní postoje. Sdělují tak světu, kdo jsou, o co a jakým způsobem usilují.

Neúspěšné školy z citovaného článku sice takové projekty měly, ale byly to pro ně papíry, které se vytáhly a oprášily, když přišla inspekce. V úspěšných školách měl projekt podobu jakéhosi manuálu, který byl neustále používán všemi členy sboru, jak při přípravě vlastní práce ve třídách, tak při diskusích ve sborovně a při poradách. Přitom to nebylo žádné neměnné dogma, ale základ pro iniciativu a vylepšování.

Rozdíly v obsahu těchto projektů mezi úspěšnými a neúspěšnými školami se týkaly zejména postojů učitelů k výkonu a k disciplíně žáků. V úspěšných školách se učitelé cítili zodpovědni za úspěšnost každého dítěte. Při výukových selháních nehledali vinu na straně dítěte. Když někdo ze sboru přišel s tím, že nějaké dítě má v něčem potíže, reakce kolegů většinou začínaly slovy: „A zkusil jste už...?", s konkrétní radou, poskytnutím literatury, metodických návodů atd. V neúspěšných školách reakce na podobně ventilovaný problém začínala obvykle: „No jo, vždyť to dítě pochází z..." a následovala charakteristika z okruhu mimo školu, která racionalizovala neúspěch dítěte a příčinu situovala mimo kompetenci učitelů.

Praxe násilného potlačování konfliktů a hrozba tresty byly běžné v neúspěšných školách. Úspěšné školy měly ve svém programu následující „instrukci" pro učitele: vyhýbat se pokud možno přímým konfliktům a konfrontacím s dětmi, učit děti „alternativním" formám chování k jejich dosavadnímu antisociálnímu jednání. Starší učitelé či ti, kteří o tuto problematiku měli zájem, měli časové úlevy ve výuce, aby měli možnost pracovat se sociálně narušenými dětmi.

V úspěšných školách byla výuka připravována tak, aby děti stále bavila. „Nikdy nepřemýšlím nad disciplínou ve třídě, ale spíš nad průběhem hodiny. Pokud ta bude vydařená, pak se bude dařit i vše ostatní," vystihuje jedna z učitelek klíč k úspěchu.

V neúspěšných školách nebyla brána zajímavost výuky pro děti jako podstatná hodnota, učitelé měli potíže s kázní, vznikalo i víc konfliktů mezi dětmi navzájem. Místo, aby se pracovalo na tom, jak děti zaujmout, vypracovávaly se disciplinární řády a systémy trestů.

Se zajímavostí výuky souvisejí i odlišné pedagogické styly práce. Na neúspěšných školách děti trávily hodně času mechanickým učením, učením zpaměti, opisováním z tabule nebo z knih, spousta hodin se odbývala „frontálním" způsobem, tj. výkladem látky celé třídě najednou. V úspěšných školách byl důraz na tvořivou práci dětí, často se chodilo na exkurze mimo školu, ale také různí lidé přicházeli na pozvání do hodin...“

Celý text si můžete přečíst ZDE.



Další díly seriálu najdete ZDE.