Vladimíra Spilková, Radka Wildová: Potřebujeme kvalitní nebo kvalifikované učitele?

Diskusní příspěvek k problémům úrovně vzdělávání učitelů a profesního standardu uveřejněný v časopisu Pedagogická orientace, roč. 24, č. 3, 2014.

Přinášíme dvě ukázky.

…Jak řešit současnou situaci?

Souhlasíme s názorem T. Feřteka z internetové diskuze, že klíčem k řešení problému je „všechna uvažovaná opatření posuzovat z hlediska, zda opravdu prospějí učitelské profesi a především dětem, žákům a studentům“. Chceme-li zvýšit kvalitu a profesionalitu učitelů, posílit prestiž učitelství, přitáhnout k této profesi kvalitní uchazeče, pak nelze připustit plošné snižování kvalifikačních požadavků. To by se v delší časové perspektivě vymstilo. K podobnému závěru dojdeme, díváme-li se na problém z perspektivy žáka a jeho rozvoje. Žáci si zaslouží kvalitní, vzdělané a stále se vzdělávající učitele, motivované a vnitřně zaujaté pro učitelskou práci, s chutí na sobě pracovat.

Učitelství je náročná profese, jejíž kvalitní vykonávání vyžaduje mnoho specifických profesních znalostí a dovedností, které se všude ve světě získávají systematickým vysokoškolským vzděláváním. Vysokoškolský diplom však sám o sobě (v žádném oboru) nezaručuje kvalitní vykonávání profese. Formální kvalifikace je základní podmínkou a nutným základem, který musí být dále rozvíjen celoživotním vzděláváním. Připustit další působení nekvalifikovaných učitelů, zde mám na mysli zejména středoškolsky vzdělaných, v učitelské profesi (jde zejména o učitele 1. stupně ZŠ, ale nejen o ně) by bylo hazardováním s kvalitou vzdělání české populace v příštích letech. Za velmi problematický považujeme návrh svěřit rozhodování o kvalifikaci učitele do rukou ředitele či nějakých „prověrkových“ komisí. Takové řešení lze snad dočasně, podmíněně připustit ve výjimečných případech, např. u školy, kde je tak vysoká nekvalifikovanost učitelů, že „nekompromisní“ přístup by mohl vést ke kolapsu školy.

Specifickou skupinou, které je zřejmě zapotřebí vyjít vstříc, jsou absolventi VŠ, kterým chybí profesní vzdělání, tedy pedagogicko-psychologické a oborově didaktické, ale mají delší praxi, jsou motivovaní pro učitelství a mají dobré výsledky práce se žáky. Těmto učitelům je třeba vytvořit dostatečnou nabídku takových forem vzdělání, které zohlední jejich potřeby a umožní jim doplnit si vzdělání ve zkráceném časovém horizontu…

(str. 428–429)


…A co dál, v delším časovém horizontu?

Aktuální potřeba řešit otázku nekvalifikovaných učitelů (ale kvalifikovaným, kompetentním způsobem) by neměla odvést pozornost od nutnosti řešit tento problém komplexněji, v širších souvislostech a z hlediska perspektivy.

Zejména jde o vytváření podmínek a zabezpečení učitelské profese (celkové podfinancování, nezájem mladých a schopných lidí o učitelství, nedostatek motivace pro profesní růst v podobě finančního ocenění kvalitních učitelů, stárnutí učitelských sborů, absence systematické podpory profesního rozvoje učitelů – např. péče o začínající učitele, mentoring). Chybí profesní standard definující kvalitní vykonávání učitelské profese v kontextu současných požadavků na školní vzdělávání. Dále jde o otázky kvality přípravného i dalšího vzdělávání učitelů.

Vzhledem k mnohaletému zanedbávání daných témat půjde o proces dlouhodobý, který bude vyžadovat intenzivní spolupráci všech zainteresovaných, zejména reprezentantů vzdělávací politiky, fakult připravujících učitele, školské praxe a profesních asociací. Fakulty připravující učitele jsou připraveny ke spolupráci. Je třeba začít formulováním profesního standardu – kdo je to kvalitní učitel, jakými klíčovými profesními kompetencemi má být vybaven, jak má vypadat příprava učitelů, co je jejím jádrem, jak motivovat učitele ke zkvalitňování práce se žáky, jak je podporovat v celoživotním profesním rozvoji a dalším vzdělávání apod. Profesní standard by měl být východiskem k rámcovému profilu absolventa a tím i k formulování kurikula učitelského studia. Stávající návrh profesního standardu a kariérního systému z dílny NIDV je velmi problematický, považujeme ho za promarněnou šanci.

K situaci fakult připravujících učitele (zejména pedagogických fakult) je třeba říct, že podmínky, které jsou nastaveny pro jejich existenci, nejsou dobré (jsou nesrovnatelné s podmínkami, které mají např. mnohé neziskové organizace, které operují na trhu se vzděláváním). Jde především o chronické podfinancování (nízké koeficienty financování učitelských programů), které tlačí fakulty k výuce ve velkých skupinách studentů, limitují množství pedagogické praxe studentů na školách (učitelé dostávají za vedení studentů na praxi směšnou odměnu) apod. Problémem jsou také kritéria hodnocení fakult a VŠ učitelů (hodnotí se vědecko-výzkumná činnost, počet grantů, publikací, kvalifikační struktura VŠ učitelů apod., ale např. pro pedagogické fakulty specifické autorské dílo – učebnice pro základní či střední školu, byť je třeba založena na teorii a výzkumu, nezískává žádné „body“ a tedy ani finanční prostředky pro instituci).

Z hlediska koncepce studia učitelství bylo velkou komplikací pro fakulty, že byly donuceny ke strukturování programů na bakalářský a magisterský. Velké množství času a energie bylo vyplýtváno na úpravy formy studia namísto zásadnější proměny celkové koncepce a obsahu studia.

Strukturované studium učitelství přes zvýšený objem práce pro studenta i učitele (např. dvoje přijímačky a státní zkoušky, dvě kvalifikační práce) nepřineslo zvýšení kvality přípravy studentů, spíše naopak. Jako příklad extrémně negativního vlivu vnuceného strukturovaného studia na kvalitu přípravy bylo zrušení tzv. klinického roku (klinické praxe v podmínkách intenzivní spolupráce fakulty a základních škol), který byl vysoce ceněný jak akademickou obcí, tak školskou praxí. V nových podmínkách se klinický rok do studijního programu „nevešel“.

Na fakultách je značný inovativní potenciál, který, dostane-li podmínky, může okamžitě nabídnout spoustu kvalitních forem výuky. Mnohé bylo ověřeno v rámci různých rozvojových projektů či výzkumných záměrů, ale k implementaci v širším měřítku chybějí finance a další nutné podmínky. Je smutné, kolik peněz se ve školství nesmyslně vyházelo v rámci evropských projektů, jejichž samotná režie spotřebovala mnohdy značnou část prostředků. Po jejich dokončení končí i dané aktivity, tzv. udržitelnost výsledků projektu bývá nízká. Kdyby alespoň část těchto prostředků byla využita v rámci institucí, které nesou hlavní odpovědnost za vzdělávání učitelů, mohli jsme být v procesu transformace přípravy učitelů už podstatně dál.

(str. 430–431)

Celý text si můžete přečíst ZDE.

V témž čísle časopisu si můžete přečíst i Stanovisko Asociace děkanů Pedagogických fakult ČR ke kvalifikačnímu vzdělávání učitelů.

Julie Ravingerová: Začínající učitelé a jejich první dny ve škole

Několik jednoduchých rad, jak začít školní rok pozitivně. Náměty jsou vhodné pro začínající učitele všech vyučovacích předmětů, jak si začátek školního roku trochu usnadnit.


Najděte si přítele

Nebuďte sami a setkávejte se se svými kolegy. Jsou pro vás tím nejlepším zdrojem, jak školu poznat. Navíc se vždy najdou učitelé, kteří budou ochotni pomoci a podělit se s vámi o své zkušenosti i svůj čas. Nebraňte se spolupráci s kolegy z jiných stupňů. Spoluprací s nimi se totiž obohatíte nejen vy jako vyučující, ale z vaší zkušenosti mohou profitovat také vaši žáci.


Poznejte své okolí

Udělejte si procházku a poznejte svoje nové působiště. Víte, kde se nachází např. sborovna, školní lékař, ředitelství, kavárna nebo toalety? Jsou třídy rozmístěny podle ročníků? A kde žáci tráví přestávky?


Plánujte a rozvrhujte

Zeptejte se ostatních učitelů vyučujících ve stejných ročnících, co obvykle první školní týden nebo měsíc dělají, a čas a jednotlivé aktivity si naplánujte. Plánujte si dopředu. Je mnohem jednodušší mít toho naplánovaného více a něco z toho při hodině nestihnout, než naopak.


Stanovte si ve třídě řád

Pro nejrůznější aktivity během hodiny i po ní si stanovte vlastní systém. Kdy mohou žáci během hodiny opustit třídu? Smějí ve škole používat mobilní telefony?

Zároveň byste ještě před začátkem školního roku měli být seznámeni se školním řádem: Jak si zařídím suplování, pokud onemocním? Jak dlouhé jsou školní přestávky a kdy je pauza na oběd? Jak a kde si žáci kupují jídlo? Co mám dělat, když se mi žák ve třídě zraní? Jak často se ve škole uklízí? A kdy mohu žáky na konci dne propustit?


Nyní již máte klíče od své třídy v ruce, takže: co teď?

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Děti se v galerii proletí vesmírem

Viktorka a vesmírná dobrodružství je název nové komiksové knihy a současně interaktivní výstavy pro děti. Od 4. září do 12. října vezme Viktorka, žákyně galaktické školy, děti do své lodi Lítavice a v Galerii umění pro děti GUD v Praze s ní mohou prozkoumat vesmír. Návštěvníky čekají hry, zábavné aktivity a víkendové tvůrčí dílny. Jak je v Galerii GUD zvykem, dotýkat se vystavených exponátů je více než žádoucí.

Už 28. srpna se objeví na pultech nová kniha komiksů pro děti Viktorka a vesmírná dobrodružství autorů Kláry Smolíkové a Honzy Smolíka. Nakladatelství Portál k ní připravilo stejnojmennou hravou výstavu v Galerii umění pro děti GUD v Praze 1, která se otevře 4. září ve 13 hodin.

Viktorka je výzkumnice a žákyně galaktické školy. Putuje nekonečným vesmírem na palubě kosmické lodi Lítavice a spolu s pilotem Žabžou a navigátorem Flájem zažívá různá dobrodružství. Komiksové příběhy vycházely ve Čtyřlístku v letech 2004–2010, nyní je Portál vydává v ucelené knižní podobě.

Výstavu, stejně jako ilustrace v knize, po výtvarné stránce připravil Honza Smolík. „Během prohlídky děti, podobně jako Viktorka v knize, odstartují na velkou meziplanetární výpravu. Vše bude záviset na jejich fantazii a ochotě si hrát,“ vysvětluje koncepci expozice. Děti budou svými aktivitami výstavu neustále vlastnoručně dotvářet. Samy například vyrobí a zasadí kosmické rostliny. „Otevřený kosmický prostor osvětlený hvězdami“ navodí atmosféru skutečného vesmíru, ovšem s hvězdami bude možné si hrát a sestavovat z nich souhvězdí reálná i dosud zcela neznámá. Děti určitě mají svoji představu, jak vypadá mimozemšťan, a tu hned na místě ztvární. Pokud by potřebovaly načerpat inspiraci, najdou ji třeba na tabletech, kde budou k prolistování vybrané Viktorčiny příběhy v elektronické podobě. Odvážnější mohou absolvovat výstup mezi planety a pohrát si s několika z nich, a to v téměř beztížném stavu pod stropem. Na cestě vesmírem potkají i „ufony“ – a buď je zneškodní, nebo je nakrmí míčky. Každý návštěvník si pak bude moci z výstavy odnést památku – připínací placku s vlastnoručně vyrobeným obrázkem.

Výstavu doplní bohatý doprovodný program. Soboty a neděle, vždy od 14 hod., budou patřit tvůrčím dílnám pro děti, které povedou vybraní autoři Portálu. S Klárou Smolíkovou budou malí návštěvníci vytvářet živé komiksy, s Honzou Smolíkem stavět hvězdolety. Zazpívají si s Robinem Králem a Jiřím Pazourem, Daniela Krolupperová je vezme do tajemného světa víl. S Michaelou Bergmannovou a Lenkou Zemanovou si vyrobí svoji vlastní knížku, s Petrou Vondrovou třeba kouzelný strom a Jitka Fořtíková jim představí hry pro chytré hlavičky.

Každý všední den dopoledne mimo pondělí je vyhrazen tvůrčím dílnám pro děti z mateřských i základních škol. Autorsky je připravila Klára Smolíková. „Tematicky se budou vztahovat k Rámcovým vzdělávacím programům pro předškolní a základní vzdělávání, a učitelé je tak mohou vhodně zařadit do výuky. Věnovat se budeme komiksům, jejich historii a použití, specifickému komiksovému vyjadřování. Děti si vyzkouší navrhnout vlastní texty do bublin, doplní si komiksové stripy, vytvoří vlastní komiks,“ popisuje zkušená autorka.

Galerie GUD se už v rodném domě Franze Kafky na Starém Městě v Praze zabydlela. Její návštěvníci, rodiny s dětmi, školy i školky, jsou zvyklí, že tento výstavní prostor je k nim velmi přátelský. Nejenže se k vystaveným exponátům mohou přibližovat, ale jsou přímo vybízeni, aby se jich dotýkali a hráli si s nimi. Galerie GUD je místem pro rozvoj fantazie, zábavy a kreativity.

Výstava bude zahájena vernisáží 3. září v 17 hodin. O den později se otevře veřejnosti a potrvá až do 12. října.

Galerie umění pro děti GUD
nám. Franze Kafky 24/3, Praha 1, www.galeriegud.cz
otevírací doba: úterý–pátek 13–18 hod., sobota–neděle 10–18 hod.

O autorech:

Klára Smolíková řadu let spolupracuje s dětskými časopisy, píše také přímo pro děti a vymýšlí scénáře ke komiksům i počítačovým hrám. Spolupracuje na lektorských programech pro muzea (pro Národní muzeum nebo Husitské muzeum v Táboře), publikuje metodické materiály pro ZŠ a externě spolupracuje s Pedagogickou fakultou UK v Praze. V Portálu je spoluautorkou knih Hračky a masky
z papíru, Chyťte Bycha, Ve škole straší, Šimonovy pracovní listy 11 a 12. Mezi její další úspěšné knihy patří např. Řemesla nebo komiks Husité.

Honza Smolík tvoří ilustrace a hádanky pro dětské časopisy, ilustruje knihy, učebnice, pracovní listy a výukové materiály, hravě vzdělávací weby i výstavní panely. Kreslí komiksy autorské i podle zadaných námětů a scénářů. Dlouhodobě spolupracuje s nevládními organizacemi, zvláště v oblasti environmentální výchovy. Pro Portál ilustroval např. Šimonovy pracovní listy 11 a 12, knihy Skáčeme, běháme a hrajeme si na hřišti a pod střechou či Ve škole straší. Jeho ilustrace zdobí i mnohé další úspěšné tituly, např. Řemesla nebo komiks Husité.

Více o knize Viktorka a vesmírná dobrodružství ZDE.
Viktorka má také svoji vlastní facebookovou stránku.

Štěpán Smolík: Hyperaktivita je nejsilnější u dětí ve školním věku

S jistou dávkou nadsázky by bylo možné říci, že ADHD je jakýmsi zaklínadlem a zároveň strašákem současného školství. Tato čtyři písmena vzbuzují širokou paletu reakcí – od odmítání existence těchto poruch až po hledání viníka na straně školy, rodiny, společnosti nebo přírody.

Zdroj: Zvoní 3/2014

Názory se různí, faktem však je, že cosi jako soubor poruch, které dnes nazýváme ADHD, tady dlouho byl, je a hned tak nezmizí. Co to tedy ADHD znamená a jak s ním nakládat?

ADHD je zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorders“ neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou. Patří mezi neurovývojové poruchy charakterizované nesoustředěností, nepozorností, impulzivitou a nadměrnou aktivitou. Projevují se již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku. Výskyt je o něco vyšší u chlapců než u dívek, přičemž asi v polovině případů přetrvávají do dospělosti. Příčiny ADHD nejsou zcela známé. Na jejich vzniku se nejspíše podílejí jak vlivy genetické, tak vlivy prostředí.

ADHD bývají doprovázeny různými formami poruch učení, stejně jako nerovnoměrným, zejména mentálním vývojem. V některých případech bývá diagnóza ADHD základem rozvoje tzv. poruch chování. Jedná se o poruchy zahrnující celou řadu projevů, od neklidného chování až po různé projevy agrese a sociálně patologické jevy. Tyto poruchy se však většinou rozvíjejí ještě v kombinaci s narušeným prostředím, neadekvátní výchovou, dalšími osobnostními dispozicemi, případně jinými nepříznivými vlivy.

Na první pohled se v případě ADHD jedná o neklidné a obtížně zvladatelné děti, neustále se domáhající pozornosti dospělých i vrstevníků, a to často formou konfliktů. Bývají agresivní, neschopné se soustředit na určitou činnost déle než pár vteřin, přecházejí z jedné akce do druhé, aniž by předešlou ukončily, nedaří se jim zařadit se do společné práce ve skupině. Na mnoho situací, obzvláště těch, kdy něco není podle jejich představ, reagují neadekvátně, často křikem, brekem, vztekem.


Pochopit odlišnost

Konkrétní podstatou těchto poruch je omezené a zkreslené vnímání, a to jak světa okolo sebe, tak i sebe samých. To s sebou přináší zcela jinou citlivost k vnějším a vnitřním podnětům – od odlišně nastaveného prahu bolesti, který bývá zvýšený, až po jiné vnímání času a prostoru. Tyto děti odlišně propojují souvislosti, obtížně chápou běžně vnímané posloupnosti příčiny a následku. V důsledku nerovnoměrného vývoje mají obvykle tendenci reagovat v některých případech až nepochopitelně jako děti o řadu let mladší, v jiných naopak mohou překvapit až neuvěřitelně zralým náhledem.

Tato fakta vedou k nutnosti velmi specifického přístupu ze strany okolí, ať už se jedná o rodiče, vychovatele, učitele nebo jiné odborníky. Především je zapotřebí, i přes určité podobnosti v projevech, individuální přístup u každého dítěte. Konkrétně to znamená dostatečné zmapování a průběžné doplňování informací o jeho možnostech a potenciálu a hledání funkčních strategií, které by mu umožnily zvládat situace a nároky všedního dne.


Nejsou nevychovaní

Stále znovu je zapotřebí si uvědomovat, že problémy těchto dětí nevyplývají z nevychovanosti, nedělají nám žádné naschvály a už vůbec se nejedná o psychopatické jedince. Z jejich strany jde spíše o hledání možností a způsobů, jak uspět ve velmi těžko pochopitelném a mnohdy málo srozumitelném světě. Jako pomoc v tomto tápání a zároveň i účinný nástroj při práci s nimi se jeví dodržování jasné struktury, hranic a srozumitelných pravidel.

Zdánlivě paradoxně však zároveň napomáhá i nedirektivní přístup a podpora toho, co se daří a funguje, byť jde často na první pohled „pouze“ o drobné detaily. Obecně lze říci, že v momentě, kdy se soustředíme na to, co se daří, nejsme nuceni věnovat tolik času a energie všem „selháním“, což pozitivně ovlivňuje jak naše prožívání, tak posléze i prožívání dětí. To znamená, že sníží-li se tlak, úzkost, nervozita a podrážděnost na straně rodičů, učitelů a vychovatelů, velmi výrazně se zlepší stav a projevy dětí.

Na druhou stranu je z výše uvedeného patrné, že práce s těmito dětmi vyžaduje daleko více času a energie, než je tomu v případě „průměrné“ populace. Z dlouhodobých zkušeností mnoha rodin i odborníků vyplývá, že nejúčinnějším postupem je proto týmová spolupráce zahrnující rodinu, školu a další odborníky z řad speciálních pedagogů, psychologů a mnohdy také terapeutů. Zároveň je, s ohledem na obvyklou náročnost a složitost případů, ¬důležité, aby tato spolupráce probíhala v co nejvíce partnerském duchu s neustálou připomínkou, že všem zúčastněným jde o společný cíl – o pomoc dítěti.


Podpora ve škole

To vše platí i pro samotné prostředí školy. I zde je podstatou týmová spolupráce mezi všemi zúčastněnými učiteli, s akcentem na třídního učitele, výchovného poradce a školního psychologa. Samozřejmostí by měla být i podpora ze strany vedení školy. Škola, jakožto zcela zásadní výchovně vzdělávací instituce, může otevřeným, partnerským a kooperativním přístupem významně přispět ke zlepšení situace dítěte. Kromě individuálního přístupu k dítěti pomůže i úprava vzdělávacího plánu, ¬přítomnost asistentů a případové porady, kterých se, kromě učitelů a asistentů účastní také výchovný poradce a školní psycholog.

Samostatnou kapitolou je užití ve školství, stále ještě opomíjeného a nepochopeného nástroje, supervize pod vedením externího supervizora. Supervize, navzdory svému původnímu významu, nemá povahu kontroly nebo řízení, ale může být naopak zdrojem velmi cenných postřehů a zpětných vazeb. Podporuje rozvoj a hledání nových přístupů a možností, nejen ve směru práce s dítětem, ale i s ohledem na péči o učitele samotné.

Z podstaty problematiky, náročnosti a komplexnosti případů rovněž vyplývá, že ani sebevzdělanější, sebezkušenější a sebeschopnější odborník nemůže být vždy a za každých okolností schopen sám nalézt to jediné, pravé a skutečné řešení situace toho či onoho dítěte s ADHD. Není tudíž zpochybněním naší kompetence, nevíme-li si někdy rady, tápeme-li, potřebujeme-li radu nebo pomoc. Stejně tak, cítíme-li se vyčerpaní nebo nejistí. Selháním naší kompetence ovšem je, pokud tyto přirozené projevy přehlížíme, popíráme a nesnažíme se o aktivní hledání možností a nástrojů, jak se s nimi vypořádat. A to jak v případě nás samotných, tak i našich kolegů. Tímto aspektem se práce s dětmi s ADHD, ať už s touto kategorií souhlasíme či nikoli, zcela shoduje s jakoukoli jinou činností v pomáhajících profesích.

Článek vyšel v třetím čísle časopisu Zvoní!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Rozhovor s Ilonou Labuťovou, kolegyní Štěpána Smolíka, která hovoří o svých zkušenostech s hyperaktivními dětmi, si přečtěte ZDE.

Svět za 18 let: zmizí polovina pracovních míst. Odepsaní jsou učitelé, vojáci i horníci

Technologie je sice fantastická věc, která nám pomáhá měnit svět k lepšímu, má však i své stinné stránky. Jednou z nich je to, že ničí pracovní místa, na která jsme si zvykli…

Práce pro lidi je stále méně. Do roku 2030 by mohly zaniknout až 2 miliardy současných pracovních míst. Tvrdí to futurolog Thomas Frey, který s přednáškou na toto téma vystoupil na istanbulské konferenci TEDx.

Dvě miliardy pracovních míst znamenají reálně téměř polovinu všech pracovních míst, která dnes existují. Podle Freye je zlikviduje technický pokrok, ne ekonomické krize. Jde sice o pohled jen jediného futurologa, ale jde o muže, který celý život poctivě sleduje všechny technologické trendy.
Už dopředu vás můžeme uklidnit – Frey sice tvrdí, že pracovní místa zaniknou, ale svět bude díky novým technologiím lepší místo pro život. Budeme tedy nezaměstnaní, ale šťastní…

Co všechno se změní?
– energie
– automobilky
– vzdělávání
– výroba
– manuální práce

Podrobněji ZDE.

Přelomové změny, které mohou ovlivnit učitelskou profesi

Americká vzdělávací skupina Knowledge Works představila svůj nový dokument “Forecasting the Future of K-12 Teaching: Four Scenarios for a Decade of Disruption” , ve kterém sleduje, jak by přelomové změny ve vzdělávání mohly v nejbližších deseti letech ovlivnit učitelskou profesi.

Zdroj: Scio

Dokument nabízí čtyři možné scénáře pro budoucnost učitelství v USA:

1. „Plastická profese“ – podmínky zůstanou víceméně nezměněny, zájem o učitelství bude klesat, učitelé budou pod neustálým tlakem, vzdělávací výsledky budou slabé, rostoucí nespokojenost veřejnosti se školským systémem.

2. „Vraťte nám třídu“ – alternativní budoucnost č. 1 – učitelé a pedagogičtí pracovníci odmítnou omezení současné vzdělávací politiky, spojí se a budou více prosazovat inovativní postupy, hybridní formy vyučování, učení založené na kompetencích, tvůrci vzdělávací politiky je budou následovat.

3. „Podpůrná profese“ – alternativní budoucnost č. 2 – odborníci z různých odvětví budou organizovat a podporovat učení mimo formální prostředí a vytvoří vzdělávací síť nezávislou na současném školském systému základních a středních škol (K-12).

4. „Rozrůzněné úlohy činitelů učení“ – rozvoj různých forem a prostředí učení, formální vzdělávací prostředí škol přestane být dominantní, nové role učitelů a pracovníků v muzeích, knihovnách apod., vzdělávací role členů komunit.

Varianty budoucího vývoje budou pravděpodobně obsahovat různé prvky naznačené v uvedených scénářích, bylo by proto dobré se nad nimi zamyslet (více o budoucnosti ve vzdělávání podle Knowledge Works i dalších viz ZDE).

Původní text ZDE.

8 principů dobrých vzdělávacích her

Využití her ve vzdělávání není nic nového, s novými technologickými možnostmi se však významně rozšiřuje zapojení her do vzdělávání a gamifikace je uváděna jako jeden z „horkých“ trendů ve vzdělávání.


Zdroj: Irena Smetánková, Scio


Dobré vzdělávací hry by měly zahrnovat následujících osm principů

1. Obsahová náročnost – hry by neměly být pouze jednoduché procvičování paměti nebo krátké úkoly prokládané zábavou, ale komplexní herní úkoly se vzdělávacími cíli, napojené na standardy.

2. Produktivní selhání – podporují tvorbu hypotéz a selhání následované zpětnou vazbou.

3. Pečlivé nastavení obtížnosti – systém by měl odhalit zónu nejbližšího vývoje hráče tak, aby hra nebyla ani příliš obtížná a frustrující, ani příliš snadná a nudná.

4. Podpora vytrvalosti – hra podporuje vytrvalost a dovednost čelit překážkám, hráč je připraven prohrát a začít znovu.

5. Budování sebedůvěry – hráči zakusí ve hře úspěch a získají pocit zvládnutí určitých strategií a dovedností.

6. Posílení vnitřní motivace – hra žáky motivuje a propojuje vnější motivaci s motivací vnitřní – hráč zažívá uspokojení z dosažení cíle.

7. Přístupnost – hra by měla poskytovat možnosti k učení na všech herních úrovních od jednoduché ke složité, hráč musí mít přístup ke všem informacím a zdrojům na každé úrovni.

8. Učení do hloubky – některé programy postaví žáky před neznámé úkoly, které vyžadují kritické myšlení a řešení složitých problémů. Takové programy zahrnují i prvky hodnocení.

Původní text najdete ZDE.


Dodáváme: neměly by se podobné principy uplatňovat i při učení ve škole?

Pětina dětí má odklad školní docházky, už to není ostuda

Přibližně 30 tisíc dětí, které byly letos u zápisu, zůstane ve školce o rok déle. Počet prvňáků s odkladem se posledních deset let drží okolo 22 procent. Na rozdíl od minulosti totiž rodiče ani společnost odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu. Nejčastějším důvodem odkladu jsou poruchy řeči a pozornosti, chlapci přitom nastupují do školy o rok později třikrát častěji než dívky.

Odklady školní docházky jsou český fenomén. V okolních evropských zemích dítě s dosažením požadovaného věku do základní školy nastupuje bez toho, aby někdo řešil, zda je dostatečně „zralé“, či nikoli. Právě problematika školní zralosti, která se v Česku posuzuje již zhruba padesát let, byla tématem odborné konference pořádané pedagogickým Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe.

„Počet odkladů se v Česku posledních deset let pohybuje okolo 22 procent, což je vysoké číslo – před rokem 1990 bylo odkladů minimálně. Dnešní předškoláci nejsou hloupější nebo méně zralí než jejich předchůdci, ale zvýšily se požadavky škol i samotných rodičů. Navíc, na rozdíl od minulosti, rodiče a společnost už odklad nevnímají jako selhání, ale naopak jako výhodu,“ říká Jana Kropáčková, odbornice na předškolní vzdělávání z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a autorka řady publikací nakladatelství Raabe.

Současná společnost je více orientovaná na výkon a úspěch, což se odráží i v oblasti vzdělávání. Než by rodiče riskovali, že dítě nástup do základní školy nezvládne „na jedničku“, často raději rok počkají. „Syn je narozený 30. srpna, o odklad jsem požádala kvůli tomu, že se v první třídě může potkat i s o dva roky staršími spolužáky. Mám obavu, že o tolik starším dětem zkrátka nemůže stačit, i když je šikovný,“ konstatuje Alice Novotná, matka předškoláka.

Rodiče jsou také informovanější a daleko více řeší, do jaké základní školy svoje dítě umístí. Dříve volili takzvanou spádovou školu, případně školu nejblíže od místa bydliště. Dnes je nabídka širší a rozhoduje pověst školy, a to hlavně v Praze a Středočeském kraji, kde je také procento odkladů nejvyšší. Na kvalitní školy se pak stojí i fronty. Navíc letos k zápisu přišlo nejvíce dětí za posledních deset let – podle údajů ministerstva školství to bylo přes 148 tisíc. Odklad tak bude letos mít přibližně 30 000 předškoláků, číslo ještě není konečné.


Podle České školní inspekce jsou odklady oprávněné

Přestože celá pětina populace nastupuje do školy o rok později, podle šetření České školní inspekce (ČŠI) jsou odklady oprávněné. Jako nejčastější příčiny odkladu školní docházky ČŠI definuje logopedické vady a poruchy řeči spolu s poruchami pozornosti a soustředění. „Pokud dítě špatně vyslovuje r nebo ř, neznamená to však, že nutně musí mít odklad. Důležitější je, aby se umělo zeptat, odpovědět na otázku ‚Co jsi dělal?‛ nebo ‚Co jste včera četli za pohádku?‛. Předškoláci často mají problém s tím, že nedokáží souvisle vyprávět,“ vysvětluje Jana Kropáčková.

Dalším zajímavým zjištěním ČŠI je, že rodiče odklad školní docházky zvažují nejčastěji na doporučení učitelky mateřské školy, a to dokonce v téměř 52 procentech případů. Naopak posudek pedagogicko-psychologické poradny je vodítkem pouze pro necelých 14 procent rodičů.

Ze statistik ministerstva školství vyplývá, že o odklad školní docházky žádají třikrát častěji rodiče chlapců – například v loňském roce mělo odklad 5510 dívek a 16 672 chlapců, v roce 2011 připadalo na 5966 dívek dokonce 18 111 chlapců.


Nástup do školy nezvládne 1 procento prvňáků

Podle psychologů dítěti neublíží, když zůstane v mateřské škole o rok déle, ovšem za předpokladu, že se tam nenudí a rok „navíc“ využije smysluplně. Školky jsou však přeplněné – přes 63 procent z nich má výjimku ze zákona a v jedné třídě je až 28 dětí, namísto standardních 21 až 24 – učitelky tak ani při nejlepší vůli nemají čas věnovat se dětem individuálně. Zásadní je proto úloha rodiny. Podle pedagogů základních škol mají prvňáci nejčastěji problémy s nesamostatností, nesoustředěností, nerespektováním pravidel, komunikací, grafomotorikou či chybným držením tužky. Důvodem k návratu do školky bývá převážně sociální nezralost, kdy je dítě hravé a nedokáže se na výuku soustředit.

„Pokud dítě nástup do základní školy nezvládne, což se týká přibližně jednoho procenta z nich, a vrací se po půl roce do mateřské školy, zažívá emocionální šok. Záleží na vstřícném přístupu rodiny i pedagogů, aby se dítě s touto situací dokázalo úspěšně vyrovnat. V opačném případě hrozí, že jeho postoj vůči škole zůstane negativní i do budoucna,“ uzavírá Jana Kropáčková.

Lenka Chudomelová: Pro středoškoláky – Projekt, který vám pomůže k rozvoji

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty.

„Co se vám vybaví, když se řekne „střední škola“? Spousta lidí si představí obrázek polospící třídy a učitele, který se snaží u tabule něco vykládat. Nebo všechny ty testy, na které jste se sice trochu učili, ale hned potom jste všechno vesele zapomněli. Na střílení křídou o přestávkách a jídlo (opravdu se tomu tak dá říkat?) ve školní jídelně. Možná si vzpomenete na jednoho oblíbeného učitele. Jenom málokdo si ale bude myslet, že ho jenom studium střední školy připraví na život.

„Studenty to zkrátka ve škole často příliš nebaví, nedostává se jim motivace, proč by na sobě měli pracovat. Učitelská profese je dlouhodobě podfinancovaná, vlivem příliš nabitých osnov učitelé nemají čas na to, aby zkoušeli nové přístupy a své hodiny zatraktivňovali. K tomu by ale často stačilo pouze využívat moderních metod vzdělávání, které jsou dostupné každému, například online kurzů či Khanovy akademie,“ říká jeden ze zakladatelů projektu Pro středoškoláky, Filip Ibl.


Najděte svoje příležitosti

Web prostredoskolaky.cz založila skupina mladých lidí, kteří mají zájem zprostředkovávat studentům příležitosti k jejich rozvoji, ať už se jedná o dobrovolnické aktivity, kurzy, workshopy nebo zahraniční školy a mezinárodní projekty. „Je celá řada aktivit, se kterými se středoškoláci ve škole nesetkají,“ říká Filip Ibl. „Jsou to činnosti jako například vyjadřování, vedení, organizace veřejných akcí, řízení projektu, sociální marketing, ale i třeba prohlubování oborových znalostí, například z fyziky ve spolupráci s vysokoškolskými profesory a to i v mezinárodním prostředí. Na mimoškolních aktivitách (seminářích, soutěžích, zahraničních programech) se tyto dovednosti učí jinak, učí se přímo činností, pokusy či diskutováním.“

Na webu Pro středoškoláky tak můžete najít nabídky z různých oborů a oblastí, nechat si je posílat na email a jednoduše získat informace o všem, co vás zajímá: všechny příspěvky jsou přehledně strukturované, takže snadno zjistíte základní informace i to, co vám účast na aktivitě přinese. A pokud o nějakém zajímavém projektu víte a chtěli byste ho šířit dál, můžete ho přidat do nabídky…

…Náš plán je proměnit studenty v osobnosti,“ dodává Filip Ibl. Doba studia na střední škole by měla být začátkem pro budování kariéry a hlavně pro zjištění, co vlastně chceme dělat a v čem jsme dobří. Projekt Pro středoškoláky je dobrý místem, kde svoje hledání začít – třeba hned teď.“

Celý článek ZDE.

Podporujte prorůstové myšlení

Matt Bromley, učitel, autor knih pro učitele, konzultant ve vzdělávání a školitel pedagogických pracovníků píše o tom, jak důležité je u žáků podporovat myšlenkové nastavení zaměřené na růst (growth mindset).

Zdroj: Scio

Prorůstové myšlení je uvědomění si toho, že schopnosti k učení nejsou u každého jedince předem pevně dané a neměnné, ale mohou být dále rozvíjeny.

Bromley nabízí učitelům pět strategií, které pomáhají žákům osvojit si „prorůstové myšlení“:

1. používejte častou formativní zpětnou vazbu – žáci potřebují vědět, jak si vedou a jak se zlepšovat,

2. vysoké nároky na každého žáka – i slabší žáci se více zlepší, jsou-li na ně kladena vysoká očekávání,

3. explicitně vítejte chyby – vytvořte bezpečné prostředí, kde žáci nebudou za chyby zesměšňováni, kde se z chyb učí, sami přiznejte chybu,

4. věnujte čas pravidelnému procvičování znalostí a dovedností – součástí prorůstového myšlení je i vědomí, že úspěch je výsledkem tvrdé práce, nikoli náhody a štěstí,

5. odměňujte úsilí, nikoliv dosažené výsledky – žáky je třeba chválit za dosahování výsledků díky úsilí, snaze, vytrvalosti a vhodným postupům, nikoli proto, že jsou „chytří“.

Původní text ZDE.

Lucie Hrdličková: Časté problémové projevy nadaných dětí

V článku se věnuji tématu nadání – na úvod rozlišuji pojmy „nadání“, „nadané dítě“ a „nadané chování“. Dále se věnuji nejčastějším problémovým projevům, se kterými se učitel může v průběhu výuky nadaných dětí setkat, a snažím se je představit v souvislosti se specifickými vzdělávacími potřebami nadaných dětí.

„…V rámci přístupu k nadaným dětem je třeba znát jejich specifika – specifika vývoje osobnosti, schopností a jejich vývoje. Jednou z charakteristik, kterou se nadané děti většinou vyznačují, je např. nerovnoměrný vývoj. Rodič i pedagog by se tedy měli snažit prohlubovat oblast, ve které dané dítě vyniká, dbát však i na rozvíjení dalších, neméně důležitých schopností a dovedností dítěte – jedině tak je podporován jeho komplexní rozvoj.

Nadané dítě vyžaduje zvýšenou pozornost pedagoga už v mateřské škole, vyžaduje individuální přístup. Mimořádné nadané děti, jejichž nadání je rozpoznáno a rozvíjeno, tak při nástupu do školy umí mnohdy číst, psát i počítat. Výhodou nadaných žáků mladšího školního věku je, že se relativně snadno adaptují a využívají k řešení úkolů fantazii a představivost. S výukovými metodami se může ale občas rozcházet např. to, že velice často upřednostňují individuální práci před skupinovou, nebo to, že upřednostňují problémové úlohy před jednoduchými úlohami, které slouží k demonstraci látky ostatním žákům. Ve školním prostředí tak může dojít k mnohým potížím týkajících se projevů ve výuce (které v zařízeních předškolního typu nemusely být identifikovány), jejichž příčinou je velice často právě onen asynchronní vývoj, osobní charakteristiky nebo neadekvátní přístup ve výchovně-vzdělávacím procesu. Ráda bych se podrobněji zaměřila na nejčastější problémové projevy, se kterými se pedagog v rámci výuky nadaných žáků může setkat (perfekcionismus, „denní snění“, hyperaktivita)…

…Častou překážkou, na kterou jako pedagogové narážíme, máme-li ve třídě nadaného žáka, je také to, že takový žák mívá silně individuální pracovní tempo – neuznává ohraničení 45 minut. Zároveň nás před třídou může překvapit dotazy, které nás zaskočí s ohledem na jeho věk (často spadající do oblasti politiky, sexuality, ekologie, náboženství), a znejistí nás v naší reakci (protože musíme zohledňovat to, že nás poslouchá zbytek třídy). Specifickou oblastí problému je sociální a emocionální chování nadaných žáků (a sociální kontakty, které navazují), které může rovněž vykazovat jisté odlišnosti (např. to, že velice často upřednostňují společnost starších dětí, mají jiné zájmy než vrstevníci apod.).

Ale právě oblast jeho sociálních vztahů, která se nám může na první pohled jevit jen jako problémová, nám může výrazně pomoci v práci s nadaným žákem, který vykazuje některé z výše popsaných problémových projevů. Pokud se totiž budeme snažit, aby dítě lépe zapadlo mezi své vrstevníky, našlo s nimi společnou řeč, cítilo se ve svém třídním kolektivu spokojenější, získáme tak v jeho spolužácích „spojence“, kteří ho mnoho věcí (které patří spíš k „příručnímu balíku vědění o životě“) naučí za nás, čímž se možná nejvíce zasadíme o jeho komplexní vývoj a připravíme ho na život, kde se kontaktu s druhými nevyhne.“

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Martina Háchová: Proč nám chybí respekt?

Autorita, úcta, pokora a respekt – slova to jsou pěkná a slýcháme je často. Jenom je jaksi stále méně spatřujeme zhmotněné v reálném světě. Nějak čím dál tím víc zůstávají pouze na papíře.


„Tam, kde chybí autorita, se společenství rozpadá a nastává chaos,“ říká filozofka a politoložka Hannah Arendt.

Etologové, zabývající se chováním zvířat, zjistili, že bez autority se rozpadají dokonce i skupiny zvířat. Společnost bez autority zkrátka není myslitelná. Ať se nám to líbí nebo ne. Vinit mladou generaci z nedostatku úcty a respektu není tak docela spravedlivé. Jak k ní má přijít, když se s ní téměř nesetkává?


Má ještě někdo autoritu?

Autorita je buď přirozená – tu má určitý člověk v nějaké skupině (například v rodině), protože má jistou vážnost a jeho rozhodnutí ostatní respektují a následují dobrovolně, nebo formální – tu má člověk, jenž byl určený jako vedoucí, a z toho titulu také rozhoduje, zadává úkoly a určuje pravidla.

Zatímco přirozená autorita vzniká spontánně, protože někdo se zkrátka ukáže být charakterním a schopným vůdcem hodným následování, formální autorita je společenské postavení a máme určitou povinnost ji respektovat. „Želbohu stále častěji udělujeme formální autoritu bez ohledu na reálné lidské kvality a odborné znalosti,“ říká Petr Růžička, senior kouč, lektor a terapeut, který se věnuje rozvoji lídrů.


Jak se do lesa volá

Ochota poslouchat pomalu, ale jistě mizí, autority se vytrácejí. „To, že je v současné společnosti zpochybňována autorita, souvisí mimo jiné i se sílícím důrazem na individualismus s jeho ideálem rovnosti. To vede především k boření formálních autorit,“ říká Růžička.

„Vezměte si třeba povolání učitele. To má podle výzkumů vysokou prestiž, lépe si vedou už jen lékař, vědec a zdravotní sestra. Přesto si učitel získává a udržuje autoritu obtížně. Jeho formální autorita je totiž malá, není společností ekonomicky adekvátně ohodnocen a stále více přichází i o formální »moc«, kterou kdysi míval. Proto si musí mnohem více budovat neformální autoritu, což ale není vůbec jednoduché.“

Hodně se diskutuje o tom, jestli dnešní děti vůbec lze úctě a respektu naučit. Většina psychologů tvrdí, že to jde. Musejí mít ovšem dobré příklady. A smutnou pravdou bohužel je, že lidí hodných následování povážlivě ubývá…


…Každý to neumí

Obecnými schopnostmi spojovanými s přirozenou autoritou je podle doktora Růžičky především umění nadchnout a motivovat. K tomu je ovšem třeba, aby takový člověk byl empatický, uměl naslouchat a dokázal uplatňovat emoční a sociální inteligenci.

Respekt a důvěru si člověk s přirozenou autoritou získává tím, že respektuje ostatní a důvěřuje jim. Umí dávat i přijímat. To je ona tak často skloňovaná zpětná vazba. Člověk s přirozenou autoritou musí také umět jasně a stručně formulovat svá sdělení – dokonce si průběžně ověřuje, zda všichni jeho slova správně chápou. A kromě toho má v souladu verbální i neverbální komunikaci.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Akademie CZ.NIC představuje harmonogram kurzů pro 2. pololetí

Sdružení CZ.NIC, správce národní domény .CZ a provozovatel vzdělávacího centra Akademie CZ.NIC, představilo harmonogram kurzů na druhé pololetí 2014. Vzdělávací centrum přináší témata určená jak IT odborníkům, tak i kurzy pro zaměstnance veřejné správy, studenty a učitele či laickou veřejnost se zájmem o moderní technologie.

Kurzy jsou nyní naplánované na období od září do prosince 2014, a to jak v pražské, tak i v brněnské pobočce Akademie CZ.NIC. Kompletní přehled najdou zájemci na internetové adrese https://akademie.nic.cz, kde je pro ně připraveno 36 termínů věnovaných DNS, IPv6, BGP, Datovým schránkám, počítačové bezpečnosti, 3D tisku nebo mojeID. Na všechny vypsané termíny se mohou zájemci již nyní přihlásit.

„Novinkou nadcházejícího pololetí je především sloučení kurzu Svobodná aplikační bezpečnost I, který byl zaměřen spíše teoreticky, a kurzu Svobodná aplikační bezpečnost II, v němž si účastníci vyzkoušeli především praktické věci, do kurzu s názvem Bezpečnost webových aplikací,“ uvádí Igor Kytka, koordinátor vzdělávacích aktivit sdružení CZ.NIC. „Tato změna umožní účastníkům vyzkoušet si nabyté vědomosti rovnou v praxi. S kurzem Bezpečnost webových aplikací je spojena i druhá aktualita a tou je individuální 30minutová konzultace s lektorem, která je pro účastníky kurzu zdarma.“

V Akademii CZ.NIC se v prvním pololetí 2014 uskutečnilo 34 kurzů. Největší zájem byl o kurzy věnované počítačové bezpečnosti, zajištění kvality softwaru a 3D tisku.

Vzdělávací centrum CZ.NIC nabídne ve svém školícím centru převážně odborná témata. Zkrátka ale nepřijde ani široká veřejnost, pro kterou bude určena druhá série kurzů pod souhrnným názvem Jak na Internet. Pro zájemce z veřejné správy budou potom určeny především kurzy Datové schránky a IPv6 a DNSSEC ve veřejné správě a veřejných zakázkách.

Podrobné informace včetně kompletních termínů školení jsou k dispozici na stránkách https://akademie.nic.cz


O Akademii CZ.NIC

Specializované výukové centrum bylo otevřeno 1. dubna 2009. Akademie nabízí zájemcům možnost odborného vzdělávání v oblasti Internetu a internetových technologií. Kurzy umožňují účastníkům vyzkoušet si přednášenou látku v praxi, podělit se o zkušenosti s lektory, ale také s ostatními návštěvníky kurzů. Lektory Akademie CZ.NIC jsou zaměstnanci sdružení, vysokoškolští pedagogové a odborníci z praxe. Součástí pražského výukového centra je také laboratoř vybavená hardwarem a softwarem potřebným k testování a experimentování v rámci výuky.

Co zaměstnavatelé ve VB očekávají od absolventů VŠ

V Londýně se konala konference IREG-7 na téma zaměstnatelnost a akademické žebříčky zaměřená na to, co zaměstnavatelé hledají u čerstvých absolventů vysokých škol a jak mohou přispět k překlenutí propasti mezi školou a zaměstnáním.

Zdroj: Scio

Zástupci zaměstnavatelů potvrdili, že obtížně hledají nové zaměstnance, ačkoliv počet absolventů přesahuje počet poptávaných míst. S. Isherwood, vedoucí představitel Asociace náboru absolventů vysokých škol, uvedl, že v řadě oborů ve Velké Británii existuje nedostatek zaměstnanců, např. v IT 40 %, ve veřejném sektoru 22 %, v energetice 18 % a další.

Představitelé zaměstnavatelů zdůraznili, že absolventi by si měli ze školy přinést bohatě rozvinuté měkké dovednosti, mezinárodní zkušenost a praktické zkušenosti.

Školy by se podle jejich představ měly zaměřit hlavně na měkké dovednosti a pěstovat u studentů následující:

1. dovednost kolaborativní práce v týmech složených z lidí z různých zemí a s různým zázemím,

2. komunikační dovednost – mluvení, psaní a naslouchání,

3. vysoký stupeň zaujetí, odolnosti a entusiasmu,

4. vůdcovské kvality,

5. dovednost ovlivňovat ostatní a řešit konflikty,

6. schopnost rozvíjet nové dovednosti a postoje podle požadavků nových pozic,

7. flexibilní proměna podle potřeb rychle se rozvíjejícího trhu a globální ekonomiky,

8. dovednost rychle přijmout komplexní informace,

9. vysoký stupeň sebeuvědomění a sebeřízení,

10. otevřenost a respekt vůči široké škále postojů z celého světa,

11. otevřenost multikulturnímu učení, schopnost přizpůsobit se kultuře a prostředí,

12. interdisciplinární poznatky.

Důležitá je úroveň dosažených dovedností. Zástupci zaměstnavatelů se vyslovili pro uznávání certifikátů online vzdělávání a pro ověřování skutečných kompetencí. Cílem je blízká součinnost akademických institucí a zaměstnavatelů při přípravě kurikula a hodnocení konkrétních programů výuky. Zaměstnavatelé uvedli, že žebříčky univerzit jsou pro ně důležité při posuzování kvality uchazečů o práci.

Původní text ZDE.

Vysokoškoláci si zpravidla hledají práci sami. A najdou ji snadněji

Dvaapůlkrát nižší než je národní průměr, byla v roce 2013 nezaměstnanost absolventů vysokých škol. V evidenci Úřadu práce ČR bylo zhruba 3 400 vysokoškoláků s bakalářským, magisterským i doktorským titulem. Méně pak absolventů technických oborů. Z praxe tak vyplývá, že lidé s vyšším vzděláním dnes najdou práci snadněji, i když to někdy trvá déle.

„Míra nezaměstnanosti různých skupin vzdělanostních skupin obyvatelstva se významně liší. V roce 2013 činila obecná míra nezaměstnanosti v České republice v průměru u zaměstnanců se základním vzděláním 25,7 %, u zaměstnanců se středním vzděláním bez maturity 8,4 %, u zaměstnanců se středním vzděláním s maturitou 5,3 % a u zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním 2,8 %, přičemž průměr za všechny zaměstnance byl 7,0 %, říká rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Míra nezaměstnanosti vysokoškoláků tak byla dvaapůlkrát nižší, než národní průměr.“

„Absolventi vysokých škol jsou při hledání práce většinou aktivnější, často se ani neevidují na úřadu práce a práci hned hledají sami“, říká generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková a dodává: „Vysokoškoláky nejvíc většinou zajímá uplatnění v oboru, který vystudovali. Například v Jihočeském kraji se nezaměstnaní absolventi přicházejí na úřad práce zpravidla jen poradit, v Moravskoslezském kraji je vysokoškoláků v evidenci docela poskrovnu, na jižní Moravě se absolventi zase docela často zajímají o rekvalifikace. Pokud se kdekoliv České republice rozhodnou rekvalifikovat, zajímají se nejčastěji o kurzy ekonomického směru, rozšíření dovedností v oblasti informačních technologií, webových stránek, grafiky, zdravého životního stylu atd.“

„Podle průzkumu Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK v Praze byla v září 2013 míra nezaměstnanosti absolventů Bankovního institutu vysoké školy jeden rok po absolvování studia pouze 2,5 %,“ popisuje situaci rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Je to dané jednak profilem typického studenta BIVŠ – 25–35 let, studuje při zaměstnání, je motivovaný a odpovědný, a proto se snaží maximálně efektivně využít čas i peníze, který studiu věnuje – a také tím, že umožňujeme a zprostředkováváme praxi a přímou spolupráci s firmami, což usnadňuje vstup na trh práce. Kromě toho lze na BIVŠ absolvovat rekvalifikační kurzy Realitní makléř a Management zaměřený na logistiku.“

Rada Evropy (EPSCO) před časem rozhodla, že je třeba v celé Evropské unii přijmout systém, který by mladým nezaměstnaným lidem garantoval, že jim bude rychle nabídnuta práce nebo odborná příprava. „Toto rozhodnutí Rady úřady práce samozřejmě realizují v praxi, kromě už zmiňovaných rekvalifikací máme celou řadu programů zaměřených na posílení uplatnění mladých lidí na trhu práce“, říká generální ředitelka Úřadu práce ČR Marie Bílková a dodává: „Pomáháme samozřejmě ale všem skupinám nezaměstnaných s důrazem na lidi ve věku 50+, rodiče s dětmi či handicapované. Právě těm a mladým lidem věnujeme zvýšenou péči a podporu proto, že patří mezi nejohroženější skupiny na trhu práce. Například u rodičů s malými dětmi se zaměstnavatelé často obávají vůbec je přijmout do pracovního poměru, a když už jsou děti větší a obava z absencí kvůli dětem zmizí, problémem může být zase částečná ztráta kvalifikace během doby péče o dítě. Pak hrají roli právě rekvalifikace a celoživotní vzdělávání jako takové.“

V kontextu s kvalifikací by v České republice měl vzniknout systém hodnocení a předvídání vývoje kvalifikačních potřeb trhu práce a s tím související systém poradenství pro volbu povolání a další vzdělávání. Před časem na něm začalo pracovat ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Netýkal by se jen nezaměstnaných, kde ostatně už takové poradenství funguje, ale také přímo škol. Vše má vést k tomu, aby nedocházelo k nerovnováze mezi tím, co potřebuje trh práce a mezi tím, jaké školy si mladí nejčastěji vybírají a absolvují. Zjednodušeně jde o průběžné sledování, vyhodnocování a předvídání vývoje trhu, tedy hledání souvislostí mezi trendy v ekonomice a požadavky na profese a pracovní pozice.

„Trendy ve vývoji nezaměstnanosti se dají samozřejmě předvídat i dnes, ale mohlo by se to dělat ještě lépe a hlavně komplexněji, provázaněji“, říká rektor Bankovního institutu vysoké školy Pavel Mertlík a dodává: „Vezmeme-li třeba právě nejnovější čísla o nezaměstnanosti, pak její mírný pokles v jarních měsících je sezónní jev, podobně jako pravidelný nárůst míry nezaměstnanosti na podzim a v zimě. Významnější pro pohyb míry nezaměstnanosti je trend vývoje národního hospodářství měřený tempem růstu hrubého domácího produktu. V České republice v letech 2012 – 2013 probíhala recese a ta situaci na trhu práce opět významně zhoršila. V roce 2014 již ekonomika mírně oživuje, avšak zejména tvorba nových pracovních míst je stále nedostatečná, a tak se situace na trhu práce zatím celkově nezlepšila. Obrat na trhu práce může přinést až růst dosahující tempa kolem 3 %.“

Pozitivní roli při řešení nezaměstnanosti samozřejmě hrají i peníze z Evropské unie. Jen na podporu mladých lidí v regionech, kde je nezaměstnanost mladých do 25 let nad 25 %, by se v letech 2014–2020 mělo rozdělit 6 mld. Nejvíc takových regionů je v Makedonii (72,5 %), Řecku (70,6 %) a Španělsku (62,6 %). V České republice se jedná o region Severozápad, kde v roce 2012 nemělo práci 28,2 % lidí do 25 let. V připravovaném Operačním programu Zaměstnanost by z těchto evropských peněz mělo být možné financovat třeba přípravu učňů a odborné stáže, první pracovní zkušenosti, zahájení podnikání, mobilitu mladých pracovníků apod.

Škola v muzeu

Projekt Moravského zemského muzea Škola v muzeu, který je připravený ve spolupráci s Masarykovou univerzitou, nabízí žákům a studentům konkrétních věkových skupin základních a středních škol vyučovací hodinu, která je připravená podle RVP.

Výukové moduly jsou zpracovány a prezentovány studenty Masarykovy univerzity v rámci kreditované praxe za dohledu odborných garantů Moravského zemského muzea. Projekt nabízí interaktivní vyučovací hodinu v reálném prostřední muzejní expozice, součástí jsou i pracovní listy a závěrečné shrnutí, jímž učitel ve škole ověří znalosti, které si žáci odnesli z hodiny. Záměrem je, aby se již učitelé k tématu v hodině nemuseli vracet.

Témata letošního ročníku byla:
– Fauna pro 3. a 4. třídu ZŠ
– Nerosty pro 4. třídu ZŠ
– Velká Morava pro 6. třídu ZŠ
– Savci pro 7. třídu ZŠ. Všechno má svůj řád aneb seznámení s řády savců
– Houby pro 1. ročník SŠ. Poznáváme houby
– Geologická období pro 3. ročník SŠ

Více ZDE.

Na nová témata pro školní rok 2014/15 vás upozorníme.

Činnostně orientovaná výuka v USA

Odbory školství devíti států USA (Kentucky, California, Iowa, Maine, New Hampshire, Ohio, Oregon, West Virginia a Wisconsin) se spojily a založily Innovation Lab Network s cílem podporovat činnostně orientovanou výuku a hodnocení (performance-based learning).

Zdroj: Scio

Bate Middle School (2. stupeň ZŠ) ve státě Kentucky byla jednou z prvních, kde se činnostně orientovaná výuka začala rozvíjet. Škola není výběrová, 69 % žáků má nárok na bezplatný oběd (nízká příjmová skupina), 38 % jsou žáci z minorit, asi pětina žáků má speciální vzdělávací potřeby. Vedení školy se spolu s 98% podporou ze strany učitelů rozhodlo založit výuku i hodnocení na zpracovávání dlouhodobých projektů žáky – jednotlivci nebo skupinami.

Projekty vycházejí ze zájmu žáků a zahrnují vždy práci v několika předmětech v souladu s nároky společných státních standardů. Projekty činnostně orientované výuky jsou hodnocené pomocí rubrik, nikoli percentilu, a kromě předmětového obsahu se hodnotí i dovednosti prezentace, komunikace a týmové práce. Žáci představují výsledky svých projektů i zástupcům komunity a učitelům, kteří je neučí.

Inspirací pro změny v Bate Middle School bylo 39 newyorských škol sdružených v Performance Standards Consortium. Žáci v těchto školách nemusejí procházet standardizovanými testy, výuka spočívá v práci na výzkumných projektech, v tvorbě matematických hádanek nebo dokumentárních filmů. Ve školách se snížila míra předčasného odchodu ze vzdělávání na polovinu. Školám v obvodu Danville se dosud nepodařilo získat výjimku ze standardizovaných testů, ale díky změně přístupu dnes těžiště výuky v těchto školách nespočívá v mnohatýdenní přípravě a nácviku na testy.

Původní text najdete ZDE.

Na stáže se hlásí hlavně absolventi a mladí lidé, podle odborníků by ale pomohly i starším

Lidé nad 40 let nemají příliš zájem se dále vzdělávat formou odborných stáží. Naopak aktivní jsou v tomto směru čerství absolventi nebo ti, kdo se vracejí na trh práce z rodičovské dovolené. Vyplývá to z výsledků projektu „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“ a také z průzkumu Fondu dalšího vzdělávání.

Více než šest tisíc lidí si rozšířilo své teoretické znalosti o praktické zkušenosti díky projektu „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“, který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí. Nejvíce z nich přitom bylo z věkové kategorie 20–30 let.

„Ukazuje se, že čerství absolventi neberou svou kariéru na lehkou váhu a jsou ochotní investovat čas do rozvoje svých praktických dovedností. Tvořili totiž asi třetinu účastníků našeho projektu,“ komentuje statistiky hlavní manažerka projektu Kateřina Šímová s tím, že velký zájem byl také mezi lidmi na nebo těsně po rodičovské dovolené.

Naopak nejméně aktivní byli lidé ve věkové kategorii 40+ a jejich nezájem o tuto formu dalšího vzdělávání potvrzují i výsledky veřejného průzkumu, kde téměř pětina respondentů z této věkové kategorie uvedla, že stáže nepřináší účastníkům žádné výhody. „Vůbec nejméně se do našeho projektu zapojili lidé nad 50 let. Je škoda, že starší lidé, kteří patří na trhu práce k ohroženým skupinám, se více o tuto formu profesního vzdělávání nezajímají. Například pokud jsou dlouhodobě nezaměstnaní, je pro ně toto vhodný způsob, jak se seznámit s novými trendy v oboru a také jak ukázat potenciálnímu zaměstnavateli své schopnosti,“ myslí si Šímová.

Její slova potvrzují i výsledky evaluace projektu, kdy 97 procent účastníků vyjádřilo názor, že se na stáži naučili nové věci a 93 procent zároveň získalo nové kontakty. Důležité je pro ně také to, že na konci stáže obdrželi certifikát a mohou se tak praxí prokázat při pracovních pohovorech.

Je tedy zřejmé, že stáž je dobrou cestou k dalšímu vzdělávání jednotlivců i jejich kariérnímu rozvoji. Lidé si to ale často neuvědomují a přistupují k ní spíše jako k brigádě, což potvrzuje i další ze závěrů veřejného průzkumu– 78% respondentů by k účasti na stáži motivovalo finanční ohodnocení. „Přitom je to pro stážisty vlastně forma vzdělávání, podobně jako třeba jazykový kurz, za který se naopak ještě platí kurzovné. Věříme, že i díky pozitivním ohlasům na projekt „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“ od zapojených firem i účastníků se ale povědomí o odborných stážích zvýší a jejich výhody si uvědomí i další uchazeči o zaměstnání, například z řad lidí nad 50 let,“ uzavírá Šímová.


Nový projekt myslí na lidi nad 50 a dlouhodobě nezaměstnané

Projekt „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí“ se již blíží ke svému závěru. Fond dalšího vzdělávání předložil projektovou žádost navazujícího projektu „Stáže ve firmách – vzdělávání praxí 2“, která aktuálně prochází hodnotícím procesem. Pokud bude projektová žádost schválena, předpokládá se zahájení projektu v létě tohoto roku. Mimo jiné bude kladen důraz právě na stáže pro dlouhodobě nezaměstnané a věkovou skupinu 50+.

U jedinců spadajících do této věkové skupiny je důležitá prevence před ztrátou zaměstnání, přičemž často jsou ohroženi ztrátou zaměstnání z důvodu věku a postoje zaměstnavatelů k jejich pracovním schopnostem. Tomuto riziku mohou zabránit neustálým vzděláváním se. Jedním ze způsobů dalšího vzdělávání může být právě absolvování stáže na stejné pozici u jiného subjektu (poskytovatele stáže), nebo na příbuzné pozici, čímž rozšíří své znalosti a schopnosti a zvýší tak svou kvalifikaci a tedy i konkurenceschopnost.

Celý text článku si můžete stáhnout ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za červen 2014

V červnu se v Pedagogické knihovně J. A. Komenského objevilo zase plno zajímavého čtiva. Tematická rešerše se tentokrát týká výchovy k pohybu a zdravému životnímu stylu.

Novinky za červen 2014

Knihy (hlavní fond):
pedagogika
psychologie
ostatní společenskovědní obory

Sukova knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi

Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

V českých článcích najdete například témata:
Budou dětské skupiny jen dočasným řešením?
Copak být jenom učitel nestačí?
Drahé, ale potřebné dyslektické třídy
Hodnoty inkluzivního vzdělávání v poslání a vizi školy
Chytré technologie ve výuce
Spokojenost není jediným kritériem kvality
Koučování pro vedení školy

Tematická rešerše: výchova k pohybu a zdravému životnímu stylu

Předškolní výchova zlepšuje výsledky dětí ve škole

Zpravodaj PISA in Focus č. 40 se zabývá zapojením žáků do předškolní výchovy v souvislosti s jejich pozdějšími vzdělávacími výsledky.

Zdroj: Scio

Na základě výsledků šetření PISA 2012 uvádí, že děti, které se neúčastnily předškolní výchovy, mají v průměru o 51 bodů horší výsledky v testech v 15 letech, což odpovídá přibližně roku studia. Toto zjištění platí i po vyloučení různých faktorů, jako např. sociálně ekonomické zázemí žáka.

Zatímco celková míra účasti dětí v předškolním vzdělávání se zvyšuje, PISA zjistila nerovnováhu v zapojení dětí podle jejich rodinné situace: předškolní výchovy se účastní větší procento dětí z lépe situovaných rodin než z rodin s nízkým sociálně ekonomickým statusem.

Tento rozdíl lze pozorovat ve všech sledovaných zemích, největší je v Polsku (48 procentních bodů), na Slovensku, v Portugalsku a v Uruguayi (mezi 25 a 30 body). Tento rozdíl se v některých sledovaných zemích v období let 2003 až 2012 dokonce zvětšil, např. na Slovensku, ve Finsku, Řecku, Lotyšsku, Polsku, Lucembursku a Rusku, v některých se zmenšil jako v Německu, Portugalsku, Makau, Koreji a Uruguaji.

Tato zjištění ukazují, že předškolní výchova a vzdělávání se často nedostává právě těm dětem, které by z ní mohly mít největší prospěch.

Původní text najdete ZDE.

Václav Cílek: Z dětí nám vyroste digitální proletariát

Třetí a závěrečná část textů o Digitální demenci.


Digitální dieta

Pokud přílišné používání nových médií může vést k poruchám mysli, tedy k jevu, který M. Spitzer nazývá digitální demencí, co s tímto jevem můžeme dělat? České základní školy jsou plné dětí, se kterými si rodiče neví rady a čekají, že to za ně udělá škola. Od učitelů každá nová reforma čeká, že děti zaujmou a budou motivovat. V konkurenci s novými médii to je velice obtížné a při větším počtu žáků ve třídě někdy i nemožné. V USA děti tráví na sociálních a informačních sítích víc času než dohromady ve škole a při psaní domácích úkolů.

Zároveň ze všech stran a z různých evropských zemí včetně sousedního Rakouska a Německa slyšíme, že děti jsou nesoustředěné, špatně si pamatují delší texty, za domácí úkol jim nelze zadat, aby se naučily básničku, protože to prostě nezvládnou. Ale věc je ještě mnohem horší – děti mají málo pohybu a dá se očekávat, že v dalším životě budou častěji nemocné, protože si nevybudovaly fyzickou kondici v době, kdy se rozvíjí tělo i mozek. V digitálně rozvinutých zemích, jako je USA či Jižní Korea, tráví nad digitálními strojky víc jak třetina a někde i víc jak polovina mládeže přes sedm hodin denně! Náklady na zdravotnictví budou za této situace stěží klesat. To znamená, že státy budou garantovat bezplatnou jen zcela základní péči a sféra placeného "nadstandardu" se bude rozšiřovat.


Nejen nová média, viníkem jsou i rodiny

Zatímco prof. Spitzer vidí jako hlavního viníka nová média, řekl bych, že i ta jsou jen jedním z projevů proměny sociálního prostředí. Selhává především rodina, která je často neúplná a přezaměstnaná. Myslím si, že mnoho dětí trpí osamělostí a lék hledají v náhražce sociální sítě. Normální lidský kontakt, vyprávění, čtení pohádek nelze ničím nahradit. Zní to jako klišé, ale nejspíš to je ten vůbec nejhlubší návod, jak se vyhnout digitální demenci. Problémy vysokých škol s klesající úrovní studentů začínají již v mateřské školce.

Digitální demence se často projevuje jako nerovnovážný vývoj pravé a levé hemisféry, což kromě již zmíněných poruch paměti a koncentrace vede k častějším depresím. Čas strávený s americkými studenty v Evropě mě dovedl k jednomu zásadnímu pozorování – a tou je tendence studentů zahánět jakýkoliv pocit smutku či nedostatku energie léky, které jsou podle našich lékařů často návykové a hlavně velice silné…

Celý článek si můžete přečíst ZDE.

První díl ZDE, druhý díl ZDE.

Kateřina Lánská, Martin Kovalčík: Strategie 2020 pojmenovává slabiny našeho školství

Na konci května uveřejnilo MŠMT dlouho připravovaný dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Na jeho přípravě se začalo pracovat již v době minulé vlády. Strategie se tak stává prvním dokumentem, který předjímá nový trend české vzdělávací politiky.

Zdroj: Časopis Zvoní č. 3/2014

Řeč je o politice založené na dlouhodobém plánování; politice, která si zachovává alespoň minimální kontinuum a nebude se měnit s každým nově příchozím ministrem. Nebo v to alespoň můžeme doufat.

Strategie by měla především určovat základní rámec směřování našeho školství v příštích šesti letech. Má odrážet dlouhodobé záměry a přinášet vizi vzdělávací politiky společnou pro politiky napříč celým politickým spektrem. Tento dokument by měl být schválen v druhé polovině června. Co v něm najdeme?


Co Strategie nabízí...

Už jen proto, že na jejím znění pracovalo ministerstvo pod vedení dvou stran, které k sobě mají v rámci politického spektra poměrně daleko, ODS a ČSSD, zaslouží si Strategie respekt. A i když se dají v dokumentu po nástupu současného vedení ministerstva najít určité změny, celkové vyznění a popsané slabiny našeho systému v něm zůstávají tak, jak je definovalo předchozí vedení. Snad jen návrhy řešení se v některých případech trochu přizpůsobily záměrům současné vlády.

Strategie stanovuje tři průřezové priority, kterým se chce v následujících letech ministerstvo věnovat. Dokument říká, že se vzdělávací politika v nadcházejících šesti letech bude zaměřovat na „snižování nerovností ve vzdělávání“, pozornost ministerských úředníků se zaměří na zvýšení kvality výuky a na podporu učitelů. Celkově se ministerstvo školství zavazuje „odpovědně a efektivně“ řídit vzdělávací systém. Velká pozornost je věnována posílení předškolního vzdělávání, otázkám předefinovaní podpory pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, problémům selektivnosti vzdělávacího systému a podílu jak speciálních škol, tak víceletých gymnázií na tomto stavu. V otázce podpory učitelů ministerstvo preferuje brzké zavedení kariérního řádu a systému evaluace řízeného shora.


...a co v ní naopak chybí?

V dokumentu se bohužel nedočteme vysvětlení, proč právě tyto priority úřad zvolil jako klíčové pro nadcházející období. Nedá se také říct, že by dokument skutečně strategicky plánoval opatření, která by měla vést k odstranění popsaných problémů, pouze naznačuje směr a záměr, kudy by se měla cesta k jejich řešení ubírat.

Také se zde nedozvíme, zda si tvůrci Strategie uvědomují, že škola přestává stačit proměnám dnešní společnosti a dětí. Nevěnuje se zde ani dostatek pozornosti podpoře motivace dětí k učení a otázkám hodnocení, které má na udržení zájmu o učení velký vliv. Nedostatečně jsou také řešeny otázky uznávání neformálního vzdělávání, byť se dnes děti naučí řadu věcí právě mimo školu. Obecně se dá říct, že Strategie téměř vůbec nehovoří o proměňující se roli školy a nárocích, které přináší dnešní doba.


Podpora předškolního vzdělání

„V dokumentu vítáme především podporu předškolní výchovy, kterou považujeme za klíčovou pro úspěšné nastartování vzdělávací kariéry u každého dítěte,“ říká Zuzana Ramajzlová z organizace Člověk v tísni. V současnosti se však předškolní příprava mnoha dětem v České republice nedostává. A to často těm, které by ji potřebovaly nejvíce. Žijeme totiž v zemi, kde ke kvalitnímu vzdělávání nemají všichni stejný přístup. Výuka je značně nevyrovnaná, učitelům se nedostává dostatečné podpory ani finančního ohodnocení. Decentralizovaný systém se nedokáže bránit ‚lidskému faktoru‘, kdy volba ředitele školy mnohde podléhá politickým tlakům.

Mezi nejsilnější tvrzení, které se v oblasti rovných příležitostí ve vzdělání můžeme v současné Strategii dočíst, patří, že „ačkoliv účelem poradenských služeb je mimo jiné přispívat ke kompenzaci znevýhodnění (i podporovat talenty), za současného nastavení se paradoxně podílí na udržování selektivních prvků ve vzdělávacím systému.“ To souvisí i s faktem, že ¬finanční ¬prostředky jsou vázány, místo přímo na daného žáka, na školu. A nesmíme zapomenout ani na nesmyslné, ale bohužel často slýchané tvrzení, že každému je lépe „mezi svými“. Máme si myslet, že člověk s hendikepem může být úspěšný pouze mezi hendikepovanými?


Inspektor: pomocník, nikoli dráb

Přestože dokument překračuje zájmy a názory jedné politické strany nebo vládní koalice, můžeme v něm najít řadu míst, která odrážejí priority současného vedení. Kromě zavedení povinného roku předškolní výchovy, který má své oprávnění, také kariérní řád, pojatý jako nástroj vnější motivace. K němu současný ministr Chládek na květnové konferenci Úspěch pro každého žáka prohlásil, že „musíme vytvořit systém odměňování tak, aby vrcholem systému byl inspektor.“ Inspektor má být osobou, která bude hodnotit práci ostatních učitelů a zároveň jim půjde příkladem. Nikoli dráb, ale pomocník. Pomoci má také zřízení Národní rady pro vzdělávání.

Hana Košťálová, vedoucí expertní rady projektu Pomáháme školám k úspěchu, vidí smysl podpory učitelů v tom, jaký efekt má tato podpora pro žáky a jejich učení. „Když chceme podporovat individuální přístup k žákům, měli bychom být také schopni dávat individuální podporu učitelům. Nikoli je rovnat všechny podle jednotného mustru,“ říká. Takovou úvahu ale v celé Strategii nenajdete. Z dokumentu je zjevné, že rozdělování dětí do škol podle toho, jak se nám zdají být chytré, nebo hloupé, úspěšné, či neúspěšné, je dlouhodobě neúnosné. Ministerstvo si to uvědomuje a chce situaci měnit, snahu o komplexnější proměnu vzdělávacího systému a přístupu k žákům tam ale budete hledat marně. Ostatně řekl to ve svém projevu na zmíněné konferenci i Marcel Chládek: „Revoluci udělat nemůžeme.“

Článek vyšel v třetím čísle časopisu ZVONÍ!, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

Karel Vašíček: Dějiny informatiky. Od abaku k internetu – recenze

Počítače dnes používá prakticky každý, o jejich historii znají podrobnosti jen zasvěcení. Jejich historie je podstatně delší, než si většina uživatelů myslí. Kniha Friedricha Naumanna může tuto mezeru ve znalostech zaplnit.

Friedrich Naumann: Dějiny informatiky. Od abaku k internetu. Academia, 2009, Praha, 422 str., váz. ISBN 978-80-200-1730-7.

Kniha má 12 kapitol, jmenný rejstřík a seznam literatury. Zachycuje počítání a pomůcky používané pro počítání od pravěku do současnosti. Není to tedy jen historie moderních elektronických počítačů. Autor popisuje různé číselné soustavy, abaky, počítadla, vrubovky, mechanické kalkulátory Pascala, Schickarda, Leibnize a dalších tvůrců, logaritmické pravítko.

Vedle dalších obecně známých konstruktérů Babbage, děrnoštítkového systému Holleritha, je zde např. informace o Leupoldovi, německém matematikovi, konstruktérovi a autorovi, který v 18. stol. nejen sestrojil vlastní kalkulačku, ale sepsal dvě velká a významná díla: Theatrum arithmetico-geometricum a Theatrum machinarum. Druhé dílo bylo přeloženo do ruštiny.

Tento autor mě zaujal a našel jsem na Internetu elektronické verze. Hlavní dílo Leupolda je ZDE. Dílo Theatrum arithmetico-geometricum v PDF je ZDE. Bohužel je to sken zřejmě původního vydání a je to ve švabachu, takže to je pro mě obtížně čitelné, kdybych objevil nějaký moderní text, nebo překlad do jiného jazyka, tak bych pár stránek přeložil.

Autor knihy Dějiny informatiky Friedrich Naumann popisuje i nástroje a vynálezy na zpracování a přenos informací: telegraf, telefon, historii elektronek a tranzistorů a integrovaných obvodů. Autor má vynikající znalostí německé historie informatiky, ale líčí i historii v jiných zemích. Samozřejmě vedle USA, která je dnes velmocí, také Velké Británie, Francie, Japonska, bývalých socialistických zemí a dalších evropských zemí.

Byl jsem zvědavý, zda se zmíní o českém průkopníkovi IT světového významu Antonínu Svobodovi, autor samozřejmě nezapomněl a zmiňuje se o něm jako autorovi prvního světového teoretického díla o počítači. Uvádí se, že každý, kdo v Silicon Valley něco znamená, se učil buď u Antonína Svobody nebo jeho žáků a spolupracovníků. Je třeba poznamenat, že Antonín Svoboda vedl v Československu vývoj prvního československého počítače SAPO a kvůli potížím či házení klacků pod nohy emigroval do USA a za ním jeho další spolupracovníci.

Naumann samozřejmě nemůže nepopisovat historii IBM, Microsoftu, Apple a dalších firem, ale také historii Internetu.

Německého konstrukéra Konrada Zuseho líčí jako tvůrce prvního reléového počítače na světě. Občas se uvádí jako první počítač ten, na jehož se podílel britský matematik Alan Turing, který sloužil pro dešifrování německého šifrovacího přístroje z 2. světové války Enigmy. Tato historie byla až do 70. let utajovaná a počítač byl zřejmě po válce rozebrán.

Kniha obsahuje celou řadu obrázků, fotografií kalkulátorů či počítačů a portétů tvůrců a konstruktérů. Škoda, že seznam literatury neobsahuje seznam původních historických děl či odkaz na eventuální elektronickou podobu.

Hledal jsem na Internetu i díla Leibnize a toto je výsledek. Sebrané spisy Leibnize – informace v ruštině jsou ZDE. Spisy Leibnize v ruském vydání by měly být ZDE.

Našel jsem na ruském Internetu v PDF sebrané spisy Leibnize v sedmi dílech, které byly ve francouzštině, ale stáhl jsem si jen poslední čtyři, další stahování bylo placené a protože jsem si neuložil odkaz, nemohu teď webové stránky znovu nalézt, nicméně, pokud by měl někdo zájem, umístil bych na svých webových stránkách odkaz na úložiště, kam bych uložil PDF, které jsem si sám stáhl. Další stránka, na kterém jsou některá díla Leibnize je ZDE.

České vydání knihy recenzoval Dr. Ing. Lubomír Soukup, který často doplňuje či opravuje autora a odbornou revizi provedl Prof. Milan Mareš. Vedle této knihy bych zmínil knihu Jaroslava Folty Vývoj výpočetní techniky, která je stručnější a má skromnější provedení. Psal jsem o ní v časopisu Moderní vyučování. Kniha je vhodná nejen pro učitele informatiky, či programátory, ale je to titul vhodný i do školní knihovny pro potřeby studentů

RNDr. Vašíček Karel
exučitel matematiky, exprogramátor
www.mathpublishing.eu

Zveřejněno v časopisu Matematika, fyzika, informatika.

Knihu si můžete objednat ZDE.

Zachovejme lesní mateřské školky

Jak jste se již možná doslechli, Poslanecká sněmovna schválila zákon o dětských skupinách, které jsou prezentovány jako nová možnost péče o děti předškolního věku. Veřejnost se však nedozvěděla, že s přijetím nového zákona žádná další forma předškolní péče o děti (kromě klasických mateřských škol) nebude přípustná. Záměrem je totiž regulovat širokou nabídku různých zařízení – všechna, která nebudou mít parametry dětské skupiny nebo mateřské školy, do roka končí. A nejedná se zdaleka jen o lesní školky.

Počet lesních mateřských škol během pěti let překročil stovku a stále vznikají nové. V nadcházejícím školním roce nabídnou místa pro nejméně tři tisíce dětí. Opírají se přitom o dlouholetou praxi lesních školek z Německa a skandinávských zemí, které jsou na špičce vzdělávacích výsledků. Chystaný zákon pro české lesní školky představuje zcela nečekaný zásah do úspěšného fungování zaštítěného spokojenými rodiči a často podporovaného obcemi a městy, kde pomáhají řešit nedostatek míst v předškolních zařízení.

ČSSD a ANO hájí přísný zákon s tím, že během roku vyřeší problematickou situaci revizí provozně hygienických předpisů pro mateřské školy. Lesní školky by se pak mohly stát součástí vzdělávacího systému v rejstříku Ministerstva školství. To je i dlouhodobým cílem Asociace lesních mateřských škol. Revize problematických předpisů je však v rukou Ministerstva zdravotnictví. To jakékoli ústupky z nastavených pravidel zatím odmítá. Místo toho Ministerstvo zdravotnictví navrhuje, aby lesní školky fungovaly mimo státem regulované formy péče. Zákon o dětských skupinách však takovou existenci neumožňuje. Co tedy s tím?

Zákon nyní čeká na schválení Senátem, jeho schůze proběhne již 23. 7. 2014. Je to poslední šance na jeho změnu nebo zamítnutí. Existuje řada důvodů, proč by Senát měl bedlivě zvážit reálný přínos předkládané podoby zákona. Opravdu rodičům dětské skupiny pomohou, když vlivem zákona zanikne řada existujících organizací resp. zařízení předškolní péče? Proč likvidovat to, co dobře funguje, a plýtvat tak navíc prostředky (které pocházejí i z veřejných zdrojů)?

Jednoduché řešení, spočívá v možnosti dobrovolnosti zákona – tedy dětské skupiny jako další možná forma předškolního vzdělávání. Tuto změnu v zákoně doporučila i poslanecká Stálá komise pro rodinu a rovné příležitosti, která zákon připomínkovala. Senátoři tak mají k dispozici jasné východisko z problematické situace. Závažnost této volby jim má připomenout i petice, kterou iniciovaly lesní školky. „Uděláme všechno proto, aby tisíce dětí nepřišly o svá místa v lesních školkách,“ ubezpečuje Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol a dodává: „Budeme rádi, když se k nám připojíte podpisem petice".

Petici naleznete ZDE.

Průzkum Čtení pomáhá: Děti čtou, protože je to baví

Podle aktuálního průzkumu projektu Čtení pomáhá drtivá většina dětí a mládeže čte, protože je to baví a samy chtějí. Jen 7 % tak činí z donucení – buď to od nich vyžadují rodiče, nebo musí číst do školy. Dvě třetiny dětí čtou nejčastěji doma, jen 1 % v knihovně. Velká část dotázaných uvedla, že čte stejně během celého roku. A jaké jsou tipy na letní čtení?


Knížky čtu, protože…

„Protože chci, protože mě to baví a protože mi čtení dělá radost." To byla nejčastější odpověď žáků základních a studentů středních škol zaregistrovaných v projektu Čtení pomáhá na otázku, proč čtou knížky.

„Tento výsledek považujeme za výbornou zprávu. Navíc jen 7 % uvedlo, že čtou z donucení – vyžadují to od nich rodiče (2 %), nebo musí do školy (5 %). Jedno procento respondentů uvedlo, že jim čtení přijde cool. A setkali jsme se i s takovými názory, že díky knihám se čtenář dostává do jiného světa, čtením plně využívá svou fantazii a že je to vhodný způsob odreagování a vzdělávání se," popisuje výsledky průzkumu autor a donátor Čtení pomáhá Martin Roman.


Nejčastěji čtu doma

Průzkum dále ukázal, že nejčastěji čtou děti doma. Uvedly to tři čtvrtiny oslovených. „Překvapilo nás, že na dovolené a na prázdninách čte jen 8 % dětí. V knihovně jen 1 % – více respondentů uvedlo dopravní prostředek (6 %) a školu (2 %)," dodává Martin Roman.

„Do knihovny se zpravidla nechodí číst pro zábavu, ale děti zde hledají informace do školy a občas píší i domácí úkoly. Čtení v knihovně je proto typické spíše pro studenty vysokých škol. Ti často potřebují čerpat z takových titulů, které z různých důvodů nepůjčujeme domů. Zájemci si je mohou v klidu pročíst ve studovnách a čítárnách,“ říká Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu Národní knihovny.


Roční období nehraje roli

Více než polovina respondentů uvedla, že roční období nemá vliv na to, jak moc čtou. Desetina dětí to nesleduje. Mezi ostatními 35 % čtenářů, kteří rozdíl vnímají, převládala odpověď, že je to právě léto (14 %), kdy nejčastěji čtou. Nejméně knihám příznivé se ukázalo být jaro (4 %).


Tipy na letní čtení

„A protože čtenářsky oblíbené léto je tady, vytipovali jsme pro mladé čtenáře pár knížek, které by je mohly bavit a které jsou ideální pro toto období. V červenci vychází hned dva takové tituly.

Jednak je to Timmy Nezdárek: Koukej, co jsi provedl od Stephana Pastise – příběh, ve kterém se malý detektiv snaží odhalit loupež globusu, a vyhrát tak školní soutěž a pět set dolarů, a jednak Hus a Chelčický – Příběh jejich doby od Renáty Fučíkové," uvádí Petr Šašek, tiskový mluvčí Neoluxoru, a dodává: „Z titulů, které jsou již k dostání na knižních pultech, pak doporučujeme např. Wendy Quillová touží po zvířátku od autorky Wendy Meddourové – příběh dívky, která si navzdory rodičům plní svůj sen mít zvíře, aby se jednou mohla stát veterinářkou. Co na tom, že jde o neviditelného psa, žabí vajíčka a hnidy… A pro malé i velké milovníky originálních a zábavných pohádek doporučujeme Pohádky k neuvěření od Terryho Jonese."


O průzkumu

Průzkum proběhl na jaře letošního roku přes internet. Účastnilo se ho 3 763 dětí registrovaných ve Čtení pomáhá.

Webové stránky projektu: www.ctenipomaha.cz

Akreditováno. Goethe-Institut učí učit

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR udělilo českému Goethe-Institutu akreditaci k provádění vzdělávacích programů a k vydávání osvědčení o jejich absolvování. Česká pobočka německého kulturního institutu tak nyní může nabízet plně akreditovaný program dalšího vzdělávání učitelů německého jazyka.

„Ministerstvo školství prověřilo naši v lednu podávanou žádost a aktuálně rozhodlo, že Goethe-Institut splnil podmínky pro udělení akreditace. Můžeme nyní rozšířit naše aktivity v oblasti vzdělávání pedagogických pracovníků,“ vysvětlil Berthold Franke, ředitel pražského Goethe-Institutu.

Akreditovaný cyklus dalšího vzdělávání, nazývaný Naučit se učit němčinu (tzv. DLL – Deutsch Lehren Lernen) se vyznačuje inovačním didaktickým přístupem k dalšímu vzdělávání. Zohledňuje aktuální stav předmětu němčina, reflektuje nový vývoj v didaktice předmětu, resp. didaktice dalšího vzdělávání, aktuální evropské vzdělávací standardy a celosvětově pozměněné požadavky na kvalifikaci vyučujících.

„Ministerstvo akreditovalo šest jednotlivých vzdělávacích modulů i celý vzdělávací program,“ vysvětluje Štěpánka Laňová z jazykového oddělení Goethe-Institutu: „Akreditované školení, uznatelné v českém portfoliu dalšího vzdělávání, je tak možné splnit absolvováním celého vzdělávacího programu, nebo jeho jednotlivých částí,“ dodává Laňová.

Akreditovaný program sestává z modulů věnovaných např. uzpůsobení výuky, učebním materiálům a médiím, plánování výuky a specifikům němčiny jakožto cizího jazyka. Goethe-Institut očekává, že zájem o něj projeví především vyučující v primárním a v sekundárním vzdělávání a ve vzdělávání dospělých, kteří mají ukončené vysokoškolské vzdělání a (alespoň minimální) zkušenostmi s výukou.

Přihlášky a bližší informace k nově akreditovanému programu, jenž bude realizován kombinovanou formou prezenční a on-line formy studia, poskytne zájemcům Susan Zerwinsky, referentka pro spolupráci ve vzdělávání pražského Goethe-Institutu: Susan.Zerwinsky@Prag.goethe.org.

Lukáš Bajer: Každý ředitel může mít hotovo aneb Udělejte si prostor pro důležité věci

Metoda GTD (neboli getting things done, do češtiny přeloženo jako mít vše hotovo) přistupuje k řešení úkolů „odspodu“, tedy od zvládnutí každodenní agendy. Článek shrnuje základní kroky metody a na konkrétním příkladu z praxe ukazuje, jak mohou pomocí metody GTD ředitelé a vedoucí pracovníci řídit svoji práci a jednotlivé úkoly.

Václav Cílek: Digitální demence 2 – člověk sám se svým přístrojem

Kniha prof. Manfreda Spitzera definuje digitální demenci jako postupnou degradaci mozku způsobenou přílišným využíváním nových médií zejména u mladých lidí.

Největší dopad na mozkové funkce má zejména „multitasking“, tedy současné řešení několika úkolů – např. hraní her, vyřizování mailů a čtení dalších zpráv. Spitzer je považuje za cílený trénink nejenom v povrchnosti, ale také v mrhání časem, které k ničemu pořádnému nevede a jenom rozmělňuje den.

Americký pediatrik D. Christakis již před deseti lety ukázal, že děti, které se od útlého věku dívají na televizi, mají častěji poruchy pozornosti. Trvalo to však dalších několik let, než studie časopisu Pediatrics z podzimu 2011 potvrdila úzkou vazbu mezi televizí a roztěkaností. Spitzer se pozastavuje nad tím, jak malá pozornost byla ze strany vědců věnována tomuto závažnému problému, přestože rodiče a vychovatelé si již dávno všimli, že děti po několikahodinovém sledování animovaných filmů „nestojí za nic“, jsou pasivní, nesoustředěné a znuděné, jakoby přišly o kreativní energii.


Nespavost, nadváha, bolesti

Digitalizace světa má nejenom dopad na mysl, ale také na tělo. Děti častěji trpí nespavostí. Probudí se v noci, sáhnou po chytrém telefonu a chvíli si vyměňují novinky, ráno mají ve škole problémy s udržením bdělého stavu. Tento jev dobře znají i čeští učitelé. Horší je, když se k nespavosti přidávají depresivní stavy a ty člověka ženou do nového kola svěřování se digitálním médiím a zvýšené závislosti na svých přístrojích.

Fyzický dopad je zjevný – mnoho mladých lidí trpí nadváhou, bolestmi zad a někdy očními problémy. Dokonce se objevují úvahy o tom, že průměrný věk člověka se následkem nadváhy může pro příští generace snižovat a že kvalitní, poměrně zdravé stáří se bude novým generacím zkracovat. Znovu musím upozornit čtenáře, že prof. Spitzer neútočí proti novým médiím, ale proti jejich přílišnému používání.

Výsledkem fungování digitálních sociálních sítí je ve skutečnosti velice časté sociální stahování se, protože rozhovor tváří v tvář je nahrazen posíláním zpráv a člověk přitom zůstává sám se svým přístrojem. Dochází pak často až k sociální izolaci. Snižuje se sociální inteligence a mladí lidé si ve vzájemném vztahu často nevědí rady. Nevědí, o čem by spolu měli hovořit. I u nás jsem viděl děti, které se sešly a nejenom si neměly co říct, ale ani jak se bavit s ostatními.

Celý text si můžete přečíst ZDE.

První díl najdete ZDE.

Učitelky se školí, od září budou angličtinu v MŠ učit samy

Stovky učitelek mateřských škol absolvují v těchto dnech školení, aby mohly od září učit děti angličtinu podle materiálů Wow. Tyto výukové materiály, sestávající z učebnic, videoklipů, písniček, metodik, zásobáren her ad., vyvinula britská jazyková společnost Wattsenglish, která se již dlouhodobě snaží o zapojení angličtiny do běžného programu předškoláků. Školení je zdarma a učitelky s ním získají ikompletní výukový set Wow.

Školení k výukovým materiálům WoW probíhají ve všech krajích České republiky. Učitelky se naučí, jak lekci angličtiny vést – jak používat metodiku, která je každou lekcí provází doslova minutu po minutě, jak začleňovat videoklipy, jak pracovat s učebnicemi, maňáskem, jak zapojovat hry. „Tyto materiály jsou z hlediska metodického připraveny tak dokonale, že učitelkám skutečně stačí základní znalost angličtiny, aby mohly kroužky v MŠ rozjet,“ vysvětluje ředitel Wattsenglish Marek Kadlec.

Materiály Wow ctí zásadu přirozeného osvojování si řeči a jsou šité na míru právě předškolákům a jejich vnímání světa. Prostřednictvím videí navíc přivádějí do školek rodilého mluvčího – Steva Wattse. „Odpadá tak problém se sháněním externího lektora na angličtinu,“ doplňuje Kadlec. „Videa jsou natočena tak atraktivně, že si je děti chtějí neustále pouštět, a tím si prohlubují znalost jazykových struktur, které jsou v nich obsaženy.“

Ze strany učitelek je o školení obrovský zájem. „Myslím, že by se děti měly s angličtinou začít seznamovat již co nejdříve. Setkávají se s ní všude – v televizi, na internetu, z filmů,“ říká Andrea Beránková, učitelka v MŠ Sluníčko v Roudnici nad Labem. „Interní angličtinu v mateřských školách vítají i rodiče, aspoň pak nemusejí honit děti po kroužcích. I z jejich strany cítíme v tomto směru velký zájem.“


Stáž pro učitelky MŠ hradí EU

Wattsenglish rozjelo i další projekt, který plně hradí Evropská unie s názvem Stáž v jazykové mateřské škole. Probíhá přímo v Liberecké jazykové školce a za cíl si klade pomoci zájemcům se zahájením nebo obohacením výuky angličtiny v mateřských školkách. „Absolvent stáže získá dostatečnou přípravu a materiály k tomu, aby jazykové vzdělávání v jeho školce vycházelo z daného Školního vzdělávacího programu a bylo s ním v souladu,“vysvětluje Jiří Šoltys z Liberecké jazykové školky.

I toto školení je celé zdarma, a to včetně ubytování, stravování, jízdného i získaných materiálů. Mateřská škola může získat i mzdovou náhradu za učitelku, která se stáže zúčastní. Trvat bude tři pracovní dny. „Účastníkům se bude věnovat český tým v čele s rodilým mluvčím Stevem Wattsem, který má velké zkušenosti v práci s dětmi i s metodikou,“ doplňuje Šoltys.

Více informací na www.wattsenglish.cz a na e-mailu liba.ourednickova@wattsenglish.cz

Marie Homerová: Výuka tematických dějin?

Výuka dějepisu, ale i jiného humanitního předmětu, zaměřená na určité téma poskytuje rozhodně více příležitostí ve výchově k morálním a všelidským hodnotám, k demokratickému občanství, přispívá k hlubšímu pochopení politického nebo kulturního vývoje. Ukázka tematicky koncipované lekce nabízí četné možnosti pro rozvoj kritického racionálního a analytického myšlení.

Humanitní předměty neobsahují jen složku naučnou, ale jejich posláním ve škole je především výchova mladé generace. Tematicky pojatá výuka je významně efektivnější než výuka chronologická, jenž se zakládá pouze na memorizaci, bez využití učiva pro výchovné cíle.

Už od dob antických je však známo, že historie představuje zdroj ponaučení pro následující generace. History Department Rady Evropy proto připravilo pro evropské školy ukázkovou elektronickou učebnici v angličtině a ve francouzštině. Objemem rozsáhlá metodicko-didaktická publikace obsahuje řadu konkrétních příkladů tematicky pojaté výuky dějin. Je možné ji využít i pro výuku společenskovědních předmětů v cizím jazyce. Ukázkové lekce, ale i jiné typy materiálů, připravili učitelé z různých evropských zemí. Jsou zdarma přístupné ZDE.

Cílem současného dlouhodobějšího projektu Shared Histories for Europe Without Dividing Lines, „Sdílené “historie” pro Evropu bez dělicích čar“, je seznámit učitele humanitních předmětů s historickým vývojem jednotlivých evropských zemí tak, aby snáze a hlouběji porozuměli vývojovým směrům v jejich minulosti. V rámci „vzájemného evropského poznávání“ tak lépe porozuměli současnému stavu ve studovaných zemích, na základě detailnějšího poznání vyhodnotili klady i zápory v jejich minulosti i v současnosti. Metodicko-didaktická elektronická publikace se může stát inspirativním zdrojem pro tvorbu návazných, i “národních”, výukových celků/lekcí.

Mým úkolem je informovat českou pedagogickou veřejnost o tematickém pojetí výuky. Proto jsem částečně přeložila svůj příspěvek do této evropské učebnice, aby se čtenáři mohli s koncepcí této výuky a samostatného studia žáků seznámit. Podle zadání History Department Rady Evropy měla struktura mé lekce vycházet z kulturní historie, přičemž jsem se měla v pedagogickém zpracování orientovat na výchovu k lidské důstojnosti a obraně lidských práv. Na rozdíl od anglicky psaného originálu, je následující český text výrazně zkrácen, z původních 43 anglicky psaných stran na 7 českých stránek. Z vlastní zkušenosti vím, že vytvořit takovou lekci, tzv. „teaching unit“, je pracovně a časově náročné. Kompletní lekce má obsahovat kupř. i způsoby prověřování učiva, kupř. návrh konkrétních testů. Vynechala jsem v překladu rozsáhlé doprovodné a vysvětlující pasáže, četné ilustrace, citáty, atp. Na rozdíl od anglické verze netvoří proto česká ukázka souvislý celek, je jen ilustrací takto koncipované výuky.


Překlad “Motýli tady nežijí, umění v Terezíně“, Butterflies Do not Live Here, Arts in Terezin”, teach.unit, History Department, Council of Europe, Praha 2013, autor Marie Homerová, si můžete stáhnout ZDE.

Kateřina Konvalinová: Jaro, léto, podzim, zima – ve školce je pořád prima

Publikace představuje soubor rozmanitých námětů k činnostem s dětmi předškolního a mladšího školního věku. Aktivity jsou členěny do bloků, každý blok je uveden motivačním příběhem.

Úkoly se vyváženě věnují rozvíjení pohybových dovedností, zdokonalování řečového projevu, motorických a grafomotorických schopností, zrakového vnímání, sluchového vnímání, smyslu pro rytmus, prostorové orientace, pozornosti, paměti, logického myšlení, rozlišování barev, geometrických tvarů, výtvarného projevu, postřehu, tvořivosti atd. Aktivity zohledňují RVP PV.

Deset kapitol je koncipováno jako průvodce školním rokem, činnosti lze tedy uplatňovat ve větších logických a tematických celcích, nicméně není to nutné, úkoly lze zařazovat i nezávisle na sobě.

Kateřina Konvalinová učí v MŠ. V Portálu právě vychází její publikace Šimonovy pracovní listy 19.

Ukázky a více podrobností najdete ZDE. Knihu si můžete objednat také ZDE.

Jana a Jiří Dlouzí: Envigogika se proměňuje

Na konci května vyšlo nové číslo Envigogiky v jazyce anglickém, které však obsahuje (nebo v blízké době obsahovat bude) též české verze téměř všech publikovaných článků.

Rádi bychom vás především upozornili na poslední naše novinky a oznámení. Zprávou velmi důležitou právě pro náš časopis je výzva k podávání příspěvků pro tematické číslo Envigogiky, které se bude zabývat kompetencemi v environmentálním vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Toto číslo souvisí s mezinárodní konferencí COPERNICUS Alliance, kterou pořádáme v Praze začátkem října tohoto roku. (Doufáme, že zde bude příležitost se s některými z Vás potkat – pozvánku na konferenci si můžete stáhnout ZDE.)

V prvním letošním čísle Envigogiky Vám předkládáme například text Jana Činčery a jeho kolegů „Bio se hnojí v noci“: proč lidé (ne)kupují environmentálně šetrné produkty, v němž tito autoři analyzují bariéry environmentálně příznivého spotřebitelského chování na základě osobní historie spotřebitele. Lubomír Hanel a Jana Hanelová zkoumají rodičovskou péči ploštic rodu Elasmucha a ukazují, proč je přímé pozorování přírodních jevů v terénu nezbytné pro porozumění základům vědeckého výzkumu i možnostem využití vědy ve výuce. Ve vztahu k dokumentu Peoples’ Sustainability Treaty on Higher Education Towards Sustainable Development se poslední recenzovaný článek Vzdělávání pro udržitelnost na vysokých školách – jde o změnu vzdělávacího žánru? věnuje probíhajícím změnám v kurikulární oblasti na vysokých školách, a to z hlediska teorie, vzdělávací politiky a praxe v ČR, včetně ukázek inovativních postupů.

V rubrice Inspirace doporučujeme text Beáty Tisucké Prostoupení kulturní krajiny a lesa v kontextu kulturní ekologie, kde autorka diskutuje, jak je příroda vnímána společenskými vědci a jak je interpretována z estetického hlediska – takže ji pak lze „číst jako text“. Petr Mikšíček má úzký vztah ke Krušným horám a všímá si stop, které v nich zanechala historie – které však postupně podléhají zubu času a spolu s tím odchází i naše paměť (Objev údajně vyhubeného sídelního druhu uskutečněn na Königsmühle v Krušných horách). Na pracovní skupinu UNESCO Monitoring and Evaluation Expert Group (MEEG), která pracuje pro Dekádu vzdělávání pro udržitelný rozvoj OSN, se ptá Majda Naji v interview s Daniellou Tilbury; v rozhovoru jsou představeny výsledky práce této skupiny a další kroky připravované na období po skončení Dekády. V našich Informacích dáváme na vědomí, že poslední zpráva Global University Network for Innovation (GUNI) o vysokém školství Higher education in the World 5 je již k dispozici.

Od minulého našeho setkání nad novými texty se Envigogika značně proměnila díky našemu soustředěnému úsilí o to, abychom jí zajistili přiměřené uznání v rámci akademického společenství.

Naše kroky v tomto směru byly následující:
– vstoupili jsme do databáze CrossRef. To znamená, že všechny naše články jsou nyní indexovány v CrossRef a mají své originální DOI (týká se i starších textů);
– díky členství v CrossRef je třeba ve všech článcích u všech (relevantních) referencí uvádět odkaz do databáze CrossRef (DOI). Seznamy referencí budou postupně v tomto smyslu upravovány ve starších číslech našeho časopisu (bude nutné upravit též všechny pdf verze článků, aby splňovaly tento požadavek)
– připojili jsme se k Open Archives Initiative;
– vstoupili jsme do WorldCat OCLC databáze;
– vstoupili jsme do Sherpa/Romeo;
– podali jsme přihlášku do OAIster databáze;
– zlepšili jsme publikační politiku a vytvořili etický kodex;
– rozšířili jsme záběr časopisu, takže nyní můžeme publikovat širší okruh témat týkajících se udržitelného rozvoje, například texty z oblasti psychologie a behaviorálních věd, věnovat se otázkám udržitelného (regionálního) rozvoje, analýze sociálních změn z různých úhlů pohledu, reflektovat sociální roli vědy, a samozřejmě prohlubovat diskuze o předpokladech a bariérách kvalitního environmentálního vzdělávání nebo vzdělávání pro udržitelný rozvoj na různých úrovních;
– na základě těchto změn jsme podali přihlášku do databází SCOPUS a DOAJ;
– konečně jsme také rozšířili naše odborné společenství a přizvali nové členy redakční rady, které tímto vřele vítáme a doufáme, že se s námi budou dělit o své myšlenky a názory, a také podpoří naše publikační záměry!

Jsme pouze malý ediční tým a tak pro nás bylo uplynulé období poměrně náročné. Jsme ale rádi, že nyní vám můžeme přát příjemné čtení, a těšíme se na vaše reakce, podněty, texty…

Krásné letní dny a hodně pohody

Za Envigogiku

Jana and Jiří Dlouzí