Eva Svobodová, Miluše Vítečková a kol.: Osobnost předškolního pedagoga. Sebereflexe, sociální kompetence a jejich rozvíjení

Kniha se zaměřuje na nejdůležitější pracovní nástroj pedagogů, kteří pracují v mateřské škole, na jejich osobnost.

Otevírá řadu důležitých a aktuálních témat, jako jsou například inkluze, komunikace s rodiči, pedagogická diagnostika nebo týmová spolupráce, a prostřednictvím příkladů z praxe, výstupů z vlastních nebo převzatých výzkumů a otázek k sebereflexi vede pedagogy k tomu, aby zrekapitulovali svůj způsob práce, zamysleli se nad tím, co jsou jejich silné a slabé stránky, a pokusili se sami najít oblasti, ve kterých mohou provést dílčí změny.

Kniha je určena především předškolním pedagogům, učitelkám a učitelům mateřských škol, jako nástroj podporující kvalitní sebereflexi a profesní růst, dále ředitelkám a ředitelům mateřských škol jako soubor kritérií, ze kterých mohou vycházet při hodnocení svých zaměstnanců a případně při přijímání nových zaměstnanců, ale i jako studijní materiál pro budoucí učitele mateřských škol a jejich pedagogy.

Mgr. Eva Svobodová a PhDr. Miluše Vítečková vyučují na PF JČU v Českých Budějovicích, obor učitelství pro MŠ. Autorsky se podílely na řadě publikací, například Do školky za zvířátky. Eva Svobodová je editorkou publikace Vzdělávání v mateřské škole a spoluautorkou knihy Metody dramatické výchovy v mateřské škole.

Více informací, obsah a ukázky najdete ZDE.

Václav Trojan: Potřebujeme kariéru?

„Má to pánbíček ale divnou čeládku,“ říkávala moje máma ve chvílích, kdy okolo sebe viděla nepochopitelné lidské reakce. Asi by koukala, jak je i po mnoha letech její rčení živé a jak vystihuje situaci z přelomu jara a léta letošního roku v souvislosti s učiteli, jejich profesí a učitelstvím jako takovým.

Zdroj: Řízení školy 22. 8. 2017

Mnoho let se jednalo o profesi učitele, mluvilo se o jejím kultivování, o kritériích a možných postupech. A co se náhle ozývalo zevnitř učitelské komunity? Urážky, zesměšňování, často jasná snaha o zastavení pokroku jakýmkoli směrem („smrádeček, ale teploučko“). Stále nelze uvěřit tomu, že tyto reakce vycházely z úst vysokoškolsky vzdělaných učitelů. Každé vlákno facebookové diskuse se rychle dostalo do iracionální roviny, ve které vůbec nešlo o argumenty a snahu o přesvědčení ostatních, ale o hledání slabého místa, znevážení autora jiného názoru, podpásovky apod. Sám jsem to zažil po zveřejnění polemického textu (který mimochodem nestranil žádné skupině, ale poukazoval na budoucí problémy učitelské profese).

Nestálo by za to podívat se na celou věc z nadhledu a s potřebnou úrovní pochopení? Jen tak je totiž možné strávit skutečnost, že jiné profesní skupiny bedlivě sledují učitelské debaty a nevěří svým očím, co učitelé dokážou dělat sami sobě. Každá suverénní profese nějakou podobu kariérového systému potřebuje a její členové mají přirozený zájem, aby byla ukázána excelentnost a nezastupitelnost její práce. Té se ovšem nedosáhne zahleděním se do sebe, uzavřením se a odmítáním požadavků a kritérií kvalitní práce. Zkrátka se nám v posledních týdnech cesta k profesi poněkud zaklikatila.

Stojím si za svým, že jsme propásli příležitost a navíc značně zkomplikovali život všem dalším pokusům. Došlo totiž ke klasickému případu nabalování negativního významu na původně neutrální slovo. V minulosti se to stalo například slovu soudruh, které používal třeba Jan Neruda nebo překladatel Julese Verna, totalitě dvacátého století se však slovo podařilo zprofanovat na dobu dlouhou jako věčné časy. Stejné to možná bude i se slovy jako kariérový systém či pedagogická komora. Obojí je potřeba jako sůl, leč ve zcela jiné podobě a v jiném kontextu.

Správně nastavený systém přitom vytváří podmínky, aby se kultivoval učitelský terén. Jen si musíme připustit, že každý proces změny potřebuje svůj čas a pro všechny nemůže být nikdy ideální a spravedlivý v různých etapách implementace. Ideální stav neexistuje a změna vždycky přináší rozkolísání stavu. Naopak si musíme připustit, co školy v krátké době čeká. Nedostatek učitelů povede k tlaku na snižování požadavků na jejich vstupní vybavení. Státem podporovaná selektivita povede k oslabování veřejného školství, které se bez podpory státu i rozhodující části společnosti neobejde. Platové podmínky kantora na vrcholu kariéry jsou více než nedůstojné. A v těchto podmínkách se budeme hádat a shazovat sami sebe? Qui bono?

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Monika Navrátilová: Negativita je jako virus

Všimli jste si také, kolik po světě chodí lidí, kteří se přímo vyžívají v negativitě? Doslova hltají večerní zpravodajství, které je k prasknutí nabité katastrofami. Se zájmem sledují neštěstí druhých, kritizují všechny okolo a v jednom kuse si stěžují na sousedy, na počasí, na svého šéfa, zlobivé děti i na to, že jinému se daří dobře.

Tato situace mě přivádí k otázce, co takové lidi vede k tomu, aby žili v negativní bublině? Je skutečně tak důležité, aby nám den co den negativní informace doslova a do písmene otravovaly život? Negativita je jako virus. Záleží jen na nás, jestli se jím necháme nakazit.


Role médií

Už alespoň tři roky se nedívám na televizní zprávy, nečtu noviny ani se nezajímám o bulvár. Neznamená to, že bych byla lhostejná k neštěstím a tragédiím, které se dějí. Jen sama sobě dávám možnost filtrovat a korigovat, jak a co chci vstřebat do svého myšlení a vizuálního vnímání. Věřím, že podstatné informace se k člověku vždy dostanou a vybírám si pro sebe přijatelnější formy, než sedět před televizní obrazovkou a pasivně do svého života přijímat tragické příběhy, které pro nás exkluzivně a jako jediná natočila nejsledovanější televize v zemi.

Média mají tu moc, že vyberou to nejhorší, co se stalo za 24 hodin na celé planetě – vraždy, krádeže, války, podvody, přírodní katastrofy… – a smrsknou to na 30 až 60 minut, aby tenhle balíček naservírovala divákovi k večeři. Přitom bylo mnohokrát prokázáno, že trávíme-li čas v přítomnosti negativní osoby, má to neblahý vliv na naše zdraví.

Řekněte sami – jak se cítíte po zhlédnutí televizních zpráv? Jste šťastní? Spokojení? Máte po takové mediální masáži pocit, že svět je krásné místo k životu? Jak by to na světě asi vypadalo, kdyby média stejnou energii jako do tragických zpráv vložila do příběhů o lásce, úspěšných a šťastných lidech, o bohatství, o fungujících projektech…?

Rozhodně by nás taková mediální prezentace světa pozvedla výše jako samostatné osobnosti i jako národ. Více bychom jeden druhému přáli úspěch, věřili bychom ve své schopnosti, očekávali bychom to nejlepší, byli bychom vděčnější, hnalo by nás to dopředu za dalším a dalším úspěchem. Zůstávali bychom zkrátka na pozitivní vlně. A pozitivní vlna (stejně jako negativní – vyberte si) může od základů změnit náš život.

MUDr. Jan Hnízdil, který se věnuje komplexní medicíně, veřejně hovoří o tom, jak na naše zdraví působí, sledujeme-li například politickou debatu. Nebývá výjimkou, že se nám rozbuší srdce, zvedne se nám tlak, jsme nervózní, podráždění, rozčilujeme se. Pokud se negativním informacím vystavujeme ještě navíc pravidelně, není těžké domyslet si, že si tak jen zakládáme na zdravotní potíže.


Jedy našeho života

Negativní lidé mají silnější tendence:
– v komunikaci častěji užívat záporná slova
– pomlouvat a kritizovat ostatní
– cítit vztek, zlobu a závist
– vést kritické vnitřní monology sami se sebou
– nadměrně do svého života přijímat násilné či katastrofické zprávy.

Zamysleme se teď prosím chvíli nad tím, proč k podobným vzorcům chování lidé inklinují. Můžou pro ně znamenat jistou formu vlastního potvrzení, že:
- oni sami nejsou tak špatní
- jiní lidé mají daleko větší problémy
- jsou na světě i tací, kteří se pohybují na hranici chudoby, takže oni na tom s penězi nejsou až tak špatně
- vždycky se najde někdo, kdo má větší nadváhu/horšího manžela/nemůže najít práci…

Pro některé z nás je jednoduše potěšující, že jiní jsou na tom hůř. Však jistě znáte pořekadlo o tom, že cizí neštěstí vždy potěší. Sami sobě se tak snažíme navodit pocit, že jsme lepší, úspěšnější, šťastnější, bohatší a milovanější. Jenže takto si jen sami lžeme, abychom sami u sebe stoupli v ceně.
A abychom na chvíli odvedli pozornost od svých problémů, které nechceme nebo neumíme řešit. Těžko se přiznává, že jsme se svým životem nespokojení. A tak hledáme ty, kteří jsou na tom hůř a vyzdvihujeme jejich negativní vlastnosti a tragédie, abychom nemuseli pohlédnout do očí těm vlastním. Dříve či později ale stejně přijde okamžik, kdy nás dožene naše nespokojenost.

Šťastnější a pozitivnější jsou lidé, kteří:
– přejí ostatním úspěch a podporují je na cestě k němu
– při komunikaci (i sami se sebou) používají kladné formulace
– nemají potřebu ostatní pomlouvat či kritizovat
– jsou vděční za to, co mají, namísto toho, aby žehrali na to, co jim schází.

Věřím, že klíčovou roli v tom, jestli se necháme strhnout negativními lidmi nebo situacemi, hraje láska a sebepřijetí. Jestliže se cítíme milovaní a vážíme si sami sebe, pak nemáme potřebu hledat chyby na druhých. Naopak je o to více dokážeme ocenit a podporovat. Pokud jsme spokojení sami se sebou, vyzařujeme svou spokojenost do světa.

To, co nám vadí na ostatních lidech, bývá většinou současně také tím, co nám vadí na nás samotných. Kvůli čemu se cítíte být v nepohodě, nešťastní, smutní? Tyto negativní pocity nebo situace v sobě mají příslib něčeho lepšího. Mohou nás namotivovat k tomu, abychom začali něco dělat JINAK a snažili se odstranit příčiny své nespokojenosti.

Pedagog a psychiatr Max Kašparů hovořil ve své práci o tom, že k tomu, abychom nepodléhali negativním vlivům vnějších okolností, je třeba budovat si tzv. šestistěn…

Celý text si můžete přečíst ZDE.

Jiří Mareš: Morální distres školních psychologů

Přehledová studie shrnuje současné domácí i zahraniční poznatky o tom, co prožívá školní psycholog ve vztahové síti školy a jak reaguje na situace, kdy je vystaven sociálním tlakům ze strany vedení školy nebo učitelského sboru či nadřízených školských orgánů.

Zdroj: Mareš Jiří (2017): Morální distres školních psychologů. Pedagogická orientace, 27(2), 308–343.


Na psychologa bývá občas vyvíjen nátlak, aby ve „vyšším zájmu“ souhlasil s rozhodnutími, která se týkají žáků, kolegů, rodičů i školy, i když takové rozhodnutí není z etického hlediska v pořádku.

Přehledová studie věnovaná tomuto tématu má pět částí. První část prezentuje názory odborníků a výsledky dílčích výzkumných sond o etických problémech, s nimiž se setkávají školní psychologové v České republice. Druhá část prezentuje výsledky výzkumů těch etických problémů a etických dilemat, s nimiž se potýkají školní psychologové v USA, Kanadě a ve vybraných evropských zemích. Ve třetí části je charakterizován důležitý pojem této studie – morální distres. Čtvrtá část studie popisuje kvalitativní, kvantitativní a smíšené diagnostické přístupy ke zkoumání eticky náročných situací, i zvláštnosti školních psychologů, kteří se v těchto situacích musí rozhodovat. Pátá část shrnuje doporučení o tom, jak morálnímu distresu u školních psychologů předcházet, a pokud už se distres vyskytne, jak v takových případech cíleně intervenovat, aby se jeho negativní dopady snížily.


Ukázka

„…Podívejme se nyní na některé typické situace, které staví školního psychologa jak před odborná, tak především před etická dilemata. V zásadě se jedná o tři typy situací.

První typ situací se odvíjí od zadání zakázky ze strany školy a jejího vedení.

Zde jsou příklady:

– Na dané škole je žák, který má opakovaně neomluvené absence a porušuje kázeňský řád. Existuje dokonce podezření, že užívá drogy. Jeho rodiče přitom neprojevují zájem o spolupráci se školou. Školní psycholog už se žákem pracuje a uvědomuje si, že většina stížností na daného žáka v podstatě
odpovídá skutečnosti, i když učitelé i žákovi spolužáci některé problémy poněkud zveličují. Ředitel žádá psychologa, aby „zařídil“, že tento žák opustí danou školu. Psycholog má k tomu řediteli poskytnout „nějaké podklady“. Případně má žáka i jeho rodiče přesvědčit, aby sami „spontánně“ navrhli, že žák přestoupí na jinou školu. Podle ředitele je to v zájmu ochrany jeho spolužáků (Štech & Zapletalová, 2013, s. 126–127).

Druhý typ situací začíná tím, že školní psycholog musí neustále obhajovat svůj, tj. psychologický pohled na jedince, třídy, pedagogické jevy, mezilidské interakce a nesmí se nechat strhnout k laickému pohledu a k jednoduchým laickým interpretacím, i když je zastává většina učitelů a vedení školy.

Školní psychologové konstatují:
– „Na té škole je hrozně těžký si jako psycholog zachovat ten psychologický přístup k věci, jo. Prostě nenechat se strhnout k tomu uvažování o dítěti, který občas mají ti učitelé v ňákých polaritách nebo v nějakém hodnoticím slova smyslu.“ (Majdyšová, 2011, s. 51).

„Jednou se mi stalo, že na chodbě byl nějaký rozruch, řešila se nějaká někam hozená žákovská knížka. Učitel říkal: ‚To tam hodil ten a ten z té třídy.‘ A v té době to byl průserář, klučina, a já jsem to brala jako hotovou věc. A pak se ukázalo, že ne. A strašně mě to štvalo. A od tý doby si na to dávám bacha, že to fakt může být jinak…“ (Soldán, 2012, s. 57).

Třetí typ situací začíná tím, že školní psycholog získá odborným postupem určitá data a vedení školy, učitelé, rodiče či sami žáci ho nutí, aby s těmito daty zacházel (nebo nechal zacházet pracovníky školy) neetickým způsobem. Podívejme se na dva příklady:

– Za školním psychologem přijde žák, který se mu chce svěřit. Potřebuje s ním probrat svoje problémy, ale nepřeje si, aby o tom kdokoli věděl, a to včetně rodičů a učitelů. Pro individuální práci s nezletilým žákem je ovšem zapotřebí informovaný souhlas jeho zákonných zástupců. Školní psycholog nechce zradit důvěru dítěte a zároveň ví, že o jejich setkávání musí vědět jeho rodiče. Navíc zapojení rodičů bývá někdy nutné i pro samotné řešení problému, s nímž dítě přišlo. U některých dětí to trvá třeba tři i více schůzek, než se s ním psycholog dohodne, že je třeba, aby on jako odborník rámcově informoval rodiče (Augustinová, 2015, s. 51).

– Učitelé se dozvědí, že žák opakovaně navštěvuje školního psychologa. Žádají psychologa, aby jim řekl, s jakým problémem jejich žák za ním chodí, že to přece potřebují vědět. Také školní psycholog mívá pocit, že by o problémech daného žáka měli být nějakým způsobem zpraveni i učitelé (Augustinová, 2015, s. 51). Psycholog tedy řeší dilema, zda informovat učitele, příp. v jakém rozsahu a v jaké podobě, aby nejen nezklamal důvěru žáka, ale také informováním učitelů danému žákovi neublížil, neboť dopředu neví, jak s odbornou informací učitelé naloží. Výzkum Štecha (2001) ukázal, že někteří učitelé zkreslují informace, které od psychologa obdrželi, nebo trvají na zveřejnění jmen žáků, kteří se psychologovi svěřili se svým osobním problémem (např. s abúzem drog), nebo tzv. „řeší problém dítěte“, které má mimořádně obtížné domácí podmínky, způsobem, který ho ponižuje.

Reagování školního psychologa na tři typy výše popsaných situací bývá prověrkou jeho profesionality (Lazarová 2008)…“ (str. 312–313)

Celý text studie najdete ZDE.

Jana Hrubá: Čeští učitelé uvedeni do světové soutěže

Společnost EDUin letos uspořádala nultý ročník mezinárodní ceny Global Teacher Prize. Tři učitelé ocenění v národním kole – Jana Kopecká, Andrea Tláskalová a Bohuslav Hora – budou nominováni do nejvyššího kola této soutěže.

O českých učitelích se poslední dobou píše mnohem více než dřív. Stálo by za průzkum, zda je to více v pozitivním, nebo negativním slova smyslu. Přitom jsou to oni, kdo na lochnesce českého školství stále ještě udržují rovnováhu a myslí na potřeby dětí a studentů. Musí se vyrovnávat s nekoncepčními, nedomyšlenými a finančně i jinak nezajištěnými legislativními změnami, se stoupajícími nároky rodičů i života společnosti, často i s nedostatečností podmínek. Že to mnozí z nich dělají s pochopením potřebných změn a s láskou k povolání i k dětem, ukázala i tato soutěž.

Je proto záslužné, že se jim dostává příležitosti, kdy mohou být oceněni národní cenou a postoupit do globálního zápolení. Bude to pro ně i pro nás ostatní zajímavá zkušenost. Doufejme, že se v příštím ročníku objeví větší počet nominací, protože dobrých učitelů je u nás mnohem více, než to na první pohled vypadá.

Tomáš Feřtek o tom píše: „Na veřejnou výzvu se sešlo přes sto nominací a 32 učitelů se do soutěže nakonec přihlásilo. Což bylo zajímavé. Velmi častý důvod, proč se někteří učitelé přihlásit nechtěli, nebylo ani tak malé sebevědomí, ale hlavně obava, co takovému „zviditelňování“ řeknou kolegové.“

To není dobrý signál. Měli bychom se naučit vzájemně ocenit a ty nejlepší navrhnout.

Více informací o finalistech i o soutěži najdete ZDE. ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.

Jana Hrubá: DOKUMENTY 170. Centra pozitivní infekce

O regionálních akcích PAU jsme informovali v 129. dílu. Na jaře 1998 pokračovaly v Hustopečích, Ústí nad Orlicí, na ZŠ Táborská v Praze 4, v Rožnově pod Radhoštěm. Vyvrcholením bylo celostátní setkání PAU na ZŠ Rejskova v Prostějově. Jejich význam byl v té době opravdu průkopnický a zakládal síť škol, které začaly posouvat kvalitu výuky. Stále více se zapojovaly i místní samosprávy.

V posledních měsících proběhla řada akcí dokládajících, že škol, které umějí a mají co ukázat, přibývá.

Přibývá regionálních setkání PAU. Jejich význam je nesmírný: zkušení učitelé-lektoři přicházejí přímo za kolegy do regionů a vedou dílny, na kterých se odehrávají zajímavé diskuse. Kdyby se jim nepodařilo účastníky přesvědčit na místě o nezbytnosti změny vlastní práce, určitě zanechají alespoň pochybnosti. I to je dobré. Nejhorší je nehybnost mysli. Jakmile se začne porovnávat, uvažovat, vnitřně i nahlas diskutovat, třeba i nesouhlasit – je to začátek pohybu vpřed.

Na regionální PAU přijíždí vždy většina nových učitelů, objevují se tu studenti učitelství, vzácně i jejich pedagogové. Škoda, že mezi účastníky není více ředitelů, neboť oni to jsou, kdo nejsnáze mohou uvést učitelské sbory do pohybu. Dvakrát škoda, že mnohde chybí právě ředitelé a učitelé z ostatních škol v místě. (Doma obvykle nebývá nikdo prorokem!) Znám ředitele či zástupce, kteří vezmou skupinu kolegů a jedou. Vrátí se a debatují, zkoušejí, zjišťují, že ještě leccos nevědí, a tak shánějí literaturu a kontakty na podobné školy. A to je přesně cesta, jak skoncovat s nehybností a rutinou.

Již pravidelně se objevují (alespoň na zahájení s uvítacím projevem, ale dokonce i na dílnách) ředitelé okresních školských úřadů nebo starostové měst a obcí. Je to dobré znamení. Ukazuje jejich pochopení, že stohlavé či vícehlavé shromáždění učitelů z regionu, kteří mají zájem o nové metody a poznatky, je významné a zaslouží pozornost.

Ocenění si však zaslouží především pořádající školy. Ať už to byly na podzim Masarykova ZŠ v Broumově a ZŠ Želechovice u Zlína, na jaře pak ZŠ Komenského v Hustopečích nebo ZŠ Třebovská v Ústí nad Orlicí – všechny tyto školy prokázaly nesporné kvality. Všem byla společná vynikající organizace, příjemná atmosféra školy, krásná výzdoba z dětských prací (inspirace pro účastníky), ukázková součinnost vedení i většiny pedagogického sboru při zabezpečení akce, přátelská pohostinnost, kterou všichni ocenili. Všude bylo něco k napodobení, něco, co v naší škole nemáme a mohli bychom mít. Většinou se na organizaci podíleli i žáci, kteří svým společenským vystupováním výborně reprezentovali svou školu. Na regionálních akcích se také rozšiřuje sbor lektorů PAU, neboť každá škola má (a obvykle nejen jednoho) výborného učitele, který má co předvést.

Suma sumarum – není to s těmi školami tak špatné! Regionální akce PAU jsou okny regionů do světa školství. Ukazují, že nejsou jediné pravdy a jediní zvěstovatelé, že schopných a organizačně zdatných lidí je u nás celá řada. Že je celá řada výborně vedených škol s tvůrčí atmosférou a šikovnými učiteli i dětmi. Regionální akce PAU jsou zároveň otevřenými dveřmi regionů pro inovace a inovativní učitele.

Zvláštní uznání si zaslouží také všichni aktéři setkání nebývalých rozměrů – finále projektu "Občan" na ZŠ Táborská v Praze 4. Zúčastnily se ho na tři stovky dětí od 3. tříd ZŠ po gymnázia se svými učiteli. Samostatnost dětí při obhajobě výsledků zpracovaných projektů, činnost dětské i "dospělé" poroty, předvedení některých portfólií na výstavě Schola Pragensis, zvládnutí ubytování, stravování a doprovodného programu pro tolikeré účastníky včetně návštěvy zasedání Parlamentu, divadel a koncertů – a to vše v přátelské pohodě a dobré náladě. Klobouk dolů!

Všem školám pořádajícím podobná setkání je třeba poděkovat za to, že umožňují šíření nových nápadů, myšlenek a zkušeností. Stávají se tak centry pozitivní infekce a zaslouží medaili. Zatím jenom od účastníků. Ale kdo ví?

Zdroj: Hrubá, Jana: Centra pozitivní infekce. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, květen 1997, č. 9, str. 18. ISSN 1210-6313


Co se na jarních setkáních dělo?


7. 3. 1998 ZŠ Komenského, Hustopeče u Brna

Iva Brožová, Pavla Sádecká: Netradiční práce třídního učitele na ZŠ (Pro snadný přechod dětí z 1. na 2. stupeň)

Jitka Kašová: Projektové vyučování se zaměřením na Ov, Rv, ČJ – pro 2. a 3. stupeň (Projekt na rozvoj systemického myšlení, komunikace, práce s textem a informací a rozvoj životních dovedností)

Vlaďka Neužilová: Astrid Lindgrenová – mio, můj Mio – pro 2. stupeň ZŠ, ČJ, Rv, Ov (Sloh při zaznamenávání prožitků a osobních postojů formou dopisu, popisu i vypravování)

Zbyněk Hádek: Dramatická výchova na 2. stupeň ZŠ

Ondřej Hausenblas: Sloh jako skutečné psaní – pro stupeň 1.–3. (Záměr, adresát a život žákovského textu)

Milan Hejný, PedF UK Praha: Objevování pojmů (Metodika matematiky na učivu 1. stupeň – pro 1.–3. stupeň)

Jiří Hruška: Výchova k trvale udržitelnému způsobu života (připravovaný učební celek pro 2. stupeň ZŠ a pro SŠ)

František Kassay: Jak lépe zvládnu sebe, rodinu, žáky, učitele, aby nám bylo spolu dobře? (Integrace učitele + žáka, kvalitní život = dobré pocity + kvalitní pracovní výkon + výsledky práce)


21. 3. 1998 ZŠ Třebovská, Ústí nad Orlicí

Jiří Bláha: Cestujeme do krajiny snů – pro 2. stupeň (Náměty pro práci s textem Ivana vyskočila)

Božena Blažková: Informační výchova jinak aneb Učíme se učit (1. –5. třída: Umění dobře číst je důležité pro další učení. 6.–9. třída: Učíme se aktivně učit, pracujeme sami na sobě)

Vlaďka Čuhajová: Matematika nejen v lavicích aneb Pojď si se mnou hrát – pro 1. i 2. stupeň ZŠ (Nápady pro výuku matematiky, kterou děti od předmětu neodradíme, ale naopak jim ukážeme jeho přitažlivé stránky)

Jitka Kašová: Projektové vyučování se zaměřením na Ov, Rv, ČJ – pro 2. a 3. stupeň (Projekt na rozvoj systemického myšlení, komunikace, práce s textem a informací a rozvoj životních dovedností)

Marie Matoušková:Jak jsme si pohráli s říkadlem a básní – pro 1. stupeň ZŠ (Hravé podněty k vyučování českého jazyka, využití hry v literární výchově v 1. a 2. ročníku a integrace učiva ČJ, M, Prv, Hv)

Vlaďka Neužilová: Astrid Lindgrenová – Mio, můj Mio – pro 2. stupeň ZŠ, ČJ, Rv, Ov (Sloh při zaznamenávání prožitků a osobních postojů formou dopisu, popisu i vypravování)

Lenka Vnoučková: Ráj učení – pro 1. stupeň ZŠ (Nápady pro výuku na prvním stupni, pro žáky i učitele)

Zdroj: Nové akce PAU chystané na rok 1998. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, únor 1998, č. 6, str. 21. ISSN 1210-6313


24. –25. 4. 1998 Rožnov pro Radhoštěm

Letošní setkání v Rožnově bylo ve znamení diskusí. Bylo o čem a bylo s kým.

PaedDr. František Vízek, senátor Parlamentu ČR (ČSSD), podrobil současné školství zdrcující kritice. Vyhmátl všechny hlavní bolesti – od klesajícího podílu z HDP v rozpočtu školství, přes nevalné platy učitelů, dopad zvýšených úvazků, otázky výstupů ze ZŠ a SŠ, srovnatelnost maturit, bezkoncepčnost resortu, časté změny ministrů až po extrémní prostředky věnované na protidrogové letáky místo na volný čas dětí a mládeže. (Doufejme, že v případě volebního vítězství bude ČSSD umět získat potřebné finance a všechny tyto neduhy napravit.)

Ing. Michaela Šojdrová, poslankyně Sněmovny Parlamentu ČR (KDU-ČSL), přišla do své funkce s ideály, jak změnit postavení učitele. Dnes už ví, že to nebude sprint, ale běh na dlouhé trati. Poslední výstupy ministerstva školství ji však naplňují optimismem.Živá diskuse účastníků s oběma poslanci o mnoha současných problémech školství přispěla k vzájemnému vyjasňování názorů a postojů.

PhDr. Ondřej Hausenblas, FF UK, předseda PAU, hovořil o požadavcích na změny českého vzdělávání z hlediska vstupu do Evropské unie. (Jeho příspěvek přinášíme celý na předcházejících stranách.)

Spolu s ing. Janem Kovařovicem, Ústav výzkumu a rozvoje školství, vedli také zajímavou a hojně navštívenou dílnu "Čtyři evropské pilíře v české škole".

RNDr. Pavla Polechová, Ústav výzkumu a rozvoje školství, představila projekt OECD "Škola zítřka", ve kterém byla na setkání v Hirošimě česká inovativní škola vysoko hodnocena.

V dílně "Projekt Občan" nechala účastníky zakusit pocit zaujetí z kooperativního učení. Nejlepší odměnou byl výrok jednoho z kolegů ze SŠ: "Co budeme dělat, až vaše děti ze ZŠ přejdou k nám a budou vyžadovat, abychom takhle učili?"

Doc. Ing. Z. Sadovský hovořil o problematickém postavení VOŠ v systému školství ČR, které neodpovídá systému Evropy.

RNDr. Miroslav Bartošek, ředitel Institutu pedagogicko-psychologického poradenství, kriticky přehodnotil rozvolnění systému středních škol v letech 1992–94. Poukázal na vliv normativního financování, které donutilo ředitele slevovat z požadavků, a v důsledku toho došlo k devalvaci maturit. Hovořil o Sondě Maturant 98 a označil koncept jednotné státní maturity za pochybný.
Ing. J. Šindelka, ISŠ Valašské Meziříčí, uvedl zajímavý příklad, jak škola čelí úbytku žáků do některých profesí zavedením společného 1. ročníku, během něhož žáci navštíví různé dílny a teprve potom upřesní svou volbu.

Mgr. Petr Roupec, náměstek ministra školství, vedl s účastníky zajímavou diskusi k několika okruhům aktuálních problémů: legislativa, systém státní správy, kurikulum, vytváření podmínek (financování), evaluace a sebeevaluace, kariérní růst učitelů, odstraňování disproporcí v síti škol.

Další dílny seznamovaly se Zdravou školou, s otázkami školní zralosti a nápravy řeči, s programem OSF Začít spolu, s pavědami kolem nás a s tvorbou školních časopisů. Velký úspěch měla tradičně dílna doc. Ing. Františka Kassaye – tentokrát pod názvem "Ako sa mať lepšie".

V celém ovzduší konference dominoval zájem, chuť dovídat se a učit se nové věci a chuť vyjadřovat se k problémům. Panoval tu DIALOG a SPOLUPRÁCE.
Za uspořádání tohoto setkání je třeba poděkovat členům Spolku pro rozvoj rožnovského školství a jmenovitě ředitelce ZŠ 5. května v Rožnově Jarmile Nesvadbové. Na shledanou za rok – a kéž se "máme lepšie"!

Zdroj: Hrubá, Jana: Rožnov diskusní. 7. konference „K aktuálním otázkám výchovy a vzdělávání“ – duben 1998. Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, červen 1998, č. 10, str. 6. ISSN 1210-6313


17. –19. 4. 1998 Jarní celostátní setkání PAU – ZŠ Rejskova, Prostějov: Čtyři evropské pilíře v českém školství: Žít společně. Učit se poznávat. Učit se jednat. Učit se být.

Nabídka byla bohatá:

Miloš Forst: Hra na Ondráše – divadelní představení dětského souboru

Ondřej Hausenblas: Jak informovat veřejnost o dobré práci dobrého učitele i ředitele

Jitka Kašová: Projektové vyučování se zaměřením na občanskou výchovu

Dagmar Kaštilová: Fyzika hrou

Blažena Kocourková, Ivana Mačáková, Jitka Vašků: Odstraňování rasové nesnášenlivosti cestou poznávání světa (dílna s účastí dětí)

Kolektiv učitelů: Netradiční model hodnocení na 1. stupni – výsledky ověřování nového modelu

Miluše Kubíčková: Vůle ke zdravému životu, jak ji posílit (s relaxačními cvičeními)

Blanka Pechancová: Výuka dyslektických dětí cizímu jazyku včetně prezentace vyšlé knihy

Marta Pohnerová: Duchovní a smyslová výchova – psychologie a filosofie ve výtvarné výchově, arteterapeutické hry

Pavla Polechová: Projekt Občan a kooperativní škola – výsledky prvního roku existence Projektu v českých školách a výhledy do budoucna

Petr Roupec: Současné legislativní otázky českého školství

Karel Rýdl: Co nás čeká z hlediska evropského kurikula?

Karel Rýdl: Autonomie školy po rakousku

Dana Srnečková: Projekt výuky cizím jazykům na 1. stupni, komunikativní metody – dílna s účastí dětí

Monika Strádalová a kol.: Jak připravit děti na život v občanské společnosti – zkušenosti z osmileté spolupráce s Eigilem Kjaergaardem a jeho školou

Dana Svozilová: Filosofie s dětmi – využití tvořivé dramatiky na 1. stupni

Milada Ulmanová: Regionální princip ve výuce vlastivědy s využitím lidových zvyků a tradic na Hané

Eva Urbanovská, Petr Novotný: Prezentace jednoho ze vzdělávacích programů PORYVu Čtením a psaním ke kritickému myšlení aneb Jak rozvíjet a podporovat kritické myšlení ve školách všech stupňů

Eliška Walterová: Evropská dimenze ve škole


Všímáte si v programech jmen lektorů? Někteří vzdělávají učitele dodnes. Tolik roků svého života zasvětili pomoci svým kolegům a jejich žákům. Nezasloužili by si ocenění?


Úroveň i nálada stoupá!

Setkání Přátel angažovaného učení v Prostějově bylo ve velkém stylu – včetně kaviáru, šampaňského a pečeného selete. To vše a mnoho potravy duševní bylo připraveno v příjemném prostředí zařízení města Prostějova pro účastníky setkání PAU díky organizačnímu nasazení Mgr. Jaroslavy Suchomelové a jejím zdatným partnerům. Byli jimi: ZŠ Rejskova, Švehlova střední zemědělská škola, Střední zdravotnická škola, SOU obchodní, Dům dětí a mládeže Na Vápenici, Národní dům, Městské divadlo, Školský a Městský úřad Prostějov, Open Society Fund Praha a další pomocníci a sponzoři.

Velkorysost akce, pestrý a zajímavý program, bezchybná, do detailu promyšlená organizace a hlavně přátelské přijetí desítek lidí, kteří pečovali o účastníky – to vše vytvořilo nezapomenutelnou atmosféru setkání.

Účastníci si mohli vybrat program z více než dvaceti dílen, setkat se s mnoha zajímavými lektory z různých typů škol a školských zařízení. Vůbec poprvé mohli diskutovat u kulatého stolu s ministrem školství Janem Sokolem o všem, co nás všechny ve školství trápí. Další kulatý stůl byl věnován diskusi na téma "České školství na cestě do Evropské unie".

Zvláštní uznání zaslouží představení dětí ze ZŠ v Otaslavicích "Hra na Ondráše" – skvělé moderní divadlo pod vedením ředitele školy Miloše Forsta, kde hraje, zpívá, muzicíruje, svítí, připravuje scénu, kostýmy a rekvizity a vůbec dělá všechno třicet docela obyčejných školních dětí. Prostě – kdo přijel do Prostějova, neprohloupil!

Potěšitelné je, že tentokrát se zúčastnilo mnohem větší procento kolegů z 2. stupně ZŠ a ze SŠ, než bývá obvyklé, přišli i mnozí ředitelé škol z prostějovského okresu. Diskuse i práce ve většině dílen byly na vysoké úrovni. Přitom je zcela zřetelné, že členové PAU, pedagogických asociací a PORYVU již vystoupili z úzkého pohledu svého konkrétního pedagogického zařazení, jsou vybaveni novými znalostmi i dovednostmi, diskutují s opravdovým nadhledem. Proto je vzdělávací činnost zmíněných organizací tak nesmírně záslužná a viditelně nese ovoce.

Svou roli v atmosféře akce sehrálo jistě i to, že ministerstvo školství konečně vydalo signál, že přeje inovacím, podporuje a oceňuje vzdělávání učitelů. Už sama aktivní účast vedoucích pracovníků MŠMT na celé řadě akcí v posledních měsících svědčí o tom, že chtějí s pedagogy diskutovat, vyjasňovat problémy, hledat společně řešení. To je věc skutečně nebývalá a v náladě a počtu účastníků se evidentně projevila. Jak je vidět, nemusí to být nutně jen peníze, co rozhýbává lidi k činnosti a dodává jim elán. Může to být i perspektiva.

Věřme, že tahle obnovená motivace po volbách nezmizí. Bylo by to nejen škoda, ale i trestuhodné.

Zdroj: Hrubá, Jana: Úroveň i nálada stoupá! (Jarní celostátní setkání PAU Prostějově) Učitelské listy. Praha: Agentura STROM, červen 1998, č. 10, str. 9. ISSN 1210-6313

Texty převedené z archivních materiálů nebyly redakčně korigovány.


Další díly seriálu najdete ZDE.

Oldřich Matoušek, ed.: Dítě traumatizované v blízkých vztazích. Manuál pro profesionály a rodiny

Cílem publikace je seznámit čtenáře s traumatem u dětí, které způsobila pečující osoba, a popsat způsoby podpory, resp. léčby traumatizovaného dítěte.

Pokryta jsou témata jako neurofyziologie traumatu, dispozice k traumatu, nezdolnost, vliv na kvalitu vazby k blízkým osobám, překonání traumatu v terapii, rizika spojená s terapií, podpora traumatizovaného dítěte v rodině.

Na knize, která má multidisciplinární charakter, se podíleli profesionálové pracující s traumatizovanými dětmi a s jejich rodiči jako psychologové či sociální pracovníci (Petr Štěpaník, Ivana Pokorná, Leona Němcová, Tereza Chábová, Tereza Koryntová, Hana Pazlarová, Štěpánka Hejčová, Daniela Květenská, Veronika Kubešková, Jindra Šalátová).

Více podrobností a ukázky najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Proč učit empatii

Empatie je faktor, který může do přípravy na svět plný matoucích neznámých vnést pořádek a jistoty, naučit nás, jak ve vzdělávání podporovat intelekt, učit děti spolupracovat na řešení problému, kreativně zvládat výzvy a zajistit sociálně-emoční rovnováhu. Tak empatii představuje Thom Markham na serveru Mindshift, který její zásadní vliv na učení pozoruje při projektové výuce svých žáků. Empatii definuje jako pocit být schopen rozumět emocím a zkušenostem jiných lidí a sdílet je s nimi.

Zdroj: Scio 6. 1. 2017

Empatie jako taková vychází z celého komplexu emocí a postojů, jako jsou otevřenost, zvídavost, sebeovládání, zranitelnost, citlivost, povědomí, respekt, ocenění, nebo dokonce láska. Navíc musí vycházet z vlastních zážitků, zkušeností a pocitů, které srovnáváme s těmi cizími. Takto komplexní proces samozřejmě ovlivňuje naše chování i fungování mozku, a proto je empatie schopná prohloubit učení, zbystřit myšlení, propojit se světem a dát prostor pro výjimečné výkony. A protože empatie je předpokladem pro spolupráci, kreativitu a soustředění potřebné pro jednadvacáté století, měla by být empatie na školách učena a rozvíjena.

Mluvení s někým nebo naslouchání druhému bez empatie zužuje komunikační kanál nebo spojení úplně zablokuje. Empatie je navíc zdravá, posiluje tělo i ducha, jak ukazují studie pozitivních emocí (na vrcholu pyramidy potřebných pocitů jsou ty nejvíce spojené s empatií, tj. zvídavost, otevřenost a ocenění). Negativní emoce ztěžují ukládání informací, zatímco pozitivní emoce, např. ocenění nebo vděčnost, mají na mozkové procesy dobrý vliv. Empatie „otevírá“ přední mozkové laloky odpovědné za plánování, řešení problémů nebo kreativitu. Proč tedy empatii cíleně nerozvíjet, když může mít pozitivní vliv na učení?

Zkouškou empatie je ve vzdělávání projektová nebo zvídavá výuka, které obě spoléhají na dobré vztahy mezi studenty a učiteli i studenty navzájem. Empatii je třeba procvičovat, protože je důležitá i později v práci (např. při vciťování se do představ zákazníků) a vůbec v globalizovaném světě – empatie sbližuje. Bez osvojení empatie mohou být i skvělé studijní výsledky nakonec bez významu. Studenti stále častěji pracují společně, učitelé se učí s nimi, základními schopnostmi je naslouchání, učení a týmová práce. Empatie je proto pro vzdělávání klíčová.

Původní zdroj.

Letní děti mají víc problémů ve škole, jsou ale urostlejší a zdravější než v zimě narození lidé

Děti, které se narodí v létě, to mají v životě mnohem těžší než jejich vrstevníci. Z řady vědeckých studií vychází najevo, že takzvané letní děti mají horší prospěch ve škole a častěji zlobí. Britská BBC na toto téma vydala pětidílný rozhlasový dokument s názvem Kalendářová konspirace.

Zdroj: Ondřej Novák, www.rozhlas.cz/plus 18. 9. 2017

Přehrát audio: Jak důležité je datum narození?

Problémy letních dětí ve škole jsou způsobeny obvyklým termínem zahájení školní docházky. Děti narozené v červenci a srpnu jdou totiž do školy s dětmi, které mohou být až o rok starší. Jejich spolužáci jsou tedy mnohdy mentálně vyspělejší, vyzrálejší a učení jim lépe jde.

Jedním z výzkumníků, kteří se tímto problémem zabývají, je třeba Geoff Lyndsay z univerzity v britském Warwicku. Ten například tvrdí, že děti, narozené v létě mají také častěji speciální vzdělávací potřeby. A to hlavně v oblasti řeči, jazyka a komunikace. Ze statistik je podle něj jasné, že za tyto horší schopnosti může právě onen chybějící čas, o který jsou jiní spolužáci napřed.

Rozdíly jsou patrné nejvíc na začátku školní docházky a postupně se smývají. Podle britského Institutu fiskálních studií se ale datum narození projevuje i ve výsledcích testů GCSE, což je britská obdoba českých maturit. Letní děti v nich mají až o šest procent horší výsledky.

Podle výzkumu z britského Centra pro longitudinální studie jsou letní děti častěji terčem šikany. Další studie z Open University zase hovoří o vlivu na sportovní kariéru, většina vrcholových anglických fotbalistů a kanadských hokejistů je podle ní narozena na podzim. Výzkumníci to zdůvodňují tak, že starší děti vypadají vedle mladších nadaněji a jsou tedy často vybíráni trenéry.

Handicap způsobený datem narození se podle všeho promítá i do dalšího vzdělávání. Na vysoké školy jde totiž o dvě procenta méně letních dětí než těch narozených v září. Statistiky také potvrzují třeba to, že podzimní děti mají o šest až šestnáct procent větší šanci na přijetí na univerzitu v Oxfordu, než děti narozené v létě.

Být narozen v létě prý ale může mít i výhody. Letní děti mají totiž podle odborníků obecně mnohem lepší fyzickou stavbu těla a jsou zdravější.

Jaká témata hýbou světem pedagogů?

Světem pedagogů hýbe v dnešní dynamické době celá řada témat, která mají společného jmenovatele – změnu. Změny v pedagogických profesích, změny v prioritách ve vzdělávání a výchově, změny v profesním rozvoji pedagogů nebo proměny ve vzdělávání seniorů. Těmito i dalšími tématy, které v sobě odrážejí sociální, ekonomické či kulturní změny v naší společnosti, se zabývali odborníci ve dnech 12.–13. 9. 2017 na mezinárodní vědecké konferenci celoživotního vzdělávání ICOLLE 2017.

Letošní 9. ročník konference ICOLLE, která se tradičně věnuje aktuálním otázkám v oblasti vzdělávání, zahájila Ing. Lenka Danielová, Ph. D. z pořádajícího vysokoškolského ústavu Institutu celoživotního vzdělávání Mendelovy univerzity v Brně. Po krátkém srdečném přivítání otevřela plenární část konference, ve které zazněly příspěvky od odborníků z předních českých univerzit. Záštitu nad konferencí převzali Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, hejtman Jihomoravského kraje JUDr. Bohumil Šimek a rektor Mendelovy univerzity v Brně prof. RNDr. Ladislav Havel, CSc.

Jak se v dnešní době mění profese pedagoga v závislosti na změnách, jako jsou přechod k decentralizovaným vzdělávacím programům, zavedení plošného testování vzdělávacích výsledků žáků, kariérní systémy nebo rozšiřování soukromého školství? Touto problematikou se ve svém příspěvku zabýval doc. PhDr. Mgr. Tomáš Janík, Ph.D., M. Ed. z Masarykovy univerzity.

Jakým způsobem mohou učitelé měnit k lepšímu své profesní dovednosti, ukázala na výsledcích akčního výzkumu doc. Mgr. Klára Šeďová, Ph.D. z Masarykovy univerzity. Výzkum zaměřený na implementaci dialogického vyučování sledoval, jak se ve výuce měnila komunikace mezi učiteli a žáky na ZŠ. Učitelé v průběhu výzkumu absolvovali sérii videonahrávek výuky a reflektivních rozhovorů, které hrály v procesu změny komunikace klíčovou roli a řídily směr změny.

Další příspěvek se věnoval změnám priorit vzdělání a výchovy. PhDr. Miroslav Procházka, Ph.D. z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se v příspěvku zamýšlel nad filozofickými, sociologickými, psychologickými i pedagogickými aspekty, které ovlivňují priority ve vzdělávání a výchově, a naznačil, jak se mohou přístupy ke vzdělávání a výchově v budoucnu měnit.

Téma změny zaznělo i ve čtvrtém plenárním příspěvku – tentokrát šlo o změny v zaměření vzdělávání seniorů. Dnešní technologicky orientovaná společnost a změny v životním stylu kladou zvýšené nároky na znalosti a dovednosti všech členů společnosti, včetně seniorů. Odráží obsah a struktura vzdělávacích aktivit pro seniory zmíněné společenské změny? Kam by vzdělávání seniorů mělo v budoucnu směřovat? Nad těmito otázkami se zamýšlel PhDr. Michal Šerák, Ph.D. z Univerzity Karlovy.

Témata plenárních přednášek účastníci konference dále rozvíjeli a diskutovali v navazujících odborných sekcích, zaměřených na sekundární a terciární vzdělávání, další vzdělávání a vzdělávání seniorů. V odborných sekcích vystoupilo celkem 53 účastníků se 32 příspěvky.

Účastníci konference ICOLLE 2017 se po sérii přednášek a diskusí shodli na těchto závěrech:
– Podporovat zařazení vysokoškolské pedagogiky do profesního rozvoje akademických pracovníků.
– Zařadit do všech studijních programů na vysokých školách předměty, které kultivují osobnost studentů.
– Zdůraznit význam kvalitního přípravného systémového vzdělávání budoucích pedagogických pracovníků.
– Soustředit pozornost na další vzdělávání pedagogických pracovníků a lektorů dalšího vzdělávání.
– Soustředit se na klíčové problémy fungování efektivního výchovně-vzdělávacího systému.
– Orientovat se na poznávání specifických vzdělávacích potřeb rozmanitých cílových skupin.

Účastníci konference, stejně jako v předchozích letech, projevili velký zájem o uskutečnění dalšího ročníku mezinárodní vědecké konference celoživotního vzdělávání ICOLLE. Ta proběhne ve dnech 18.– 19. 9. 2018 a bude se jednat o její desátý ročník.

Recenzovaný sborník příspěvků ICOLLE 2017 je zájemcům k dispozici na www.icv.mendelu.cz v sekci Věda a výzkum / Konference ICOLLE.

Liberecká iQlandia představuje novinky pro školy

Liberecká iQlandia nezahálí! Se začátkem školního roku si nachystala pro učitele a jejich žáky celou řadu novinek. Ti se nově mohou těšit na film „Cesta časem: Od Velkého třesku po vznik lidstva“ v Planetáriu či akční Tematickou science show pod názvem Vzduch. Centrum připravilo i dvě speciality – experimentální workshopy zaměřené na forenzní vědy a nanotechnologie. Takže neváhejte a přesuňte své školní aktivity z lavic rovnou do laboratoří iQlandie, stojí to za to.

Padesátiminutový film „Cesta časem: Od Velkého třesku po vznik lidstva“ obohatí školákům znalosti především z fyziky, přírodopisu, biologie a astronomie. V pořadu je celá historie vesmíru až do současnosti vtěsnána do jednoho kosmického roku, den v něm pro představu trvá neuvěřitelných 40 milionů let. „Planetárium se díky tomuto snímku promění v obří stroj času, jehož prostřednictvím děti zjistí, kdy a proč proběhl Velký třesk, co jsou to globule a exoplanety nebo jakým způsobem se zformovala Mléčná dráha,“ říká Lukáš Durda, vedoucí Planetária. Například teprve 2. září kosmického roku dosahuje Země své současné velikosti, o pár sekund později do ní naráží protoplaneta Theia. „Bylo to super. Viděl jsem, jak se díky téhle obří srážce vytvořil na oběžné dráze Měsíc,“ doplňuje jeden z prvních diváků, osmiletý Ondřej.


Za vznikem života hledej„bílého kuřáka“

V příběhu přijde řeč i na vznik života na modré planetě. Věděli jste, že za ním pravděpodobně stojí tzv. „bílí kuřáci“? Jak vlastně vypadala Česká republika v období karbonu? Kolik vážil největší suchozemský tvor všech dob argentinosaurus? I na tyto otázky všem zvídavým divákům film odpoví. „Cesta časem: Od Velkého třesku po vznik lidstva je určena exkluzivně pro školní skupiny,“ upozorňuje Lukáš Durda.


Z lavic rovnou do laboratoří

Tým iQlandie připravil pro kantory a jejich studenty hned tři nové programy. První z nich je Tematická science show pod názvem Vzduch. „Školáci se mohou těšit na chemické představení plné akčních pokusů. Zábavnou formou jim ukážeme, jaké jsou vlastnosti plynů, ze kterých je směs vzduchu složena – zkusíme vzduch zvážit i zkapalnit, a v neposlední řadě žákům předvedeme pokusy s kapalným dusíkem o teplotě -196 °C,“ říká Petr Desenský, manažer pro vědu a vzdělávání. Následuje experimentování v laboratořích. „Odstartovali jsme forenzní workshop, který si klade za cíl zatraktivnit biologii a chemii. Během bádání si tak žáci například zkusí vyseparovat vlastní DNA ze slin, vytvořit otisk prstu a chybět nebude ani porovnávání umělých lidských kosterních ostatků,“ komentuje manažer.

Jednou z úloh science centra je i reflektovat vědecké fenomény, které se dostanou do učebnic základních škol třeba až za deset let. „Z toho důvodu jsme zařadili do programu workshop Nanosvět. Spolupracujeme s Technickou univerzitou v Liberci, nejnovější poznatky z výzkumu nanotechnologií jsme tak schopni předat rovnou do škol, samozřejmě přijatelnou formou,“ upřesňuje Petr Desenský. Právě zástupci iQlandie se zapojili do celorepublikového projektu Didaktika – člověk a příroda. „Úkolem všech zúčastněných odborníků je odhalit kritická místa ve výuce, čili to, co se dětem špatně učí, a tento fakt účinně napravit. S tím souvisí v budoucnu i začlenění science center do současného vzdělávacího systému,“ uzavírá manažer.


Živá knihovna v iQlandii

Přestože zůstaly v pondělí 25. září dveře science centra pro všechny turisty zavřené, bylo tu pěkně rušno. Z celého kraje sem dorazily na dvě stovky žáků z druhých stupňů ZŠ na akci Živá knihovna, kterou organizoval svaz průmyslu a dopravy společně s iQlandií. Oba pořadatelé chtěli namotivovat školáky ke studiu technických oborů a ukázat jim jejich perspektivu.

iQlandia, o. p. s., je členem České asociace science center. Více informací na: www.iQlandia.cz

Ondřej Hausenblas: DOKUMENTY 169. Lidskost 2000. Poznámky k dílně NEMESu 7. 6. 1997

V minulém dílu jsme připomněli dílnu NEMES, která se týkala vzdělávání v dalším vývoji společnosti po roce 2000. Někteří členové připravili své texty jako východiska k diskusi (viz DOKUMENTY 166). Dnes přidáváme ještě jednu ukázku.


Vize budoucnosti odvíjené hlavně od ekonomických a ekologických prognóz jsou sice velmi naléhavé a asi i pravděpodobné, ale nedostává se v nich mnoho místa pro vize toho, jak se bude cítit a chovat člověk po roce 2000.

Co když globalizace různých sítí povede paradoxně k pocitu izolovanosti, ke ztrátě schopnosti porozumění bližnímu, ke ztrátě odolnosti vůči osudu a zejména k pocitu pouhého kolečka v neosobním soukolí?

Jedinec se setkává s nezvládnutým nadbytkem informací: viz dnešní trauma z krve a hladu v televizních novinách – víme o tom, a co můžeme dělat?

Možnost získávat informace a jejich vyhodnocení skrze média, a nikoli v diskursu s živými a fyzicky přítomnými bližními může vést k tomu, že přestaneme umět respektovat to, že běžné dorozumívání není vždy docela „efektivní“ (v dialogu se nesdělují jen fakta, ale taky postoje, skryté i zjevné záměry, solidarita nebo odpor atd. Tím se jednak zbrzďuje předávání té věcné informace, jednak se tím předávají i informace implicitní, sociální – ale musíme mít trpělivost).

Decentralizace řízení a výroby, možná i kultury nebo dokonce školství bude sice vítaným posílením svobody, ale zároveň zbaví lidi zkušenosti s odoláváním vyšším tlakům, se zásahy „osudu“. Zmizí-li z našeho života bezohlední „oni“, oplakáváni ovšem nebudou, ale schopnost reflektovat nadosobní a někdy nezměnitelné vlivy může člověku chybět při snášení chorob a bolestí, při snášení manželského svazku, při krachu burzy nebo ztrátě místa. (Umět si poradit je jedna věc, ale druhá je, jak nečekaně na mě nepřipraveného šok zapůsobí.)

Vzdálenost nebo univerzální rozprostřenost skutečných rozhodovacích center nás zbaví jistoty, že máme konkrétního partnera (instituci, vládce, nepřítele, pomocníka). Globalizací a síťováním se ztratí určitost místa, kde moc, úřad, servis, centrum čehokoliv sídlí, a člověk nebude umět snášet pocit, že vlivy působící na jeho život jaksi nemají zdroj a směr, nýbrž přicházejí anonymně a odevšad.

Některé vlivy nové civilizace už pozorujeme a už proti některým z nich zaplaťbůh pracujeme:
– Migrace etnik budí rasové a etnické averze nebo konflikty,
– míšení kultur znejišťuje vlastní kulturní povědomí člověka a rozpouští funkční systémy hodnot, aniž by je dost rychle nahradilo jinými systémy,
– vyšší množství starců a méně mládeže v populaci povede k prohloubení generačních konfliktů, zejména pokud starci budou opravdu tradiční a mladí opravdu moderní,
– rychlost operací, komunikací změn bude traumatizovat lidi od přírody pomalejší (ať už rozvážnější, nebo tupější),
– potřeba univerzality vzdělání zaskočí lidi v zásadě jednostranné. Dokud nevymřou, a pokud se podaří (a je-li to vůbec možné) vychovat nové generace podstatně všestranněji, bude v populaci velká vrstva traumatizovaných lidí, kteří „na to nebudou stačit“ a z nichž vzejdou jednak delikventi, jednak zoufalci nebo nenávistníci a dále voliči demagogů.

Technologie a umělá inteligence v denním životě možná povede k ještě větší neschopnosti individua vést vlastní život: vyřešit drobné i velké zádrhele, rozhodovat se „na koleně“, tj. jen na základě vlastních znalostí a zkušeností, pohybovat se pružně ve svém terénu (fyzicky i psychicky). Poměšťáčtění populace je patrné už dnes. V případě krizí (přírodní, hospodářské a jiné katastrofy) se životně neschopná část populace může stát nebezpečím pro celek – svým zmatkem, nesmyslnými nároky a činy může zhatit záchranné práce nebo proces obnovy.

Reforma vzdělávání včetně výchovy může sice myslet především na to, co pozitivního nová doba přináší, a snažit se vybavit populaci budoucími dovednostmi, ale možná to nebude nic platné, pokud změna světa zároveň negativně postihne významnou nebo vlivnou část populace. Technologizace života musí být popudem jednak k přípravě na technologizaci, jednak k posilování humánnosti v civilizaci. Zatímco na prostředky k přípravě technologické si možná ještě počkáme (počítačů je málo, sítě nefungují, proti internacionalizaci se bráníme úpadkem a leností), máme už teď možnost pracovat intenzivně na poli humanizačním, k němuž není třeba techniky, ale mozku a srdce.


Ondřej později tento náčrt rozpracoval. Z delší verze aktuálně (před volbami) vybíráme:

„…Právě v dnešní hospodářské a politické krizi se nejvíc ukazuje bída osobností a bída kultury, ale co je děsivé, to není sám tento stav. Děsná je teprve neochota něco měnit, pracovat na sobě, neochota považovat svou dokonalost za otevřenou otázku a stále si připouštět možnost a nutnost zlepšení. Proč tak neochotně myslíme na své nedostatky? Protože se na nás – mimo jiné – podepsala tradiční škola: Objevil se nějaký tvůj nedostatek? Máš nedostatečnou a trest. Česká škola hledá chyby a žije z chyb.

A ptejme se: Proč asi je u nás tak snadné balamutit veřejnost, jak ukazují průzkumy veřejného mínění – láska voličů jde ode zdi ke zdi podle náporu větrů. Myslím, že také proto, že jsme nebyli školeni v odhalování lží a manipulací. Bolševik by byl musel být sám proti sobě, aby nám toho dopřál.

Ptáme se taky dost nahlas, kolik času a námi placeného úsilí si politici zaberou hádkami, které pramení z jejich neukojené ješitnosti a osobních vad i společenského neumětelství? Různé nehorázné výroky, mluvení za roh, vnitřní rozpory v jednání. Kde se to u elity národa bere? Možná si myslíte, že elita národa je jinde. Nuže, ptejme se: Jak to, že ta skutečná elita nezasahuje do ubohého veřejného dění lobováním, publicisticky, vysvětlovacími kampaněmi nebo pevnými a nesmlouvavými veřejnými stanovisky z úst univerzit, Akademie, uměleckých a technických škol a jiných center vzdělanosti? Když schází autorita politikům, proč ji vlastně nemají tyto ušlechtilé instituce? (Můj názor už odhadnete: protože právě o moc lepší taky nejsou. Umějí možná skvěle svůj obor, ale to nestačí: u univerzitních vzdělanců rozhodně ne, protože jsou „univerzitní“, u akademiků taky ne, protože jsou koneckonců namnoze taky z univerzit.)…“

Zdroj: Hausenblas, Ondřej: Lidskost 2000. Poznámky k dílně NEMESu 7. 6. 1997. Rukopis, archiv autorky

Ukazuje se, že rozvoj technologií byl rychlejší, než se tehdy předpokládalo, zatím co humanizační úsilí přináší výsledky pomaleji. A výraznější hlas skutečných elit postrádáme bohužel do dneška…


Další díly seriálu najdete ZDE.

Poslední šance vidět umění 19. století v Salmovském palácl – už jen do 1. října!

Jana Peclová: To je ono! Praktická psychologie pro manažery

Chcete vědět, zda a jak lze ovlivňovat lidi na vašem pracovišti? Tato kniha je právě pro vás.

V graficky výrazně zpracované publikaci představuje autorka, zkušená lékařka a koučka, moderní psychologické poznatky tak, aby byly užitečné a prakticky použitelné pro manažery a lidi v pracovním prostředí.

MUDr. Jana Peclová vystudovala psychiatrii a věnovala se jí 11 let. Po vybudování soukromé praxe a dosažení druhé atestace obor opustila a začala se věnovat studiu a praxi ovlivňování chování a myšlení v pracovním prostředí. Pracovala ve vzdělávací společnosti, jako ředitelka HR oddělení a koučka. Posledních 9 let pracuje samostatně.

Ukázky a více informací najdete ZDE. Knihu si můžete objednat též ZDE.

Rodina ScioŠkol se rozrůstá

Letos v září se otevřely další čtyři ScioŠkoly, a to na Praze 4 a 6, v Jihlavě a Frýdku-Místku. Všechny školy zahájily školní rok slavnostním uvítáním dětí. V Praze při nich nechyběl ani Ondřej Šteffl.

„ScioŠkoly vznikají z podnětu a zájmu mnoha rodičů. Na Facebooku najdete dnes několik skupin iniciátorů z řad rodičů v různých městech „Chceme ScioŠkolu v…“. My jsme však schopni otevřít maximálně tři školy ročně. Letos budou školy čtyři, což je dáno tím, že se naskytla možnost pomoci transformovat školu Meruzalka v Jihlavě a přibrat ji mezi ostatní ScioŠkoly,“ říká Ondřej Šteffl, zakladatel ScioŠkol.

Zájemců je o ScioŠkoly je hodně, míst málo. Do prvních tříd do dvou už fungujících pražských ScioŠkol se hlásilo dvě stě dětí, ale kapacita je jen 32 míst. Z toho čtrnáct míst obsadili sourozenci současných žáků, kteří mají přirozeně přednost, takže jsme přijali jen osmnáct dalších dětí. Děti musíme losovat, aby to bylo spravedlivé. V Praze přibyly další dvě ScioŠkoly, jedna u Vítězného náměstí v Dejvicích, druhá v Nuslích, kousek od stanice Pražského povstání. Vzhledem k tomu, že jsme souhlas od MŠMT dostali až v červenci, místa ve školách ještě máme. Předpokládáme, že se naplní ještě během září, stejně jako tomu bylo minulý rok na Praze 9. Pak by celkový počet dětí na všech ScioŠkolách byl kolem 900 dětí. Průvodců i s vedením jednotlivých škol máme téměř 100.

Na jaře a po celé léto školy a tým ze Scio pracovaly na tom, aby připravily jednak budovy, ale také vše potřebné k chodu škol. Pracovalo se na sestavení, stmelení týmů, jejich vzdělávání, zápisech dětí atd. „Nyní přípravy vrcholí a my se už těšíme, až všechny naše školy začnou připravovat děti na život v polovině 21. století,“ doplňuje Ondřej Šteffl.

Tři ScioŠkoly – v Praze 6 a 4 a v Jihlavě mají souhlas MŠMT, fungují tedy oficiálně jako školy. „Frýdecká ScioŠkola souhlas nedostala, ale i přesto ji otvíráme. Zapálenost rodičů a to, že v okolí nemají jinou volbu, nás přiměly k hledání jiných variant. Frýdecká škola bude zatím fungovat jako komunitní škola a ponese název ScioNeŠkola. Věříme, že MŠMT nakonec schválí další žádost a že škola bude co nejdříve zapsaná. Myslíme si, že nelze nevyhovět tolika rodičům, kteří nemají jinou možnost alternativního vzdělání,“ vysvětluje Ondřej Šteffl.

Kontakt:
Lucie Macášková Hejbalová, Projekt ScioŠkol
tel.: +420 234 705 053
mob.: +420 725 567 708
e-mail: lmacaskova@scio.cz

Proč se ve školách zabývat kariérovým vzděláváním?

Děti jsou jako houby. Ve školním věku vstřebají mnohem více informací a rychleji se učí než v dospělosti. Školní období je příležitost, jak žákům předat zkušenosti a probudit v nich kompetence, ze kterých budou moci čerpat celý život.

Na druhé straně doba, kdy lidé absolvovali školu, našli si práci a strávili na jednom místě skoro celý život, už je dávno pryč. Světové ekonomické fórum udává, že 65% dětí, které vstupují na základní školu, bude pracovat na pozicích, které ještě neexistují. Jak tedy můžeme žáky a studenty na tuto nejistou budoucnost nejlépe připravit?

Odpovědí může být integrace kariérového vzdělávání do běžné výuky. S tím může učitelům pomoci metodika systému CH-Q, která do kariérového vzdělávání vnáší strukturu a systematičnost.


Schopnost řídit svou profesní dráhu je důležitá

Kariérní vzdělávání na školách učí žáky sebereflexi, samostatnosti i znalosti sama sebe – svých hodnot, cílů, silných stránek, potřeb. Aby děti v dnešním rychlém světě obstály, měly by si osvojit, jak se vypořádat se změnou, znát svoji jedinečnost i vlastní potřeby a zároveň se naučit, jak tolerovat potřeby ostatních. Tyto dovednosti učí tzv. kariérový management, který stojí na schopnosti naučit se řídit svoji vlastní profesní a vzdělávací dráhu.

S modelem kariérového managementu souvisí i rozvoj tzv. kariérových kompetencí. Myšlenka vychází z předpokladu, že v dnešním světě člověk potřebuje celý soubor schopností a dovedností, aby se vyrovnal s nejistou budoucností na trhu práce. Mezi kariérové kompetence patří například schopnost pracovat se změnou, schopnost činit rozhodnutí, sebeřízení či slaďování osobního a pracovního života.


Systematické kariérové poradenství díky metodě CH-Q

Kariérové poradenství je multidisciplinární obor, který vychází ze společenských věd (psychologie, sociologie, pedagogiky i andragogiky). V EKS (organizace zabývající se kariérním vzděláváním) se nám osvědčila švýcarská metoda kariérního vzdělávání CH-Q, jejímž cílem je pomoci lidem najít, popsat a změřit vlastní kompetence a kvality, které získali v průběhu celého života.

Učíme se totiž celý život a cca 70 % našich celkových znalostí a dovedností jsme si osvojili díky našim neformálním dobrým i špatným zkušenostem. Ze školy si tudíž neodnášíme jen znalosti naplánované ve vzdělávacích osnovách, ale také například schopnost dojíždět do města, urovnat spor mezi kamarády, vystoupit před třídu, pracovat pod stresem apod. Výhodou celostního přístupu uvažování je, že se zaměřuje, jak na odbornost, tak zároveň na identifikování našich tzv. přenositelných kompetencí, jako jsou např. dobré komunikační znalosti, schopnost plánovat či flexibilita. Kromě toho učí žáky, aby si sami dokázali naplánovat svoji profesní dráhu.

Díky tomu budou žáci znát lépe sebe sama, uvědomí si, co je baví, v čem jsou jejich silné stránky, co mohou dalšího na pracovním trhu nabídnout.

Představy dětí o jejich možnostech mohou být zkreslené či značně limitované. Našim cílem je rozšířit jejich obzory, stejně tak pomoci jim si uvědomit, jak vypadá skutečný trh práce. Učíme žáky vyznat se v záplavě informací a přebírat zodpovědnost za svůj život.

V neposlední řadě posilujeme sebevědomí žáků. Čím dříve tuto filozofii přijmeme, tím přirozenější pro nás bude.


Jak to funguje ve školní praxi

Pro žáky ZŠ Londýnská jsme připravili kurz kariérového vzdělávání, u kterého jsme vycházeli z principů certifikovaného systému CH-Q. Prostřednictvím hravých aktivit jsme žáky vedli k přemýšlení nad tím, co všechno umí, kde to využívají a jak se to naučili. Děti si vytvořily vlastní seznam silných stránek, kompetencí a kvalit, kde byly nejen informace typu „jde mi matematika“ či „umím anglicky“, ale také „umím se postarat o mladšího sourozence“ nebo „umím uklidnit kamarády, když se pohádají“.

Když si děti vytvořily svoje plakáty, byly velmi hrdé na to, co všechno dokážou, a posílila se nejen jejich sebedůvěra, ale pomohlo to i k většímu respektu ve skupině, zejména u introvertů nebo dětí s horšími studijními úspěchy. Samy děti vyhodnotily závěrečnou prezentaci jako příležitost dozvědět se něco nového o spolužácích i možnost pochválit se za svoje úspěchy.


Obvyklý postup kariérní metody CH-Q

Obvyklý postup metody CH-Q jde směrem minulost – současnost – budoucnost a zabývá se následujícími otázkami:
– Kdo jsem? Co umím? Z jakých životních zkušeností mohu těžit?
– Co mohu? Jaké jsou moje podmínky? Jaké mám limity?
– Co chci? Co jsou mé hodnoty? Čeho chci v životě dosáhnout? Jakou mám vizi?

Do celého kurzu zařazujeme zážitkové aktivity adekvátní věku žáků. Aktivity na sebe navazují, po prožitku následuje reflexe formou skupinové diskuze nebo individuální práce se skupinovými listy. Výstupy kurzu (např. skupinové plakáty nebo sebeprezentace formou krátkých animovaných filmů) využili učitelé nebo poradci k další práci s třídním kolektivem.


Za přínos kurzu kariérního poradenství na školách považujeme mj. následující

– Stmelení třídního kolektivu. Žáci sami vyhodnotili, že díky kurzu lépe vědí, jaké jsou jejich silné stránky.
– Děti si vyzkoušely, jak pozitivně prezentovat samy sebe.
– Posílila se schopnost spolupráce.

Zuzana Richtermocová, třídní učitelka na základní škole Londýnská, se ke kariérnímu vzdělávání ve škole vyjadřuje následovně: „V loňském školním roce u nás v ročníku probíhal program zaměřený na sebepoznání a seberozvoj v rámci kariérového poradenství. Zaměřil se na to, aby si děti uvědomily, v čem jsou dobré a v čem vynikají. Při přechodu na druhý stupeň je důležité, aby si žáci našli svou pozici v novém kolektivu, ale zároveň aby dokázali respektovat ostatní spolužáky a to, co umí. Výborné bylo i zapojení rodičů, kteří se sami vyjadřovali k tomu, v čem jejich dítě podle nich vyniká. Pro některé děti bylo fajn přečíst si, co si o nich jejich rodiče myslí. Další etapy se věnovaly práci ve skupině, kdy každý přispěl svým dílem a trénoval naslouchání jeden druhému. Aktivity byly zábavné, nejvíce děti bavily kreativní úkoly, především tvorba krátkého stop motion filmu o sobě. Pro většinu ročníku to mělo pozitivní vliv na upevnění vztahů v novém kolektivu, poznání sebe sama i navzájem se spolužáky.“


Výhody systému CH-Q

Mezi výhody systému CH-Q patří:
– Dává strukturu do složitého principu kariérového managementu – učitelé získají jasný rámec, kterého se držet při implementaci kariérového vzdělávání.
– Úspora času – učitelé získají pracovní listy a sadu cvičení, které mohou volně přizpůsobovat potřebám výuky.
– Učí žáky samostatnosti a zodpovědnosti.
– Využívá výhody práce se skupinou – vzájemnou inspiraci, podporu, kolektivní učení a práci se zpětnou vazbou.
– Funguje sebezkušenostně – učitelé si sami vyzkouší cvičení a budou tak lépe vědět, jak je dál implementovat pro práci s žáky.
– Zaměřuje se nejen na dovednosti ze školy a zaměstnání, ale umí i pojmenovat a změřit kompetence získané neformální cestou napříč životem.
– Vyhledává a posiluje pozitivní okamžiky v životě člověka.
– Rozšiřuje oblast sebepoznání.
– Posiluje sebedůvěru.


Vzděláním učitelů a poradců k rozvoji žáků

Kurz kariérového vzdělávání CH-Q připravujeme pro učitele i výchovné poradce, aby se sami naučili, jak kariérní vzdělání do škol aplikovat. Na kurzu si ukážeme, jak lze tuto metodiku začlenit do běžné poradenské či vzdělávací praxe s žáky.

Absolventi kurzu mají kromě akreditovaného certifikátu u MPSV a MŠMT možnost získat i prestižní švýcarskou certifikaci CH-Q.

Nabízíme jak intenzivní 40 hodinový výcvik metody CH-Q, tak jednodenní „ochutnávku“ skupinového kariérového poradenství.

V rámci kariérního vzdělávání pedagogických pracovníků také nabízíme ucelené kariérové vzdělávání pro školy v rozsahu 8,16, 24 a 80 hodin.

Více informací o kurzu najdete ZDE. V případě dotazů se nám ozvěte na email martin.petras@ekskurzy.cz.

Daniel Münich: Navěky?

Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno.

Mnozí rodiče i učitelé si myslí, že na prvním stupni se matematika nemůže učit skvělou Hejného metodou, protože by záhy děti v deseti neudělaly přijímačky na úplně jinak koncipované přijímačky na osmiletá gymnázia. A tak se Hejného metodou zas tolik neučí (je to složitější a dost jsem to zjednodušil).

Na druhém stupni škol jede karavana dále, protože se vzděláváním už prolíná příprava na přijímačky na střední školy a málokdo chce riskovat, že místo na gymplu skončí na průmyslovce nebo místo průmyslovky na učňáku, že. A tak se opět skousne mnohdy podivný až nesmyslný způsob a obsah výuky.

Celý kolotoč pokračuje na školách středních, kde učitele, žáky i rodiče skoro od začátku stresuje vidina podivné státní maturity a velmi často absurdně postavených přijímaček na vejšky. A tak skoro všichni opět tiše drží basu v zájmu své budoucí kariéry nebo svých dětí, která se jaksi dnes bez VŠ natož státní maturity moc realizovat nedá.

No, a tak na VŠ nastupují výsledky našeho školství, které už od první třídy děti učí jinak a něco jiného, než by bylo vhodné, a pak se někdo zlobí, že to studentům moc nepálí, samostatně nemyslí, učí se nejraději nazpaměť, neumní sestavit logickou myšlenku, natož jí prezentovat nebo sepsat… Ale něco na tom změnit v devatenácti letech je už většinou pozdě.

Odchylky učitelů a žáků se netrpí od první třídy. Náš vzdělávací systém tak vězí v pasti špatného stabilního ekvilibria. Každé parciální odchýlení se od něho je systémem tvrdě trestáno. Jediné řešení, jak systém přesunout do lepšího stabilního ekvilibria, je provést více parciálních změn najednou. A tomu se říká zásadní systémová reforma školství. Jenomže na tu nemá naše společnost nyní dost shody, odhodlanosti, důvěry a státní aparát, který by takovou věc byl schopen dobře připravit, provést / zavést a nezkazit. Zbývá nám jen omezený prostor pro drobná ladění v rámci systému současného.

Ale hovořit o tom můžeme a dokonce musíme pořád dokola, protože jinak zůstaneme vězet ve špatném ekvilibriu navěky.

Zdroj.

Přihlašování středních škol do Studentských voleb 2017 tento týden končí

Už jen pár dní zbývá pro přihlášení středních škol do Studentských voleb 2017, které organizuje společnost Člověk v tísni (sekce Jeden svět na školách).

Školy, které mají zájem vyzkoušet si se svými studenty volby „nanečisto“ se mohou přihlásit do pátku 22. září.

Zapojené školy dostanou k dispozici publikaci Studentské volby 2017, tři plakáty, hlasovací lístky, pokyny pro studentské volební komise, pokyny pro voliče a tři audiovizuální vzdělávací lekce.

Koordinátoři Jednoho světa na školách budou po celou dobu přípravy a konání voleb poskytovat organizátorům voleb online i telefonickou podporu. Aktuálně je do projektu přihlášených 184 škol.

Samotné volby budou probíhat ve dnech 3. a 4. října 2017. Výsledky Studentských voleb budou známy v podvečer 4. října.

Zdeněk Souček: DOKUMENTY 168. Očekávaný vývoj světa do roku 2010

Blížící se začátek 21. století vyvolával v roce 1997 zájem o prognózy budoucnosti světa a společnosti. Skupina NEMES se velmi vážně těmito výhledy zabývala v souvislosti se vzděláváním.

Výrazně ovlivnil toto uvažování článek Zdeňka Součka (Management Focus International Consulting Group Praha) o očekávaném vývoji světa do r. 2010, který vyšel v Moderním řízení č. 1/1997. Na jeho podkladě začalo společné uvažování, jak se na předpokládané změny připravit ve vzdělávání.


7. 6. 1997 Dílna NEMES o vzdělávání v další etapě života naší společnosti a státu

Jako obvykle zvolila skupina NEMES formu tvořivé dílny a metodu týmové práce. Členové si jistě vzpomenou na živou diskusi na setkání v Zelené posluchárně FF UK v Celetné ulici. V pozvánce se píše: „Pokaždé, když jsme se dříve sešli, řešili jsme problémy ve vzdělávání, a to tak, abychom tím pozitivně přispěli k hledání cest jeho vývoje, k diskusi o možných cestách a k vytváření prostoru pro jejich pluralitu. Vždy jsme usilovali i o to, aby všechno, na co společně přijdeme, mělo systém a psaný tvar…

Dnes vás zveme k navázání na tuto tradici týmové práce, neboť si myslíme, že zase přišla doba, kdy bychom sami měli vědět, jaký je současný stav ve vzdělávání a co a jak dělat dál. Zveme jednak všechny členy, ale také několik přátel, kteří patří k aktivně působícím stoupencům myšlenek svobody a odpovědnosti v naší společnosti a ve vzdělávání zvláště… Stále naléhavěji potřebujeme slyšet vás, kolegyně a kolegy z různých profesí a míst, co vy tomu říkáte. Chceme vyhovět i hlasům z vašich řad, které volají po setkání, po vzájemném sdílení postojů a názorů.“

Členové NEMES dostali zároveň s pozvánkou jako podklad k přemýšlení zpracovaný výtah ze zmíněného Součkova článku „Světové trendy a co to znamená pro vzdělávání“.

Z trendů se v něm vyvozuje, na co by se mělo vzdělávání zaměřit. Jako by to bylo psáno dnes: „počítačová gramotnost, znalost jazyků, samostatnější myšlení, aktivita, schopnost učení, systém hodnot, komunikace, tolerance, pomoc, spolupráce, umění vyrovnat se se ztrátou jistot, adaptabilita, tvořivost, vynalézavost, sociální cítění, výchova k rodičovství, zdravý životní styl, ekologické myšlení, systémové myšlení, změny ve struktuře škol, integrace předmětů, prosazení v politice…“

Výtah končí závěrem: „Problémy: Včas se připravit, zvládnout, uhlídat negativní dopady – být schopni měnit sebe i vzdělávací systém průběžně, zachovat nadřazenost lidské stránky nad technikou, vybudovat a vštípit nový systém hodnot!“

Vzhledem k zajímavosti původního textu, jehož jasnozřivost můžeme posoudit po dvaceti letech, přinášíme článek Zdeňka Součka, který shrnuje názory špičkových odborníků na problematiku, celý.

Doufáme, že dnes, kdy jsme v podobné fázi přechodu, zaujme i vás.


Zdeněk Souček: Očekávaný vývoj světa do roku 2010

Zdroj: Moderní řízení č. 1/1997, str. 4–9


Megatrendy

Megatrendy jsou proudy, jimiž se změní život společnosti, která přejde od společnosti průmyslové k informační. V nejvyspělejších státech světa dojde k výraznému omezení materiálové výroby a přechodu k intelektuálním aktivitám.

– Národní ekonomiky se změní nejprve v ekonomiky velkých regionálních integrací a později v ekonomiku světovou.
– Od klasických technologií se přejde k technologiím špičkovým.
– Od řešení krátkodobých problémů se přejde k řešení problémů dlouhodobých (urbanismus, zdroje, ekonomie…).
– Od centralizace se přejde k decentralizaci.
– Od demokracie zastupitelské se přejde k demokracii účastnické (referenda…).
– Od hierarchické organizace se přejde k organizaci síťové.
– Konflikt Západ–Východ se změní v konflikt Sever–Jih.
– Nastane všeobecná globalizace.


Světová politika
– Důsledky rozpadu dřívější struktury rozdělení světa mezi supervelmoci se projeví ve vysoké nestabilitě vojensko-politických poměrů.
– Převaha supervelmocí se relativně sníží a vzniknou nová mocenská centra.
– Politická, hospodářská a vojenská moc bude v nejvýznamnějších státech světa stále těsněji spjata.
– Vzájemná závislost států se bude stále zvyšovat.
– Nebezpečí nekontrolovaného vzniku jaderné, chemické nebo biologické války bude vysoké.
– Lokální války budou probíhat v různých částech světa.
– Sílí extrémistická náboženská, rasová a politická hnutí s možností ohrozit další existenci světa nebo jeho částí.
– Rozpor mezi bohatým Severem a chudým Jihem se stále zvyšuje. Projevuje se především stále silněji migrací do vyspělých států a pocitem obklíčení vyspělých států.
– Mezinárodní migrace všeobecně sílí a vznikají nová centra národnostních menšin.


Ekonomika

– Ekonomická centra se posunují do nových oblastí – především do východní a jihovýchodní Asie a pacifického prostoru.
– Objem zahraničního obchodu roste. Podíl východoasijských států na ZO se zvýší.
– Západní Evropa a USA postupně opouští materiálovou výrobu a snaží se orientovat na produkci duševní práce.
– Jednokriteriální rozhodování o ekonomických problémech se mění ve vícekriteriální.
– Internacionalizace ekonomiky postupuje rychlým tempem. Hranice států hrají stále menší ekonomickou roli.
– Tendence k integraci se budou prolínat s tendencemi k izolacionismu.
– Tempo změn bude stále rychlejší. Kapitál a know-how se pohybují po celém světě rychlostí světla.
– Nadnárodní společnosti získávají stále větší vliv.
– Probíhají nové metody dělby práce na podnikové úrovni – i mezi kontinenty. (Podniky na různých kontinentech provádějí výzkum, výrobu, distribuci a využívají konkurenční výhody jednotlivých lokalit.)
– Dopravní náklady prudce klesají, zejména v důsledku miniaturizace a zavádění nových dopravních a logistických systémů.
– Metody řízení zásob sníží nebo vůbec odstraní nutnost skladování a skladů.
– Výrobní zařízení musí být připraveno reagovat na rostoucí rychlost změn poptávky. Výrobní série finálních výrobků budou stále menší a postupně se budou blížit jedné.
– Výrobky budou produkovány především na individuální zakázky. Bude však využíváno stále více standardizovaných součástí.
– Konkurence nabude nebývalé ostrosti a celosvětových dimenzí (superkonkurence).
– Proces koncentrace kapitálu bude dále probíhat se všemi svými důsledky.
– Ve většině států se prosadí tržní hospodářství (mimo Čínu a jí ovlivňovaných teritorií). V bývalých socialistických státech bude obyvatelstvo současně vyžadovat sociální aspekt tohoto způsobu řízení ekonomiky.
– Spotřeba se stále více individualizuje. Úspěšný podnik musí uspokojovat nikoliv masový trh, ale individuální spotřebitele.
– Výrobky budou stále rychleji mizet z trhu a budou nahrazovány výrobky novými.
– Změní se struktura zaměstnanosti – minimální podíl pracovníků bude v prvním sektoru, rychle se snižuje podíl sekundárního sektoru, převaha pracovníků bude zaměstnána v terciárním sektoru, rychle poroste kvartální sektor.
– Jako rozvojový faktor bude stále více působit kvalifikace, především interdisciplinárního charakteru.
– Moderní továrny budou mít zcela novou podobu.
– Propojení podniků informačními sítěmi umožní nové způsoby alokace podniků.
– Nevznikne nedostatek surovin, ani energie.
– Obchodní síť se výrazně změní – vzniknou formy televizního a telefonního nákupu, prodej výrobků na zakázku. Přání spotřebitele se stanou stále průzračnější a spotřebitel se stane centrem pozornosti. Forma přímého prodeje u většiny výrobků převáží. Velké distribuční řetězce budou hrát stále významnější roli.
– Odvětvová struktura průmyslu se změní – zvýší se podíl elektroniky, biotechnologií, nových materiálů a zpracování a úpravy odpadu. Vzroste objem výroby vědeckých přístrojů a zdravotnické techniky.
– Podniky se budou stále více specializovat. Vedle podniků gigantických budou existovat i podniky střední a malé. Všechny tyto podniky budou vzájemně propojeny sítí finančních, informačních, vědecko-výzkumných, kooperačních a dalších vazeb.
– Většinu manuální práce převezmou roboty, především roboty s více stupni volnosti a počínajícími prvky inteligence.
– Významnou roli bude hrát problematika odpadů – jejich skladování, převážení, třídění a zpracování jako druhotných surovin.
– Hospodaření s vodou a energií, které budou stále dražší, bude mít stále větší význam. Výstavba domů s nulovou spotřebou energie se stane realitou.
– Zemědělských produktů bude celosvětově relativní nadbytek, i když může hrozit regionální nedostatek potravin, vyvolaný meteorologickými změnami.
– Trh klasickým spotřebním zbožím (textil, obuv, automobily, televizory, spotřební elektronika atd.) se blíží nasycení.
– Změní se orientace poptávky; od typického spotřebního zboží se přesune k ekologii, zdraví, turistice, kultuře, vzdělání, využití volného času.
– I u spotřebního zboží se změní smysl poptávky (oděvy a obuv se stanou záležitostí módy a reprezentace, příp. zdraví (zdravotnická obuv, textilie ap.).
– Energetická a materiálová náročnost se sníží a vznikne relativní nadbytek surovin.
– Klíčová pozornost bude věnována sféře oběhu, jejíž náklady již nyní ve vyspělých státech v některých odvětvích převyšují náklady na výrobu.
– Dosavadní síť chaotických vztahů mezi podniky bude nahrazena sítí vztahů kontraktačních, kde dodavatelé budou s odběrateli propojeni informačními sítěmi jdoucími od finálních spotřebitelů přes subdodavatele až k výrobcům surovin. Nebude se vyrábět slepě pro anonymní trhy, ale pro konkrétní odběratele. Vznikne síť technologickodistribučních řetězců.
– Podíl tzv. „bílých límečků“ bude stále vyšší.
– Motivace pracovníků bude hrát stále silnější roli a pracovníci budou stále více zapojováni do řídících procesů.
– Vzdělání nabude nových dimenzí a významu – systematická inovace vědomostí se stane životní nutností.
– Vysokoškolské vzdělání se stane samozřejmostí.


Obyvatelstvo, rodina, domácnost

– Těžiště počtu obyvatelstva se přesune do východní a jihovýchodní Asie.
– Natalita v Evropě a USA klesá. V některých evropských a severoamerických státech počet narozených bude menší než počet zemřelých (ČR tohoto stavu již dosáhla). Prodlouží se průměrný věk života a zlepší se zdravotní stav obyvatelstva. Podíl důchodců a lidí starší generace v Evropě a USA vzroste.
– Komunikace mezi lidmi bude stále více probíhat pomocí telekomunikačních prostředků (optoelektrické sítě, obrazovky, mobilní telefony, internet atd.), a tím se změní způsob života. Současně s tímto procesem „odlidšťování“ se projeví tendence ke sdružování lidí, touze setkávat se na odborných nebo zájmových setkáních (výstavy, veletrhy, kongresy).
– Rodina klasického typu v Evropě a USA se rozkládá. Vznikají nové typy rodin – komuny, volné svazky, homosexuálové atd.
– Kvalifikace a vědění chápané v širokém pojetí se stávají nosnými pilíři rozvoje společnosti.
– Základem rozvoje školství budou počítače a výuka předmětů rozhodujících pro rozvoj rozumu (matematika, fyzika, chemie, společenské vědy).
– Myšlení lidí se bude vyvíjet ke stále větší komplexnosti („celosvětový přístup“) a k orientaci na budoucnost. Prognózování budoucnosti bude věnována stále větší pozornost, a to i na podnikové úrovni.
– Volný čas bude tvořit stále větší podíl a celkový počet hodin strávených v práci bude stále nižší. To může vést k růstu kriminality, narkomanie a dalších negativních společenských jevů. Nalezení racionálních metod využití volného času je proto životní nutností (sport, kultura…).
– Lidé se vrátí ke kultuře – hudbě, malířství, sochařství, obrazů pomocí počítačů atd.
– Vznikne tzv. průmysl kultury a řada nových profesí (specializovaní tvůrci videoprogramů, muzejní scénografové, pracovníci kulturních databank atd.). Vznikne tzv. inženýrství kultury.
– Církve a filosofické organizace budou hrát větší roli.
– Domácnosti a domy budou vybaveny moderním zařízením umožňujícím podstatné snížení nároků na fyzickou práci, spojení s kulturou, obchody, bankami, administrativou, bezpečností, zdravotními zařízeními atd. Půjde o tzv. inteligentní domácnosti či domy s centrálně řízeným elektronickým systémem.
– Inteligentní domácnost bude vybavena vší nejmodernější technikou až po „inteligentní toaletu“, která analyzuje moč, měří tělesnou teplotu, krevní tlak a srdeční činnost. Získané údaje vysílá do počítače nejbližší nemocnice, kde jsou vyhodnoceny a během několika sekund odeslány zpět s doporučením pro uživatele.
– Domácnost se stane též nákupním centrem (obchodování v Internetu).
– Vybavení domácnosti komunikačními prostředky může vést k dalšímu odcizení jednotlivců od společnosti a mohou vzniknout tzv. „počítačoví krtci“.
– Centrem pozornosti člověka se stane jeho zdraví. Medicína v dohledné době zvládne řadu dalších nemocí. Hranice stáří proto bude posunuta a zdravotní stav obyvatelstva se zlepší.
– Rozvoj zdravotnických institucí a zdravotní péče nabude rozhodujícího významu.
– Rozvine se tzv. telepráce, tj. práce místně vzdálená od sídla zaměstnavatele a vykonávaná prostřednictvím počítačově řízených systémů.
– Ve struktuře zaměstnanosti dojde ke značným změnám – sníží se podíl středních kádrů a kvalifikovaných dělníků. Zvýší se podíl „sociálních“ povolání a profesí souvisejících se zdravím.
– Hrubá fyzická práce bude hrát stále menší roli.
– Některá povolání vůbec zaniknou a vzniknou nová – např. údržbář automatických domácností, sociální pracovník geriatriků apod.
– Klíčovou podmínkou úspěšnosti člověka se stane jeho mobilita. Myšlenka celoživotního připoutání k bytu nebo rodinnému domu bude nepřijatelným anachronismem.


Města a vesnice

– Stále více obyvatelstva se bude stěhovat do měst. Současně bude probíhat proces deurbanizace a budou vznikat satelitní města.
– Ve městě se zostří sociální problémy – kriminalita, narkomanie atd.
– Podíl zemědělského obyvatelstva bude stále klesat.
– Při projektování měst bude využíváno architektonických řešení umožňujících budování více zeleně, zábavních pásem, parků apod.
– Významu nabudou satelitní města směřující ke zkrácení vzdálenosti pracoviště od bydliště.
– Komunikace budou vycházet z potřeby bezpečnosti, rychlosti a ekologie.
– Pohyb zboží a odpadů bude zčásti zabezpečen podzemním potrubím.
– Část elektrické energie bude produkována slunečními kolektory a dalšími netradičními zdroji energie.
– Na městských i meziměstských komunikacích začnou být budovány automatické dopravní vodící pruhy.
– V městské autodopravě se začnou prosazovat auta s hybridními motory.
– Dojde k renezanci trolejbusů a tramvají.
– Vzniknou pojízdné chodníky a dopravní pásy.
– Při výstavbě domů budou jako samozřejmost používány izolační materiály.
– Interiéry budov budou zásadně přestavitelné, stejně jako byty.
– Interiér bude budován tak, aby momentálně nepotřebné kusy nábytku mohly být racionálně přemisťovány.


Ekologie
– Ekologizace života získá stále více přívrženců a ovlivní všechny sféry života.
– Prosadí se nový způsob myšlení o zdrojích. Projeví se v zavádění výrobků s dlouhou dobou životnosti, recyklací, renovací, izolacemi, veřejnou dopravou místo dopravy individuální, zamezení výroby nesmyslných výrobků atd.


Vědeckotechnický rozvoj
– Věda má stále dominantnější význam v rozvoji společnosti.
– Míra podpory vědy a výzkumu bude rozhodujícím faktorem rozvoje jednotlivých států i podniků.
– Vysoká úroveň vědy, výzkumu a školství se stane základním rysem rozvinutého státu.
– Proces inovací probíhá stále rychlejším tempem (v některých oborech, např. v elektronice, bude inovační cyklus tvořit již jen několik málo měsíců nebo dokonce týdnů).

– Rozhodující význam nabývají informační technologie, které povedou k:
– automatizaci rutinních prací,
– zpružnění výroby a služeb (tzv. fleximatizace),
– zvratu od dosavadní vnitropodnikové dělby práce k integraci procesů,
– decentralizaci pracovišť při posílení určitých aspektů jejich centralizace,
– zrušení těsné vazby mezi strojem a pracovníkem,
– návratu k domácí práci,
– propojení lidí a pracovišť počítačovými sítěmi,
– skladování údajů na nových médiích (knihovny se promění ve sklad CD ROMů a nosičů informací dalších generací).

– Počítače slyší, rozumí, mluví, rozhodují algoritmizované problémy. V budoucnosti budou reagovat i na pokyn pohybem.
– Do mnoha lidských činností budou nasazeny expertní systémy, které umožní pracovníkům průměrné kvalifikace řešit problémy na špičkové úrovni.
– Systémy podporované počítači (CAD, CAE, CAM, CIM a další) výrazně změní obsah některých činností (konstrukce, technologie, nákup, řízení výroby atd.) a zproduktivní jejich činnost.
– Propojením několika systémů CAM a CAD do lokální sítě vznikají tzv. LAN (Local Area Network), propojující tyto systémy do logického a fyzického okruhu. Postupně se propojují do stále rozsáhlejších celosvětových sítí.
– Vzniká tzv. Telecommuting, tj. dálkový sběr, zpracování, ukládání a výběr informací prostřednictvím telekomunikačních sítí a připojení výpočetní techniky. Umožňuje např. rozvoj domácí práce.
– Budou běžně vyráběny „myslící automobily“, jimž se zadá cíl a počítač určí trasu a nalezne volné místo k parkování. Později budou i automaticky řízené automobily, kde počítač převezme celé řízení.
– Poznatky vědy dříve používané jen v kosmu a při řízení armád budou převedeny do civilního života (spojová technika, vysavače řízené hlasem apod.).
– Jednou z klíčových technologií se stane biotechnologie. Genové inženýrství ovlivní všechny obory.
– Proběhne třetí agrární revoluce – první revoluce – mechanizace, druhá revoluce – průmyslová hnojiva, třetí revoluce – genetika.
– Budou vypěstovány tzv. „insekticidní“ rostliny, které nepotřebují ke své ochraně žádné chemikálie, protože se v důsledku genové manipulace dokážou samy vypořádat se svými nepřáteli.
– Kontrola úrody bude prováděna z družic pomocí teledetekce. To umožní optimalizovat agrotechnické lhůty.
– Vzniknou potraviny čtvrté generace.
– Jsou vyvíjeny tzv. superléky, určené např. k léčení schizofrenie, debility atd.
– Proběhne proces miniaturizace (již v roce 1988 byl v USA vyroben elektromotor menší než je průměr lidského vlasu a v Japonsku televizní kamera vážící pouze 60 gramů).
– Roboty převezmou těžké a nebezpečné práce.
– Aplikace laserů se dále rozšíří do nejrůznějších oblastí (medicína, strojírenství apod.).
– Klasické obrábění bude stále více nahrazováno působením energetických paprsků–laserů, vodních paprsků atd.
– Budou rozvinuty tzv. nanotechnologie, které budou mít schopnost tvořit malé molekuly a sestavovat z nich nové materiály tak, aby mohly ničit karcinogenní buňky.
– Nové hmoty, zejména nové typy vláken a tzv. synteriálů, umožní řešit technické úlohy, jejichž splnění bylo dosud nemožné (např. v architektuře nové materiály umožní měnit barvu stavby podle úhlu dopadu světla).
– V dopravě vzniknou nové typy dopravních prostředků, které vyvolají ostrou konkurenci mezi leteckou, silniční a železniční dopravou (rychlovlaky…).
– Tzv. byrotika umožní zavedení automatizovaných kanceláří.
– Důležitým médiem informací bude kabelová televize.
– Nejvíce se rozvíjejí hraniční vědy – např. bionika, která hledá podněty k řešení technických, organizačních a ekonomických problémů v přírodě.
– Významným článkem rozvoje vědy se stávají technologické parky.
– Typografický průmysl zcela změní svou tvář. Časopisy nezmizí. Telematicky přenášené časopisy budou velmi často aktualizovány.
– Budou vydávány inteligentní noviny a časopisy (čtenář o sobě sdělí základní údaje a obdrží cílené informace).

Při zpracování strategie je třeba brát v úvahu všechny zde uvedené (i další) souvislosti.

O autorovi dnes ZDE.


Jestliže jste dočetli až sem, musíte jistě obdivovat, kolik z předpověděného již prožíváme jako realitu – ohrožující, či život obohacující. Vzdělávání ovšem reagovalo (a reaguje) velmi, velmi pomalu.

Myšlenka diskutovat o dnešních prognózách vývoje mezi představiteli různých oborů by mohla být inspirativní, co říkáte? (JHá)


Co se stalo výstupem z dílny NEMES?

Se závěry tvořivé dílny výbor NEMES v dalších měsících usilovně pracoval, aby připravil na základě mnoha obsáhlejších verzí krátký a srozumitelný apel – Je naše škola připravena na 21. století? Dokument NEMES ´97

V úvodu se píše:

Tvrzení, že naše školství poskytuje kvalitní vzdělávání a že žádné významné změny nepotřebuje, popř. že všechny podstatné změny už proběhly, považujeme za nebezpečný mýtus, který ohrožuje občanskou společnost, demokracii a prosperitu tohoto státu. Problémy a rizika ve školství však nejsou pro většinu lidí zjevné.

Přesto je mnohým zřejmé, že tradiční model školství budeme muset ve vlastním zájmu brzy opustit. Jelikož k takové zásadní změně musíme napřed vytvořit podmínky, chceme vytvoření projektu vzdělávání ve škole 21. století (s perspektivou přesahující pouhé jedno volební období) iniciovat: znovu podnítit otevřené uvažování o současném stavu a dalším vývoji. Proto vznikl tento dokument, který vysvětluje nutnost změn, definuje, co od školství očekáváme, a navrhuje cesty, jak k tomu dospět…“

Otevřená debata o současném stavu a dalším vývoji vzdělávání by prospěla i nám dnes, nemyslíte?


Další díly seriálu najdete ZDE.

Novinky Pedagogické knihovny J. A. Komenského za červenec a srpen 2017

Za prázdniny se v pedagogické knihovně J. A. Komenského objevily nové zajímavé knihy i články v časopisech. Předmětem tematické rešerše je komeniologická literatura za rok 2016.


Novinky za červenec a srpen 2017

Knižní novinky:
pedagogika
psychologie
ostatní

Ukázky

Autismus: jak pracovat s dětmi a dospívajícími s poruchami autistického spektra: komplexní manuál a rádce při realizaci inkluzivního vzdělávání pro pedagogy, terapeuty a rodiče: východiska intervence, modely a strategie, didaktická praxe. Průvodce / Lucio Cottini, Giacomo Vivanti ; z italského originálu Autismo přeložila Jana Bílková
Praha: Logos, 2017 – 96 stran – ISBN 978-80-906707-1-6
Východiska pro intervenci. Výchovně-vzdělávací potřeby. Kompetence a metodika. Podmínky intervence. Didaktický přístup.

Obecná didaktika / Otto Obst – 2. vydání
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2017 – 176 stran – ISBN 978-80-244-5141-1
Obecná didaktika. Výuka jako řízený proces. Řízení a kontrola výuky. Styl práce učitele.

Transdisciplinární didaktika: o učitelském sdílení znalostí a zvyšování kvality výuky napříč obory / Jan Slavík, Tomáš Janík, Petr Najvar, Petr Knecht – 1. vydání
Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2017 – 455 stran – ISBN 978-80-210-8568-8
Publikace pojednává o výzkumu výuky a její kvality. Tematizuje vztah mezi teorií a praxí ve vzdělávání s ohledem na profesní přípravu učitelů.

Rozvíjíme děti s využitím příběhů a veršů / Krista Bláhová, Libuše Honzová, Jitka Míčková, Ivana Valtrová
Praha: Raabe, Společně pro kvalitní vzdělávání, 2016 – 147 stran – ISBN 978-80-7496-275-2
Množství hravých, originálních a inspirativních námětů s metodickou podporou pro správný rozvoj dětí předškolního věku.


Sukova studijní knihovna (literatura pro děti a mládež):
první čtení
první stupeň ZŠ
druhý stupeň ZŠ
naučná literatura
přečtěte si s dětmi


Články:
z českých časopisů
ze zahraničních časopisů

Tematická rešerše: komeniologická literatura za rok 2016

Ukázky:

Jak rozhýbat mladou generaci?: pomoci může škola / Romana Slaninová
In: Týdeník školství – ISSN 1210-8316 – Roč. 25, č. 25 (2017), s. 3.
Současné děti se pohybují méně, než tomu bylo u předchozích generací. Iniciativa Vím, co jím a piju připravila dotazníkové šetření zaměřené na pohybové a stravovací návyky českých školáků. Z něho vyplynulo, že více než polovina dětí ve věku 11 až 15 let sleduje televizi nebo sedí u počítače dvě a více hodin denně. Přitom se jedná o čas, který by mohly využít k pohybovým aktivitám. Škola by měla žákům nabídnout různé pohybové aktivity a vysvětlit důvody, proč má pohyb v lidském životě význam.
Užitečnou pomůckou se může stát takzvaná Pyramida pohybu poskytující přehled o tom, jak je určitý typ pohybu náročný, kdy je vhodné se mu věnovat a hlavně kolik ho dospívající organismus potřebuje.

Záchytný bod jménem třídní učitel / Jitka Neradová
In: Rodina a škola – ISSN 0035-7766 – Roč. 64, č. 6 (červen) (2017), s. 22.
Tématem článku je role třídního učitele. Třídnictví by mělo být přidělováno na základě specifika třídy. Situace ve škole ale není vždy takto jednoznačná, v současné personální nouzi se stane třídním učitelem ten, kdo je zrovna volný. Role třídního učitele je velmi specifická v tom, že může třídu vést, stmelovat a řídit nebo také deptat, trestat a rozklížit. Učitel si musí vztah s přidělenou třídou vybudovat. Důležitou prací třídního učitele je komunikace s rodiči (třídní schůzky), dále třídnické hodiny, vedení dokumentace; třídní učitel slouží jako pomocník i nárazník před ostatními učiteli i veřejností. Autorka doporučuje certifikovaný seminář pro třídní učitele v rámci chystaných atestací.