Roman Prorok: Ceny předsedy Grantové agentury České republiky za rok 2013

Mimořádné výsledky dosažené v projektech základního výzkumu řešených s podporou Grantové agentury České republiky ocenilo předsednictvo agentury i letos Cenou předsedy GA ČR a Zvláštním čestným uznáním. Oceněným vědcům cenu předali 9. 9. 2013 předseda agentury Petr Matějů a předseda vlády ČR Jiří Rusnok na slavnostním zasedání předsednictva GA ČR, kterého se zúčastnil i ministr školství, mládeže a tělovýchovy Dalibor Štys a další hosté.


Cenu předsedy GA ČR obdržel projekt RNDr. Moniky Dolejské, Ph.D. z Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie. Ve svém projektu se zaměřila na vysoce aktuální celosvětovou problematiku rezistence bakterií k antibiotikům.

Cílem projektu bylo zjistit výskyt této rezistence v různých prostředích, analyzovat její genetický základ a definovat cesty šíření. Dílčím úkolem bylo posoudit dopad antibiotické terapie na výskyt a přenos antibiotické rezistence a definovat riziko pro zdraví člověka, zvířat a prostředí. V chovech skotu, prasat a drůbeže s hojným použitím antibiotik byl zjištěn vysoký výskyt rezistentních bakterií, naproti tomu organické chovy skotu s velice omezeným použitím antibiotik produkují minimální množství rezistence. Použití cefalosporinů u potravinových zvířat v ČR představuje významné riziko pro zdraví člověka. U zdravých dětí různého věku včetně novorozenců neovlivněných antibiotickou terapií byly identifikovány rezistentní kmeny a bylo prokázáno šíření vysoce rezistentních a patogenních bakterií v nemocničním prostředí. Alarmujícím zjištěním je šíření rezistentních bakterií do vodních toků cestou nedostatečně přečištěných městských odpadních vod a výskyt u zvířat žijících ve volné přírodě, která se běžně do kontaktu s antibiotiky nedostávají. Získaná data dokumentují vysokou úroveň kontaminace životního prostředí bakteriemi rezistentními k cefalosporinům a poukazují na roli migrujících ptáků v celosvětovém šíření rezistence, která přesahuje hranice států. Dr. Dolejská se svým týmem identifikovala struktury DNA nesené bakterií odpovědné za šíření rezistence k cefalosporinům, tzv. plazmidy. Detailní genetická analýza prokázala velkou proměnlivost a zásadní význam plazmidů nejen v přenosu rezistence, ale také ve virulenci bakterie, její rezistenci k teplotě, schopnosti efektivně získávat živiny a dlouhodobě přežívat v prostředí.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Také další Cena předsedy GA ČR poputuje do Brna, tentokrát do rukou Mgr. Martiny Galetové, Ph.D. z Moravského zemského muzea, Ústav Athropos. Věnuje se vytvoření databáze analýz nejstarších osobních ozdob člověka nalezených na Moravě v období paleolitu a jejím propojením s mezinárodními interdisciplinárními projekty.

Mgr. Galetová analyzovala nejstarší osobní ozdoby člověka nalezené na Moravě v lokalitách Mladeč, Brno II, Předmostí, Dolní Věstonice, Pavlov, Pekárna nebo Býčí Skála. Tyto prehistorické šperky jsou především z mamutoviny, zvířecích zubů, kamene a ulit. Jakkoli se tradičně upřednostňuje jejich estetický význam, Martina Galetová se zaměřila především na analýzu materiálu a způsob, jakým byly technicky vytvořeny a uzpůsobeny k nošení. Myšlení a stupeň zručnosti tehdejších lidí totiž dobře charakterizuje právě výběr materiálu a použitý výrobní proces. To vše spolu s používáním ozdob je dále spojeno se sebeidentifikací prehistorického člověka a jeho společenským nebo genderovým statusem. Výsledky bádání se navíc podařilo propojit s mezinárodně řešenými interdisciplinárními projekty, které se zabývají doklady nejstarší domestikace vlka a také s řešením autenticity uměleckého artefaktu Venuše 2 z Předmostí u Přerova. Tyto souvislosti znamenaly i celkové zviditelnění významu paleolitického kulturního dědictví České republiky. Popularizaci přinese i připravovaná výstava Nejstarší šperky a ozdoby těla v Moravském zemském muzeu. Řešitelka projektu také své téma zahrnula do kurzu Antropologie umění, který vede na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Hlubokou mozkovou stimulací subtalamického jádra se zabýval projekt týmu neurologa doc. MUDr. Roberta Jecha, Ph.D. z I. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Nemocnice Na Homolce, Elektrotechnické fakulty ČVUT a německého Institutu Maxe Plancka v Lipsku. Jde o metodu používanou v léčbě Parkinsonovy nemoci u pacientů, které se nedaří stabilizovat pomocí farmakologické léčby.

Metoda, která spočívá v zavedení neurostimulátoru do přesně definovaného místa v mozku, se v tuzemské klinické praxi používá už 15 let. Vědci se ale v projektu oceněném Cenou předsedy GA ČR zabývali tím, co se vlastně při její aplikaci v mozku děje a proč. Současně s významným potlačením motorických symptomů Parkinsonovy choroby totiž může způsobovat řadu nežádoucích účinků. Např. nárůst tělesné hmotnosti, zhoršení nálady a změny mentální výkonnosti. Cílem projektu tak bylo mj. hledat odpověď na otázku, proč se tak děje a zda lze těmto vedlejším účinkům zabránit. Současně porovnávali účinky mozkové stimulace se standardní léčbou medikamenty. Tým docenta Jecha např. prokázal, že aktivita nezůstává omezena jen na stimulované jádro, ale šíří se do vzdálenějších struktur, s nimiž je subtalamické jádro spojeno. Účinky hluboké mozkové stimulace zkoumali vědci nejen z globálního, ale i mikroskopického pohledu. Umožnila jim to mikroregistrace jednotkové meuronální aktivity, která se používá pro vyhledání vhodného cíle v mozku pro umístění permanentní elektrody. Mikroregistraci použili při hledání non-motorických neuronů, jejichž existence by mohla naznačit souvislost s možnými nežádoucími účinky. Projekt tohoto základního výzkumu, který využil i méně konvenční, ale o to účinnější metody, otevírá cesty modifikace hluboké mozkové stimulace při eliminaci nežádoucích vedlejších účinků.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Vývojem nových fotoaktivovatelných molekul pro chemická a biologická využití se zabýval projekt týmu prof. RNDr. Petra Klána, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně oceněný Zvláštním čestným uznáním. Tamní laboratoř organické fotochemie Ústavu chemie a RECETOXu se věnuje mezioborovým projektům v oblasti chemie, fyziky a environmentálních věd, jako jsou syntéza a studium fotochemického chování tzv. fotoaktivovatelných molekul, nebo environmentálním studiím fotochemického chování organických sloučenin v matrici ledu a sněhu. Laserová záblesková fotolýza je pak centrální metodou, která slouží k pochopení všech studovaných dějů a reakcí.

Předmětem projektu prof. Klána byl návrh, vývoj a studium nových fotoaktivovatelných molekul pro chemická a biologická využití. Tyto molekuly umožňují časovou a prostorovou kontrolu uvolnění chemických látek, jako jsou neurotransmitery nebo signální molekuly, díky absorpci světla. V neaktivním stavu je jejich chemická nebo biologická aktivita potlačena. Pomocí krátkého záblesku světla nebo trvalého osvitu se aktivita spouští s tím, že se látka zájmu dostane do studovaného prostředí. Projekt základního výzkumu vyvíjel a studoval několik nových fotoaktivovatelných systémů, jejichž vlastnosti jsou unikátní, jako je například možnost sledovat reakci pomocí charakteristických optických vlastností uvolňovaných sloučenin nebo spouštět jejich chemickou aktivitu pomocí viditelného světla. Fotony viditelného světla totiž obvykle nemají dostatečnou energii, aby způsobily chemickou přeměnu, tj. nežádoucím způsobem poškodily molekuly v prostředí. Díky svým specifickým chemickým i fyzikálním vlastnostem mohou být tyto molekuly využity s výhodou nejen v biologických systémech, jako jsou buňky nebo tkáně, ale i v nových materiálech.

Podrobnější popis projektu si můžete přečíst ZDE.


Zajímavé videoprezentace všech oceněných projektů můžete zhlédnout ZDE. Videoreportáž z předávání cen s úvodními proslovy najdete ZDE.

Hana Košťálová: Učitel potřebuje spoustu podpory, ne kontroly

Kvalita učitelovy práce je pro společnost usilující o harmonickou budoucnost klíčová. Jestliže chceme dopřát každému dítěti šanci, aby dosáhlo co nejlepších vzdělávacích výsledků, musíme zajistit, aby každý jednotlivý učitel dostával maximální podporu pro svou práci a pro neustálé zlepšování.

Zdroj: Kritické listy 50/2013, str. 9–15


I ten nejlepší učitel se může stále zlepšovat. Učitele, jejichž práce naopak nevyhovuje požadavkům, nemůžeme z mnoha dobrých důvodů hromadně obměnit, musíme je podpořit v tom, aby se zlepšili.

Učitel má ze všech školních faktorů nejvýznamnější vliv na žákův rozvoj. Australští výzkumníci nedávno doložili, že dobrý učil naučí děti za půl až tři čtvrtě roku to, co učiteli průměrnému trvá celý rok. Univerzita v Tennessee už v roce 1996 přišla s poznatkem opřeným o výzkum tzv. přidané hodnoty školy: žák, kterého vyučuje neefektivní učitel, zaostává za šťastnějšími spolužáky a ztráty lze počítat v řádu let. Čím déle takový učitel žáka vyučuje, tím větší je žákova ztráta. Co horšího – pokud po dvou třech letech má žák štěstí na učitele výborného, bude ztrátu sice snižovat, ale ve srovnání s žáky vedenými pouze dobrými učiteli zůstane i tak pozadu.

…Studie McKinsey upozornila před časem na to, že není důležité jen to, co děláme, ale jak to děláme. Při podrobném pohledu na metody a nástroje učitelovy práce se ukazuje totéž – s trochou nadsázky lze říct: Ve výuce funguje vše, ale jak komu, jak kdy a jak s kým. Účinnost metod a postupů nemůžeme oddělit od zápalu a nadšení toho, kdo je používá. Dobrý učitel se současně neúnavně pídí po tom, nakolik jsou jeho postupy užitečné právě pro tyto konkrétní žáky, za něž aktuálně nese pedagogickou odpovědnost. Proto je tak klíčovou věcí péče o učitelovu profesionalitu, ale nesmí se omezovat jen na technologii výuky a vyučování. Je třeba v první řadě pečovat o to, aby si učitel udržel zaujetí pro svou práci. Na konferenci v kanadském Ontariu v listopadu 2012 to vyjádřil jeden z řečníků takto: „Jste-li jako učitel neutrální, je to špatně.“

Víme, že ve složitých podmínkách školního provozu je právě tohle to nejnáročnější. Jak se nenechat ubít každodenními turbulencemi, které naši práci ohrožují? Jak neklesat na duchu pod závažností, množstvím a proměnlivostí různorodých požadavků a neunikat do bezpečí rutiny a rezignace na vlastní učení? Z čeho živit pedagogický entuziazmus?


Odpovědi na tyto otázky a celý text určený k úvaze si můžete přečíst ZDE.

Novodobá buditelka přiměla stovky malých Čechů pilovat řeč předků

S mámou a tátou sice bydlí v Paříži, Dallasu nebo Káhiře, ale stejně jako jejich vrstevníci v Česku se učí vyjmenovaná slova nebo Přemyslovce. Zhruba 1 400 dětí se v cizině vzdělává v síti českých škol. „Jejich rodiče nechtějí, aby zapomněli češtinu," říká předsedkyně sdružení Česká škola bez hranic, lékařka Lucie Slavíková-Boucher.

Je to téměř deset let, co jste v Paříži založila pro pár dětí první Českou školu bez hranic. Čekala jste tehdy, že se to tak rozroste?

To vůbec ne. Dokonce si vzpomínám, že jsem přibližně v roce 2005 někomu říkala, že kdyby z toho byla opravdová škola, tak že by to samozřejmě bylo úplně nejlepší, ale že k tomu nikdy nedojde. A nakonec k tomu došlo.

Jaká je hlavní motivace rodičů, že své dítě přihlásí do některé z vašich škol?

Pro většinu z nich je motivace jednoznačně daná vztahem k zemi a jazyku. V České republice mají rodiče a další příbuzné a chtějí, aby děti s nimi mohly komunikovat. Řada rodičů si nedovede představit, že by s dětmi nemluvili česky. Rodiče, kteří to domýšlí víc, mohou myslet i na ekonomickou stránku věci. Dítě bude vybaveno dalším jazykem, což je samozřejmě přínos.

Děti se učí přes týden v běžné místní škole, o víkendu pak v České škole bez hranic. Nevadí jim, že mají výuku navíc? A nakolik tam chodí z vlastní vůle?

U těch mladších je to samozřejmě na rodičích, stejně jako když dítě přihlásí například do houslí. Ti starší ale už jsou často schopny vidět pozitiva a chápou, že to k něčemu je. Zažila jsem žákyni, která se velmi chtěla učit, ale rodičům se to úplně nehodilo, protože to pro ně bylo organizačně komplikované. A ona se navzdory tomu v šesté třídě vrátila a výborně se sama připravuje. Navíc se děti těší na kamarády, které jsou pro ně speciální v tom, že s nimi mluví v jiném jazyce než v běžné škole přes týden.

Dostávají známky?

Máme systém slovního hodnocení, místo známek uvádíme „zvládl", „zvládl částečně", „nezvládl". Pro děti je to takto šetrnější. V našich školách jde totiž hlavně o to, jak se žáci vylepšují v čase. Na tom pak stavíme i rozhovor s rodiči.

Učíte děti podle běžných českých učebnic?

Ano. Osobně si ale myslím, že bychom si do budoucna měli vytvořit vlastní učebnice. Základ by zůstal stejný, ale větší důraz by se kladl na rozvíjení slovní zásoby, což je v zahraničním prostředí více potřeba. V učebnicích dějepisu by se více provázala historie daného státu s českou historií. V literatuře by se mělo více učit o autorech, kteří žili v cizině. Například umělecká česká migrace v Paříži za první republiky byla neskutečně bohatá a myslím, že naši žáci v Paříži by se o ní měli dozvědět…

Většina vašich žáků má jednoho rodiče cizince a druhého Čecha. Jedná se zejména o novodobé migranty?

Ano, ve valné většině jsou to Češi, kteří odešli do zahraničí až po sametové revoluci. Kupodivu i ve Spojených státech, kde se staré komunity zachovaly daleko více než v Evropě. Výjimečně to mohou být potomci starších generací, nebo že otec i matka jsou Češi.

Nakolik pomohlo, že české děti žijící v cizině od loňska nemusejí dělat rozdílové zkoušky na škole v Česku?

Určitě to zjednodušilo situaci a potenciálně zvýšilo motivaci rodičů. Byly totiž rodiny, které aby se nedostaly do problému, že neplní rozdílové zkoušky a povinnou školní docházku, tak děti dokonce nepřihlašovaly k českému občanství. Zrušením této povinnosti se situace určitě pro spoustu lidí vyjasnila a minimálně se nebojí, aby jejich děti byly Češi. Některé děti ale i teď rozdílové zkoušky skládají, protože to jejich rodiče vnímají jako motivaci. Považuji za výborné, že to není povinné, ale že zároveň ta možnost zůstala.


Celý text rozhovoru si můžete přečíst ZDE.


______________________

Česká škola bez hranic

Mezinárodní síť českých škol. Občanské sdružení zaštiťuje devět subjektů, které se přímo nazývají Česká škola bez hranic (a učí podle jednotného programu), a zhruba tři desítky spolupracujících českých škol z většiny kontinentů. Celkem je navštěvuje zhruba 1 400 dětí. Školy obvykle vznikají jako nezisková sdružení z iniciativy rodičů, kteří chtějí, aby jejich děti nezapomněly češtinu.

České školy bez hranic jsou určené už pro děti od 18 měsíců, žáci od 6 do 15 let se učí český jazyk a literaturu, dějepis a zeměpis Česka. Mají vlastní vzdělávací program, který odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu (centrálním osnovám) českého ministerstva školství. Výuka probíhá jen v češtině.

Novela školského zákona od začátku loňského roku zrušila povinnost pro české žáky v cizině skládat rozdílové zkoušky na školách v Česku. Díky vyhlášce ministerstva školství jsou navíc České školy bez hranic zahrnuty mezi poskytovatele vzdělání v zahraničí, což vnímají jako faktické uznání od českého státu.

Soutěž Máš umělecké střevo?

Informace o 5. ročníku soutěže pro studenty středních škol a gymnázií.


Vážení pedagogové,

nabízíme vám a vašim studentům účast v 5. ročníku celorepublikové soutěže Máš umělecké střevo?, kterou letos pořádají Moravská galerie v Brně, Centrum současného umení DOX a Národní galerie v Praze ve spolupráci s Cenou Jindřicha Chalupeckého.


Pro koho?

Soutěž je určena žákům středních škol a gymnázií od 14 do 19 let se zájmem o výtvarné umění. Zkušenosti v oblasti umění nejsou třeba.

Cílem soutěže je nabídnout mladým lidem možnost uplatnit své tvůrčí schopnosti a zájmy a pracovat společně na delším projektu, kterým mohou oslovit své okolí.


Téma letošního ročníku zní "Slovo je umění"

Soutěž se bude věnovat tématu písmene, slova, věty nebo textu ve vizuálním ztvárnění. Výsledné práce studentů mají obsahovat nebo vycházet ze zmíněných námětů, tedy: písmeno, slovo, věty nebo text a mají být libovolně začleněny v jejich výsledné práci. Jejich ztvárnění, volba umělecké přístupu nebo média je však zcela na nich. V každém roce se u studentů potkáváme s využitím jak tradičních (malba, socha, grafika), tak nových médií (video, fotografie, počítačová animace, využití sociálních sítí). Při celkovém hodnocení je pro porotu rozhodující pouze kvalita samotného díla a splnění zadání.

Letošní ročník je věnovaný světoznámému umělci Jiřímu Kolářovi, od jehož narození uplyne v roce 2014 100 let. Jiří Kolář patřil mezi zakládající členy Ceny Jindřicha Chalupeckého (spolu s Václavem Havlem a Theodorem Pištěkem). Proslavil se jak svými básněmi, tak kolážemi a rolážemi, které často pracovaly s námětem vystřihovaných slov a textů.

Podrobnosti k soutěžnímu zadání rozešleme v druhé polovině září 2013.


Kdy?

Soutěž probíhá v období od září 2013 do května 2014. Skupiny se mohou přihlašovat do konce listopadu 2013 na emailové adrese matysova@ngprague.cz.


Termíny

Září–říjen: zahájení soutěže, zaslání informací do škol, přihlášky.

Listopad: ukončení termínu přihlášek.

Prosinec–únor: workshopy pro studenty v galeriích DOX, NG, MG, konzultace prací přihlášených skupin ve školách (na vyžádání).

Březen: termín pro zaslání prací studentů.

Květen: finále soutěže.

Červen: výstava nejzajímavějších prací v rámci Bienále Brno 2014 v Moravské galerii v Brně.


Nabízíme všem zúčastněným studentům možnost navštívit výtvarné workshopy připravené ve spolupráci s Národní galerií v Praze, Moravskou galerií v Brně a Centrem pro současné umění DOX. Letos poprvé také nabízíme konzultace (po domluvě) přímo se studenty a jejich pedagogy ve školách, které mají přispět ke zkvalitnění výsledných prezentací.

Workshopy vznikají za podpory společnosti Wacom, která pro ně poskytuje poslední modely grafických programů, výtvarné tablety a počítače. Součástí workshopů jsou informace pro studenty a pedagogy ohledně letošního tématu.

Mezi další doplňkové aktivity patří soutěž společnosti Horsefeathers na designové návrhy pro kolekce jejich oblečení. Nejzajímavější práce studentů budou, stejně jako v loňském roce, vyhodnoceny a oceněny dárkovými kupony.

Soutěž MUS? podporuje společnost JaT a nebo řada kulturních periodik (Art and Antiques, Artalk.cz), které věnují ceny pro nejúspěšnější účastníky soutěže.

Další informace najdete ZDE.


Kontakt:
Mgr. Michaela Matysová
Lektorské oddělení Sbírky moderního a současného umění Národní galerie v Praze
Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7
e-mail: matysova@ngprague.cz
tel.: 224 301 007

Aktuální informace sledujte na:
www.umeleckestrevo.cz
www.facebook.com/umeleckestrevo
www.ngprague.cz, www.moravska-galerie.cz, www.dox.cz

Eva Machková: Projekty dramatické výchovy pro starší školní věk

Publikace obsahuje výběr z dramatickovýchovných projektů určených dětem od 11 do 15 let, vhodných pro práci v základních školách i v literárně dramatických oborech základních uměleckých škol a střediscích volného času (DDM). Mohou být také inspirací pro práci center tvořivé dramatiky, která nabízejí projekty školám, nebo se stát součástí animační práce muzeí a galerií.

Projekty vycházejí z praxe posluchačů, v některých případech absolventů katedry výchovné dramatiky DAMU Praha. Vznikly jako samostatné absolventské projekty nebo jako skupinové projekty v rámci výuky didaktiky oboru i v praxi. Všechny navrhované projekty byly v praxi realizovány.

Látky byly čerpány z historie, literatury včetně pověstí a mýtů a z dějin dramatu. Byly realizovány v předmětu dramatická výchova nebo jako součást či doplněk literární výchovy a historie, v rámci speciálních projektových dnů, v průběhu národní přehlídky dětského přednesu, v galerii a muzeu aj. Projekty obsahují metodické poznámky a další komentáře didaktického a dramaturgického charakteru.

Editorka doc. Eva Machková vystudovala divadelní vědu a pedagogiku, založila Katedru výchovné dramatiky na DAMU; učí didaktiku, teorii a historii DV.

Publikace: Dětské divadlo 1 a 2, sborníky her pro dětské soubory, Albatros 1976 a 1978; Základy dramatické výchovy, SPN 1980; Metodika dramatické výchovy, ARTAMA, od r. 1977 četná vydání; Úvod od studia dramatické výchovy, ARTAMA 1998; Volba literární látky pro dramatickou výchovu, AMU 2000 a 2004; Jak se učí dramatická výchova, AMU 2004, opakováno; časopisecky v posledních letech zejména Tvořivá dramatika (např. cykly o mytologických a pohádkových látkách v DV). V Portále vyšly Projekty dramatické výchovy pro středoškoláky, Projekty dramatické výchovy pro mladší školní věk.


Více informací najdete ZDE. Objednat si knihu můžete též ZDE.

Prostorová představivost je raným znakem kreativity i úspěchu ve vědě

Dar prostorové představivosti – konkrétně ten její aspekt, který ponoukne dítě rozebrat hodiny či ledničku – je možná přesnějším ukazatelem budoucí kreativity a inovativního myšlení, než dovednosti matematické či verbální, a to právě zejména v oblasti matematických, přírodovědných i dalších příbuzných oborů. Tvrdí to studie uveřejněná v magazínu Věda psychologie.

Zdroj: www.scio.cz


Studie sledovala profesní úspěšnost lidí, kteří ve svých 13 letech skládali – vzhledem k tomu, že byli považováni za mimořádně nadané – zkoušku SAT (americká obdoba testu Obecné studijní předpoklady od Scia, pozn. překladatele) a zároveň zkoušku zvanou Differential Aptitude Test. Differential Aptitude Test zkoumá prostorovou představivost, schopnost vizualizovat a manipulovat dvou a třídimenzionálními objekty. Výsledky samotných testů SAT, orientujících se na verbální a matematické dovednost, se samy o sobě ukázaly být přesným ukazatelem budoucích úspěchů daného studenta, avšak když se do studie započítaly i výsledky testů prostorové představivosti, přesnost výsledků byla výrazně vyšší.


Testovat více prostorovou představivost a podpořit talenty

Výzkumníci z Vanderbilt University v Nashvillu se domnívají, že výsledky jejich výzkumu opodstatňují požadavek zaměřit testy typu SAT či jejich obdobu ACT také na prostorovou představivost, abych bylo možné identifikovat děti, které v této schopnosti vynikají a podpořit následně jejich talent.

„Desítky let se hromadí důkazy o tom, že prostorová představivost nám dává něco, co nedokážeme zaměřit tradičními nástroji selekce ve vzdělávání“, říká David Lubinski, hlavní spoluautor dané studie a psycholog na Vanderbilt University. „Možná kvůli tomu přicházíme o novodobé Edisony a Fordy“. V návaznosti na studii z roku 1970, doktor Lubinski a jeho kolegové vystopovali profesní růst 563 studentů, kteří se před 30 lety (ve věku 13 let) umístili mezi nejlepšími 0,5 % v testu SAT. Ve stejné době také složili Differential Aptitude Test.

O mnoho let později, nikterak překvapivě, dosahovaly děti, které měly velmi dobré výsledky v testu SAT, úspěchů co do počtu vědeckých článků, které publikovaly, a počtu patentů, které vlastnily. Ještě vyšší míru korelace však prokázal výzkum u těch, kdo měli také nejvyšší skóre v testu prostorové představivosti. Právě ta je podle výzkumníků zásadním ukazatelem budoucího úspěchu na poli technologií, inženýrství, matematiky a přírodních věd.


Lego a chemické stavebnice

Kognitivní psychologové se už dlouho domnívali, že prostorová představivost – o které se občas mluví jako o „sirotčí schopnosti“ pro svou tendenci skrývat se – by mohla být zásadní pro úspěch v technických oborech. Dřívější výzkumy ukázaly, že studenti s touto schopností mají daleko vyšší zastoupení ve zmíněných oborech, ale že jim zároveň ve škole není poskytnuta dostatečná podpora a v důsledku toho nedosáhnou tak vysoko jak by mohli (pozn. pro rodiče – stavebnice Lego a či chemické stavebnice jsou považovány za dobré dárky právě pro schopnost prostorové představivosti).

Zmíněná korelace prostorové představivosti a nadání pro vědu a techniku doposud byla „předpokládána, avšak nedostatečně prošetřena“, alespoň ve srovnání s ověřováním matematických schopností, říká David Geary, psycholog na University of Missouri, který se výzkumu financovaného Nadací Johna Templetona neúčastnil. Nový výzkum je důležitý, říká, protože ukazuje, že velké úspěchy v oborech STEM – věda, technologie, inženýrství a matematika – „nejsou vázány jednoduše přímou úměrou na matematické schopnosti“.


Není to složité, ale nedělá se to

Testovat prostorovou představivost není zvlášť složité, dodává doktor Geary, ale součástí standardizovaných testů není zkrátka proto, že je považována za kognitivní funkci, patřící do říše IQ testů. Není tedy schopností, která by byla podporována školní výukou.

Není jako matematika či angličtina – není součástí akademického kurikula, říká Geary. Je to spíše vrozená základní schopnost. Proto ji autoři při sestavování testů neberou v potaz.

Jde také o schopnost více přisuzovanou mužům než ženám. V probíhající studii, reflektující výsledky z roku 1970, chlapci početně převyšovali děvčata v poměru 393 ku 170. Studie však nenašla žádný rozdíl v úspěchu v dospělosti, říká doktor Lubinski, ačkoli ženy se spíše zaměřovaly na medicínu a společenské vědy.


Původní zdroj NY Times. Překlad Aneta Bernardová.

Světlana Massey: Vítejte na palubě lodi jménem ADHD

Ze zkušeností matky dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami.


Žádné dítě pozadu aneb rovnocenné vzdělání pro každé dítě

Každý, kdo se přestěhoval a žije v cizí zemi, dostává touto změnou příležitost vidět a řešit různé situace jinak než v domácím prostředí. Já a moje rodina žijeme ve Spojených státech, ve státě Georgia. Můj manžel je Američan, on si myslí, že je netypický Američan, já ho vidím jako velkého demokrata, liberála, ale i typického amerického patriota v zásadních otázkách o vlastní zemi. Moje děti jsou Češi, přišly se mnou do Států ve věku 5 a 18 let, a více méně se cítí už jako Američani. Já ne, tak jak řekl můj spolužák z Mexika: „My žijeme v buffer zone.“ Žijeme v území mezi starým a novým životem a tato pozice nám dává výhodu vidět mnoho věcí dvojíma očima.


Naše začátky

Život ve Spojených státech se změní každému, ale mě navíc přinesl nečekaně velikou životní výzvu v podobě ADHD u mého mladšího syna. Můj syn se narodil v 7. měsíci těhotenství, se srdeční anomálií a s nedostatečným vývinem mnohých orgánů. Ve 3. týdnu života prodělal náročnou, životně důležitou operaci srdce, která dopadla výborně a po které syn nemá žádná výrazná omezení. Po 3 měsících léčby jsme byli propuštěni z nemocnice domů s tím, že já a syn jsme zůstali sami na další kroky a čekali, podle rad odborníků, až to všechno syn dožene. Můj syn nedohnal nic, jeho váha byla stále podprůměrná a ve školce ho dávali do nižších oddělení a čekali „až to on dožene“.

Přesídlili jsme do USA v jeho pěti letech, kdy se sotva rozmluvil česky, ale v americké školce musel začít používat jiný jazyk než češtinu. V pěti letech, kdy americké děti čtou samostatně pohádky a začínají nacvičovat prezentaci projektů, můj syn tiše seděl a nerozuměl. Byla to pro něj katastrofa. Anglicky se sice rozmluvil velmi rychle a dobře, což zmátlo nás i mnoho odborníků, ale s 1. třídou přišla krutá pravda, že vůbec nevěděl, co říká! Opakoval a používal celé fráze, ale nepamatoval si obsah i zcela jednoduchého textu. I jeho hyperaktivita, byť velmi nízká a dnes již zcela pod kontrolou, probíhala odlišně. Syn neskákal po stolech, spal i vydržel výuku, ale uvnitř procházel naprostým varem, nervovým vyčerpáním a strachem, že zase udělá chybu.

Po roce a půl v USA jsem již věděla, že běžnou výchovou nemohu nic dohnat, přesto mě zaskočila zpráva odborníků, že můj syn je vývojově opožděný, a doporučení množství návštěv u různých expertů. V USA mi řekli to, co jsem měla vědět dávno: můj syn má ADHD (poruchu pozornosti a hyperaktivitu), která se v USA pozná a řeší od 2 let dítěte. S komplikacemi při porodu, jaké měl můj syn, se podle odborníků různé neurotické problémy daly očekávat a měly se řešit ihned po operaci. Bohužel ne v České republice, kde jsme čekali, „až to dítě dožene“. Zcela logicky, protože jakékoli mozkové dysfunkce se lépe dohání od útlého věku batolete než za školní docházky.

Osobně jsem prošla vším, co mi moje psychika umožnila – pláčem, sebelítostí, vztekem a svoji psycho-trýznivou pouť zakončila sebeobviňováním, co jsem mohla udělat a neudělala. Po roce jsem zjistila, že toto všechno je stejně k ničemu a museli jsme se já a můj manžel k problému našeho syna zvanému ADHD postavit čelem, protože jenom my jsme mu mohli pomoci se neztratit v tomto divném a pro děti náročném světě. Cokoli píšu, píšu i v zastoupení mého muže, který hraje dominantní roli jako partner, táta a „kapitán“ naší lodi proplouvající vodami ADHD.


Zákon jako pilíř vašeho boje s ADHD

Ve Spojených státech je 7 % dětí oficiálně diagnostikovaných ADHD, z toho 5 % chlapců a 2 % dívek. Toto číslo se každým rokem zvyšuje o 2 % školních dětí s ADHD.

Již v roce 2001 byl za administrativy G. Bushe podepsán federální zákon „No Child Left Behind“ (Ani jedno dítě pozadu), který nařizuje, jak integrovat speciální výuku pro děti s poruchou učení a nízkou invaliditou na státních školách. Zákon, který je mnohými stále kritizován za nedostatečnou efektivnost na všech školách, je pilířem pro státní školy a rodiče v procesu k rovnocennému vzdělávání všech dětí na státních školách. Tento zákon je jasným legislativním nástrojem, jak postupovat při zařazení dítěte s poruchou do speciálního plánu. Zákon určuje kroky federální vlády zastoupené státní školou, školním distriktem (obcí) a rodiči, které je nutné udělat, aby se docílilo rovnocenných studijních výsledků u daného žáka individuálním přístupem a metodikou.

Základní body zákona:

– kdo může zažádat o testování žáka na ADHD (pokud rodiče, hradí jejich zdravotní pojišťovna, pokud škola, hradí školní distrikt)

– kdo kvalifikuje dítě do této kategorie (doktor specialista a školní psycholog stejného distriktu jako škola)

– školní psycholog vypracuje konkrétní analýzu chování, reakcí a odpovědí testovaného žáka tak, aby pojmenoval co nejpřesněji kroky, které je nutné naplánovat v individuálním studijním plánu)

– jakým procesem škola a rodiče žáka musí projít (jasná legislativa pro obě strany)

– metodika a cíl individuálního programu žáka (podrobně rozepsána týmem, který bude s daným dítětem pracovat, podle jeho psychotestu)

– jak je program monitorován a kontrolován (data schůzek a vyhodnocení)


Federální ministerstvo školství Spojených států uvolní 3 miliony dolarů ročně na speciální výuku (IEP= Individual Educational Program) pro děti s ADHD, autismem a lehkou invaliditou. Tyto dotace nejsou všude dostatečné, nicméně jsou základním kamenem pro mnohé školy, které se velmi snaží rodičům vyjít vstříc. Dokonce byl zaznamenán velký přesun dětí ze soukromých škol do státních, protože státní školy mají lepší metodický postup než na mnohých soukromých státem nekontrolovatelných školách.

Jestliže je vaše dítě zařazeno do tohoto programu, můžete si trochu vydechnout. Děti dostanou individuální program, vypracovaný se školní psycholožkou, která osobně pracuje s dítětem po dobu jeho testování. Doba testu je různá, u našeho syna trvala 3 měsíce plus zpracování administrativy (75 stránek) a za 4 měsíce byl přesunut do třídy, která je uspořádaná pro děti s běžnou výukou, ale i pro děti vyžadující individuální péči asistenta a elektronický přístup. Výsledek testu prokáže, kde jsou silné a slabé stránky dítěte a jaká metodika musí být uplatněna, aby se docílilo rovnocenného a plnohodnotného vzdělání.

Náš syn prokázal nadměrné znalosti v logice a matematice, velmi podprůměrné schopnosti v kritickém čtení a analýze textu. Jinými slovy technicky četl, ale nevěděl, jaký byl obsah. Test prokázal jeho slabost v poslechu, veškeré informace by tedy měly být přenášené vizuálně anebo v krátkých opakovaných větách. Naopak test vyloučil jakékoli dyslexie. Na základě toho byl vypracován detailní odborný plán, jak naučit našeho syna číst a odpovídat, na co je konkrétně tázán. (Děti tohoto typu si vyberou slovo z textu, které jim je nejbližší, a nezanalyzují celou větu, a tak jim unikne kontext.)

Syn se účastní běžné výuky se svými spolužáky v matematice, společenských vědách a jiných předmětech, ale je vyčleněn z výuky anglického jazyka a čtení. V tomto segmentu je vyčleněn ze třídy a odchází pracovat individuálně s asistentkou, která potřebuje jeho úplnou pozornost na analýzu textů. Jeho IEP je monitorováno a oznámeno nám rodičům každý pátek emailem. Rodiče mají právo být informováni týdně a případně jsou iniciováni, aby se zúčastnili domácí výuky.

Ve Spojených státech se klade důraz na statistiky, které ukazují výsledky na školách. Jsou zde přesné tabulky, podle kterých se relativně jasně rodiče mohou orientovat, jak je jejich dítě úspěšné ve studiu. Všechny děti na státních školách jsou povinny projít státními testy (dvakrát za rok), jedince s poruchou učení nevyjímaje. Upřímně, jestliže jste rodiči dítěte s ADHD, na tabulky rychle zapomeňte. Jednoduše proto, že výsledky dětí s ADHD se vychylují ať dolů či nahoru, první roky programu vám to jen zamotá hlavu. Výsledky se prokáží až okolo 5. třídy, kdy by dítě mělo zvládnout svoji poruchu a vědět, jak s ní pracovat. Takže, statistika má pro vás pouze ten význam, jestli program pro dítě je úspěšný anebo ne, nebo jestli je z nějakého důvodu potřeba modifikovat metodiku výuky.


Rozhodnutí je na vás

Jako rodiče máte na výběr tři směry léčení: podávat dítěti stimulanty (medicínské nebo homeopatika), psychoterapie a různé kombinace obou. Veškeré dočasně známé léky v USA (4 druhy klasické medicíny a 2 druhy homeopatik) jsou stimulanty, ne léčiva. Nejsou známy výsledky dlouhodobého užívání stimulantů u lidí – dětí s ADHD, ale je známo, že tyto léky jsou návykové u lidí bez ADHD. Každý stimulant má dlouhý seznam vedlejších účinků (úbytek na váze, nespavost – dítě většinou musí brát přírodní léčiva na spaní, zátěž na srdce, deprese, změna osobnosti apod.).

Vzhledem k operaci našeho syna naším směrem musela být psychoterapie, dieta, domácí denní režim a speciální vzdělávací podmínky pro syna ve škole. Takže, jak na to, když jdete touto cestou? Co by se mělo vaše dítě naučit? Uvádím konkrétní situace u mého syna, kdy jsme se po psychologickém testování mohli zaměřit na konkrétní body.

– Musí se naučit klást otázky ve třídě, v okamžiku, kdy něčemu nerozumí či nezachytí slovo nebo příkaz. Dítě si uvědomuje svoji „ zaostalost“ ve čtení a řeči, má sklony sedět a jakoby nebýt, ale musí se naučit oznámit učitelce, co konkrétně neví nebo kdy a kde se ztratil v textu, spolupracovat aktivně, sám sebe zaměřit na daný úkol, otázku, text).

– Rozdělit velký úkol na více menších úkolů s časovým přesným označením (např. „Sejdi dolů po schodech. Otevři lednici. Koukni se dolů, na poličce jsou jahody. Omyj je vodou.“).

– Příkaz, vykonání a kontrola úkolu (dítě i vy se musíte naučit vše kontrolovat, syn se naučil po sobě číst a sám sebe opravovat v gramatice – pro děti je to hra), odměna (PC, 10 minut volna apod.), velmi praktické pro domácí učení (20 minut čtení, rozbor 5 min., dobrota – rozinky a jen si povídáme o textu nezávazně, vzpomínáme na příběhy, filmy a knihy, syn prakticky uvažuje o podobnosti).

– Musí si psát „co udělat druhý den“, udržovat kalendář a zapisovat akce, věci, vybrat oblečení na druhý den (velký kalendář na zdi nebo dveřích, strohý, bez zbytečných obrázků, dítě musí samo zapisovat úkoly, změny v týdnu apod., odškrtávat co udělal apod.).

– Vybudovat klidné místo na práci, hraní, uklidit hračky do krabice – neviditelné (zvolte veselé barvy, ale tak, aby se nerušily, ne strakaté!).

– Zaměřit se na hry typu LEGO, dítě musí následovat instrukce a udržovat pozornost na práci rukama (začátky jsou těžké, dítě nechce pracovat samo, příliš mnoho dílků, neví, jak začít. Poraďte začátek od „Najdi bod 1 a připrav si všechny dílky, které budeš potřebovat, spočítej je.“. V závěru můžete sedět s ním v pokoji a číst si knihu, ale samo vaše dítě pravděpodobně nezůstane, nerado je samo).

– Udržovat stejný denní režim, návyky, kdy, kde a jak (to celé včetně sportovních aktivit a sestavení jídelníčku budete stále opakovat denně i o sobotách a nedělích, když ne, vymstí se vám to!).

– Jídelníček je relativně jednoduchý, děti s ADHD většinou nerady střídají jídelníček, udělejte si „jeho“ dietu a můžete vařit dokola, nerady testují, co neznají a většinou jim to nechutná.


Jak je to s potravinami

Na závěr bych se ráda rozepsala o vhodném jídelníčku pro děti s ADHD. Budete zřejmě narážet na odpůrce striktní diety anebo fanatiky zavrhující zcela všechno, ale snažte se držet nohama na zemi. Je prokázáno, že jídelníček pomáhá a zlepšuje symptomy ADHD, ale neléčí to. Když se na dětské oslavě odvážete a dáte dítěti dort s krémem a čokoládou, nic se prostě nestane (pokud nemá alergie na nějaké potraviny). Když pojedete na výlet autem a v rychlosti zastavíte u McDonalds, dítě vám nevyskočí hyperaktivně za jízdy. Prostě snažte se tyto věci šikovně vyloučit z denního života, jak nejvíce to půjde. Zde jsou základní informace, kde začít se studiem potravin, které jsou pro dítě vhodné.

– Čaj a kakao (přírodní hořké kakao) jako zdroj kofeinu. Je prokázáno, že kofein stimuluje ke zklidnění a soustředění.
– Cholin – typ vitaminu B, celkově zlepšuje nervový centrální systém (vejce – žloutky, sója, játra, tofu, květák, celozrnné produkty, syrové oříšky, ovesné vločky, mořské ryby, čočka, banány, pomeranče).
– Cukr – nahraďte přírodním zdrojem slazení (med, agave sirup, kaktusový cukr apod.). Vyvarujte se umělého sladidla (limonády).
– Gluten free potraviny prokázaly určité zlepšení symptomu ADHD, když děti zůstaly na gluten free produktech, protože tělo může získat komponent Trytophan, který se získává pouze z potravin, je zásadní aminoacid a podstaný nutrient k vytvoření Serotinu (hormonu aktivity, který je také přenašeč nervových impulsů do určitých buněk a orgánů) a který podporuje tvoření Dopaminu (více příkazů z mozku).

Děti jsou nejvíce zranitelné k působení umělých hnojiv, toxinům v životním prostředí a geneticky upravovaným potravinám (GEO, GMO). Ve Spojených státech je vyvíjen velký tlak na federální úřady, aby uzákonily označení všech GMO potravin na obalu. Vždy, když vypisuji, co je škodlivé jíst, naskočí mi husí kůže a to je dobře, protože jsou tady důvody se obávat. Ano, buďte si jisti, že si systematicky škodíme pravidelným pojídáním umělotin. Vypisuji jen několik škodlivin, budete-li chtít zajít do hloubky problému, na uvedených stránkách jsou vypsány podrobnosti. Já mám dokonce staženou aplikaci v mobilním telefonu a kontroluji obsah potravin kliknutím na kód při nákupu potravin.

Bohužel seznam jídel nevhodných ke konzumaci je dlouhý a složitý, proto nabízím některé webové stránky, které mi sloužily k základnímu studiu, „co vlastně vařit!“
– snažte se kompletně vyloučit veškerá umělá barviva a příchutě
– rafinovaný cukr (bílý)
– umělé konzervanty a sladidla (BHT, BMA, TBHQ)
– GMO – geneticky modifikované potraviny (většina!)

Odkazy:
www.nongmoproject.org
http://www.nongmoshoppingguide.com/why-should-i-avoid-gmos.html
http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2012/09/15/genetic-roulette-gmo-documentary.aspx
https://itunes.apple.com/us/app/shopnogmo/id646580574?mt=8
www.gmofilm.com
Pamela Compart, Dana Laake: The Kid-Friendly ADHD and Autism Cookbook. Fair Winds Press. ISBN-13: 9781592334728


Moc bych si přála, abych nikoho nedeprimovala, ale naopak povzbudila, že na lodi jménem ADHD je mnoho lidí, kteří bojují každý den o budoucnost svého dítěte. Snad jediná výhoda ADHD je, že většina symptomů je u všech dětí identická. Co je rozdílné, je intenzita poruchy. Dítě nemusí skákat po gauči celé dny, přesto má hyperaktivitu. Ta se projevuje vnitřně, snaží se vše dělat rychle a jakoby stále nestíhá. Čte nebo mluví velmi rychle, ale nevnímá, nerozumí a tím, protože si uvědomuje svoji poruchu (v tuto chvíli přitom vypadá líně, nespolupracuje), je velmi nervózní až do paniky. Jak to poznáte? Dítě nervózně klepe nohou, tužkou o stůl a intenzita klepání se zvyšuje, tady ho musíte zastavit a třeba obejmout. On se jakoby vrátí zpět, kde ještě vnímal text a začne odtud (kolikrát musí opakovat to samé než dojde ke konci). Vaším cílem je, že naučíte dítě si tento stav uvědomit dopředu a naučit se kroky, které musí udělat, aby tomu předešlo. Důležité je znát výsledky odborného testu co nejdříve.

Dítě s ADHD v rodině znamená změnit kompletně životní styl celé rodiny, pozitivní je, že pro mnoho z nás ke zdravějšímu stylu. Celá moje rodina začala být více organizovaná, přizpůsobili jsme jídelníček synovi a děláme pravidelné denní aktivity, třeba jen chůzi po okolí. Snažte se toto vnímat jako příjemnou, trvalou změnu vašeho života. Věřte, že znám v USA mnoho dospělých lidí s ADHD, kteří publikují a přednášejí, jak pracují s ADHD. Kupodivu, většina z nich našla velmi vysoké uplatnění v technických oborech, jsou velmi disciplinovaní a oplývají zdravím z vybalancované stravy.

V jednom se zprávy shodují: všichni děkují rodičům, že to nevzdali a nenechali je v rozbouřeném oceánu neznáma. Jen si vzpomeňte na nějaký moment – sekundu, kdy jste nevěděli, co dělat a co máte rychle říct anebo jste se báli promluvit. Polil vás studený pot a třásly se vám ruce a podlomily nohy? Tento stav vaše dítě prožívá třeba padesátkrát denně! Hrozná představa! Bojujte za lepší podmínky pro děti s ADHD, jsou velmi inteligentní, citlivé a bojují s poruchou celý život!

Zelená škola láká na unikátní výukový program

Projet Zelená škola je zaměřen na recyklaci elektroodpadu. Pro školy by mohla být nabídka takového programu zajímavá už s ohledem na blížící se začátek školního roku.

Zdroj: www.Vzdělání.cz 19. 8. 2013


Výukový program seznamuje žáky interaktivní a zábavnou formou s životním cyklem elektrospotřebičů a upozorňuje na význam jejich recyklace. Zakončen bývá velkou sběrovou akcí vysloužilých elektrozařízení a baterií. Počet základních a středních škol zapojených do projektu přibývá, v současnosti jich je už přes 280.

Speciální výukový program byl v rámci projektu Zelená škola představen na počátku dubna letošního roku. Kvalitně a přehledně zpracované výukové materiály se dětem snaží přiblížit význam recyklace na příkladu pro ně nejbližšího elektrospotřebiče – mobilního telefonu. Žáci se mohou dozvědět, jak těžba surovin užívaných při výrobě mobilních telefonů ohrožuje život afrických zvířat nebo jaké dopady na životní prostředí může mít vyhození starého mobilního telefonu do běžného komunálního odpadu. Kromě zajímavých informací o širších souvislostech životního cyklu mobilního telefonu mají žáci v rámci programu možnost si starý mobilní telefon rozebrat a prozkoumat, z čeho se skládá.

„Žáci i učitelé se díky programu seznámí s novými, často překvapivými informacemi o ochraně životního prostředí. Všechny informace jsou přitom podávány v širších souvislostech a nutí žáky o problematice přemýšlet,“ uvedl Petr Kubernát ze společnosti Rema Systém, která projekt Zelená škola realizuje. „Cílem celého programu je především zvyšovat ekologické cítění dětí a motivovat je k třídění odpadu a aktivní ochraně přírody,“ doplnil Kubernát.

Program zahrnuje celkem 11 aktivit, které lze rozdělit ideálně do 7 až 8 výukových hodin. Každá škola si však samozřejmě může plán výuky přizpůsobit vlastním individuálním potřebám. Vyvrcholením celého programu je velká sběrová akce, která se nejčastěji pořádá u příležitosti Dne Země, 22. dubna. V rámci sběrové akce mohou žáci donést ze svých domovů staré vysloužilé elektrospotřebiče a baterie, které budou následně předány k recyklaci. Odevzdávat drobný elektroodpad pak mohou děti také v průběhu celého školního roku.

„Ve všech školách zapojených do projektu Zelená škola jsou celoročně umístěny sběrné boxy na drobné elektro a baterie. Jejich pravidelný svoz a následné předání k ekologickému zpracování zajišťujeme v rámci projektu zdarma,“ sdělil Petr Kubernát ze společnosti Rema Systém. „Zapojeným školám rovněž zdarma poskytneme informační letáky a plakát k označení sběrného místa. Při styku s veřejností pak mohou využívat naše logo Zelená škola,“ dodal Kubernát.


O výukovém programu v rámci projektu Zelená škola
– vzdělávací program zaměřený na téma recyklace
– cílem programu je vzdělat žáky a poskytnout pedagogům ucelené informace k tématu elektroodpadu a zároveň předat k ekologické likvidaci elektroodpad ze škol a rodin žáků
– projekt zahrnuje 8 vzdělávacích aktivit a je zakončen sběrnou akcí s reflexí celého programu
– jednotlivé aktivity mají časovou náročnost cca 20 minut, lze je realizovat samostatně nebo sloučit tak, aby dohromady tvořily 1 výukovou hodinu
– pro učitele jsou připraveny přehledně zpracované výukové podklady a nové zajímavé informace z oboru
– žáci se v rámci programu učí o životním cyklu mobilu, seznamují se souvislostmi, které jsou spojeny s jeho výrobou a dopravou ke spotřebiteli, a prozkoumávají, z čeho se mobil skládá
– závěrečná sběrová akce je obvykle naplánována na Den Země, 22. dubna
– k programu jsou připraveny omalovánky a pexeso s tématikou recyklace vyřazených elektrozařízení a baterií


Další informace o projektu Zelená škola naleznete ZDE.

Lenka Slepičková: Představy dětí o budoucím životě

„Schopnost představit si vlastní budoucnost je klíčovou kompetencí, která se spojuje se schopností být členem společnosti a směrovat svou životní dráhu… V našem výzkumu se ptáme, jakým způsobem děti – konkrétně děti navštěvující 3. a 7. třídy základní školy (tedy děti ve věku 8–10 a 12–13 let) – přemýšlejí o svých budoucích životních drahách, jak je prezentují, na co v jednotlivých oblastech svého života aspirují. Zajímá nás také, jak se tyto aspirace liší u dívek a chlapců.“ (str. 84)

Zdroj: Slepičková, Lenka: "Firma vydělává, děti se učí, žena je hodná a já jsem šťastný." Představy dětí o budoucím životě. Sociální studia, 2012, roč. 9, č. 2, s. 83–102. ISSN 1803-6104 (online).


Genderový rozměr představ o budoucnosti

„Děti jsme požádaly, aby formou obrázků, případně obrázků s nějakým popisem (mladší děti) nebo formou psaného popisu či vyprávění ztvárnily své představy o budoucím životě. Ve zpracování tohoto úkolu jsme jim nedávaly žádné další instrukce, takže některé z nich jej pojaly jako slohovou práci, jiné jako obrázek s popisky či delším textovým komentářem, některé nakreslily obrázek bez popisků a komentáře. Takto volné zadání vedlo k různým pojetím úkolu – slovo „představa“ (v zadání použité jako „napište nebo nakreslete, jak si představujete svůj budoucí život“), které popis často uvozovalo, může evokovat jak očekávání toho, co se pravděpodobně stane, tak představu ve smyslu přání či snu, ale také představu ryze fantazijní, a všechny možnosti pojetí slova představa ze zadání se v pracích dětí objevily… (str. 91)

„Jak navíc ukazujeme v dalším textu, představy zakotvené ve fantazijním světě často vykazují podobné rysy jako představy, které bychom mohli vnímat jako realistická očekávání podoby vlastní budoucnosti. Představy jsou spíše projektováním současné situace a současného vnímání sociálního světa a jeho hodnot a vlastní pozice v něm do budoucího světa, a právě odraz tohoto vnímání v nich je nejvíce zajímavý…

Co se týče samotného obsahu sdělení, obrázky dívek a chlapců týkající se jejich budoucnosti, stejně jako jejich popisy nebo samostatná vyprávění o budoucnosti, se na první pohled příliš neliší. Tím, co je na nich zobrazeno nebo popisováno nejčastěji, jsou domy s bazénem, vířivkou a saunou, auta či motorky a rodina sestávající z protějšku a dětí. Častým prvkem dětských popisů, obrázků a vyprávění jsou také zvířecí mazlíčci. Děti popisují svou budoucnost v převážné většině jako budoucnost v konvenční rodině se dvěma rodiči opačného pohlaví a dětmi (nejčastěji dvěma) – jen pět popisů nebo obrázků z celkem 60 analyzovaných zmiňuje plán samostatného života bez rodiny, u devíti děti rodinu nezmiňují (tyto ne-rodinné plány se objevily jen u mladších dětí, u chlapců i dívek ve stejné míře), jejich popisy či obrázky se soustředí na pracovní sféru nebo volný čas.“

Dívky i chlapci odevzdávali zhruba stejně rozpracované a bohaté obrázky, slovní vyjádření (popisy obrázků nebo samostatné slovní popisy) jsou u dívek delší než u chlapců a popisují mnoho detailů. Chlapci se častěji uchylovali k nadsázce (na obrázku namalované hromádky, popsané jako „hroudy zlata“) či schematickému nebo stylizovanému vyjádření (muž držící bankovky a vedle něj žena popsaná jako „mangelka“ atd.). Stylizace mužských postav (kšiltovka s jasně zřetelnou značkou, řetěz na krku) a časté zobrazování znaků bohatství (kromě peněz v podobě mincí a bankovek či zlata, konkrétně také v podobě aut či motorek věhlasných výrobců) na chlapeckých obrázcích odkazuje k raperským videoklipům, jimž právě tyto prvky dominují – pro obrázky dívek je těžké najít tak konkrétní předobraz v populární kultuře.

Jedna ze starších dívek zasadila svou představu o budoucnosti do sféry sci-fi, i tam ale vykreslila obrázek rodiny složené z muže (bohatého) a ženy, jejich psů a dětí, včetně svatebního happy-endu, byť následujícího po narození dětí a racionálně zdůvodněného. Jsou to tedy zejména kulisy a nikoli obsah, co tento text odlišuje od ostatních:

Nebudu se vdávat a budu žít s bohatým chlapem v bublině pod vodou. Velká vlna cunami nám zničí domovy a budeme žít pod vodou ve skleněných bublinách. Budu s ním mít 2 děti. 1 holku Annu nebo Kristýnu a 1 kluka Martina, Davida, Lukáše, Filipa, Tomáše. Bublina bude luxusní a 3 patrová. Taxíky nám budou dovážet pizzu zadarmo. Budeme jezdit v luxusních létajících limuzínách. Když budeme chtít jít na dno oceánu, nasadíme skafandry a za 20 let se lidé přizpůsobí životu ve vodě i bez něj. Hodně bych s přítelem cestovala na jiné planety. Budeme mít 2 psy (bígly) Charlieho a Maxe a 3 kočky Sáru a Matildu. Kanárka, kterého kočky později sežerou. Nakonec se budeme brát, kdyby se někomu z nás něco stalo, ať zdědíme peníze.

Rodinnou prosperitu a svůj vysněný život většina dětí popsala či zobrazila prostřednictvím materiálních symbolů či výčtu předmětů, které rodina vlastní. U některých, zejména starších dětí, lze naopak sledovat důraz na kvalitu života a odklon od aspirací na velký majetek (bydlení v „menším domku“ nebo „bytečku“; ekologické bydlení; farmaření; bydlení v hezkém prostředí; často v konkrétně definovaném prostředí, například „jižní Morava“, „Olomouc“; šťastný život; klidný život; aktivní život; užívání si života) a vztahů (trávení času s rodinou, vzájemná pomoc a dobré vztahy). Příkladem je popis budoucnosti jednoho ze starších chlapců:

Moje rodina, ve které budu já, mé 2 děti, má žena, by bydlela na horské pláni ve srubu daleko od civilizace. Měl bych 2 psy a jednu bílou kočku. Já bych byl architektem a navrhoval bych nové ekologické sruby a chalupy, kterých by už kolem našeho srubu bylo dost. Pár set metrů pode mnou by u jezera bydlel můj nejlepší kámoš. Náš srub by byl sto metrů vedle řeky a pomocí lopatek bychom si sami vytvářeli elektřinu.

V čem se dívky a chlapci výrazně odlišují, jsou jejich aspirace v rámci profesní a především soukromé sféry. Většina dětí zmínila své budoucí povolání. Mezi povoláními, které zmiňovali mladší chlapci, se objevují povolání s určitým hrdinským či elitním aspektem (kosmonaut, prezident, archeolog, policista ze speciální jednotky, fotbalista, tenista, kovář, návrhář hraček), starší chlapci zmiňují konkrétní povolání méně častěji, plánují budoucnost počítačového programátora či obecně někoho, kdo pracuje s počítačem, podnikatele (ten se spolu s počítačovým programátorem objevuje nejčastěji) či majitele různých firem, architekta.

Mladší dívky zmiňují tato povolání: zpěvačka, pekařka, učitelka, lékárnice, veterinářka, právnička, návrhářka oblečení, optik. Starší dívky pak uvedly povolání překladatelky a spisovatelky, designérky, klarinetistky, sekretářky, lékárnice, výtvarné umělkyně.“ (str. 92–93)

„…Dívky si zvolily (s výjimkou výše zmíněné pekařky či sekretářky) profese náročné na kvalifikaci nebo talent. Je zřejmé, že pro většinu dívek je úspěch v profesním životě podstatný a vnímají jej jako rovnocenný s úspěchem v osobním životě, neboť oběma sférám věnují ve svých popisech budoucnosti významný prostor…

Chlapci nejčastěji zmiňují zejména profese navázané na předpoklad vysokého příjmu, jako je majitel firmy, podnikatel nebo programátor. Na časové ose jeden z mladších chlapců jako plán pro svůj věk 18 let uvedl „dostávám 30 tisíc měsíčně“, aniž by se zmínil o zdroji těchto příjmů. Dívky naopak svůj plat či výdělečnost profese netematizují, více prostoru ve srovnání s chlapci naopak věnují charakteristikám, profesi a bohatství svého partnera.

Na rozdíl od chlapců mají dívky detailnější představy o charakteristikách partnera (jméno, věk), stejně jako o jménech dětí nebo budoucích domácích mazlíčků. Chlapci se, co se týče manželky, obvykle spokojují s charakteristikou hodná a hezká (v jednom případě „nádherná“ a také „hraje tenis“), dívky očekávají od manžela specifické vlastnosti (někdy přísný a někdy hodný; hodný a milý, ale i chytrý a vzdělaný; zodpovědný, milý, pracovitý) konkrétní vzhled (hnědovlasý, sympatický, černovlasý a hnědé oči), profesní úspěch (úspěšný architekt, vedoucí firmy) a bohatství (bohatý, středně bohatý, bude mít moc peněz). Zároveň některé vlastnosti vylučují: neměl by pít ani utrácet peníze, neměli bychom se hádat; podobně jeden z chlapců vyloučil tvrdohlavost u své manželky. Vlastnosti partnera tedy dívky zmiňují jako významnou součást své budoucnosti. Podle Jarkovské (2010) dívky důrazem na charakteristiky manžela (a jeho schopnost vydělávat peníze) vyjadřují svá očekávání toho, že svůj sociální status získají mj. také skrze partnerství. (str. 94–95)

…Žádný z chlapců nepopisuje nebo nezobrazuje, co bude dělat jako otec, jaký by chtěl být ve vztahu ke svým dětem, jaké vztahy v rodině budou, jak bude děti vychovávat, co bude spolu s nimi dělat, chlapci nezmiňují také plány na péči o někoho nebo angažování se v dobročinné sféře. Chlapci tedy svůj volný čas (ostatně podobně jako práci) popisují jako maskulinně orientovaný a individualistický, nezávislý na ostatních, dívky svou pozornost více upírají na činnosti a plány související s domácností, výchovou dětí, časem tráveným společně s rodinou, případně pomocí. V podobě nároku na dobrý výkon role matky (který zahrnuje čas věnovaný dětem, výchovu a vzdělávání, zodpovědnost za vztahy v rodině) a na své aktivity směrem k dobročinnosti tak dívky formulují další očekávání od sebe samých: vedle předpokladu, že budou (často výhradně) pečovat o domácnost, budou vykonávat náročnou profesi, dosáhnou sňatku s mužem určitých kvalit a aktivní postoj k životu si zachovají do vysokého věku… (str. 97)


Ze závěru

„…Výzkum ukázal, že děti vnímají odlišnost očekávání ve vztahu k genderu, o své budoucnosti uvažují primárně jako chlapci a dívky. Zatímco dívky popisují ve svých budoucích životních plánech intenzivní a úspěšné zapojení se do rodinného, stejně jako do profesního života, chlapci projektují svou budoucnost coby budoucnost solitérů uprostřed rodin, jejichž životní styl a aktivity nejsou rodinným životem a vztahy k ostatním příliš determinovány.

Chlapci plánovaný životní styl je tedy vysoce individualizovaný, dominuje mu realizace vlastních profesních i volnočasových představ a úspěch v těchto sférách, jakkoli se odehrává v kulisách rodin. Chlapci očekávají, že budou mít moc nad svým časem a širokou možnost (včetně finančních prostředků) pro realizaci svých zálib, a to paralelně s prosperujícím rodinným životem, do kterého investují téměř výhradně jen jako živitelé. Plány dívek jsou naopak silně navázány na okolí, na rodinu (a to včetně rodiny původní) a vztahy.

Tyto výpovědi jsou opět odrazem toho, jak děti reprodukují očekávání na ně kladená jako na dívky a chlapce, a ukazují na stereotypní způsoby, jakými je maskulinita a feminita konstruována v prostředí školní třídy (Paechter 2007; Foster, Kimmel a Skelton 2001). Jsou mj. i odrazem zkušenosti života v české rodině, která je poznamenaná výrazně tradiční dělbou práce, díky níž zůstává mužům výrazně větší prostor pro individuální aktivity než ženám (Bierzová, 2006), a zároveň příjmovou nerovností mužů a žen (Jarkovská, Lišková 2010).“ (str. 100)


Celý text si můžete přečíst ZDE.

Zpátky do školy v deseti bodech

Se začátkem školního roku přichází každodenní stereotyp, který rozděluje náš čas na čas, který patří škole/práci, čas určený pro rodinu, čas pro kamarády, čas věnovaný koníčkům. Děti se na změny adaptují poměrně snadno, přesto je dobré je před začátkem školního roku začít trochu zklidňovat a promluvit si s nimi o tom, co je na podzim čeká.

1. Prázdniny končí, začíná školní rutina. Zvykli jste si přes prázdniny na společné snídaně a myslíte si, že je to luxus, který si během roku nemůžete dovolit? Pokračujte v nich. Přemýšlejte, kolik času trávíte během běžného pracovního dne společně s dětmi. Rodinné rituály jsou příležitostí, jak nenásilně přetvořit prázdninový chaos v příjemnou rutinu. Děti se tak snáz adaptují na každodenní povinnosti, které je s návratem do školy zase čekají.

2. Nový školní rok: výzva, nebo pruda? Promluvte si s dětmi o tom, co je čeká v novém školním roce. Čemu se chtějí věnovat, na co se těší a co je ve škole baví. Na druhou stranu sdělte jasně, co od nich očekáváte vy. Vysvětlete jim, že ne všeho mohou dosáhnout hned a výsledky že přicházejí mnohdy až po dlouhodobém snažení. Pokud máte pocit, že se vaše děti něčeho obávají, mluvte o tom s nimi. Dejte jim najevo, že jejich pocity berete vážně a že se na vás mohou se svými starostmi kdykoli obrátit. Věnujte se školním záležitostem dětí pravidelně, klidně v nějaký předem stanovený čas...

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Karel Vašíček: Životopis Isaaca Newtona

Isaaca Newtona čtenáři nepochybně znají nejen ze školy. Česky však z jeho díla nic nevyšlo a ani jeho životopisy v češtině nevycházely příliš často.

Peter Ackroyd: Newton. Stručný životopis. Academia 2010, 1. vyd., váz., 140 str.


Vedle knihy P. Ackroyda vyšly nedávno v nakladatelství Prometheus spisek V. Malíška „Isaac Newton – tvůrce teoretické fyziky“, kniha P. Fara „Newton: Formování génia,“ nakladatelství Karolinum vydalo knihu Štěpánové „Isaac Newton – poslední mág starověku“. Když zadáme na Internetu na webové stránce Národní knihovny Praha vyhledat knihy podle klíčových slov „Isaac Newton“ v souborném katalogu ČR, vrátí se nám cca 188 titulů. Když zadáme vyhledat dle autora Isaaca Newtona, pak nám aplikace vrátí cca 79 knih. V katalogu tak najdete Principie vydané německy, rumunsky, anglicky a rusky, ale také práci nositele Nobelovy ceny za fyziku. Je to S. Chandrasekhar: „Newton’s Principia for the common reader“. Autor této knihy, indický fyzik, podle informaci z jiných zdrojů strávil cca 2 roky, aby převedl Principie do srozumitelné podoby. Nebyla to však jednoduchá práce, o čemž svědčí rozsah této práce, který činí více než 500 str.

Životopis Newtona, jehož autorem je P. Ackroyd, je poměrně stručný, cca 140 str., včetně chudičkého seznamu literatury (necelá jedna stránka) a jmenného rejstříku, čítajícího necelé čtyři stránky. V knize, která má 19 kapitol, najdeme informace o jeho dětství, studia na Trinity College a vědecké činnosti v Cambridgi i popis jeho práce jako zástupce univerzity v Cambridge v Dolní sněmovně a jeho práce v mincovně. Nenajdeme tam žádné velké podrobnosti o jeho díle. Mám na myslí např. ukázky z jeho díla či korespondence. Čtenář ví z jiných zdrojů, že byl ješitný, pomstychtivý, že nesnášel kritiky. V textu je zmíněn jeho konflikt s Flamsteedem a R. Hookem, či prioritní spor s G. Leibnizem o objev infinitezimálního počtu, tehdy nazývaného teorii fluent.

Znalosti většiny lidí jsou tak založeny spíše na znalosti jeho legendy, než na základě nějakých hlubších informací o jeho životě či díle. Vytváření jeho legendy se zabývala zmíněná knih P. Fara. Kniha P. Ackroyda tak může přispět k rozšíření znalostí čtenáře o životě I. Newtona. Ovšem podrobnosti o jeho díle či korespondenci musí čtenář načerpat z jiných zdrojů, které ovšem nejsou vydány česky.

Předmluvu k českému vydání napsal prof. Ivo Kraus a knihu do češtiny přeložila Irena Dvořáková. Vzhledem k tomu, že kniha neobsahuje žádné technické detaily, tedy žádné vzorce, je vhodným titulem i pro studenty středních škol.

Znalosti většiny lidí jsou tak založeny spíše na znalosti jeho legendy, než na základě nějakých hlubších informací o jeho životě či díle. Vytváření jeho legendy se zabývala zmíněná knih P. Fara. Kniha P. Ackroyda tak může přispět k rozšíření znalostí čtenáře o životě I. Newtona. Ovšem podrobnosti o jeho díle či korespondenci musí čtenář načerpat z jiných zdrojů, které ovšem nejsou vydány česky.

Předmluvu k českému vydání napsal prof. Ivo Kraus a knihu do češtiny přeložila Irena Dvořáková. Vzhledem k tomu, že kniha neobsahuje žádné technické detaily, tedy žádné vzorce, je vhodným titulem i pro studenty středních škol.


Knihu si můžete objednat ZDE.

Adam Grant: Proč muži potřebují ženy

Profesor Adam Grant z University of Pennsylvania napsal pro NY Times pozoruhodný text plný odkazů na vědecké studie, které dokládají, jak zásadní vliv mají ženy na rozvoj mužské osobnosti, zejména jejich štědrosti, ochoty pomoci a péče o ostatní.

Co činí z některých mužů mizery a z jiných štědré lidi? Co motivovalo např. Billa Gatese, aby daroval na filantropii více než 28 miliard dolarů, zatímco někteří jeho kolegové miliardáři relativně úzkoprse kontrolují svůj osobní majetek? Nové poznatky dávají překvapivou odpověď. Pouhá přítomnost rodinných příslušníků ženského pohlaví, byť jen dětí, stačí k popostrčení mužů vstříc štědrosti.


Otcové skrblí, pokud ovšem nemají dceru

V nové provokativní studii zkoumali vědci Michael Dahl, Christian Dezso a David Gaddis Ross štědrost bohatých mužů a faktory, které ji ovlivňují. Spíše než na rozsah jejich charitativních aktivit se zaměřili na to, proč někteří ředitelé – muži platí svým zaměstnancům více než ostatní. Výzkumníci zjistili, že více než 10 tisíc dánských společností platilo svým zaměstnancům více, než bylo během dekády běžné.

Je zajímavé, že ředitelé platí své zaměstnance méně od okamžiku, kdy se z nich stanou otcové. V průměru jde zhruba o 100 dolarů za rok, o které ředitelé – otcové platí svým zaměstnancům méně. Aby byli dobrými chlebodárci, vysvětlují výzkumníci, uplatňují běžně ředitelé – otcové nárok na „zdroje jejich firmy pro svou vlastní rozrůstající se rodinu, a to na úkor zaměstnanců.“

Je v tom ale zádrhel. Když tým profesora Dahla zkoumal data podrobněji, zjistil, že rozdíly ve výplatách zaměstnanců jsou závislé na pohlaví dítěte, jehož je manažer otcem. Platy snižují ti, kdo mají doma syna, ale ne ti, kdo mají dceru.

Dcery zjevně své otce zjemňují a vyvolávají u nich více pečovatelských tendencí. Můžeme spekulovat, že když češeme svým dcerám vlasy nebo je bereme na kurz tance, zjemníme, jsme více empatičtí a více orientovaní na druhé...


Jak vnést vliv opačného pohlaví do školní výchovy? Smíšené skupiny

Ovlivňování mužů ženami směrem k větší srdečnosti má podstatné implikace pro vzdělávání a práci. Měli bychom velmi pečlivě přemýšlet, jak děti ve školách organizujeme do skupin. V roce 1971, v době, kdy školy v Texasu byly na počátku cesty od segregace ke společným třídám bez ohledu na barvu pleti, ověřil Elliot Aronson, psycholog z University of California, jednoduchý, nicméně velmi účinný přístup ke snižování stereotypů a předsudků.

Jeho klíčovou ideou bylo, že žáci se mohou lépe naučit respektu a péči o ostatní tehdy, musejí-li se spoléhat jeden na druhého, když spolupracují v malých skupinách na společném úkolu. Profesor Aronson dal každému žákovi za úkol, aby svou skupinu něco naučil. Každý žák měl své téma, které bylo součástí závěrečného testu.

Bylo to jako skládat dohromady puzzle: skupina potřebovala dílčí informace od každého svého člena, pokud chtěla porozumět tomu, co bude náplní závěrečného testu. Následně po experimentu došlo ke zmírnění stereotypních a předsudečných postojů – žáci se stali výrazně méně nepřátelští jeden ke druhému – a žáci pocházející z etnických minorit dosahovali lepších známek.

Co by se mohlo stát, kdyby každá třída následovala tento model, a to ve smíšených skupinách, v nichž by měli kluci příležitost učit se od holek? Návdavkem k získaným znalostem by se mohli pravděpodobně naučit něco o péči, pomoci a učení ostatních...


Celý text si můžete přečíst ZDE. Zdroj ZDE.

Překlad: Bohumil Kartous

Senioři jsou na Ostravské univerzitě vítáni

Senioři Moravskoslezského kraje mohou i letos od září navštěvovat některý z programů Univerzity třetího věku (U3V), který pro ně připravilo Centrum dalšího vzdělávání Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě ve spolupráci s příslušnými katedrami fakulty. Své přihlášky mohou podat do konce srpna.

„Senioři se mohou přihlásit na jeden ze dvou dvousemestrových vzdělávacích programů (hlásí se i na oba současně): jednak přednáškový cyklus Vývoj anglické architektury a hudby, Česká hudbu v minulosti a přítomnosti: vývojové proměny – osobnosti – dílo interpretace, jednak Anglický jazyk pro chronické začátečníky.“ řekl ředitel Centra dalšího vzdělávání Pedagogické fakulty Ostravské univerzity Tomáš Bouda. „Na oblasti kultury a angličtinu jsme se zaměřili záměrně, protože senioři se o ně v předchozím běhu U3V zajímali,“ uvedl dále Bouda.

Navazujeme na úspěšná témata přednášek z loňského roku, rozvíjíme je a doplňujeme a reagujeme na zájem seniorů o angličtinu. Nový program jsme připravili tak, aby vyhovoval jak těm, kteří s angličtinou již několikrát začínali a nepodařilo se jim postoupit na vyšší úroveň, tak těm, kteří chtějí zvýšit své jazykové i komunikační kompetence bez ohledu na předchozí jazykové vzdělání, dodal Bouda.

Pro seniory je připravena mimo jiné anglická konverzace, gramatika i lexika. Lektoři aktuálně přizpůsobí obsah jednotlivých hodin potřebám a požadavkům zúčastněných, „Lektoři jim ušijí angličtinu přímo na míru. To bylo právě to, co v loňském ročníku Univerzity třetího věku nejvíce oceňovali vedle možnosti setkávat se pravidelně se svými vrstevníky na půdě univerzity v Ostravě,“ řekl dále Bouda.

„Přihlásit na některý ze dvou nových programů, ale i na oba dva se mohou co nejdříve formou, která jim nejvíc vyhovuje. Mohou zavolat na telefon : 597 092 698 Centra dalšího vzdělávání Pedagogické fakulty nebo prostřednictvím e-mailu marie.marek@osu.cz, písemně na adresu: CDV PdF OU, F. Šrámka 3, Ostrava – Mariánské Hory, nebo elektronicky ZDE,“ dodal Bouda.

Loňského běhu se zúčastnilo na 80 frekventantů nejen z Ostravy a blízkého okolí, ale například i z Frenštátu pod Radhoštěm, Jeseníku nad Odrou a Hukvald. První program loňského běhu nesl název Cestování po britských ostrovech napříč stoletími. Program druhý se jmenoval Český jazyk v minulosti a dnes, jejich garanty byly Centrum jazykového vzdělávání a Katedra českého jazyka a literatura s didaktikou PdF OU. Osvědčení o úspěšném absolvování seniorům předal na malé slavnosti děkan Pedagogické fakulty OU Tomáš Jarmara.

Masarykova univerzita spustila celorepublikový online systém na ověřování pravosti diplomů

Pravost vysokoškolského diplomu si mohou zájemci nově snadno ověřit na internetu na základě znalosti jeho originálního čísla. Masarykova univerzita (MU), která jako první tuto službu zavedla, tak chce ztížit práci padělatelům. Ti až dosud zneužívali toho, že pravost dokumentů nebylo možné snadno ověřit.

Případů, kdy lidé předložili falešné diplomy, v posledních letech přibývá. Systém z dílny vývojářů Fakulty informatiky MU univerzita zpřístupnila na adrese pravydiplom.cz a nabídla dalším vysokým školám, aby se k systému připojily.

„Masarykova univerzita klade velký důraz na ochranu osobních údajů a na jejich technické zabezpečení, k zobrazovaným informacím se proto dostane jen člověk, který zná číslo diplomu, což je absolvent, příslušné studijní oddělení nebo osoba, které absolvent číslo diplomu ukázal,“ uvedl Michal Brandejs, autor myšlenky a vedoucí vývojového týmu na Fakultě informatiky MU. Informace nejsou veřejné a sortiment zobrazovaných dat záleží na každé škole.

V pilotní fázi projektu systém zahrnuje přes 82 tisíc diplomů vydaných Masarykovou univerzitou od roku 2000 a dále diplomy vydané několika dalšími již zapojenými institucemi. „Služba pravydiplom.cz je alternativou k osobnímu ověření pravosti diplomu, které dosud bylo možné pouze přímým kontaktováním instituce, která diplom vydala. Nový systém tedy celý proces ověření pravosti urychluje a měl by tak především odradit potenciální padělatele,” vysvětluje Ivana Černá, prorektorka MU pro vzdělávací činnost.

Systém navazuje na dlouhodobou snahu Masarykovy univerzity odhalovat podvody při získávání vysokoškolského vzdělání. Univerzita proto v minulosti spustila systémy na odhalování plagiátů v závěrečných a školních pracích a také v akademických dílech. Do jejích meziuniverzitních projektů theses.cz, odevzdej.cz a repozitar.cz se zapojilo už více než čtyřicet vysokých, vyšších odborných a středních škol a dalších institucí včetně několika zahraničních. Tyto již dříve spolupracující školy mají nyní možnost se k současné fázi projektu pravydiplom.cz připojit zdarma.


Celý text najdete ZDE.

Diferencovaná výuka žáků s různými předpoklady

Mnoho učitelů má za to, že výuka ve třídě s různou úrovní žáků, včetně žáků se sníženými schopnostmi, je velmi náročná a je vhodná pouze pro malý počet žáků.


Zdroj: SCIO – výběr ze zpráv, novinek a zajímavostí ve vzdělávání z anglicky psaných zdrojů k datu 21. dubna 2013


Autorka článku nabízí 10 postupů, které jsou použitelné pro diferencovanou výuku žáků s různými předpoklady:

1. vytvořte příjemné prostředí – různé možnosti rozestavení židlí, posazení na koberci, různé možnosti osvětlení,

2. připravte si flexibilní rámcová zadání, nikoliv jeden pevný postup vhodný pro průměrnou úroveň vašich žáků – slabší žáci dostanou v rámci téže látky méně náročný úkol,

3. najděte 20 způsobů, jak hendikepovaným žákům zpřístupnit práci v laboratoři – nahrát předem vysvětlení, přidělovat žákům role, nechat žáky nahrát jejich pozorování apod., tyto postupy pak lze využívat opakovaně,

4. rozdělujte žáky do různých skupin v různých předmětech a situacích, skupinky proměňujte,

5. dejte žákům možnosti volby – jakou úlohu vypracovat za domácí úkol, jakou knihu přečíst ze seznamu doporučené literatury, pracovat na projektu sám nebo v týmu,

6. využívejte možnosti technologií – texty mohou být upraveny pro lepší pochopení nebo nahrány jako zvukový záznam, existují možnosti pro výuku gramatiky, jazyků apod. (velké možnosti se nabízejí při využití výuky ve formě „převrácené třídy“, viz zde),

7. vytvořte přehled zadání pro každého žáka – např. pro samostatné čtení může mít každý žák určenu knihu podle svých zájmů a schopností,

8. určete stanoviště ve třídě, kde skupiny žáků pracují na různých zadáních současně, každá skupina může pracovat na jiné úrovni, učitel má lepší příležitost pro personalizovaný přístup k žákům,

9. naplánujte projekty – v jejich rámci najdou uplatnění lepší i horší žáci, kontrolujte a usměrňujte postup projektu,

10. vyučujte tak, aby byli žáci zaujati tématem, případně využijte jejich vlastních zájmů pro zapojení do výuky.


Původní text článku ZDE.

Další informace najdete ZDE.

9. 9. 2013 Den dyslexie – 4. ročník

Přijďte se přesvědčit, že s handicapem jdou dělat zázraky. Velká show s dvěma novými divadelními představeními s dys tématy, workshopy s dys umělci, odborníky či vynálezci.

Pořádá nezisková organizace Umění a věda na podporu dyslektickým dětem.

Místo konání: 9. září 2013 od 10–20 hodin ve Veletržním paláci v Národní galerii v Praze.

Po celý den je pro návštěvníky akce zdarma.

Podrobné informace ZDE.

Máte recept na rozvoj pozitivního klimatu školy?

Ředitelská diskuse je pravidelnou rubrikou časopisu Moderní vyučování. V letošním 3.–4. čísle se diskutovalo na téma: "Jaký je váš recept na rozvoj pozitivního klimatu školy, ve které učitelé rádi učí a děti se dobře cítí?"

Odpovídá Jaroslav Nádvorník, ředitel ZŠ Propojení, Sedlčany:

Jedno bez druhého nejde. Bereme-li klima školy jako souhrn pracovních a kolegiálních vztahů, technických a pedagogických podmínek a přidáme-li k tomu komunikaci s rodiči, vztah mezi žáky navzájem, jejich vztah k pedagogům a obráceně, vztah ke zřizovateli, možnosti profesního rozvoje… dostáváme se do tak velkého prostoru pojmů, úvah a příkladů, že převyšuje možnosti tohoto článku.

Obecně se dá říci, že pozitivní klima školy se odvíjí od osobnostních a profesionálních kvalit pedagogického sboru a vedení školy. Základem všeho by podle mého měla být důvěra a otevřenost. Lehce se píše, hůře se koná. Záleží samozřejmě na sehranosti sboru, na jeho „stáří“, na tom, zda ředitel pochází „z nich“, a pokud odjinud, jak čestně prošel výběrovým řízením, i jaké byly důvody odejití toho minulého. Cítíme, že mnoho neznámých násobí množství situací, které mohou být konfliktní. Pojem Gaussova křivka je všeobecně známý. Rozdělení pravděpodobnosti, že v pedagogickém sboru najdeme silné vůdčí osobnosti, že tam bude řada dobrých kantorů, kteří se trochu vezou, že tam bude někdo, kdo neustále bude v lepším případě nespokojený, v horším bude házet klacky pod nohy, je téměř jisté.

Potřeba pocitu spravedlnosti, kterou tak silně cítíme u žáků, se u dospělých nezmenšuje. Jen se halí do neutrálního termínu „problematika interpersonálních vztahů“. Vyváženost vztahů, informací i odměňování, pocit potřebnosti a toho, že si mě ostatní váží, jsou nedílnou součástí kantorské profesionální pohody.

Smysluplné řízení, vedení sboru a celého vyučovacího procesu musí být podepřeno na straně žáků podobnými podmínkami, odlišnými jen v míře „partnerství“. Výchova volností, výchova řádem – tudy by mohla vést ona střední cesta. Cítíme, že bezbřehá volnost hraničící s anarchií je stejně špatně jako režim, ve kterém bude pokládáno za hřích se při hodině napít, zasmát se přeřeknutí učitele, dokonce si dojít na záchod. Psychologové tvrdí, že děti okolo sebe potřebují mantinely, že jsou si jistější. V šesti letech děti učit, že se něco nesmí, je pozdě. I s takovou výchovou se dnešní učitelé setkávají. Mnohokrát slyšeli věty typu „Naše dítě je osobnost a vy nám ji nebudete ničit nějakými příkazy. Samo přijde na to, co je pro něho výhodné…“

Jasně vytyčená pravidla, možnost podílet se na jejich formulaci, bezpečné schůzky s třídními učiteli, opora ve výchovném poradci či jiném „styčném důstojníku“, který mnohdy vyřeší začínající šikanu či jiný konflikt tak, že se ani nestačí rozvinout, efektivní a otevřené třídní schůzky typu TRIO – rodič, žák, učitel, opravdu fungující školní parlament, který bude brát vážně připomínky žáků, to všechno jsou střípky mnoha důležitých nezbytností ke chtěné demokratické výchově. Výchově k úctě k autoritám, k odpovědnosti i k onomu masarykovskému Nebát se.


Další diskusní příspěvky najdete ZDE.

Karel Vašíček: Ztracený jazyk čísel

Na obálce knihy najde čtenář slova: „Matematikou se lidé zabývali odpradávna. Od starověkého Řecka až po dnešek po sobě každý z velkých matematiků zanechal svůj kámen ve velké věži čísel, rovnic a geometrických obrazců.“

Robert Kaplan, Ellen Kaplanová: Umění nekonečna. Náš ztracený jazyk čísel. Triton 2010, cena 370 Kč, ISBN 978-80-7387-245-8


Autoři knihy, Robert Kaplan, historik, který se stal spisovatelem a výrobcem filmů pro korporace a vlády, a jeho žena Ellen, archeoložka, která vyučovala matematiku, biologii, řečtinu, latinu a dějepis, si dali v knize Umění nekonečna za úkol, pochopit základy matematiky, odhalit tajemství nekonečna. Spoluautorka knihy Ellen Kaplanová také doplnila knihu pěknými ilustracemi, vesměs portréty matematiků, zmiňovaných v knize.

Kniha má devět kapitol, dodatek, seznam literatury a rejstřík. První kapitola „Čas a mysl“ se zabývá čísly, trojúhelníkovými a čtvercovými čísly, rozšiřováním číselných oborů od přirozených ke komplexním číslům. Postup není příliš odlišný od toho, jak se to učí na středních školách, ale je tomu věnováno více prostoru, který se asi na školách nedostává. Od Pythagorovy věty se dostává čtenář k iracionalitě odmocniny ze 2, tedy nesouměřitelnosti úhlopříčky čtverce se stranou 1. Neboli, že existují i jiná čísla, než ta, která se dají vyjádřit jako poměr přirozených čisel.

Druhá kapitola „Za co pokládáme tyto pravdy?“ začíná indickým důkazem Pythagorovy věty a pokračuje součtem prvních n přirozených čísel a cituje úspěch krále matematiků Karla Gausse z jeho školních let a pokračuje historií objevu neeukleidovské geometrie a snahou „zachránit čísla“. Otázkami matematické existence se zabýval David Hilbert. Autoři knihy seznamuji se základními zákony aritmetiky: existencí neutrálních prvků aditivního a multiplikativního a inverzních prvků, tak jak se to studenti učí v prvním ročníku univerzit. Nejen v této kapitole, ale v celé knize citují autoři celou řadu významných postav matematiky a jejich objevy. Přitom se neomezuje jen na evropskou matematiku, ale také arabskou, indickou atd. Zmiňuje se o konfliktu mezi Brouwerem a Hilbertem a kapitola končí objevem brněnského rodáka Kurta Goedela, který v roce 1931 dokázal, že nekonzistence a úplnost nemůže existovat uvnitř systému, jak to měl v plánu Hilbert.

Třetí kapitola „Vzory na uzamčené truhle“ začíná Eukleidovým důkazem nekonečnosti prvočísel a Erathostenovým sítem na prvočísla a pokračuje pravidelností výskytu prvočísel. Končí pak Goldbachovou hypotézou, starou 250 let, že každé sudé číslo od čísla 4 lze vyjádřit jako součet prvočísel.

Další, čtvrtá kapitola „Žabky“ na začátku cituje výrok Isaaca Newtona a opět se zabývá mnohoúhelníkovými čísly a důkazem jejich součty. Pokračuje od aritmetických posloupností k nekonečnu k geometrickým posloupnostem a jejím součtem.

Další kapitola, pátá, „Jen sám Euklides“ se zabývá geometrií, postulátem o rovnoběžkách a součtem velikostí vnitřních úhlů v trojúhelníku, a dalšími vlastnostmi trojúhelníku, těžnic a výšek.

Kapitola šest „Orel algebry“ se zabývá pravidelnými mnohoúhelníky a jejich konstrukcí a pokračuje vlastnostmi tělesa T rozšířeného o odmocninu ze dvou. Rozvíjí studium vlastností kružnice v soustavě souřadnic v rovině a odvozením rovnice kružnice. Od vlastností kružnice je krůček k opětovnému studia pravidelných mnohoúhelníků a objevu Gausse o jejich konstruovatelnosti kružítkem a pravítkem.

V kapitole 7 „Na Vysočinu“ autoři knihy seznamují čtenáře s vlastnostmi algebraických křivek od kvadratickým přes kubické a kvartické a jejich kořeny. Tudy vede cesta ke komplexním číslům a jejich objevu a odvozují se jejich vlastnosti. Pochopitelně se přitom využívají vlastnosti goniometrických funkcí. Odvozují se součtové vzorce, pravidla pro součet a součin komplexních čísel. Opět se zmiňují objevy indických matematiků, kteří kolem roku 1500 objevili nekonečné polynomy ekvivalentní sinu a kosinu, který znovuobjevil Newton v 17. století.

Kapitola „Druhá strana obzoru“ začíná pojmy jako „úběžný bod“, což napovídá, že jde o perspektivu. Odtud je blízko k projektivní geometrii. Kniha cituje vědce, kteří stáli u jejího zformování, Victora Ponceleta, Girolamo Saccheriho. Většina matematiků nestudovala na univerzitě projektivní geometrií. Autor tohoto příspěvku jako učitel deskriptivní geometre ale ano, takže ani princip duality zmíněný v další části textu knihy pro něho nebyl žádnou velkou novinkou, rovněž Desargueosova věta či invariant projektivní geometrie, tedy dvojpoměr, neboli poměr poměrů.

Kniha končí teorii množin v kapitole „Propast“ a líčí osudy nejen hlavního tvůrce teorie množin Georga Cantora. Jeho teorie, jak matematikové dobře vědí, byla zpočátku přijímána rozporuplně a nebohý Cantor –nejen pro to – opakovaně skončil na psychiatrii. Počítání s nekonečnem, mohutnost množin, kardinální a ordinální čísla se ale brzo staly součástí matematiky. Stejně jako jeho diagonální metoda. Autoři knihy citují nejen v této kapitole korespondenci mezi vědci, politiky, vědce z jiných oborů (Einstein). Cantor sám ke konci života usiloval o důkaz hypotézy kontinua. Jak uvádí kniha, rozjaření se střídalo s delšími a delšími depresemi, začal se zabývat rosekruciány, teosofií a svobodným zednářstvím.

Na konci knihy je „Dodatek“, který obsahuje technické detaily k některým kapitolám. Jako např. důkaz indukcí součtu prvních n lichých celých čísel, důkazy některých vlastnosti aritmetických operací, součet převrácených hodnot prvočísel, odvození vzorce pro řešení kvadratických rovnic, odmocniny z jedničky v oboru komplexních čísel, nezkonstruovatelnost pravidelného sedmiúhelníku kružítkem a pravítkem, odvození invariantnosti dvojpoměru v projektivní geometrii.

Kniha představuje doplněk k učebnicím matematiky a populárním způsobem objasňuje některé matematické poznatky, ale bez schopnosti rozumět matematickým textům, vzorcům a důkazům se čtenář neobejde.


Knihu si můžete objednat ZDE nebo ZDE.

Univerzita třetího věku se otevře tisícovce studentů

V příštím akademickém roce bude na olomoucké Univerzitě třetího věku studovat téměř tisíc studentů seniorů. Největší zájem mají o témata týkající se zdraví a nemoci, historie, kultury i psychologie. Příjem přihlášek do prvního ročníku studia ještě není uzavřen.

Novinky za červen 2013

Výběr článků z nejnovějších pedagogických časopisů a nových knih odebíraných Pedagogickou knihovnou J. A. Komenského a další odkazy.


Novinky za červen 2013

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Tematická rešerše:
Povinná výuka druhého jazyka na ZŠ

Jan Sláma: Nahlédnutí do turecké školy

Ne každému se podaří tak exotická návštěva. Snad jen poslancům na jejich studijních cestách. Několik dní jsem při svých toulkách Alanií nakukoval do dvora jedné základní školy ve městě, kde jsme spolu s manželkou trávili dovolenou.

Vídal jsem tam kluky hrát fotbal, košíkovou nebo se jen tak prohánět. Dvůr byl velký, vybavený příslušnými sportovními nezbytnostmi a zůstával otevřený i po vyučování i v sobotu a neděli. Sportování umožňovala i v nevelkých odstupech rozmístěné cvičící stroje podél pobřežní cesty. Ty ale spíše využívali domorodci a rekreanti všech věkových kategorií. Všude bylo plno zeleně, příjemných posezení u vodotrysků a jezírek.

Do školy samotné jsem se vydal jednoho dopoledne a beze všech problémů jsem vstoupil. Ve vstupní hale, kde se to hemžilo dětmi ve stejnokroji, jsem vyhledal dospělou osobu a anglicky ji požádal, zda by mne dovedla k řediteli, u kterého jsem se chtěl, dle pravidel slušnosti, ohlásit. K řediteli mne dovedli, byl jsem posazen do křesla, nabídnuty mi cukrovinky, a když jsem požádal, zda bych se mohl po škole rozhlédnut, byl zavolán učitel angličtiny a od toho okamžiku jsem si s osazenstvem začal rozumět.

Po chvíli seznamování se mne pan učitel optal, zda chci vidět jeho třídu. Nadšeně jsem souhlasil a ve chvíli jsem se ocitnul mezi malými Turky, chlapci a dívkami ve věku asi deseti let. Třída se učila anglicky a k mé velké radosti mi odpověděla sborově na mé zdvořilostní fráze. Netrvalo dlouho a zasypali mne otázkami k mé osobě. Trochu se zděsili mého věku, ale když jsem jim řekl, že jsem z ČR, reagovali okamžitě. „Baroš“ vykřikl jeden, „Koller“, trumfoval druhý, „Čech“ přebíjel další. Chvíli jsem se pokoušel udat i další velké Čechy včetně nositelů Nobelových cen, ale na fotbalisty to nestačilo.

Jedna holčička mi ukázala naši maličkou zemi na mapě v atlasu a pak, když jsem projevil zájem o jejich sešity, mi je jeden přes druhého s velkou radostí podávali, Nešetřil jsem chválou a vyčerpal všechny mně známé výrazy obdivu. A byl nepředstíraný. Sešity byly velmi úpravné a děti byly více než roztomilé.

Rozloučil jsem se s dětmi a protože jsem nechtěl příliš narušovat vyučování, chtěl jsem se rozloučit i s panem učitelem. Nakonec jsem ale nemohl odmítnout pozvání na čaj a při krátkém popovídání se dozvěděl, že i v Turecku je ve školství feminizace – na škole byly jen tři muži včetně ředitele a ještě, že mzda učitele po dvaceti letech je asi 2000 tureckých lir. Při poměrné drahotě to není mnoho.

Škola sama byla moderní, s pěknými světlými učebnami a kvalitním nábytkem. Zda vybočovala z tureckého průměru, nevím, ale zejména se mi líbilo chování dětí. Spontánní, radostné a přece disciplinované.

Zkuste nakrmit Kamenožrouta!

Kamenožrout je necelý rok staré dílo především studentů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (PřF UK). Jedná se o geologický korespondenční seminář.

Jak vypadal na začátku a jak vypadá dnes? Původní schéma semináře naznačila jeho organizátorka Martina Teliščaková: „Zpočátku bylo hlavní myšlenkou zorganizovat pouze geologickou korespondenční soutěž, které se budou moci pravidelně účastnit studenti středních škol ze všech koutů České republiky. V rámci ní budou plnit úkoly, vyžadující notnou dávku zamyšlení. Úkoly nám odešlou k opravě a my vyhlásíme vítěze této soutěže. Všichni vítězové budou odměněni a automaticky přijati bez přijímacích zkoušek ke studiu některých geologických oborů na PřF UK. Měl to být takový „lapač“ aktivních a nadějných studentů a zároveň jsme chtěli dát šanci těm, kteří nemají možnost navštěvovat zájmové kroužky a geologie je vskutku baví.“

Toto schéma ovšem již nějakou dobu neplatí. Kamenožrout se stal platformou pro mnoho aktivit, přičemž se stále rozrůstá do širších dimenzí. Aktivity přestávají být směřované pouze studentům středních škol, ale snaží se podpořit výuku geologie obecně. Korespondenční soutěž se tak stává pouze jednou z nich, navíc je možno zapojit do jejího řešení celou třídu! Mimo ní jsou organizovány přednášky pro veřejnost probíhající v celoročním cyklu (přednášky jsou nahrávány a zveřejňovány) v příjemném prostředí klubu Podsklepeno (1), geologické a paleontologické exkurze, výstavy apod. Vznikají podpůrné materiály, jako jsou manuály k exkurzím, pracovní listy a jiné. To vše je volně k dispozici, pokud se zaregistrujete na webové stránky http://kamenozrout.cuni.cz.

Od školního roku 2013/2014 vzniká nová soutěž, Fotokniha. Jejím smyslem je představit geologii jako dynamicky rozvíjející se obor. Jednotlivé kapitoly Fotoknihy vychází jednou za měsíc, přičemž se vřejnost může jednoduše zapojit do bádání za pomoci fotografií, úryvků písní, filmů a knih. Její součástí jsou návody na vytvoření praktických cvičení pro učitele.

Chcete se dozvědět víc? Přijďte se podívat na naši další přednášku, která se koná už 19. 9. 2013. Přednáška bude na téma „Geologická naleziště pohledem sběratele“, přednášet bude Pavel Révay.


_________________

(1) Klub Podsklepeno je Otevřený klub Karlínského spektra DDM hl. m. Prahy

Podzimní iQpark – Pod taktovkou Sherlocka Holmese

Akční září v libereckém iQparku si nikdo nesmí nechat ujít! Malí i velcí badatelé si při víkendových workshopech Sherlocka Holmese budou moci vyzkoušet snímání otisků prstů a mnoho dalších detektivních postupů. Na pátek 27. 9. je v rámci evropského projektu připravena Noc vědců, při níž návštěvníci zhlédnou například pohádku O chemickém království. Lektoři iQparku si tradičně připravili také víkendové Science show plné ohňů a výbuchů.

Zářijový program libereckého science centra je skutečně nabitý. A na co se lidé mohou těšit? „Pro zapálené detektivy máme každou neděli od 14 hodin připraven workshop ´Sherlocka Holmese´, během něhož si děti i dospělí osvojí daktyloskopické zkoušky a objeví tajemství neviditelného inkoustu. Na své si rozhodně přijdou i školní skupiny,“ říká Monika Vamberová, programová manažerka iQparku. „Happy září“, jak se speciální akce pro školy jmenuje, slibuje po celý měsíc lektorské programy včetně Science show pro žáky zdarma. Žáci tedy zaplatí pouze jednotné vstupné 50 Kč, za programy už nepřiplácí nic.


Noc vědců

Vrcholem celého září bude Noc vědců. Ta se uskuteční v pátek 27. 9. od 17 do 23 hodin a vstup na ni je zdarma. Hlavním tahákem je pohádka O chemickém království – princezna Vědomila a šílený vědec Zweistein předvedou třeba elektrostatické experimenty s Van de Graaffovým generátorem. „Experimentovat se bude i v laboratořích. Tam si každý bude moci vyzkoušet výrobu vlastní svítilny nebo popravu gumového medvídka,“ doplňuje Petr Desenský, lektor iQparku.


Experimentální Science show

Věda může být i zábavná. O tom se budou moci přesvědčit diváci pekelné Science show plné výbuchů, která se uskuteční každou sobotu a neděli od 16 hodin.


Harmonogram – září

Otevřeno: denně od 10 do 20 hodin.
Vstupné: děti do 100 cm zdarma, 100–140 cm 80 Kč, osoby nad 140 cm 120 Kč, rodinné vstupné (2 dospělí + 2 děti od 100 do 140 cm) 360 Kč.

Víkendové experimentování v laboratoři – workshop „Sherlocka Holmese“ – každou neděli od 14 hodin
Science show pod názvem „Experimenty, které vám doma neprojdou“ – každou sobotu a neděli od 16 hodin
Happy září (1. 9. – 30. 9.) – Lektorské programy a Science show v rámci základního vstupného 50 Kč zdarma (nutno se osobně objednat)


Noc vědců (27. 9. 2013)
Workshopy a experimentování v laboratoři:
– Experimentování v laborce (17 – 20 hodin) – exotermní a endotermní reakce, co se lehce vymknou z rukou
– Voltův workshop (17 – 21 hodin) – výroba vlastní svítilny
– Workshop „Slizáci a lepáci“ (17 – 20 hodin) – výroba svítícího slizu
– Workshop „Poprava gumového medvídka“ (17 – 22 hodin) – Jaké reakce probíhají v našem zažívacím ústrojí? Kolik energie získáme z potravy?
– Workshop „Sherlocka Holmese“ (19 – 22 hodin) – objevení tajemství neviditelného inkoustu i daktyloskopické zkoušky

Science show
– Pohádka O chemickém království (18 hodin) – Princezna Vědomila a šílený vědec Zweistein opět spolu experimentují
– Science show „Přijde na to, jak se do toho praští“ (19 hodin) – v podání didaktika Matematicko-
fyzikální fakulty UK Doc. RNDr. Zdeňka Drozda, PhD.
– Balónková science show plná kouzel (20 hodin) – Jak vložit telefon do nafukovacího balónku?
– Zábavná vědecká exhibice TUL na téma „Není ohně bez kouře, aneb jak čistit vzduch“
(21 hodin) – Jak probíhá spalování různých látek? Jak následně vyčistit vzduch?
– Zábavná hra „Energie všude s námi“ (17 – 22 hodin) – zastavte se u 4 vybraných exponátů spojených s energií a vyřešte úkol.

Další plánované akce v iQparku:
Říjen: Hry a hlavolamy – víkend v iQparku s Jaroslavem Flejberkem, největším sběratelem hlavolamů v Česku.

Více informací:
Lenka Gecková, communication
E-mail: geckova@parliamo.cz
GSM: +420 776 828 390

Ing. Monika Vamberová, programová manažerka iQparku
E-mail: vamberova@iQpark.cz
GSM: +420 602 669 479

Astrid Lindgrenová: Bratři Lví srdce

Příběh odvahy, cti a věrného přátelství, které zvítězilo nad smrtí, zradou a nenávistí, prožili sourozenci Jonatán a Karel zvaný Suchárek. Kniha, která i v liberálním Švédsku vyvolala skandál a v Čechách mohla vyjít až v 90. letech. Nyní vychází už ve čtvrtém vydání. Přeložila Jarka Vrbová, ilustroval František Skála ml.

Astrid Lindgrenová děti znala tak dobře, že dokonce věděla i to, že občas myslí na smrt a že se jí bojí jako každý. Jenže právě proto, že se jí každý bojí, dospělí s dětmi o smrti nemluví a dělají před nimi, že neexistuje. Věděla, že ne všechny děti zažívají tak krásné a slunné dětství, jaké popsala ve svých čtenáři nejmilovanějších knihách. Proto existuje druhá linie její tvorby, možná ne tak masově oblíbená, ale důležitá – linie fantasy, v níž autorka vede své hrdiny do pohádkových světů, kde musejí čelit různým nebezpečím a o své štěstí tvrdě a statečně bojovat. Vyvrcholila v roce 1973, kdy Astrid Lindgrenová vydala knížku Bratři Lví srdce, která je o lásce, přátelství a statečnosti a také o tom, jak se mají sourozenci vyrovnat s tím, když vědí, že jeden z nich brzy zemře.

Tato knížka vyvolala skandál dokonce i v liberálním Švédsku. Diskuze o ní se dostala až do švédského parlamentu, kde se debatovalo, může-li být ještě považována za dětskou knihu, či nikoliv. Lindgrenové se vyčítalo, že svým vyprávěním zanechává v dětských duších trauma. Když se autorky zeptali, zda si opravdu myslí, že takové čtení je pro děti vhodné, odpověděla, že dítě, které má umřít, o tom ví. A pokouší-li se jeho rodiče před ním tuto pravdu zapírat, pak mu tím berou možnost o svém smutku a strachu s nimi mluvit, čímž své dítě v podstatě opouštějí a nechávají ho, aby čelilo agonii smrti samo.

Překladatelka knih Astrid Lindgrenové Jarka Vrbová považuje své setkání s touto knihou za osudové. Dostala ji sice do rukou až v dospělém věku, ale ovlivnila ji na zbytek života. Okouzlila ji svou přímočarostí, poetičností. Do té doby neuvažovala o tom, že bude překládat dětskou literaturu, ale koncem 70. let Bratry Lví srdce přeložila a nabídla Albatrosu k vydání. Tehdy to však nebylo možné, nejen kvůli tématu smrti, ale i pro řadu narážek, které se tehdy daly vykládat politicky (alegorie neproniknutelné zdi, která odděluje dva světy). Proto několik let po sobě rukopis množila, vázala a v jednoduché úpravě šířila jako dětský samizdat. Ještě v 90. letech však bylo k prvnímu českému vydání této knihy nutné doložit posudek dětského psychologa profesora Matějčka, který však byl z knihy nadšen a v posudku uvedl, jak důležité je odkrýt před dětmi i téma smrti. Od té doby Bratři Lví srdce vycházejí v pravidelných nových vydáních a postupně k nim přibyly ještě další dvě knihy z pera autorky, které se zabývají podobnými tématy: Mio, můj Mio a Jižní louka.

Vydává Albatros, 452 stran, doporučená cena 199 Kč

Ukázku si můžete stáhnout ZDE. Knihu si můžete objednat ZDE.

Nová metodická příručka finanční gramotnosti pro 1. stupeň ZŠ

V červenci vyšla nová metodická příručka k předmětu finanční gramotnosti Rozumíme penězům, určená pro učitele 1. stupně ZŠ. Připravilo ji občanské sdružení Aisis ve spolupráci s GE Money Bank pro školní výuku začínající od září 2013. Metodika pro učitele a pracovní listy pro žáky jsou rozděleny do 26 finančních témat určených dětem mladšího školního věku.

„Děti se během jednotlivých lekcí stávají finančními poradci v modelových rodinách a situacích a učí se řešit konkrétní problémy zaměřené na finanční gramotnost,“ říká Stanislava Křížová, projektová manažerka Aisis. „Témata jsou propojena s příběhy malého Adama, který žáky po celou dobu provází,“ dodává. Součástí výuky jsou například témata Rozměňujeme mince, Nakupujeme, Náklady na školní potřeby, Umíme ušetřit, Plánujeme nákup dárků atd.

Pořadí jednotlivých témat není závazné a vyučující je může zařadit dle aktuální situace a potřeb. Některá témata je navíc možné rozdělit i do více ročníků.

Kniha Rozumíme penězům pro první stupeň vznikala od března 2012 do února 2013. Do pilotního ověřování materiálů bylo zapojeno 15 základních škol a 25 pedagogů. Jedná se již o druhou metodickou příručku – první, zaměřená na druhý stupeň základních škol, vznikla v roce 2006.

Finanční gramotnost pro mladší žáky je povinným předmětem od roku 2013, přičemž tato příručka je koncipovaná tak, aby se stala pilířem výuky finanční gramotnosti na prvním stupni.


Informace o projektu

Rozumíme penězům v České republice

Výuka finanční gramotnosti podle programu Rozumíme penězům probíhá aktuálně na 94 základních školách v osmi krajích ČR: Středočeském, Plzeňském, Libereckém, Pardubickém, Královéhradeckém, Zlínském, v kraji Vysočina a v Praze.

Tvůrcem programu Rozumíme penězům je občanské sdružení Aisis, finančním expertem a jedním z autorů projektu je GE Money Bank. Cílovou skupinou jsou hlavně žáci základních škol a jejich učitelé.

Záměrem projektu je zvýšení finanční gramotnosti školáků; snahou je naučit děti základům zodpovědného přístupu ke správě osobních financí. Dosud jím prošlo přes 11 000 žáků a finančními experty z banky bylo proškoleno téměř 2 000 učitelů.

Školy, které podle programu učí, se sdružují v Klubu Rozumíme penězům. Klub školám nabízí průběžnou podporu pro výuku finanční gramotnosti, a to jak po stránce metodické, tak odborné. V rámci klubu jsou pro pedagogy a jejich žáky realizovány další vzdělávací akce. Klub Rozumíme penězům finančně podporuje GE Money Bank, realizaci vzdělávání zajišťuje Aisis, o. s.

Projekt Rozumíme penězům je podporován z fondů Evropské unie, státního rozpočtu ČR a ze zdrojů GE Money Bank – ta finančně zajišťuje například aktivity Klubu Rozumíme penězům. Více informací najdete na www.rozumimepenezum.cz.